Primární škola

Primární škola evamachkova Ne, 01/07/2018 - 16:35

Tato kapitola je rozdělena do pěti podkapitol, podle postupných ročníků. Důvodem je značné množství lekcí, projektů a dílen v této kategoii, ale také fakt, že je značný rozdíl mezi dítěem šestiletým a jedenáctiletým, a podle toho se také  liší výuka na 1. stupni školy i typy látek. A konec konců i proto, aby se čtenář v tom množství lépe orientoval.

První třída

První třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 09:40

 

Barevné světy

Monika Moravcová

Projekt realizovaný formou tvůrčích dílen v rozsahu 18 hodin, 3 bloky

Určeno 1. ročníku ZŠ, realizace v rámci estetickovýchovného  soustředění  liberecké ZŠ Aloisina výšina v rekreačním zařízení v Oldřichově v Hájích; třída rozdělena do dvou skupin po 13 dětech

Předloha: Daisy Mrázková: Neposlušná Barborka, Albatros, Praha 1973

Téma: Každý má svůj barevný svět.

Cíl projektu: Na základě analýzy postupu provádění konkrétních a obecně známých metod, technik a aktivit zjistit, zda mohou přispět jednak k poznání sekundárních barev, ale také že každý má svůj „barevný svět“ v sobě, že v životě za sebou zanecháváme stopu a barevnou spleť vztahů. Neposlušná Barborka, byla vybrána jako inspirace pro práci s dětmi nejen na základě barvitého textu, ale  také protože  poskytuje dostatek námětů pro hry, výtvarné činnosti, společnou práci, improvizaci, diskuse a řešení problém. Autorka je  výtvarnice a to se projevuje nejen v ilustracích knihy, ale i v celém příběhu plném barev, které tvoří náš barevný svět – tak pojďme společně malovat!

Metody, techniky a aktivity, které mají širokospektré uplatnění, tzn., nevyžadují specifické vědomosti, schopnosti ani předem získané dovednosti a zároveň jsou nenákladné.

Pomůcky: Archy balicího papíru, čtvrtky A3, barevné papíry, samolepící štítky, fixy, pastelky, barvy na obličej (tělo), tempery – červená, žlutá, modrá (velké balení), sypaná barva na textil (DUHA), padák, barevné míčky, barevné šátky, orffovy nástroje, knižní předloha (Daisy Mrázková - Neposlušná Barborka), gumové rukavice, ovoce, bonbóny a čokoláda.

SCÉNÁŘ PROJEKTU

1. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“

Seznámení:

„Vy už se mezi sebou znáte, ale neznáte mě a hlavně já neznám vás, proto bych hned na úvod chtěla, aby každý řekl své jméno, tak jak si říká sám, nebo jak mu říkají ostatní, ale hlavně jak to má rád – jak je mu to příjemné“.

Pozdrav:

Jeden jde doprostřed kruhu, vyvolá někoho dalšího a společně si plácnou rukama a řeknou „nazdar, nazdar“ (můžeme vymyslet i jiný pozdrav).

Připomenutí jmen:

Postavíme se do kruhu a první říká: „Já jsem Monika a umím tohle,“ následně předvede nějaký pohyb……(výskok, zadupání, turecký sed, legrační obličej, pískání, zpívání…..) a ostatní se stávají ozvěnou a zopakují: „Ty jsi Monika a umíš tohle…“ a pokusí se napodobit  (obměna: ve dvojicích „My jsme Monika a Táňa a umíme tohle…..“ a spolu se třeba polechtáme, zatočíme…..)

Tvorba jmenovky:

Samostatná výroba jmenovky, kde kromě našeho jména a barvy se může objevit i nějaký obrázek, symbol, který se nám líbí nebo nás může nějakým způsobem charakterizovat (po dokončení nalepíme jmenovky na své tělo).

Barvy:

Každý řekne svoji oblíbenou barvu (jednu) a schválně jestli ji najdeme na jeho jmenovce a povídáme si na téma: „Kterou barvu máme rádi a proč? Co nám připomíná, kde jí můžeme najít nebo vidět…“

Motivace:

„Žijeme v barevném světě, každá věc má nejen svojí barvu, ale i historii, tvar, chuť, vůni…..o tom se společně ještě přesvědčíme“ (říkáme, které barvy najdeme v místnosti a vymezíme barvy i odstíny pro srozumitelnost další hry).

„Čáp ztratil čepičku“:

Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku – zelenou a všichni se rozběhnou po místnosti a najdou věc, která má zelenou barvu (ne na sobě nebo na druhých), počítáme do tří, aby všichni měli šanci barvu najít (obměna: barva + část těla: červená – nos, žlutá – loket……).

Nevidomí:

Co by se stalo, kdyby byl svět černobílý, jednobarevný nebo dokonce jen černý – pojďme si to zkusit. Uděláme trojice, dva se chytnou za ruce a utvoří takovou bublinu, ve které ten třetí se zavřenýma očima (nezavazovat – necháme na dětech) bude chodit volně po prostoru. V případě srážky s jinou trojicí nebo možnosti nárazu – bublina zasáhne a ochrání nevidomého.

Reflexe:

Jak jste se cítili, bylo vám to příjemné, vydrželi jste mít zavřené oči…..

Svačina:

A protože každá věc má svojí barvu, o které jsme si povídali, ale ta věc má i svůj tvar, vůni a někdy i chuť – tak pojďme teď některé ochutnat (červená jahoda, zelené jablko, žlutý citron, černý pendrek, hnědá a bílá čokoláda, oranžová mandarinka, modré žužu…..) .

Kartičky:

Na kartičkách je barevná tečka a hledáme se ve skupině – slovně popsat barvu, ale nesmíme jí prozradit (krev, růže, rajče, klaunský nos, srdce, láska = červená; nebo věci stejné barvy v místnosti……).

Čtení textu:

Čtení části textu pohádky „Neposlušná Barborka“ Daisy Mrázkové: „Byl jeden svět a ten byl celý žlutý. A byl jeden svět a ten byl celý červený. A byl jeden svět a ten byl celý modrý.“ Poté vytvoříme tři skupiny (rozdělení z minulé aktivity).

Výtvarná aktivita:

Každý z dané skupiny, z daného barevného světa si namaluje čtvrtku podle své fantazie a představy, ale pouze jen tou jednou barvou – abstraktní nebo konkrétní podoba.

Stavba světů:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu našeho světa + hledáme v prostoru předměty, které barevně patří do našeho světa, a vložíme je tam.

Prohlídka + Diskuze:

Vzájemná prohlídka všech tří světů + diskuze nad „barevnými světy“ – kdo asi žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam roste, jakou vůni můžeme cítit a co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů za zvuky, jakou melodii, hudbu nebo písničky, jací lidé asi žijí v jednotlivých světech, jakou mají řeč, jaké mají rituály, pravidla, zákony, hymnu, erb nebo vlajku….. (psát jednotlivé nápady dětí na papír pod daný obraz světa)

(zadání práce na zbytek dne: vymyslet a namalovat erb nebo vlajku, sepsat pravidla nebo zákony a složit hymnu)

Závěrečný rituál

2. DEN

Úvodní rituál:

Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

Barevná honička:

Jeden honí (domeček je předem určená barva) a kdo je chycen, tak zůstane na bobku – někdo jiný ho může pohlazením vysvobodit.

Pohyb:

Volná chůze po prostoru, červená – stůj, zelená – jdi, žlutá – dřep, modrá – výskok, jiná barva – pouze chůze po prostoru (obměna: prohození instrukcí, červená – jdi, zelená – stůj……).

Prohlídka II:

Vzájemná návštěva světů + diskuze a připomenutí včerejšího dne – kdo tedy žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam….. (psát nové nápady dětí na papír pod daný obraz světa + ostatní z jiných světů mohou doplnit).

Pohybová improvizace:

Volný pohyb po prostoru a na zvuk trianglu nebo bubínku „štronzo“ a na 1,2,3, udělat podle vlastní fantazie ze sebe bytost z daného světa – bez mluvení + přidáme pohyb (pohybovat se jako ta bytost) + přidáme i zvuk (jaký zvuk nebo zvuky ta bytost vydává)

Charakterizace:

Ve skupině vybrat jednu bytost, dát jí jméno a společně jí předvést (jak se pohybuje, jí, odpočívá……) + jí můžeme namalovat.

Zvuková kimovka:

Co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů – se zavřenýma očima se zaposloucháme do zvuků kolem sebe – kdo zaslechne a pozná nejvíce zvuků.

Hudební improvizace:

Do stále stejných skupin rozdat nástroje + možnost využít zvuky na tělo, vlastní hlas, písničky……Poslechneme si jednotlivé skupiny – ty dvě co nehrají, mají zavřené oči a poslouchají.

Pokračování v četbě:

„A byla jedna malá holka jménem Barborka“.

Výtvarná (pracovní) činnost:

Společně se domluvit a nakreslit (vytvořit) Barborku.

Pohybová hra:

Víte, co holky a kluci jako vy můžou všechno dělat?“ Kdo chce, tak předvede ostatním, co by mohly dělat a ostatní se přidají a zopakují. „Malá Barborka nejraději běhala a skákala……a taky byla pěkně zvědavá, stejně jako všechny děti“.

Pokračování v četbě:

„Barborka by se ráda podívala do žlutého světa. Do žlutého světa se nesmí, řekli jí. Žlutý svět je přísný a všecko je v něm zakázáno. Žlutý svět by se zlobil; kdybys do něj šla. A Barborka…“

Horká židle:

Kdo si sedne na židli, tak bude malá Barborka a řekne, co se asi v tuhle chvíli malé Barborce honí hlavou, na co myslí…

Rozhodnutí (škála):

Zeptáme se dětí, jak byste se rozhodly ony: kdo si myslí, že by Barborka měla jít do žlutého světa, tak se postaví na levou stranu, kdo si myslí, že by neměla jít, tak se postaví na pravou stranu (odůvodnit své rozhodnutí).

Pokračování v četbě:

A jak se malá Barborka rozhodla? „Barborka řekla, že tam půjde, a když se nikdo nedíval, HUPS………a skočila do žlutého světa, a HOP a skočila do červeného světa a ještě HOP a byla v modrém světě“.

Padák:

My budeme také skákat jako Barborka z jednoho světa do druhého, z jedné barvy na druhou. Stoupneme si kolem padáku a podle toho jakou barvu řekneme, tak na tu si děti stoupnou, mohou se říci i dvě barvy najednou (každá noha na jedné barvě) nebo i tři (přidáme ruku). Pokud se řekne barva, která na padáku není, tak stojím mimo padák (varianta B: říkat věci, které mají jasnou barvu co je na padáku, banán – žlutá, jahoda – červená, tráva – zelená; varianta C: říkat věci, které chceme, jablko, oblíbené triko a děti se postaví, kam chtějí a vše je dobře).

Živé obrazy:

Práce ve skupinách - pomocí živých obrazů vstoupíme do jednotlivých světů: první obraz - koho mohla Barborka potkat, druhý obraz - co mohli spolu dělat a třetí obraz (rozehraný) – co si u toho mohli říct.

Pokračování v četbě:

„A odmykala brány a vítr z červeného a modrého světa zanesl do žlutého světa semínka červených a modrých květin a květiny se ujaly a začaly tam kvést. Modré vody se přelily do žlutých skal a na skalách hned začala růst čerstvá zelená travička. Červený mák se rozvinul ve žlutém obilí – a co to? Vzlétl nad ním první oranžový motýlek. Odmykání bran považuji za důležité, pravila Barborka.“

Reflexe:

Proč Barborka považovala odmykání bran za tak důležité? ………..(Vždyť to bylo něco, co se dělat nemá.)

Pokračování v četbě:

„A tak Barborka odemkla všecky tři brány. A modří ptáčkové teď volně létali po červeném světě a moc jim to v něm slušelo. Červený svět byl příjemně překvapen. Maliny, jahůdky a třešně zrály v modrém světě. Jsi rád, modrý světe, že máš v sobě také něco červeného? Modrý svět řekl, že je velice rád.“

Horká židle:

Reakce žlutého světa: my víme, že modrý svět byl velice rád, že má v sobě taky něco červeného, a že červený svět byl příjemně překvapen, když v něm modří ptáčkové volně létali a moc jim to slušelo. Ale co žlutý svět? Ten byl přece přísný a vše v něm bylo zakázané! Ale teď…..? Co on by asi řekl naší malé Barborce?! (loutka malé Barborky nebo barevný šátek bude na židli a kdo bude chtít něco Barborce říct jako žlutý svět, tak si vezme do ruky něco žlutého).

Reflexe:

Co jsme s malou Barborkou zatím prožili? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

(zadání práce na zbytek dne: výroba barevných triček - na bílém triku pomocí sypané techniky budeme míchat primární barvy do sekundárních barev + použití soli zapříčiní rozpíjení a snadnější míchání barev)

Závěrečný rituál

 

3. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

„Paleta“:

Obměna hry „kompot“. V kruhu se rozdají barvy (žlutá, červená, modrá……) a místa si vymění jedna barva i dvě barvy anebo se řekne paleta a místa si mění všichni.

Komunitní kruh:

Co zažila malá Barborka včera? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

Výtvarná skupinová hra:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu jednoho barevného světa + vyměníme barevné předměty, přitom zanecháváme za sebou barevné otisky rukou, nohou – vysvětlíme si tak vznik sekundárních barev (smícháním základních barev mezi sebou – tj. spojením červené a žluté vznikne oranžová, smícháním červené a modré vytvoříme fialovou, spojením modré a žluté vznikne zelená barva. vznikly tak tři barevné světy, které můžeme spojit do jednoho společného nejbarevnějšího světa.

Pokračování v četbě:

„Barborka se procházela v tom barevném světě a dívala se na všecko a…

Narativní pantomima:

Všichni společně podle zadávaných instrukcí pantomimicky předvádějí, co všechno mohla Barborka v barevném světě dělat.

Imaginace a relaxace:

Projdeme se jako Barborka v tom barevném světě, díváme se na vše kolem sebe, na některé věci si můžeme i sáhnout, k některým věcem přičichnout, některé věci i ochutnat a až dojdeme na místo, kde se cítíme nejlépe, tak se zastavíme, můžeme si pohodlně sednout nebo lehnout, klidně si můžete i zavřít oči a zaposlouchat se do zvuků, tónů, hlasů, které se z toho barevného světa ozývají a přemýšlejte jako malá Barborka o svých pocitech, jak vám je jako malé Barborce, na co vzpomínáte, z čeho jste měli nebo máte radost, co vás jako malou Barborku trápilo nebo vám vadilo? Koho pohladím, může říct nahlas pocit, který má jako malá Barborka.“ (kdo nechce, nemusí)

Etudy:

Krátké etudy na téma: setkání malé Barborky s lidmi v jednotlivých světech.

Pokračování v četbě:

„A jak se Barborka procházela v tom barevném světě, tak vyprávěla pohádky každému, kdo chtěl.

Žlutá pohádka pro pampelišku

   Malé slunce spadlo na zem

   ujalo se v trávě

   a vesele svítí dál.

Zelená pohádka pro proutek

   Ležely žaludy na tvrdé zemi

   šlapalo se po nich

   a přece klíčily

   a to byl začátek velikého dubu.

Oranžová pohádka pro oranžováska

   Byl jeden malý oranžovásek

   měl červený plášť

   a žlutý pásek.

Modrá pohádka pro červený strom

   Byl jednou jeden král v modré vestě, modrém plášti a modrém klobouku a ten šel modrou nocí, modrými horami, modrými doly, až dostal veliký hlad. Zastavil pod švestkou, zatřásl silně, švestičky mu padaly, ale protože byla modrá tma a švestky byly taky modré, neviděl ani jednu. Nenašel nic, musel jít hladový dál.

Červená pohádka pro oblohu

   Bylo jedno Slunéčko Sedmitečné, celé červené, a to mělo od narození veselou náladu. Mělo dost práce, to Slunéčko! Bydlelo na louce u lesa za Českými Křižánkami a ráno si vždycky sedlo na některou květinu, nejspíš na růžový jetelíček, a rozhlédlo se, aby vědělo, jak má letět. A když jsi byla modrá, obloho, letělo Slunéčko vzhůru. A když jsi byla černá a zamračená, samé mraky a studený vítr foukal a třeba hřmělo, letělo Slunéčko taky vzhůru. Co tomu říkáš, obloho?

Fialová pohádka pro fialku

   Jedna fialka se pořád schovávala a to nebylo od ní hezké, protože děti ji hledaly. Prohledávaly trávu a křoví, chvěly ji vidět, chtěly cítit její vůni. Fialko, fialko, proč nevystrčíš hlavičku?

Vymýšlení dalších pohádek:

Společně zkoušíme vymýšlet další pohádky, které by se daly vyprávět věcem z barevných světů (barevná pohádka pro věc stejné barvy, pro věc jiné barvy nebo pohádka pro věc, která vznikla ze dvou barev).

Dočtení textu:

„A teď měl svět tolik barev, že to nešlo ani spočítat. A nikdy to už spočítat nepůjde. Vidíš, co jsi provedla, Barborko!“

Závěrečná reflexe:

Co provedla Barborka? A co jsme prováděli my, celé ty tři dny? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví)

Dárek:

Abyste nezapomněli, jak je barevný svět nejen krásný, ale i důležitý, tak vám z něj malá Barborka přinesla něco na památku – malý dárek (duhová pastelka). Naposledy si zavřete oči, ale i pusu, dejte ruce za záda a nikomu neříkejte, co v rukách cítíte. Oči i pusu otevřete, až všem rozdám dárek od malé Barborky a řeknu teď.

Závěrečný rituál

 

Dopisy od Felixe

Magda Těšínská

 

Realizace: ZŠ Ing. M. Plesingera – Božinova v Neratovicích, 1.třída,ve třech blocích po devadesáti minutách, první blok  bez přestávky.

 Předloha: Annette Langenová: Dopisy od Felixe, přel. Rudolf Rada, Knižní klub Praha 2003

  • Hlavním tématem díla je přátelství a objevování světa kolem nás.  Téma přátelství mohou děti prozkoumat a proniknout do vztahů mezi kamarády, spolužáky a dospělými, poznat, jaké emoce se v tomto vztahu objevují, lépe se orientovat ve svém cítění, nahlédnout a vcítit se do pocitů ostatních.

Prostor třídy 1.C je velmi malý, bez možnosti úprav,  proto byl projekt realizován v  malé tělocvičně, kde  nebylo možné používat fixy ani jiné výtvarné materiály, pouze obyčejné tužky.

              Žáci žádnou zkušenost nemají, zatím neměli možnost se s metodami a technikami dramatické výchovy setkat. Začínají pracovat ve dvojicích a ve skupinách a  problémem je. že se obtížně domlouvání se mezi sebou. Ve třídě je dvacet dva dětí, z toho dvanáct děvčat a deset chlapců.

Osobnostně – sociální cíle

  • Žák zcitlivuje svoje vnímání a schopnost objevování sama sebe i okolního světa.
  • Žák ve hrách a cvičeních rozvíjí uvolnění a soustředěnost.
  •  Žáci odstraňují zábrany, uvolňují se a rozvíjejí obrazotvornost a tvořivost.
  • Žák ve hrách, cvičeních a dramatických improvizacích rozvíjí schopnost kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace.
  • Žák pěstuje umění naslouchat si vzájemně.
  • Žák rozvíjí schopnost orientovat se v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích.

Dramatické cíle

  • Žák se seznamuje s průpravnými hrami a cvičeními.
  • Žák přijímá hru a respektuje pravidla.
  • Žák dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce.
  • Žák respektuje učitele v roli.
  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák reflektuje svůj zážitek z dramatické lekce.

 

Oborové cíle – RVP

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět

  • Žák se orientuje v základních způsobech vzájemného vyjadřování lásky v

rodině a mezi kamarády.

Český jazyk a literatura:

  • Žák pracuje tvořivě, vyjadřuje své pocity z přečteného textu.

Průřezová témata: Multikulturní výchova - Lidské vztahy

  • Žák se vžije do role druhého.

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - Evropa a svět nás zajímá

  • Žák poznává svět a zajímá se o něj.

Námět, téma

Kniha Annette Langenové Dopisy od Felixe která téma přátelství velmi nosně reprezentuje.  Dějová linie nás zavede mezi dva kamarády Žofii a malého plyšového zajíceFelixe.  Holčička Žofie a Felix se znali odedávna. Přesněji řečeno – od té doby, co spolu spávali v kolébce. I když Žofie potom hodně vyrostla, Felix směl pokaždé spát u ní v postýlce. Malý plyšový zajíc a Žofie byli nerozluční přátelé, jen když šla Žofinka do školy, musel na ni Felix čekat doma. Zato Žofie odpoledne Felixovi dopodrobna vyprávěla, co se tam všechno dělo. Jednoho dne, když se Žofie s celou rodinou a samozřejmě i s Felixem vrací ze zahraniční dovolené, se stane něco hrozného. Felix se ztratil na letišti a Žofie musela odcestovat domů bez něj. Holčička je moc smutná, ale naštěstí za několik dní jí přijde neobvyklý dopis. Žofie nemůže uvěřit svým očím: je to skutečný dopis od Felixe! Malý cestovatel podává zprávy ze svého putování a žádný déšť ani bouře, nic zajíčka Felixe na jeho cestách nezastaví.  Strach, nejistota a obavy o nejmilovanější hračku ukazují, jak velmi podstatné v životě je mít svého kamaráda, se kterým se vzájemně učíme vidět, vnímat a objevovat svět kolem nás. Přátelství, které nás obohacuje, ale může přinést i trápení.

  1. SCÉNÁŘ PROJEKTU – ČINNOSTI, VARIACE ČINNOSTÍ
    1. 1. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Seznámení se se Žofií a její rodinou na dovolené u moře, ztráta Felixe
  1. Ranní kruh Naladění skupiny, seznamování, sžívání (8 minut)

Pokyny pro žáky: Budeme si v kruhu posílat ZVONEČEK POVÍDÁLEK a ten, kdo ho bude držet, se nám představí, řekne, co nebo koho má rád. Učitelka se představí jako první a přiblíží dětem, proč se za nimi vypravila a řekne koho má ráa, pošle zvoneček po kruhu, žáci pokračují a každý odpoví, jak chce.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

 

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou svoje jméno a sednou si do dřepu. Do hry se mohou vrátit, pokud se jich dotkne někdo z kamarádů a řekne nahlas jejich jméno. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

Rozpočítadlo: ANDON DODION, CIVE KOPION, ANA VUKA, LEVÁ RUKA, TEN KAMENSKÝ ZVON.

 

  1. Asociace v kruhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme neprůhledný textilní sáček s mušličkami. Sáhněte do něj a nahmatejte věc, která je tam ukryta. Nikomu nic neříkejte, přemýšlejte, co vás při dotyku s ukrytou věcí napadne.

Pak si v kruhu posíláme jednu mušli a žáci sdělují své myšlenky, které je napadly při nahmatání mušle (léto, moře, koupání, dovolená…)

  1.  Moře - Uvolnění, vnímání svého těla, soustředění (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči, pozorně poslouchejte a uvolněte celé tělo.

Poslech relaxační hudby „Šumění moře“.

„Dnes se spolu vypravíme za jednou holčičkou, která se jmenuje Žofie a za její maminkou, tatínkem, sourozenci a kamarády. Všichni společně jsou na dovolené u moře v Itálii. Teď si v mysli představujte, že ležíte na pláži, sluníčko vás prohřívá, cítíte, jak vás paprsek sluníčka hřeje na palci u nohy, potom na celé noze, na druhém palci u nohy a na druhé noze, zahřívá vám i prsty a dlaň jedné ruky, potom cítíte teplo na celé ruce, na dlani a prstech druhé ruky, obě celé ruce jsou teplé a prohřáté. Paprsek vás hřeje na bříšku, na hrudi, na krku i na hlavě. Cítíte, jak se vám paprsek opírá do očí a celého obličeje. Už máte celé tělo prohřáté a uvolněné. Je vám příjemně a hezky.“

  1. Seznámení se Žofií - Učitelka v roli Žofie (2 minuty)

Na hlavě má Žofinka klobouk – kostýmní znak: „Ahoj, vy se tady opalujete? Já jsem Žofka, pojďte si se mnou hrát. Ukážu vám, co jsem dneska s bráchou postavila z písku, tak už pojďte.“  Děti vstávají a jdou za Žofinkou a hrají si s ní.

  1. Společné  kamarádské aktivity se Žofií   - Narativní pantomima

 (6 minut)

Běháme po pláži, písek je horký, našlapujeme po špičkách. Děláme stopy do mokrého písku, vytváříme si svoji cestičku, opatrně našlapujeme tam, kde ještě nikdo nebyl a není žádná stopa (využití prostoru, odbourávat tendenci chodit za sebou nebo se shlukovat na jednom místě), stopy jsou úplně po celé pláži. Poskakujeme ve vlnách, snažíme se, aby nás ani jedna vlna nepřekvapila a vysoko ji přeskočíme. Zaplaveme si v moři, potápíme se a hledáme mušličky. Mušličky jsou i na pláži, každý si najděte jednu mušli a dejte si ji do kapsy. (Mušle jsou schované po celé tělocvičně tak, aby nebyly téměř vidět.)

Učitelka v roli Žofky: „Tady je ten náš hrad, ten jsme postavili s bráchou. Já mám nápad, postavíme ještě dva hrady, jeden holčičí a jeden klučičí. Kluci, domluvte se a stavte hrad, jaký svět neviděl. A my holky jdeme na to taky, uděláme tam i studnu.“

  1. Stavění hradu z písku  - Simultánní improvizace (10 minut)

Stavba hradu z písku ve dvou skupinách, chlapci a dívky. Po dostavění hradu ho dozdobíme mušličkami, které máme v kapse.

  1. Fotografování hradů maminkou  - Učitelka v roli maminky (5 minut)

Kostýmní znak – hedvábný šátek. „Žofko, co to tady děláte? Počkej, já si vás vyfotím!“  Žáci stále staví hrady, na zvukový signál bubínku – cvak – štronzo – staví dál. Další zvukový signál  - štronzo – staví dál…

  • .„Ale teď už musíme jít na hotel, zítra odlétáme domů. Všechno si hezky zabal, ať tady nic nezapomeneš!“
  1.  Žofie balí své věci a hračky – Brainstorming (10 minut)

Co vše si dala Žofka do batůžku: Kreslení nebo psaní na velký papír, kdo chce napíše nebo nakreslí, společně okomentujeme, doplníme ještě, na co jsme zapomněli.

  1. Letiště, Žofka si chce hrát  (3 minuty)

Učitelka v roli Žofky vyndává z baťůžku taštičku, ve které má hračky. „ To je škoda, že už musíme letět domů. Moc se mi tu líbilo, koupání v moři, stavění hradu z písku, sluníčko a ta zmrzlina, mňam, ta byla dobrá. Než nám poletí letadlo, ještě chvilku si budu hrát.“ Postupně je všechny vystaví na podlaze a najednou šátrá, šátrá – začíná nervozita stoupat.  Vykřikne: „KDE JE FELIX!!! Vždyť vím, že jsem si ho tam určitě dávala. Je to moje nejmilovanější hračka. Je to můj kamarád zajíček, který se mnou spí v postýlce už od narození, všechno mu můžu říct a on si se mnou hezky hraje. Mám ho moc ráda, je to můj plyšáček na mazlení, na usínání i na výlety. Kde jééé Felix???“

  1. Pomoc při hledání Felixe na letišti  (5 minut)

Pokyny pro žáky: Hledejte na letišti Felixe, koho potkáte, zeptejte se ho na něj. Žáci chodí po prostoru letištní haly, kde je spousta lidí a zákoutí a hledají Felixe. Při setkání ve dvojici vedou rozhovor a vyptávají se, jestli někdo neviděl malého plyšového zajíčka jménem Felix. Nikdo ho však nenachází.

  1. Jak se asi Žofie cítí, co jí chceme poradit  (12 minut)

 

  • Na kufru leží Žofčin klobouk, žáci sedí okolo a ti, kteří mají potřebu, promlouvají k Žofince, vysvětlují její pocity, radí ji, co má dělat, navrhují své nápady, jak situaci zvládnout.
  • Vyjádření pocitů Žofie pomocí Orffových nástrojů. Každý si vybere z košíčku nástroj, s kterým vyjádří náladu a pocity Žofie.
  • Kdo chce, může je vyjádřit živou sochou, koho učitel pohladí, povídá o „svých -  Žofčiných“ pocitech.
  • Kreslení Felixe pro Žofii, předání obrázku k jejímu batohu, kdo chce, může napsat vzkaz Žofince a podepsat se.
  • Učitelka v roli maminky: „Já vím, že jsi hodně smutná a že ti Felix chybí a stýská se ti po něm, ale naše letadlo už za chviličku odlétá a my musíme jít. Vezmi si svůj batůžek, dej si do něj obrázky a ostatní hračky a pojď k letadlu.“
  • Alej: Učitelka v roli Žofie prochází uličkou mezi žáky a každý jí řekne za sebe to, co chce, aby Žofie věděla. Může jí poradit, potěšit nebo říci svoji zkušenost, kdy on sám něco takového zažil.
  •  
  1. Návrat Žofie domů – Učitelka v roli vypravěče (5 minuty)

„A tak Žofinka odletěla s rodiči zpátky domů. Vystavila si mušličky a obrázky od dětí u sebe v pokojíčku, ale stejně nemohla usnout. Přemýšlela, kde asi její milovaný zajíček Felix zůstal. Maminka jí pustila hezkou hudbu, která připomínala šumění moře. Byla tak smutná, že ze samého stýskání usnula.“

Na okně jsou vystavené obrázky od dětí pro Žofinku, mušličky nasbírané v moři, fotoalbum s fotkami z dovolené a její hračky, které měla s sebou, ale FELIX mezi nimi není. Děti leží v relaxační poloze, poslouchají zvuky moře a nechávají doznít příběh, do kterého dnes společně vstoupily. Po chvíli, po skončení hudby utvoří kruh.

REFLEXE (10 minut)

V kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a říkáme, co jsme dnes zažili, koho jsme poznali, které aktivity se nám líbily či nelíbily a proč, a s kým se nám hezky spolupracovalo. Na závěr zvoneček zazvoní a učitelka vyzve žáky k závěrečné rytmické říkance:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, třikrát tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, DOLE I NAHOŘE, (čarujeme, připažit, vzpažit)

BYLI JSME NA PLÁŽI A TAKY U MOŘE. (předpažit, vlny z rukou)

S DĚTMI SI HRÁLA BĚTKA I ŽOFINKA, (ukazujeme na děti)

JEDNA JE VELKÁ A DRUHÁ MALINKÁ. (vzpažit, sed do dřepu)

JEDNO VŠAK VÍME NAPROSTO JISTĚ, (stoj, vztyčený ukazováček)

FELIXE POTKÁME MOŽNÁ UŽ PŘÍŠTĚ. (tleskání do rytmu)

 

 

    1. 2. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Setkání Žofie se spolužáky po prázdninách, první dopis od Felixe
  1. Ranní kruh (10 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, představíme se a řekneme, co jsme zažili o víkendu, s kým jsme si hráli.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu, dvě dvojice, které vytvoří domeček. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou jméno svojí nejoblíbenější hračky a stoupnou si za kamaráda v domečku, položí mu ruce na ramena. Ten jim musí přenechat místo v domečku. A sám utíká před babou. Při chycení si děti sednou do dřepu, zachrání je kamarád, který je pohladí a řekne nahlas jméno kamaráda. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

  1. Žofii se zdálo o Felixovi -  Zklidnění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představte si, že se Žofince zdá o Felixovi. Učitelka chodí mezi žáky, koho pohladí, vypráví, co se zdálo  Žofince o Felixovi, o dovolené, co zažila u moře, s kým si tam hrála. Ten, kdo již mluvil, zůstává sedět v tureckém sedu a naslouchá druhým.

  1. Žofinka se připravuje na odchod do školy  - Učitelka v roli maminky (8 minut)

„Žofinko, už je čas, jdi se obléknout, umýt, učesat a nasnídat, za chvíli jdeme do školy, nezapomeň pro kamarády vzít mušličky, které jsi nasbírala u moře.“

Pokyny pro žáky: Udělejte dvojice, domluvte se, kdo bude představovat Žofinku a kdo bude zrcadlo, ve kterém se Žofinka vidí přesně v té pozici, v které se nachází. Pokuste se, aby zrcadlo co nejpřesněji znázorňovalo vše, co Žofinka udělá.

  1. Žofinka ve škole – simultánní improvizace, boční vedení (7 minut)

Žofinka přišla do třídy a zdraví se se všemi spolužáky, navzájem si vypráví o tom, co zažili o prázdninách. Jirka jezdil na koni, Honza šplhal na skály, Katka sbírala houby v lese, Dominik hrál fotbal, Míša poznávala a pozorně si prohlížela hrady, Žofinka se koupala v moři, poprvé letěla letadlem, ale najednou si vzpomněla na svého kamaráda.

  1. Stýská se mi po Felixovi – dopis nebo obrázek (7 minut)

Pokyny pro žáky: Nakreslete nebo napište, co vnímáte, když se vám stýská. Obrázek složte a na vrchní stranu napište své jméno a dejte do Žofinky batůžku.

PŘESTÁVKA (5 minut)

  1. Žofinčin dárek pro spolužáky – Naladění skupiny, soustředění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Žofka schovala všem spolužákům po třídě něco, co každému přivezla od moře. Najděte to a sedněte si k oknu. (po třídě jsou poschovávané mušličky). Učitelka v roli Žofie: „Mušličky máte ode mne jako dárek od moře, některá mušlička je kouzelná, když si ji přiložíte k uchu, můžete slyšet šumění moře. Jednu jsem vzala i Felixovi, ale ten tady se mnou není (smutek v hlase). Doma jsem si z mušliček vytvořila jméno, které mi někoho připomíná. To byste mohli zkusit taky. Holčičky mají tento červený papír a kluci zelený, zkuste společně z mušliček vytvořit něčí jméno.“

  1. S kým půjde Žofinka domů ze školy Učitelka v roli Žofie (10 minut)

Ach jo…Už zvonilo a můžeme jít domů. Já vím, mám tady spoustu kamarádů, ale nevím, s kým mám jít ze školy domů. Všichni mě chtějí doprovodit, abych nebyla smutná. To jsou moc hodní. Když půjdu s Evčou, nebude se to líbit Kačce. Když půjdu s Honzou, naštve se Tomáš. Jak to vymyslet, když maminka řekla, že se mnou může přijít jen jeden kamarád…“ Přemýšlí. Klobouk Žofky leží u jejího batohu.

Pokyny pro žáky: Má někdo nějaký nápad, jak by to mohla Žofka vyřešit, respektovat přání maminky, ale nikoho ze spolužáků nenaštvat. Můžete ho Žofce navrhnout a uvidíme, jak se rozhodne.

Učitelka v roli reaguje na dané návrhy, vysvětluje, proč je nemůže přijmout. Po vyčerpání všech možných nápadů učitelka v roli Žofky řekne: „Už to mám, jednou jsme byli s babičkou na výletě a nemohli jsme se s Lenkou, Mikulášem a Julkem dohodnout, kdo s kým bude sedět na dvousedačce lanovky. Děda vyndal z kapsy provázky a držel je v ruce, konce visely na obě strany. My jsme si každý chytili jeden konec a děda otevřel dlaň a bylo to. Hned jsme bez dohadování věděli, vedle koho bude každý z nás sedět. Zkusíme to.“ Učitelka v roli vyndá vlnu nastříhanou na asi 2m dlouhé části v polovičním počtu než je počet žáků a drží je uprostřed, vyzve všechny, aby si chytili jeden konec. Žáci se pak snaží rozplést, nesmí provázek pustit, a vymotáním najít svého kamaráda na konci vlny. Po rozpletení všech, odcházíme ve dvojicích domů.

  1. Maminka vyhlíží Žofku, jak bylo ve škole Simultánní improvizace ve dvojici (5 minut)

Pokyny pro žáky: Maminka se ptá Žofky, jak se měla ve škole. Ve dvojici zahrajte, co se vše dnes ve škole událo. Časové vymezení trianglem – začátek i konec.

  1. Někdo zvoní, pošťák přinesl dopis Čtení dopisu (6 minut)

Pokyny pro žáky: Pošeptejte si s kamarády, kdo asi ten dopis napsal, co v něm asi bude. Učitelka v roli Žofie čte nejprve obálku a pak otevírá a čte dopis: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11 -  dlouhá pauza, která zvýšila napětí – „Milá Žofie, bohužel jsem tě na letišti ztratil, ale nedělej si o mne starosti. Daří se mi dobře. Nastoupil jsem do nesprávného letadla. Neletělo domů, ale do Paříže. Chére Sophie, to je francouzsky a já Francii miluju! Mám teď kufr, je trés chic, jak se tu říká. Ještě si trochu prohlédnu svět. Paříž je krásná, ale zdá se, jako by se mě lidé v hotelu a na ulicích vůbec nevšímali. To je zvláštní, co? Mně je to jedno, mají tu Eiffelovku – nejvyšší věž, jakou jsem kdy viděl. Naštěstí mají nahoru výtah. Výhled je senza, všechno vypadá malé jako z krabičky od sirek – ale se střechami a komíny. Představ si: Lidé tu nosí chleba pod paží, a ten chleba je dlouhý jako násada od smetáku. Včera jsem viděl, jak několik pánů hrálo v parku obří kuličky. Tady je možné všechno. Á propos (to se tu říká), jak je doma?

Pac a pusu posílá FELIX

Dopis i s fotografií Felixe u Eiffelové věže si Žofka vystaví ve svém pokoji k ostatním důležitým předmětům: mušličky, album, háčkovaná zvířátka a DOPIS A FOTKA OD FELIXE!

Všichni si vystavené „poklady“ prohlížejí.

  1. Tatínek přichází z práce, Žofka radostně seznamuje s dopisem od Felixe Živý obraz, postupné dobrovolné rozehrání (9 minut)

Pokyny pro žáky: Vytáhněte si korálek ze sáčku, podle barvy vytvořte 4 skupiny a zkuste se domluvit a vytvořit fotku, která vystihuje, jak Žofka ukazuje tatínkovi, který se vrací z práce, mamince a také svým sourozencům DOPIS OD FELIXE. Postupně obraz jednotlivé skupiny předvedou ostatním. Kdo bude chtít, může obraz v dalším kole rozehrát. Své rozhodnutí nahlásí předem učiteli. Čas bude vymezen přesýpacími hodinami – 1 minuta, začátek i konec ohlašuje triangl.

  1. Žofka píše nebo kreslí vzkaz Felixovi (5 minut)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a napište nebo i nakreslete vzkaz Felixovi. Dopis složte a dejte k pošťákovi.

REFLEXE (5 minut)

Po kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a můžeme  říct, co nás potěšilo, jak se nám dnes hra líbila, co se nám dařilo, v čem byl problém. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, FELIX NÁM PÍŠE, (čarujeme, znázornění psaní)

POSLAL NÁM DOPIS AŽ Z FRANCOUZSKÉ ŘÍŠE. (vzpažit, spojit ruce - věž)

ŽOFKA HO PŘEČETLA A PŘITOM TUŠÍ ŽE, (čteme dopis, ťukneme se do čela)

FELIX HO POSLAL AŽ Z DALEKÉ PAŘÍŽE. (vzpažit, hluboký předklon, vytřepání a uvolnění těla)

 

    1. 3. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Návštěva tety, druhý dopis od Felixe, návrat Felixe
  1. Ranní kruh Přivítání, naladění skupiny (7 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, kdo ho drží, řekne jméno svojí nejoblíbenější hračky a proč ji má rád.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (5 minut)

Rozpočítadlem Andon dodion určím jednu babu. Ostatní se mohou zachránit před babou tím, že řeknou jméno svého kamaráda a sednou si do dřepu. Koho baba chytí, stoupne si do stoje rozkročného. Vrátit do hry se může, pokud ho kamarád zachrání tím, že mu podleze mezi nohama. Hru začíná a ukončuje nebo přerušuje zvoneček.

  1. Oblíbená hračka – Uvolnění, objevování prostoru (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představujte si svého nejoblíbenějšího plyšáka. Až uslyšíte hudbu, budete co nejpomaleji ožívat, protahovat se a opravdu pomalu zaplňovat prostor kolem sebe jako váš plyšák.

  1. Klobouček Žofky Návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si klobouček Žofky, kdo ho drží, řekne, na co si vzpomněl z příběhu o Žofince.

  1. Přijíždí teta Emča Narativní pantomima (5 minut)

Žofie si hraje v pokojíčku, uklízí si knížky, jednu z nich si prohlíží. Vezme si míč a jde si hrát s Lenkou a Julou na zahradu, nejdříve si jen tak hází, potom hrají na jelena a pak si jdou stavět na písku. Holky vaří a pečou dorty a bábovky, Julek staví silnice pro auta. Najednou na ně někdo volá: Učitelka v roli tety Emči (kostýmní znak – sluneční brýle) „Ahoj děti, já jsem se na vás tak těšila! Pojďte honem ke mně, něco jsem vám přivezla.“

  1. Co to asi může být Hmatem se pokusit prozkoumat předměty (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme malý kufřík, nekoukáme se do něj, jen hmatem prozkoumáme předměty, které kufřík ukrývá (malá replika Eiffelové věže, pohled, zabalený bonbón). Nikomu nic neříkáme, jen se pokusíme zapamatovat si, co tam asi bylo.

  1. Kufříkové tajemství tety Emči  Skupinové improvizace (10 minut)

Pokyny pro žáky: Vytvořte skupiny, vymyslete si a přehrajte nám situaci, která se vztahuje k předmětům z tajemného kufříku.

  1. Žofinka vypráví tetě o Felixovi (6 minut)

Pokyny pro žáky: Kdo si sedne na židli a vezme si Žofinky klobouk do ruky, nemusí si ho nasazovat, vypráví tetě o Felixovi.

 

PŘESTÁVKA (5 MINUT)

 

  1. Obrázky Felixe pro Žofku Naladění skupiny, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky:  Na zemi jsou vystaveny obrázky, najděte si svůj a vzpomeňte si proč, a komu jste ho kreslili. Koho teta Emča pohladí, ten ji řekne zajímavosti o obrázku.

  1. Pošťák zvoní, druhý dopis od Felixe Čtení dopisu (5 minut)

Učitelka v roli Žofky: „Někdo zvoní, kdo to asi může být? Jdu se podívat.“ Učitelka otvírá dveře na chodbu a přináší dopis. Posadí se mezi děti a začne číst nejprve obálku: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11.“ - delší pauza a pak otevírá a čte dopis: „Milá Žofko, 

Tady v Egyptě je snad ještě větší horko než v Římě. Včera jsem jel na velbloudovi, houpalo to jako na lodi. Aby mohli jezdci nasednout, velbloud si klekne a skoro si lehne. Ale většina lidí sem nepřijíždí kvůli velbloudům, nýbrž chtějí vidět pyramidy. Kdyby ses mě zeptala, tak jsou to takové velké trojúhelníky, které stojí na poušti. A teď to přijde: Uvnitř byli před dlouhou dobou pochováni králové Egypta- se svými poklady! Aby je nikdo nerušil, vede skrz pyramidy spousta tajných chodeb. Mně se to zdá strašidelné, co když člověk kvůli těm všem chodbám už nenajde východ ven? Vedle pyramidy leží hlídací pes, obří kočka – nebo obrovský lev, to nevím přesně. Ale jeho obličej – to je obličej nějaké ženy…Všechno je to takové zvláštní. Podívej se na plánek tajných chodeb v pyramidě.

