Knihovna

Knihovna evamachkova Út, 02/06/2018 - 15:55

Dramatické metody se zřejmě v našich knihovnách užívají spíše výjimečně. Je to velká škoda, protože je to způsob, jak děti zaujmout o četbu, o konkrétní knížku, žánr nebo autora, ale také o čtení jako cleoživotní zájem a potřebu. V následující trojici lekcí Terezy Machkové, která vystudovala knuhovnictví, najdete různé přístupy. Na Lindgrenové Ronju, dceru loupežníka  upozorila děti lekcí o tematice loupežnické - celé dílo je dost obsáhlé, do  dejme tomu dvou hodin by se těžko vměstnalo, ale hlavně:  Tereza zvolila způsob návnady, spočívající v částečné informaci. Ta částečnost vede k tomu, že se člověk chce dozvědět víc, na rozdíl od ve škole dost rozšířeného postupu napřed všechno důkladně popsat a vysvětlit - proč něco číst, když už vím vše podstatné!  Napětí  a zájem o věc lze vyvolávat různými způsoby. Jedním z nich je  nový, zcela neznámý  nebo neobvyklý námět, jako je tomu napříkald u příběhu z eskymáckého prostředí, nebo navozením situace, kdy se děi v příběhu o vzniku Československa, dopátrávají přesných infomací v průběhu lekce. Těch způsobů existuje samozřejmě víc, setkala jsem se i s metaforickým výrazem " hodit na začátku hodiny šrapnel", jinak řečeno způsobit cosi nepřehlédnutelného, emoce budícího. V kapitole Válka a totalita ve 20. století je záznam lekce podle Deníku Anny Frankové. Šesťáci, kteří se lekce zúčastnili, se hned po jejím skočení dožadovali  informace,  zda je knížka ve školní knihovně, aby si ji mohli půjčit. Tím"šrapnelem" tu byl emocionální náboj příběhu.

Nabídnete-li některé knihovně podobnou lekci, možná ovlivníte nejen skupinku dětí, ale i  knihovníky, pro něž to může být impuls k novým aktivitám.

 

Dvakrát Tereza Machková

 

Ronja, dcera loupežníka

Městská knihovna Tišnov

V lekci pro Městskou knihovnu v Tišnově, se pracuje pouze s motivem nepřátelství dvou loupežnických tlup a jejich cesty ke spojenectví.     Literární lekci pro tišnovskou knihovnu jsme s Evou Ochrymčukovou vytvořily jako součást besedy o životě a díle Astrid Lindgrenové. Tato beseda byla jedním z bodů společného projektu MK Tišnov a ZŠ Smíškova „Knihy mého srdce“ v roce 2004, jehož cílem bylo přiblížit dětem knihy Astrid Lindgrenové a motivovat je k jejich četbě. Děti malovaly postavy z knih, psaly o nich slohové práce, četly si knihy ve škole i doma. Beseda a literárně dramatická lekce byla určena třetím třídám a nakonec o ní byl v Tišnově takový zájem, že přišly děti nejen ze ZŠ Smíškova, ale ze všech třetích a čtvrtých tříd základních škol ve městě.

Hlavním cílem bylo propagovat knihu Ronja, dcera loupežníka a vzbudit v dětech chuť si ji přečíst. Za cíl v oblasti osobnostně sociální jsme si určily spolupráci. Jako výchozí jsme si vzaly pasáž, kdy vyjde najevo, že se Borkova tlupa nastěhovala do opuštěné části hradu a obě tlupy se setkají nad propastí (kapitola 4). Zde naplno propuká nepřátelství loupežníků. Pak jsme vytvářely cestu, po níž tito nepřátelé dojdou k závěru, že je pro ně výhodné a dobré spolupracovat, že se navzájem potřebují. Vzhledem k časovému rozsahu, nejvýše 50 minut, muselo vše být velmi jednoduché.

Příběh Ronji a Birka jsme tedy nechaly stranou a proto jsme do lekce text knihy nepoužily. Bylo by sice možné v závěru přečíst úryvek, který by děti navnadil k četbě, ale vzhledem k tomu, že po lekci následovala beseda, nepočítaly jsme ani s takovým použitím textu. Navíc se ukázalo, že většina dětí „Ronju zná.

