Záznamy z praxe

Záznamy z praxe evamachkova Ne, 12/17/2017 - 07:55

Tato kniha - nekniha zachycuje záznamy projektů, dílen či lekcí  a zveřejňuje je se  souhlasem jejich autorů, a většinou i mým komentářem. Převládají, a asi dál budou převládat, práce posluchačů Katedry dramatické výchovy. Má to dva důvody, první je ten, že posluchače a jejich práce znám a mám s nimi i kontakt. Ale uvítám, jestliže přijde nabídka odjinud. Druhý důvod - studenti v rámci studia mají povinnost svou práci zaznamenávat písemně, ať jsou to skupinové projekty v didaktice či jiné aktivity v rámci některého dalšího předmětu, anebo absolventské projekty, bakalářské práce či části prací diplomových. Ukáže-li se, že existují praktici, ktetří  svou práci zaznamenávají, a to způsobem, který je srozumitelný i tomu, kdo u toho nebyl, uvítám to také.

Úkolem této knihy je dokumentovat, co všechno "umí" dramatická výchova, čím vším se může zabývat, a jak to může činit. Měla by být v tomto smylsu inspirací, povzbuzením, nabídkou modelů, ne kopírování. A pokud se někdo inspiruje velmi podrobně, měl by oslovit původního autorta či autory.

Kniha je to v tom smyslu, že text je rozdělen do kapitol, aby bylo možné se v něm orientovat a vybírat si. Ale pozorný čtenář brzy zjistí, že kapitoly netvoří systém. Vznikají totiž z praxe, z toho, co je k dispozici, a navíc většinu záznamů by bylo možné zařadit do více kapitolek. Najdete tu třídění podle zdrojů, předloh, podle tématu a námětu, podle instituce, stupně školy, kde se realizují - a co já vím, co ještě se objeví. A to je to, proč "nekniha" - dá se přidávat a dá se mazat, což ve skutečné knize, "papírové", nejde - výhoda elektroniky.

Poznámky technické

Mám na mysli techniku psaní záznamů. Zdá se to jednoduché, zapsat, co jsem udělala, a vím, proč a jak to probíhalo, ale myslíme-li na čtenáře (a to je to hlavní v každém psaní, která má být zveřejněno, byť před jedinou osobou), objeví se otázky a problémy. Co onen čtenář o věci ví? Jak detailně je informován? Co si o ní může asi tak myslet? Je jeho postoj pozitivní nebo negativní? Co ho může zajímat? A kdo to vůbec bude číst? To poslední je otázka, která se týká především prací studentů – seminárních, bakalářských, magisterských, které čte v první řadě vedoucí a oponent nebo (u seminárek) jen zadávající pedagog. (Nutno poznamenat, že na KVD tak na rozdíl o řady jiných vysokých škol, opravdu tak činí a na práci také reagují.)  A v druhé řadě, později práci čtou kolegové studenti.  Jsou dokonce diplomky, které se čtou celá léta – práce Hany Švejdové z roku 1997 zajímá posluchačky orientované na práci s předškolními dětmi dodnes.

Jiná věc je, když se zde některé práce zveřejňují pro kohokoliv, a i když většina čtenářů je z oboru, web je přístupný i komukoliv dalšímu, včetně těch, kteří čtou něco o dramatice vůbec poprvé. Bohužel, některé záznamy jim nic neřeknou, ale najdou i takové, které je zcela jistě osloví. A také u některých záznamů bude mít každý čtenář problém s tím, že se předčítá část textu z knihy a autor pouze odkazuje na stránky. S tím se nedá dost dobře něco dělat, už jen kvůli autorským právům, ale také kvůli rozsahu záznamů.  Je na čtenáři, zda ho určitý záznam zajímá natolik, že si knížku sežene, u novějších to není problém, u textů, jako je Peter Pan v Kensingtonském parku, který vyšel naposled před 90 lety, asi  obtíže budou. Ale najde se dost záznamů, které tuto potíž nevytvářejí.

Nápadná je rozmanitost typů záznamů. Když jsem sestavovala knížky pro Portál, musela jsem usilovat o aspoň vnějškové, formální sjednocení záznamů. Zde mne k tomu nic nenutí, a tak zachovávám záznam, jak vznikl, s výjimkou základních údajů, které se snažím jakž takž sjednotit, a úpravy hodnocení, z něhož vybírám pasáže, které mohou zajímat veřejnost.

Záznam může mít dvě základní podoby: buď se napíše plán práce, příprava a pak zvlášť průběh realizace, anebo je obojí spojeno v jediném záznamu.

Oddělení plánu a realizace má své opodstatnění u složitějších projektů a zejména tehdy, jestliže jde o projekt bakalářský. Ten tvoří jádro bakalářky, jak je koncipována na KVD DAMU, a vysvětlení cesty od hledání námětu a jeho peripetie přes úvahy o koncepci projektu, vytvoření osnovy, výběr metod a technik až k realizaci a od ní k reakcím účastníků, autorovu hodnocení a k závěrům, které z práce vyplynuly, má své opodstatnění, protože student tím prokazuje svou kompetenci v oboru dramatické výchovy. Mnohé z těchto fází ale pro čtenáře nejsou až tak důležité a hlavně dvojí, byť odlišný, popis téhož značně komplikuje čtení – neustále listujete od jednoho k druhému a můžete se také v tom množství informaci tak trochu ztratit. V jednom případě jsem proto porušila pravidlo „nezasahovat“, a to u projektu Jana Mrázka Pravda, autenticita a Charta 77 (Záznamy z praxe – Středoškoláci), kde jsem obojí propojila, samozřejmě s autorovým souhlasem a následnou kontrolou definitivního textu. A musím přiznat, nebyla to práce jednoduchá. Ale má to ještě jeden rozměr: autor práce v těchto pasážích často popisuje svoje omyly a chyby, pochyby a váhání, hledá jiná řešení. Jinak řečeno: svěřuje se se svými problémy. To je důležité v komunikaci mezi studentem a pedagogem či pedagogy, kteří se vzájemně dobře znají a cestu hledají ve spolupráci. Pro veřejnost má význam výsledek.

Pro čtenáře i posuzovatele -  vedoucího práce a oponenta – je daleko přehlednější záznam, který spojuje obojí. Při realizaci se samozřejmě stává, že něco je třeba vypustit, doplnit, pozměnit, ale není problém najít způsob, jak graficky odlišit jedno od druhého. Není-li nějaký zásadní důvod pro oddělení, například velmi výrazné změny realizace oproti plánu nebo probíhající změny v přípravě, nějaká specifika skupiny či okolností, je myslím vhodnější tento typ propojeného záznamu.

Třetí možnost se vyskytuje zřídka,  z praxe ji najdete v projektu Petry Jančové Ptačí sněm s dětmi 5 – 6 letými v lesní mateřské školce. Záznam, který byl součástí diplomové práce, je zapsán narativním způsobem. Petra o práci vypráví, i cíle, téma, námět, proces vzniku, charakteristika skupiny jsou psány nikoli heslovitě, jak bývá zvykem, ale v souvislých větách, v odstavci textu. A stejně pak je popsán celý dvanáctidílný projekt. Je to vhodné mimo jiné proto, že aktivity probíhaly v areálu lesní školky, tj. na louce, v lese, na terase i uvnitř domku, s plynulými přechody z jednoho prostoru do druhého i s využitím dvou či tří z nich (skupina dětí na terase, vyslané děti hledají určené předměty v přírodě, s úlovkem se zase vracejí na terasu). A navíc vyčtete z toho, jak děti vnímají ne zrovna snadné téma Sísova příběhu.  Záleží ovšem také na schopnosti a ochotě autora psát specifickým beletristicko- odborným stylem (viz Ptačí sněm, P. Jančová, LMŠ – in: Průniky: Knížky Petra Síse).

Pár dílčích poznámek na konec.