Moc se na tebe těším!

Tvůj Felix“

Učitelka v roli Žofky posílá Tajný plán pyramidy. Děti si ho prohlíží a posílají dál.

  1. Tatínek přináší velkou knihu a mapu Informace o Egyptě (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si malou sošku skarabea, sdělujeme ostatním, co víme o Egyptě. Dohledáváme ve velké obrázkové knize další informace. Učitelka v roli tatínka (klobouk) věší namalovanou mapu a ukazuje dětem, kde je Afrika a kde je Evropa. Přilepuje fotku Felixe na místo v Paříži.

  1. Tajný plán pyramidy Kreslení tajného plánu pyramidy (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a nakreslete tajný plán pyramidy. Svůj výtvor konzultujte ve dvojici.

  1. Hledání správné cesty v pyramidě Provedení kamaráda labyrintem (8 minut)

Pokyny pro žáky: Utvořte si dvojice, chytněte se za ruku a jeden z vás bude mít zavřené oči a úkolem druhého je provést bezpečně labyrintem v pyramidě, nesmíte ani jeden do ničeho narazit. Dohodněte se, kdo z vás bude mít zavřené oči a nechá se vést cestou. Cesta je vyznačena barevnými značkami. Tady je začátek a u okna na druhé straně je cíl. Ostatní pozorně poslouchají, zda neuslyší z pyramidy zvuk rozbitého džbánu, který by signalizoval, že někdo do něčeho narazil.

  1. Mapa, vyznačení místa, kde je Felix (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Ukažte na mapě, kde asi Felix poznává pyramidy. Učitelka v roli tatínka přilepí na mapu „Tajný plán pyramidy od Felixe“. Ostatní předměty (Velká obrázková kniha o Egyptě, soška panovnice Nefertity, soška skarabea) přidá na výstavu k ostatním „pokladům“ pod mapu.

  1. Někdo zvoní, Žofka jde otevřít dveře, Návrat Felixe (5 minuty)

Učitelka v roli Žofky jde po zazvonění ke dveřím, pomalu je otevírá a vykřikne: „Jééé, to snad není možné, ty jsi tady!!!“ Přináší skutečného plyšového zajíčka Felixe a mazlí se s ním. Postupně si ho půjčují všechny děti a spontánně vyjadřují své pocity.

  1. Dárek od Felixe Smyslová hra – chuť a čich (4 minuty)

Pokyny pro žáky: Felix přivezl z cest něco dobrého. Pošlete si jeho sáček, vezměte si jednu věc, čichněte si a ochutnejte. Pošeptejte kamarádovi, co jste od Felixe dostali.

  1. Ulička pro Felixe Vyjádření svého pocitu (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Utvořte uličku a řekněte Felixovi, co byste chtěli, aby věděl.

  1. Žofka dává Felixe k ostatním „pokladům“ Shrnutí a rozloučení  (2 minuty)

Učitelka v roli Žofky: „Felixi, já mám takovou radost!! Tolik jsi mi chyběl. Už jsme zase spolu. Mám tě moc ráda a už se těším, až mi budeš všechno znovu dopodrobna vyprávět. Jsi můj malý cestovatel. Ale dneska, dneska se mi bude nááádherně usínat.“ Učitelka si sundá Žofky klobouček a podívá se na děti: „No tak to vidíte, všechno dobře dopadlo, Felix se vrátil k Žofince, všechno jí určitě dopodrobna vyprávěl a možná, že je čekají ještě další dobrodružství. Kdo by se chtěl dozvědět více o Felixovi a Žofince, může si přečíst knížku Dopisy od Felixe, kterou napsala  spisovatelka Annette Langenová (vytahuje ji z batohu a ukazuje ji dětem). Já vám ji tady nechám a můžete si ji prohlédnout a třeba se s paní učitelkou domluvit, že si budete číst další příběhy.“ Pokládá ji ke všem „pokladům“.

REFLEXE (5 minut)

V kruhu podáváme klubíčko vlny, komu chceme, podržíme si v ruce konec vlny, odpovíme na otázku: „Je pro vás přátelství a kamarádství důležité?“ ANO x NE a klubíčko předáme dál. Vytvoříme pavučinu. Prohlédneme si ji a vyfotíme. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

TAJEMSTVÍM DÁLEK DOPISY VONÍ (čarujeme, znázornění psaní)

V TOM VŠAK UŽ FELIX U DVEŘÍ ZVONÍ, (vzpažit ruku, zvoníme)

VRÁTIL SE Z CESTY DO DALEKÝCH SVĚTŮ (dalekohledem z rukou se rozhlížíme)

OTVÍRÁ DVEŘE - A HURÁÁÁÁ - UŽ JE TU! (náznak otvírání dveří, výskoky se vzpaženýma rukama, objetí se navzájem)

    1. ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ PLÁNU A JEHO REALIZACE, PŘÍPADNÉ NÁVRHY ÚPRAV

Přes mé počáteční obavy z toho, že skupinu, se kterou jsem realizovala lekci, neznám, vlastní zkušenost z realizace mě přesvědčila o tom, že obavy nebyly na místě. Domnívám se, že se mi podařilo získat zájem dětí a vtáhnout je do příběhu. Téma přátelství a kamarádství, které může přinášet radost, legraci, pohodu, ale i trápení, stesk a nejistotu, jsme prozkoumávali pomocí metod a technik dramatické výchovy. Představy o Paříži a o Egyptě si děti utvořily na základě Felixových dopisů. Při vlastní realizaci scénáře, došlo k drobným úpravám, které jsem zmínila již výše ve scénáři. Časový plán jednotlivých bloků mi vcelku vyšel, i když některé aktivity se protáhly, jiné zkrátily. Jako pro mě důležité zjištění, které vyplynulo z realizace, byl fakt, že zvonek na přestávku děti vyruší a vytrhne je ze soustředění. Zařazení přestávky mezi jednotlivé hodiny bylo vhodné. Návrat do příběhu se vždy povedl bez problému vzhledem k vhodně zařazeným hrám po přestávce. Při promýšlení zařazení vhodných metod a technik DV jsem měla na mysli, že děti neměly žádnou zkušenost v této oblasti. Domnívám se, že jsem hry a činnosti zařadila s vědomím postupného, posloupného seznamování s těmito technikami. Vím, že se práce dá naplánovat různými způsoby, nabízelo se mnoho cest, jak pracovat s tímto příběhem. Moje osobní radost je taková, že vnímám, že se nám společně podařilo naplnit cíle celého projektu.

 

Červená Karkulka

Eva Benešová

Základní škola Mikoláše Alše, Praha 6 – Suchdol

Témata: slib – porušení slibu – následky;  není všechno zlato, co se třpytí

Cíle:

  • Dospět k vlastnímu postoji k otázce dodržení slibu
  • Uvědomit si následky, které plynou z porušení slibu
  • Stát si za svým rozhodnutím
  • Získat zkušenosti s pořekadlem – není všechno zlato, co se třpytí
  • Seznámit děti s novou technikou alej svědomí
  • Udržet kolektivní roli Karkulky

Dvě vyučovací hodiny

  1. Motivace – děti se posadí do kruhu a učitelka posílá různě barevná písmenka, každý říká, co ho napadne, když vidí krásná písmenka, příjemná na dotek. Děti napadly asociace krása, červená, barevná, plastiková, hladká, hebká, lesklá jako sklo, milá na pohled, apod.
  2. Pilné včelky chrání svou louku – učitelka vymezí křídou kruh, do kruhu dá všechna krásná barevná písmenka a vysvětluje zadání úlohy. Polovina dětí jsou včeličky, které „vlastní“ louku s krásnými barevnými písmenky. Louky se chtějí zmocnit ale včelky ze sousedství (druhá polovina dětí). Včelky hlídačky hlídají louku v kleku a mohou ostatní včelky odhánět pouze rukama, a která včelka hlídačka se dotkne zad včelek bojovnic, bojovnice vypadává ze hry. Včelky bojovnice mají za úkol dostat se do kruhu (na louku) pro co nejvíce písmenek (kytiček). Hra je limitovaná na 1 minutu. Učitelka říká:  Přiletěla Královna včel z louky a včelky bojovnice museli odletět jinam. Potom se spočítá úlovek včeliček hlídaček a bojovnic a zjistí se, které včelky byly úspěšnější. - Hra byla bez problému pochopena a dopadlo to tak, že za 1 minutu včelky bojovnice byly daleko silnější a včelkám ochránkyním zbyly pouze dvě kytičky.
  3. Reflexe – co bylo pro vás těžké? Volily jste nějakou strategii? Proč si myslíte, že chtěly včelky bojovnice právě tyhle květinky? Čím je květinky zaujaly? Děti – včelky bojovnice se domluvily na strategii, že jedna odláká pozornost a druhá na louku rychle vklouzne. Pro včelky ochránkyně to bylo velmi náročné, nemohly se nikterak domluvit, neboť včelky bojovnice začaly útok velmi rychle. Ptala jsem se ještě, jakou taktiku by volily pro příště? Nápad byl, že se všechny včelky ochránkyně chytnou za ruce a neproklouzne tam ani jedna včelička.
  4. Posunutí příběhu – učitelka vypráví: „Kousek od této louky je hluboký les, do kterého se právě vypravíme. Zavřete oči a představujte si ten hluboký les, vůni lesa a hlavně zvuky lesa (zkouší nahlas zvuky lesa) možná, že uslyšíte jiné zvláštní zvuky, ale oči mějte zavřené až do doby, kdy řeknu.“ Učitelka mezitím připraví na zadní část místnosti obrys chaloupky z kobercové pásky.
  5. Budování chaloupky malé babičky – děti otevřou oči a hádají, co to asi je na zemi vyznačeno? Učitelka říká, že v téhle chaloupce bydlí malinkatá babička. Ptá se dětí na věk a jméno babičky. Žije v chaloupce úplně sama, jen sem tam si popovídá se zvířátky, které ji chodí navštěvovat. Zkusíme ale babičce zařídit chaloupku.  - Domluvili jsme se, že babička se bude jmenovat Babuška Papričková a bude jí 45 let. 
  6. Zařizování chaloupky – děti si berou malé papírky, napíší věc, která by se malinkaté babičce hodila do chaloupky a mohou věc dát někam do jejího prostoru. Musí ale dodržet vcházení do chaloupky dveřmi a musí naslouchat ostatním, aby se věci zbytečně neopakovaly. Pokud jsou všichni spokojeni, pak se posadí kolem chaloupky a společně zrekapitulují, co do chaloupky pro babičku umístili. Učitelka nakonec dává do chaloupky šátek, který představuje babičku. Děti zařídily chaloupku těmito věcmi: malá miska, malinká pec, příbory, džbánek, stroj na šití, talíře, okno, svíčka, postel malá židlička, stůl, hrnečky, vanička, umyvadélko…a jak celý domeček vypadal?

Simultánní improvizace – Co babička dělá každý den? - Následuje štronzo a učitelka se ptá jednotlivých dětí (Co děláš, babičko?). Děti po dotyku odpovídají v roli babičky.  Improvizace pokračuje – co dělá babička, když má všechno hotovo? Štronzo a opakuje se stejný postup. Co dělá babička podle dětí každý den? Vaří kaši, šije sukni, uklízí, čistí pec, zalévá kytičky, sází kytičky, myje podlahu, pere, věší prádlo. A co dělá babička, když má všechnu práci hotovou? Tak to spí, odpočívá, čte si knihu, opaluje se na zahrádce, hraje si se zvířátky, motá bavlnku do klubíčka, apod.

  1. Posunutí příběhu – učitelka říká, že babičce přišel jednoho dne dopis od dcery a vnučky. Děti se pokouší vymyslet, co by obě mohly babičce napsat. Potom dáme dopis babičce do chaloupky. Děti vymyslely krásný dopis, vycházely ze svých zkušeností, jak ony samy píší babičce.

Milá babičko,

jak se máš? My se máme dobře. Maminka chodí do práce a já do školy. Už umím počítat do 20 a znám nová písmenka. Paní učitelka je moc hodná, ale někdy křičí, protože kluci u nás ve třídě hodně zlobí. Včera jsem dostala jedničku z Prvouky. Poznala jsem domácí zvířata. A to je všechno. Měj se moc hezky.

Posíláme 100 pusinek.

Tvoje vnučka a maminka.

 

  1. Výprava do druhého domku – děti udělají hada, učitelka jde jako první, akci slovně doprovází: výprava po hlubokém lese (přeskakují kameny, kmeny stromů, potůček, podlezou spadlý strom, jdou do jeskyně, až dojdou na mýtinku, krásně svítí sluníčko a nedaleko vidíme opuštěný cihlový domek). S dětmi jsme vyrazili z hlubokého lesa do jiného městečka, do jiné chaloupky a cesta byla velmi klikatá a náročná. Děti si během cesty zažily prostředí, kterým později půjdou samy jako Karkulka. Při této činnosti byly všechny pozorné, soustředěné, ale i tak si vše užívaly a prožily.
  2. Budování domečku Červené Karkulky a její maminky – stejným způsobem kreslí učitelka kobercovou páskou na druhý konec třídy obrys domečku, kde bydlí maminka s dcerou. Dává dětem instrukce, že ten domeček se nachází nedaleko města, maminka do města chodí pracovat a dcera chodí do druhé třídy zdejší školy. Domek je větší než ten babiččin, ale je přízemní. Děti opět zařizují domek pomocí malých papírků. Kdo je spokojen, posadí se. Podobně jako u babičky děti připravily domeček vnučce a mamince. Do domečku umístily: skříň, svíčku, vanu, sporák, televizi, koberec, vázu, umyvadlo, okno, stůl, talíře, kytičky, dvě židle, lavice, polštář, hry, lednici, mobil, peřiny, kalendář, dvě postele, mobil, tašku do školy. 
  3. Hledání rozdílu chaloupek – děti pojmenovávají v čem je rozdíl mezi chaloupkou babičky a maminky s dcerou. Do domečku dává učitelka zástupný šátek pro dceru i maminku. Děti našly rozdíly hned, protože věděly, co napsaly do jednotlivých domečků. Hlavní rozdíl byl v tom, že domeček maminky a vnučky byl větší a modernější. Babička neměla elektřinu, sporák, koberec, lednici, mobil, hry ani tašku do školy. Maminka s vnučkou zase doma neměly svíčku, šicí stroj, pec a vaničku.
  4. Simultánní improvizace – děti udělají dvojice a třikrát po sobě improvizují situace maminky a dcery ráno, odpoledne a večer. Děti vycházely ze svých zkušeností z domova:
  • Často ráno probíhalo tak, že maminka vzbudila dceru (někde se jí to nedařilo), pak si umyla ruce, vyčistila zuby, maminka jí připravila svačinu, zkontrolovaly společně tašku a holčička vyrazila do školy a maminka do práce.
  • Odpoledne – někde už byla doma maminka a holčička přišla sama ze školy domů. Ve druhém případě holčička s maminkou už byly doma obě. Často probíhal rozhovor, co bylo ve škole, snědla si svačinu, co máš za úkoly… Potom se dohodly, co připraví k večeři a byl už večer.
  • Večer se holčička s maminkou navečeřely, vyčistily si zuby a šly spát. Někde se před spaním četla pohádka nebo vyprávěla, koukalo se na televizi, a nebo se připravovala na druhý den taška. Potom už obě usnuly.
  1. Reflexe – jak proběhl váš den v roli maminky a dcery? Žilo se jim dobře?
  2. Dopis od babičky – děti sedí v kruhu. Učitelka říká, že jednoho dne dostala dcera dopis od babičky: „Milá Karkulko, měla bych velkou radost, kdybys mě s maminkou přišla navštívit. Vím, že maminka má hodně práce, ale tak alespoň Ty kdybys přišla. Je mi tu moc smutno a myslím, že na mě něco leze. Píšu Ti z postele, protože mě pobolívá noha a špatně se mi chodí. Určitě by mi udělala radost i bábovka, medicína od pana doktora a hlavně tvoje návštěva. Tvoje babička. P. S.: Tvoje veverka Zrzka už má dvě malé veverky a stále mi před okny poskakují a loudí oříšky.
  3. Reflexe – co jsme se dozvěděli z dopisu? Jak se jmenuje holčička, kolik je jí let, co ještě o ní víme? Určitě známe všichni pohádku o Červené Karkulce…jak to tedy pokračovalo? Děti neodpovídají, jen se připraví na kolektivní roli Karkulky. Po přečtení dopisu děti zrekapitulovaly, co se dozvěděly z dopisu od babičky a hned si vše spojily s pohádkou Červená Karkulka.
  4. Učitelka v roli – učitelka vstupuje do role maminky, děti do kolektivní role Karkulky. Maminka dává Karkulce vše potřebné do košíku a hlavně jí dává rady na cestu. Nakonec maminka vysloví slib, který chce, aby Karkulka dodržela…nikde se nezastavuj, jdi rovnou za babičkou a nikomu neříkej, kam jdeš. První kolektivní roli Karkulky děti zvládly, mamince slíbily, že se nikde nebude zastavovat, s nikým nepromluví a půjde s bábovkou a medicínou rovnou za babičkou. Děti přijaly bez problémů i učitelku v roli. Opravdu se mnou jednaly jako s maminkou a i to je pro tak malé děti dost náročné.
  5. Boční vedení – děti jsou stále v roli Karkulky a učitelka vede hlasem akci dětí. Karkulka přešla mýtinku, ještě jednou zamávala mamince a utíkala do hlubokého lesa. Ničeho se nebála, protože cestu k babičce znala dobře. Přemýšlela o tom, proč musela mamince slíbit, že nikomu nepoví, kam jde. Pozorovala ptáčky ve větvích, natrhala si kytičky a protancovala se až k potůčku. Posadila se, košíček položila do trávy, zula si botky a podkolenky a chladila si nožky v potůčku. Sluníčko hodně hřálo a Karkulka usnula. Tato činnost se dětem vždy dobře daří. Výborně navozuje atmosféru prostředí a děti se bez větších obtíží ponoří více do příběhu.
  6. Učitelka v roli – učitelka vstoupí do role hodného a postřeleného vlka, který se vydává za pejska.

…vlk přesvědčuje Karkulky, že je opravdu zraněn a potřebuje pomoc…

 Probudí Karkulku svým pláčem a vypráví jí, jak chudák byl postřelen a jestli mu Karkulka nemůže poradit, kdo by se o něj postaral, kdo to umí nejlépe se zvířátky. Kolektivní role Karkulky byla pro některé děti opravdu velmi obtížná. Možná také proto, že znaly pohádku o Červené Karkulce a nechtěly přijmout roli hodného vlka, který je nešťastný a prosí Karkulku o radu, kdo by mu ránu od střelby zahojil. I přesto, že Karkulka předpokládala, že vlk je zlý a za chvilku sežere babičku i ji, poslaly vlka za babičkou, že mu ránu ošetří. Přesvědčivá byla věta, že vlk potřebuje pomoc od toho, kdo to nejlépe umí se zvířátky a to umí jedině Karkulčina babička. Tím ale Karkulka porušila slib, který dala mamince.

  1. Reflexe – bylo těžké udržet roli Karkulky? Jak na vás působil vlk? Byl jiný, než jak ho známe z pohádky? A co Karkulka, neporušila slib? Co by se stalo, kdyby Karkulka dodržela slib? Co jí čekalo v pohádce?Potvrdilo se to, co jsem během druhé kolektivní role Karkulky vnímala, že je to pro ně velmi obtížné, když ví, jak pohádka pokračuje. Některé děti mi říkaly, že nevěděly, jestli mohou říkat také něco jiného nebo se mají držet pohádky[1]. Došli jsme společně k názoru, že Karkulka nedodržela slib, který dala mamince. Kdyby ho ale dodržela, tak by prý pohádka nebyla tak zajímavá a konec bez „sežrání“ si děti neumí představit. Otázka – jak na ně působil vlk? Prý byl hodný, milý a chtěly si ho i pohladit, ale věděly, že je to zlý vlk. Když jsem vystoupila z role, dala jsem jen otázku do pléna…Setkaly jste se někdy s člověkem, který se tváří mile, je krásný jako ta kytička na louce, ale uvnitř je zlý a zákeřný? Věřili byste takovému člověku?
  2. Alej svědomí - Návrat Karkulky.  My víme, jak pohádka dopadla, ale my se teď podíváme dál. Karkulka se vrací zpátky domů k mamince, a co myslíte, že se jí honí hlavou? Jedno dítě je Karkulka, ostatní děti udělají špalír od babiččiny chaloupky po domeček, kde bydlí Karkulka s maminkou. Karkulka prochází špalírem a u každé dvojice se zastaví a každé dítě jí má poradit, co má udělat. Dítě v roli Karkulky mlčí a jen postupuje až k domečku. Učitelka u posledního řekne štronzo a dopoví jen, že vzala za kliku dveří a vešla dovnitř domu, tam na ni čekala maminka.Jednalo se o novou techniku, se kterou se děti seznámily teprve v této lekci, ale byla pro ně pochopitelná a jasná. Už při reflexi totiž padaly nápady, co by mohla Karkulka říct mamince. Pro děti bylo vše jasné a srozumitelné. Bylo velmi zajímavé pozorovat ten špalír zevnitř v roli Karkulky, neboť jsem se rozhodla, že do role Karkulky vstoupím já sama, aby všechny děti mohly říct svůj nápad. A co radily Karkulce?
  • Řekni všechno mamince, pak se nebude tolik zlobit
  • Když se přiznáš, že si mluvila s vlkem, maminka ti odpustí
  • Běž domů a nic neříkej, babička už to určitě mamince řekla, tak je to jedno
  • Přiznej se
  • Neboj, dopadne to dobře

A potom se už opakovaly podobné věty. Karkulka došla ke dveřím chaloupky, vzala za kliku a…

20. Improvizace ve dvojicích – děti se vrátí zpátky do dvojic maminky a dcery a rozehrávají situaci, co se stalo, když se Karkulka vrátila domů. Začíná se od stisknutí kliky. Učitelka po chvilce zastaví improvizaci štronzem a ptá se, co se honí hlavou maminkám a Karkulkám; Děti rozehrávají situaci návratu Karkulky. A co se honilo hlavou Karkulkám? …to se mi ulevilo…maminka je tak hodná…jsem ráda, že jsem to řekla…co jsem říkala, babička už to řekla…už to příště neudělám… A co se honilo hlavou maminkám? …proč jen mě neposlechla…dostane na zadek…nepůjdeš na počítač…jsem ráda, že to vím…vidíš, když se přiznáš, je to bez breku…

21. Reflexe – všichni sedí v kruhu mezi domečkem a chaloupkou a posílají si kamínek. Děti reflektují, o čem to pro ně bylo? Co se naučily nového? Co si objevily? Následuje závěrečné shrnutí celého příběhu.  Pro děti to bylo o rodině, o dodržování slibů (hned vzpomínaly na příklady, kdy maminkám lhaly a nepřiznaly se a ze své zkušenosti tvrdí, že je to lepší se přiznat, pak je to totiž daleko horší). Dále to pro děti bylo o Karkulce, o zlu a dobru. A co si objevily? Jedna holčička dospěla k názoru, že už nebude kohokoliv pouštět domů domovním telefonem. Další si libovaly v tom, že si mohly vyzkoušet jak roli staré babičky, tak maminky i malé Karkulky. Celkově se jim příběh líbil a bylo vidět, že o dodržování slibu a o tom, čemu věřit ještě přemýšlely po skončení o přestávce. A to je to nejcennější a na „dramaťáku“ to nejkrásnější

 

 Cíle, které jsem si vytýčila, se z větší části naplnily. Jen udržet kolektivní roli Karkulky, bylo pro některé děti velmi těžké a odpovídaly spíše za sebe než za Karkulku. Vzhledem k tomu, že se s dramatickou výchovou s dětmi od září teprve seznamujeme, tak to opravdu nevadí. Jedná se spíše o dlouhodobější cíl, kterého jen tak z hodiny na hodinu děti nedosáhnou. Potřebují k tomu i nabýt více životních zkušeností a oprostit se od svých myšlenek a naopak vyzdvihnout myšlenky za postavu. Vzhledem k tomu, že mám nejdelší praxi právě v dramatické výchově, cítila jsem se při vedení této lekce sebejistá a věděla jsem, co po dětech přesně chci a mohla jsem už předvídat, co jsou děti schopné zvládnout.

 

 

[1] Pro příště bych vstup do kolektivní role lépe vysvětlila a znalost příběhu bych možná ošetřila tím, že bych zdůraznila to, že Karkulka, kterou si děti během toho putování v příběhu vytvořily, může jednat a mluvit i jinak než mluví Karkulka v pohádce. 

Druhá třída

Druhá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:11

            Berona je v oblasti klasické lidové pohádky výjimečná tím, že se v ní velmi podstatně uplatňuje motiv hudby, která tu je kouzelným prostředkem. V našich pohádkách se motivy umělecké činnosti a vzdělávání objevují opravdu jen výjimečně, najdeme je spíše v pohádkách asijských – o ceně vzdělání, o umění vypravěčském, kaligrafickém a podobně. Souvisí to zřejmě s tím, že asijské pohádky oceňují hodnotu krásy a  také  umění ve smyslu „umět“, evropské pohádky tyto motivy v naprosté většině postrádají.

 

Berona

Sandra Holáková

Téma

Berona je lidová pohádka od Boženy Němcové. Najdeme ji převyprávěnou od Jaroslava Seiferta v knize Mahulena, krásná panna nebo Slovenské pohádky od Pavola Dobšinského.  V této pohádce se píšťalka stává mocným čarovným nástrojem. Dobrotu lidského srdce lze skrz hudbu spatřit. Zlé úmysly, pocit závisti činí z píšťalky zlé kouzlo. Paralela s realitou slova (zvuky člověka)  a lidské tvoření (produkt) prozrazují o člověku jeho kvalitu lidství. Dalšími tématy jsou láska, trpělivost, oddanost, překonávání překážek, statečnost. Je vhodná pro práci s dětmi mladšího školního věku, protože nabízí příležitost propojit dramatickou výchovu s jinými školními předměty.

Skupina                                                                                                                            

Určeno pro 2. ročník základní školy v počtu žáků 15 – 20 (z toho 4 integrovaní).

Realizace

Běžná školní třída, upravená pro výuku dramatické výchovy (lavice a židle uspořádané podél zdí. Uprostřed zůstane koberec. Časová náročnost 3x 90 minut.

Literární předloha

NĚMCOVÁ, Božena –SEIFERT, Jaroslav. Mahulena, krásná panna. Praha, Albatros, 1982.

Cíle

Vzdělávací oblast:

  • Umění a kultura
  • Člověk a jeho svět
  • Osobnostně- sociální výchova (průřezové téma v RVP, tematické okruhy – rozvoj schopností poznávání a mezilidské vztahy)

Výstupy v RVP:

Žák…

  • rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby.
  • reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie.
  • improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem.
  • v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace.
  • pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích.

Kompetence osobnostně – sociální:

Žák…

  • slovně charakterizuje vjemy z vnímání různých hudebních ukázek.
  • se plně soustředí na určenou akci.
  • se v rámci svých schopností aktivně zapojuje do skupinové práce.

Kompetence vzdělávací:

Žák…

  • rozliší zvuky.
  • rozliší stoupající a klesající melodii.
  • jednoduchou melodií doprovodí událost. 
  • ve výtvarné tvorbě projevuje své vlastní zkušenosti, využije příslušných barevných kombinací k vyjádření nálady.
  • vysvětlí, jak se vytváří plod (jablko).

Kompetence dramatické:

Žák…

  • vědomě ovládá svůj dech a správným způsobem jej ozvučí.
  • aktivně se zapojuje do her a improvizací.
  • vnímá prostor a respektuje partnery v něm.
  • pohybuje se v prostoru bez srážek.
  • improvizuje na námět v hromadných improvizacích.
  • hledá správnou formu řešení situace.
  • v komunikačním kruhu vyjádří svůj zážitek nebo názor.

Popis lekcí

1.LEKCE DV – Tajemný strom v zahradě

Cíle:

  • Vytvořit imaginární zahradu (ukotvit téma do prostředí).
  • Nabídnout „návnadu“.
  • Odhalit, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama (pocitů, vlastností atd.).

Obsah:

  1. Honička v zahradě                                                                                                                                                                                                                                                                                               
  2. Zahrada ve dne a v noci (hromadná improvizace)
  3. Tajemný strom v zahradě (návnada, živé obrazy)
  4. Hlídání jabloně (boční vedení – simultánní improvizace)
  5. Doporučení pro třetího syna
  6. Odhalení tajemství stromu (čtení pohádky)
  7. Závěrečná reflexe (postava nejmladšího syna)

Poznámka: Na tuto lekci můžeme navazovat v prvouce tématem (list- květ – plod, nebo proměny stromu během ročních období.

Časový rozsah:  dvě vyučovací hodiny  (90 minut)

Pomůcky: hudba (Clarinet factory – Traincid, Skleněná nebo Měsíční zem), obrázky zahrady v proměnách ročních obdobích, zvoneček, výtvarné potřeby a čtvrtky A3 i A4, žluté jablko.

 

  1. Honička v zahradě (naladění a rozehřátí skupiny)

Jeden z žáků je baba. Koho se baba dotkne, ten se promění v danou věc podle instrukce baby (strom – stoj snožmo, ruce v upažení, květinový záhon - hrudník na kolenou     ění ění ění  sed na patách, hrudník na kolenou lávka – široký stoj). Kamarádi jej zachrání, když záhon přeskočí, lávku podlezou, strom oběhnou kolem dokola.

Komentář: Honička byla pro děti zábavná, instrukce přijaly bez potíží.

  1. Zahrada ve dne a v noci (otevření tématu, hromadná improvizace)

Žáci  se projdou po třídě a prohlédnou si obrázky zahrady v proměnách ročních období. Na zazvonění přichází postupně na smluvené místo. Zde se vytváří živý obraz královské zahrady. Před znehybněním žák pojmenuje, co bude vytvářet (např. „Jsem jehličnatý strom. „Jsem zahradník.“).

            Na hudbu žáci rozehrávají zahradu ve dne (Traincid), v noci (Skleněná nebo Měsíční zem pouze 1minutu).

Na lekci může v dalších dnech navazovat vyučovací hodiny VV, ve které děti společně malují na velký arch balicího papíru jejich zahradu.

Komentář: Osvědčilo se předem si formulovat instrukce. Děti znázorňovaly cestu, potok, kámen, stromy, ptáčka, kočku, žáby atd.

  1. Tajemný strom (návnada, živý obraz)

Převyprávění první části pohádky: „V této královské zahradě má své místo tajemný strom – jabloň, která plodí ovoce o půlnoci, ale jablka záhy mizí.“)

            Výzva pro žáky „ Proč jablka mizí, co se s nimi děje? Proč strom plodí ovoce o půlnoci?“. Úkolem žáků je odpovědět živým obrazem. Čas na přípravu cca. 3 minuty. Možnost volby – dvojice, trojice.

Komentář: Objevily se následující živé obrazy. Pes shazuje jablka do potoka. Přiletí pták, který jablka sní nebo odnese. Beran trká do stromu a spadlá jablka odnese. Jablka kradou loupežníci. V noci přiletí čarodějnice, která jablka začaruje (zneviditelní).

  1. Hlídání jabloně (boční vedení, simultánní improvizace)

„Pojďte si poslechnout, jaké tajemství tato jabloň ukrývá.“ Učitel bočním  vedením vypráví první a druhý pokus o uhlídaní jabloně. (Tím prozradí důvod, proč jablka o mizí.)

  1. Doporučení pro třetího syna (brainstorming)

Sejdeme se v komunikačním kruhu. Kdo si vezme do rukou jablko, sdělí své doporučení pro nejmladšího syna, který půjde hlídat jabloň. (Varianta – písemné sdělení „vzkaz, dopis“.

Otázky: Co by si měl vzít se sebou na hlídání? Co je tvoje zbraň, která ti dodává odvahu? Co bys mu doporučil/a?

Komentář: Doporučení pro nejmladšího syna jsme realizovali v komunikačním kruhu ústně. Téměř každý měl svou originální odpověď ( mít dobré srdce, vzít si ježkovu kůži, mít odvahu, vzít velký meč, nepít víno a nečekat, vytvořit kolem jabloně hradby, vzít si kulomet, vzít si síťku, navléknout se do kožichu...)

  1. Odhalení tajemství (čtení pohádky)

Učitel žákům přečte počínání třetího syna. (Svým jednáním si získal lásku Berony a je mu dovoleno otrhávat jablka v poledne.)

  1. Závěrečná reflexe (povídání v kruhu, zachycení všech údajů o postavě)

Zamyšlení se nad nejmladším synem, jaký vlastně je a podle čeho jsme to poznali. (Podle čeho poznala Berona, že má dobré srdce?) Své nápady zapisujeme k obrysům postavy prince.  Cílem rozhovoru je přijít na myšlenku, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama. 

Komentář:  V diskusi převažovaly následující myšlenky - neměl zbraň a nechtěl ublížit stromu, proto měl dobré srdce. Nechtěl být lakomý, protože nechal Beronu jablka otrhávat. Berona poznala, že je laskavý, protože krásně hrál na píšťalku. – ( To bylo naším cílem odhalit. V dalších lekcích se tato myšlenka bude potvrzovat.) Jeho síla byla v píšťalce. Princ byl odvážný.                                  

 

2. LEKCE DV – Zlatá panna

Cíle:

  • Propojení DV a HV.
  • Nalezení Černého Města a setkání s ježibabou.

Obsah:

  1. Honička s píšťalkou (naladění)
  2. Poster z minulé lekce (evokace)
  3. Cesta prince za Beronou (melodie)
  4. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)
  5. Setkání s ježibabou (čtení textu a hudební doprovod)
  6. Zápis do cestovatelského deníku (pantomima)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: píšťalka nebo flétna, 3 obrázky pro práci s hudebním motivem (dvojice, trojice), Orffovy nástroje, klavír nebo klávesy, cestovatelský deník (volná stránka).

 

  1. Honička s píšťalkou ( naladění a asociace)

Předmět má evokovat minulou lekci. Ten, koho baba chytne zkusí zahrát pár tónů na flétnu v případě píšťalky se pokusí o melodii. Pak pokračuje v chytání a předávání nástroje.

Komentář: Píšťalka byla velmi motivující, avšak ne všechny děti byly schopné zapískat melodii. U dětí méně hudebně zdatných jsme respektovali pouhé zapísknutí, protože cílem bylo naladění, uvolnění.

  1. Nejmladší syn (evokace)

Povídání v komunitním kruhu, uprostřed leží poster z minulé lekce. Mluví ten, kdo drží píšťalku. Měli bychom si připomenout klíčové postavy i událost  setkání Berony s princem a jeho výhře – trhat jablka v poledne.

  1. Cesta prince za Beronou (melodie)

„Nyní se podíváme na výpravu prince za Beronou, do které se princ zamiloval a již bez ní nemohl žít.“

Dvojice nebo trojice žáků obdrží 3 obrázky (3 obrázky– princ ve výzbroji s družinou stoupá do hor, princ rychle klesá do údolí, princ s družinou je vyčerpán a odpočívá v lese). Každému  obrázku odpovídá jedna melodie ( stoupavá, klesavá, střídavá). Učitel zahraje melodie v odpovídajícím tempu na xylofon nebo klávesy. Děti mají melodii přiřadit k jednotlivým obrázkům.

Učitel hraje, děti podle melodie zvedají obrázky nad hlavu.

Komentář: Vyplatilo se být na rozhodnutí ve dvojici nebo trojici. Krátké sdílení mezi žáky podporovalo dovednost sluchové syntézy.

  1. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)

Při odpočinku si družina vytvoří stanoviště a hlídka si předává signál „UUU“ (vědomě ovládnout svůj dech a ozvučit jej). Žáci sedí ve dvou skupinách zády proti sobě. Skupiny jsou od sebe vzdálené. Po zaznění zvuku předešlého hráče z protější strany, se žák otočí, stoupne si a 3 krát do dálky zvolá „UUU“.

            Další cvičení: Při noční stráži již nemohou použít hlas, proto si předávají znamení pouze zvukem. Spolu s žáky stojíme v kruhu a postupně si posíláme nejprve jednoduchý, pak složitější rytmus.

  1. Čtení textu a hudební doprovod

Učitel čte dětem další část příběhu str. 205 (Putování prince s družinou, vyčerpání, hledání Černého Města, setkání s ježibabou.) Každý žák si vezme jeden hudební nástroj a hudební improvizací doprovází příběh.

Komentář: Možnost volby hudebního nástroje a svobodného vyjádření vyvolalo touhu celou věc znovu opakovat.

  1. Zápis do deníku

Co by si princ dnes zapsal do svého cestovatelského deníku. Své poznatky si žáci ve dvojici předvedou pantomimou. Každý předvádí minutu, pak se ve dvojici prostřídají. Kdo bude mít potřebu, může si to také zapsat a na závěr lekce přečíst.

 

Komentář: Pantomima je oblíbená aktivita dětí. Některé děti mají bujnou fantazii, která se zde mohla uplatnit.

 

3. LEKCE DV – Svatba s Beronou

Cíle:

  • Výtvarné zpracování „Černé Město“
  • Smyslová cvičení. Co znamená oddanost sluhy, pomocníka?
  • Řešení situace – Jak by se měl zachovat princ ke sluhovi?

Obsah:

  1. Černé město (propojení s minulou lekcí)
  2. Sluha a princ (smyslové cvičení)
  3. 3x uspávající kouzlo (boční vedení)
  4. Zrada (reflexe)
  5. Setkání prince s Beronou pomocí tří darů ( hra v roli)
  6. Závěr (komunikační kruh)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: tempery a čtvrtky A4, šátky (pro polovinu třídy), rekvizita pro prince – meč a kostýmní náznak - červená deka jako plášť.

 

  1. Černé Město (barevné zpracování)

Úkolem je barevně vyjádřit náladu Černého Města (pozadí, scénu). Během malby žáci přemýšlí, kdo v takovém městě žije a co se tam odehrává, jaká řemesla se tam rozvíjí. Proč se jmenuje Černé Město? Sdílení ve dvojicích a tři doporučení (sdílení nejzajímavějších obrázků v celé třídě). Klíčovým aspektem aktivity je navázat na předešlou lekci.

Komentář: Děti dostaly možnost volby práce – vybraly si skupinovou malbu na velké balící papíry. Tímto se lekce protáhla. Odpovědi dětí na výše položenou otázku byly: Protože ve městě žijí černí lidé. V černém městě svítí černé slunce. Jsou tam ošklivé černé, temné domy. Bydlí tam černokněžník. Žije tam zlá ježibaba.

  1. Sluha a princ (smyslové cvičení)

Žáci vytvoří dvojice. Dohodnou se na zvuku, podle kterého se poznají a rozdělí si role – princ a sluha. Jeden z nich si zaváže oči (princ) a druhý (sluha) jej vede podle dohodnutého zvuku z místa A do určeného místa B (zahrada, ve které bude princ čekat na Beronu). Zároveň svého pána (prince) střeží, aby si neublížil.

            Reflexe: Věřili jste svému sluhovi, že to myslí s Vámi dobře? Že Vás upozorní na nebezpečí? Co znamenalo pro Vás sloužit pánu?

Komentář: Někdo se bál, někdo věřil. Děti vypovídaly, že to bylo husté, šílené, divné, legrační. Sloužit pro ně znamená závazek, čest, závislost, odpovědnost. Aktivitu chtěli opakovat ještě jednou. Její opakování lze uskutečnit v hodině tělesné výchovy v náročnější variantě překážek.

  1. Uspávající kouzlo (boční vedení, simultánní improvizace ve trojicích)

Žáci se rozdělí do trojic. Rozdělí si role (Berona, sluha, princ). Žáci improvizují během čtení pohádky na str. 206 (sluha 3 krát uspal prince, aby se nemohl setkat s Beronou).

  1. Zrada (komunikační kruh)

Povídání s dětmi. Otázky k diskusi: Proč sluha takto jednal? Co se stalo? Co tentokrát píšťalka způsobila? Čím vším je píšťalka v našem reálném životě? Slova, skutky, díla...Jak by se měl princ zachovat ke svému sluhovi?

  1. Setkání prince s Beronou (hra v roli)

Žáci se rozdělí do tří skupin. Každá skupina je kolektivní role jednoho čerta. Učitel vstupuje do role bloudícího prince. Žáci jsou předem informováni o pravidlech kolektivní role a jsou uvedeni do situace, kdy se hádají o tři dary (Plášť, boty, bičík – jsou dary, které zdědili po otci. Kdo se zahalí do pláště, stane se neviditelným. Kdo si obuje tyto boty, dostane se tam, kde bude chtít. Kdo bičíkem švihne dostane se tam, kam si pomyslí.) Princ se snaží nad čertovskou hádkou vyzrát podle příběhu. Pokud se mu to podaří, dohraje situaci až k setkání s Beronou. Pokud se mu to nepodaří, tak příběh převypráví.

Komentář: Mezi žáky jsou soutěživé typy, tak se skoro podařilo děti v rolích čertů přesvědčit na soutěž – kdo k princi nejrychleji doběhne, ten dané věci dostane. Nakonec, ale zvítězila spravedlnost. Děti v rolích čertů si napsaly věci na lístečky a každý čert si vylosoval jeden. Převyprávěli jsme si variantu z pohádky.

  1. Závěr

1. Co pomohlo princi, aby našel Beronu ?

2. Co pomohlo princi, aby uhlídal jablka?

3. Čím vším je píšťalka v našem životě?

4. Už se ti stalo, že bys někomu slovy ublížil nebo mu pomohl? Komu a kdy?

Pozn. Lze navázat v českém jazyce a napsat životabáseň na jednu z postav tohoto příběhu nebo vytvořit kostru pohádky.

Komentář: Ad. 1. Chytrost, trpělivost, překonání překážek, jít za svým cílem, čertovy dary. Ad. 2. Píšťalka, která prozradila jeho dobré srdce a úmysly. Nebyl lakomý. Vydržel. Ad. 3. Slova, hudba, zpěv, činnosti, skutky. Ad. 4. Každý měl velkou potřebu povídat. Z časových důvodů jsme se rozdělili do trojic a tak si vše pověděli. Na závěr jsme si poslechli 3 příběhy kamarádů, kteří je doporučili.

Komentář k realizaci: Děti byly příběhem nadšené a zvolily si jej k inscenaci. Ačkoliv příběh znaly, provedly v improvizacích mírné úpravy. Hudba se jim stala přirozeným prostředkem k vyjádření a dotvoření atmosféry. V červnu se na představení přišly podívat rodiče i prarodiče žáků.

 

         

 

 

Projekt Lucie Vaněčkové, učitelky ZŠ Kunratická v Praze 4 patří k těm asi ne příliš běžným projektům, které prostřednictvím příběhu vyučují látku z oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda, tedy z předmětu tradičně nazývaného Prvouka. Právě tento přístup je pro tento typ učiva velice cenný, protože poznatky o věcech a lidech kolem nás, které i sedmileté dítě běžně potkává, prezentují dramatickou formou, v příběhu, a tedy v situacích a souvislostech. Mimochodem, značné množství příběhů pro tuto výuky lze najít ve dvou knihách Jana Vladislava: Proč je slunce na obloze samo (2017) a Proměny - legendy o stromech a květinách (2016), obě z nakladatelství Malvern.