 

Předloha: Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka, přel O. Kůuhnelová, Albatros 2013

Určeno pro 2.-4. třídu ZŠ, cca 6O min., dva lektoři

Cíle     1. (knihovnický) propagace knihy A. Lindgrenové Ronja, dcera loupežníka

            2. (osobnostně sociální) spolupráce

Pro lekci je potřeba mít dva prostory, nebo jeden, dostatečně členitý, aby v něm mohly pracovat nerušeně dvě skupiny

1. Navození loupežnického prostředí

Loupežnická gesta

Tato aktivita navozuje prostředí loupežníků (předchází krátká diskuse o tom, jak loupežníci vypadají, co dělají, kde žijí). Všichni stojíme ve velikém kruhu a každý udělá nějaké loupežnické gesto (např. vystřelí), které všichni zopakují. Při tomto cvičení se děti také postupně zbavují ostychu a dostávají se do hry.

Cca 3 min.

Loupežnický pokřik

Zde se už nenápadně vnáší okolnosti příběhu tím, že děti rozdělíme na dvě části a každá zvlášť vymýšlí loupežnický pokřik. Pomáhají jim lektoři v rolích náčelníků (pro vstup do role používáme klobouk) Když jsou skupiny připraveny, předvádějí si navzájem pokřik a náčelníci je povzbuzují k většímu strašení těch druhých.

5 min. příprava, realizace cca 2min..

2. Konflikt dvou skupin

Vyprávění

Loupežníci se uloží ke spánku a poslouchají vyprávění o dvou nepřátelských tlupách loupežníků. (Jedna žila na hradě rozpůleném propastí a druhá v lese. A jedné nocí se loupežníci z lesa nastěhovali do hradu.) Mezitím je na zemi vyrobena čára z pruhu látky, symbolizující propast.

2 min.

Nadávání přes propast

Děti dostávají instrukci, na které straně jsou obyvatelé hradu a na které vetřelci. Lektoři vstupují do rolí náčelníků a povzbuzují svou tlupu, aby těm na druhé straně řekla, co si o nich myslí. V podstatě je dovoleno vše, i sprostá slova a čím větší rámus, tím lépe.

2 min.

Sochy, které promlouvají

Výrazným signálem (zapískání) je zastaveno nadávání a děti jsou vyzvány, aby to co teď křičely, vyjádřily gestem a postojem. Jsou z nich tedy kamenné sochy. Lektoři se postupně dotýkaní jednotlivých loupežníků a ti smějí přes propast poslat jednu větu, slovo či gesto. Slovo má střídavě jedna a druhá strana.

3 až 5  min.

3. Úkoly vedoucí ke spojenectví

Jelikož vetřelci nechtějí odejít a loupežníci na sebe nemohou celý den křičet, rozejdou se po své práci. Každá tlupa jde do jiné místnosti.

Mapa

Tlupa z lesa dostane od náčelníka za úkol najít kousky mapy, na níž je znázorněna cesta, kudy pojede kupec s pokladem. Každý ale smí vzít a přinést jen jeden a mapa je rozstříhána na větší množství kousků. Děti musí najít řešení. Cílem je, aby požádaly o pomoc druhou skupinu.

Mezitím:

Druhá skupina trénuje loupežnické dovednosti: plížení a nástup podle velikosti poslepu, zbývá-li čas, hra na vraha. Cílem nástupu je nenápadně zjistit, jak dlouhý živý řetěz mohou děti udělat.

Důležité jsou porady tlup před sdělením rozhodnutí a vyjednávání. Lektoři při nich mohou jako náčelníci svými otázkami děti snadno dovést ke spolupráci. Musejí hlavně zformulovat podmínky této spolupráce.

6 až 10 min.

Pistole

Když je mapa posbírána, jdou se loupežníci z hradu chystat na přepadení kupce. Tlupa z hradu si chystá imaginární zbraně (čištění bambitek, broušení nožů). Náčelník jim oznámí, že jeho náčelnická pistole spadla do propasti a bez ní se na kupce jít nemůže, jelikož se jedná o talisman po dědečkovi. Aby ji vytáhli, musí udělat ze sebe živý řetěz, který ale nestačí. Řešení je jednoduché, požádají o pomoc druhou tlupu.

Mezitím:

Druhá skupina skládá mapu a zbude-li čas, hrají honičku s kradením ocásků z krepového papíru, která je prezentována jako trénink dovednosti loupit.

5 až 7 min.