 

Mateřská škola

Mateřská škola evamachkova Čt, 01/11/2018 - 10:35

Obsah kapitoly:

Jitka Míčková:

Pták Klabizňák

Brémští muzikanti

A zase prší

Kolotoč v Africe

viz též Průniky - Ptačí sněm v LMŠ

 

Jitka Míčková

Mateřská škola Nad štolou, Praha 7 - Letná

Pták Klabizňák

Příběh o ptáku Klabizňákovi jsem využila dvakrát. Poprvé jako delší projekt s třídou čtyř až pětiletých dětí, podruhé na jednodenní práci s nejmladšími  dětmi ve věku 3 – 4 let, kdy jsem vybrala jen několik aktivit z plánovaného projektu. Dramaticko – vzdělávací projekt pro starší děti probíhal od ledna do února 2016. Scházeli jsme se jednou až dvakrát týdně při dopolední výuce. Náplň našich setkání byla pestrá převážně díky tématům, které Pohádka o ptáku Klabizňákovi nabízí, ale také díky hrám, cvičení a metodám dramatické výchovy.  Prožili jsme si klasicky vystavěné lekce trvající cca 45 minut, ve kterých jsme řešili nastolené situace, setkali jsme se s loutkou, pantomimou a pohybovými hrami, hrou v roli, zvukovým záznamem, ale také jsme hodně malovali, lepili, zpívali, četli si verše, pozorovali a krmili ptáky, stavěli hnízda a budky, zkoumali peříčka, hledali stopy ve sněhu, rozlišovali barvy i velikosti ptáků, hledali k nim stejně veliká hnízda a vajíčka nebo jsme pátrali po nových informacích z ptačího světa v encyklopediích i v dalších pohádkách. Zjistili jsme, že existuje mnoho dalších příběhů zabývajících se ptačí tematikou a také jsme se s některými více seznámili – převážně četbou při odpoledním odpočinku nebo při časových prostojích (čekání při obědě na druhé jídlo, na všechny děti, než se nasvačí, převléknou apod.).

Výtvarné činnosti probíhaly nejčastěji při ranních hrách, kdy se děti postupně scházejí ve třídě. Pohybové hry  se uskutečnily se při ranním cvičení před svačinou a řízenou činností nebo po odpoledním odpočinku.

Pták Klabizňák je částečně páv, částečně vrána a částečně vrabec, ale žádná z ptačích komunit ho neakceptuje. Vyzkouší si tedy stát se pávem, vránou i vrabcem, a nejlépe se cítí jako vrabec, a v této podobě také získá velké hejno kamarádů. Text jsem využila v téměř  nezměněné podobě, jen situaci, kdy Klabizňák jako vrána útočí na zajíčky a chce je sníst, jsem odlehčila tím, že vrána jen létá nízko nad polem, hlasitě kráká a je celá černá, a tím malým zajícům nahání strach. Hodně jsem dětem četla a ukazovala ilustrace Gabriely Dubské, kterých jsme využili i při „oživování“ a opakování příběhu i pro výtvarné hry.

Další literatura: František Nepil: „Já Baryk a sýkorky“, Josef Čapek:  „Pohádka ptačí“, František Nepil – Ota Janeček:  „Zobáček mi namalujte červeně“, Daisy Mrázková:  „Čáp“, Heda Průchová:  „Ptačí pohádka“ (s obrázky A. Ladové),  Josef Lada:  Ptáci, Jan Skácel:  Havrani, Ivan Magor Jirous:  Ptali se nebe obláčky, Jitka Míčková:  Z dálky na mě kouká pták, připadá mi divný ňák. Je to vrána, vrabec, páv? Je to on, pták Klabizňák!

Písně: „Bude zima, bude mráz, Huboval vrabčák na zimu, Kos, Čáp letí přes moře (poezie F.Hrubína a  J. Skácela zhudebněná Jiřím Pavlicou).

Skupina: 20 – 25 dětí ve věku čtyř až pěti let

Čas: Čtyři lekce po cca 45 min

Témata: Ptačí svět. Nechci být sám. Vypadáš jinak! Jaký chci být? Chci být krásný, strašidelný či malý, ale ve skupině přátel?

Cíle osobnostně – sociální: Naučíme se respektovat a dodržovat pravidla. Rozvineme spolupráci ve dvojicích, ve skupině. Stojíme si za svým názorem, ale posloucháme i názory druhých. Rozvineme komunikativní dovednosti.

Cíle dramatické: Dokážeme utvořit kruh, abychom na každého z nás viděli. Hlasem oživíme naše vnitřní myšlenky. Ztvárníme jednotlivé druhy ptáků pohybem i zvukem.

 Cíle poznatkové: Seznámíme se s knihou V. Čtvrtka. Prozkoumáme svět ptáků a dozvíme se o nich nové informace.

Metody: Pantomimické hry (skupinová pantomima), pohybové hry, vnitřní hlasy, zastavený pohyb, postojová osa, ozvučení prostředí.

Pomůcky: Kniha V. Čtvrtka Pohádka o ptáku Klabizňákovi, obrázky G. Dubské, encyklopedie, nahrané hlasy ptáků, barevná peříčka, dřevěné vejce, výtvarné potřeby na výrobu ptáka Klabizňáka (čtvrtky, tužky, černá tempera na hlavu, žlutý papír na zobák, hnědý natrhaný papír na polepení těla, lepidlo, barevná peříčka, pohyblivé oči), maňásek sovy, sportovní pomůcky (měkké míčky, barevné kroužky), grafické listy

Lekce 1. – Ptačí svět

Pohybové hry: „Ptačí honěná“ - koho se učitelka v roli čarodějnice dotkne, ten se promění v jakéhokoli ptáčka.

„Vrabci a hlídač“ – hra s říkadlem „Usnul hlídač na lavici, všichni vrabci na silnici, až se zrní nazobáme, na hlídače zavoláme. Hlídači!“ Hlídač (učitelka nebo žák) se probudí a chytá vrabce, kteří mu vyzobali semínka ze záhonu. Koho chytí, ten jí pomáhá chytat.

1. Návnada: Děti mají zavřené oči, já je obcházím s velkým dřevěným vajíčkem a každému ho na chvíli položím do dlaně. Co to bylo? Jaké to bylo? Komu to asi patří? Rozhovory o tom, jaký rozdíl je mezi tímto a skutečným vejcem. Komu asi patří?

2. Komunitní kruh: Já o ptákovi vím, že …(vejce, zrní, peří, dvě nohy, křídla apod.)

Překvapilo mne, že se děti stále opakovaly, některé dokonce řekly, že nic neví. Přisuzovala jsem to tomu, že je to jedna z prvních aktivit, kdy po nich jako po jednotlivcích chci nějakou odpověď. Samozřejmě měly možnost poslat vejce dál a neodpovídat, ale když vejce tímto způsobem míjelo páté dítě v kruhu, o kterém jsme věděla, že něco ví a dokáže mi to samo říct, začala jsem je povzbuzovat otázkami: Má pták nos, ruce, vlasy? Plave pod vodou? Mluví?apod. a náš komunitní kruh začal fungovat.

3. Improvizace na hudbu doladěná slovem učitelky – „Vylíhnutí z vajíčka“

4. Ptačí zvuky: a) dělají je děti, b) poslech z nahrávek

5. Pohyb ptáků – skoky, létání,  rychlé, pomalé, chůze apod.

6. Boční vedení – let různým prostředím (pták letí na strom, na skálu, přes řeku apod.). Štronzo – co pták vidí?

7. Já znám velice zvláštního ptáka, ptáka Klabizńáka. Víte, jak vypadal? Četba první dvojstránky z knihy, poté ukázka ilustrací.

8. Pták Klabizńák Jakou měl hlavu, tělo, ocas? Kresba obyčejnou tužkou na papír.

 

Lekce 2. – Nechci být sám

Při ranních hrách si prohlížíme ptáka Klabizńáka. Je to vrabec, vrána či páv? Známe tyto ptáky? Najdeme si o nich něco v encyklopedii. - Nejméně děti znaly páva. Tak jsme se mu nejvíce věnovali.

Pohybové aktivity s barevným pírkem – foukání, vyhazování, šimrání po těle, chůze s pírkem na hlavě, na ruce, na zádech, běh mezi pírkem, přeskakování.

1. Dělení do skupin podle barev peříčka, pohyb jedné skupiny dle zadané barvy (více místa, více možností si pohrát s pírkem).

2. Komunitní kruh: Co víme o peří? Otázky, nové informace (husí brk na psaní, výplň do peřin a polštářů, bund a spacáků, teplo), pozorování lupou.

3. Pohybová improvizace podle zadání: Koudel žoužel ptačí trus, proměnit se ve vrabce zkus (skoky), ve vránu zkus (létání), v páva zkus (pyšná pomalá chůze).

4. Klabizňák měl od každého trochu. A proto nejprve letěl k vrabcům. Četba z knihy, kdy ho vrabci, pak vrány i pávi odhánějí. - Při četbě jsem zdůraznila výkřiky daných ptáků. Vždy jsem je s přiměřeným hlasovým zabarvením několikrát zopakovala, aby to evokovalo opravdové ptáky.

5.) Komunitní kruh: Jak bylo Klabizńákovi? Zažil jsi někdy podobný pocit, podobnou situaci? Rozhovory o kamarádství, jak se k sobě děti chovají při hrách. Jak se chovají k sobě děti, kteří se neznají? Proč se mi někdo líbí a jiný ne? Narazili jsme na některé situace z ranních her, kdy někdo vyhazoval druhého ze hry, bral mu hračky apod. Také se děti shodly na tom, že si raději hrají s někým, koho znají.