 

Co si stromy povídají

Lucie Vaněčková

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Kunraticích ve 2. ročníku. Kunratice jsou jedna z mála škol, kde dramatická výchova patří od 3. ročníku mezi povinné předměty, a to v různém časovém rozmezí. Ve 2. ročníku však dramatická výchova ještě nefiguruje jako samostatný předmět, a tak s ní neměli žáci žádnou zkušenost. Poprvé jsem pracovala s naprosto nezkušenou skupinou. Na této škole působím ve 4. ročníku, kde jsem realizovala i několik dramatických lekcí. S třídou, kde jsem nakonec projekt realizovala, jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem měla nevýhodu v tom, že jsem se současně musela seznamovat s dětmi.

Ve třídě je celkem 28 dětí, z toho dva žáci mají zohlednění kvůli speciálním potřebám ve výuce a jeden má nárok na asistenta na zkrácený úvazek. Asistent ale na žádné z mých hodin přítomný nebyl a od začátku nebyl žák téměř schopen pracovat se skupinou. Stálo mě tedy hodně sil zvládnout jeho divoký temperament. Kromě toho byl ve třídě žák, který se od druhého bloku odmítl účastnit všech aktivit, které jsme dělali. Sice nevyrušoval, ale nepracoval. Občas se mi podařilo ho do něčeho zapojit, ale hodně času trucoval na lavičce. Podle slov paní učitelky se u něj v poslední době něco děje a tahle rezignace se projevuje ve všech předmětech. Říkala jsem si, že to může být i něco opravdu vážného např. rodinná situace, a tak jsem ho určitě nenutila násilím, aby šel pracovat s ostatními.

Celkově je celá třída hodně živá, je tam spoustu divokých kluků, kteří se neustále pošťuchovali, provokovali a žalovali na sebe. Hned od začátku se mi zdálo, že třída vůbec nevypadá jako jeden soudržný celek a jako skupina po celou dobu fungovali obtížně. Postupně se ukazovalo, že třída umí pracovat i společně, ale bylo to spíše výjimečné. Od jejich učitelky jsem měla informaci, že žákům občas dělá problém pracovat ve skupinách, protože se nedokáží domluvit a dělají hlouposti. V tomto ohledu se jim nakonec ale celkem dařilo.

Projekt „Co si stromy povídají?“ navazuje na probrané učivo o lesu předmětu SKN (svět kolem nás), který ve 2. ročníku zahrnuje vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda. Nejdůležitější roli v tomto projektu hraje dramatická výchova, která je doplněna dalšími předměty a vzdělávacími oblastmi,  jako  je etická, výtvarná taneční a pohybová výchova. 

Školní vzdělávací program kunratické školy má název KUK, což je zkratka pro heslo Komunikace – Učení – Kooperace. Jak už jsem řekla, ZŠ Kunratice zařazuje dramatickou výchovu jako povinný předmět do rozvrhu od 3. ročníku.  Škola si  uvědomuje důležitost dramatické výchovy ve vzdělávacím procesu, většina učitelů je v tomto oboru vzdělaná a dokáže dramatické metody využívat.

Cíle dramatické:

Žák poznává různorodé metody dramatické výchovy a ví, jak s nimi pracovat.

Žák vyjadřuje své pocity, myšlenky a nápady pomocí dramatických metod a technik.

Žák reflektuje vlastní činnost a průběh hodiny prostřednictvím dramatických metod.

Žák komunikuje v herních situacích, vstupují do jednoduchých rolí a jedná v nich.

Žák improvizuje v zadané situaci.

Cíle osobnostně sociální:

Žák spolupracuje ve skupině na společném díle, které dotáhnou do úspěšného konce.

Žák naslouchá ostatním, vyjadřují své názory a respektují názory druhých.

Žák diskutuje a přichází s novými nápady a řešeními.

Žák řeší problémy související s ochranou životního prostředí.

Žák rozpozná správné a nesprávné chování v určité situaci a dokáží ho pojmenovat.

Žák nalézá možnosti, jak se postavit k danému problému.

Cíle vzdělávací:

Žák si uvědomuje důležitost lesa.

Žák si vytváří kladný vztah k lesu a ví, jakým způsobem se v něm má chovat a jak ho ochraňovat.

Hlavní linii příběhu jsem si vymyslela, ale v části o lesních skřítcích jsem se hodně inspirovala knihou s názvem „Jak skřítkové a děti chránili les“ od autora Radomíra Sochy. Především jsem z ní vybrala situace, kdy se lidé chovali špatně v lese.

Projekt byl naplánován na 6 vyučovacích hodin, a to ve třech dvouhodinových blocích. Z časových důvodů jsem potom musela přidat ještě jednu hodinu navíc, celkem jsem tedy odučila 7 vyučovacích hodin.  Celý projekt se mi nakonec podařilo zrealizovat ve dvou po sobě jdoucích týdnech.

Z pomůcek byl nejvýznamnější  obrázek dubu, který žáci společně dodělali, a který jsem brala na každou hodinu. Dále jsem hodně využívala šišku jako mluvítko a triangl jako signál k začátku nebo konci aktivity.

Před začátkem projektu jsem si nechala vyblokovat na celých 6 hodin aulu školy. Aula je prostorná místnost, která je vhodná k výuce dramatické výchovy především kvůli velikosti a vybavenosti. Patří k ní totiž také přilehlá místnost, kde se nachází množství kostýmů a židle. Tam jsem si také vybrala další důležitou pomůcku do výuky, a to kostýmní znak pro starostu i člověka, který chtěl zničit les. Poslední hodinu, kterou jsem nakonec musela přidat, jsem učila v tzv. Multifunkční učebně, která je prostorově velmi podobná aule. 

 

  1. Scénář projektu
    1. 1. vyučovací blok

 

Cíl bloku: Žáci pracují s imaginací, společně vytvářejí vlastní les na základě vlastních předchozích zkušeností. Posiluje se u nich kladný vztah k lesu.

  1. Reportéři (7 min)

- seznamovací hra se jmény

- žáci budou pracovat ve dvojicích, všichni sedíme v kruhu

- ve dvojicích budou mít za úkol o sobě navzájem zjistit, co ten druhý dělá rád ve volném čase

-potom se navzájem představí: řeknou vždy jméno kamaráda a věc, kterou se od něj dozvěděl

- po dokončení kruhu si každý sám napíše své jméno na štítek, který si přilepí na oblečení

Pomůcky: štítky na jména

  1. Aktivizační hra (5 min)

- hra na myslivce a zvířátka

- jeden žák je myslivec, ostatní jsou zvířátka

- myslivec honí zvířátka, ta se mohou zachránit tím, že se schovají do domečku – za strom

- domeček budou dva žáci, kteří se určí předem a ti se budou držet za ruce (předvádí stromy)

- když se nějaké zvířátko bude chtít zachránit za stromem, musí ke dvojici přiběhnout a jednoho

z nich vyměnit, stává se tak stromem

  1. Evokace (2 min)

- zvuky lesa

- děti sedí v kruhu, poslouchají puštěnou hudbu – zvuky lesa

- zeptám se dětí: „Kde jsme se ocitli?“

- děti říkají své nápady, nechám mluvit více dětí

Pomůcky: připravená hudba

  1. Můj ideální les (10 min)

- po třídě jsou rozmístěné obrázky různých lesů – jehličnaté, listnaté, večer, ve dne, tmavé, světlé, divoké, s potůčkem.

- žáci se projdou po třídě, prohlédnou si je a stoupnou si k tomu, který je nejvíce zaujal

- celou dobu puštěná hudba (zvuky lesa), která žáky doprovází

- když všichni stojí u nějakého obrázku, zeptám se žáků, proč je zaujal právě tento les – nejdříve je nechám popovídat si o tom ve skupině, potom jeden řekne za celou skupinu

Pomůcky: obrázky lesů

  1. Sochy – já jako strom (8 min)

- žáci tvoří sochy ze svého těla, stávají se stromy

- socha má představovat jakýkoliv strom, jako rada jim může být, že strom může být z jejich obrázku – ideálního lesa

- na dotyk potom říkají, jaký jsou strom – „Jsem modřín, který...“ - musí doplnit další informace (např. je maličký, se ohýbá ve větru, je vysoký a silný..)

  1. Boční vedení – procházka po lese (5 min)

- Komentář: Teď jste si každý našli svůj ideální les. Pojďme se teď ale projít v našem společném lese, kam se teď na další hodiny dostaneme

- „Jdete lesem. Je krásný slunečný den, když zvednete hlavu, tak uvidíte, jak sluneční paprsky prokukují skrz koruny stromů. Na nebi pluje jen pár osamělých mraků. Je teplo, vzduch krásně voní. V lese, ve kterém se nacházíte, rostou stromy jehličnaté i listnaté, malé i velké. Zastavte se u stromu a šáhněte si na jeho kmen, na to, jak je hrubá jeho kůra. Můžete jít dál. V lese také rostou keře a květiny. Rozhlédněte se pořádně. Vidíte ty schované houby pod listy a pod jehličím? Jdeme dál a došli jsme na krásný zelený palouček. Tráva je tam zelená, ne moc vysoká, ale ani nízká a je moc příjemné v ní chodit. V té trávě také rostou lesní květiny, utrhněte si jednu. Když přejdeme ten palouček, dostaneme se zase do lesa. Na zemi roste krásný zelený mech, chcete si tam lehnout. Lehnete si na záda, zavřete oči a nasáváte vůni tohohle krásného lesa. Vzduchem voní jehličí a houby, fouká jemný větřík, který vás lochtá ve tváři, a slyšíte zpěv ptáčků. Otevřete oči.“

- zeptám se: „Jak vám bylo v našem lese? Jak jste se na procházce cítili?“

  1. Obrázek dubu (15 min)

- v košíku budou připravené šablony listů různých druhů stromů – žáci vyberou pouze dubové listy  různých tvarů a velikostí

- každý žák si vezme jednu šablonu dubového listu, kterou vymaluje

- společně potom lepíme dubové listy na připravený obrys

Pomůcky: na velkém papíře obrys stromu (dubu), šablony různých listů, šablony dubových listů pro každého, lepidla

  1. Život dubu (5 min)

- žáci sedí na zemi, poslouchají

- Komentář: Řeknu vám příběh o dubu, který jste si teď vytvořili.

„Byl jednou jeden starý památný dub, která dlouhá léta žije v tomto lese. Už několik desetiletí pozoruje život v lese a za tu dobu toho viděl opravdu hodně. Je pro něj zábava pozorovat, jak se mění příroda během ročních období. Na jaře je radost koukat, jak se příroda probouzí ze zimního spánku, jak všechno kolem kvete a voní. Léto je pro něj nejpestřejší, protože je les plný života. Sleduje zvířata, která žijí v lese, ale i lidské bytosti, které se v létě chodí do lesa schovat před slunečními paprsky a sbírat borůvky. Na podzim je zase hezké pozorovat, jak se příroda proměňuje a barví do krásných odstínů. Kromě jehličnanů všem stromům v lese opadává listí a země je v tu chvíli plná barev. V zimě mu je trochu smutno, protože je v lese tma a ponuro a vypadá to, jako by se z něj život na chvíli vytratil. Všichni kolem odpočívají a sbírají sílu na další rok. Některá zvířátka ale nespí a těm chodí lidé dávat potravu do krmelce, aby tu zimu lépe zvládli“

  1. Aktivity podle ročních období (15 min)

- žáci vytvoří skupiny po 4

- každá skupina si vylosuje jedno roční období

- jejich úkolem bude vytvořit krátkou etudu, ve které se objeví aktivity a činnosti, které mohou dělat děti v lese na jaře, v létě, na podzim, v zimě

- ukazujeme si to postupně v kroužku

  1. Rozhovor ve dvojici (7 min)

- děti chodí po prostoru

- na signál (triangl) si najdou dvojici – spolu mluví o funkcích lesa: Proč existuje les? Co dělá les užitečného?

- dvojice se vymění alespoň 3x (vždy odpovídají na stejnou otázku, otázky se nemění), společně si potom v kroužku povídáme o tom, co se dozvěděli, o čem si ve dvojicích povídali

- při nejasnostech si upřesníme informace, popř. můžu informace doplnit

  1. Závěr, shrnutí (3 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- potom posíláme předmět jako „mluvítko“ (např. šiška), dětí odpovídají na otázku: „Která

aktivita tě nejvíce bavila a proč?“

    1. 2. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci poznávají život lesních skřítků a celého lesa prostřednictvím příběhu. Žáci se seznamují s problémovou situací.

  1. Úvod (2 min)

- Co jsme dělali předešlou hodinu?

- děti opakují, co jsme dělali, co jsme se dozvěděli

- spolu s námi tam bude obrázek dubu, který vytvořili v minulém vyučovacím bloku

  1. Povídání dubu (2 min)

- Komentář: Poslechněme si další vyprávění starého dubu.

„V noci se v lese odehrávají pozoruhodné věci. Lidé si mohou myslet, že se v lese v noci nic neděje, ale dub přeci jen není nejmladší a zažil toho za svůj život už opravdu hodně. Každou noc je svědkem příběhů, které se v noci v lese odehrávají. Les se najednou úplně proměňuje před očima. A ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, je najednou plný kouzel a záhad.“

  1. Zvuky lesa (15 min)

- skupiny po 4

- za pomoci Orffových nástrojů, zvuků, hry na tělo vytváří skupiny atmosféru nočního lesa 

- po nácviku všichni sedíme v kroužku, přehrávají po skupinách, ostatní mají vždy zavřené oči a poslouchají

- zeptám se dětí, jaké zvuky se v lese ozývaly (buď po skupinách, nebo úplně na konci)

Pomůcky: Orffovy nástroje

  1. Pantomima (10 min)

- děti si ve dvojici krátce popovídají o tom, co se v kouzelném lese mohlo dít

- každý si vybere jeden nápad, který provede pantomimicky – všichni hrají najednou v prostoru

- na signál (triangl) žáci udělají štronzo – zeptám se, kdo by chtěl situaci předvést

- někdo ukáže přede všemi, a společně si o tom popovídáme

Pomůcky: triangl

  1. Povídání dubu (2 min)

 „Všechno tohle se opravdu v lese možná dělo. Přeci jen to byl les, který se přes noc měnil na kouzelný. O některých věcech však  dub ani nemusel vědět. Ale prozradím vám, proč hlavně byl les kouzelný. Každou noc totiž vylézali ze svých domečků lesní skřítci, kteří se o les starali. Každý z nich měl nějakou kouzelnou moc, kterou využíval k tomu, aby lesu nějak pomáhal. A co dělaly stromy? Ty se scházely na nočních sešlostech a povídaly si o změnách v přírodě a o jejich životě. Nad ránem se ale les opět vracel k běžnému lesnímu životu.“

  1. Já jako skřítek (5 min)

- všichni sedí v kroužku, po kruhu si posíláme šišku jako mluvítko

- dětí mají za úkol vymyslet a říct, jakou kouzelnou moc by jako skřítci měli

- Kdybych já byl skřítek, jak bych pomáhal lesu? Jakou kouzelnou moc bych měl?

Pomůcky: šiška na posílání v kruhu

  1. Domečky pro skřítky (10 min)

- žáci se rozdělí do dvojic

- ve dvojici kreslí jeden společný domeček pro skřítka, na práci se musí podílet oba dva

- společná prezentace domečků, zeptám se také na to, jak jim šla spolupráce, zda se jim dařilo

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy, tužky, gumy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Každou noc se dub koukal na to, jak skřítci noc, co noc uklízejí celý les, aby byl pořád tak krásný. Nedalo to ani moc velkou práci, občas sebrali nějaké odpadky, narovnali větvičky keřům nebo trochu naleštili klobouk houbám. Také ale skřítci chodili do lesní školy, kde je učil starý Kníže skřítek, jak se o les postarat. Pro starý dub byla radost koukat se na to, jak v lese všechno hezky funguje.“

  1.  Modelování skřítka (10 min)

- práce ve dvojicích

- v každém domečku bydlí nějaký skřítek, ve dvojici se dohodněte na tom, jak se váš skřítek bude jmenovat

- potom žáci budou svého skřítka „modelovat“ z těla toho druhého

- jeden je hlína, druhý formuje svého skřítka – sochař ani hlína u toho nesmí mluvit

- úkolem je vymodelovat ho zrovna při činnosti, kterou zrovna dělá– upozorňujeme, že by skřítek  nám už svými postoji mohl napovídat, jaká je jeho práce

- sochaři se jdou podívat na výstavu skřítků, každý sochař svého skřítka krátce představí

- když řekne jeho činnost, zeptáme se vymodelovaného skřítka, jestli odhalil, co zrovna dělá

- žáci se ve dvojici vymění

  1. Pocity – škála (5 min)

- jak se asi skřítci v lese v tuto chvíli měli

- žáci mají za úkol postavit se do řady - postavení na jednu stranu znamená, že se mají skřítci moc dobře, jsou spokojení

- druhá strana znamená, že se nemají moc dobře, jsou nešťastní

- žáci se mohou postavit i někam mezi, doprostřed

- ptám se na důvod: Proč se tak asi mají?

  1. Učitelka v roli (3 min)

- mezi děti přijdu jako učitelka v roli - člověk, který se chová v lese neukázněně – pohazuje v lese odpadky, křičí, rozkopává houby, bouchá do stromů, láme větve (práce s imaginárními předměty)

Pomůcky: kostýmní znak: roztrhaná vesta, kšiltovka

  1. Povídání (3 min)

- společně si povídáme v kroužku

- Myslíte, že se to skřítkům líbí/nelíbí? Proč?

  1. Povídání starého dubu (2 min)

„Jednoho dne se všechno změnilo. V lese se začali objevovat neznámí tuláci, kteří po sobě

zanechávali strašnou spoušť. Starý dub musel přihlížet tomu, jak skřítci každou noc pracují více a více, ale už není v jejich silách les uchránit. Na jejich stromových sešlostech se řešilo, jak z této situace ven. Ale nikdo ze stromů, včetně starého dubu, si nevěděl rady. Do lesa začali chodit zloději, pytláci, nevychované děti a nevychovaní houbaři. A tropili v lese všelijaké hlouposti.....“

  1. Etudy (15 min)

- žáci se rozdělí do skupinek po 4

- jeden ze skupiny bude čtenář, ostatní herci

- každá skupina dostane jeden lísteček s textem, který budou mít za úkol zahrát

Pomůcky: připravené papíry s jednotlivými situacemi

Houbař, který rozkopával houby

Jednou do lesa přišel podivný chlapík, kterého se všichni v lese báli. Sbíral totiž pouze hříbky a do hub, které neznal, kopal. Ze všeho nejraději do červených muchomůrek. V lese za ním zůstávala hotová spoušť.

Pytlák, který lovil zvířata

Kde se vzal, tu se vzal, ve skřítčím lese začali řádit pytláci. Chodili každou noc potichu křížem krážem lesem a všude kladli pastičky. Pod kabátem nosili schovanou flintu. Lovili srnce, zajíce

i divočáky, a jejich maso prodávali jednomu hostinskému z města.

Zloděj, který kradl dřevo

Jakmile přišla zima, do lesa přivandrovali zloději, aby si nakradli dříví na zimu. Káceli v lese, co jim přišlo pod ruku. Nejen stromy staré a nemocné, ale také mladé a zdravé. Všude zůstávaly jenom pařezy a spousta větví a chvojí. Zkrátka ukradli každé dřevo, které v lese uviděli.

Lidé, kteří si udělali v lese koncert

Jednou do lesa přijeli lidé, kteří se rozhodli udělat si v lese koncert. Autem si navozili techniku a přes noc i den potom pouštěli tak hlasitou hudbu, že to bylo slyšet až do sousední vesnice. Skřítci nemohli spát ani pracovat, všechna zvířata utekla a stromy nemohli v klidu růst.

Lidé, kteří šli ukrást stromečky do lesa

Během předvánoční doby začali do lesa chodit lidé krást stromky. Přikradli se do lesa po

setmění, aby je nezahlédli lesníci. Vybrali si jedli, borovičku nebo smrček – uřízli ho, strčili do auta a zmizeli jako pára nad hrncem. Z lesní školky se ztrácely ty nejkrásnější stromky, zbyly po nich jen pahýly.

Výletníci, kteří zakládali v lese oheň

V lese se objevovali návštěvníci, kteří rozdělávali ohně všude, kde je napadlo. Jeden z nich jednou dokonce odešel, aniž by ohniště důkladně uhasil. Oheň se rychle rozšířil na mýtinu, kde shořelo několik stromů. Naštěstí si hustého kouře všimli dva houbaři, kteří zavolali hasiče a ti oheň uhasili.

- vytvoříme jeviště a hlediště

- žáci přehrají etudu, na signál (triangl) skončí ve štronzu, čtenář přečte jejich úryvek, který

zpracovávali

  1. Závěr (4 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- žáci dostanou za úkol si vzpomenout na aktivitu, která se jim nejvíce líbila a utvořit sochu z té chvíle

- na dotyk potom říkají, v jaké aktivitě se nacházejí

    1. 3. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci zkoumají problémovou situaci, přicházejí s návrhy na řešení a jednají v rolích. Uvědomují si, jakým způsobem mohou les chránit a co by se v lese nemělo dělat.

  1. Úvod (2 min)

- pomocí soch si připomeneme, co jsme zažili v minulých hodinách – tak se dostaneme do důležitých situací, příběh jednoduše shrneme

-používáme šišku jako mluvítko pro toho, kdo k tomu bude chtít něco dodat

  1. Aktivizační hra (6 min)

- po místnosti budou rozmístěné lístečky s názvy stromů

- děti budou mít za úkol projít se po třídě a co nejvíce stromů si zapamatovat

- po časovém limitu lístečky seberu, děti dostanou do dvojice papír a jejich úkol bude napsat co nejvíce názvů stromů, které byly na lístečcích napsány

- nebudu se ptát, kolik přesně děti dokázaly napsat názvů, ale zeptám se, kdo napsal víc než: 10, 7, 5... - dvojice se hlásí

- 2. varianta: - každý žák dostane jeden lísteček, na něm bude buď název stromu, nebo jeho obrázek

- jejich úkolem bude najít si svoji dvojici tak, aby ve dvojici vždy měli obrázek a název

- nesmí mluvit, lístečky si mohou pouze ukazovat

- v kroužku proběhne společná rychlá kontrola

Pomůcky: lístečky s názvy stromů/ obrázky stromů

  1. Povídání dubu (2 min)

- žáci zůstávají ve dvojicích, poslouchají vyprávění dubu

„Dubu ani dalším stromům – modřínům, smrkům, bukům... (poukážu na stromy použité ve hře) se už v lese nežilo tak hezky jako dříve. Všichni obyvatelé lesa z toho byli velmi unavení. Dub vzpomínal na ty časy, kdy se všude neválely odpadky...“

  1. Živé obrazy (15 min)

- žáci jsou ve skupinách (spojí se dvě dvojice z aktivity č. 2)

- každá skupina ztvárňuje dva živé obrazy, můžeme říci, že to budou fotografie z lesa

- Jak vypadal život lesních skřítků v lese předtím?

- Jak vypadá teď?

- prezentace bude probíhat v kroužku, každá skupina si vybere jeden obraz, který se jim více povedl

- společně si shrneme to, co se v obrazech objevilo

  1. Horké křeslo (5 min)

- žáci budou v roli skřítků

- přemýšlí nad tím, co by jako skřítci chtěli vzkázat lidem, kteří jim ničí jejich les

- kdo bude chtít něco říct, sedne si na židli

Pomůcky: židle

  1. Povídání dubu (2 min)

„V lese najednou nebylo tak příjemně jak bývalo dřív a za všechno mohli lidé, kteří lesu a jeho obyvatelům ubližovali. Les už nevoněl tak jako dříve, ani houby tam už tolik nerostly. Les byl zpustošený a nevlídný. Ani milí lidé sem už tolik nechodili na procházky a skřítci nemohli do školy, protože celou noc museli jen uklízet a snažit se o nápravu. Starému dobu z toho bylo mizerně. Bylo na čase něco změnit.“

  1. Čištění lesa (10 min)

- polovina dětí odchází za dveře

- ti, co zůstávají, se stávají stromy, dělají sochy

- mezi děti (stromy) rozházím různé odpadky (igelitové pytlíky, obaly od sušenek, atd..) a věci, které do lesa patří (šišky, mech, kůra, atd..), některé mohu dát i na děti nebo je někde schovat, počet odpadků bude odpovídat počtu dětí za dveřmi

- každý najde jednu věc, která nepatří do lesa, tu vezme a vyhodí

- s dětmi, které uklízely, si řekneme, jestli opravdu našli všechno a proč tam může zůstat to, co nesebrali

- potom se skupiny vymění

Pomůcky: odpadky (na počet dětí), koš, do kterého odpadky vyhodíme, přírodniny

  1. Obrácené zrcadlo (6 min)

- žáci jsou ve dvojicích, stojí naproti sobě

- jeden z dvojice předvede něco, co by člověk mohl provést špatného v lese

- druhý z dvojice předvádí opak – co dobrého by mohl udělat

- společně si popovídáme, co se v zrcadlech objevilo a jakým způsobem to dokázali změnit

  1. Povídání dubu (2 min)

„Starý dub jednou slyšel, že stav jejich lesa řeší už i lidé v sousední vesnici. Lidé jim chtějí pomoct! Také se jim nelíbí, že les ztratil bývalou krásu. Prý se ve vesnici chystá nějaká velká schůze.. Tak se uvidí, co dobrého to přinese. Je ale jasné, že bez lidské pomoci už to les sám nezvládne.“

  1. Schůze se starostou (10 min)

- učitelka je v roli starosty (kostýmní znak)

- žáci mají za úkol vymyslet si, jakou postavu z vesnice budou představovat – může to být nějaké povolání, ale i např. stará babka, malé dítě..

- každý si vezme jednu židli, a všechny je dají do kruhu

- žáci si stoupnou před židli, každý řekne, jakou osobu představuje a poté se posadí

- učitel jako starosta zahájí veřejnou schůzi, řekne, proč se museli občané sejít a zeptá se na jejich návrhy řešení – co můžeme pro les udělat?

- měli bychom dojít k tomu, že je především důležité se vyvarovat toho, aby to začali dělat i další lidé a je nutné udělat lesu nějakou hezkou reklamu a ukázat tak, že nám na něm záleží

Pomůcky: kostýmní znak: košile, klobouk, brýle, židle

  1. Plakáty (reklama) (20 min)

- žáci ve skupinách po 3 tvoří plakáty

- téma: ochrana životního prostředí, proč chránit les

- krátká prezentace po skupinách

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Od té doby, co se lidé zapojili do pomoci lesu, se jim všem začalo žít v lese zase lépe. Postupem času se les vrátil ke starým pořádkům. Skřítci začali chodit do školy, les začal zase krásně vonět, zase tam rostly houby a starý dub zase obdivoval, jak se les mění v ročních obdobích. Všechny byly tak krásné! Lidé do lesa zase chodili rádi na procházky a dávali si už dobrý pozor na to, aby nějaký nevychovanec nezačal les ničit.“

  1. Dopis starému dubu (7 min)

- žáci budou mít za úkol napsat krátký dopis starému dubu

- může to být pozdrav, vzkaz, otázka, přání

- lístky se dají pod vytvořený obraz dubu z prvního dne (kdo si to nepřeje, nemusí)

- společně si dopisy dětí přečteme

Pomůcky: čisté papíry, tužky

  1. Reflexe (5 min)

- závěrečná reflexe v kruhu

- řeknu žákům, že to chtěli říci starému dubu, to už napsali, ale mohou říci ještě něco mě – jak se jim pracovalo během celého našeho bloku nebo co jiného by chtěli říct nahlas

Reflexe 1. vyučovacího bloku

S žáky jsem se viděla poprvé, ve škole nebyla jejich třídní  učitelka a blok probíhal hned po jarních prázdninách. Celá třída byla hodně divoká a děti zkoušely, co si můžou dovolit. Na hodině jsem byla sama a přítomná byla celá třída včetně žáka, ke kterému normálně chodí asistentka. V průběhu hodiny se to ale pořád zlepšovalo a na konci prvního bloku jsem měla pocit, že už to všichni zvládají, a to včetně mě. Do tématu jsme se teprve dostávali a oproti následujícím hodinám se ještě žáci nemohli těšit na to, co je čeká.

Hned na začátku hodiny jsem nabrala velký časový skluz, protože jsem žáky musela vyzvednout ve třídě, prozradit jim, co je čeká a přesunout se do auly. V první aktivitě jsem také zjistila, že pracovat s druháky je něco jiného než se čtvrťáky a páťáky, na které jsem zvyklá. Žáci měli problém se sami rozdělit v rychlosti do dvojic, a tak se stalo, že někteří dávno pracovali a ostatní se teprve hledali, protože ne všichni tvořili dvojice s tím, kdo seděl vedle nich. Naštěstí se to docela rychle vyřešilo a nenastal úplný chaos. Když se na to dívám zpětně, tahle aktivita pro mě nebyla úplně důležitá a mohla jsem ji vynechat, protože mi vzala docela hodně času. Mohla jsem zůstat u jednoduchého představení bez rozhovorů ve dvojici. Oproti tomu jsem se rozhodla vynechat honičku, protože jsem měla pocit, že už tak jsou žáci hodně upovídaní a bylo by těžké se vracet do klidu. Teď si ale myslím, že jsem to měla otočit a honičku naopak s dětmi udělat, protože by se potom třeba na sebe žáci lépe napojili a setřásli ze sebe nějaké stresy z minulých hodin.

Po seznámení jsem tedy rovnou udělala evokaci s hudbou. Kdybych to měla dělat podruhé, využila bych i další lidský smysl, např. čich. Bylo by hezké mít s sebou přírodniny, ke kterým by si žáci při poslechu mohli přičichnout, a to by podpořilo jejich představu o tom, kde se nachází. Po poslechu hudby se totiž mnozí ocitali např. u moře nebo v horách, i když představa lesa převažovala. Při výběru ideálního lesa bych nechala skupinky, aby se posadily zpátky do kruhu, protože tím, jak skupiny byly rozmístěné po velkém prostoru, tak dětem dělalo problém se vzájemně poslouchat. Při této aktivitě bylo ale vidět, že se opravdu dostaly do toho jejich lesa, všímaly si maličkostí a dokázaly říct, proč si les vybraly. Vytváření soch děti bavilo, těžké však pro ně bylo je potom pojmenovat. Nejčastěji se objevovalo, že jsou ohnutý strom. Kromě toho mě také napadá možnost hlasové rozcvičky, kterou jsem mohla v tomto tématu udělat. Zapojili by se tak všichni, každý by věděl, co má dělat a vyhnula bych se tak problému s nasloucháním spolužákům.

Druhá polovina bloku bavila děti mnohem více, protože se začal budovat příběh, který jim nakonec přirostl hodně k srdci. V bočním vedení bylo vidět, že se opravdu dostaly tam, kam jsem potřebovala. Nikdo si z toho nedělal srandu a opravdu všichni dělali to, co jsem četla. Bylo vidět, že si to hodně užívají. Z časových důvodů jsem vynechala aktivitu č. 10, kterou jsem chtěla při dostatku času vložit do druhého bloku. Děti velmi bavilo najít si dubový list z krabičky, najednou se změnila úplně atmosféra a bylo cítit napětí, když děti vybíraly list z krabičky. Ten si potom vybarvily a společně jsme tak vytvořili starý dub. Ten jsem dala doprostřed kroužku ve chvíli, kdy jsem jim začínala číst příběh. Největší úspěch měla pantomima, byla jsem překvapená, jak hezky žáci ve skupině spolupracovali a co všechno vymýšlely. Také se osvědčilo používání trianglu, který signalizoval začátek a konec pantomimy. Po celou dobu byl ve třídě úplný klid a děti na zvuk výborně reagovaly. Vymýšlely aktivity jako sbírání hub, borůvek, krmení zvířátek nebo stavění domečků. Také hezky zafungovala šiška jako „mluvítko“ při závěrečné reflexi, ve které nejvíce zmiňovaly, že se jim líbila pantomima, výroba stromu a procházka po lese. Pár dětí řeklo, že se jim nelíbilo zlobení některých spolužáků.

Reflexe 2. vyučovacího bloku

Další hodina probíhala hned druhý den. Tentokrát jsem byla mnohem klidnější, jistější a to  vycítily asi i děti, protože i ony byly klidnější a okamžitě reagovaly na všechny pokyny. Po úvodním zopakování toho, co jsme dělali v minulé hodině, jsem hned začala s příběhem starého dubu. Celou dobu jsme měli ve třídě jeho obrázek, který žáci společně vytvořili minulou hodinu. Bylo vidět, že si ho váží a je pro ně důležitý, protože stačilo, aby omylem někdo šlápl na roh papíru, a hned ho děti upozorňovaly, aby si na dub dával pozor. Automaticky dub přijaly jako vypravěče jejich příběhu a jako součást jejich skupiny. Z časových důvodů jsem musela vynechat aktivitu s kreslením domečků pro skřítky a nestihli jsme závěrečné etudy ve skupinách.

Byla jsem mile překvapená, jak se děti zhostily úkolu vytvořit zvuky lesa. Zadala jsem, že by v každé skupince měla být vždy nějaká holka nebo nějaký kluk, protože jsem chtěla, aby pracovali kluci s holkami pohromadě. V jedné skupince nemohli na nic přijít, takže jsem u nich musela chvilku být, ale ostatní skupiny si věděly rady samy. Prezentace probíhala v kruhu, skupina, která odehrála, se vždy posadila. Na konci jsme mluvili o tom, jaké zvuky tam mohli zaslechnout. Nemluvili jenom o svém vlastním zvuku, ale byla jsem ráda, že si opravdu všímali o ostatních zvuků a něco si pod nimi představili. Často zmiňovali foukání větru, zpívání ptáčků, šumění listů. Některé skupiny dokonce zapojily i hru na tělo a svůj hlas.

Následující pantomimu jsem nakonec nechala děti dělat samostatně místo ve dvojicích, protože jsem chtěla, aby každý zapojil fantazii, a také mi přišlo, že by bylo vhodné pracovat po skupinové práci individuálně. Děti, které potom předváděly pantomimu ostatním, ukazovaly např., že jsou tam lesní víly, stromy rostou strašně rychle nebo že tam jsou nějaká zvláštní zvířata. Několik dětí vůbec nepracovalo s tím, že les je kouzelný a předváděly obyčejné scénky z lesa a potom řekly, že na to, že je les kouzelný, zapomněly. Spoustu dětí mrzelo, že nemohly svůj nápad předvést ostatním, i přesto, že jsem rovnou udala omezený počet žáků, kteří to budou ukazovat. Jediné, co bych mohla udělat, by bylo nechat je to ukázat v menších skupinách, ale i tak si myslím, že to chtěli ukázat všem a tohle by nemuselo stačit. Překvapilo mě, kolik různých nápadů, jak by pomáhali lesu, kdyby byli skřítci, žáci vymysleli. Pozorně se poslouchali a každý vymyslel opravdu vlastní originální věc. Bylo vidět, že se do toho opravdu vžili.

Hodně úspěšná byla aktivita s modelováním skřítka, i když i tam nastaly problémy v prezentaci. To, že jsme chodili po třídě a zastavovali jsme se u každého skřítka, aby nám ho autor představil, bylo časově náročné a děti nedokázaly udržet pozornost celou dobu. Nebyl tak prostor vůbec na to, abych se skřítků zeptala, jestli poznali, co dělají za činnost. Napadá mě, že sochaři mohli napsat lísteček se jménem sochy i činností, kterou dělá, a ten by ležel pod sochou. Ostatní sochaři by se potom mohli projít podívat se na ostatní. Nemusela bych pak do toho zasahovat a prohlížení soch tak organizovat. Při škále pocitů všichni kromě dvou žáků stáli na straně, která ukazovala spokojenost skřítků. Když jsem se žáků z opačné strany ptala, proč si myslí, že jsou skřítci tak nespokojení, odpověděli, že se skřítci teď můžou bát, že se jim les zničí, a že je spoustu zlých lidí, kteří to mohou dělat. Kdyby se ale nebáli, tak jsou spokojení. Předem tedy trochu odhalili další průběh.

Další aktivita s učitelem v roli pro mě byla nejsilnějším zážitkem za celou lekci. Představovala jsem si, že jako učitel v roli přijdu, krátce se projdu, řeknu několik slov a hned odejdu. Také jsem měla strach, že mě jako učitele v roli nepřijmou, ale to jsem se bála zbytečně. V této aktivitě se ale ukázalo, jak silný vztah už si děti k lesu vybudovaly. Jen co si uvědomily, kdo jsem a co dělám, okamžitě se na mě vrhly. Držely mě a křičely na mě, že je to jejich les, kde bydlí skřítci a že jsem zlá, když ho chci zničit. Neměla jsem vůbec šanci odejít a sundat si kostýmní znak a chvíli to vypadalo, že mě děti povalí na zem. Za žádnou cenu jsem nechtěla vystoupit z role, i když jsem se bála, že to budu muset udělat. Nakonec jsem se s maximálním úsilím dokázala dětí zbavit, odešla jsem ven, sundala jsem si kostýmní znak a přišla zpět. Okamžitě mi začaly říkat, že tam byl nějaký zlý pán, který jim chce zničit les a že se bojí, že se vrátí. Hned jsem věděla, že to vyvolalo opravdu silné emoce, což se potvrdilo i v závěrečné reflexi, kdy hodně dětí tvořilo sochy právě z toho okamžiku. Kromě toho ukazovaly i modelování skřítka a hraní na nástroje.

Reflexe 3. vyučovacího bloku

Byla jsem trochu nervózní, že nestihnu ve dvou hodinách dovést příběh do konce. Předem jsem se proto domluvila s třídní  učitelkou, která mi byla ochotná věnovat ještě jednu hodinu na dokončení, takže jsem byla více v klidu. Bylo vidět, že se na pokračování příběhu žáci těšili, byli připravení u dveří ještě před zvoněním, a celou dobu pracovali opravdu soustředěně a zaujatě.

Třetí blok se konal více než po týdnu od bloku druhého, a tak jsem se trochu bála, jestli si to děti budou pamatovat. Začala jsem s nimi úvodní honičkou na myslivce a zvířátka, kterou jsem měla naplánovanou na úplný začátek prvního bloku, aby se lépe dostaly do tématu a naladily se na sebe. Potom jsem pokračovala tím, že jsme se vraceli pomocí soch do důležitých momentů příběhu a ty jsme potom pojmenovali. Přečetla jsem jim povídání dubu, kterým jsme skončili, a udělali scénky, které jsme nestihli minulou hodinu. Tam nenastaly žádné problémy, všichni věděli, co mají dělat a ve skupinách se domlouvali bez problémů. Při prezentaci mi opět pomohl triangl, na který děti krásně reagovaly. U živých obrazů jsem nakonec trochu změnila organizaci celé aktivity. Nechala jsem žáky jenom ve dvojicích, společná prezentace probíhala v kroužku, ale dvojice předváděly oba dva obrazy. Řekla jsem, že zkusíme něco hodně těžkého, co vyžaduje maximální soustředěnost, a v tu chvíli byli žáci naprosto koncentrovaní, protože ten těžký úkol chtěli zvládnout. Protože vytvářeli fotografie z lesa, řekla jsem, že si budeme prohlížet fotoalbum a otáčet stránky s jednotlivými fotkami. Otočení bude představovat cinknutí na triangl. Cinkla jsem – dvojice udělala obraz, jak skřítkové žili předtím, druhé cinknutí – jak žili potom, cinknutí – druhá dvojice udělala obraz, jak to vypadalo předtím, atd. Opravdu to všechny dvojice zvládly a všichni byli náležitě hrdí, když si za to mohli zatleskat.

V horkém křesle žáci dávali vzkazy lidem, kteří ničili les. Nejvíce říkali, že to ti lidé nemají dělat, protože les je moc důležitý nebo protože oni jako skřítci jsou hodně unavení. Také padaly otázky, proč to vlastně dělají. Když žáci začali přicházet s konkrétním řešením, tak jsem to ukončila. Řešení potom vymýšleli v aktivitě s obráceným zrcadlem, která se jim velmi dařila. Aktivitu č. 7 jsem z časových důvodů musela vynechat.

Opět jsem si potvrdila to, že žáci velmi dobře přijímají učitele v roli a nyní jsem také zjistila, že je škoda, že jsem nenechala už dříve žáky vstupovat do jednoduchých rolí. Každý si vymyslel nějaké povolání nebo osobu z vesnice. Po jednom potom svoji roli řekli a posadili se na židli. Prozradila jsem jim, že se bude konat schůze se starostou o pomoci lesu, a že mají začít jednat, než přijde starosta. Když jsem si šla obléct kostýmní znak, za dveřmi jsem slyšela, jak velmi vážně mluví o tom, co by mohli dělat, vykali si a dávali různé návrhy. Když jsem přišla jako starosta, všichni to brali hodně vážně a hned jsme začali řešit, jak lesu pomoci. Líbilo se mi, jakým způsobem se vžili do role. Opravdu mě oslovovali pane starosto, říkali různé návrhy na řešení a některé děti dokonce jednaly v roli osoby, kterou představovaly. Například holčička v roli paní učitelky navrhovala dát škůdcům lesa příklady jako trest, pilot chtěl použít letadla, která by létala nad lesem, a stavař navrhoval postavit kolem lesa zeď. Poradu jsem ukončila tak, že jsem řekla, že si musím všechny návrhy promyslet, a na další den svolám druhou schůzku.

Reflexe závěrečné hodiny

Hned další den se konala úplně poslední hodina. Po úvodní honičce, kterou jsem zanechala z minulého dne, na myslivce a zvířátka, jsme začali hned připravovat schůzi se starostou. Opět začali jednat beze mě, než jsem tam přišla jako starosta. Potom jsem jim řekla, že máme  se starostou ze sousední vesnice podezření, kdo lesům  škodil, a že je nyní nutné vymyslet něco, aby lesu nezačali škodit i ostatní lidé. Žáci sami navrhli, že bychom mohli udělat plakáty a reklamu lesu, takže jsem byla hodně vděčná, že jsme se dostali tam, kam jsem potřebovala. Především, že ten návrh přišel opravdu od dětí, a ne ode mě. Dala jsem jim na výběr, že mohou tvořit plakáty buď samostatně, nebo ve dvojicích. Mrzelo mě, že jsme neměli více času, protože i když jsem říkala, že si mohou plakát vzít domů a dodělat ho, tak mi ho hodně dětí chtělo odevzdat, a tak to občas nestihli dodělat.

Při psaní dopisu se ukázalo, že mnozí raději chtějí napsat dopis skřítkům než starému dubu, protože si k nim vypěstovali asi silnější vztah než k vypravěči příběhu. Ten jim sice příběh říkal, ale skřítkové jim byli bližší a problémy, které jsme řešili, se jich dotýkali více. Zadala jsem, že si tedy můžou vybrat, komu dopis napíší. Kvůli nedostatku času jsme bohužel nestihli dopisy přečíst. Při závěrečném kruhu měl ještě každý možnost říct nějaký komentář k tomu, co jsme dělali. Hodně dětí řeklo, že se jim nejvíce líbily schůzky se starostou nebo že se jim líbilo úplně všechno. Také od dvou žáků zaznělo, že se jim to líbilo, protože se všichni chovali celou dobu moc hezky.

 

Únos domů

Iva Steiningerová

Realizováno v 4. třídě ZŠ Kunratická, Praha 4. Škola má předmět dramatická výchova zařazen do výuky od 3. ročníků, třída je na DV rozdělena do dvou skupin (14 žáků ve skupině).