Společný pokřik

Když je pistole vytažena, loupežníci mohou vyrazit přepadnout kupce. Náčelníci nadhodí otázku, zda se nespojit napořád, čehož se děti chytí. Není potřeba nijaké zvláštní manipulace. Chuť spojit se je po předchozím dění přirozená. Na znamení spojenectví si mají vymyslet společný pokřik.

1 až 2 min.

Přepadení kupce

Jeden z lektorů se během vymýšlení společného pokřiku vytratí. Pomocí jiného klobouku nebo kabátu vstoupí do role kupce. Druhý, v roli náčelníka, vede děti k němu. Loupežníci vystraší kupce pokřikem a on jim dá svůj poklad, knihu Ronja dcera loupežníka.

2 až 4 min.

4. Návrat s knihou

Spojené tlupy loupežníků se vrací do knihovny a prohlížejí si knihu. Je potřeba, aby lektoři v rolích náčelníků byli knihou, jako kořistí, nadšení a svým projevem strhli i děti.

2 min.

5. Reflexe

Jste spokojeni s tím, že se loupežníci spojili? Proč? (Jaké to má výhody a nevýhody.)

Co bylo těžké?

Co vás bavilo? Nebavilo?

5 až 10 min.

 

Knihu Ronja, dcera loupežníka jsem si zvolila také jako rámec pro program Centra volného času Lužánky v Brně, určený čtvrté třídě ZŠ. Jeho tématem bylo kamarádství. Cílem lekce je zamyslet se nad přátelstvím jako takovým a nad tím, zda já sám jsem dobrým přítelem.

 

 

O CHLAPCI, KTERÝ LIDEM VRÁTIL SLUNCE

Městská knihovna v Tišnově, realizováno 4 x, dále jednotřídka v Brumově, děti z Azylového domu v Žďáru nad Sázavou a Centrum volného času v Brně- Lužánkách

Eskymácká pohádka ze sbírky Jana Suchla Pohádky z iglú  vypráví o mladém chlapci, který se vydal hledat zmizelé slunce. Nikdo neví kde slunce je a žádnému šamanovi se nepodařilo přičarovat je zpět. Chlapec se vydává na dlouhou cestu k jihu a na pomoc s sebou má kouzelné pero od svého děda. Když si je dá do vlasů, promění se v orla. Nakonec slunce nalézá v zajetí starého mocného šamana, který je chce mít jen pro sebe. Šaman nabídne chlapci, aby zůstal s ním jako jeho učedník, tak se může těšit ze slunce každý den. Chlapec však jedná v duchu přesvědčení, že slunce patří všem a podaří se mu je uloupit. V podobě orla je pak vrátí zpět na oblohu. Jednoduchý příběh, pro pěti až osmileté děti,  U starších by mohl fungovat, ale Suchlovo vyprávění je příliš stručné. Jedná se o iniciační cestu, na jejímž konci se stává z chlapce muž, vykonávající hrdinský skutek pro blaho svého lidu.  Právě motiv putování a překonávání překážek během cesty nabízí možnosti pro zpracování formou dramatické výchovy. Příběh neobsahuje žádné vedlejší děje a neodbíhá od tématu. Lze jej tedy v lekci obsáhnout celý.

Téma je v tomto případě jasné a zřetelné – nesobectví, schopnost nemyslet jen na sebe a být prospěšný všem lidem. S tím souvisí i odvaha a vytrvalost, s níž hrdina putuje do neznáma hledat slunce. Z příběhu lze ale vyzískat více, text nabízí mnoho motivů zpracovatelných do zajímavých aktivit. Na jeho základě si můžeme s dětmi hrát na Eskymáky. Zmizení slunce nabízí prostor pro hry se zavřenýma nebo zavázanýma očima, které dětem poskytují zážitek slepce, odkázaného na pomoc jiných. Dále je zde čarování, které malé děti velice baví. Můžeme vymýšlet, jak všelijak se dá čarovat nebo vytvářet kouzelný rituál.

 

 Věk dětí 3. třída, v Brně 2. třída, Azylový dům a Brumov - smíšený

V knihovně dvě lektory, jinak jeden lektor

Cíle:     1. (knihovnický) zábavné setkání s literaturou

            2. (osobnostně sociální) spolupráce

 

1. Seznámení a navození eskymáckého prostředí

Baba příšerka

Koho se baba dotkne, promění se v kamennou příšeru, případně může vydávat i nějaký příšerný zvuk. Příšerku lze vysvobodit tak, že ji někdo pohladí se slovy: „Ty jsi taková milá příšerka.“

3 min.