6. Vnitřní hlasy: Na co Klabizňák myslel? Co ho napadalo, když seděl sám na stromě – viz obrázek z knihy. Proč tomu tak bylo, si povíme zase příště, ale teď rozveselíme ptáka Klabizňáka tím, že mu nalepíme peří na tělíčko (hnědé natrhané papíry).

 

Lekce 3. – Vypadáš jinak!

Výtvarné činnosti: Malujeme černou temperou hlavu Klabizńáka, lepíme zobák z barevného papíru a oči, popřípadě barevná pírka na paví ocas. Tyto výtvarné aktivity se dělají v průběhu celého projektu, záleží na aktivitě a potřebách dětí. Některé mají hotovo rychle, jiné potřebují více času i klidu, některé je třeba trochu povzbudit a namotivovat: „Tomu tvému Klabizňákovi je zima, dnes je venku velký mráz. A čím bude zobat zrní? A jak si bude namlouvat samičku, když nemá nádherný ocas?“

Pohybové hry „s vajíčkem“: Hrajeme si s měkkými míčky, zkoušíme je nosit pod bradou, rukou, mezi nohama, kotníky, přendávat z jedné ruky do druhé, opatrně vyhazovat, kutálet, zahřívat apod.

Hod do hnízda“ – naše vajíčka jsou naštěstí odolná, proto je můžeme zkusit hodit do hnízda (proutěný koš).

1. Zvukový záznam - hlasy ptáků: Na zemi jsou obrázky různých druhů ptáků - sova, vrabec, vrána, čáp, holub, páv, kukačka. Jaké zvuky vydávají? Zkoušíme vše společně. Na jedno tlesknutí oživíme ptáky hlasem (zapnutí nahrávky), na dvě tlesknutí utichneme (vypnutí nahrávky).

2. Hra „Najdi svého druha po zvuku“ – dětem pošeptám jeden druh ptáka (každý pták se tu vyskytuje dvakrát až třikrát, záleží na počtu dětí). Na povel vydávají daný zvuk a zároveň musejí poslouchat a najít svou ptačí skupinu. - Samozřejmě si některé děti (ze sedmnácti asi pět) nepamatovaly, co jsem jim pošeptala. Tak jsem si rychle něco vymyslela a pošeptala to znovu. Hru jsme zopakovali dvakrát, pro zjednodušení jsem podruhé vynechala páva. Děti si při druhém opakování hned pamatovaly zadaného ptáčka, našly se rychleji, nepotřebovaly ani mluvit. Občas některé potřebovalo pomoct s vydáváním zvuku, protože jej nebylo slyšet, ale každý našel svou skupinu.

3. Zvuk ptáka KlabizňákaJaký asi vydával zvuk on?Jako páv, vrána či vrabec?

4. Vnitřní myšlenky – připomenutí situace, kdy pták Klabizňák sedí smutný na stromě, protože ho nikdo nechce přijmout mezi sebe. Každé dítě se stane Klabizńákem, najde si místo, kde bude sám. Koho se dotknu, může říct, co ptáčka napadalo? - Děti si vzpomněly na slova, která říkali Klabizńákovi pávi (Co tu chceš, ty jedna vráno?), vrabci (Leť si mezi pávy a neujídej!) i vrány (Hrrr - na toho vrabce!). Při vnitřních myšlenkách nejčastěji uváděly, že je jim smutno po mamince a kamarádech.

Teď chvilku počkej, ptáku Klabizńáku, já ti někoho přivedu, kdo ti možná poradí.

5. Učitelka v roli sovy (s maňáskem sovy) se Klabizňáka (dětí) ptá, co ho trápí. Pak mu radí, že se musí změnit. Musí se sám rozhodnout, kým bude, zda vrabcem, vránou či pávem. Sova odlétá.

6. Postojová osa: Tak co, ptáku Klabizńáku, kým bys chtěl být a proč? Postavíš se k barevnému pírku (páv), k velkému zobáku (vrána) či k hnědému papíru (vrabec)? -  Ze sedmnácti dětí se tři daly k vránám z důvodů černé barvy a velkého zobáku, šest holčiček se přidalo k pávům pro jejich krásné peří a barevný ocas ale  většina chtěla být vrabcem, protože je roztomilý, malý, má hezké jméno a vesele si pípá.

7. Reflexe: Jak se asi rozhodl pták Klabizňák?  A jak jsme my zatím spokojeni s rozhodnutím? Věděli jsme hned, kým chceme být? -  Už podle předchozí aktivity bylo vidět, že děti s výběrem neměly problémy. Jasně u nich rozhoduje vzhled. Jak se ale v knize dočteme, Klabizňák podle krásného ocasu šel také poprvé k pávům. Aby si lépe uvědomily rozdílné vlastnosti daných ptáků, četli jsme si při odpoledním odpočinku knihu od Hedy Průchové a Aleny Ladové „Ptačí pohádka“, kde datel obchází všechny možné ptáky a zjišťuje, proč on je smutně černý a má jen červenou čepičku. A v příští lekci si to vyzkoušíme.

 

Lekce 4. – Jaký chci být?

Výtvarná činnost: Dodělání nakresleného ptáka Klabizňáka – výstava obrazů ptáka Klabizňáka.

Pohybové aktivity: Jak létají ptáci? V hejnu. V zástupu. „Do véčka“. Podíváme se na obrázky z encyklopedie, co je to zástup, hejno, „véčko“. Zkoušíme to nejdříve ve trojicích, podle zdatnosti spojíme dvě trojice, ale můžeme zůstat u nejjednodušší varianty – dvojice se pohybují vedle sebe, či za sebou. (Z časových důvodů jsem tuto činnost zjednodušila, zkoušeli jsme si jen létání (běhání) za vedoucím dítětem v zástupu a létání v hejnu. Dobře to fungovalo.)

1. Komunitní kruh: Připomenutí příběhu – vyprávění po kruhu pomocí ilustrací z knihy. Mluví ten, kdo má v ruce sovu (loutka z minulé lekce).- Loutka sovy v rukou dětí a ilustrace z knihy dětem při vyprávění byly velkou oporou. Každý řekl jednu větu, která docela logicky navazovala na tu předcházející.

2. Báseň o ptáku Klabizńákovi.

3. Četba o tom, co mu radila sova a měsíc, ukázka ilustrací.

4. Komunitní kruh: Co tím mysleli? Co musel Klabizňák udělat?

5. Pohybová improvizace v roli páva: Klabizňák se rozhodl proměnit se v páva. Koudel žoužel ptačí trus, proměnit se v páva zkus! Chodíme jako pávi, vzdycháme „Ach, to jsme krásní, och, to jsme nádherní, uch, to naše barevné peří!“

6. Krátká reflexe: Bavilo vás to? Jak jste si připadali? - Tato akce byla pro děti zábavná, jen když jsem řekla, jestli by je to bavilo dělat celý den, většina z nich říkala, že ne.

7. Zvukový záznam: Pak zkusil být vránou. Jak to vypadalo, si můžeme poslechnout z nahrávky. Učitelka zvukově a slovně přehrává vránu, která útočí na zajíčky. Děti mají zavřené oči nebo sedí zády k učitelce.

8. Reflexe: Jaké jste měli pocity? Kým byste v této ukázce chtěli raději být? Vránou, zajíčkem? A proč?- Z vrány měly děti strach, zaslechly totiž i zoufalé hlasy králíčků a myší, na které útočila. Vše vytvářela učitelka svým hlasem, tak mohla reagovat na reakce dětí a svůj „herecký“ projev situaci přizpůsobit. Někdo chtěl být vránou, někdo ničím.

9. Pohybová hra „Vrabec a hlídač“: Pak si vyzkoušel být vrabcem. Ti žijí v hejnech, uzobávají člověku zrní a odletí, když se vzbudí.

10. Postojová osa: Ke komu se přidal pták Klabizňák teď, když už si to všechno vyzkoušel? Opět ve třídě je na jedné straně pírko páva, uprostřed zobák vrány, na druhé straně hnědý papír jako peří vrabců.- Paví peří, bohužel, zase nezklamalo. Ve třídě bylo 16 dětí – pět dívek stále chtělo být pávem, protože „má přeci to krásné a barevné peří“, víc neřešily. Čtyři děti se přiklonily k vráně opět pro velký zobák, ale vyhovovalo jim také, že z nich má někdo strach. Jedno z nich si to ale při naší debatě rozmyslelo a přidalo se k vrabcům. Tam bylo dětí nejvíc, osm, a důvodem bylo, že kromě roztomilosti rády zobají kukuřici a zrníčka. Pak jsem dovyprávěla, kam se ztratil Klabizňák.