Předloha: Iva Procházková, Únos domů,  Albatros. Praha 2006

Příběh je o chlapci Liboru Ješínovi, kterému zemřeli rodiče na následky tragické dopravní nehody. Libor je poté svěřen do péče svého strýce a tety. Ti jsou velmi bohatí, ale o Libora nejeví velký zájem, zahrnují jej hmotnými dary, ale nedostává se mu toho, po čem touží – rodičovské lásky. Chlapec je skoro celý rok na internátu a za tetou a strýcem dojíždí pouze na prázdniny a narozeniny. Jednoho dne po cestě zpět na internát je na benzínové pumpě unesen. Jeho únosci se po cestě do úkrytu dozvědí, že Libor není synem z bohaté rodiny, tak jak se domnívali. I přes to jej odvezou na odlehlé místo. Liborovi se odtud podaří utéct. Únosci tedy výkupné ani nepožadují a nikdo se tedy nedozvídá, že byl unesen. Při svém útěku se dostává do malé vesnice, odkud si chce zavolat pomoc. Ovšem dozvídá se, že jej teta se strýcem podezřívají z útěku a krádeže. V tu samou dobu z dětského domova utekl chlapec jménem Gusta, typově velmi podobný Liborovi. V domě z kterého chtěl zavolat o pomoc, což si po získání informací o svém obvinění rozmyslel, jej najdou a považují ho za chlapce z dětského domova. Během několika měsíců, kdy se Libor v rodině cítí konečně jako doma a se všemi se skamarádí, řeší dilema, jestli jim říci, že není Gusta, ale Libor. Mezitím se pravý Gusta utopí v rybníce. Příběh končí adopcí Libora rodinou Panenkových pod jménem Gusta. Své pravé jméno jim Libor nikdy neprozradí. Celý příběh chlapec vypráví svému psovi.

V přípravách jsem kromě knihy Únos domů vycházela ze Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „KUK“ a z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 

Šestihodinový projekt měl čtyři části,  dvě samostatné vyučovací hodiny a dva dvouhodinové bloky.  Jedním z  důvodů je půlení třídy na dramatickou výchovu i  nedostatek volných učeben.

 Cílem celého projektu jsem si stanovila, že se žáci dokáží vyjadřovat pomocí vybraných technik a metod dramatické výchovy. Jako úkol jsem si stanovila: žáci si uvědomí, jaký je to pocit, nemít domov. Být na útěku. Mým záměrem nebylo dětem prozradit celý příběh. Chtěla jsem, aby je toto téma nadchlo a dovedlo je po skončení tohoto projektu k četbě knihy Únos domů.

3. Scénář projektu

3.1 První lekce

 

Téma hodiny: Osamělost

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být osamělý.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • kamínky na reflexi
  • papír

Průběh:

1. Úvod                                                                                                                                3 min

  • Přizpůsobení prostoru třídy. Seznámení s žáky, nalepení jmenovek. Seznámení s průběhem nadcházejících hodin.

2. Hra na babu – ozvláštněná                                                                                          10 min

Varianta 1

  • Děti udělají dvojice
  • Ve dvojích, které se drží za ruce, běhají po prostoru
  • Jedna dvojice je určena jako „baba“
  • Ten, který ve dvojici dostane babu, se vymění s tím, který mu babu dal
  • Postupně se takto dvojice takto promění

Varianta 2

  • Děti hrají normální babu, každý sám za sebe

2. Chůze po prostoru                                                                                                          3 min

  • Děti chodí po prostoru, tak aby jej celý vyplnily
  • Dostanou dvě kritéria
    • nikdo se nesmí na nikoho podívat
    • nikdo se nesmí nikoho dotknout
  • Učitelka během chůze čte citáty (3x za sebou):
    • Kdo není milován, je sám uprostřed davu.
    • V životě je jediné štěstí, milovat a být milován.
    • Osamělost člověka není vždy v tom, že je sám.

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Jak jste se v této situaci cítili? Když jste se nemohli na nikoho podívat, nikoho se dotknout.
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

4. Sdílení ve trojicích                                                                                                          5 min

  • Stalo se ti někdy, že ses takto cítil? Kdy to bylo? Proč to bylo?
  • Děti si poví své zážitky ve trojicích.
  • Pokud je někdo, kdo chce říct, co slyšel od spolužáka, nebo svůj příběh a chtěl by se o to podělit s ostatními dětmi, dostane možnost.

 

5. Učitelka v roli přečte text                                                                        2 min          

  • Učitelka v roli s kšiltovkou na hlavě, zastupující Libora, čte, děti poslouchají
  • Od nehody svých rodičů jsem zůstal u tety Jolany a strýce Michala. Teta se na lidi nedívala, strýc je neposlouchal. Věděl předem, co řeknou. Byl si jistý, že po světě chodí jenom dva druhy jedinců: ti, kteří jeho peníze utrácejí, a ti, kteří mu pomáhají e vydělávat. Já Libor patřil do první skupiny. Mohutný proud strýcových finančních prostředků mě štědře skrápěl, staraje se o mou školu, můj internát, moje oblečení, dokonalé vybavení mého počítače, mou lyžařskou výstroj, mou hokejovou výstroj a stovky jiných věcí, které jsem někdy dostával darem, jindy o ně poprosil, ale nikdy jsem po žádné z nich doopravdy netoužil. Chtěl jsem úplně něco jiného, něco co mi dát nemohly.

6. Připravená improvizace                                                                                                10 min

  • Děti se rozdělí do skupinek po čtyřech.
  • Úkolem dětí je připravit si krátkou etudu na téma: Co Liborovi teta se strýcem dát nemohli?
  • Děti mají možnost ve svých etudách použít pro roli Libora kšiltovku (označující Libora)
  • Poté si je přehrajeme.

7. Reflexe                                                                                                                           9 min

            1. část

  • děti sedí v kruhu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • učitelka se ptá: Jak se Libor asi tedy cítil?, Proč se tak cítil?
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky

2. část

  • Napište na papír jedním slovem, co si myslíš, že Liborovi chybělo.
  • Děti na připravený papír napíší jedním slovem, co si myslí, že mu chybělo.

Reflexe hodiny

3.2. Druhá lekce

Téma hodiny: Narozeniny

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů a improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaký je to pocit dostat dárek, který si přál.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • židličky
  • píseň „Ptačí tanec“
  • kšiltovka – znak Libora
  • krabička zabalená jako dárek

Průběh:

1. Hra „O poslední židli“                                                                                                  10 min

  • židle jsou seřazeny do kruhu s opěrátky do středu kruhu, jejich počet je o jednu méně, než počet hráčů
  • děti běhají kolem židlí
  • hraje písnička, ve chvíli kdy ji učitelka zastaví, musí se všechny děti posadit
  • na koho židle nezbyde, vypadává ze hry a s sebou si odnáší i jednu z židlí z kruhu
  • hra pak pokračuje
  • končí s poslední židlí a vítězem hry

2. Dárek                                                                                                                               3 min

  • děti sedí v kruhu
  • učitelka pošle po kruhu dárek (krabička zabalená jako dárek)
  • každý pošle dárek sousedovi s přáním k narozeninám - učitelka předvede, když předává prvnímu dítěti

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Teď jsme si připomenuli, jaké to je dostat dárek.
  • Jak jste se cítili, když vám někdo předával dárek?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

4. Četba textu                                                                                                                     5 min

  • Každé dítě dostane text, který si přečte
  • Text:

Tu sobotu, co mě pan Maděra přivezl z internátu, bylo krásné červnové počasí. Slunce jako tenisák, kam ses jen podíval bílé čepice jabloní a davy psů, co se vyškubli z obojku. Vzduch už voněl prázdninami. Teta Jolana seděla na terase. „Ahoj,“ pozdravil jsem a políbil tetu na obě tváře. Líbání nebyla něžnost, ale obřad – musel se dodržovat jako navyklý průběh. „Jak se cítíš v den svých dvanáctých narozenin?“ zeptala se teta, když líbací ceremonie skončila. „Jde to,“ odpověděl jsem. Ve tři hodiny začínala oslava, která byla……..

5. Rozehraný živý obraz                                                                                                    15 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • úkolem dětí je připravit si živý obraz na téma: Jak oslavil Libor svoje narozeniny?
  • na tlesknutí živé obrazy rozehrají

6. Učitel v roli vypráví                                                                                                         5 min

  • učitelka v roli Libora (s kšiltovkou) převypráví krátký text
  • Tak takhle jsem oslavil svoje narozeniny. Bylo mi dvanáct. Neměl jsem sebemenší tušení, že o den později se můj život totálně změní a už nikdy nebude jako dřív.
  • Po přečtení textu učitel již mimo roli: A na to, co se stalo Liborovi, se podíváme příště.

7. Reflexe                                                                                                                             5 min

  • děti sedí v kroužku, každý řekne, co si myslí, že si Libor přál k narozeninám
  • poté řeknou děti, co si přejí/přály k narozeninám ony

 

3.3. Třetí lekce

  1.  

Téma hodiny: Únos, strach, útěk

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.
  • Žák se vyjadřuje pohybem.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů, improvizace, pantomimy.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák zvládá napsat krátký text.
  • Žák si uvědomuje, jaké to je být unesený a uvězněný.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • deníček, kopie strany z deníku
  • obrázky „strachu“
  • útržek z novin
  • lístečky se zadáním
  • papíry, fixy/pastelky

Průběh:

1. hodina

1. Co se stalo? – připravená improvizace                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • připraví si krátkou scénku na téma:
    • Co se mohlo Liborovi stát? Co už nebude nikdy jako dřív?

2. Deníček                                                                                                                         10 min

  • Našel se Liborův deníček, ale chybí v něm zápisy. Jediné co zůstalo, je tato stránka. Staň se Liborem a dopiš další stránku deníčku, co asi pokračovalo.
  • učitelka dětem přečte poslední zápis z Liborova deníčku
  • úkolem dětí je dopsat stránku deníčku
  • kdo bude chtít, může pak svůj zápis přečíst

3. Obrázky                                                                                                                           5 min

  • děti sedí v kruhu
  • postupně dětem budeme dávat doprostřed tři děsivé  obrázky

 

4. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co v tobě obrázky vyvolávají za pocit?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

5. Sdílení ve skupinách                                                                                                       5 min

  • Kdy jsi měl strach ty?
  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • děti si řeknou o svých zážitcích ve skupinách
  • kdo chce říct, co slyšel od spolužáka a chtěl by se o to podělit s ostatními, dostane možnost.

6. Obrázek z Liborova deníčku                                                                                           2 min

  • Kromě posledního zápisu jsme v deníku našli ještě jeden obrázek.
  • Dětem ukážeme obrázek (chlapec mezi dvěma muži)

7. Pantomima                                                                                                                   10 min

  • děti se rozdělí do trojic (jedna dvojice, té pomůže učitel, nebo si vypůjčí jedno spolužáka z jiné skupiny)
  • děti pantomimicky ztvární, co se Liborovi podle obrázku stalo

 

2. hodina

8. Narativní pantomima                                                                                                   10 min

  • učitelka čte text, děti daný text pantomimicky hrají
  • Potřebuji na záchod. Záchody na benzínové pumpě byly tmavé, svítilo jen jedno světlo. Vykonal jsem potřebu. Ve chvíli kdy jsem chtěl odejít, mě chytli dva chlapi. Odvlekli mě do dodávky přistavené hned u dveří. Strčili mě do zadního prostoru. Byla tma, nic jsem neviděl. Nahmatal jsem bednu, na kterou jsem si sednul. Měl jsem hrozný strach. Po cestě to se mnou hrozně házelo. Ti dva se po cestě dozvěděli, že nejsem syn tety a strýce. Prudce zastavili. Vyšli ven z vozu. Já je sledoval oknem ve dveřích vozu. V tu chvíli mě napadlo, že mohu utéct. Snažil jsem se přelézt přes přední sedadla, ale zavadil jsem nohou o klakson. Rychle jsem se vrátil na místo na bedně. Když to slyšeli únosci, rozběhli se k vozu, zkontrolovali mě a jeli jsme dál. Odvezli mě do staré chaty. Zavřeli mě do tmavé vlhké místnosti. V místnosti jsem viděl pouze zamřížované sklepní okénko, kterým do místnosti svítil měsíc. Na zemi jsem nahmatal spacák, zalezl do něj a usnul. Když jsem se probudil, venku už bylo světlo. Pod okno jsem si postavil špalky dřeva, okno totiž bylo hodně vysoko. Vytáhl jsem se nahoru a hlavu prostrčil co nejvíce mezi mříže, abych lépe viděl.

9. Co vidíš z okna                                                                                                             10 min

  • Nakreslete, co viděl Libor z okna.
  • děti dostanou papír, pastelky/fixy a nakreslí obrázek toho, co z okna viděly
  • poté co děti dokreslí, uděláme si galerii obrázků, obrázky si vystavíme a pořádně prohlédneme

10. Četba textu                                                                                                                   5 min

  • učitelka přečte dětem text

Protáhl jsem znovu hlavu oknem. Nad strání se zvedal lehký ranní vítr a foukal mi do obličeje. Přinášel vůni vlhké trávy a ještě něco, co jsem zpočátku nedovedl určit, ale s vůní to rozhodně nemělo nic společného. Několikrát jsem zkusmo začichal. Přicházelo to ze zezdola. Sklonil jsem hlavu a uviděl přímo pod oknem plechový poklop. Poklop přikrýval jámu žumpy, která se táhla pod domovní zdí k záchodu. Znal jsem ten systém z letních táborů. Malé žumpy příšerně páchly a záchody nad nimi byly obsypané mouchami. Tady se žádné mouchy nevyskytovaly. Ani zápach nebyl tak nesnesitelný. Žumpu zřejmě už nikdo nepoužíval a záchod zrušili. Záchod, ten zrušený záchod, musel být přímo v mojí komoře! Neztrácel jsem ani minutu a bleskurychle jsem se dal do díla. Všechno dřevo jsem přestěhoval na protější stranu místnosti. Pod nejspodnější řadou dřeva byla vrstva pilin, kousků kůry a odštěpků dřeva. Odhrabal jsem je na jednom místě rukama a odkryl, co jsem tušil: prkna. Lehl jsem si na břicho a začichal. Vstříc mi přispěchal nezapomenutelný pach táborových latrín. Ať jsem se rozhlížel, jak chtěl, neviděl jsem v komoře nic, čím bych prkna mohl vypáčit a odkrýt otvor staré žumpy. Už jsem ztrácel naději, když mi padl do oka můj vlastní pásek od kalhot. Měl masivní kovovou sponu přezku. Klekl jsem si na zem a vsunul ji pod konec prkna. V okamžiku, kdy jsem začal páčit vzhůru, stalo se něco nečekaného: zrezivělá hlavička nejbližšího hřebíku odskočila! Prkno jsem odtrhnul a po něm i obě sousední. Přede mnou zela metr široká díra. Vlezl jsem dovnitř, ve dřepu podlezl na venkovní stranu žumpy a zkusil rameny nadzvednout poklop. Byl z plechu, a protože ho dlouho nikdo nezvedal, zkřížil se v rámu. Nemohl jsem s ním hnout. Zlost, která ve mně postupně houstla, náhle překypěla a vyvalila se ven. Nahrbil jsem se a pak prudkým, rozzuřeným vzepřením vyrazil poklop z rámu. Neměl jsem čas přemýšlet nad bolestí. Hluk, který jsem způsobil, možná probudil mé únosce. Bylo třeba co nejrychleji zmizet.

11. Připravená improvizace                                                                                  15 min

  • děti se rozdělí do skupinek po dvou
  • každá skupina dostane jiné zadání, které si připraví jako etudu
  • etudy si postupně přehrajeme podle čísel na zadáních
  • děti po každém výstupu přečtou své zadání, které skupina dostala
  • zadání:
  1. Libor běží lesem, stromy se kymácí ve větru. Všude je ticho. Slyší jen houkat sovu. Pořád se ohlíží, zda za ním neběží jeho únosci.
  2. Libor zakopnul o pařez, spadnul do trávy. Chvíli odpočíval. Bylo slyšet jenom šumění lesa. Po chvilce uslyšel zatroubení vlaku.
  3. Doběhl k vlaku a naskočil do něj. Sedl si na volné místo. V tu chvíli si uvědomil jak je špinavý. Odešel na WC kde se omyl.
  4. Libor se vrátil zpět na své místo. Stromy kolem rychle utíkaly. Paní sedící proti němu si ho prohlížela. Začaly se mu zavírat oči.
  5. Libor se vzbudil, když jeho ramenem třásl průvodčí. Oznámil mu, že je na konečné, ať si vystoupí. Vystoupil z vlaku.
  6. Hledal telefon, jak by mohl zavolat tetě. Na nástupišti seděl starý pán. Zeptal se ho, jestli je tu někde telefon. Pán byl ale starý a špatně slyšel. Nakonec se domluvili a pán ho poslal do nedalekého domu.
  7. Libor vstoupil do domu. Snažil se zjistit, jestli v domě někdo je. V tu chvíli si všimnul ležícího útržku novin u kamen.

12. Útržek z novin                                                                                                               3 min

  • Každé dítě si na zemi najde útržek novin o zmizení Libora a přečte si jej

13. Reflexe - sochy                                                                                                              3 min

  • Jak se Libor teď asi cítí?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

3.4. Čtvrtá lekce

Téma hodiny: Co budu dělat. Tajemství

Cíle osobnostně-sociální:  

  • Žák spolupracuje a komunikuje.
  • Žák argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace, živých obrazů a aleje svědomí, horkého křesla.
  • Žák prezentuje svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace ostatních.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být křivě obviněn.
  • Žák si uvědomuje, jak by sám jednal v krizových situacích.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • šátky
  • telefonní sluchátko
  • židle
  • papíry
  • flip chart

Průběh:

  1. hodina

1. Hra ocásky                                                                                                                     10 min

  • děti si za opasky kalhot zastrčí šátek
  • běhají po třídě a snaží se získat soupeřovi šátky – ocásky
  • kdo o ocásek přijde, ze hry odchází
  • vyhrává ten, kdo bude mít nejvíce šátku a také svůj vlastní

2. Hovor s tetou a strýcem – hra s rekvizitou                                                                 15 min

  • Minule jsme se dozvěděli, že se Libor dostal do domu, kde by měl být telefon. Jak by telefonní rozhovor vypadal?
  • děti se rozdělí do dvojic
  • ve dvojicích sehrají krátkou etudu, jak by vypadal telefonní rozhovor s tetou nebo strýcem
  • jako rekvizitu dostanou telefonní sluchátko

3. Alej svědomí                                                                                                                 10 min

  • děti se stanou Liborovými myšlenkami a vytvoří alej
  • učitelka v roli Libora alejí prochází a děti se ho snaží přesvědčit, jestli má zavolat nebo ne.
  • Libor se rozhodl, že tetě a strýci nezavolá

4. Horké křeslo                                                                                                                 10 min

  • Co teď bude Libor dělat? Jak se má zachovat? Kam půjde?
  • uprostřed třídy je židle, které zastupuje Libora
  • kdo má nápad, názor, co má Libor udělat, kam jít atd., jde se posadit na židli a nahlas za Libora promluví
  • děti se na židli střídají, podle toho kdo má nápady
  • ostatní sedí v půlkruhu před křeslem
  • kdo chce, může reagovat na již vyřčené názory, ale také nemusí

 

  1. hodina

5. Četba textu                                                                                                                     3 min

  • učitelka přečte dětem text

Praštila jsi ho zbytečně moc, podoktl kluk vyčítavě. Nadzvedla mi i druhé víčko a zkoumavě mě pozorovala. „Filipe, není to ten kluk?“ řekla zničehonic. „Víš, ten, co jsme o něm před časem četli v Šumanovi?“ „Je to on,“ řekl po chvíli Filip. Filip vstal, přinesl noviny. Ukázal mi fotografii jakéhosi kluka v plavkách. Byl hubený jako já, kudrnatý jako já a možná mi byl trošku, docela malounko, podobný. „Jsi to ty, viď?“zeptala se Jitka. Zavrtěl jsme hlavou, že ne. „Ale jsi, poznali jsme tě Gusto!“ Vstala a začala číst. „Při pátečním převozu z dětského domova v Českých Budějovicích do ozdravovny vystoupil nepozorovaně z autobusu. Po uprchlíkovi se pátrá.“ Pojď, schováme tě v seníku. Pomohly mi vstát a odvedly mě do seníku. Tam jsem usnul.

6. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co se teď v Liborovi odehrávalo za pocity?
  • Děti pomocí soch ztvární pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

7. Napiš dopis                                                                                                                   10 min

  • úkolem žáků je napsat Liborovi dopis
  • mohou mu napsat cokoliv, co by mu teď chtěli říct, podpořit ho, pomoci mu
  • kdo bude chtít, může nám dopis přečíst

8. Učitelka v roli                                                                                                                 2 min

  • učitelka v roli Libora dětem vypráví
  • No, a tak jsem se dostal do rodiny Panenkových. Pro ně jsem byl Gusta. Všichni byli moc hodní. S Jitkou a Filipem jsem se rychle skamarádil. Jejich adoptivní rodiče Erikem a Marcelou jsem vycházel moc dobře. Jediné, co mě trápilo, bylo…….

9. Živé obrazy                                                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a do dvou po čtyřech
  • pobavte se, co ho mohlo trápit
  • pomocí živého obrazu ztvárněte to, co ho mohlo trápit
  • na tlesknutí, živé obrazy rozehrají

10. Tajemství                                                                                                                       2 min

  • na papíru je napsáno slovo TAJEMSTVÍ
  • kdo chce, napíše, co ho k tomu to slovu napadne

11. Liborovo/Gustovo tajemství                                                                                      10 min

  • děti dostanou za úkol pomocí krátkých scének zahrát, co bylo Liborovým, teď již Gustovým tajemstvím.
  • scénky si předvedeme

12. Závěrečná reflexe                                                                                                         5 min

  • žáci sedí v kruhu
  • dostanou možnost vyjádřit se k celému projektu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky
  • po reflexi a vyjádření všech názorů, učitelka ukáže dětem knihu Únos domů a pobídne je, že pokud chtějí vědět, jak to s Liborem vlastně nakonec bylo, dozví se to, pokud si knihu vypůjčí  či  koupí a přečtou.

 

Začarovaná třída

Zuzana Poukarová

Začarovanou třídu jsem si vybrala na základě tématu odlišnosti, které je důležité z mnoha důvodů pro osobnostní rozvoj žáka. Žáci v současnosti čelí a budou čelit úplně jiným výzvám, než jsem čelila ve svém dětství já. Nejen rozvoj a používání technologií, které někdy odsouvají komunikaci s ostatními na druhé místo, ale také   tzv.  „zmenšování“ světa, kdy se právě díky technologiím a výdobytkům moderní doby společnost stává multikulturní. Odlišnosti nejen rasové, ale i kulturní, bude společnost stále více řešit. To nemyslím jen v negativním slova smyslu, spíš právě naopak. Chtěla bych, abychom se na jinou kulturu  podívali z té stránky, kdy se od druhých lidí můžeme něco naučit. Naše společnost tím může jen získat a pravidla slušného chování musíme dodržovat všichni stejné, to nezáleží na tom, kdo je kdo. Jen musíme naučit žáky přemýšlet v tomto širším kontextu. A pokud chceme nějaké téma přinést, myslím si, že je důležité začít u příběhů, které žáci znají ze svého okolí, ulice, města. A myslím si, že je důležité mluvit o tom, že jsme odlišní a je to tak v pořádku už v raném věku. V druhé třídě už mají žáci mnohé informace, které můžou být zkreslené či mít charakter předsudků, a my nemůžeme dělat, že toto téma, neexistuje.

 

Realizace:  2. ročník  ZŠ Londýnská v Praze 2, 3 vyučovací bloky po dvou hodinách (3 x 90 minut).

Třída pracuje dle metod dramatické výchovy druhým rokem, tudíž mají základní zkušenosti a dovednosti tohoto způsobu výuky. Tento rok měla třída i samostatný předmět dramatické výchovy v rozsahu jedné hodiny týdně. V této třídě je vidět, že dramatická výchova má smysl, jelikož děti dovedou již ve druhé třídě vyjádřit svůj názor, zhodnotit ostatní nebo vytvořit a vymyslet vlastní příběh a zvládnout najít řešení problému. Žáci se umí vyjadřovat k tématu.

Prostor: Třída, která má možnost uzpůsobit prostor tak, aby se dalo sedět s žáky v kruhu na zemi, nejlépe na koberci a aby se žáci v tomto vytyčeném prostoru mohli pohybovat. Při realizaci měla třída možnosti využít také patro, kde je prostor pro všechny žáky, koberec na zemi. Zároveň bylo příjemné, že jsme mohli být i jednu lekci v tělocvičně, kde žáci měli možnost většího prostoru na realizaci krátkých etud a tance, ale nebylo nutné využít této nabídky. Ve třídě by to jistě proběhlo také úspěšně.

Předloha: Iva Březinová: Začarovaná třída, 5. vyd. JaS, Praha 2018

Námět a téma: Děj knihy se odehrává převážně ve škole, konkrétně ve třídě 3. A, kam na začátku školního roku přijdou tři noví žáci. Jsou to romští chlapci, trojčata, z povedené kouzelnické rodiny. Díky nim a jejich kouzlům 3. A zažije mnohá dobrodružství. Hlavní linii příběhu stavím na tématu respektování rasové a kulturní odlišnosti, které je v příběhu spojeno s nově příchozími romskými chlapci, kteří jsou odlišní vzhledem a kulturními zvyklostmi. Zároveň si ale uvědomuji, že toto téma musí být vyvážené a z tohoto důvodu volím v první řadě formu pozitivní. V čem jsme si podobní a co máme společného.

Dramatická výchova v ŠVP ZŠ Londýnská

  • Dramatická výchova jako předmět je zahrnut v oblasti Kultura ducha a těla, jehož časová dotace je sedm hodin, z toho dvě hodiny pro dramatickou výchovu.
  • Skrze dramatickou výchovu jsou rozvíjena průřezová dramata (OSV, Multikulturní výchova, Mediální výchova).
  • Dramatická výchova je na prvním stupni vyučována pouze v druhém a třetím ročníku. Jinak je využívána jako soubor metod a technik, které jsou využívány během výuky.
  • Na škole je také kroužek Dramatické výchovy.

Příklad učiva dramatické výchovy, které je zahrnuto v rámci ŠVP

  • verbální a neverbální komunikace psychosomatické dovednosti: práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla
  • herní dovednosti: vstup do role, reálná a fiktivní situace
  • jevištní postava
  • náměty a témata v dramatických situacích, jejich nalézání a vyjadřování; typová postava – směřování k její hlubší charakteristice, činoherní i loutkářské techniky
  • dramatická situace, příběh-řazení situací v časové následnosti
  • základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu, přednes básně a prózy, komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe a hodnocení
  • současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba, základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo

Cíle a úkoly realizovaného projektu

  • učí žáky komunikovat a žít ve skupině̌ s příslušníky odlišných sociokulturních skupin
  • uplatňovat práva a respektovat práva druhých
  • učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy
  • uvědomí, že každý máme své silné a slabé stránky
  • uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné
  • rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie
  • učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání
  • stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako zdroj obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu
  • učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně̌ spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám
  • žák spolupracuje a komunikuje ve dvojici, ve skupině
  • žák dodržuje dohodnutá pravidla
  • žák přispívá do diskuze

Cíle dramatické

Žák rozpoznává́ témata a konflikty v situacích, nahlíží na ně z pozic různých postav a zabývá́ se důsledky jejich jednání.

Žák přijímá učitele v roli a adekvátně̌ na něj reaguje.

Žák rozlišuje mezi hrou v roli a mimo ni, vstupuje do herních rolí a přirozeně v nich jedná.

Žák pojmenovává́ emoce náležící přijaté́ roli.

Žák vyjadřuje myšlenky a pocity v roli.

Žák pracuje s autentickým materiálem pro dané téma a využívá jej pro plnou rolovou hru.

Žák se vyjadřuje pomocí vybraných metod a technik DV.

 

Scénář projektu

1. část příběhu

Čas: 90 minut

Pomůcky: kamínek, plakát, fix, text z knihy, obrázky činností, písničky, reproduktor, obrázek trojčat

Aktivizační hra (5 min): MOLEKULY – žáci skončí v počtu 3

Evokace (3 min):

Vyjádři krátkou větou. Posílám předmět (kamínek) po kruhu.

"Stalo se Vám někdy, že jste někam měli přijít úplně poprvé do neznámého prostředí?

Do školy, školky nebo třeba na trénink fotbalu či výtvarný kroužek?

Co se vám honí hlavou, jak jste se cítili těsně předtím, než jste přišli na nové místo?”

Zopakovat některé zajímavé odpovědi

Proč si o tom teď povídáme, to si přečteme v knížce, která se jmenuje Začarovaná třída.

Čtení (3 min):

Do třídy tiše, ale úplně potichoulinku, vešel pan ředitel a dveře jen poslušně šeptly v pantech. Aby ne, z pana ředitele má ve škole strach každý.

“Sedněte si děti,” řekl pan ředitel spokojeně, když ho třída pozdravila sborovým povstáním. “Jdu se podívat na našeho nového žáka.”

“Oni jsou tři pane řediteli, šeptala paní učitelka snaživě. “Tři podívejte.”

“Hm, ano,” zamumlal pan ředitel a roztržitě si promnul vousatou bradu. “Ale hlášený byl jen jeden, paní kolegyně. Že mají přijít tři, to bych si určitě pamatoval.“

“Tak jak se chlapci jmenujete?” zeptala se paní učitelka a podívala se nové žáky zkušeným učitelským okem. (intonace hlasem – různé postavy)

Pantomima po kruhu (10 min):

“A než se naši tři noví žáci představí, tak si to vyzkoušíme prvně my. Teď každý postupně v kruhu udělá vždy malý krok vpřed, řekne svoje jméno a vymyslí si k tomu pantomimicky nějakou činnost, která ho baví dělat. Cílem je udělat pohyb tak, aby ho co nejvíce lidí poznalo.”

Uvedu vlastní příklad: Jmenuji se Zuzana Poukarová, ráda plavu a předvedu gesto plavání. Ostatní opakují pohyb.

Čtení (3 min):

Ukázat žákům obrázek tří kluků z našeho příběhu.

Chlapci mlčeli. Očividně se jim do nějakého představování nechtělo. Byli sice tři, ale těch druhých, co na ně tak valili oči, těch je třicet. A každý třeťák dávno ví, že to je desetkrát víc.

“Snad se nebudete stydět, hoši,” zahartusil pan ředitel jen naoko. Všichni byli snědí a černýma očima s hustými dlouhými řasami se zvědavě rozhlíželi po třídě. Vlasy měli černé opravdu jako tabuli. A to byla nějaká čerň, protože tabule ve 3. A byla nedávno krásně nově natřená.

První předstoupil o krůček dopředu a řekl tak, aby to všichni slyšeli:

“Já jsem Čáryfuk.”

“Který Čáryfuk?” chtěla vědět paní učitelka. “Petr Čáryfuk nebo Pavel Čáryfuk, nebo snad Michal? Musíš nám říct celé své jméno, chlapče. Podívej, já jsem Eva Voříšková a ty jsi?”

“Já jsem Čáryfuk Margoš” upřesnil kluk.

“Čáryfuk Margoš?” zopakoval pan ředitel a s obavami se zadíval na toho třetího.

“A jak říkají Tobě?”

“To bude Bublifuk, uvidíš,” zašeptal v lavici Marek Alešovi.

Jenže třetí kluk se trochu nejistě rozhlédl po třídě a zahuhlal:

“Já jsem Podkočárník Margoš.”

Plakát (3 min): Celá třída pracuje, jeden žák píše, co oni říkají. Obrázek – tři kluci.

“Co jsme se o nových žácích z této knížky dozvěděli?”

JMÉNA:

TŘÍDA:

SILNÉ STRÁNKY:

SLABÉ STRÁNKY:

DOVEDNOSTI:

ZAJÍMAVOSTI:

Plakát doplňujeme v průběhu celého projektu.

Čtení (1 min):

Malá Ema, která sedí hned v první lavici, už to nevydržela a vyprskla. Všichni se začali smát a troje černé oči u tabule se zamračily.

Vyjádření emocí (3 min):

Jak se asi v tu chvíli cítili kluci u tabule, když je v knížce napsané:

 “troje černé oči u tabule se zamračily.”

Vyzkoušíme si, jaké různé emoce se nám v obličeji můžou ukázat.

Budeme vybírat z těchto 4: štěstí smutek, naštvání, strach.

Dvojice: „Vyber si jednu z těch čtyř a tvůj soused hádá, jakou sis vybral, poté se vyměňte. Poté opakujte.“

Čtení (2 min):

Konečně zazvonilo. Paní učitelka odešla do sborovny na kafíčko a děti se shlukly kolem nových spolužáků.

“Hele, vy jste trojčata?” ptal se Marek a jako u vytržená koukal z jednoho černého kluka na druhého.

“A fakt se vaše máma jmenuje Cukrkáva?” zajímalo Elišku.

“A pije kafe? S cukrem?” přidala se Madla. “Moje máma kafe nesladí,” dodala důležitě. “Aby byla hubená.”

Ti tři chvíli mlčky poslouchali, ale pak řekli, že jsou skutečně trojčata, že se maminka opravdu jmenuje Cukrkáva a pije slazené kafe a tatínek se doopravdy jmenuje Čajrumbum a pije čaj, ale bez rumu.

V další hodině paní učitelka vyvolala Čáryfuka a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Plakát (2 min): “Dozvěděli jsme se něco nového?”

Úkol (4 min): Chůze po prostoru, když se s někým potkáš, udělej kámen, nůžky, papír. Ten, kdo vyhraje, tak dává tomu druhému příklad na sčítání a odčítání do 30 a čeká na správnou odpověď. Poté pokračuj v chůzi. Cíl: dát co nejvíce příkladů ostatním, počítej si na prstech, kolikrát jsi vyhrál.

Čtení (3 min):

Paní učitelka vyvolala Čáryfuka k tabuli a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Jenže Čáryfuk se u tabule tvářil, jako že neumí do pěti počítat, a tak ho paní učitelka zase posadila.

Ani Máryfuk se moc nevyznamenal a paní učitelka řekla, že jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přesto zavolala i Podkočárníka.

Podkočárník neuměl příklad na tabuli ani pořádně napsat. Paní učitelka si pomyslela, že to s tím zkoušení jde od deseti k pěti, a raději vyvolala Elišku Liškovou, o které věděla, že vypočítá úplně, ale úplně všechno.

“Kdepak jste předtím chodili do školy, chlapci?” zeptala se pak těch nových zvědavě.

“V Mělníku,” odpověděl Čáryfuk.

“A v Mělníku se matematika nevyučuje?”

“Vyučuje,” přiznal Máryfuk.

“Ale když my jsme tam byli jen čtrnáct dní,” dodal Podkočárník.

“No dobře. A kde jste bydleli dřív?”

“Ve Vlašimi a předtím v Domažlicích, a ještě dřív v Postoloprtech a předtím v Kutné hoře a předtím v Kloboukách u Brna a …”

“Dost, dost,” volala paní učitelka Voříšková a zděšeně si zacpávala uši. “Kolik škola jste vlastně za těch dva a půl roku vystřídali?”

“Asi… jedenáct,” přiznal Čáryfuk váhavě.

“Ba ne, dvanáct to bylo,” usoudil Máryfuk.

“Možná i třináct,” ozval se Podkočárník a paní učitelka, která už věděla, jak na tom ti tři jsou s matematikou, jen zoufale zalomila rukama.

“A proč se, chlapci, vlastně tak často stěhujete?”

“My se nestěhujeme,” namítl Čáryfuk.

“My jen popojíždíme z jednoho místa na druhé. Podle toho, kde mají naši zrovna kouzelnické představení,” přidal se Máryfuk. “A když máma s tátou půl roku čarovali v Německu, nechodili jsme do školy vůbec,” doplnil bratry Podkočárník

Úkol (15 min):

Kluci v Německu čarovali v kouzelnickém představení. Zkuste i vy nacvičit ve skupinkách po 4-5 kouzelnické představení. Představení divákům uveďte a klidně komentujte, jak probíhá kouzlo (může být i vymyšlené). K dispozici máte Orffovy nástroje a můžete použít i vaše předměty. Máte na to čas 7minut.

Poté si jednotlivá představení ukážeme. My ostatní se staneme publikem a to má za úkol být velmi nadšené z každého triku, takže představení můžeme komentovat slovy jako: Óóó…, týjo…, páni, neuvěřitelné a hlasitým potleskem.

Čtení (2 min):

Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník  měli problém i v hodině výtvarné výchovy a co teprve při psaní i/y v českém jazyce, paní učitelka jim bohužel musela dát za všechny ty chyby pětku do žákovské.

Úkol (7min):

Co vše může mít vliv na výsledky dětí ve škole a proč se všichni neučíme stejně̌? Vymyslete ve skupině 5 důvodů a sepište je.

Čtení (1 min):

“ Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník smutně pokývali černými hlavami. Bylo jim jasné, že jestli nemají třetí třídu opakovat, musejí se více učit. Šmidli fidli, vždyť by se museli propadnout hanbou, kdyby propadli.”

Takže kluci se rozhodli, že se začnou pořádně učit. Paní učitelka byla ráda, ale stále si lámala hlavu s tím, v čem ti tři kluci jsou vlastně dobří, a zjistila to velmi brzy…

Otázka (3 min):

Co myslíte, že to bylo? Stoupni si k obrázku, který leží na zemi, u kterého si myslíš, že tato činnost klukům opravdu šla.

Nabídka: Zpívání, cvičení, běhání, vyšívání, hra na kytaru (vše je správně kromě vyšívání).

Čtení:

Byla to hodina hudební výchovy a hodina tělocviku. Takže klukům šlo nejen zpívání, ale také hra na hudební nástroj a tou je kytara, také cvičení a běhání.

Simultánní pantomima (3 min):

Všichni jsou v roli sami za sebe, rozmístění v prostoru, ukazují činnosti, co jim jdou/nejdou.

A v čem jsi dobrý ty? Předveď  jednu  činnost.

Co ti nejde a chtěl bys to umět? Předveď jednu činnost.

Diskuze (2 min):

Předveď jednu věc sousedovi, co jsi právě předváděl, která ti jde, soused hádá.

Čtení (1 min):

No a kluci nejraději hráli, zpívali a tančili na muziku, kterou znají odmala.

Úkol (15–20 min):

Vymyslete ve skupinách po 5 krátký a jednoduchý tanec, který by se mohl večer tančit kolem ohně a který se naučíte a budete ho moci několikrát za sebou zopakovat

Při předvádění jim pustím romskou muziku, žáci do poslední chvíle neví, jak taková muzika bude znít, to zjistí až v průběhu tance a budou muset tempo tance k tomu přizpůsobit.

  1. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/romske-pisne/djelem-djelem-712036
  2. https://www.youtube.com/watch?v=g0EB1_66PhU
  3. https://www.youtube.com/watch?v=V3owSOSohpo
  4. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/soundtrack-cikani-jdou-do-nebe/andro-verdan-723151
  5. https://www.youtube.com/watch?v=ID-Tcn5q_sg

Víte, jakým jazykem se zpívalo? (žáci hádají)

Byla to romština. Řadí se mezi indické jazyky a třeba v romském jazyce se řekne:

Já jsem-me som, ty jsi-tu sal. Vyzkoušejte si to říct.

Která písnička se Vám nejvíce líbila? (postupně pustím ukázky) Zvedni ruku, až ji uslyšíš.

 

Čtení (2 min): První den ve škole se chýlil ke konci a paní učitelka byla šťastná, že konečně našla, v čem jsou tihle tři v mnohém nešikovní kluci nejlepší. Protože každý je v něčem správném nejlepší a je důležité přijít na to, v čem.

Reflexe (2 min): Už jsi přišel alespoň na jednu věc, v čem jsi dobrý ty? Pokud ano, stoupni si k zábradlí. Pokud ne, stoupni si ke zdi. (poradíte těm, co neví?) Je to, co tě baví i to, co ti jde? Pokud ano, zvedni ruku.

Závěr (5 min):

Každý máme věci, které nám nejdou, ale také jdou. A je to přirozené, celý život budeme hledat v  jakých dalších věcech jsme šikovní a co nám jde a na tom je důležité dál pracovat. Určitě vás také zajímá, jak to s 3. A bylo dál a co se klukům přihodilo. Potkáme se s nimi zase příště a také se dozvíme, proč je tato třída doopravdy začarovaná.

 

2. část příběhu

Pomůcky: plakát, triangl, nahrávka urážky z příběhu na diktafon, reproduktor, texty z knihy, kostýmní znak Máryfuk a maminka (mikina a šátek), písnička, papírky se jmény dvojic zvířat, obrázky, bílé papíry

čas: 90 min

Evokace (2 min):

Plakát z minula, co jsme se do teď dozvěděli o klucích?

Simultánní pantomima (4 min):

Co takoví kluci můžou dělat ve volném čase?

Triangl: „Co právě děláš?“ Dotýkám se postupně žáků a oni odpovídají. Pak změna činnosti. - dopsání činností do plakátu

Narativní pantomima (3 min):

Žák se stane jedním z Margošovic kluků. Leží v posteli.

Text: Právě se probouzíte, vypínáte budík na stolečku vedle vás, mnete si oči, vstáváte z postele, sundáváte si pyžamo, oblékáte si tričko, kalhoty, ponožky a vydáváte se pár kroků do vedlejší kuchyně, sedáte si na židli, pijete ovocný čaj a ukusujete rohlík se sýrem. Berete si do ruky svačinu, běžíte do koupelny, berete kartáček a pastu, rychle si čistíte zuby, berete bundu do ruky, dáváte si tašku na záda, máváte mamce a přejete jí hezký den. Jdete rovně po cestě přímo do školy, usmíváte se, protože sluníčko svítí a vás čeká nový den, na zemi kopete nohou do pár kamínků a šišek, přejíždíte rukou po zábradlí u silnice, u kraje chodníku se zastavíte a dřepnete si, protože vidíte krásnou kyprou hlínu, děláte do ní prstem důlek pro kuličky a tři kuličky do důlku cvrnknete, náhle se zastavíte, protože slyšíte někoho křičet ze křoví:

“Páni, páni, cikáni, černí jsou i na dlani. (nahrávka diktafon, pustím do reproduktoru)

V tu chvíli se otáčíte a voláte: “my nejsme cikáni, ale Romové a černí také nejsme, jen černovlasí”, prohlížíte si dlaně, jsou umouněné od toho zábradlí, trošku na ně plivnete, rukama třete o sebe a stíráte špínu. A vidíte, jak prosvítá vaše světle růžová kůže. Dáváte si ruce do kapes a jdete dál po chodníku. Už se neusmíváte.

Horké křeslo (2 min):

Jak jste se cítili v kůži kluků, když na vás takhle někdo pokřikoval? A proč?

Vlastní příklad: Sednu si na horké křeslo a promluvím jako jeden z kluků, tato technika je pro žáky úplně nová.

Čtení (2 min):

Mezitím, co se kluci přezouvají v šatně, se tohle děje ve třídě.

“Máma mi povídala, že se s těmi Margošovic kluky nemám vůbec bavit,” šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám.

“Jo? A proč?” vykulila Radka oči.

“Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”

“Kradou? Jako lupiči?”

“Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.”

“Nepovídej,” ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.”

“To je jedno,” mlela Madla svou.“Ale jsou tam zavřený. Za trest.”

“Kdo je zavřený?” zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.

“Ale… ta nová samoobsluha na rohu”, vyhrkla honem Eliška a podívala se na Madlu výhrůžným pohledem.

Úkol (2 min):

Co se teď v příběhu tedy stalo? Společně si ujasníme, co se žáci právě dozvěděli.

Čtení (2 min):

Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla rovnou na Máryfuka.

“Já s ním tancovat nebudu,” prohlásila rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.