Slunce

Posadíme se s dětmi do kruhu kolem baličáku, na který nakreslíme kruh tak, aby pod ním zůstalo dostatek místa na kreslení. Každý postupně obkreslí svou ruku a při tom řekne své jméno (obkreslujeme žlutou, okrovou a oranžovou barvou). Pak vyzveme děti, aby řekly, co jim náš společný výtvor připomíná. Jakmile zazní slovo „slunce“, chytíme se toho a pracujeme s touto představou dál slovy: „Tak tohle slunce svítilo kdysi dávno nad jednou eskymáckou vesnicí.“

5 min.

Eskymáci

Nad obrázky Eskymáků a zvířat, která žijí na Severu si řekneme to nejdůležitější o Eskymácích. Kde a jak žijí, jaká zvířata loví, co je to iglú apod.

5 až 8 min.

Vesnice

Pod slunce společně nakreslíme eskymáckou vesnici. Každý si nakreslí své iglú, a mají-li děti chuť, mohou dokreslit i další prvky objevující se v eskymácké vesnici (psi, sáně, zbraně apod.)

5 až 8 min.

Život Eskymáků

Společně si pantomimicky zahrajeme na lov. Nejprve je třeba se dohodnout, co budeme lovit a podle toho hra bude vypadat (rybolov pomocí oštěpů, lov medvěda lukem a šípy, lov tuleně harpunou…).

3 min.

2. Život bez slunce

Zmizení slunce

Slovní uvedení, dle prvního odstavce předlohy (s. 12) „Věřte nebo nevěřte, ale jednou… neveselý čas.“ (nečíst z knihy, říct zhruba zpaměti, nebo číst z papíru. Při těch slovech druhý lektor odtrhne slunce z obrázku, schová je a nakreslenou vesnici otočí k zemi, což symbolizuje, že je tam tma.

Život ve tmě

Děti zavřou oči a pokračují v činnosti „potmě“. Následuje krátká reflexe, v níž si povídáme jak je to těžké bez slunce a zkoušíme uhodnout, co se se sluncem mohlo stát.

Poslepu cca 2 min., reflexe 5 min.

3. Cesta k získání slunce

Čarování

Stoupneme si do kruhu a pokusíme se slunce přičarovat. Nejprve čaruje postupně každý sám, pak společně vytvoříme jeden rituál, který třikrát provedeme.

3 až 5 min.

Výprava

Slunce se neobjevuje a tak se je vydáme hledat. Lektor vyzve děti, aby říkaly, co všechno by si jako Eskymáci vzaly s sebou (jídlo, zbraně, zásoby jídla.).

2 až 3 min.

Cesta po tmě

Děti udělají dvojice a jedno z nich má zavázané oči. Druhé je provede mezi překážkami (např. rozestavěné židle). Je-li dětí málo, vystřídají se. Celou akci zakončíme tak, že vidící se spolu se slepými postaví do kruhu.

3 až 5 min.

Kouzelná pírka

Lektor tiše oznámí dětem, že jsou na území mocného a zlého šamana, kde jsou ukryta kouzelná pírka. Ta jediná dokáží vynést slunce na oblohu a proto by se nám hodila. Děti musí tiše najít poschovávaná pírka. A přinést je do kruhu.

Cca 2 min.

Souboj se zlým šamanem

Lektor v roli šamana přinese slunce a vede s dětmi hovor, v němž jim nabídne, aby se sluncem zůstaly. Pokud nechtějí, prozradí jim, jak mohou slunce získat. Musí všichni dojít ke slunci, položit na ně kouzelná pírka a dotýkat se jej. Šaman pospává, ale rámus jej probudí a každého, kdo se pohybuje na jeho území promění v kámen. Vysvobození kamene: někdo k němu přijde a odvede jej za hranici šamanova území. Ve chvíli, kdy se všichni drží slunce a všechna kouzelná pírka jsou na svém místě, šaman je přemožen – lektor odloží znak šamana, a řekne jim to.

5 až 10 min

4. Návrat slunce

Všichni společně donesou slunce k obrázku vesnice a lektor jej opět slepí dohromady. Přechod k četbě knihy může proběhnout např. slovy: Slunce zas hřeje nad eskymáckou vesnicí a my si přečteme z knihy příběh o něm, který je podobný tomu, co jsme teď zažili (četba celého příběhu).

7 min.

5. Reflexe

Co bylo těžké, co lehké, co vás bavilo, co nebavilo.

5 až 10 min.