11. Reflexe: Co vás bavilo? Bylo vám něco nepříjemné? Rozhodli jste stejně jako v minulé lekci? - Na závěr jsem dětem půjčila knihu o ptáku Klabizńákovi, aby si ji celou prohlédly. Na hraní dostaly i loutku sovy a plyšového zajíčka.

 

Další činnosti během ostatních zaměstnání:

Práce s grafickými listy:

  • Do jakého hnízda poletí který pták se svým vajíčkem? Spoj vejce, hnízda a ptáky stejné velikosti.
  • Spoj stejné siluety letících ptáků.

Pohybová cvičení:

  • „Ptačí hnízda“ - s barevnými kroužky. Každý pták má své hnízdo. Kukačka však ne a čeká, kdy nějaký pták své hnízdo opustí. Hraje-li hudba, ptáci létají a shánějí potravu. Nehraje-li, musí si rychle najít nějaké hnízdo, ale pozor, musejí tam být dřív, než kukačka. Dítě, na které nezbylo hnízdo, se stává pro další hru kukačkou.
  • „Hnízdo z těla“ - udělej ze svého těla hnízdo pro malého ptáčka, pro většího (spojí se dvě až tři děti), pro největšího (celá třída).
  • „Tahání žížaly“ – přetahování lanem
  • „Ptačí nálet“ – děti sedí v kroužku, jedno je uprostřed. Všichni představují různé druhy ptáků (např. vrabec, vrána, kos). Dítě uprostřed říká, že si místo vymění vrabci. Všichni vrabci si musí přesednout na jiné místo a dítě uprostřed někomu zabírá místo. Ten, kdo zůstal bez místa, se stává vyvolávačem uprostřed. Může se také místo jednoho druhu ptáka použít „Ptačí nálet!“ Na to si musí přesednout všichni ptáci.

 

 

Brémští muzikanti podle bratří Grimmů neobsahují podrobný popis realizace, i když realizováni byli, ale pouze základní scénář, jinak řečeno „boďák“. Projekt je dokladem využití učební látky mateřské školy v souvislosti s příběhem. Učební látky typu „hospodářská zvířata“ nebo „les v noci“ či „telefonický rozhovor“ na samostatnou lekci nevydají, a navíc jejich zapojení do příběhu jim dodává na životnosti, děti je vnímají v souvislostech, v nichž se v životě nacházejí. V práci s malými dětmi je literatura, a zejména tradiční lidová pohádka, nezastupitelná.

Brémští muzikanti

Tento projekt jsem realizovala v 2. polovině školního roku se třídou předškoláků, kteří měli s dramatickou výchovou roční zkušenost pod mým vedením v MŠ. V projektu jsem si tedy mohla dovolit náročnější techniky a metody dramatické výchovy, jakými je např. etuda či vytvoření konkrétního prostředí s navazováním na nápad druhého dítěte.

Témata:  Hospodářská zvířata a hudební nástroje Domácí zvířata. Loupežníci – zloději v pohádce i v našem světě. Les v noci. Strach. Povolání.  Policejní zásah - telefonický rozhovor. Co můžeme vidět v televizních zprávách.

Cíle

  • Osobnostně sociální: Rozvíjíme vztahy při skupinové neřízené hře. Vnímáme pocit nesvobody, strachu ze stáří, samoty.
  • Vzdělávací: Rozdělujeme zvířata hospodářská a domácí, vnímáme jejich užitek, řeč a potřeby. Upevňujeme si znalosti o hudebních nástrojích
  • Dramatické: Zkoušíme si stínohru z rukou. Procvičujeme pantomimické činnosti na základě přesnější představy (hra na hudební nástroj). Vyzkoušíme si hru v roli (lupič a policajt).

Činnosti při ranních hrách: Stavby hospodářství, grafické listy, stínohra – co umí ruce za zvířata

Pohybové hry: „Najdi druha podle určitého znaku“ - hlasu, zvuku, zvířecí řeči, „Místa si mění oslíci…“, „Stromy, pařezy“

Dramatické aktivity: Sochy v prostředí, vnitřní myšlenky, ozvučené prostředí, pantomimická hra na hudební nástroj, dialog – telefonický rozhovor, etuda, živé obrazy - fotografie

Slovní hry: Vyprávěj, co vidíš na obrázku. Doplň přímou řeč zvířete či postavy na konkrétní ilustraci.

Výtvarné činnosti: Kresba zvířat, loupežníků (s využitím látek, knoflíků apod.), obkreslování stínů na zdi na papír (viz strašidelný les), využití ilustrací, kresba mapy prostředí – cesta lesem od hospodářství k chaloupce

Písničky: Když jsem já sloužil, Starý farmář farmu měl, Krávy, jak si povídáte, Před dubem za dubem

Básně: Všichni píší o zvířátkách – soubor básní na téma zvířata

Grafické listy: Bludiště – zvířátka v lese, spojování mláděte a matky, 

Dramaticko-výchovný projekt 

cca týdenní plán

1) pohybová hra „Na prostředí“ – hřiště, rybník, louka, les, vesnice, statek

2) Komunikativní kruh: V jaké zvíře bych se proměnil a proč? Nakonec společná proměna v osla (využití zaříkávadla: Hárám barům, hercům pikům, křížům káru, ať se stane, co se v kouzlech stává, ať je z dětí osel hladový jak kráva.)

3) Jaký jsem osel? Hladový, mladý, starý, rychlý, líný,…

4) Učitel v roli pána, který se zlobí na osla, že už je starý, pomalý a nic neunese a že ho nebude krmit nadarmo, že se ho zbaví, jen co se vrátí z pole…

5) Myšlenky osla a nápad, co by měl udělat

6) Osel utekl pryč, možná až do města: Co mohl slyšet, kdyby došel až do Prahy. Zvuková kulisa města.

7) Co se dá dělat ve městě za práci? Skupinová pantomima.

8) Koho potkal osel cestou, ještě než přišel do města – poznej podle zvuku se zavřenýma očima (zvuky vydávají děti, kterým jsem to pošeptala – pes, kohout, kočka). Všechna tato zvířátka utekla ze statku, protože se bála, že je vyhodí či se jich jinak zbaví. Možné je tyto části přečíst a pokračovat zvířecí touho po muzicírování.

9) Četba o tom, že se zvířátka chtěla stát muzikanty v městské kapele.

10) Pantomima – uhádni, na co hraji

11) Cesta lesem – pantomima, boční vedení nebo pohybová hra „Stromy, pařezy“ nebo využití nápadů dětí, co nás může v lese potkat za překážky

12) Strach v lese – komunikativní kruh: Z čeho můžeme mít v lese strach? Co komu pomáhá, když se bojí?

13) Učitel v roli jednoho ze zvířat – Podívejte, tamhle vidím světýlko! Co to jen může být? Nápady dětí…

14) Chůze ve dvojicích – půjdeme se tam podívat, ale je tma a dobře vidí vždy jen jeden ze dvojice (kocour)

15) Stála tam chaloupka – postupné ztvárnění prostředí uvnitř chaloupky („Jsem stolička“, „Jsem polštář na stoličce“ – snaha o navazování – záleží na zkušenosti skupiny)

16) Četba o doupěti loupežníků.

17) Zvířátka se dívají oknem (krabice s dírou) a říkají, co vidí v chalupě loupežníků.

18) Co dělat? Někomu to říct??? Práce ve dvojicích – telefonní rozhovor s policií (jeden je policista, druhý chce nahlásit objevení zlodějů). Rozhovory probíhají najednou, pak lze vyzvat děti, jestli nám to chtějí předvést.

19) Policie oznámení přijala a jak pokračovala a jak to s loupežníky dopadlo, dokončí děti – práce v menších skupinách (etudy, které uvádí učitel jako televizní hlasatel, který uvádí zásah policejní skupiny proti zlodějům…).

20) Komunikativní kruh: Chaloupka je prázdná, co zvířátka udělají?

21) Živé obrazy: Jak to vypadalo v chaloupce po roce ráno, v poledne, večer – děti ve skupinách tvoří fotografie zvířátek (v každé skupině jsou min. čtyři děti, ale i více, protože postupně se k nim mohlo nastěhovat mnoho jiných zvířat…)

 

A zase prší…

Literární předlohy: Jiří Kolář „Proč musí být deštníkáři“, Jiří Žáček „Když prší, kvetou paraplíčka“

Téma: Co dokáže počasí na podzim? Jakou sílu může mít déšť. Jak zatočit s nudou.

Délka projektu: 5 dní

Cíle

  • Osobnostně – sociální: Hledáme, co je hezké na podzimním počasí. Zkoušíme spolupráci ve skupině, vnímáme druhého. Nebojíme se říct svůj nápad. Objevujeme cestu k poezii i obsah básně.
  • Vzdělávací: Vysvětlíme si pojmy poprchávat, pršet, lít jako z konve, povodeň, potopa, bouřka, mžení, mrholení, rosa, kroupy. Připomeneme si, jak se chránit před deštěm. Naučíme se básničku, více se zaměříme na její obsah.
  • Dramatické: Zvládneme udržet tempo. Měníme sílu zvuku podle určitého pravidla. Rozvíjíme vyjadřování pohybem na základě konkrétní představy. Zkoušíme hru s předmětem – proměna deštníku v něco jiného.