“Ne? A proč?” podivila se paní učitelka.

Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.

“tak proč s Máryfukem nechceš tancovat?” nedala se paní učitelka jen tak odbýt.

“Je špinavej,” vyhrkhla Madla a oči přitom nezvedla ani o kousíček.

Chudák Máryfuk zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky a honem je schoval za zády přesně jako Madla.

“No vy jste mi ale pěkný taneční pár,” zakroutila hlavou paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Máryfukova zrudlého obličeje a pokračovala: “s Máryfukem budu tedy tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.”

Ale ať se Madla rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.

Mezitím Máryfuk utekl na chodbu…

Učitel v roli (4 min)

Děti, půjdeme se podívat na chodbu za Máryfukum a popovídáte si s ním, uvidíte, co vám řekne.

Jako učitelka v roli popisuji pocity chlapce, který je smutný z toho, co se stalo při hodině tělocviku. Popisuji jen skutečnosti, které v knize jsou, nevymýšlím si nic zvláštního navíc.

Čtení (2 min):

A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně̌ pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny.

Chůze po prostoru (3 min):

A my se do těch krásných bublin proměníme. Bubliny se nesmí navzájem dotknout, jinak prasknou. Bubliny chodí po špičkách a chodí podle toho, jak vnímají hudbu, která se různě mění. Nedůležitější dívají se ostatním bublinám do očí. Může nám to někdo ukázat zatím bez hudby? Poté pustím hudbu.

Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=n3AEr2JwbXo

Čtení (2 min):

Bylo jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově̌ prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř̌ bušila do jejích sten rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.  „Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť̌ budu samá modřina!“ Dehtem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Čáryfuk a Máryfuk se o nectem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě̌ praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla.

Brainstroming (3 min):

Představ si, že jsi Máryfuk. A tvoje spolužačka si o tobě neprávem myslí něco nepěkného (jako například Madla). Náš svět ale není světem kouzelníků a čarodějů. Zamysli se proto nad tím, jak bys podobnou situaci vyřešil/a bez kouzelného lusknutí? Co tě napadá?

Společná práce: jeden flip, více fixů

Živý obraz s rozehráním (15 min):

Vyberte si jedno řešení, co jsme vymysleli a společně ve dvojici (kluk a holka) vymyslete živý obraz s krátkým rozehráním (fotografii, která na chvíli ožije).

Čtení (2 min):

Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív.

Následovala hodina výtvarné výchovy. Děti seděly v lavicích a štětci namočenými do vodovek malovaly zvířata.

“Hlavně pečlivě” napomínala je paní učitelka Voříšková.

“A malujte zvířata, která dobře znáte. Třeba z domova, ze statku, nebo ze zoologické zahrady.”

Pantomima na základě zvuku (2 min):

Poznej podle audio ukázky, o jaké zvíře se jedná a předveď jej pantomimicky. (3 ukázky – prase, kohout, …)

https://www.youtube.com/watch?v=u9BvL-clj_4

Tichá spolupráce skupiny (3 min):

Bez mluvení roztřiďte společně zvířata (obrázky zvířat jsou rozházené na zemi) podle toho, zda bydlí doma, na statku nebo v ZOO.

Jaké jsem zvíře? (3 min):

Stoupni si ke zvířeti (obrázky na zemi), které tě nejvíce vystihuje, proč? Sděl kamarádovi.

Čtení (2 min): 

Děti malovaly až se jim ze štětců kouřilo. A pak se to stalo. V mžiku se ozvalo třídou trojí tichoulinké lusknutí. Všechna zvířátka vyskočila z obrázků a jako na povel se vydala na procházku po 3.A.

Pexeso zvířat (7 min):

Pexeso zvířat. Dva žáci jdou za dveře a ostatní vytvoří dvojice. Domluví si nějaký zvířecí zvuk, poté se dva hádající vrací. A postupně vyvolávají žáky podle jmen a ti jim vždy předvedou daný domluvený zvuk. Cílem je najít co nejvíce dvojic jako v pexesu. Uhodnuté dvojice se řadí za žáka, který je našel.

Zvuk zvířete (3 min):

Každý dostane lísteček s názvem zvířete. Najdi svou zvířecí dvojici podle zvuků, které tvoje zvíře vydává, předveď tyto zvuky i ty.

Prase, slepice, žába, kůň, kráva, koza, kočka, pes, včela, ryba, ptáček, opice, medvěd, myš, sova.

 

Čtení (2 min):

Třídou poletovali pestrobarevní motýli a papoušci chystající se na karneval. Ještěrky lezly po lavicích a myšky a morčata hledaly skrýše v aktovkách. Kůň s krátkýma nohama zařehtal u tabule a veverka s příliš huňatým ocáskem vyskočila na jeden z bílých lustrů, až se divoce rozhoupal.

Tiché malování (10 min):

V předchozí dvojici namalujte nějaké zvíře (může být i to vaše přidělené), máte pouze jednu tužku a musíte ji držet dohromady. Před začátkem kreslení se můžete domlouvat, ale až položíte tužku na papír už nesmí padnout jediné slovo.

Otázka: Co bylo pro vás nejtěžší při tomto kreslení? Každá dvojice se o tom pobaví a poté si to řekneme v kruhu.

Čtení (2 min):

“Co teď? vydechla paní učitelka. “Co s těmi všemi zvířaty budeme dělat?”

“Coby?” volal vesele Čáryfuk. “Dáme je na nástěnku.”

A luskl prsty. V tom okamžiku zvířata zmizela a objevila se zas na čtvrtkách výkresů.

Výstava obrazů (3 min):

Váš obrázek teď taky umístíme na nástěnku a tou je koberec a půjdeme se podívat na výstavu ostatních obrazů. Podívejte se, jaká zvířata tu máme.

Čtení (3 min):

„Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Aleš, když už zase seděli ve třídě. Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.

Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.

„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Čáryfuk. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Čáryfuka.

„Neboj, není kradenej,“ řekl Čáryfuk a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.

Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Margošovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.

„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

Reflexe (5 min):

Co byste teď, v roli Madly, řekli svojí mamince? Dvě židle proti sobě. Jednu židli nechám prázdnou a na druhou položím kostýmní znak maminky (šátek).

Závěr (2 min):

Shrnutí a příště nás čeká velký zločin ve škole, co se stalo se dozvíme už v pondělí.

 

3. část příběhu

čas: 90 min

Téma: Zloděj, kulturní odlišnost Romů a skupenství vody

Aktivizační hra (5 min):

Varianta 1: Jsme v kruhu a něco se změní: Ty jako správný detektiv musíš přijít na to, co to je. Dva žáci jdou za dveře a hádají dvě věci, co se změnili.

Varianta 2: Kimova hra: dvakrát /podruhé se něco ztratí (uhádni co, až budeš vědět přijď mi to říct dozadu) čas odkrytí: půl minuty.

Úvod (3 min):

Plakát: Co jsme se minule dozvěděli? A co nás dnes čeká?

Čtení (2 min):

“Ta sova tu ještě včera byla,” křičela hlasitě paní učitelka Maláčová, co učí v 3.B.

I v 3. A to všichni slyšeli.

“Třeba ulítla,” prohlásil Aleš zamyšleně.

“Vycpaná, jo?” poznamenala Eliška.

“Nebo jí snědli moli,” zkusil Vlastík další řešení.

“Přes noc by ji moli nesnědli, ty hloupej. To by pak byli tak nacpaní, že by ani nemohli uletět.”

“Moli, když jedí, tak nelétají. Jsou to housenky,” poučovala všechny Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Teprve potom jsou z nich motýli. Až se vykuklí.” dodala důležitě.

“A co když tu sovu ulovila liška?” napadlo Honzíka.

“Kde by se tu vzala liška? Ve škole?” namítl Vlastík nesměle.

“Náhodou v kabinetě vždycky sedí na druhé polici.”

“No jo,” vypískla Anička Veselá vesele, “jenže ta je taky vycpaná. Už dlouho. Nejmíň od první třídy.”

“Tak si tu sovu asi někdo půjčil,” dumala nahlas Radka.

“Nebo co když tu sovu někdo ukradl?” dodal Marek a ve třídě nastalo hrobové ticho.

Etudy (20 min):

Vymyslete si ve skupině po 4-5 žácích etudy o tom, proč by někdo chtěl ukrást sovu z kabinetu.

Tajná informace (3 min): Jeden člen z každé skupiny jde za dveře a já mu sdělím tuto tajnou informaci.“Právě jsi šel/šla kolem sborovny a slyšela jsi, jak paní učitelka Maláčová říká, že tu sovu ukradli určitě kluci Margošovi, protože se našla schovaná pod jejich bundami v šatně 3.A.”

Improvizace ve skupinách (5 min):

Teď se stáváte všichni žáky  3.A a jeden z vašich spolužáků vám řekne, co se právě dozvěděl.

A vy si s ním o tom chvilku povídejte v roli dětí ze 3.A.

Rozumí zadání všichni?

Říká se tomu improvizace, to znamená, že hrajete takovou scénku, ale nepřipravujete si ji dopředu, rovnou jednáte.

Diskuse (5 min):

O čem si povídala vaše skupina? Vyvolám postupně všechny.

Čtení (2 min):

Mezitím ve sborovně…

“Dokud tu nebyli ti tví Margošovic kluci, nikdy se na téhle škole nic neztratilo,” vykládala paní učitelka Svádovská ve sborovně rozzlobeně. “Já mám teď v 6.A učit o sovách a sova nikde.”

“Ta bunda se také nenašla,” poznamenala paní učitelka Maláčová a ani nezvedla oči od pletení.

“Jaká bunda?” nechápala paní učitelka Voříšková.

„No ta, co tehdy zmizela ze šatny.“

„No jo, bunda Rosti Sirůčka,“ vzpomněla si paní učitelka. „Bůh ví, kde ji nechal, on je takový zmatkář.“

„Proč vlastně ty Margošovic kluky tak bráníš? Zeptala se paní učitelka Maláčová paní učitelky Voříškové. „Víš přece, z jaké jsou rodiny.“

„Já myslím, že jsou z docela normální rodiny,“ prohlásila paní učitelka Voříšková.

“S romskými dětmi jsou vždycky problémy,” povzdychla si paní učitelka Maláčová.

„To není pravda,” ohradila se paní učitelka Voříšková. “Jsou stejní jako ostatní děti. Někteří jsou více hodní a někteří jsou zlobiví, někteří jsou chytří a jiní hloupí. A ti chytří a hodní nemohou za to, že těch hloupých a zlobivých znáte víc. Anebo, že jsou někdy víc vidět a slyšet.”

Společná věc (5min):

Sedíme v kruhu. Najdi dvě věci, které máte společné s romskými kluky v naší třídě. Např. mám černé oči, ráda běhám a mám ráda srandu. Plakát bude ležet k dispozici na zemi. Řekni to sousedovi.

Úkol (20 min):

Romské děti a romská kultura jsou v mnohých věcech stejné s tou naší českou kulturou. V čem je jejich kultura ale jedinečná, se dozvíme z následujících etud.

Ztvárni pomocí etudy tyto situace tak, aby ostatní poznali, co máte na papírku (při rozhovoru v etudě můžete přímo použít nějaký text z vašeho papírku). Skupinky jako minule 4-5 členů.

  1. Mladí bydlí se staršími členy rodiny: babičky a dědové, rodiče i jejich děti, bydlí všichni společně. Starají se o sebe navzájem.
  2. Rodina pro Romy znamená téměř vše, na čem jim v životě záleží. Navzájem si v rodině pomáhají. Počítají do ní i tety, strýce, bratrance, a celou širší rodinu.
  3. Romové jsou dobří hudebníci a tanečníci, mají cit pro rytmus.  Romové také krásně malují, vyřezávají ze dřeva či modelují z hlíny.
  4. Role ženy spočívá v tom, že se stará o chod domácnosti a o děti. Dívka pomáhá matce v domácnosti a učí se od ní, jak se starat o domácnost a celou rodinu.
  5. Role muže spočívá v zajištění postavení rodiny, urovnávání sporů v rodině, vydělávání peněz v práci. Syn pomáhá otci a učí se od něj užitečné věci.

Tak tohle je důležité pro Romy. Ale vraťme se ještě k příběhu…

Čtení (2 min):

„Tak se Margošů zeptáme,“ navrhla Eliška. „Uvidíme, co nám řeknou. Pokud to doopravdy udělali, už nemá cenu zapírat.“

V tu chvíli se Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník objevili ve dveřích. Mračili se jako mraci mračouni a všem bylo jasné, že už o sově v šatně vědí.

 „Udělali jste to?“ zeptala se Eliška a jednomu po druhém pohlédla pevně do očí.

„Neudělali,“ odpověděli Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník jedním hlasem. „Jenže nám tu stejně nikdo nevěří.“

Lísteček (3 min):

Napiš na lísteček, zda si myslíš, že to kluci udělali či neudělali. Fakta znáš.

Poté spočítám hlasy PRO a PROTI.

ČTENÍ (2 min):

“Jenže nám tu nikdo nevěří.”

“Věří,” řekla Eliška.

“Věří,” potvrdila Madla.

“Věří,” přidávaly se i ostatní děti.

“Jenomže to vypadá, že to udělal někdo ze třídy,” pronesla Eliška zamyšleně. “Někdo, kdo měl klíč k naší šatně. Jsme tu úplně všichni?”

Byli všichni a udiveně koukali jeden na druhého. Šmidli, fidli, kdo z nich tady krade?

“Kdo to udělal a nepřizná se, je největší kojot a zloděj na světě a stihne ho strašný trest,” řekla Eliška vážně.

“A nikdo ze třídy s ním už v životě nepromluví,” dodal Vlastík.

Chvíli bylo ticho.

Pak se Marek podrbal za uchem a  rozpačitě vydechl: “To jsem byl já.”

“Ty?” vykulila Madla oči. “A proč?”

“Protože jsem záviděl klukům, že umí kouzlit a já ne.”

Třída zaraženě mlčela.

“Já vím, byla to hloupost,” sklopil Marek hlavu.

“Hlavně, že ses přiznal, prohlásila Eliška. “Řekneš to paní učitelce?”

“Řeknu,” hlesnul Marek.

“Dík,” usmál se Máryfuk a podal Markovi ruku. “Půjdu s Tebou, jestli chceš.”

“Ba ne,”zavrtěl Marek hlavou. “To musím sám. A promiňte.”

Sova se se tedy dostala znovu na polici do kabinetu a Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník byli rádi, že už je nikdo nepokládá za zloděje. Šmidli fidli, však to také nezažili poprvé.

Aktivita (5min):

Žáci utvoří skupiny po 5. Já jim dám lísteček s odlišnými postavami:

  • Paní učitelka ze sborovny
  • Madlina maminka
  • Cizí děti schované v keři

“Jak k těmto klukům přistupovali lidé z jejich okolí? Z jakého důvodu se k nim tak chovají?” Prvně přemýšlej sám a poté diskutuj se svou skupinou.

Reflexe (5 min)

Co myslíte, měla paní učitelka Voříšková pravdu, když říkala, že jsou romské děti stejné jako jiné? Chtějí si romské děti hrát a mít kamarády stejně jako české děti?

Kdo si myslí, že ano: Předvede pantomimou, s čím si nejraději hraje on sám.

Kdo si myslí, že ne: Bude kroutit hlavou a položí si ruce křížem na hrudník.

Vzkaz (6 min):

Teď máte možnost jakékoliv postavě z příběhu napsat vzkaz. Můžete postavu za něco ocenit, napsat co si myslíte…

Odevzdáme lístečky do košíčku, kdo nechce, aby se ten jeho četl nahlas, dá lísteček pod košíček. Nepodepisujte se prosím.

Závěr (4 min): Takové situace, jako v našem příběhu, se stávají doopravdy v běžném životě- např. někdo někoho obviní z krádeže jen kvůli tomu, že je to Rom nebo se někdo někomu posmívá kvůli tomu, že má odlišnou barvu pleti. Kouzlení bohužel opravdu není reálné a my tyhle situace musíme řešit bez čarování.

Máte ještě někdo nějaké otázky? Něco vás zajímá?

Třetí třída

Třetí třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:40

Čtvrtá třída

Čtvrtá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:46

Přání

Lucie Strnadová

Literární předloha: Petra Braunová: Ema a kouzelná kniha Albatros, Praha 2010

Realizace: ZŠ Veleň, 4. třída, 7 vyučovacích hodin v jednom dni, po 4. hodině jednohodinová přestávka

Myslím si, že ať už jsme dospělí či děti, každý máme svá přání a každý věříme, že se nám jednou naše přání naplní. Zajímalo by mě, o čem děti v dnešní době sní, jaká mají přání. Mým hlavním cílem je, aby žák diskutoval o podstatě přání jako o prostředku motivace k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a smysluplně. Můžeme tedy i říci, že přání se stává motivací pro náš život.

Základní škola Veleň. Tato základní škola je i spíše menší vesnická škola s počtem žáků kolem 100. V každé třídě je max. 20 žáků. Jejich hlavními myšlenkami jsou pohoda a šťastné dítě ve škole. Škola je specifická tím, že ve svém školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) nemá zařazenou dramatickou výchovu ani její metody a techniky v rámci vyučovacích předmětů. Přesto jsem si školu pro svou realizaci dramatického úkolu vybrala. Se školou spolupracuji více jak 3 roky v rámci volnočasových aktivit. Pedagogický sbor včetně paní ředitelky je ke mně vždy velmi vstřícný, tudíž jsem zde měla velmi dobré podmínky pro svou realizaci. 7 vyučovacích hodin. Realizace probíhala v jednom dopoledni s tím, že 1. část projektu byla realizována v prvních 4 vyučovacích hodinách, následně byla hodina volna – tzv. relaxační hodina pro žáky, a 2. část projektu posledních
3 hodin následovala hned poté. Projekt byl realizován v běžné třídě. Výhodou pro realizaci bylo, že realizace probíhala v kmenové třídě žáků, tudíž žáci prostor znali a cítili se zde bezpečně. Tato třída se nachází na bývalé půdě základní školy a je zcela nově zrekonstruována. Prostor je opravdu velký, tudíž jsme si mohli dovolit jej hojně využít. Člověk se zde necítil stísněně. Tento prostor na mě působil příjemně.

Skupina, se kterou jsem projekt absolvovala, je ve věku 9-10 let, tedy 4. třída základní školy. Tento ročník jsem si vybrala i z toho důvodu, že hlavní hrdinka naše příběhu je ve stejném věku. Ve třídě je celkem 15 dětí s převažujícím počtem děvčat. Žáci jsou zvyklí pracovat metodou kritického myšlení a je zde kladen důraz na čtení s porozuměním. S touto třídou jsem měla možnost pracovat zcela poprvé. Z vyprávění a popisu třídy od paní učitelky jsem však usoudila, že třída pracuje ve vyučovacích hodinách aktivně a ráda se zapojuje do nových a zajímavých činností. Žáci jsou schopni spolupracovat v heterogenních skupinách. Mezilidské vztahy ve třídě jsou na dobré úrovni. Podle slov paní učitelky je to dáno především tím, že ve třídě je kladen důraz na rozvoj osobnostních
a sociálních klíčových kompetencí. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách a diskutovat o problémech a vyvstalých situacích ve třídě. Paní učitelka preferuje konstruktivistický přístup ve vyučování. Žáci jsou vedeni o věcech přemýšlet a diskutovat o nich. Třída společně prošla celé 4 roky, tudíž ve třídě vznikly silné přátelské vazby mezi spolužáky.  Mottem školy je „Škola plná pohody.“ Škola tedy dbá na to, aby se jedinec v dané škole cítil příjemně a pohodlně a aby se škola pro něj stala místem, kam bude rád chodit a kde bude rád trávit svůj čas. Myslím si, že vše se týká i životů dětí, neboť jim škola chce jejich život zpříjemňovat. To souvisí s mým cílem pro daný projekt. Ráda bych se zaměřila na to, aby žáci svůj život žili naplněně a smysluplně, a toho mohou docílit již mnoha způsoby. Jeden z nich jsem si vytyčila pro svou práci.  Škola nemá ve svém ŠVP dramatickou výchovu jako samostatný předmět či alespoň její metody a techniky, a proto se pro mě stala výzvou. Zároveň jsem však myslela na žáky, které jsem chtěla seznámit s dramatickou výchovou a jejími metodami a technikami v edukačním procesu.

Námět a téma:  Ema je dívka ze sirotčince.  Jako téma jsem vybrala „Přání.“ Podle mého názoru je to téma, které zaujme žáky, neboť každý máme nějaké přání a každý v životě po něčem toužíme. Dětský svět o to není ochuzen, ba naopak si myslím, že v oblasti přání je mnohem bohatší než u dospělých osob.  Během plánování jsem vycházela z odborné literatury, kde jsem čerpala metody a techniky dramatické výchovy. Během plánování a organizování projektu jsem čerpala rovněž inspiraci ze seminářů.

Cíle a úkoly:

Mým úkolem bylo především to, aby se žák setkal s dramatickou výchovou jako doplňujícím vzdělávacím oborem a seznámil se s jeho metodami a technikami. Zároveň jsem dbala na to, aby byly alespoň částečně naplněny očekávané výstupy uvedené v RVP ZV, tedy psychosomatické dovednosti, herní dovednosti a sociálně komunikační dovednosti.

Cíle dramatické

  • Žák vstupuje do rolí a v rámci nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou metod a technik dramatické výchovy – živý obraz, alej pocitů, pantomima, improvizace.
  • Žák hodnotí dramatické provedení etudy sebe i svých spolužáků.
  • Žák zvládá artikulaci a správné držení těla.
  • Žák se zabývá důsledky jednání postav.

Cíle osobnostně-sociální

  • Žák se aktivně zapojuje.
  • Žák spolupracuje se skupinou a zapojuje se do skupinových aktivit.
  • Žák kultivovaně vyjadřuje své názory a myšlenky.
  • Žák respektuje názory ostatních spolužáků.
  • Žák dokáže reflektovat svou práci i práci ostatních.

 

Scénář projektu

1. hodina

            1. Úvod a seznámení se skupinou                                                                            8 min

Společně s žáky sedíme v kruhu. Žákům se představím, sdělím jim organizaci dnešního dopoledne. Následně všechny poprosím, aby mi sdělili své jméno. Jak již bylo řečeno v samotném úvodu, skupinu neznám, a proto jsem na začátek zvolila aktivity vedoucí na seznámení se skupinou a vytvoření příjemného a bezpečného klimatu.

2. Pantomimické vyjádření „Co rád/a dělám“                                                     10 min

Aktivita na přeskáčku. Nemusíme jít po kruhu. Každý pantomimicky ztvární (beze zvuku), co rád dělá ve volném čase, čemu se věnuje. Ostatní hádají. Začnu jako první. Pantomimicky ztvárním, že ráda peču.

            3. Zrychlené pantomimické ztvárnění běžného dne                                             15 min

Žák pantomimicky ztvární, jak vypadá jeho běžný den. Jeho čas je však omezený jednou minutou.

4. Reflexe                                                                                                             10 min

Jakým způsobem trávíte čas? Je nějaká činnost během dne, na které se shodujete? Jaká to je? Jaké to pro Vás bylo ztvárnit Váš běžný den v tak krátkém čase?

 

2. hodina

            1. Úvod – návrat k minulé hodině                                                                           5 min

Co jsme dělali v minulé hodině? Na co jsme přišli? Co máme společného? Dozvěděli jste se něco nového o svých spolužácích?

            2. Chůze po prostoru                                                                                                8 min

Nyní se budeme procházet po prostoru. Žákům na začátek vysvětlit, že se budou procházet po prostoru a vyplňovat ho. Zároveň před samotnou aktivitou vysvětlit správné držení těla. Stojíme v prostoru a vysvětluji – narovnané tělo, nohy a kolena na šířku pánve, váha rozložená rovnoměrně na celé chodidlo, ramena a lopatky jsou roztažené do strany a mírně stažená dozadu a dolů, na hrudi máme světýlko, vydechnu, brada mírně zasunutá, hledíme dopředu. Já stojím před žáky, a tak jak vysvětluji, tak jim také předvádím. Následuje chůze po prostoru.

Představte si krásný sluneční den. Na obloze svítí slunce, které nám příjemně hřeje do zad. Všude kolem rozkvétají květiny nejrůznější barev a jejich vůně se line celou přírodou. Na stromech posedávají ptáčci, kteří svým líbezným hlasem zpívají kolemjdoucím. Procházíte se přírodou. Jak se budete procházet, zamyslete se, o čem jste v poslední době přemýšleli, zda jste o něčem snili. Vzpomeň si na tu chvíli, na to, o čem si např. snil, co sis přál a ten okamžik si představ.

            3. Reflexe                                                                                                                 2 min

Je mezi námi někdo, kdo by rád sdílel, o čem v poslední době přemýšlel? Byl mezi Vámi někdo, kdo si v poslední době něco přál?

            4. Báseň-PŘÁNÍ                                                                                                     15 min

Žáci rozděleni do 4 skupin po 3–4 lidech. Každá skupina má za úkol vytvořit báseň na téma Přání. Báseň alespoň o jedné sloce a dvou verších. Báseň může skupina pojmout jakkoli. Mohou se nad ní filozoficky zamýšlet, nebo téma jasně vymezit. Sama jsem složila báseň, kterou však dětem předem nepřečtu, abych jejich mysl neovlivnila mou básní. Předem žákům sdělím, že se básně budou prezentovat, ať si tedy zvolí někoho, kdo báseň odrecituje. Co znamená, že bude báseň odrecitovaná? Mluvíme nahlas, dodržuji vhodné tempo, artikuluji, do přednesu vkládám emoci, prožitek z básně.

 

Velké přání mám

V mém srdci si ho uchovám.

Nepřestanu o něm snít

Pro něj mám důvod žít.

            5. Prezentace básní a vytvoření plakátu                                                                  5 min

Následně každá skupina bude prezentovat svou báseň. Po prezentaci skupina nalepí svou báseň na arch papíru, kde budeme mít veškeré básně pohromadě.

            6. Reflexe                                                                                                              10 min

Jak fungovala spolupráce ve skupině? Jak probíhal proces tvorby básně? Co pro Vás bylo jednoduché a co naopak náročné? Která báseň se Vám líbí a proč? Při reflexi se budu vždy věnovat každé skupině zvlášť. Vždy položím otázku, na kterou mi odpoví všechny skupiny. Následně položím další atd.

3. hodina

            1. Úvod – lístečky s přáním                                                                                   10 min

V minulých hodinách jsme se věnovali přáním. Doprostřed kruhu položím knihu a fotografii jedné dívky. Co podle Vás mohou mít tyto dva předměty společného? Žáci budou říkat své názory, které však já, ani spolužáci nebudeme komentovat.

V dnešní hodině se budeme věnovat příběhu jedné dívky jménem Ema a její knize. Ema je stejně stará jako vy a má svá tajná přání. „Kdo z Vás má nějaké přání? Poprosím Vás, abyste každý na lístečky napsali, jaká máte přání, o čem v životě sníte (alespoň 3 přání). Přání budou moci přečíst pouze ti žáci, kteří budou chtít. Ostatní žáci do sdílení svých přání nebudou nuceni. Lístečky s přáním si uchovejte, ale neztraťte je, neboť s nimi budeme v průběhu dnešního dne ještě pracovat. Nyní se seznámíme s hlavní hrdinkou našeho příběhu Emou. Pohodlně se usaďte a poslouchejte.

            2. Četba úryvku z knihy                                                                                           2 min

Ema vypadala jako obyčejná holka, přesto byla však neobyčejná. Ema vidí malé průhledné víly. Ema měla dvě ruce, dvě nohy, hnědé vlasy a pihovatý nos. Když upadla a rozbila si koleno, tekla jí krev. Dům, ve kterém žila, měl krásnou velkou zahradu plnou květin. Na zahradě Ema trávila ráda svůj volný čas. Dům byl obehnaný vysokou zdí porostlou planými růžemi. Stál na kopci a říkalo se mu Sirotčinec. Společně s ní v Sirotčinci žilo dalších dvacet tři děvčat a Slečna, která se o děvčata starala a měla za ně odpovědnost. Slečna měla děvčata velmi ráda, ale věděla, že jsou v Sirotčinci pravidla, která musí všichni dodržovat. 

            3. Reflexe četby – shrnutí toho, co o Emě víme                                                     2 min

Co jsme se z četby o Emě dozvěděli? (obyčejná dívka, která má hnědé vlasy, pihovatý nos, žije v Sirotčinci, který je obehnaný vysokou zdí, vychovává ji Slečna). Víte, co je to sirotčinec?

Moje poznámka: sirotčinec je místo, kde vyrůstají děti, které nemá kdo vychovávat. Buď děti byly odložené, nebo z nějakého nešťastného důvodu rodiče nemají.

            4. Ema a její charakteristika – vnější i vnitřní                                                      12 min

Na velkém archu papíru máme vytvořený obrys dívčí postavy. Pojďme se nyní společně zamyslet, jaká Ema může být, jaké může mít vlastnosti, záliby apod. To, co se bude týkat jejího vnitřního Já, budeme psát dovnitř obrysu, a to, co se bude týkat zálib, budeme psát mimo obrys.

            5. Popis hlavní hrdinky                                                                                            2 min

Pro lepší představivost přečte jeden žák ze skupiny vše, co můžeme o Emě nyní říci.

            6. Žák v roli Emy                                                                                                   10 min

Nyní se všichni staneme Emou. Ema jako každé slunečné odpoledne tráví v Sirotčinci na zahradě. Vy sami ztvárníte, co vše může Ema na zahradě dělat. Až cinknu na triangl, znamená to pro všechny z Vás štronzo. Postupně Vás budu obcházet, a až Vám poklepu na rameno, v krátkosti rozehrajete, co právě Ema na zahradě dělá (co já v roli Emy na zahradě dělám) a nahlas sdělíte ostatním. Např. zašívám si roztrhané punčocháče.

            7. Reflexe                                                                                                                 5 min

Jakým způsobem Ema trávila čas v Sirotčinci? Žák reflektuje předchozí aktivitu a dovytváří tak postavu Emy. Typ reflexe rekapitulující – popisující.

4. hodina

            1. Fotografie děvčat ze Sirotčince                                                                         15 min

Opět se vrátíme k příběhu naší hrdinky Emy. V minulé hodině jsme zjistili, jakým způsobem Ema tráví svůj volný čas. Ema žije v Sirotčinci s dvaceti třemi děvčaty a společně tráví také mnoho času. My se teď podíváme na fotografie z běžného života dívek v sirotčinci. Každá skupina obdrží lísteček s popisem, co má být na fotografii ztvárněno. Žáci nerozehrávají. Diváci popisují to, co na fotografii vidí. Skupina následně sdělí, co to bylo za fotografii.

Kostýmní znak Emy – šátek

  • Děvčata na zahradě pijí kakao a jedí bábovku
  • Děvčata hrají na honěnou
  • Děvčata pomáhají s domácími pracemi– zametají, myjí nádobí a stelou postele
  • Děvčata poslouchají četbu knížky od Slečny vychovatelky

      2. Reflexe a četba knihy                                                                                         3 min

Jak Ema trávila volný čas se svými kamarádkami ze Sirotčince? Měli jste někdo jinou představu o trávení volného času dívek v Sirotčinci? Žáci reflektují předešlou aktivitu. My se teď společně podíváme na další den v životě Emy.

Ema otevřela oči. Jako každé ráno překvapeně zamrkala. Ema se usmívala. Netrpělivě si povzdechla. Už brzy přijde její velký den! Věděla to, protože se doposud nestalo, že by Slečna nedodržela své slovo. Každá dívka v den svých 10. narozenin na celý den opustí Sirotčinec. Den, kdy měla slavit své 10. narozeniny, se nezadržitelně blížil. Ema si vlastně nikdy nepamatovala přesné datum svého narození, ale bezpečně věděla, že je to den, v kterém vykvetou pampelišky a celá zahrada bude vonět a svítit žlutě. Ema se zasněně usmívala. Už se dočká. Brzy jí bude 10 let.  Její přání se brzy vyplní.

            3. Jaké mohla mít Ema přání? Živý obraz                                                             20 min     Žáci pomocí techniky živého obrazu ztvární, jaké mohla mít Ema přání. ŽO se bude rozehrávat. Začátek i konec rozehrávky budu určovat já pomocí trianglu. Žáci budou rozděleni do 4 skupin. Po přehrávce každého ŽO si uděláme reflexi – co jsme viděli? O čem Ema sní?

My se teď podíváme, jak to bylo v našem příběhu.

            4. Četba příběhu a odtajnění přání                                                                           2 min

Brzy se dočká. Projde bránou Sirotčince, půjde dlouhou prašnou cestou dolů z kopce a konečně, konečně uvidí Město!

5. hodina

            1. Návrat k poslední aktivitě v min. hodině + výtvarné zpracování podoby Města 10 min

O čem Ema snila? Kam se chtěla podívat? Do Města. Víme, že Ema nikdy nebyla za branami Sirotčince. Nikdy nezažila, jak může takové Město vypadat. Celých 10 let žila pouze v Sirotčinci. Tím pádem si Město mohla představovat různým způsobem. Ema si nemůže svou představu o Městě s ničím porovnat. Jak podle ní Město může vypadat?? To už je úkol pro Vás. Žáci se rozdělí do 4 skupin. Úkolem skupiny je namalovat a vytvořit tak podobu Města, jak si ho mohla Ema představovat. Předem sdělím, že bude následovat galerie obrazů.

            2. Galerie obrazů                                                                                                      5 min

Žáci si postupně obejdou všechny další obrazy Města. Z důvodu ušetření času to bude nekomentovaná prohlídka.

            3. Reflexe obrazů                                                                                                     3 min

Co jste vypozorovali? Jak si podle Vás Ema Město představovala? Co všechno bylo na obrázcích nakresleno?

            4. Četba z knihy                                                                                                       3 min

Podle toho, co vyprávěly kamarádky, musí být Město úžasné. Jeden dům vedle druhého, troubení klaksonů aut, křik prodavačů na trhu, a děti, které se tu a tam poperou. Obchody s výkladními skříněmi plné barevného oblečení. Zelené parky, ve kterých si děvčata hrají a klábosí na lavičkách a kluci běhají po hřišti a kopají do míče. Emu celá představa Města rozesmála. „Čemu se směješ, Emo?“ ptaly se víly. „Ty se těšíš do Města, viď? „Těším!“ odpověděla Ema. „Proč se, vílo, tváříš tak smutně? Stalo se něco?“ zeptala se Ema. „Půjdeš do Města a vrátíš se docela jiná.“ „Jiná? Proč?“ Víla odpověděla: „Cesta do Města je jen pro tebe nebezpečná.“ Ema se začala doptávat: „Jen pro mě? Co se stane?“ Víla pokrčila rameny a odpověděla: „Vrátíš se smutná anebo se…nevrátíš vůbec!“

5. Hra učitele v roli – Alej pocitů                                                                            8 min

Učitel v roli Emy. Žáci utvoří dvě naproti sobě stojící řady. Ema postupně obchází žáky a ptá se jich na jejich názor, zda má jít do Města či ne. Proč tam nejít? Proč ano?

Vystupuji z role. V případě, že se žáci budou spíše shodovat na tom, že do Města Ema má jít, uzavřu to slovy: „V našem příběhu Emu slova víl neodradila. Do Města se chtěla i nadále vydat.“ V opačném případě sdělím: „I přesto všechno však Ema trvala na svém a do Města se i nadále chtěla podívat.“

6. Četba knihy                                                                                                          3 min

Ema se na svůj velký den těšila. Už začaly kvést pampelišky. Ema ovšem nebyla ve své kůži. Svět se s ní roztočil, jako by seděla na kolotoči. Přitiskla si ruce k hlavě, schoulila se do klubíčka a zůstala ležet na trávě. Přiběhla Slečna. Slečna bere bezvládnou Emu do náruče. Slečna ji prudce pleskla. Ema otevřela oči. Nechápavě hleděla na Slečnu, pak sjela pohledem na modré nebe za její hlavou a oči znovu zavřela. Slečna odnesla Emu do postele. Ema se začala třást, tváře bledé. „Musím, musím už jít“ řekla Ema. „Kam chceš jít, Emo?“ zeptala se Slečna. „Do Města.“ „Nemůžeš nikam chodit. Jsi nemocná. Dostala jsi vysokou horečku.“ Ema bolestně zavzdychala a vykřikla: „Zítra mám narozeniny. Zítra.“

7. Horké křeslo                                                                                                         8 min

Žáci zasedají na horké křeslo a říkají, jak se Ema asi cítila, co prožívala, když kvůli nemoci nemohla jít do Města? Co se jí mohlo honit hlavou?

8. Shrnutí                                                                                                                  2 min

Aktivita horkého křesla je uzavírána slovy, že podobné pocity, myšlenky, se mohly honit v hlavě Emě. Jak to ale bude s Emou v našem příběhu dál? Na to se podíváme po přestávce.

6. hodina

            1. Ema jde do Města – četba knihy                                                                          3 min

Ema byla velmi dlouho nemocná. Když se probudila, zjistila, že je hubená na kost. Prsty byly tenčí než tužky. „Už jsem zdravá“ sdělila vše Slečně. „Slečno, a teď když jsem zdravá, můžu jít do Města?“ „Uvidíme, Emo. Hlavně musíš pořádně jíst, jsi velmi slabá“ odpověděla Slečna. „Já budu jíst. A můžu jít pak do Města? Zítra? Můžu jít do Města zítra?“ Slečna Emě sdělila, že jí uvaří silnou dobrou polévku. Ema chtěla jíst v jídelně společně s ostatními děvčaty. Když se však chtěla zvednout z postele, zarazila se. To, co uviděla, nebyly její nohy. Zírala na vyzáblé tyčinky. Slečna se snažila Emu utišit. Ema se však rozbrečela. „Já přece musím jít do Města!“ Slečna Emu uklidňovala: „Půjdeš do Města. Chce to trpělivost, Emo.“

2. Žák v roli Emy – příběh zlaté mince                                                                   5 min

            Jak čas plynul, Ema se začala uzdravovat. Postupem času již byla plná síly, a proto pro Emu nastal ten správný čas, aby se vydala do Města. Od Slečny dostala velkou zlatou minci. Vytáhnu minci, kterou nechám kolovat. Otázka pro žáky: „Když bys byl v roli Emy, co by sis za minci pořídil/a  proč?“

            Před samotnou cestou Emu varovaly víly, aby si to rozmyslela. Že je to strašně nebezpečné.   

3. Narativní pantomima                                                                                           3 min

            Nyní se vžijeme do role Emy a úkolem žáků je pantomimicky ztvárnit vyprávění.

Je chladné ráno. Ema se třese zimou, avšak na tváři má úsměv. Na zádech má hnědý batoh. Kráčí k velké mohutné bráně. Sahá po klice, vychází velkou bránou a mává Slečně. Slečna ji upozorňuje, že jakmile uslyší zvony, musí se vrátit. Ema souhlasně přikyvuje hlavou. Venku však prší. Hned vzápětí vytahuje deštník z batohu a roztahuje ho. Ema trochu zrychlila krok. Dech se jí začal zrychlovat. Najednou se zastavila. Porozhlédla se kolem sebe. Uviděla městské hradby a chvíli se jimi kochala. Přestalo pršet. Deštník si uklízí do batohu. Ema prošla městskou bránou. Octla se na rušné ulici. Začala poskakovat ze strany na stranu, aby se vyhnula kolemjdoucím lidem, kalužím a lidem na kolech. Štronzo!

            4. Ema v zajetí Města – žák v roli improvizace                                                    10 min     Nyní se žáci rozdělí na dvě skupiny. Jedna skupina jde za dveře, druhá zůstává ve třídě. Skupina za dveřmi dostane tajnou instrukci, že se nyní stává lidmi z Města, kteří jsou nevrlí, Emě nadávají, ať si dává pozor a ať jim uhne z cesty, škemrají po ní peníze, pokřikují na ni – kam spěcháš, kam běžíš, neotravuj tady. Jejich úkolem bude, aby vše křičeli na Emu (postupná gradace). Druhá skupina sedí v hloučku u sebe. Skupiny si vymění role.

Zde vstup do role – člověk z Města - Ema

            5. Reflexe                                                                                                                 3 min

            Jaké pocity to ve vás vzbuzovalo? Jaký dojem máte z Města? Své tvrzení budou žáci komentovat.

            6. Příjemná chvíle z Města                                                                                      3 min

            Ema ve Městě zažila však i příjemné chvíle. Jaké? To si teď přečteme v našem příběhu.

Ema se rozhlédla po ulici. Do očí jí padl podivný nápis nad zaprášenou úzkou výkladní skříní. ANTIKVARIÁT. Konečně obchod! Ale jaký? Co je to za podivný název? Ema přistoupila. K jejímu údivu byly za sklem výlohy položené knihy. Ema vstoupila do obchodu. Ema se rozhlížela kolem sebe. Všude samé knihy. Nevěděla, po které knize má sáhnout. „Chci koupit knihu!“ pronesla Ema. „Opravdu chceš koupit knihu?“ zeptal se jí prodavač. „Ano.“ „O čem by měla být? O vílách, které dokážou létat?“ nabádal prodavač Emu. „V tom případě ti ukážu tuto knihu. (předkládám dětem knihu). Je to kouzelná kniha“ řekl prodavač. „Kouzelná?“ divila se Ema. Prodavač se naklonil k Emě a něco jí pošeptal. „To není možné,“ řekla Ema. „Všechno je možné. Ať ti přinese štěstí.“

            7. Diskuze s žáky – „V čem mohla být kniha kouzelná?“                                      5 min

            Kniha bude uprostřed kruhu. Každý, kdo se jí dotkne, sdělí, v čem je kniha kouzelná. Např. když knihu otevřu, ocitnu se na místě, kde bych právě teď chtěla být.

            Nyní se budete moci sami zeptat Emy, v čem je kniha kouzelná.

            8. Učitelka v roli Emy                                                                                              5 min

            Vstupuji mezi žáky. „Slyšela jsem, že byste se mě rádi na něco zeptali? A co za to, když Vám mé tajemství prozradím? Diskuze bude probíhat podle argumentů žáků. Když ucítím, že utíkáme od tématu nebo že se diskuze rozpadá, řeknu: „Tak já vám to tedy prozradím. To je knížka, které dorůstají stránky.“

Odcházím a vystupuji z role.

            9. Reflexe                                                                                                                 2 min

Co jsme se dozvěděli? V čem je kouzelná? Co to může pro náš příběh znamenat?

7. hodina

            1. Četba knihy                                                                                                                      2 min

Zvony! Ach, zvony!! Musí zpátky! Ema se rozeběhla. Pelášila rychle, že by jí ani ten z nejrychlejších kluků nestačil. Neslyšela nic než dunění zvonů. Docházel jí dech, ale věděla, že se nesmí zastavit. Dunění zvonů náhle ustalo. Ach ne! Ema doběhla k bráně, která se právě s třísknutím zavřela. Ema zůstala zděšeně stát. Srdce jí nestačilo pumpovat rozvířenou krev. Brána se otevře až zítra ráno.

            2. Diskuze                                                                                                                 3 min

            Jak myslíte, že se cítila Ema? Mohl se i někdo jiný o ni strachovat? Proč?

3. Narativní pantomima – žák v roli Slečny                                                            5 min

            Každý z Vás se nyní stane Slečnou.

Slečna slyší zvony. Kouká na hodiny. Ema stále nikde. Vychází ven. Začíná být chladno. Brouzdá v trávě. Cítí, jak je zem už studená. Pomalu se přibližuje k bráně Sirotčince. Ema nepřišla. Štronzo!