Metody

Pohybové hry: S obručí – skoky do louže apod., s lanem – obří louže, Schovej se před deštěm (hra Na domečky), pohyb v prostoru „Mraky se nesmí srazit – hrozí bouřka“!

Rytmické hry: Zvuky deště  - ťukání do podlahy podle intenzity deště, foukání větru, změna tempa, rytmu

Dramatické aktivity, metody: Pantomimicky ukaž, co můžeme dělat v louži – jako děti, mravenci či ptáci. Mraky se postupně spojují v jeden velký mrak. Přednes básně – pochopení jejího obsahu. Vnitřní myšlenky. Hra s předmětem.

Výtvarné činnosti: Barvení deštníků, hra s temperou a vodou, nakreslený obrázek přelepit folií či igelitem – Co vidíme přes zavřené okno?

Knihy: Encyklopedie o počasí (O. Sekora – Malované počasí), leporela (Krtek a povodeň), Jak pejsek a kočička myli podlahu (sušení prádla).

Písně: „Prší a prší, nebi je do pláče“(divadlo Minor), „Prší, prší, jen se leje“, „Kočka leze dírou“, „Podzime, už zas nosíš deště“(kapela Hmm)

Další literatura: A. Wágnerová – Jabečňák (kapitola o nudě), A. A. Milne – Medvídek Pú (o potopě), Z. Miler - Krtek a potopa

 

  • Déšť

Ranní hry: Prohlížíme si knihy spojené s počasí. Pozorujeme počasí venku. Hra s barvou a vodou – rozpouštění.

Pohybová činnost před svačinou: Protažení s obručemi. Hra s obručí jako s louží – co se vše dá dělat v louži, když jsme děti, ptáčci, mravenci apod.?

1. Návnada: Děti si zavřou oči a poslouchají zvuky. Ty dětem pustí na zvukové nahrávce deště. Co by to mohlo být?

2. Komunikativní kruh: Když se řekne déšť, napadne mne…

3. Prohlížení knihy Malované počasí O. Sekory. Vysvětlení, jak dochází k dešti, k bouřce.

4. Pohybová hra „Bouřka“ (obdoba hry „Molekuly“). Děti se pohybují po prostoru, každý je jeden mráček. Může hrát pomalá hudba. Učitelka stopne hudbu a řekne počet, kolik mraků se spojilo. Je vhodné si děti spočítat, popřípadě se zapojit do hry, aby počty ve skupině vycházely. Na konec řekne „Jeden velký mrak“ a děti co nejrychleji vytvoří velkou skupiny.

5. Zvuky deště: Vyzkoušíme si, jak déšť zní. Můžeme použít ruce, nohy, zem, ťukání apod. Nejdříve všichni najednou, pak můžeme i jednotlivě. Dítě zvuk předvede a ostatní ho po něm opakují. Je to liják nebo jen malý deštík? Zkoušíme i intenzitu zvuku.

6. Reakce na smluvený signál, zvuky podle síly deště (podle výšky paže učitelky). Neprší - paže učitelky je na zemi, začíná poprchávat – paže se zvedá, déšť sílí – paže se zvedá, je bouřka, padají kroupy – paže je nejvýše a pak déšť opět ustává.

7. Poslech hudební nahrávky „Prší a prší, nebi je dopláče.“

8. Reflexe: Máte rádi déšť? Dozvěděli jste se dnes něco nového? Jaký zvuk se vám líbil nejvíc?

  • Deštníkáři

1. Komunikativní kruh: Jak se chráníme před deštěm? Po kruhu se posílá vystřižená kapka vody.

2. Hra se slovy: Kdo je to deštníkář? Známe ještě nějaké jiné zvláštní povolání, třeba i vymyšlené? Jak se jmenuje pán, který vyrábí pláštěnky, holínky, kapuce, čepice, šátky?

Děti si mohou vymýšlet i nová slova, ale důležité je jim vše vysvětlit a upřesnit (obuvník, švadlena apod.). Deštníkáři někde dodnes existují, sami si vyrábějí ručně krásné deštníky, ale většinou se již deštníky vyrábějí strojově.

3. Pohybová hra – „Schovej se před deštěm“. Pedagog má velký deštník, děti chodí, běhají po prostoru (louka, les apod.). Když pedagog rozvine deštník, musejí se schovat pod stříšku. Lehčí varianta – každý si dělá stříšku sám sobě (zvednuté paže do kapličky), těžší varianta – střechu dělají dvě děti naproti sobě, třetí se schovává.

4. Co by se stalo, kdyby nebyli deštníkáři? Po vyslechnutí odpovědí pedagog pokračuje básní Jiřího Koláře:

Kdyby nebyli deštníkáři, nebyly by deštníky.

Kdyby nebyly deštníky, ….(čas pro odpovědi dětí) zmokli bychom jako slepci.

Kdybychom zmokli jako slepice, vypadali bychom jako… (nápady dětí) zmoklé slepice.

Kdybychom vypadali jako zmoklé slepice, každý by se nám …(děti) smál.

Kdyby se nám každý smál, kdekdo by se nám vyhýbal.

5. Kdyby se nám kdekdo vyhýbal,…

Jak by nám bylo, kdyby se kdekdo vyhýbal? Pohybová aktivita – chůze mezi sebou, nikoho si nevšímáme, na nikoho se nepodíváme, vyhýbáme se…

Zkuste říct pocity člověka, který je sám, nikdo si s ním nehraje, nemluví.

6. Žili bychom jako půl v plotě – co to znamená? Každý se teď zkusí proměnit v kůl v plotě, v plaňku, v tyčku (plot jsem měla na ukázku malý dřevěný, aby si to děti lépe představily). Děti se zkusí postavit do řady vedle sebe s většími mezerami. Ve třídě je na základě menšího prostoru lepší utvořit dva ploty nebo jeden do kruhu.

7. Učitel v roli stařenky (šátek na hlavě), co už nemá doma žádné dřevo a je jí zima. Přemýšlí, kde sebere dřevo. „Aha, tady je dřevěný plot, k čemu tu uprostřed třídy stojí? Ten už nikdo nepotřebuje, vytrhnu si jeden kůl, rozsekám ho na třísky a spálím v kamnech. To bude teploučku!“ Postupně stařenka odvede větší skupinu dětí (kůly do kamen) a v prostoru jich zůstane jen pár…snaha o pochopení výrazu: Cítí se jako kůl v plotě.“

Zde je možné nechat improvizovat děti, jak zareagují, budou se bránit.

8. A proto musejí být deštníkáři!

9. Reflexe: Jak jste se cítili jako kůl v plotě?

10. Zopakování básně.

  • Den deštníků

Děti či učitelka přinese z domova vlastní deštníky, prohlídka ve třídě.

Následují výtvarné práce – výroba papírových deštníků: barvení, stříhání, polepení kapkami, zapouštění barev do klovatiny, do vody apod. Tyto činnosti mohou probíhat během celého dne, mohou se přesunout i na dny další dle možností učitelky a času.

  • Když prší, kvetou paraplíčka

Ranní hry: Prohlížení knihy „Krtek a potopa“, ve volných chvilkách vyprávění či četba „Medvídka Pú“, jak zachraňoval prasátko na deštníku.

1. Prohlídka nabarvených deštníků či rozevřených opravdových deštníků.                             

2. Hra s předmětem:

„Jako co by se zavřený deštník mohl ještě použít? Nepřipomíná vám něco? Učitelka nejprve sama předehraje pantomimou, deštník jako pádlo, činku na cvičení apod. Pak dá možnost dětem.

„Připomíná vám něco jiného rozevřený deštník?“ Loď z medvídka Pú, houpačku, vanu apod. Zkoušíme si to pohybem ztvárnit.

4. Narativní představa: Děti si zavřou oči. „Představte si, že letíte letadlem nad Prahou. Co vidíte shora? Necháme děti říkat, co vidí…Stále letíte letadlem a nejednou začne pršet. Co se děje dole? Lidé se schovávají nebo si berou pláštěnky, rozevírají deštníky. Jak vypadají rozevřené deštníky z letadla?

5. „Když prší, kvetou paraplíčka“. Vysvětlení pojmu paraplíčko – viz Krtek a paraplíčko. Praha vypadá jako rozkvetlá louka plná barevných květin…

6. „Když prší, kvetou paraplíčka. Když prší voda do ticha, poslouchej déšť a zavři víčka.“  Jaké zvuky se ozývají za deště? Děti ozvučí déšť.

7. „Když prší, kvetou paraplíčka a každé někam pospíchá…“ Děti si samy mohou vyzkoušet rozevření deštníku a chůze po Praze (po třídě). Všichni společně říkáme báseň „Když prší“.

  • Když prší, tak si kreslíme, zpíváme, hrajeme

Ranní hry: Kresba toho, co vidíme z okna. Pak se obrázek přelepí bublinkatou folií, může se udělat rámeček jako okenní rám a vznikne okno, přes které se díváme na déšť venku.

1. Pohybová hra „Prší, zmokne nám prádlo“. Pantomima vedená učitelkou - Děti jako rodiče vyprané prádlo nesou ven a věší ho na šňůru, hodně se vytahují, je to vysoko. Najednou začne učitelka hrát na klavír a volá: „Prší, zmokne vám prádlo“. Děti se i s pomyslným prádlem běží schovat na určené místo. Jiný zvuk klavíru znamená, že vysvitlo slunce.

2. Návnada vyprávěním (vymyšlený příběh nebo úryvek z knihy Jablečńák o nudě: Jednou zase pršelo a byla zima a Vítek s Vojtou museli zůstat doma. Měli jít s mámou a tátou pouštět draky, ale nešlo to. Byli smutní a trochu i naštvaní.

3. Co se ozývalo z jejich pokojíku? Kdo chce, řekne, co si myslel Vítek s Vojtou.

4. Najednou se ozvaly divné zvuky – poslouchejte! Učitelka šramotí za rohem, aby to děti neviděly, nebo si mohou zavřít oči. Co to bylo?

5. Bylo to něco horšího než myš. Byla to NUDA! Ukažte, jak vypadal Vítek s Vojtou (nebo Jablečňák), když na ně sedla nuda!

6. Práce ve dvojicích: Zkuste vymyslet něco, co nudu zažene. Kdo chce, může nám to říct či předvést. Učitelka zpočátku dětem pomáhá (kreslíme, hrajeme karty, Člověče, s Legem, čteme si…)

7. Pohyb. Hra „Nuda není doma“. Učitelka v roli nudy chodí po třídě. Aby na nikoho nesedla, děti musejí pantomimickým pohybem něco dělat – pracovat, hrát si apod. Když nuda odejde, mohou si dělat, co chtějí – válet se, lenošit, řádit.

8. Proti nudě pomáhá i zpěv s kytarou: Prší a prší, nebi je do pláče.“ Tuto písničku jsme poslouchali během celého týdne, takže si ji jen připomeneme. Co ještě můžeme zpívat? Znáte nějakou písničku o dešti? Zpěv s klavírem, s tleskáním, s hrou na tělo.

9. Závěr – Jaká nuda vypadá? Kresba či malba nudy.

Další nápady: Zvuky nudy, jak se pohybuje nuda, zmoklý obrázek – výkres namalovaný vodovkami lehce postříkat či nechat o něj prásknout bublinu z bublifuku.

 

Kolotoč v Africe

         S postavou pana Pulkrábka a jeho starodávným dřevěným kolotočem jsme se potkávali na jaře a v létě roku 2015 s celou třídou předškoláků. Řízená činnost probíhala po dopolední svačině, cca od 9 – 10 hod. se všemi předškoláky v jejich třídě. S dětmi jsem se již seznámila v 1. pololetí, kdy jsme spolu pracovali na projektu „Vodník Česílko“, takže již znaly můj přístup, některé mé často využívané metody, hry i činnosti. Co se týká práce s touto knihou, musela jsem si najít hlavní vyprávěcí linku a trochu tomu celé dílo přizpůsobit. Pro přehlednější a jasnější děj příběhu jsem si vybírala jen ty nejdůležitější úryvky, které vyprávění logicky posouvají kupředu, které děj příliš nekomplikují, které neztrácejí niť příběhu, a které nám pomáhaly si představit danou situaci, se kterou jsme poté pracovali. Vynechala jsem mnoho kapitol, jednak ty, které se týkají vzpoury na lodi Vlaštovka (Vzpoura, Návrat Vlaštovky) a přepadení kmenem zlých Krabulů v čele s kouzelníkem Bimbulou (Bimbula hrozí, Přepadení). Mnoho kapitol jsem nahradila pouze krátkým vyprávěním či přímo nějakou aktivitou a metodou dramatické výchovy (pohybovou hru, pantomimou, bočním vedením, dopisem, hrou v roli apod). Celá kniha se dá využít na předčítání při odpoledním odpočinku, ale až po skončení projektu, aby se dětem vyřazenými pasážemi nezkomplikoval prožívaný příběh v lekcích.

Literární předloha: V. Čtvrtek: Kolotoč Afrika, Dobrovský, Praha 2013

Skupina: 26 předškolních dětí ve věku 5 – 7 let.

Čas: 7 lekcí trvajících cca 50 minut.

Témata: Jak to vypadá na pouti. Práce námořníků na lodi. Afrika – jiný národ, jiná kultura. Exotická zvířata. Afrika čaruje. Co pro zvířecí postavy na kolotoči znamená svoboda?

Cíle osobnostně – sociální: Prohlubujeme práci ve skupinách, ve dvojicích, vzájemné vztahy a respekt. Trénujeme trpělivost a vnímání druhých při střídání v zadaných aktivitách. Dokážeme se pro něco rozhodnout a stát si za tím, popřípadě si svůj názor obhájit.

Cíle pedagogické: Rozšíříme si poznatky o exotických zvířatech. Poznáváme svět a jiné národy. Pracujeme s mapou, s encyklopediemi. Vnímáme rozdílné lidské rasy (běloši, černoši) i jejich kultury.

Cíle dramatické: Pohybem a zvukem (hlas, hudební nástroj) dokážeme vyjádřit postavu, zvíře, prostředí. Zkoušíme se domluvit zástupnou řečí. Procvičíme si rytmus při slavnosti v Africe (bubnování na africký buben).

Metody: Pohybová hra, komunitní kruh, skupinová pantomima, boční vedení, postojová osa, učitel v roli, hra v roli, zástupná řeč, ozvučené prostředí, vnitřní hlasy, reflexe.

Pomůcky: Kniha V. Čtvrtka, špejle, bekovka, papírek s telegramem, kytara, židle, lano, větší papírová krabice, Orffovy nástroje, kompas, fotografie či obrázky afrických zvířat, loutka černocha, výtvarné pomůcky na výrobu černochů (rulička od toaletního papíru, provázek, kuličky, barevné papíry, papírová koule z černého papíru), africká hudba.

Lekce 1. – Pouť

  • Hra na prostředí – děti ze svých těl vytvářejí věci, které do daného prostředí patří (les, moře, domov, plavecký bazén, Zoo, samoobsluha, pouť).
  • Komunitní kruh: Na pouti mám nejraději…po kruhu se posílá špejle (buď jako vzpomínka na cukrovu vatu či vystřelenou papírovou růži).
  • Kolotoč – na pouť patří také kolotoč. Učitelka drží stuhy za jeden konec uprostřed kruhu, každé dítě drží stuhu na konci druhém., otáčíme se společně jako kolotoč podle zadaných rychlostí (1 – 3).
  • Četba o panu Pulkrábkovi a jeho kolotoči, houpačkách a kolovrátku
  • Učitel v roli (s bekovkou na hlavě) pana Pulkrábka přibíhá s telegramem: „Dostal jsem telegram. V neděli! To musí být velice důležitá zpráva, když přišla v neděli, kdy normálně nechodí pošta. Tak si ho přečteme.“ Učitelka v roli čte potichu, kroutí hlavou, nasazuje si brýle, otáčí telegramem na všechny strany apod. „Tomu nerozumím, to je nějaký divný telegram. Neumíte to někdo přečíst?“ Dává dětem možnost poznat nějaká písmena. Pak čte: „Bi ibib bebebe eb ib ebebeb bu bibibi eb bambambam. To jsem z toho jelen. Rozumíte tomu někdo? Kdo mi to píše? Potřebuji se trochu projít na vzduchu a promyslet si, co s tím.“ Odchází, vrací se opět jako učitelka.
  • Komunitní kruh: Můžeme nějak poradit panu Pulkrábkovi? Jak se dozví, co má v telegramu? Popřípadě je třeba dovysvětlit, co to takový telegram je.

Děti vymýšlí, jak a kdo mu telegram přeloží, co v něm asi stojí a kdo mu to píše.

Dnešní děti nevědí, co to telegram je. Počítala jsem s tím. Měla jsem u sebe skutečný telegram, který jsem obdržela v den jeho ukončení (31. 3. 2010) a na základě jeho ukázky jsem vše dětem vysvětlila.