4. Pocity                                                                                                                   1 min

Každému z Vás teď poklepu na rameno. Sdělíte mi, jak se cítíte, na co myslíte v roli Slečny, když se Ema nevrátila do Sirotčince.

            5. Přivítání Emy se Slečnou a děvčaty – ŽO                                                                     10 min

            Ema se druhého dne vrátila zpět do Sirotčince. My si nyní ztvárníme, jak by mohlo jejich setkání vypadat. 4 skupiny po 3 až 4 žácích. 

            6. Četba z příběhu, jak přivítání probíhalo + dokončení                                         2 min

„Emo? Jsi to ty, Emo?“ „Ano, jsem to já, Slečno,“ ozvala se Ema. Slečna seběhla rychle schody. Emu popadla a pevně ji k sobě přitiskla. „Emo, ty moje zlatá Emo…“ Přiběhla i děvčata. Dívky se přetlačovaly, aby si mohly na Emu sáhnout a jedna po druhé ji pohladit. Ema se děvčatům pochlubila se svou knihou. Druhý den ráno se stalo něco nevídaného. Stránky v knize začaly opravdu růst. Ema začala číst. „Ta knížka je o nás všech“ vykřikla jedna z děvčat. Jak Ema četla, začala se postupně plnit jednotlivá přání děvčat. Ema seděla a četla a četla. Četla jedním dechem. To, co se v knížce dělo, bylo tak neuvěřitelné! Na chviličku zavřela oči a v duchu vyslovila svoje tajné přání. Knize vyrašil poslední list.

7. Reflexe                                                                                                                 3 min

Způsob a provedení reflexe na základě prožitku žáků. Reagovat přímo v průběhu. Pokud budou chtít žáci diskutovat, bude následovat tedy řízená diskuze.

            8. Ztvárnění reflexe živými obrazy                                                                    10 min

            V příběhu víme, že jeden okamžik může změnit život. Žáci jsou rozděleni do 4 skupin. Skupiny ztvárňují to, jak by se podle nich příběh mohl vyvíjet, kdyby si Ema knihu nekoupila. Ztvárnění probíhá technikou ŽO.

            9. Návrat k přání žáků                                                                                              2 min

            Nyní si každý vyberte jedno své přání a představte si, že by tu byla možnost, že by se Vám přání mohlo vyplnit. Které by to bylo? Žáci mohou okomentovat, nemusí. Vložte ho do kouzelné knihy.         

10. Závěr                                                                                                                 7 min

„Co si z dnešních hodin odnášíte?“ Uzavření. Uzavřela jsem to slovy, že přání nám tedy slouží jako prostředek k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a šťastně.

 

 

Projekt Jablko Romany Šindlářové se od ostatních liší ve dvou směrech. První odlišnost spočívá v tom, že jde o návrh, přípravu, ne o realizované lekce. Druhá, podstatnější odlišnost tkví v tom, že zdrojem, východiskem není literatura nebo příběh již existující, ale pojem “jablko“ jakožto součást učení v prvouce či vlastivědě. Podobně jako u starších žáků, u dospívajících či dospělých jde o uplatnění vybraných dramatických metod ve výuce - mimo předmět dramatická výchova. Jinak řečeno, jde o cestu k aktivizaci učení běžným vyučovacím látkám. To vede –  podobně  jako u jiných poznatkových námětů (viz např. Cesta Marie Curie-  k tomu, že vedle ryze dramatických metod (improvizace, hra v roli a její odvozeniny), respektive technik (živé obrazy, alej, horké křeslo atp.) užívá i hry didaktické, jako je hra Šifra, popřípadě hry na pomezí hry didaktické a dramatické (soutěž, reklama).

 

Jablko

Romana Šindlářová

Skupina: 4. ročník ZŠ

Prostor: školní třída s lavicemi odsunutými na stranu

Časová dotace: 2 dny po sobě – nejlépe pátek a pondělí (aby si děti stihly obstarat domácí úkol – 2 jablka s názvem odrůdy

Pomůcky: balicí papír; výtvarné potřeby; lístky s názvy ovoce; kamera; zástupná rekvizita pro učitele- sadaře – např. klobouk; knihy, časopisy, encyklopedie příp. přístup na internet; 2 jablka od každého žáka s názvem odrůdy – mají si je přinést na druhý den, prkénko, nůž, několik plastových talířků; protijablkové letáky; dopis od jablek

Učivo

 - přírodověda -  - zdravá výživa – význam konzumace ovoce,     především tuzemského

- český jazyk -  plakát, reklama; úkol pro získání indicie

- výtvarná výchova – tvorba plakátu

- matematika – početní příklady pro získání indicie

Cíle

        : výchovné - spolupráce ve skupině

  • prezentují bez obav své názory
  • rozvoj schopnosti argumentace
  • rozvíjení kreativity a fantazie

       : dramatické - vstup do role

  • osvojení různých metod a technik dramatické výchovy
  • Prozkoumávají prostřednictvím dramatické výchovy své city, myšlenky, názory a postoje

Hlavní témata projektu : - Význam jablka pro náš život

- Reklama v našem životě – specifika, nebezpečí (lživá reklama, schopnost ovlivňovat masy)

Výstup projektu : - možnost prezentace pro rodiče

  • prezentace plakátů, reklam
  • rodiče mohou přinést jakýkoliv výrobek z jablek
  • soutěž o nejdelší odkrojenou slupku, o nejrychleji oloupané jablko, o nejrychlejší „vydolování“ jadýrek z jablka apod.

1. den

KOMPOT

Děti si sednou do kruhu na židle a dostanou lístečky s názvy ovoce - každé ovoce je cca po 3 kusech (podle počtu dětí). Druhy ovoce např. – jablko, hruška, švestka, pomeranč, banán, rybíz, angrešt, třešeň. Při určité instrukci si dané druhy ovoce mění místa jako při klasické hře kompot. Využíváme však již i znalostí, které děti mají,  např. vymění si místa všechny malvice, peckovice, exotické ovoce, ovoce, které může mít žlutou barvu, ovoce, které roste na stromech, ovoce, které se skloňuje podle vzoru město, ovoce, které má v názvu sudý počet písmen apod. V počáteční fázi nikdo po několik her nevypadává, poté je možné postupně odebrat jednu židli. Děti, které vypadnou, však mohou zůstat ve hře tím způsobem, že dále samy vybírají hlediska, podle kterých si budou určité druhy ovoce vyměňovat místa.

INDICIE

Děti rozdělíme do skupin cca po 4 dětech. Připravíme pro ně 9 úkolů, které musí splnit. Tyto úkoly mohou probíhat buď během jedné či dvou hodin, nebo během celého dne – např. v tělesné výchově musí všichni členové skupiny uběhnout určitý úsek, v českém jazyce opravit text s chybami, v matematice vypočítat složitý příklad, slovní úlohu, ale mohou dostat i úkol na přestávku -  např. aby zjistily, kolik dětí ve třídě má jako svoji nejoblíbenější barvu  modrou, kolik dětí ze třídy má 2 sourozence apod. To vše přizpůsobíme právě probíranému učivu, či naší fantazii. Za každý správně splněný úkol dostanou papírek. Na něm je z jedné strany slovo, které je indicií – mají za úkol najít společného jmenovatele všech indicií (jde o podobný systém jako ve známé hře Pevnost Boyard). Půjde nám o vyluštění slova JABLKO. Zároveň je však na druhé straně šifra, díky které mají za úkol vyluštit, co si mají na další den přinést do školy. To motivuje i skupiny, které brzo uhodnou slovo, aby se snažily vypracovat všechny úkoly  - a díky tomu získaly všechny lístečky.

Šifra je podle jednoduchého klíče: 1 – 4; přičemž jednička znamená pořadí písmene, čtyřka pak, že se jedná o písmeno D. Nejprve necháme děti, zda na klíč k šifře nepřijdou samy. Pokud ne, prozradíme jim systém klíče. Děti tedy vyluští šifru DVĚ JABLKA. Ty si mají přinést další den do školy s tím, že jim k tomu dáme instrukci, že k jablkům mají znát i název odrůdy. Klíč:  písmena A – Z (bez háčků), očíslovaná od 1 do  26.

Skupina, která uhádne první slovo, dostane speciální odměnu na konci vyučování. Zde to může být např. ono jablko; Skupina, která si bude myslet, že ví to slovo, nám ho může přijít říct (ovšem tak, aby to neslyšely ostatní skupiny), nicméně pokud to nebude dobře, dále už hádat nemůže. Lepší je proto počkat na vícero indicií. Je dobré dávat indicie od méně konkrétního po konkrétnější, abychom zvýšili napětí a touhu po odhalení.

Indicie:               -  ČTYŘI (píseň Měla babka čtyři jabka); na druhé straně napsáno 4-10

  • VILÉM (Vilém Tell – legendární švýcarský lidový hrdina. Nejznámější     peripetií legendy o něm  je, že přinucen nepřáteli, sestřelil kuší jablko z hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život; na druhé straně napsáno 14
  •  HVĚZDA (vánoční zvyk rozříznutí jablíčka); na druhé straně napsáno 712
  •  HAD (Adam a Eva); druhá strana 222
  •  KORUNA (koruna stromu); druhá strana 51
  •  ŽEMLE (součást žemlovky, která se dělá s jablky); druhá strana 62
  •  ANČIČKA (Pod naším okýnkem, případně píseň Koulelo se  koulelo);

   druhá strana 9-1   

  •  ISAAC NEWTON (gravitační zákon); druhá strana 35 – nad pětku 

   uděláme háček

  •  ŽUPAN (jablko v županu); druhá strana 811

              

 BRAINSTORMING

Balicí papír s nápisem JABLKO. Děti zapisují, co všechno se jim vybaví slovem jablko.

Po ukončení práce ještě s dětmi rozebereme, zda porozuměli všem indiciím – pokud některým ne, mohou to ostatním děti, které na to přišly, indicii objasnit (např. slovo Vilém – děti už možná o této legendě slyšely, nicméně všichni určitě znát jméno Vilém Tell nebudou, nebo si ho s touto legendou nespojí.

NOVÉ INDICIE

Děti dostanou papír, na který mají za úkol napsat alespoň jedno další slovo – indicii, která by mohla slovo JABLKO odhalit. Někdo možná přijde na vícero slov, tím lépe. Pak si jednotlivá slova přečteme a objasníme.

DOMÁCÍ ÚKOL

Přinést 2 jablka s názvem  odrůdy.

2. den

ROZEHŘÁTÍ

Honička s kouzelným předmětem – jablkem, které vysvobozuje. Jeden má babu, koho se dotkne, znehybní. Jiný má jablko, když se někoho dotkne, vysvobodí ho tím, že mu jablko předá. Kdo má v ruce jablko, toho chytač nemůže chytnout.

ZÁSTUPNÁ ŘEČ

Sedneme si do kroužku. V ruce máme jablko z předešlé hry. Koulíme ho před sebou a zároveň říkáme báseň: Jablko se kutálelo, vůbec nic to nebolelo,

                                     podívejte jak se koulí, nemá ani jednu bouli.

Báseň několikrát zopakujeme, aby se jí děti naučily nazpaměť. Potom chůze v prostoru, střídaná slovem štronzo. V zástupné řeči pak děti naráz simultánně říkají báseň v různých rolích např. my jsme rodič, oni dítě, které nám sděluje, že dostalo ve škole pětku. Nebo – jsme doktor  a oni pacient, který nám sděluje, co ho bolí; jsme volič a děti v roli politika se nás snaží přesvědčit, abychom ho ve volbách volili. Jako poslední role budou děti jablkem, které nás – člověka přesvědčuje, abychom ho snědli.

                     

SADAŘ

Učitel nyní vstoupí do role majitele obrovského jablečného sadu: Vítám vás, jsem rád, že jste přišli na tuto schůzku. Jak víte, jsem majitelem několika obrovských jablečných sadů. Proto jsem oslovil vás, zástupce nejlepších reklamních agentur v naší republice. Potřebuji vytvořit plakát, který by mi pomohl propagovat jablka, neboť moje živnost je ohrožena. Lidé jablka nekupují, nekonzumují - dávají přednost sladkostem a cizokrajným druhům ovoce. Potřebuji plakát, který osloví širokou veřejnost, a na kterém bude zvýrazněn význam jablek pro zdraví, krásu apod. Jste profesionálové, nemusím vám tedy zdůrazňovat význam i estetické stránky plakátu – měl by být graficky pěkně zpracovaný, přitažlivý, barevný. Je to pro mě opravdu velmi důležité, proto jsem oslovil hned několik reklamních agentur, vy mi zpracujete návrh  a já si pak vyberu ten nejlepší.

PLAKÁT

Děti mají k dispozici různé knihy, časopisy, encyklopedie, případně i přístup na internet. Dále balicí papír, výtvarné potřeby. Utvoříme skupiny, které budou na plakátu pracovat. Učitel je během práce na plakátu pomocníkem. Zároveň však si připravuje jablka na volbu miss jablko.

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

Učitel v roli sadaře vítá všechny reklamní agentury na výběrovém řízení: Jsem velmi rád, že všechny reklamní agentury dodržely termín, do kterého mi měly předložit návrh na plakát. Protože chci opravdu nejlepší návrh – jde o velmi lukrativní zakázku – chci, aby výběrové řízení proběhlo průhledně, nechci být osočován z nějakého nekalého nadržování té či oné agentuře. Proto jsem se rozhodl, že všechny agentury představí svoje návrhy společně  a zároveň se mohou vyjadřovat, či mít připomínky i k ostatním návrhům. Prosím tedy jednotlivé agentury, aby prezentovaly svoje návrhy. Skupiny jednotlivě představují svůj plakát, snaží se obhajovat jednotlivé informace, učitel i ostatní skupiny mohou mít dotazy, připomínky.

REKLAMA

Učitel opět v roli sadaře poděkuje všem agenturám, cení si jejich originality, avšak nemůže se rozhodnout, proto zadá ještě jednu zakázku – vytvořit hranou reklamu do televize.

PREZENTACE REKLAM

Prezentace jednotlivých reklam. Učitel v roli sadaře poděkuje všem skupinám za zpracované reklamy. Zde je možné, pokud to zázemí školy dovoluje, reklamy natočit na kameru. Pak je možno si je všechny znovu pustit  a reflektovat klady i případné nedostatky – co má všechno správná reklama obsahovat?

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař poděkuje všem agenturám, promyslí si, kterou angažuje pro svoji prezentaci. Zároveň jim oznámí, že by potřeboval ještě jednu pomoc: vlastní několik sadů, ve kterých jsou různé odrůdy jablek. V současné době koupil nový, obrovský pozemek, na kterém chce vysadit nový sad, ale potřebuje vybrat tu nejlepší odrůdu. Jedno jablko vždy necháme vcelku a jedno rozkrájíme na tolik kousků, kolik je dětí ve třídě (často se stane, že několik dětí přinese stejný druh jablka, proto je pak možné krájet jablka na větší kousky). Každá odrůda má svůj talířek, na kterém je jedno jablko vcelku, kousky k ochutnání a název odrůdy. Každý žák dostane tabulku, do které zapisuje čísla jako známky ve škole – 1 nejlepší, 5 nejhorší v tabule je uvedeno u každé odrůdy: vůně, chuť, barva, celkový dojem. Vhodné je připravovat si jablka během chvil kdy děti připravují plakát, případně reklamu. Učitel ale samozřejmě obchází skupiny – a je případným rádcem či pomocníkem při činnostech.

VÝSLEDKY SOTĚŽE O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař spočítá výsledky a oznámí dětem vítěze. Tuto odrůdu jablka tedy zvolí do svého  nového sadu.

PLAKÁT O NEBEZPEČÍ JABLEK

Učitel řekne dětem: Jednoho dne se v ulicích všech měst objevily tyto plakáty:

DRAZÍ OBČANÉ,

VYZÝVÁME VŠECHNY, ABY OKAMŽITĚ PŘESTALI JÍST

JABLKA, NEBOŤ SE ZJISTILO, ŽE OBSAHUJÍ JEDOVATÉ

LÁTKY, TZV. JABLOINY, KTERÉ ZPŮSOBUJÍ DEMENCI,

SLEPOTU – A ČASTO PŘINÁŠEJÍ I SMRT!!!

Důrazně vás varujeme před jejich konzumací!!!

Doporučujeme jíst pouze tropické ovoce!!!!

Ochránci vašeho zdraví, s r.o.

Každý žák obdrží tento plakátek. Učitel se ptá: kdo asi mohl tento plakátek rozšiřovat? Můžeme mu věřit? Jaké mohly být důvody toho, že ho někdo rozšiřuje?

OCHRÁNCI VAŠEHO ZDRAVÍ S R.O.

Rozdělíme děti do skupin cca po 4 dětech. Skupinky mají za úkol zahrát metodou plné hry důvod, který mohl někoho vést k napsání-a šíření tohoto plakátku.

PREZENTACE DŮVODŮ

Jednotlivé skupinky předvedou svoji verzi.

DOPIS

Nyní si sedneme do kroužku. Učitel řekne dětem: Představte si, že lidé tomuto zvláštnímu plakátu uvěřili. Přestali jíst jablka a jedli jen tropické ovoce. Jednoho dne se stala zvláštní věc… Učitel dá instrukci, že půjde za dveře a až se vrátí, stane se někým jiným. Pak přijde  v roli ministerského posla: Vážený pane ministře zemědělství, vážení ministerští úředníci… velice se omlouvám, že ruším vaši důležitou schůzi, ale stala se zvláštní věc. Přišel nám tento dopis. Je na něm napsaná adresa našeho ministerstva, dále pak, že je to velmi naléhavé. Nicméně tam není odesílatel. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, anonymy nám chodí na ministerstvo denně. Z tohoto dopisu se však line strašně silná vůně…jablek. Ta vůně v podstatě zamořila celou budovu, jistě to bylo cítit až sem. Obáváme se něčeho hrozného, protože, jak jistě víte, jablka obsahují jedovaté jabloiny. Naši pyrotechnici i chemici dopis prozkoumali - neobsahuje žádné nebezpečné látky, pouze je na něm zvláštní…obsah…račte si ho, pane ministře,  přečíst. Učitel si vybere jednoho žáka, kterému dá dopis k přečtení.

Dopis:

Vážené ministerstvo zemědělství,

jsme velmi zklamáni a uraženi jednáním občanů tohoto státu. Jak je možné, že všichni

 bezhlavě uvěřili lživému letáku, který se nás snaží urazit, pošpinit a zdiskreditovat? Oznamujeme Vám tímto, že už nás ve Vaší zemi neuvidíte, neuslyšíte, neucítíte.

Vaše JABLKA

Učitel v roli ministerského posla zjišťuje situaci – co bude třeba podniknout, co ministerstvo na to…

SVĚT BEZ JABLEK

Opravdu – všechna jablka zmizela. Zmizela z jabloní, ze skladů, z obchodů (kde je však stejně skoro nikdo nekupoval). Zmizela z pečiva, z konzerv, ale dokonce i z písniček, básní i pohádek. Pokud chtěl například někdo přivézt jablko ze zahraničí, na hranicích prostě…zmizelo.

JAKÉ TO BYLO BEZ JABLEK

Podíváme se nyní jak to bez jablek vypadalo – pojďme si například zazpívat píseň Pod naším okýnkem…Má někdo další nápad, kde všude jablka chyběla.? Děti říkají svoje nápady…

ŘEŠENÍ

Jak asi mohli lidé tento problém vyřešit? Děti možná napadne napsat jablkům dopis, v tom případě jim rozdáme papíry, aby dopis napsaly. Zde bude záležet na fantazii dětí, jak si s problémem budou umět  poradit.

MINISTERSKÝ POSEL

Opět přijde posel a s radostným výrazem přináší jablko – jablka se vrátila…

ÓDA NA JABLKA

Lidé byli velmi rádi, že se jim jablka vrátila – a proto se snažili jim udělat radost, nějak se jim zavděčit. Vymýšleli pohádky, písně, básně, ve kterých hrála jablka hlavní roli. To bude váš domácí úkol na zítřek – vybrat si jeden z těchto útvarů, který zpracujete. Můžete pracovat i ve skupinkách, to záleží na vás.

 

 

Prométheus

Eva Benešová

Spojené 2 hodiny, dramatická výchova, 20 dětí, spojené dvě hodiny

Předloha: Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Prostor: třída s kobercem - dostatečný prostor

Cíle pro děti:

Výchovné cíle:

  • uvědomit si jaké dopady může mít lest
  • poradit v rámci svého přesvědčení
  • snažit se spolupracovat ve dvojicích a skupinách
  • spolehnout se na druhého i sám na sebe
  • komunikovat beze slov

Vzdělávací cíle:

  • seznámit se s literárním textem o Prométheovi
  • seznámit se s příběhem pomocí metod dramatické výchovy
  • osvojit si jména řeckých Bohů
  • dokázat nají v textu spojitost a rozdílnost s dnešní dobou
  • seznámit se s mýtem

Cíle z hlediska dramatické výchovy:

  • seznámit se s novými metodami a technikami dramatické výchovy
  • připravit se na živé obrazy
  • připravit se na změny v živých obrazech
  • udržet štronzo v živých obrazech

Scénář

  1. Přivítání s dětmi v kruhu. Úvod o čem bude dnešní hodina.

I. Téma: samota

  1. Brainstorming - Doprostřed kruhu dává učitelka papír a tužky. Na papír píše slovo samota. Děti mají za úkol vpisovat na papír myšlenky, které je napadnou v souvislosti se slovem samota. Děti zapisují své myšlenky na arch papíru. Pokud jsou děti spokojené a nechtějí víc nic doplnit tato činnost končí.
  2. Chůze po prostoru - děti chodí volně po prostoru koberce, kde se celá hodina bude odehrávat. Učitel bočním vedením říká pokyny, co mají děti dělat. Děti na jednotlivé pokyny reagují pouze svým tělem a mimikou, nemluví. „Choďte dál volně po prostoru a zkuste se vžít do situace, že okolo vás není nikdo, žádný člověk okolo vás nechodí, nikoho nevidíte, jste v této místnosti samy. Stáváte se jediným člověkem na celém světě. Na zemi jsou jen stromy, zvířata, květiny, louky, hory, řeky a vy. Začíná pršet, jsou to ale příjemné osvěžující kapičky, které jen přivítáte. Déšť začíná být prudší, kapky jsou těžké a studené. Začíná foukat vítr, který vás chce strhnout z cesty. Vy se však nedáte a jdete dál. Je vám zima, jste smutní, protože jste na světě samy a tolik toužíte po někom, jako jste vy, toužíte po člověku. Najednou ale z pod mraků vystupují teplé paprsky sluníčka. Déšť pomalu ustává a vítr je lehčí, teplý a příjemný. Je vám dobře. Cítíte to krásné teplo, které vydává sluníčko. Jeho paprsky vás hladí po tváři a po celém těle. Už se necítíte tak samy, jste šťastní, že máte okolo sebe tolik krásných věcí, ale přeci jen vám něco schází. Položte se na zem. Slunce zapadá, vy se ukládáte ke spánku pod košatou vrbu, která vám svými větvi poskytne útočiště. Cítíte se v bezpečí a chce se vám spát. Usínáte a slyšíte jen svůj dech. Všude okolo voní květiny. Slyšíte, jak vrba začíná vyprávět příběh.“
  1. Čtení - Děti leží dál na koberci a učitelka čte první úryvek z knihy. „Modrá obloha se zhlížela ve vodách a vody byly plné ryb. V povětří létala hejna ptáků a na zemi se pásla na lukách stáda. Ale nikdo stáda nehlídal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptačímu zpěvu. Na zemi chyběl člověk. Smutně bloudil Prométheus, potomek božského rodu Titánů, a marně hledal živé bytosti, které by chodily vzpřímeně jako on a které by se mu podobaly tváří. Viděl však hlínu, dávající život trávě, rostlinám a stromům, a spatřil husté deště snášející se na zem.“ Děti se na pokyn učitelky pomalu probouzí a posedávají si společně s učitelkou do kruhu.
  2. Vyprávění učitelky. Děti sedí v kruhu a poslouchají. „Prométheus poznal sílu země a vody, smísil hlínu s dešťovou vodou a vytvořil prvního člověka.

II. Téma: co to znamená nebýt sám?

  1. Sochy - Děti se musí rozdělit do dvojic. Jeden ze dvojice se stává Prométheem a druhý se stává hmotou, kterou si Prométheus připravil. Dítě-Prométheus má za úkol vytvořit (vysochat) z dítěte-hmoty nového člověka. Na znamení zvonečku děti začínají a končí svou činnost. Každý Prométheus se poradí se svým člověkem jaké mu dá jméno a následuje prezentace nových vytvořených lidí.

 Vyprávění - Učitelka vypráví, děti zůstanou stát na místech, kde pracovali. „Bohyně Pallas Athéna, bohyně jasného rozumu a moudrosti vdechla neživé soše ducha a socha obživla.“

  1. Pohyb do hudby - Prométheové na pokyn učitele odvedou své sochy na určenou polovinu a pak se sami vrátí na druhou polovinu. Učitelka pustí pomalou a tichou hudbu a sochy hudbou ožívají. Různě se pohybují po polovině místnosti. Prométheové chvíli své sochy pozorují a potom jdou k nim a pohybují se volně podle hudby společně se sochami po celé místnosti. Učitelka pohyb Prométheů a soch ukončí slovíčkem štronzo.
  2. Čtení - Děti se posadí, tam kde zůstaly stát na pokyn štronzo. Učitelka bere do ruky knihu a čte příběh dál. „Dlouho lidé nevěděli, jak užívat ducha - daru Pallas Athény. Žili jako malé děti. Viděli, ale nepoznávali, slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Nedovedli pálit cihly, ani přitesávat trámy, ani stavět domy. Jako mravenci se hemžili po zemi i pod zemí v temných koutech slují. Nevěděli dokonce, že se jaro střídá s létem, léto s podzimem a podzim se zimou.“
  3. Děti - Prométheové mají tedy za úkol, naučit své sochy nějaké dovednosti. Učitelka má na papírkách připravené dovednosti. Děti, Prométheové pokud neví, jakou dovednost svou sochu, svého člověka naučit, jdou k učitelce, a ta jim papírek s určitou dovedností dá. (Na papírcích jsou dovednosti např. nauč ji psát, číst, počítat, tančit, šít, vařit, malovat, stavět dům, kácet stromy, zakládat oheň, mýt se) Děti sochy nesmí vědět, co je chce Prométheus  naučit. Prométheus má svůj úkol stížený o to, že musí sochu dovednost naučit beze slov. Děti pracují, učitelka obchází dvojice a případně jim pomáhá. Která dvojice bude hotova, posadí se. Až budou hotovy všechny dvojice, pak prezentuje socha ze dvojice ostatním, co ji Prométheus naučil. Ostatní dvojice poznávají dovednost. Tímto způsobem se všechny dvojice prostřídají.

III. Téma: lest se nevyplácí, každý na ni doplatí.

  1. Čtení - Učitelka čte dál z knihy. Děti společně s ní sedí v kruhu. „Bohové, shromáždění na hoře bohů, na Olympu, pozorovali nedůvěřivě pokolení lidí na zemi, které se naučilo od Prométhea práci, vědám i umění. Zvláště vládce všech bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc a víc. Zavolal si Prométhea a řekl mu: Naučil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenaučil jsi je ještě dobře, jak mají ctít bohy a jak jim obětovat, jak se jim klanět. Víš přece, že na bozích záleží, bude-li rok úrodný nebo chudý, navštíví-li zemi mor nebo blahobyt. Bohové vládnou nad osudy lidí. I já sám vrhám blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a řekni jim, aby nám obětovali, nebo je stihne náš hněv. „Lidé budou přinášet bohům oběti,“ odpověděl Prométheus, „ale ty ,Die, si přijď vybrat, co mají obětovat.“ Učitelka poučí děti, že nejvyšší bůh Zeus se v 1. pádě nazývá Zeus a ve 2. a ostatních pádech se nazývá jinak, např. 2.p. - bez Dia.
  2. Diskuse - učitelka společně s dětmi diskutuje o tom, co mohl dříve ve Starém Řecku člověk obětovat? A co znamená podle nich oběť dnes?
  1. Vyprávění - Učitelka převypráví jakou oběť připravil Prométheus pro Dia. „Prométheus zabil býka. Maso z něj ukryl do býčí kůže. Kosti pak potřel tukem tak, že nebyly vidět. Hromada kostí obalená tukem byla větší a zdála se být lepší. Zeus sestoupil na zem a začal vybírat. Prokoukl ovšem lest, kterou na něj přichystal Prométheus. Vybral si ale stejně větší hromadu. Prométheus odkryl hromadu, odstranil tuk a Zeus viděl jen kosti. Od těch dob obětovali lidé bohům jen kosti a maso si nechávali pro sebe. Zeus se ovšem nenechal. Rozhodl se, že vezme lidem oheň, na kterém pekli to maso, které si nechávali. A tak se stalo.“

IV. Téma: oheň, taková maličkost?

  1. Živé obrazy- děti si utvoří skupinky po 4. Každá skupinka se stane jednou rodinou, která žije na zemi. Jejich úkol je ten, že mají udělat dva živé obrazy. První obraz- co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že nemají oheň. Druhý obraz -co se v té samé rodině děje večer, když nemají oheň. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin.
  2. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí různě po místnosti. „Prométheus se ale nedal. Viděl, jak jeho lidé trpí. Vzal všechnu odvahu a vyrazil na horu Olymp. Tam našel věčný božský oheň. Nemyslel na sebe, myslel na své lidi a na jejich spokojenost, proto neváhal a oheň si vzal. Ukryl kousek ohně v duté holi a vydal se zpátky k lidem a vrátil jim oheň.“
  3. Živé obrazy- děti zůstávají v těch skupinkách, jako byly předtím. Mají nepatrně změnit své předchozí živé obrazy. Oheň se jim do rodin vrátil. První obraz - co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že se jim oheň vrátil. Druhý obraz - co se v té samé rodině děje večer, když už oheň mají. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Zároveň připravuje na roh koberce kartičky se jmény řeckých bohů, které budou potřebovat děti v následujícím cvičení.  Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin. Všímáme si společně změn, které nastaly, když se do rodin vrátil oheň.

V. Téma: moc v tajemné skříňce

  1. Čtení - Učitelka čte, děti sedí v kruhu a poslouchají. „Zeus shlédl na zem a spatřil kouř stoupající z komínů. Rozhněval se zlým hněvem bohů. Ihned určil lidem nový trest. Zavolal k sobě chromého boha Héfaista, který byl vyhlášený umělec. Bydlil pod kouřícími sopkami, kde měl své dílny. Tomu poručil, aby zhotovil sochu krásné dívky.“
  2. Kolektivní tvorba postavy - Učitelka se ptá, zda by se chtěla stát některá dívka sochou, kterou bůh Héfaistos právě stvořil. Pokud se nikdo takový nenajde, učitelka jednu dívku určí. Ta si stoupne doprostřed kruhu. Ostatní děti si jdou na roh koberce vybrat jednu kartičku se jménem řeckého boha, či bohyně. Kartičky jsou otočené prázdnou stranou nahoru. Dvě kartičky se vždy shodují (např. Afrodita – Afrodita). Děti si po přečtení jména musí najít svojí dvojici a vymyslet společně, co dají dívce za dárek. Dívka, socha dostává od učitele instrukce. Musí zůstat po celou dobu stát, nesmí se pohnout, ale může se usmát. Děti ve dvojicích - v roli řeckých bohů přistupují k dívce a každá dvojice se představí a dá dívce do vínku nějakou vlastnost či dar. Kdo splní úkol, jde si sednout na roh koberce, tam kde byli kartičky se jmény. Jako poslední přistupuje k dívce učitelka v roli boha Dia. Přináší dívce skříňku a poučuje ji o jejím úkolu. „ Dávám ti jméno, budeš se jmenovat Pandora. Musíš se dostat k bratrovi Prométhea Epimétheovi a přesvědčit ho, aby tuto skřínku otevřel.“ Učitelka tleskne a toto cvičení končí.
  3. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí okolo ní. „Pandora se dostala k Epimétheovi a přesvědčovala ho, aby přijal tuto skříňku jako dar od boha Dia a otevřel ji. Epimétheus však nevěděl. Potřeboval se poradit. Skříňka ho velmi lákala, ale vzpomněl si na slova Prométhea, který ho varoval před božskými dary.“
  1. Alej - Děti utvoří kruh, postaví se a učitel v roli Epiméthea vstupuje do kruhu. Děti odpovídají na otázky, které jim učitel v roli klade. Učitelka v roli přistupuje ke každému dítěti postupně a ptá se ho, zda má otevřít schránku. Děti odpovídají  a radí učitelce v roli samy za sebe, nejsou v žádné roli. Učitelka v roli vychází ven z kruhu a děkuje za rady, už ví, jak se má rozhodnout.
  2. Čtení - Učitelka sedí v kruhu s dětmi, v ruce má skříňku. Ptá se dětí, co si myslí, zda bratr otevřel či neotevřel skříňku. Po vyslechnutí odpovědí, učitelka vypráví, že ve starých kronikách se píše, že bratr Prométhea podlehl kouzlům a skříňku otevřel. I ona otevírá skříňku a ve skřínce jsou 3 papíry. Na každém z nich je napsáno, co se stalo, když skříňku otevřel. Děti se rozdělí do 3 skupin. Každá skupina dostane jeden papír ze skříňky a společně ve skupinkách si čtou zprávu o tom, co se přihodilo, když skříňku otevřel. (text viz. příloha literárního textu, v rámečku)

VI. Téma: samota je věčná

  1. Vyprávění - Učitelka vypráví. Co se stalo s Prométheem? I ten neušel zlobě boha Dia. Zeus nechal Prométhea  přikovat ke skále. A Prométheus byl opět sám. Každý den ale k němu přilétal velký orel, který mu trhal z těla játra a živil se jimi. V noci játra Prométheovi vždy dorostla a ráno orel znovu přiletěl. Zeus čekal, že bude Prométheus prosit o milost, ale nestalo se tak. Prométheus hrdě stál a trpěl i za ostatní lidi. Takto by trpěl po celý svůj život. Jednou však ho spatřil Herakles, syn boha Dia. Zastřelil orla a Prométhea vysvobodil a dal mu svobodu. Aby se ale splnila kletba Dia a Zeus se s vysvobozením Prométhea smířil, musel Prométheus do konce své smrti nosit železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene ze skály, ke které byl připoután. A od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem. Nosí je dodnes, i když zapomněli na Prométhea, který stál věrně při lidech a nechtěl se nikdy pokořit před bohy.

 

  1. Reflexe a hodnocení celé hodiny, jednotlivých cvičení. Následně povídáni o tom, co se dnešní hodinou naučily, co si odnesly.

Pátá třída

Pátá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:54

Hans Krása -  dětská opera Brundibár

Jana Pajkrtová

Charakteristika skupiny:

  • Škola: ZŠ Praha 2, Londýnská 34
  • Třída: 5. A
  • Třídní učitelka: Mgr. Eliška Polívková
  • Počet žáků: 20
  • Věk žáků: 11–12 let
  • Protože jsem v současné době na rodičovské dovolené, vybrala jsem si pro realizaci diplomového úkolu třídu z mé domovské ZŠ, kde jsem jako pedagog několik let působila. Diplomový úkol jsem realizovala ve třídě, která má zkušenosti s DV a kde jsem již několik lekcí DV realizovala. Žáky znám pouze z těchto zrealizovaných lekcí.

Cíle v rovině dramatické:

  • žák rozvíjí svou tvořivost a fantazii;
  • žák se orientuje v prostoru;
  • žák dokáže pomocí hry v roli vyjádřit emoce a charakter postavy;
  • žák si osvojuje některé metody a techniky dramatické výchovy;
  • žák se prostřednictvím rolové hry dostane do situací, ve kterých se ocitají postavy příběhu opery Brundibár, a na tyto situace reaguje;
  • žák na základě svých zkušeností hledá nová řešení.

Cíle v rovině hudební:

  • žák se seznámí s osobou hudebního skladatele Hanse Krásy a jeho dílem Brundibár;
  • žák se seznámí s žánrem dětské opery;
  • žák se seznámí s meziválečnou tvorbou českých skladatelů.

Cíle v rovině morální a etické:

  • žák si uvědomí potřebu a nutnost bojovat proti zlu a nenávisti;
  • žák si uvědomí, že i v situacích, které se na první pohled jeví jako beznadějné, by se člověk neměl vzdávat myšlenky na naději a víru; budoucnost totiž mnohdy může přinést překvapivě dobré řešení situace.

Cíle v rovině sociální:

  • žák se učí rozhodovat;
  • žák se učí prezentovat a obhajovat své nápady;
  • žák se učí spolupracovat s ostatními;
  • žák si uvědomí složitost lidského chování, mezilidských vztahů.

Cíle v rovině osobnostní:

  • žák interpretuje své myšlenky;
  • žák rozvíjí schopnost vcítit se do situace;
  • žák si uvědomuje nastalé situace z příběhu, reflektuje chování postav a své chování v podobných situacích;
  • žák vyvozuje důsledky svého chování.

Mezipředmětové vztahy:

  • estetická výchova (hudební a výtvarná), dramatická výchova, člověk a jeho svět, umění a kultura.

Námět, téma:

  • námět – životní příběh skladatele Hanse Krásy a jeho dětská opera Brundibár.
  • téma – boj proti zlu a nenávisti, nevzdání se naděje a víry v dobro.

Časový rozvrh:

  • časový plán projektu je 6 vyučovacích hodin;
  • projekt je rozvržen do jednoho vyučovacího dne.

Pomůcky:

  • nahrávka vybraných melodií z opery Brundibár, fixy, archy papíru, lepící papírky, texty pro skupiny, kostýmní znak Aninky, kostýmní znak Pepíčka, kostýmní znak Brundibára, kostýmní znak Hanse Krásy, čepice (bekovka) na peníze, motivační obrázky spojené s II. světovou válkou, kůrka chleba, Davidova hvězda a další.

 

Scénář

NAVOZENÍ ATMOSFÉRY – pohyb po prostoru:

  • Popis činnosti: Žáci se pohybují po prostoru, vnímají prostor kolem sebe, svou pozici v prostoru. Nejprve se  pohybují po prostoru v roli dětí v současném městě a navzájem se zdraví. Při ŠTRONZO se zastaví, vyučující zadá změnu – děti se pohybují ve městě v čase II. světové války. Nakonec vyučující zadá změnu rolí – role židovských dětí před transportem do koncentračního tábora v Terezíně.
  • Reflexe činnosti: Žáci stáli rozmístěni po prostoru. Zadala jsem jim pokyny: „Teď jste děti, které se pohybují spontánně po Praze, třeba jdete do školy, do kina apod. Hlídejte si prostor, nikdo nebude do druhých narážet a omezovat je.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru, začali se zdravit a vítat, v jejich projevu se odrážela bezstarostnost dětí. Po chvíli jsem zavelela „štronzo“ a změnila zadání: „Teď se přesuneme v čase, do Prahy, do období II. světové války. Stále jste v roli dětí, které se pohybují po městě.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru se strachem. Jeden z žáků zvolal: „Nálet!!!“ Ostatní žáci na toto zvolání zareagovali schováním se pod lavice a hlasitým projevem strachu z imaginárního náletu. Po chvíli jsem opět zavelela „štronzo“ a změnila opět zadání: „Jste stále v době II. světové války, ale tentokrát jste židovské děti, které čekají na transport do koncentračního tábora v Terezíně.“ Žáci se spontánně rozdělili do skupin. Některé skupinky se schovaly pod lavice, jiné zůstaly v prostoru. Ve třídě bylo relativně ticho. Spontánně jsem zareagovala na tuto situaci a začala jsem postupně obcházet všechny skupinky žáků. Poté, co jsem se žáků v jednotlivých skupinách dotkla, sdělili ostatním, kde se právě nachází a jaké mají pocity. Skupinky odpovídaly velmi podobně, např. že se děti schovaly na nádraží mezi kufry a doufají, že je Němci nenajdou, že zůstaly doma apod. Jedna skupinka reagovala pro mě velmi překvapivě. Děti se nebály a těšily se do Terezína s vidinou nových zážitků a vidinou shledání se se svými rodiči. Protože se mi tato reakce zdála velmi pozitivní a zajímavá, ale nebyla jsem si v té chvíli jista, zda všichni žáci slyšeli toto tvrzení, poprosila jsem danou skupinu o zopakování jejího vyjádření.

CO VÍME O II. SVĚTOVÉ VÁLCE – komunitní kruh, myšlenková mapa:

  • Popis činnosti: Žáci sedí v komunitním kruhu a vypravují, co vše vědí a znají o II. světové válce. Poté vyučující předkládá připravené předměty a žáci sdělují asociace, které se jim v souvislosti s těmito předměty vybavují, a píší je na připravený arch papíru.
  • Pomůcky: obrázky koncentračního tábora Terezín, čepice, kůrka chleba, Davidova hvězda, fotografie Hanse Krásy, fotografie terezínských dětí z představení Brundibár, plakát na představení Brundibár a další.
  • Reflexe činnosti: Žáci si sesedli do komunitního kruhu. Zadala jsem otázku: „Co si představíte, když vyslovím II. světová válka?“ Žáci začali sdělovat své asociace, které psali na připravený arch papíru: např. HITLER, STRACH, HOLOCAUST apod. Objevila se mezi nimi i slova RODINA a NADĚJE. Když žáci dopsali své asociace, vzala jsem červenou fixu a zakroužkovala právě tato dvě slova. Požádala jsem žáky o sdělení, z jakého důvodu si myslí, proč jsem právě tato slova označila. Vesměs všichni odpověděli, že „je to přeci důležité mít rodinu; mít naději, že se mně smrt vyhne...“. Jedna žákyně odpověděla: „To je to dobro mezi zlem.“ Na toto sdělení jsem reagovala, že opravdu tato dvě slova na naší myšlenkové mapě působí jako dvě „zářící malé hvězdy“ mezi ostatními slovy označujícími strach, hrůzu a utrpení a že právě tato zdánlivě obyčejná, prostá slova pomáhala všem lidem a dávala jim nesmírnou sílu přežít tuto strašlivou dobu. Poté jsem žákům ukazovala připravené obrázky a předměty. Velice je zaujala Davidova hvězda na obrázku, kde byly ještě patrné zbytky nití od našití na oděv. Vysvětlili jsme si význam nápisu ARBEIT MACHT FREI na vstupní bráně mnoha nacistických koncentračních táborů. Nad obrázkem terezínských dětí z ghetta se žáci podivili nad minimálním věkovým rozdílem mezi nimi a dětmi z ghetta. Z jejich komentářů „jé, takhle malí, týjo, co to mají na sobě, ty jsou ještě mladší než my, jo?“ bylo patrné, že si žáci uvědomili, že válka a všechna ta „napsaná slova z myšlenkové mapy“ velmi zasahovala i do života stejně starých dětí, jako jsou oni. Tato situace mi napomohla k lepšímu vžití žáku do problematiky II. světové války a procítěnějšímu vžití do nadcházejících aktivit. Při ukázce kůrky chleba žáci si hned asociovali hlad a bídu. U fotografie Hanse Krásy, terezínských dětí z představení Brundibár a plakátu na toto představení žáci jen konstatovali: „Nějaký pán, děti z divadla, plakát.“ Všechny tyto tři obrázky jsem vystavila na tabuli se slovním vysvětlením: „Obrázky tady vystavím a třeba se nám přiblíží a vyjasní v dalších aktivitách.“

OBYVATELÉ PRAHY ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY – kolektivní živý obraz, kolektivní rámcově připravená improvizace

  • Popis činnosti: Žáci si zvolí roli obyvatele Prahy v době II. světové války (např. úředník, student, domovník, lékař, švadlena, majitelka obchodu, holčička, ...). Poté se jeden po druhém postaví v typické pozici zvolené postavy do prostoru tak, aby vytvořili kolektivní živý obraz, a sdělí ostatním, jakou postavu vyjádřili, čeho se jejich postava bojí, obává, z čeho má strach: „Já jsem ... a obávám se ...“ Poté co všichni žáci vytvoří živý obraz, ho ve stejném pořadí, ve kterém obraz tvořili, opouštějí se slovy: „Byl jsem ... a obával jsem se ...“
  • Vyučující vstupuje do živého obrazu v roli hudebního skladatele Hanse Krásy.
  • Reflexe činnosti: Žákům jsem zadala úkol: „Teď se z vás stanou obyvatelé Prahy v době II. světové války. Před chvílí jsme si řekli a zapsali v myšlenkové mapě, co znamenala válka pro obyvatele, čeho se obávali, jak se jim asi žilo. Vaším úkolem bude vybrat si jednoho obyvatele žijícího ve válce se svými starostmi, obavami a rozmyslet si jeho typický postoj – například domovník.“ (Tento postoj jsem jim hned předvedla a řekla jsem: „Jsem domovník a obávám se, že mi do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.“) „Postupně vytvoříme kolektivní živý obraz. Až budeme všichni součástí živého obrazu, budeme jeden po druhém tento živý obraz opouštět se slovy: »Byl jsem domovník a obával jsem se, že mně do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.« a v pořadí, ve kterém jsme tento obraz tvořili. Kladnou odpovědí na otázku: „Rozumíte mi?“ jsem se ujistila, že všichni vědí, co mají dělat. Poté jsem vytvořila postoj Hanse Krásy se slovy: „Jsem hudební skladatel Hans Krása a bojím se o svůj život, protože jsem židovského původu.“ Žáci se ke mně začali přidávat a jeden po druhém vytvářeli postoje jimi zvolených lidí (voják, dítě, maminka, gestapo, Hitler, popravčí, ...). Některé profese se opakovaly (voják, popravčí, maminka). Velice mě překvapilo, že postava Hitlera a gestapa se objevila pouze jednou,  přestože právě vymýšlení postav a zvolení obavy činilo žákům největší problém. Tuto skutečnost přisuzuji dosavadnímu malému vhledu do situace a sžití se s problematikou války. Po vytvoření kolektivního obrazu měli žáci problémy s dodržením pořadí opuštění obrazu, nicméně nijak jsem nezasahovala.