  • Četba o profesorovi Afrika
  • Postojová osa – Pojedeme do Afriky? Kdo chce, aby pan Pulkrábek jel, postaví se k telegramu, kdo by raději zůstal doma, stojí u bekovky. Kdo neví, postaví se doprostřed. Přemýšlejte o všem, co se může honit pan Pulkrábkovi hlavou – je to daleká cesta, neumí jejich řeč, má na to dostatek peněz, bude to dobrodružství a zábav, není to nebezpečné apod.

Většina dětí chtěla jet do Afriky. Důvod – je tam teplo a moře, jsou tam zvířata, bude to legrace. Ty, co nechtěly, měly strach, málo peněz.

Lekce 2. – Cesta do Afriky

  • Skupinová pantomima, pohybová hra: „Na dopravní prostředky“  -Čím se dá cestovat do Afriky?

Děti samy říkají své nápady a pohybem je předvádějí. Ostatní to dělají po nich (auto, vlak – jedeme za sebou, letadlo  -rozpažené ruce apod.). Pokud nezazní loď, děti lehce navádíme, na čem se dá přeplout moře.

  • Četba o trojstěžníku Vlaštovka
  • Stavba lodi – pomocí věcí ve třídě stavíme velkou loď, ať se tam vejdeme všichni. Můžeme použít cokoli, ale musíme se na tom společně domluvit.
  • Pohybová pantomima – co jsem na lodi, co dělám. Každé dítě si vymyslí nějakou činnost – věším vlajku, myju podlahu, vařím, natírám loď, řídím apod.
  • Hra „Kapitán spí“ – když kapitán (učitelka s námořnickou čepicí) je na palubě, hlídá, jestli každý plavčík dělá svou práci. Když si jde do podpalubí odpočinout, plavčíci si mohou dělat, co chtějí. Ale kdykoli se objeví kapitán na palubě, pilně pracují.
  • Píseň „Veselo je na moři“  a společné vymýšlení jeho pokračování (celé znění textu v závěru projektu). Hra na kytaru, melodie dle vlastního nápadu učitelky.
  • Komunitní kruh: Jak asi cestovali na lodi figurky z kolotoče? Četba o hrochovi z kolotoče uloženého do krabice
  • Cestování v krabici – učitelka má v ruce velkou krabici, různým způsobem ji naklání a děti dělají pohyb, jako by byly ony zavřené v té krabici. Jak se asi cítil hroch v bedně?

Co nás ještě potká na moři, si povíme zase příště. Kdo chce, může si namalovat trojstěžník Vlaštovka, plavčíky, moře (možnost výtvarné aktivity na další dny).

Lekce 3. – Bouře

  • Komunitní kruh: Připomenutí příběhu o nalodění pana Pulkrábka a jeho kolotoče na trojstěžník Vlaštovka. Děti se ve vyprávění střídají podle své potřeby.
  • Pohybová hra: „Na ostrovy“ – námořníci se plaví po moři, občas se objeví ostrov, na který se ale vejde jen patřičný počet lidí. Ten počet zadá učitelka (1 – 5). Obdoba hry „Molekuly“.
  • Četba o pověře
  • Komunitní kruh: Co je to pověra? Znáte nějakou? Nešlapat na kanály, vyskočit si třikrát, když vidím trabant, vstávat pravou nohou, pátek třináctého apod.
  • Plavba na lodi – pomocí dalekohledu každé dítě jako námořník volá, co vidí. „Vidím delfíny!“ Pak předá dalšímu. Jako poslední si vezme dalekohled učitelka a volá: „Už je to tady! Třináct beden přivolalo bouři! Vidím obrovskou vlnu, jak se k nám blíží. A obloha je černá jako by ji pomazali sazemi! A na pravoboku zasvítil blesk!“
  • Bouře – jak to znělo, když se bouře blížila, když vrcholila a když se pak zase vzdalovala, si teď vyzkoušíme. Učitelka rozdá dětem Orffovy nástroje. Nejdůležitější je děti upozornit na pravidla (např. Když si dám ruku na uši, nikdo nesmí hrát na nástroj). Učitelka pak dětem naznačuje svým příchodem, zastavením a odchodem z jedné strany prostoru na druhý, kdy se bouře blíží, vrcholí a mizí. Vše je třeba vyzkoušet víckrát, ale když se to povede, mají z toho skvělý zážitek děti i učitelka.
  • Komunitní kruh: Co se stalo s lodí? Mluví ten, kdo má v ruce námořnickou čepici.
  • Četba o tom, že loď vydržela
  • Pocity posádky. Každý se teď stane někým z posádky a zkusí si představit, co ho napadalo po takové strašlivé bouři. Koho se dotknu, může nám svůj pocit sdělit.

Lekce 4. – Afričané

  • Četba o spatření Afriky
  • Komunitní kruh: Co víme o Africe? Kdo chce něco říct, bouchne do afrického bubnu, který stojí uprostřed kruhu.
  • Zástupná řeč, pantomima, práce ve skupinách – jak mluví kmen Bambamů. Rozdělím děti do čtyř skupinek a každému zadám nějakou situaci (1. Máme strašný hlad. 2. Pozor, hoří prales! 3. Sláva! Lov se zdařil! Zabili jsme velkého nosorožce! 4. Umřel nám náčelník. Děti se řečí Bambamů snaží popsat danou situaci.

Nejprve jsme si všichni společně vyzkoušeli říct řečí Bambamů několik vět, např. Au, bolí mne noha. Hurá, vyhrál jsem soutěž v běhu! Brrr, to je zima. Poslouchej, řekni ti tajemství.

  • Četba o přivítání posádky
  • Bubny – zachycení a opakování rytmu. Učitelka jako první vybubnuje nějaký rytmus na buben. Děti to tleskáním opakují. Pak i ony mají možnost něco vybubnovat. Je potřeba i v průběhu činnosti děti upozornit, že rytmus musí být jednoduchý, aby ho i ony mohly zopakovat. Je výhodné si při tom říkat nějaké slovo, či slovní spojení, a všímat si toho, zda daná slabika zní dlouze či krátce (ropucha bí –lá, koloběžka, do toho! apod). U této činnosti je velice praktické, znají-li děti tzv. chodící či vyšlapávanou hru, kdy se slova či věty vyšlapávají podle délky slabik. Na krátkou slabiku se udělá krátký krok, na dlouhou krok delší – cvičení z programu pro předškolní děti na rozvoj grafomotoriky „Metoda dobrého startu“.
  • Četba o náčelníkovi Bambambamovi a přivítání paní Pulkrábkové
  • Smyslová hra: „Přátelské poplácání“ – děti stojí v polokruhu, jedno stojí uprostřed zády k ostatním, má zavřené oči. Někdo z ostatních dětí ho poplácá přátelsky po zádech a pozdraví ho jeho jménem: „Ahoj Alice!“ Alice se poté otočí a hádá, kdo ho pozdravil.
  • Četba o malém synovi náčelníka Bambama Ko-lo-toči
  • Africké miminko  - potichu se jdeme podívat k postýlce, ve které spí malý Ko-lo-toč (loutka z ruličky od toaletního papíru)

Následuje individuální výroba afrických postav z ruliček a papíru podle zájmu dětí.

Lekce 5. – Africká zvířata

  • Pohybová hra: Proměna v exotická zvířata. Pomocí kouzelného zaříkávadla vás teď proměním v různá zvířata. Pozor, když ta zvířata patří do Afriky, vy se v ně proměníte, ale když ne, zůstáváte jako děti.
  • Modelování soch zvířat na kolotoči. Pan Pulkrábek musel rychle postavit kolotoč, protože křtiny se konají už zítra. Práce ve dvojicích – jeden je sochař, druhý socha. Postavte svou sochu zvířete na kolotoč pana Pulkrábka.
  • Četba o postaveném kolotoči.Všichni usínají, aby byli čilí na zítřejší slavnost.
  • Zvukový záznam – děti mají zavřené oči, učitelka vydává různé zvuky (skřípání, vrzání, praskání, bouchání, vrčení, troubení sloní, funění), do toho se ozývají hlasy: „Deset let nesu kolotoč, otáčím se na patě dokola, dokolečka. Mám toho dost! Rozbořím kolotoč, zpřerážím trámky, rozšlapu podlážku. Buďte z ticha, všem vám pomůžu, jen co si rozhýbám klouby, seženu šroubovák a klíč. Hurá! Nejsou tu někde vodní melouny? Jedl bych. Jsem první antilopa, která bude běhat po Africe s kozí bradičkou. To bude senzace! Těším se do pralesa jako malý chlapec. Utečeme do pralesa! A pak každý, kam patří. Rychle, rychle!
  • Komunitní kruh: Co jste slyšely? Kdo to říkal? Co se stalo?
  • Četba o zmizení kolotoče a rozkaz náčelníka o hledání zvířat v pralese
  • Pohybová hra: „Lov divé zvěře“

Lekce 6. – Lov zvířat

  • Připomenutí příběhu, ukázky ilustrací O. Sekory.
  • Cesta do pralesa – boční vedení prostředím pralesa (jdeme křovím, bahnem, přeskakujeme polámané stromy, procházíme potokem, jdeme po kládě přes hlubokou řeku apod.
  • Hledání zvířat v pralese – děti hledají fotografie exotických zvířat poschovávaných ve třídě. Počet fotek je o něco vyšší než počet dětí, aby mělo každé dítě šanci najít svůj obrázek.
  • Komunitní kruh: Nalezená zvířata poskládáme do kruhu. Prohlížíme si je, pojmenováváme, vyprávíme různé zajímavosti, zážitky.