Vyučující: „Pojďme se seznámit hudebním skladatelem Hansem Krásou a jeho operou Brundibár.“

SUDIČKY HANSE KRÁSY – učitelka a žáci v roli sudiček – samostatné rozhodování, rolová hra

  • Vyučující v roli sudičky: „Jaký dar dáme do života malému Hansovi, který jehož rodiče jsou Židé, jako malý s nimi bude žít v Praze, stane se hudebním skladatelem, čekají ho dvě světové války...?“
  • Popis činnosti: Vyučující v roli sudičky se ptá ostatních sudiček, jaký dar darují malému Hansovi do života. Žáci svůj dar napíší na lepící papírek. Jeden po druhém řeknou, co napsali a proč, a svůj papírek nalepí na připravený arch.
  • Pomůcky: fixy, arch papíru, lepící papírky.
  • Reflexe činnosti: Žákům jsem vysvětlila danou aktivitu, ti se rozmístili po prostoru a na lepící papírky napsali své „životní dary“, které chtějí věnovat Hansu Krásovi do života. Když byli všichni hotovi, sedli jsme si společně kolem připraveného archu a žáci jeden po druhém začali lepit své lístečky. Každý žák řekl ostatním, co napsal. Na papírcích se objevovala slovní spojení nebo věty: ať skládáš dobré písně, blonďaté vlasy a modré oči, hudební sluch, šťastný život ad.

HANS KRÁSA – rozehrané živé obrazy, divadelní kolotoč, připravená improvizace ve skupinách

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do pěti skupin. Každá skupina dostane lístek, přečte si jej a připraví si živý obraz. Podle daného pořadí každá skupina nejprve přečte svůj text a poté rozehraje svůj připravený živý obraz.
  • 1. skupina: Hans Krása (pův. jménem Johann Karl Krása) se narodil v Praze 30. listopadu 1899 židovským rodičům. Rodina patřila díky lukrativnímu zaměstnání otce mezi vyšší společenskou třídu.
  • 2. skupina: Hans byl mimořádně hudebně nadaný. Již od dětství komponoval, v mládí studoval skladbu v Praze, později v Berlíně.
  • 3. skupina: V roce 1938 zkomponoval dětskou operu Brundibár, jejíž libreto napsal Hansův přítel spisovatel Adolf Hoffmeister.
  • 4. skupina: 10. srpna roku 1942 byl Hans Krása deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se ihned zapojil do kulturního života ghetta. Staral se o děti, se kterými secvičil svou již zkomponovanou operu Brundibár.
  • 5. skupina: 16. října 1944 byl Hans Krása deportován z Terezína do Osvětimi, kde ihned po příjezdu spolu s ostatními muži umírá.
  • Pomůcky: texty pro skupiny, kostýmní znak Hanse Krásy – klobouk.
  • Reflexe činnosti: Žáky jsem vyzvala, aby si utvořili pět skupin. Každé skupince jsem předala lísteček s daným textem. Poté jsem řekla, že podle daného textu si každá skupina vytvoří rozehraný živý obraz. Po vysvětlení úkolu začala velká přestávka trvající 20 minut. Žáci během této doby si měli živý obraz připravit a vyzkoušet. Po přestávce jednotlivé skupiny předvedly své rozehrané obrazy. Tím, že žáci na aktivitě pracovali i o přestávce, nebylo potřeba zvláštního vrácení zpět do děje. Žáci sami se naladili na pokračování projektu. Všechny skupiny si zvolily strategii jednoho vypravěče, který nejprve text přečetl. Poté ostatní žáci ze skupiny vytvořili a rozehráli živý obraz daného textu.
    • 1. skupina ztvárnila jeden obyčejný den v rodině Krásových, kdy malý Hans ležel v postýlce, otec se při odchodu do  zaměstnání loučil s  manželkou a spolu si naplánovali večerní společenskou událost – koncert.
    • 2. skupina ztvárnila výuku Hanse Krásy na hudební nástroj. Žákyně v roli Hanse použila svou zobcovou flétnu, na kterou v průběhu připravené improvizace hrála. Tato skupina nevědomky ztvárněním svého zadání přesáhla do zadání následující skupiny – zkomponování opery.
    • 3. skupina ztvárnila domluvu mezi Hansem Krásou a Adolfem Hoffmeistrem na napsaní libreta k opeře.
    • 4. skupina ztvárnila secvičování Brundibára dětmi. Zde skupina vytvořila moment, kdy jedno dítě během zkoušky zemře.
    • 5. skupina ztvárnila odpor Hanse Krásy při deportaci do Osvětimi.

Vyučující: „Jak už jsme se dozvěděli, 10. srpna 1942 byl Hans Krása pro svůj židovský původ deportován do koncentračního tábora v Terezíně. V terezínském ghettu se stal předsedou kulturní organizace. Protože děti z ghetta nesměly být vzdělávány, jedinou možností jejich rozvoje byl nácvik divadla. Hans Krása této skutečnosti využil a secvičil s dětmi operu Brundibár. Nácvik byl velmi zdlouhavý díky transportům do vyhlazovacích táborů, do kterých byly zařazovány i děti, které právě tuto operu nacvičovaly. Ta měla nakonec premiéru 23. září 1943.“

  • Reflexe činnosti: Tento text jsem ještě doplnila připomenutím obrazu 4. skupiny z předešlé aktivity, kdy žáci nevědomky předvedli, jaké problémy doprovázely nácvik opery. Žáci na to reagovali: „Fakt jo? To je hustý!!“

Vyučující: „Pojďme si příběh dětské opery Brundibár přiblížit.“

OPERA BRUNDIBÁR

POSLECH ÚVODNÍHO OBRAZU PRVNÍHO JEDNÁNÍ OPERY BRUNDIBÁR

  • Popis činnosti: Vyučující přehraje připravenou hudební ukázku z internetového serveru Youtube: Brundibár – Terezínská štafeta

 https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs ( 0:00–2:58)

Sbor: Tohle je malý Pepíček, dávno mu zemřel tatíček[1]. Za ruku vede Aninku, mají nemocnou maminku.

Pepíček: Já se jmenuju Pepíček, na vojnu šel můj tatíček. Za ruku vedu Aninku,

Aninka, Pepíček: máme nemocnou maminku.

Pepíček: Přišel pan doktor s brejlema,

Aninka: se studenýma ušima,

Pepíček: used si vedle maminky

Aninka: a v ruce držel hodinky.

Aninka, Pepíček: Za chvíli vstal a povídá, co bude dál se uhlídá. Teďka jen spěte maličko, děti vám dojdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Sbor: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: Maminka spinká maličko a my jí jdeme pro mlíčko.[2]

Vyučující: „Co jsme se dozvěděli z této ukázky?“

  • Popis činnosti: Žáci říkají, co se dozvěděli z poslechu úvodních melodií opery.

Vyučující ukáže kostýmní znak Aninky a Pepíčka – klobouk a čepice (bekovka).

  • Reflexe činnosti: Žáci moc nerozuměli textu úvodní melodie opery, a proto jsem jim text ještě jednou přečetla.

Vyučující: „Aninka a Pepíček vědí, že maminku může uzdravit pouze mléko. Na to ale potřebují peníze, které nemají. I přesto se rozhodnou jít k mlékaři.“

ANINKA A PEPÍČEK JDOU PRO MLÉKO K MLÉKAŘI[3]hra v roli, rámcově připravená improvizace ve skupinách, rozehrání živého obrazu, tajná instrukce:

  • Popis činnosti: Jeden vybraný žák od vyučující tajně dostane roli policisty s touto instrukcí[4]: Policista důrazně pokárá Aninku a Pepíčka, řekne jim, že bez peněz nic nedostanou, a vykáže je pryč. Ostatní žáci se rozdělí do skupinek po třech. Skupinky mají za úkol ztvárnit situaci, kdy Aninka s Pepíčkem prosí mlékaře o mléko. Žáci v roli mlékaře dostanou tajnou instrukci od vyučující: Víme, že mlékař jim mléko bez peněz nechce dát a nedá.

Skupina vytvoří připravený živý obraz, který na zvukový signál (úder do trianglu) rozehraje. V tomto scénáři všechny skupiny představí své živé obrazy. U poslední skupinky vyučující tajně vyzve žáka v roli policisty, aby do situace zasáhl dle potají zadané instrukce.

  • Pomůcky: tajná instrukce pro policistu, triangl.
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a jedné čtveřice. Vybraného žáka jsem si vzala stranou a požádala ho, ať vyčká na dané instrukce u dveří. Ostatní žáky jsem vyzvala, aby se rozdělili do rolí mlékaře, Aninky a Pepíčka. Žákům v roli mlékaře jsem zadala tajnou instrukci: „Jste mlékař, Aninka a Pepíček k vám přijdou prosit pro mléko. Vy jim ovšem mléko nechcete dát a také jim ho nedáte. Ať si děti prosí jak chtějí, vy nesmíte ustoupit.“ Žákům v roli Aninky a Pepíčka jsem připomněla, v jaké jsou situaci, že mléko potřebují pro maminku. Vybranému žákovi jsem vysvětlila tajnou instrukci pro policistu a domluvili jsme se na tajný pokyn, po kterém zasáhne do rozehrané situace poslední skupiny. Skupiny měly malou chvíli na rozmyšlení živého obrazu (cca 1 minuta) tak, aby si nestačily připravit dialogy. Pořadí skupin jsem korigovala já. Na zvukový signál vyzvaná skupina rozehrála svůj živý obraz. V tomto scénáři předvedly všechny skupiny své živé obrazy. Vybrala jsem si skupinu velmi šikovných děvčat, neboť jsem předpokládala, že právě tyto vybrané dívky budou dobře reagovat na nečekaný vstup žáka v roli policisty. Tato skupina rozehrála svůj obraz jako poslední. Když dialog v rozehraném obraze začal ztrácet na intenzitě, dala jsem kývnutím pokyn žákovi roli policisty a ten vstoupil do rozehraného živého obrazu. Nejprve se dívky zarazily, ale téměř okamžitě začaly na žáka reagovat v rámci své role. Dívka v roli mlékaře se spontánně přidala k žákovi v roli policisty a společnými argumenty vyhnali Aninku a Pepíčka pryč. Zpočátku jsem se obávala reakce skupiny na nečekaný vpád policisty, ale dívky se bravurně udržely ve své roli a tento živý obraz působil velice profesionálně.

Vyučující: „Aninka a Pepíček jsou v zoufalé situaci. Mléko nemají a ještě jsou vyhnáni policistou, když tu najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“

FLAŠINETÁŘ BRUNDIBÁR[5] – učitelka v roli Brundibára, žáci v roli obyvatel městečka, samostatná připravená improvizace pro diváka,

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Brundibára pronáší monolog, ve kterém se představuje žákům. Představuje Brundibárovu povahu, jeho sebevědomí a jistotu, že on je jediným umělcem široko daleko a nechce do svého teritoria jiného umělce pustit. Vyučující motivuje žáky, aby jí v roli kolemjdoucích vhazovali do čepice peníze. Točí klikou od flašinetu a zpívá Brundibárovu árii: „Zatrolená pimprlátka! Kdybych já byl jejich táta, tak jim povím hezky zkrátka, zač jsou u nás kaprdlata. A vy děti, buďte tiše, tohleto je moje říše, tady vládne jako král, flašinetář Brundibár. Tady každý zpívat musí, jak já touhle klikou točím, ať to jenom někdo zkusí, hnedka po něm dolů skočím. Tady vládnu jako král, já, flašinetář Brundibár!“
  • Pomůcky: Kostýmní znak Brundibára – papírový flašinet s klikou, čepice bekovka.
  • Reflexe činnosti: Tato aktivita plynule navazovala na předchozí vstup vyučující, končící slovy „...najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“, během něhož jsem si vzala kostýmní znak Brundibára – bekovku a flašinet. Potom jsem pronášela monolog: „Jojo, dnes budu zase hrát na svůj flašinet a do této čepice mi budou lidé vhazovat peníze. Koukám, že je jich tu hodně.“ Rozhlížela jsem se po žácích, kteří pochopili, že se z nich stanou zanedlouho kolemjdoucí. A pokračovala jsem v monologu: „Já jsem tady ten nejlepší umělec, nikdo jiný se ke mně nesmí přiblížit a zkoušet taky hrát. Jen já jsem tady král a nikdo jiný se mi neodváží postavit, jinak ho zničím...“ Poté jsem si sundala bekovku z hlavy, začala zpívat Brundibárovu árii a u toho točit imaginární klikou od flašinetu. Z počátku jsem měla obavy, zda tuto roli zvládnu a zda nebudu působit směšně, což by velmi nabouralo moji koncepci. Žáci zprvu byli velice překvapeni, protože nepočítali se zpěvem, ale podle jejich reakcí („týjo, hezký, super,...“) jsem usoudila, že se jim tento vstup velice líbil. Ihned se zapojili do improvizace v rolích kolemjdoucích a začali mi vhazovat imaginární peníze do bekovky, tleskat apod. Árii Brundibára (text i melodii) jsem si musela dobře nastudovat, což mi poté pomohlo v celkovém ztvárnění Brundibára, které působilo velmi sebejistě a mocensky. Tato skutečnost mi pomohla k utvoření celkového obrazu Brundibára, který ztvárňuje zápornou postavu příběhu.

Vyučující: Brundibára vidí i Aninka s Pepíčkem...

  • Reflexe činnosti: U této věty jsem si sundala kostýmní znak Brundibára, nasadila jsem si kostýmní znak Aninky a vyzvala jsem jednoho žáka, aby byl v roli Pepíčka,                                                                                                                                                                                                                             a nasadila mu kostýmní znak Pepíčka.

JAKÝM ZPŮSOBEM SI VYDĚLAT NA MLÉKO? – učitel v roli Aninky, jeden žák v roli Pepíčka, ostatní žáci v roli poradců.

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky, vybraný žák v roli Pepíčka a ostatní žáci v roli poradců sedí v komunitním kruhu. Žáci mají za úkol poradit dětem, jakým způsobem by si mohly vydělat peníze na mléko.
  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky a Pepíčka.
  • Reflexe činnosti: Já v roli Aninky a vybraný žák v roli Pepíčka jsme seděli spolu s ostatními žáky v komunitním kruhu a vymýšleli jsme různé strategie získání mléka pro maminku. Žáci v roli poradců se vehementně pustili do debaty a vymýšleli nejrůznější strategie získání peněz na mléko – krádež, prodej výrobků nebo oblečení, obelhání Brundibára, vydělání peněz v jiném městě... Já v roli Aninky jsem jejich nápady vyvracela různými pádnými argumenty a tím jsem žáky pobízela k dalším variantám možného výdělku. Několikrát od žáků zazněl nápad výdělku hudbou jako Brundibár a téměř všichni jsme se shodli právě na tomto řešení. I když spontánně několik žáků argumentovalo proti kvůli strachu z Brundibára. Debatu jsem zakončila připravenými slovy z opery: „Pepíčku už to mám, já jim také zazpívám.“[6] Po této větě jsem si sundala kostýmní znak Aninky. To samé učinil i žák v roli Pepíčka, který se do debaty moc nezapojoval. Domnívám se, že to bylo způsobeno studem před ostatními.

Vyučující: Tak Aninka s Pepíčkem začnou také zpívat...

ANINKA, PEPÍČEK A BRUNDIBÁR– živý obraz, simultánní improvizace ve trojicích, vnitřní hlas postavy

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do trojic a jsou v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára. Ve trojici vytvoří živý obraz situace, kdy Anička s Pepíčkem začnou zpívat a zahlédne je Brundibár. Na zvukový signál (úder do trianglu) skupiny naráz vytvoří živý obraz. Vyučující prochází mezi skupinami a postupně se žáků dotýká. Žáci na tento dotek reagují sdělením myšlenky své postavy.
  • Pomůcky: triangl.
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára vymysleli živý obraz situace, kdy je při jejich zpěvu vidí Brundibár. Tyto živé obrazy vytvořily všechny skupiny žáků najednou a po mém doteku děti sdělovaly své pocity.

Vyučující: „Aninka a Pepíček mají ale příliš slabé hlásky. Brundibár je překřičí, poštvou si ho proti sobě a ještě ani žádné peníze od kolemjdoucích nedostanou.“

ANINKA, PEPÍČEK versus BRUNDIBÁR – diskuse mezi dětmi a Brundibárem – obhajoba svého konání – hromadná role, rámcově připravená improvizace, nepřipravená improvizace

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každá skupina dostane od vyučujícího instrukci:
    • 1. skupina: „Jste Aninka a Pepíček. Musíte přemluvit Brundibára, aby vás nechal zazpívat, jinak nedostanete peníze na mléko a vaše maminka se neuzdraví...“
    • 2. skupina: „Jste Brundibár, je vám úplně jedno, že děti mají nemocnou maminku. Nechcete, aby vám kdokoli dělal konkurenci...“

Poté se postaví obě skupiny proti sobě za určenou židli s kostýmním znakem dané postavy. Žáci postupně usedají v roli své skupiny na příslušnou židli a každý sdělí jeden argument na obhajobu konání své postavy. Žáci ze druhé skupiny stejným stylem na tyto argumenty reagují.

  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky, Pepíčka a Brundibára.
  • Reflexe: Z jakého argumentu protistrany vám bylo úzko, s kterým argumentem jste nesouhlasili, ale věděli jste, že nemůžete proti tomu nic dělat. Proč jste zvolili právě svůj argument, v čem se vám zdál důležitý?
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každé skupině jsem vysvětlila, co má dělat, a dala jí tajnou instrukci. Obě skupinky měly cca 2 minuty na zvolení strategie a argumentů k přesvědčení druhé skupiny. Mezitím jsem do prostoru nainstalovala proti sobě dvě židle s kostýmními znaky Brundibára, Aninky a Pepíčka . Skupinám jsem řekla pravidla diskuse: nekřičet, neskákat si do řeči, nechat domluvit protistranu a teprve poté argumentovat... Každá skupina si stoupla za židli se svým kostýmním znakem. Rozpoutala se vášnivá debata, kde po chvíli žáci nedbali na určená pravidla rozhovoru a začali křičet, nadávat apod. Musela jsem tedy debatu zastavit a znovu žáky požádat o dodržování pravidel. Poté jsem debatu řídila já. Po skončení této aktivity jsem se žáků zeptala, jaký argument protistrany je nejvíce zasáhl. Jedna dívka ze skupiny Aninky a Pepíčka řekla, že nejhorší byla ta bezmoc, kdy je Brundibár neposlouchá. Žáci ze skupiny Brundibára tvrdili, že jim bylo jedno, co ostatní říkají, že je to nezajímalo, že oni jsou dospělí a nemusí poslouchat nějaké děti. Pouze jeden žák z této skupiny řekl, že mu tato role nebyla příjemná, protože by chtěl pomoci, ale nemohl. Nejvíce se ho dotkl argument: „Co bys dělal ty, kdybys měl nemocnou mamku a nemohl jí jinak pomoct?“

Vyučující: Vidíme, že Brundibár je neoblomný, bezcitný a zlý. Aninka a Pepíček jsou zoufalí. Jejich situace se zdá být bezvýchodná... Pomohou jim zvířátka: vrabec, pes a kočka. Ti vymyslí plán, jak na zlého Brundibára vyzrát. Požádají ostatní děti z městečka o pomoc. Když přijde Brundibár opět hrát svou píseň na flašinet, děti pomohou Anince a Pepíčkovi ho přezpívat. Za svůj zpěv dostanou zasloužené peníze.

RADOST DĚTÍ – kolektivní živý obraz, simultánní hromadná improvizace

  • Popis činnosti: Žáci vytvoří kolektivní živý obraz dětí, které právě zvítězily nad Brundibárem. Ten na zvukový signál rozehrají. Při ŠTRONZO se znehybní a zůstanou ve své pozici.

Vyučující: „Ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne!“

  • Popis činnosti: Žáci stojící ve své pozici z předešlé aktivity změní pozici podle nastalé situace, čímž vytvoří nový kolektivní živý obraz, který ale nerozehrávají. Vyučující v roli Brundibára prochází mezi žáky. Ti na Brundibárův dotek reagují a sdělují své myšlenky a pocity vůči němu.
  • Pomůcky: kostýmní znak Brundibára.
  • Reflexe: Vyučující (který už není v roli Brundibára) se ptá: „Co jste pociťovali, když jste zjistili, co provedl Brundibár?“
  • Reflexe činnosti: Žáci na zvukový signál se začali velice spontánně radovat. Když jejich radost nabyla vrcholu, zavelela jsem „štronzo“ a k mému velkému překvapení vesměs všichni žáci zůstali ve své pozici. Po větách „... ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne“ jsem zavelela: „Akce“. Na žácích bylo patrné velké překvapení z vývoje děje a začali velmi silně projevovat nespravedlnost. Opět jsem zavelela „štronzo“ a nasadila si kostýmní znak Brundibára. Okamžitě bez nějakého vysvětlování jsem se začala pohybovat v roli Brundibára mezi žáky a ti mi po doteku začali sdělovat své pocity. Věty typu „To je nefér! To snad ne! Proč?“ zdaleka neodpovídaly skutečným pocitům. Na žácích byla patrná velká zlost, kterou se ale báli vůči mně projevit. V jejich tvářích se odrážel velký vztek a bezmoc. Když jsem obešla všechny žáky, sundala jsem si kostýmní znak Brundibára a požádala je, aby mi řekli ještě jednou, co cítili. Žáci se přiznali, že to byla pro ně nepříjemná chvíle, která byla velmi umocněna mnou v roli Brundibára procházejícího a vysmívajícího se mezi nimi. Dále se přiznali, že kdybych nebyla učitelka, tak by mně nadávali daleko víc. Někteří žáci se svěřili, že podobnou situaci už zažili v reálném životě a teď si na ni vzpomněli. Tuto situaci všichni vnímali jako velkou nespravedlnost.

ANINKA – učitelka v roli Aninky, vnitřní hlasy postavy

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky pronáší monolog o obavě z Brundibára, o strachu z další zmařené snahy. Žáci jsou v roli vnitřních hlasů Aninky.

Vyučující: „Brundibár je strašně zlý, necitelný..., peníze nám nevrátí, ještě nám ublíží..., co mám dělat?“ Žáci v roli vnitřních hlasů Anince radí, jak se zachovat, co dělat.

  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky.
  • Reflexe činnosti: V roli Aninky jsem spolu s ostatními žáky seděla v kruhu. Pronášela jsem monolog o nespravedlnosti a zmařené práci. Žáci v roli vnitřních hlasů mi radili, jak se zachovat. V některých případech se projektovala zkušenost žáků s podobnou situací z jejich života: „Musíš to někomu říct; počkej si na něho a vezmi si to zpět...“

VZÍT SI PENÍZE ZPĚT – ANO x NE samostatné rozhodování

  • Popis činnosti: Každý žák se samostatně rozhodne, jestli by si děti měly vzít zpět své peníze od Brundibára. Podle svého uvážení na lístek žák napíše ANO/NE, lístek vhodí do připravené čepice.
  • Pomůcky: fixy, papíry, čepice.
  • Reflexe činnosti: Tuto aktivitu jsem nepatrně pozměnila. Žáky jsem požádala, ať se každý postaví dle svého rozhodnutí: ke dveřím ten, kdo si myslí, že by se Aninka s Pepíčkem neměli vzdát a vzít si své vydělané peníze zpět; ke stolu ten, kdo si myslí, že by se s touto situací měli smířit a nic nepodniknout. Toto řešení mi v danou chvíli přišlo lepší než psaní ANO/NE na lístečky. Pouze dva žáci si stoupli ke stolu, ostatní stáli u dveří. Žáků u dveří jsem se zeptala, proč se tak rozhodli. Všichni se shodli na velké nespravedlnosti, proti které musí něco udělat: „To přece není fér, vždyť jsme se tolik snažili, takto to dopadnout nemůže, přece ten hnusnej Brundibár nevyhraje...“ První žák stojící u stolu reagoval takto: „Nemá to cenu, Brundibár stejně vyhraje. Je silnější, mocnější a zase nám znova peníze ukradne.“ Druhý žák odpověděl dost zvláštním způsobem: „Vždyť je to jedno, máma stejně umře, tak na co se namáhat.“ Bezprostředně po této větě ostatní žáci projevili velký nesouhlas: „Co to plácáš, ty seš blbej, představ si sebe v tý situaci...“ Zeptala jsem se tohoto žáka, jestli chce své tvrzení ponechat nebo jinak přeformulovat. Daný žák svou odpověď pozměnil na: „Stejně se nám to nepodaří.“

Vyučující: A tak se opět všechny děti spojily, Brundibára chytily, vzaly si těžce vydělané peníze zpět, zlého flašinetáře vyhnaly a přitom zpívaly: „Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“[7]

  • Vyučující pustí připravenou ukázku z internetového serveru Youtube:

 Brundibár – Terezínská štafeta – Brundibár poražen

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs  (26:15–28:16)

Vyučující: Tuto dětskou operu Brundibár zpívaly židovské děti v koncentračním táboře Terezín celkem 55krát. V jejich těžké době, kdy byly odtrženy od rodičů, nevěděly, co bude dál a bály se o svůj život, se pro ně toto představení stalo velkou oporou. Příběh jim dodával naději, že když se spojí a budou společně bojovat proti zlu a nenávisti, tak ho porazí. Braly z příběhu víru, že i když se situace zdá bezvýchodná, nesmí se vzdát naděje, že vše může dobře dopadnout. Závěrečná píseň, resp. sbor „Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“ se stal jakousi hymnou dětí, kterou si zpívaly i při odjezdech do vyhlazovacích táborů. Možná, že tuto píseň si zpíval i Hans Krása při svém transportu do Osvětimi.

ALEJ – učitelka v roli Hanse Krásy, žáci v roli nebo sami za sebe

  • Popis činnosti: Žáci jsou ve zvolené roli jakékoli postavy z příběhu nebo v roli dětí z Terezína nebo sami za sebe a společně vytvoří alej. Učitel v roli Hanse Krásy prochází alejí. Postupně se podívá na všechny žáky v roli: po pohledu Hanse mu každý žák sdělí vzkaz své postavy.
  • Pomůcky: kostýmní znak Hanse Krásy
  • Reflexe činnosti: Požádala jsem žáky, aby vytvořili alej. Dle pokynů si každý žák vybral roli. Často se objevovala role židovských dětí a rovněž často byli žáci sami za sebe. Pouze jeden žák si zvolil roli Brundibára. Já v roli Hanse Krásy jsem procházela mezi žáky a každý z nich směrem ke mně pronesl vzkaz. Žák v roli Brundibára řekl: „Já jsem hrozně rád, že mě děti přemohly, že to takhle dopadlo.“ Všechny vzkazy byly dechberoucí, procítěné a velmi emotivní: „Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste to pro ty děti dělal, že jste jim tím pomohl.“, „Pane Krása, já jsem židovská holka a chtěla bych vám říct, že jsem moc ráda, že jsem mohla tuhle operu zpívat v Terezíně. A nebojte se, všechno dobře dopadne, jako v té opeře.“

Vyučující: „Jsem přesvědčena, že pan Hans Krása vaše vzkazy slyšel, ať už byly řečeny za vás, za postavy z opery nebo za terezínské děti, které mu to nemohly nebo nestačily říct. Byl by určitě velmi rád, kdybyste si i vy  odnesli poselství jeho krásné opery do vašeho života...“

REPRODUKCE VIDEOZÁZNAMU DĚTSKÉ OPERY BRUNDIBÁR

Vyučující: „Tímto projektem jsme si přiblížili hudebního skladatele pana Hanse Krásu a jeho hudební dílo dětskou operu Brundibár. Myslím, že teď už určitě víte, kdo tedy je na vystavených fotografiích na tabuli. Před projektem jste řekli, že se jedná o nějakého pána, děti z divadelního představení a plakát. Co byste řekli teď, když vidíte tyto obrázky?“ Fotografie jsem sundala z tabule a nechala je kolovat mezi žáky. Ti na ně okamžitě reagovali slovy: „To je ten hudební skladatel Hans Krása, ne? No to je určitě on! To je fotka z Brundibára a to je ten Brundibár. A plakát na Brundibára...“ Vzala jsem si fotografii dětí z tohoto představení a ukázala jim hlavního představitele Brundibára Hanuše Jana Treichlingera, který roli Brundibára ztvárnil na každém představení – tedy 55x. Žáci se začali spontánně ptát na osud tohoto chlapce. Řekla jsem jim veškeré informace, které se mi podařilo získat:[8] říkali mu Honza, narodil se v roce 1929 a pocházel z Plzně; jako šestiletý osiřel a poté vyrůstal společně se svými bratranci v plzeňské rodině svého strýce a tety; do Terezína přišla celá rodina v roce 1942; v Terezíně mu říkali Sára; spal u dveří a na každého, kdo zapomněl zavřít, volal: Sára, zavži ten dverš.“; jako Brundibár se naučil bravurně „mrskat“ nalepeným knírem a  stal se hvězdou všech představení; patnáctiletý Hanuš Jan Treichlinger opustil Terezín ve stejném transportu do Osvětimi jako Hans Krása, kde zahynul v plynové komoře „kvůli své menší postavě“ (nedosáhl na drát natažený nad ním).

Žáci se ihned začali ptát na další osudy dětí. Z literatury jsem věděla, že podobný osud potkal i představitele Pepíčka – Piňtu Mühlsteina a jeho sestru Marii, která ztvárnila roli vrabce. Žáci se dále ptali, jestli někdo z dětí přežil. Roli vrabce po Marii ztvárnil Raphael Sommer (1937–2001), kocoura ztvárnila Ela Steinová (1930), psa Zdeněk Ornstein (1929–1990).

  • Reprodukce videozáznamu závěrečné scény z terezínského představení Brundibár natočené pro nacistický propagační film.

https://www.youtube.com/watch?v=st4INYATIqc&t=12s (5:00–6:05)

  • Reprodukce videozáznamu dětské opery Brundibár v podání studentů a učitelů přírodní školy.

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs

  • Reflexe činnosti: Při zhlédnutí závěrečné scény z terezínského představení Brundibár bylo ve třídě absolutní ticho. Na výrazech ve tvářích žáků jsem viděla, jak se jich tato ukázka dotkla. Bylo to způsobeno přiblížením osudů protagonistů a celkovým vhledem do tématu. Žáci viděli „opravdovost“ dané doby. U zhlédnutí celé opery v podání studentů a učitelů Přírodní školy v rámci Terezínské štafety, která byla nastudována podle dobových záznamů v partituře a podle přeživších aktérů, žáky velmi zajímala. Když Brundibár začal zpívat svou árii, žáci spontánně vykřikli: „Jé, to je to, co jste zpívala vy, paní učitelko.“ V průběhu celého představení si žáci korigovali, kde se právě nacházejí v ději: „Jo, teď tam budou zvířátka, teď Brundibár...“ Při závěrečné scéně se na divadelní scénu dostavila přeživší účinkující, která s dětmi začala zpívat závěrečnou píseň Brundibár poražen. Žáci na to reagovali otázkou: „To je paní, která to zpívala v Terezíně? Ta už je stará. A brečí. Asi si vzpomněla na Terezín a teď je ráda , že to přežila.“ Tuto větu jsem nijak nekomentovala, jen jsem přikývla na souhlas.
    ZÁVĚR
  • Tento dramatický projekt se žákům velice líbil, žáci byli po celou dobu aktivní a motivovaní.
  • Žáci vnímali jasnou dějovou linku a napětí střetu mezi Brundibárem a Pepíčkem s Aninkou.
  • Žáci si uvědomili potřebu boje proti zlu, nevzdání se naděje a víry v dobro.
  • Na žácích bylo patrné, že se jich zvolené téma velice dotýká. Tuto skutečnost přičítám dětským protagonistům příběhu, kteří byli ve věku žáků jako jsou žáci,. Z jejich reakcí bylo vidět, že Brundibára vnímají i jako toho „dospělého s mocí“, který je neposlouchá. Bylo vidět, že se už potýkali s problémem zdánlivě zmařené práce.
  • Žáky velmi zajímaly osudy dětských protagonistů opery Brundibár a velice si uvědomovali závažnost nenávisti a rasizmu.
  • Velkou výhodu cítím ve faktu, že žáci jsou zvyklí na dramatickou terminologii, tudíž přesně vědí, co mají v dané situaci dělat, nemají mezi sebou ostych.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

 

[1] Textová varianta: na vojnu šel mu tatíček.

[2] Textová varianta: a děti jdou jí pro mlíčko.

[3] Tematicky odpovídá II. až IV. obrazu 1. jednání opery.

[4] viz Příloha č. 1

[5] Tematicky odpovídá VIII. obrazu 1. jednání opery.

[6] viz V. obraz 1. jednání opery

[7] viz VIII. obraz (Finále) 2. jednání opery

[8] více viz http://mestska-kronikarka-plzen.blogspot.cz/2015/12/zidovsky-chlapec-z-plzne-hanus-josef.html a ČERVINKOVÁ, Blanka. Hans Krása - Život a dílo skladatele.

 

Život židů za 2. světové války

Dana Tůmová

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Českém Brodě, kde již několik let pracuji. Vytvořen byl pro žáky pátého ročníku, tedy pro děti 10-12leté. V tomto pátém ročníku je 26 dětí, z toho je 14 dívek a 12 chlapců. Jeden chlapec je ze sociálně znevýhodněné rodiny, jedna žákyně je vietnamského původu, v Čechách se však narodila a čeština je jí velmi blízká, česky hovoří plynule. Ve třídě převažuje počet dívek, bylo tedy nutné jim hned v začátku vysvětlit, že se na několik hodin pokusí vžít do rolí chlapců. Žáci nemají doposud žádnou zkušenost s dramatickou výchovou, proto jsem se snažila do projektu zařadit takové metody a techniky dramatické výchovy, o kterých si myslím, že je žáci zvládnou. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách, umí spolupracovat a vzájemně si naslouchají. Vyskytují se zde však i výrazné individuality, které velmi rády prosazují svůj názor bez ohledu na kolektiv. U žáků se taktéž začínají projevovat příznaky nastupující puberty, proto je velmi těžké odhadnout, jak práce s nimi bude probíhat.  Zájmy skupiny jsou velmi různorodé, najdeme zde žáky, kteří navštěvují i několik kroužků, a jejich zájmy se týkají mnoha různých oblastí. Na svůj věk mají slušný rozhled a přehled o tom, co se v současném světě děje, zajímá je i to, co se událo v minulosti. Na druhou stranu jsou zde ale i žáci, jejichž zájem se zúžil pouze na hraní počítačových her.

Zpracovat téma o nelehkém osudu židovského obyvatelstva do projektu mě napadlo když jsem učila ve své tehdejší páté třídě vlastivědu. S dětmi jsme si zrovna povídali o 2. světové válce (o tématu, které děti velmi zajímalo, neustále se vyptávaly na další podrobnosti, nosily do školy filmy apod.) a jedno z dětí přineslo do školy knihu Veroniky Válkové Terezínské ghetto: Tajemný vlak do neznáma. Knihu jsme si přečetli a já jsem na internetu objevila pro děti vytvořené pracovní listy, které se váží na informace z této knihy. Zde mě zaujala otázka, která se týkala jedné osoby z knihy, Petra Ginze. Otázka zněla, zda tento chlapec skutečně žil. Sama jsem začala pátrat a objevila jsem několik dalších knih o této postavě, též film a další historické souvislosti, kterých jsem využila. Před  realizací  lekcí byly děti seznámeny  se základními pojmy a informacemi o tomto tématu. Až se bude později učivo probírat, mohou si děti připomenout, co se již o druhé světové válce dozvěděly právě prostřednictvím realizovaného projektu.

 

Vzdělávací oblasti a průřezová témata: Dramatická výchova, Hudební výchova, Člověk a jeho svět, Tělesná výchova, Výtvarná výchova, Výchova k občanství, Český jazyk a literatura, Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Jako svůj hlavní úkol jsem si stanovila především děti vybraným tématem zaujmout, ale také jim umožnit poznat, jakých hrůzných činů se dopouštěli Němci na židovském obyvatelstvu v průběhu druhé světové války, když je připravili o lidská práva a svobody. V neposlední řadě bych také byla ráda, aby si žáci uvědomili, že v dnešním světě zaměřeném především na majetek a jeho hromadění je stále nade vše hodnota lidského života.

Osobnostně – sociální cíle:

žák:

  • spolupracuje ve skupině
  • prezentuje své návrhy, nápady a návrhy celé skupiny před ostatními
  • vzájemně komunikuje a dodržuje pravidla komunikace
  • je schopen řešit problémy
  • si utváří pozitivní postoj k sobě samému a k druhým lidem
  • si uvědomuje hodnotu jedince
  • si uvědomuje hodnotu jiných lidí, názorů, přístupů k řešení problémů
  • si uvědomuje mravní rozměry různých způsobů lidského chování
  • se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie

Dramatické cíle:

žák:

  • vstupuje do různých rolí a v těchto rolích přirozeně a přesvědčivě jedná
  • nahlíží na dané téma z více úhlů, pojmenovává hlavní téma, rozpozná konflikt v příbězích, přemýšlí o důsledku jednání postav
  • dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce
  • rozlišuje mezi fikcí a realitou
  • přijímá hru a respektuje pravidla
  • se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie
  • respektuje učitele v roli
  • se zapojí do skupinové improvizace
  • pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru
  • využívá svých dovedností pro sdělování verbální i neverbální, komunikuje v různých situacích
  • reflektuje svůj zážitek z dramatického díla
  • osvojuje si různé metody a techniky dramatické výchovy

Oborové cíle (Člověk a jeho svět, Výchova k občanství):

žák:

  • dokáže popsat a charakterizovat rozdíly ve způsobu života lidí v minulosti a v současnosti
  • se seznamuje se životem židovské komunity za druhé světové války
  • se seznamuje s některými okamžiky druhé světové války a s jejich důsledky pro občany
  • vyhledává informace o naší minulosti v knihách a encyklopediích, na internetu
  • se seznamuje se životem Židů v terezínském ghettu
  • rozlišuje projevy bojovného nacionalismu
  • zaujímá tolerantní přístupy k menšinám, jejich zvykům a kultuře

Námětem pro můj dramatický projekt se stalo dětství a krátký život Petra Ginze, chlapce ze smíšeného manželství árijské matky a židovského otce. Petr Ginz byl na svůj velmi mladý věk talentovaným malířem, spisovatelem a  byl šéfredaktorem časopisu Vedem, který byl vydáván za jeho pobytu v Terezíně. Na základě vzpomínek Petrovy dosud žijící sestry se dozvídáme mnoho informací o jeho životě v Terezíně, ale i všeobecně o životě v terezínském ghettu za druhé světové války. Využila jsem též literatury, kterou jsem o osudu Petra Ginze objevila. Jedná se o jeho deník, který si psal ještě před deportací do Terezína. Kniha má název Deník mého bratra a napsala ji Petrova sestra Chava Pressburger. Další knihou, která se zabývá životem Židů v terezínském ghettu, je kniha Františka Tichého Princ se žlutou hvězdou. Z této knihy jsem čerpala nápady pro realizaci svého dramatického projektu.

Téma  projektu je nelehký život Židů v období druhé světové války. Za cíl jsem si stanovila, aby si žáci po realizaci a prožití celého dramatického projektu uvědomili, že v průběhu druhé světové války stavěli Němci svůj národ nad všechny ostatní. Jiným národůma rasám (hlavně Židům) odpírali jejich lidská práva a svobody a deportovali je do koncentračních táborů, dokonce do vyhlazovacích koncentračních táborů.

Dalšími tématy v mém projektu jsou nacismus a hodnota lidského života. Paní Chava Pressburger v Prologu knihy Františka Tichého říká: „Těžko uvěřit, jaká obrovská nespravedlnost se udála. Brutální uhašení plamene života chlapce, v tomto případě Petra, ale také dalších jedna a půl milionu židovských dětí. Tento Petr, kterého jsme znali a poznávali z jeho pozůstalosti, byl nebezpečím pro lidstvo, jak hlásali nacisté?“

Časová dotace: Tři bloky po devadesáti minutách s krátkou pětiminutovou přestávkou. Bloky byb realizovány vždy v pondělí  pátou a šestou vyučovací hodinu.

Pomůcky: Deník Petra Ginze, kostýmní znaky pro postavy, čepice, barevné mašličky, korálky, sponky,  fotografie z rodinného alba Chavy Pressburger, kartičky s údaji o Petru Ginzovi, fotografie kreseb a maleb Petra Ginze,  fotografie židovských staveb, obrázky židovských předmětů, židovská hvězda, seznam předmětů ke sbalení do transportu,, text o městě Terezín, obrázky koncentračního tábora, plán města Terezín, mapa světa, , tabulka pro tvoření samosprávy, Orffovy nástroje, obrázek ubytovny chlapců, text hymny chlapců, CD přehrávač, lano nebo provaz, ukázka z filmu Poslední let Petra Ginze , běžný školní nábytek a školní a kancelářské potřeby , materiály a pomůcky.

 

SCÉNÁŘ PROJEKTU

PRVNÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY - seznámení s Petrem Ginzem, jeho dětství a sny

 AKTIVIZAČNÍ HRA – ODLIŠNOSTI

Organizace: v prostoru školy, třídy, komunitní kruh

Žáky, se kterými budu provádět dramatický projekt, již ráno „ozdobím“ různými pentlemi do vlasů, rtěnkou jim načervením nos a tváře, dám jim směšnou pokrývku na hlavu, do vlasů korálkovou čelenku. Jedno dítě zůstane bez ozdob. Úkolem žáků bude se takto pohybovat po třídě i po škole až do páté vyučovací hodiny, kdy má začít náš projekt. Po mém příchodu do třídy si všichni sedneme na koberec do kruhu. Děti budou plnit zadávané úkoly:

  • místa si vymění všichni ti, kteří mají zelenou pentli
  • napít se půjdou jen ti, kteří mají začerveněné nosy a tváře
  • místa si vymění všichni, kdo mají sponku s přívěskem
  • zadaný domácí úkol nemusí vypracovat ti, kteří mají korálkové čelenky
  • na tabuli si mohou kreslit jen ti, kteří mají pentle ve vlasech apod.

Hra musí proběhnout bez mluvení, na případné protesty jednotlivců a skupin učitelka nereaguje, záměrně je opomíjí.

Reflexe hry formou diskuse v komunitním kruhu. Jak jste se cítili během aktivity? Jak se cítil žák bez ozdoby? Existují v životě „ozdoby“, které vás řadí do určité skupiny? Můžete si tyto „ozdoby“ ve skutečném životě volit dobrovolně? Může nedobrovolná „ozdoba“ ovlivnit život jedince?

VOLNÉ PSANÍ

Organizace: v lavicích, v prostoru třídy, na koberci

Žákům je rozdán papír, jsou jim připomenuta pravidla pro volné psaní. Děti si mohou vybrat některé z těchto témat: Je pro člověka důležité někam patřit? Jaký je to pocit nepatřit do „vyvolené“ skupiny?

Žáci píší cca 3 minuty. Po skončení se žáci podělí ve dvojicích o své dojmy. Dobrovolníci mohou přečíst svá volná psaní nahlas.

PŘEDSTAVUJE SE CHAVA PRESSBURGER (EVA GINZOVÁ) – UČITEL V ROLI, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM

Organizace: na koberci

Učitelka v roli staré Chavy Pressburger (Evy Ginzové) sedí na židli před dětmi. Na sobě má šál a na hlavě šátek (kostýmní znaky). V ruce drží starou fotografii mladého hocha a knihu Deník mého bratra. Stále se střídavě dívá na deník a fotografii, je zamyšlená, občas zvedne oči k dětem. Nakonec začíná vyprávět: Jmenuji se Chava Pressburger, za svobodna jsem se ale jmenovala Eva Ginzová a až do svých osmnáctých narozenin jsem žila v Praze. Nyní žiji v Izraeli, což je země daleko na východě (ukázka na mapě světa). Je to původní země Židů, ke kterým patřím. Dnes je mi 86 let. Vím, jsem již stará, ale stále nemohu zapomenout na svého bratra, který byl zavražděn nacisty ve svých 16 letech Cyklonem B jako číslo 2392. Je to už hodně dávno, ale já bych vám ráda o svém bratrovi vyprávěla. Naši rodiče, Marie a Otto, zažili lásku na první pohled, ale i na celý život (ukázka svatební fotografie rodičů Petra a Evy). Po svatbě v roce 1927 se přestěhovali do vlastního bytu na pražském Těšnově. 1. února 1928 se jim narodil syn Petr (ukázka fota Petra v kočárku).

Zdroj fotografií: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

 SUDIČKY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Na koberci leží flipový papír s fotografií malého Petra Ginze. Každý žák dostane lepík, na který napíše, co by do budoucna přál Petrovi „do vínku“. Žáci následně v roli sudiček přistupují k papíru, nahlas vysloví svou sudbu a lepík nalepí na papír s fotografií. Po skončení jeden z žáků přečte všechny sudby a učitel plakátek uschová.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UKRYTÉ KARTIČKY – INFORMACE O PETRU GINZOVI

Organizace: v prostoru třídy

Po třídě jsou rozmístěné očíslované kartičky s informacemi o Petru Ginzovi. Děti se na pokyn rozběhnou po třídě a hledají očíslované kartičky s informacemi. Kdo najde kartičku, ponechá si ji. Když jsou všechny kartičky posbírané, děti se sejdou na koberci, kartičky seřadí podle čísel a nahlas je přečtou. Kartičky potom mohou nalepit na papír a vystavit je ve třídě.

Informace na kartičkách:

  1. Petr byl synem Oty Ginze, pražského židovského úředníka a významného esperantisty, a Marie Ginzové, české ženy nežidovského původu.
  2. Narodil se 1. 2. 1928 v Praze.
  3. Již od nízkého věku byl velmi aktivním a kultivovaným chlapcem.
  4. Ve věku 12-13 let napsal ve stylu Julese Verna vlastní román Návštěva z pravěku a sám ho ilustroval.
  5. Zajímal se o umění a vědu.
  6. Od narození používal kromě češtiny jako svou rodnou řeč i esperanto.
  7. Zajímal se o literaturu, historii, malířství, zeměpis, filozofii, ale také o technické obory.
  8. Měl smysl pro humor, ale také pro odpovědnost, byl šikovný a obětavý.
  9. Před přesunem do Terezína, v letech 19411942 si vedl deník, později vydaný knižně jeho sestrou Evou (vdanou Chavou Pressburger) jako „Deník mého bratra“.
  10. Petr Ginz se stal šéfredaktorem časopisu Vedem a také hlavním přispěvatelem. Považoval vydávání časopisu za otázku prestiže, takže každý týden v pátek vycházelo jedno číslo.

Reflexe: Co jsme se o Petrovi dozvěděli? V jakém žil období?

Zdroj informací o Petru Ginzovi: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2. ŽIVÉ OBRAZY – DĚTSTVÍ PETRA GINZE

Organizace: skupiny, v prostoru

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do 6 skupin. Každá skupina dostane jednu fotografii, na které je zachycen jeden okamžik z Petrova dětství (jeden člen skupiny si fotografii vylosuje). Vaším úkolem je vytvořit tři živé obrazy – chvíle před okamžikem na fotografii, okamžik na fotografii, chvíle po okamžiku na fotografii. Výsledkem tedy budou tři živé obrazy, které předvedete ostatním. Každá skupina pracuje samostatně na zadaném úkolu, ponecháme jim dostatek času na přípravu. Skupiny předvádějí své živé obrazy před ostatními, obrazy si pojmenujeme.

Reflexe: Co můžeme říci o dětství Petra Ginze? Co jsme viděli v živých obrazech?

Zdroj fotografií z dětství Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKLÁDÁNÍ OBRÁZKŮ, SKUPINOVÁ PRÁCE – PETROVY DĚTSKÉ SNY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Instrukce pro žáky: Po třídě jsou poschovávané různě barevné střípky. Každý z vás si jeden barevný střípek najde. Ti, kteří budou mít stejnou barvu střípku, budou tvořit skupinu. Na druhé straně se ukrývá obrázek. Vaším úkolem ve skupině bude obrázek složit a nalepit na balicí papír. (obrázky, které děti skládají, jsou fotografie kreseb a maleb Petra Ginze)

Řízený rozhovor: Jak si myslíte, že vámi sestavené obrázky souvisí s Petrem Ginzem? Pomohly vám obrázky poznat, čím se Petr zabýval? Při pohledu na Petrovy kresby a malby se zkuste zamyslet. O čem asi Petr snil? Čím toužil být, čím se chtěl stát? Jaké byly jeho zájmy? Co vyjadřují jeho kresby?

Zdroj fotografií kreseb a maleb Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI, KOSTÝMNÍ ZNAK – EVA VZPOMÍNÁ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka v roli Evy Ginzové prochází třídou, prohlíží si Petrovy obrázky a vypráví:

Máte všichni pravdu. Rodiče Petra vedli k poznávání věcí kolem sebe, vnímání přírody, citu pro druhé lidi i k obecným lidským hodnotám. Byl velmi nadaný výtvarník, což je patrné z kreseb, které máte před sebou. Pracoval tužkou, akvarelem, linorytem, příbuzným i kamarádům tvořil grafická ex libris. Ilustroval své vlastní romány i povídky, tvořil ilustrace do školních časopisů, technické náčrtky vlastních vynálezů, plánky a náčrtky věcí kolem sebe.

HLEDÁNÍ NOVÝCH INFORMACÍ – METODA ČTYŘI ROHY

Organizace: v prostoru ve čtyřech skupinách

Učitelka: Nyní na chvíli opustíme Petra Ginze a pokusíme se vyjasnit si několik pojmů, které jsou důležité pro pokračování našeho příběhu. Rozdělte se teď do čtyř skupin. Každá skupina se postaví do jednoho rohu třídy. V tomto rohu je na papíře napsaná jedna otázka. Otázku si přečtěte, poraďte se a zapište vše, co vás k této otázce napadá. Až tlesknu do dlaní, přesunete se po směru hodinových ručiček do dalšího rohu a provedete totéž, ale s jinou otázkou. Takto se budete posouvat a odpovídat na otázku ve všech čtyřech rozích.  Poté co se žáci vrátí k výchozí otázce, následuje zhodnocení, jaké informace jsou podle nich pravdivé. K dispozici mají žáci internet, encyklopedie, slovník cizích slov. Následuje společná reflexe v kruhu a prezentace jednotlivých skupin.

Otázky:

Co se vám vybaví, když se řekne 2. světová válka?

Co znamená slovo ghetto? Znáte nějaké?

Co je to transport?

Umíte vysvětlit slovo nacismus?

KOUZELNÁ KRABICE – URČENÍ PŘEDMĚTŮ

Organizace: v kruhu kolem učitelky, která má v rukou kouzelnou krabici

V krabici jsou umístěny obrázky: židovský svícen, hexagram, tóra, židovská synagoga, rabín, kartička se slovem ghetto, obrázek Golema, jména Kohn, Lévi.

Učitelka: Co si myslíte, že ukrývá kouzelná krabice? (učitel krabicí zatřese, vybrané dítě do ní zkusí poslepu sáhnout). Někoho z vás teď vyberu, ten jeden předmět vytáhne, prohlédne si ho, ukáže ho ostatním a položí na viditelné místo na koberec.Nakonec jsou obrázky rozložené na koberci tak, aby na ně všichni žáci viděli. Žáci poznávají obrázky, slova a hledají, co mají společného.

Učitelka: Uměli byste říci, co všechna tato slova a obrázky spojuje? Co znamená slovo Žid? Jakou má toto slovo spojitost s Petrem Ginzem? (po otci je Žid)

ZÁPIS Z PETROVA DENÍKU

Organizace: učitelka sedí na židli, žáci kolem na koberci

19. IX. 1941 (Pátek)

Počasí je mlhavé.

Byl zaveden odznak pro Židy, Davidocva hnězda, uvnutř nápis Jude.

Když jsem šel do školy, napočítal jsem 69 „šerifů“, maminka pak jich napočítala přes sto.

Dlouhá třída je nazvána „Mléčnou dráhou“.

Odpoledne jsem šel s Evou do Troje a vozili jsme se na uvázané lodi.

Učitelka čte žákům zápis z Petrova deníku. Po jeho dočtení si na oděv připne židovskou hvězdu.  Pokud bude třeba, vysvětlíme si Petrovo pojmenování „šerif“ a „Mléčná dráha“.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ, KOSTÝMNÍ ZNAK, EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci

Učitelka v roli Evy Ginzové s využitím kostýmního znaku sedí smutně na židli a opatrně otvírá Petrův deník. Začne z něj číst.

1. I. 1942 (Čtvrtek): Dopoledne jsem dělal úlohy. Jinak nic zvláštního. Je toho vlastně hodně, ale není to vidět. Co je teď zcela obyčejné, vzbudilo by v normální době jistě rozruch. Židé např. nemají ovoce, husy a vůbec drůbež, sýry, cibuli, česnek a mnoho jiného. Nesmějí jezdit v předním voze elektriky, v autobuse, trolejbuse, po nábřeží se nesmějí procházet atd.

30. VI. 1942 (Úterý): Byl jsem jedním Němcem hrubě vyhozen z elektriky. Řekl Heraus! Ven! Po pořádku, jak se patří, nejdříve německy, pak česky a já musel ven. (...) Musil jsem proto běžet skrz hrozný déšť až k Hilfáku.

Sama Eva potom vzpomíná, co si zapsala do svého deníku:

„Těch míst, kam jsme směli, bylo málo. Mnohde, kam jsme tak dříve rádi chodívali – do parku, muzea, knihovny -  bylo napsáno: Židům vstup zakázán.“

ŽÁK V ROLI PETRA GINZE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – SITUACE V TRAMVAJI

Organizace: v prostoru, z lana je vytvořená tramvaj

Instrukce pro žáky: Představte si, že cestujete tramvají po Praze. Stáváte se obyvateli Prahy. Petr cestuje ve voze s vámi (do tramvaje přistoupí žák v roli Petra s kostýmním znakem – čepicí na hlavě), všímá si toho, jak se na něj lidé divně dívají, okukují ho. Co si o něm lidé v tramvaji myslí? Všichni vědí, že je Žid, má žlutou hvězdu na kabátě. Každý z vás, kdo cestuje tramvají, musí vědět, kým je, kolik je mu let. Až řeknu „štronzo“, žádný cestující se ani nepohne. Koho se ale dotknu, řekne, co se mu honí hlavou, jako cestujícímu v tramvaji, kam Židé nesmí, když zahlédne Petra.

ALEJ SVĚDOMÍ, REFLEXE

Organizace: v prostoru, ve dvou řadách

Učitelka vypravuje: Petr si samozřejmě v tramvaji všiml, jak se na něj lidé divně dívají. Jako by dokonce slyšel jejich myšlenky. Snaží se na to nemyslet, ale nejde to. Pořád slyší, co si o něm lidé v tramvaji myslí. Dokonce již víme, že byl z tramvaje nakonec vyhozen do silného a prudkého lijáku.

Instrukce pro žáky: Postavte se do dvou řad proti sobě tak, aby mezi vámi byla úzká ulička. Touto uličkou bude právě procházet Petr (žák v roli s kostýmním znakem z předchozí aktivity). Vy, kdo tvoříte uličku, se mu budete „pošklebovat“, budete na něj posměšně gestikulovat, verbálně útočit tak, jako když jste byli cestujícími v tramvaji, a říkáte mu, co si o něm myslíte.

Reflexe: Žák v roli Petra popíše, jak se cítil, jak mu bylo, když na něj ostatní pokřikovali, když se mu pošklebovali. Jak bylo vám, kteří jste se mohli pošklebovat? Bylo vám to příjemné? Dělali jste to rádi? Vidíte zde nějakou souvislost s naší úvodní hrou?

UČITEL V ROLI – EVA GINZOVÁ VZPOMÍNÁ

Organizace: učitel sedí na židli, žáci sedí kolem v prostoru

„22. října 1942, ve věku 14 a půl roku dostal Petr předvolání k transportu do Terezína. A ještě tentýž den večer musel nastoupit na shromaždiště. Z Petra se mělo stát číslo Ca 446.

Sám Petr si k tomuto dni zapsal: Ráno jsem jako obyčejně odešel v sedm hodin do práce v Josefské 7 do opravny psacích strojů. ... V právnickém referátu jsem zasedl ke stroji a začal jej čistit. Náhle zazvonil telefon. Volala to opravna psacích strojů, že mám ihned jít do dílny. Velice jsem se tomu divil. ... Sbalil jsem si své věci a šel do dílny. Tam, hned jak jsem vešel, řekl klidně Vlk: „Jsi v tom, nic si z toho nedělej.“

Učitel odloží kostýmní znak, vystoupí z role Evy. Nechá svá slova doznít. Pak se zeptá: Víme všichni, co tato věta znamená? V čem tedy Petr je? Jak si myslíte, že tuto zprávu přijal?

VZKAZ PETROVI

Organizace: na židlích, v lavicích i v prostoru

Instrukce pro žáky: Petr se právě dozvěděl, že je povolán do nejbližšího transportu do Terezína. Nyní máte možnost mu každý sám za sebe napsat povzbuzující vzkaz.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DNEŠNÍHO BLOKU

Organizace: v kruhu na koberci

Žáci sedí v kruhu na koberci, každý z nich po kruhu jednou větou řekne, co si z dnešní lekce odnáší, co se dozvěděl.

 

 DRUHÝ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, přípravy na transport,  transport do Terezína, Petrův pobyt v Terezíně

AKTIVIZAČNÍ HRA – KONTAKT OČIMA

Organizace: v prostoru na koberci

Instrukce pro žáky:  Všichni se budete nyní volně pohybovat prostorem, nikdo se na nikoho nebude dívat. Až udeřím do bubínku, navážete oční kontakt s nejbližším sousedem. V tomto očním kontaktu chvíli setrváte. Až se znovu ozve bubínek, opět se rozejdete po prostoru. Udeří-li bubínek, navážete kontakt s jiným nejbližším sousedem.

Hra se bude několikrát opakovat.

PŘIPOMENUTÍ PŘEDCHOZÍ LEKCE

Organizace: na koberci v kruhu

Děti, jedno po druhém vyprávějí, co se dozvěděli v předchozí lekci, jakými jsme pracovali metodami, technikami.

UČITELKA V ROLI EVY GINZOVÉ ČTE Z PETROVÝCH ZÁPISKŮ

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel na židli

Konečně jsem přišel k nám, zaklepal na dveře: Kdo tam, ozvala se zevnitř maminka. Já. Maminka otevřela a divila se, co že jdu tak brzy. Mančinko, nelekej se, jsem v transportě. Maminka byla z toho hned celá pryč, začala plakat, nevěděla honem, co má dělat. Já jsem ji utěšoval. .... Letěli jsme na obec vyzvednout si formuláře. Nastupovat se mělo v 6 h večer na Veletržním paláci. Balilo se, přišly pomocnice od Židovské náboženské obce, ty pomáhaly balit. .... Na stole uprostřed pokoje stála obrovská kupa věcí, které měly být zabaleny – stejně na kanapi a na otomanu jich byla fůra.

KIMOVA HRA S ROLÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní si představte, že jsem Petrova maminka. Budu říkat, jaké věci si má Petr zabalit do transportu do Terezína. Vy si musíte co nejvíce věcí zapamatovat.

Maminka říká: Petře, zabal si pokrývku, hrnek, příbor, láhev, baterku, toaletní papír, mýdlo, hřeben, psací potřeby, šití, svíčky. (opakujeme 2x)

Úkolem žáků je zapamatovat si co nejvíce věcí, které si má Petr zabalit, a následně zapsat na papír vše, co si zapamatovali. Časový limit je cca 4 minuty. Po uplynutí času hru vyhodnotíme.

SKUPINOVÁ PRÁCE – BALÍME KUFR

Organizace: v prostoru ve skupinách

Instrukce pro skupiny: Nyní máte před sebou kufr Petra Ginze (kufr je vyrobený z velké čtvrtky). Vaším úkolem je nakreslit do kufru vše, o čem si myslíte, že bude Petr nutně potřebovat v Terezíně. Zabalíte mu tak kufr na cestu. Skupiny budou pracovat 10 minut. Následovat bude prezentace jednotlivých skupin. Potom každá skupina dostane fotografii skutečného seznamu věcí, které bylo nutné vzít s sebou do Terezína. Porovnají svůj kufr s tímto seznamem.

Reflexe: Překvapil vás skutečný seznam věcí? Myslíte si, že ve vašem kufru něco důležitého chybí?

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI - EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel v roli Evy na židli

„Tetička Naďa mne zavolala do ložnice a domlouvala mi, abych byl rozumný, nechodil moc s velkými kluky ani se zkaženými holkami. Potom mi rozvázala drahounky u mého kabátku a do každého drahounku u rukávu dala stomarku. Mimo to jsem ještě dostal od tatínka nůž kuchyňský, jehož střenka byla vyhloubena a v ní ukryta stomarka. Museli jsme to dělat rychle, protože v šest hodin jsem již měl nastoupit. Proto se dály horečnaté poslední přípravy. Dostal jsem housky se salámem do kapsy, též ostatní kapsy jsem měl nabity jídlem, ale teďka nevím, co mi tam naši nandali. Jistě to však byly samé dobroty.“

KOMUNITNÍ KRUH, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – LOUČENÍ S PETREM

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní se každý z vás stává jakýmkoliv členem Petrovy rodiny, jeho kamarádem, učiteli a rozloučí se s Petrem před jeho odchodem k transportu. Můžete mu také popřát cokoliv na rozloučenou. Žáci si po kruhu posílají kostýmní znak pro Petra Ginze (čepice) a loučí se s Petrem. Každý ho něčím vyprovází, přeje mu něco na rozloučenou.

UČITEL V ROLI EVY ČTE, CO SI ZAPSAL PETRŮV OTEC PO JEHO ODCHODU

Organizace: žáci sedí v prostoru před učitellou, ta sedí na židli.v roli Evy má ve tváři obrovský smutek, stále otvírá a zavírá deník, je nervózní, neví, zda má číst. Nakonec se pustí do čtení:„Na Výstavišti se shromažďovaly oběti, určené k dopravě do Terezína. Dne 22. října 1942 jsem tam doprovázel našeho Petra. Hovořili jsme spolu vážně, ale vystříhal jsem se vzbudit v něm smutné myšlenky, utěšujíce jeden druhého, jak brzy se sejdeme u maminky. Petra jsem v poslední chvíli před rozchodem nabádal k ostražitosti ve styku s německými dozorci, se kterými za chvilku přijde do styku. Došli jsme spolu až k místu, kam bylo povoleno průvodci se přiblížit, přitiskl jsem našeho Petra k sobě, políbili jsme se a Petr si to namířil ke vchodu. Několikrát se ještě ohlédl, zamávali jsme na sebe a Petr zmizel v bráně. Obrátil jsem se a v tu chvíli vyšel z mého útrobí hlasitý pláč, spíše podobný bolestnému výkřiku. Jak jsem se dostal domů, nevím. Byl jsem si dobře vědom, že ženiny nervy by tento rozchod, jejž jsem měl za sebou, neunesly.“

SIMULTÁNNÍ IMPROVIZACE VE SKUPINÁCH – SITUACE V RODINĚ PO PETROVĚ ODCHODU

Organizace: ve skupinách, každá skupina si v prostoru najde své místo

Učitelka vypráví: Po Petrově odchodu bylo v rodině velmi smutno. Každý se se svým smutkem a žalem vyrovnával po svém. Zbyly jen hezké vzpomínky.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do pětičlenných skupin. Rozhodnete se, koho z rodiny budete představovat. Všechny skupiny najednou potom ztvárníte situaci, jak to asi mohlo v rodině vypadat po Petrově odchodu.  Nic se nepřipravuje, žáci si pouze řeknou, kým jsou, a rozjede se simultánní nepřipravená improvizace.

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA K TRANSPORTNÍMU VLAKU DO TEREZÍNA

Organizace: žáci ve dvou řadách proti sobě v prostoru

Petr odchází k transportu. Hlavou se mu honí velká spousta myšlenek. Učitelka je v roli Petra, na hlavě má kostýmní znak, na hrudi žlutou hvězdu.

Petr těsně před vstupem do uličky svědomí: Bylo mi přiděleno číslo 446. Jak se vůbec náš transport jmenuje? Uvidím ještě svá zavazadla?

Instrukce pro žáky: Co mohlo Petrovi cestou k transportu běžet hlavou? Utvořte uličku. Já se nyní stávám Petrem, a koho budu míjet, ten nahlas řekne, co si Petr nejspíš cestou do transportu myslel. Na konci uličky si učitel sundá kostýmní znak a pronese větu, že Petr právě nastoupil do transportního vlaku.

PŘÍJEZD DO TEREZÍNA – MĚSTO PĚTI BRAN

Organizace: v prostoru před interaktivní tabulí

Na interaktivní tabuli dětem ukážu fotografie a záběry města Terezín. Přečtu zkrácený text o historii tohoto města. Dětem též ukážu plán terezínského ghetta.

Zdroj informací: MAREK, Vlastimil. Něco v síti: fejetony, které vycházely od roku 1997 na internetu na adrese http://svet.namodro.cz. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 1999. ISBN 80-86013-57-X.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRAVUJE

Organizace: učitelka v roli sedí vpředu na židli, žáci před ním na koberci

„Petr byl ubytován v domově pro starší chlapce s označením L 417. Ten byl rozdělen do několika haimů. Každý haim měl okolo 40 chlapců. Petr žil v haimu označovaném jako Jednička. Vedoucím vychovatelem byl Valtr Eisinger, který postupem času dokázal z party náhodně sebraných kluků vytvořit příkladný kolektiv.“Při vypravování o haimu číslo 1 učitel ukáže tuto ubytovnu na plánku terezínského ghetta.

HORKÉ KŘESLO – UČITELKA V ROLI VALTRA EISINGERA

Organizace: uprostřed místnosti je židle, žáci stojí okolo

Instrukce pro žáky: Jste v rolích chlapců z Jedničky, před vámi sedí váš vychovatel. Ptejte se svého vychovatele na jakoukoliv otázku, která vás o něm, či o jeho práci zajímá.  Učitelka v roli Valtra Eisingera pravdivě z horkého křesla žákům odpovídá.

Reflexe: Co jste se o Valtru Eisingerovi dozvěděli? Proč byl pro kluky z jedničky důležitým člověkem?

ZAKLÁDÁME SAMOSPRÁVU, UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRÁVÍ

Organizace: v prostoru třídy

Valtr klukům začátkem prosince oznámil, že si práci a zodpovědnost na haimu rozdělí. Tato velká změna se udála 11. 12. 1942. Byla ustanovena vlastní samospráva. Plán samosprávy vypracoval pan profesor Eisinger takto: Velení domova a odpovědnost za disciplínu a pořádek o něm má nejvyšší rada složená ze 3 kluků. Dále 6 chlapců úderníků, 6 brigádníků a speciální pracovníci. Mimo to mohl každý člen domova dostat za nějaký vynikající čin přízvisko hrdina.“

Učitel odloží kostýmní znak Evy.

Učitelka dává instrukce: I já zde teď svolávám společné shromáždění naší třídy, na kterém se pokusíme v plénu volit do jednotlivých funkcí, ustanovit si vlastní samosprávu jako kluci v Terezíně. Zamyslete se nad tím, v čem jste dobří, co si myslíte, že by vám šlo, a vyberte si, co byste vykonávali. Ostatní členové třídy však s vaším výběrem musí souhlasit. Na ustanovení třídní samosprávy máte 10 minut. Žáci používají tabulku s napsanými funkcemi, které jim předloží učitel. Do kolonek vepisují svá jména. Po dokončení je vybrán mluvčí, který samosprávu představí.

Reflexe: Jak se nám dařilo tvořit vlastní samosprávu? Zaregistrovali jste nějaká úskalí? Bylo pro vás něco obtížné? Myslíte si, že u chlapců z Terezína to bylo také takové?

VYPRAVOVÁNÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Učitelka vypravuje žákům: Petr hodně času trávil společným životem v haimu, tvorbou časopisu a prací v samosprávě. Přesto u něj byl patrný smutek a stesk po domově, po rodné Praze. Je to patrné i z jeho básničky VZPOMÍNKY NA PRAHU.

Učitelka čte báseň, žáci pozorně poslouchají.

Reflexe: Na co Petr v básni vzpomíná? Po čem se mu stýská? Na jaká oblíbená místa si pamatuje?

Zdroj básně: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

ŠTRONZO, TEMATIZOVANÉ ŠTRONZO – VZPOMÍNKY NA PRAHU

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Nyní budu ťukat na ozvučná dřívka, vy budete do rytmu chodit po třídě. Jakmile vyřknu slovo „štronzo“, všichni se musíte zastavit. Na pokyn volno se zase rozejdete po třídě.

Tematizované „štronzo“: učitelka opět ťuká na ozvučná dřívka, žáci chodí do rytmu po třídě. Jakmile učitelka vyřkne slovo „štronzo“, žáci se zastaví. Učitelka však ještě zadá dětem téma, na které musí vytvořit sochu. Koho se  dotkne, ten musí říci, co představuje. Následuje opět volno a chůze po prostoru.

Témata: pražské stavby, hry u Vltavy, výlety s rodiči, návštěva u příbuzných, škola.

SPOLEČNÝ ŽIVÝ OBRAZ – PETRŮV DOSAVADNÍ KRÁTKÝ ŽIVOT

Organizace: v prostoru na koberci

Učitelka vypravuje: Petr Ginz toho za svůj dosavadní velmi krátký život prožil opravdu hodně. Pokusme se teď pojmenovat všechny jeho pocity od jeho narození až po pobyt v haimu.

Provedení: žáci postupně vstupují do obrazu „Jsem školní zapálení..., Jsem úsměv pro maminku...“ a společně vytvoří sochu. Úkolem žáků je zapamatovat si, po kterém spolužákovi byli na řadě. Potom obraz společně rozpustíme v opačném pořadí, než jsme do něj vstupovali.

DŮLEŽITÁ INFORMACE

Organizace: v prostoru třídy i v lavicích

Instrukce pro žáky: Nyní si každý z vás zapíše jednu informaci, kterou se dnes dozvěděl o Petru Ginzovi. Měla by to být taková informace, kterou považujete za opravdu důležitou. Po zapsání se rozdělte do dvojic a vzájemně si své informace sdělte. Sdělte si také, proč jste si ji zapsali.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DRUHÉHO BLOKU

 

TŘETÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, Život v Terezíně, transport do Osvětimi

     

AKTIVIZAČNÍ HRA – SPOLEČNÁ KRESBA

Učitel: Již víme, že Petr byl velmi dobrým kreslířem. My si na takové kreslíře nyní také zahrajeme.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do dvojic. Vaším úkolem bude vytvořit společnými silami kresbu. K dispozici však máte pouze jednu tužku. Je jen na vás, jak se společně dohodnete, v jakém pořadí co nakreslíte. Vybrat si můžete z témat těžká práce, naděje, nemoc. Při samotném kreslení již nesmíte mluvit. Čas na práci je cca 8 minut.

Reflexe: Jak jste se dokázali dohodnout? Byl někdo z dvojice vůdce? Kdo se spíše přizpůsobil? Nechal se někdo vést? Je důležité vzájemně spolupracovat? Proč?

NARATIVNÍ PANTOMIMA – DENNÍ RUTINA V TEREZÍNĚ

Organizace: v prostoru

Učitelka pronáší souvislou řeč, žáci vykonávají a předvádějí, co učitel říká.

Ráno v sedm hodin se po celé ubikaci ozývá hlasité „vstávat, vstávat“. Všichni kluci se ale jen tak otočí na druhý bok. Vstávat se jim ještě nechce, nakonec se ale posadí na svých kavalcích, protřou si oči, protáhnou svá těla a alou do společné umývárny, kde se musí umýt studenou vodou. Br, to ale studí. Po mytí se loudavě vrací do ubytovny. Ví totiž, že je čeká úklid postelí, stlaní a vůbec celý úklid společného pokoje. Následovala snídaně, na kterou se muselo přes dvůr do budovy školy. K snídani byla jenom hořká, ale velmi hořká káva a to, co zbylo klukům od večeře. Po snídani se šlo do školy. Učilo se na půdě, na kterou se muselo vylézt po velmi příkrých schodech. V poledne následoval oběd. Ten se fasoval do ešusů a musela se předložit stravenka (menážka). Vystát se ale musela veliká fronta na oběd. Občas si chlapci odpoledne zahráli jimi velmi oblíbený fotbal nebo jen tak běhali o závod. V pozdním odpoledni chodili ti, kteří zde měli rodiče nebo jiné příbuzné, na návštěvu. Někteří chlapci si četli, jiní rozbalovali balíčky z domova, ti starší však museli pracovat. Odcházeli do sadů a zelinářských zahrad, kde česali ovoce a sklízeli zeleninu. Po práci byla téměř vždy studená a ne příliš chutná večeře. Od osmi hodin platil přísný zákaz vycházení. Všichni se shromáždili v domově, kde potom „ponocovali“. Odebrali se na půdu a zde zhlédli proslulá půdní představení – kabarety, divadla, recitace, koncerty. Jeden z kluků vždycky dával pozor, aby dal na půdu znamení, že se blíží hlídka SS. Na kavalcích se pak ještě dlouho do noci povídalo, až nakonec i poslední vytrvalci usnuli únavou.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ – EVA VYPRÁVÍ O PRÁCI V TEREZÍNĚ

Organizace: na koberci

„Denně odcházelo asi 40 chlapců na různé práce v ghettu. Nebyla to nijak těžká práce, většinou pracovali v zelinářské zahradě. Měli tam alespoň kousek přírody. Dohlížel na ně židovský zahradník, který občas přimhouřil oči, když si chlapci ukradli nějaké rajče nebo kedlubnu. Výtěžky ze zahrad byly totiž určeny výhradně pro četníky a příslušníky SS.“

HRA – PRÁCE V ZELINÁŘSKÉ ZAHRADĚ

Organizace: v prostoru třídy

Učitel v roli hlídače má u sebe rajčata ze zelinářské zahrady. Žáci se snaží si rajčata odnést („šlojznout“), ale pozor, hlídač se může kdykoliv otočit. Uvidí-li někoho v pohybu, bude uvězněn za krádež a neuposlechnutí zákazu.

Hra slouží jako odlehčení tématu, ale zároveň navazuje na předchozí informace. Není zde zařazena náhodou.

Reflexe: Co měla naše hra společného s tématem, kterým se zabýváme?

VYPRÁVĚNÍ – UBYTOVNA CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka vypráví: Po práci se večer chlapci vydali do své ubytovny. Zde je její popis podle jednoho z chlapců.Představme si třídu ve staré škole, uprostřed několik židlí a stolů a po obvodu třípatrové kavalce téměř ke stropu. Na každém spí pod dekou jeden až dva chlapci, takže je jich v místnosti naskládáno kolem čtyřiceti. Okna do ulice polepena improvizovaným zastíněním, zpravidla z papíru, samozřejmě notně potrhaného.

Učitekal: Nyní jste slyšeli, jak vypadal pokoj chlapců. Rozdělte se na 2 větší skupiny. Každá skupina bude mít k dispozici jednu polovinu třídy. Zkuste také postavit pokoj chlapců. K dispozici máte školní nábytek, různé papíry. Využijte vlastní fantazie. Potom nám svůj pokoj popíšete, představíte.

Reflexe: Představte nám svůj pokoj. Co v něm všechno máte? Jsou všechny věci důležité? Bydlelo by se vám pohodlně? Měli tedy chlapci každý své pohodlí?

Učitel ukáže nakonec malovaný obraz Petra Ginze, který zachycuje skutečnou podobu pokoje chlapců z Jedničky.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKUPINOVÁ IMPROVIZACE, ŽIVÉ OBRAZY – PÁTEČNÍ VEČERY NA PŮDĚ

Organizace: v prostoru třídy, 5 skupin

Učitelka čte z knihy: Páteční večery byly nejlepší část týdne – zpívala se hymna, potom čtení Vedem (každý četl svůj vlastní článek) a potom debata o všem možném, nebo přednáška známých umělců, udělovaly se ceny za dobré skutky.

Všechny páteční večery se konaly na půdě haimu číslo jedna (ukázka obrázku, jak půdu namaloval Petr Ginz).

Instrukce pro žáky: Společně si zkusíme přiblížit, jak mohl takový páteční večer na Jedničce vypadat. Nyní se rozdělíte do pěti skupin. Každá skupina dostane jeden článek, který byl publikován v časopise Vedem. Tento článek si přečtete a podle jeho obsahu se pokusíte předvést jeden živý obraz. Na přípravu máte 10 minut.Po přečtení článku a přípravě na živé obrazy si zkusíme, jak takový páteční večer mohl proběhnout.

Večer je zahájen hymnou (skupiny dostanou text klukovské hymny, z CD bude znít hudba písně Karla Hašlera Hymna svobody, slova klukovské hymny viz příloha).

Slova klukovské hymny

Jaká bouře, jaká sláva

na Jedničce jásá lid

ožila tam samospráva

žije republika Škid.

 

Nám je každý člověk bratrem

ať je křesťan nebo Žid

my jdem svorně pod prapory

chlapců republiky Škid.

 

            My se nikomu nedáme

kdo by nás chtěl urazit

pracovat my přísaháme

pro čest republiky Škid.

Následuje představení živých obrazů, jednotlivé skupiny prezentují své živé obrazy, ostatní hádají, co obrazy představují. Po každém živém obrazu bude následovat četba článku z časopisu Vedem a porovnáme text s živým obrazem. Ovšem pozor, jeden chlapec musí hlídat dole na schodech, kdyby se náhodou blížila ozbrojená stráž, tzv. „ghettouši“, aby mohl chlapce varovat, a oni musí předstírat jinou činnost, např. úklid. Učitelka v roli „ghettouše“ jednou takto průběh pátečního večera naruší.

Zdroj textů z časopisu Vedem a fotografie půdy: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA – NOČNÍ VÝPRAVY CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru

Učitelka vypravuje: Zelinářské zahrady a ovocné sady byly mnohdy v noci cílem tajných klukovských výprav. A byla to dobrodružství opravdu nebezpečná – nejen kvůli vysokým strmým zdem, ale občas došlo ze strany četníků i na výstražnou střelbu do tmy noci.

Instrukce pro žáky: Teď se rozdělíte na dvě skupiny. Jedna skupina půjde na chvíli za dveře. Druhá zatím připraví překážkovou dráhu ze židlí, stolů, školních aktovek a věcí ze třídy. Je zavolána druhá skupina, která musí překážkovou dráhu zdolat. Pozor na stráž, jakmile se strážce (učitel) otočí, nesmí se nikdo, kdo zdolává překážkovou dráhu, ani pohnout. Kdo je spatřen, je odveden do vězení. Následuje výměna skupin, překážková dráha je přestavěna a akce se opakuje.

UČITELKA V ROLI – EVA GINZOVÁ ČTE ZE SVÉHO DENÍKU O PETROVĚ TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: učitel sedí na židli, žáci v prostoru před ním

28. září 1944: Tak Petr a Pavel jsou v transportě. Již je tady vlak a oba nastoupili. Petr má číslo 2392, Pavel 2626. Jsou spolu v jednom vagóně. Petr je úžasně klidný. Pořád jsem doufala, že vlak nepřijede, i když jsem věděla opak. Co se však dá dělat?...

Byl to hrozný pohled. Nezapomenu na něj do smrti. Muži se vykláněli z oken, tlačili se jeden přes druhého, aby spatřili své nejdražší. Celá kasárna byla obležena četníky, aby nikdo neutekl. Pláč se ozýval ze všech stran. Protlačila jsem se zástupem, podlezla provaz, který odděloval dav od kasáren, a podala jsem Petrovi chleba oknem. Měla jsem ještě čas mu podat skrz mříže ruku a již mne ghettouš odehnal.

Co jsme se z Evina deníku dozvěděli? Co jsou to transporty? Jak si je představujete?

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA DO TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: alej

Petr odchází k transportu. Je klidný, ale v hlavě se mu honí spousta myšlenek.

Instrukce pro žáky: Co se mohlo Petrovi honit hlavou cestou do transportu na východ? Utvořte uličku. Já se stávám Petrem (čepice na hlavě – kostýmní znak), a koho budu míjet a podívám se na něho, ten nahlas řekne, co si asi Petr nejspíš myslel při této cestě.

Na konci uličky učitelka sundá kostýmní znak a řekne žákům, že Petr Ginz právě nastoupil do transportu do Osvětimi – Birkenau.

NARATIVNÍ PANTOMIMA – TRANSPORT

Organizace: v prostoru

Instrukce pro žáky: Na koberci je z lana postavený vagón, tzv. „dobytčák“. Ve vagónu je kbelík s pitnou vodou a kbelík na výkaly. Vaším úkolem je, abyste se všichni naskládali do tohoto přistaveného vagónu a strávili v něm cestu do Osvětimi, tak jak ji asi strávil Petr Ginz.

Učitelka vypráví, žáci předvádějí to, co učitelka říká.

Jste všichni nahnáni do vagónu původně určeného pro přepravu dobytka. Na krku máte cedulku s transportním číslem. Venku píská lokomotiva tak silně, až vás to tahá za uši. Dveře se zabuchují, vlak se rozjíždí. Uvnitř je téměř tma. Sedíte na zemi, jste hladoví, dlouhé desítky hodin na cestě do neznáma. Je vám horko, máte příšernou žízeň a hlad. Všude kolem vás se šíří zápach. Konečně vlak zastavuje. Dveře se s rachotem otevírají, oslňuje vás ostré světlo reflektorů. Všude kolem se ozývá křik a štěkot psů. Všichni jste kvapně vyhnáni z vagónu. Obklopuje vás vysoký plot z ostnatého drátu s nápisy s varováním nebezpečí smrti elektřinou. Všichni pomalu postupujete k muži v parádní nažehlené esesácké uniformě.

Tento posílá Petra vlevo, rovnou do plynu. (větu je nutné nechat doznít, nastane chvíle ticha) Petr odjel posledním transportem, všechny další deportace již byly zastaveny.

ŽIVÉ OBRAZY A JEJICH ROZEHRÁNÍ

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Jak by asi podle vás mohl pokračovat život Petra Ginze, kdyby přežil tyto hrůzy 2. světové války? Utvořte skupiny a pokuste se vytvořit živý obraz toho, jak by podle vás pokračoval život Petra Ginze po válce. Následně živý obraz krátce rozehrajte.

NÁVRAT K PŘEDPOVĚDÍM SUDIČEK

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Vzpomeneme si na naše úvodní předpovědi, co jsme Petrovi předpovídali, když byl ještě miminko. Zde jsou vaše předpovědi. Postupně přistupujte, odlepte z papíru tu vaši předpověď a krátce ji okomentujte. Teď už víte, jaký osud Petra potkal.

ZÁVĚR – UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ

Organizace: na koberci před učitelem v roli

Eva čte zápis ze svého deníku: 15. 5. 1945: Včera ráno jsem přijela domů z Terezína. Petříček, i když jsem v to skrytě doufala, doma nebyl. Čekáme teď každý den, že se vrátí nebo podá aspoň o sobě zprávu... Končím tím svůj deník, protože v něm chci mít jenom terezínské zážitky. Až se Petr vrátí, připíši to sem ještě.

14. 4. 1947: Petr se nevrátil.

Učitelka v roli smutně zavírá deník.

REFLEXE

Organizace: v kruhu na koberci

Nyní jeden po druhém, ve směru kruhu doplňte větu: „Petr Ginz byl...“

Když nikdo v kruhu nijak nereaguje, větu necháme pouze vyznít.

BONUS – Zhlédnutí filmu Poslední let Petra Ginze

Hledáme souvislost mezi životem Petra Ginze a katastrofou raketoplánu Columbia.

(doplněno ukázkami fotografií z knihy)

Díky dramatické výchově má učitel možnost být blíže k žákům, než je tomu v běžných vyučovacích hodinách. Mohou spolu totiž zažít příběh, ponořit se do něj a nahlížet na něj z různých úhlů pohledu. Podařilo se mi zaujmout „pubertální“ žáky tématem, o kterém možná ani jejich vrstevníci zdaleka nemají ponětí. Díky technikám a metodám dramatické výchovy bylo téma pro žáky zajímavější a lépe uchopitelnější. Žáci si vyzkoušeli vžít se do role někoho jiného a prožít si jeho život. Protože se učí prožitkovou formou, je pro ně mnohem jednodušší udržet pozornost po celou dobu realizace lekce.

 

 

P.