Využila jsem originálních fotografií z Afriky, kde jsme před několika lety byla. Prohlížení jsem doplnila zážitky z cestování (např. Jak šakal jedl moje špagety). Děti doplňovaly vyprávění svými zážitky ze ZOO i vědomostmi o některých zvířatech.

  • Zvuky zvířat: Zkoušíme si, jaké zvuky mohla dělat zvířata v pralese. Zvuky vymýšlí děti, učitelka má některé v zásobě. Např. antilopa ťuká prsty do země, hroch se bouchá do hrudníku, tygr vrčí, lev řve, šakal štěká, zebra tleská, krokodýl pleská do stehen, had syčí, slon dupe, žirafa hladí dlaně, opice volá huhuhuhu!
  • Hledání dvojic zvířat podle zvuku – mezi tím zvířata z kolotoče hledala v pralese své kamarády. Učitelka pošeptá každému dítěti, jaké zvíře a zvuk bude představovat. Dvojice zvířat se pak musí podle zvuku najít. Všichni začínají najednou, která dvojice zvířat se setká, sedá si na zem. J e důležité mít připravených tolik dvojic zvířat, kolik je dětí.
  • Rozehrané etudy: Setkání zvířete z kolotoče s opravdovým zvířetem z Afriky. Děti ve dvojicích vymýšlejí, jak vypadalo setkání zvířat v pralese, co si zvířata řekla, jak se chovala.
  • Postojová osa – zvířata věděla, že za pár hodin mají být křtiny malého Ko-lo-toče. Přemýšlela, zda se vrátí na kolotoč, anebo zůstanou v pralese. Děti se rozhodují. Kdo chce zůstat v pralese, postaví se k bubnu, kdo chce na kolotoč, stojí u bekovky pana Pulkrábka, kdo neví, zůstane uprostřed.

Nejvíce dětí chtělo zůstat v Africe, protože nechtěly být připevněny ke kolotoči. Tři děti by se raději vrátily, protože je jim v noci v pralese zima. Pět dětí nevědělo, jak se rozhodnout. Jak se rozhodla zvířata z našeho příběhu, se dovíme příště.

Lekce 7. – Slavnost

  • Připomenutí příběhu pomocí živých obrazů – fotografie s názvem. Práce ve čtyřech skupinách podle zadání. Každá skupina si vylosuje název fotografie, obrazu, který bude představovat. Učitelka název každé skupině přečte: 1. Pan Pulkrábek je na pouti.  2. Pulkrábek a spol. jedou na lodi. 3. Češi se vítají s Afričany. 4. Zvířata běhají v pralese.

Živé obrazy jsou stále i pro zkušenější předškolní děti náročné. Učitelka musí skupiny obcházet, poradit jim, podporovat je, ať si to zkusí, ať si určí, kdo je jaká postava. Diváci pak popisují, co vidí, co si myslí, že kdo představuje apod.

  • Četba o návratu zvířat na kolotoč
  • Křtiny afrického synka Ko – lo – toče, komunitní kruh: Co bych popřál Ko-lo-toči, kdybych byl na slavnosti? Po kruhu si posíláme loutku černouška a přejeme mu jako sudičky.

Dětem jsem připomněla pohádku „Šípková Růženka“, kdy k její postýlce přicházejí dvě hodné a dobré sudičky.

  • Tanec na křtinách - zrcadla: Bambamové si připravili na oslavu narození náčelníkova synka africký tanec. Jak to vypadalo, si teď můžeme ukázat. Děti se snaží dělat pohyby podle učitelky jako zrcadla, protože každý africký kmen má svého vedoucího tanečníka. Doprovází nás africká hudba. Vedoucí role může učitelka proměnit s dětmi, které chtějí.
  • Smyslová hra „Tichá pošta“: Učitel posílá dětem „poštou“ telegram, který připlaval v lahvi po moři: Na pouti nám chybí kolotoč!
  • Komunitní kruh: Kdo to píše? Komu je vzkaz určen? Postupně nám z toh vyjde, že je určen panu Pulkrábkovi, kterému píší lidé z jeho vesnice.
  • Hlasy Afriky, hlasy české vesnice - ulička: Pan Pulkrábek neví, jak se rozhodnout. Zkuste mu poradit. Děti se rozdělí do skupin – jedna je pro to, zůstat v Africe, druhá pro návrat domů. Vytvoří uličku, kdy na jedné straně stojí Afrika, na druhé česká vesnice. Jedno dítě v roli Pulkrábka prochází uličkou a poslouchá argumenty. Na konci řekne, co ho víc lákalo a proč. Role Pulkrábka se několikrát může změnit.
  • Četba o rozhodnutí pana Pulkrábka vrátit se zpět

9. Závěrečná reflexe: Jak jste si užili toto vyprávění? Která postava se vám líbila nejvíce? Kým byste chtěli v našem příběhu být? Báli jste se někdy? Co vás bavilo?

 

Další nápady motivované touto knihou:

  • Písně: Veselo je na moři (V. Čtvrtek), Afrika je černá paprika (divadlo Sklep)
  • Básně: Pět minut v Africe – J. Žáček, Mít moře na dvoře – J. Balík, Ahoj, moře – J. Žáček, Moře slané vody – R. Malý
  • Pohybové hry: „Na žraloka“, Na lodě a přístavy (ve dvojicích - podle domluveného signálu plave loď v mlze a hledá svůj přístav)
  • Výtvarné hry: Malba, kresba lodí, mořských zvířat, výroba afrických zvířat z papíru, lodí a parníků (origami), mořské prostředí – hra s pískem, práce s mušlemi, s oblázky, se solí (posypat plochu natřenou lepidlem – moře)
  • Zkoušíme vázat uzle (lodní smyčka)
  • Hledáme sever, jih, východ, západ – práce s kompasem, mapou, globusem
  • Literatura s podobnými náměty: Zpátky do Afriky! – J. Dvořák, Moře, strýčku, proč je slané – J. Werich, Ani – muk v Africe – komiks O. Sekory

 

Primární škola

Primární škola evamachkova Ne, 01/07/2018 - 16:35

Tato kapitola je rozdělena do pěti podkapitol, podle postupných ročníků. Důvodem je značné množství lekcí, projektů a dílen v této kategoii, ale také fakt, že je značný rozdíl mezi dítěem šestiletým a jedenáctiletým, a podle toho se také  liší výuka na 1. stupni školy i typy látek. A konec konců i proto, aby se čtenář v tom množství lépe orientoval.

První třída

První třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 09:40

 

Barevné světy

Monika Moravcová

Projekt realizovaný formou tvůrčích dílen v rozsahu 18 hodin, 3 bloky

Určeno 1. ročníku ZŠ, realizace v rámci estetickovýchovného  soustředění  liberecké ZŠ Aloisina výšina v rekreačním zařízení v Oldřichově v Hájích; třída rozdělena do dvou skupin po 13 dětech

Předloha: Daisy Mrázková: Neposlušná Barborka, Albatros, Praha 1973

Téma: Každý má svůj barevný svět.

Cíl projektu: Na základě analýzy postupu provádění konkrétních a obecně známých metod, technik a aktivit zjistit, zda mohou přispět jednak k poznání sekundárních barev, ale také že každý má svůj „barevný svět“ v sobě, že v životě za sebou zanecháváme stopu a barevnou spleť vztahů. Neposlušná Barborka, byla vybrána jako inspirace pro práci s dětmi nejen na základě barvitého textu, ale  také protože  poskytuje dostatek námětů pro hry, výtvarné činnosti, společnou práci, improvizaci, diskuse a řešení problém. Autorka je  výtvarnice a to se projevuje nejen v ilustracích knihy, ale i v celém příběhu plném barev, které tvoří náš barevný svět – tak pojďme společně malovat!

Metody, techniky a aktivity, které mají širokospektré uplatnění, tzn., nevyžadují specifické vědomosti, schopnosti ani předem získané dovednosti a zároveň jsou nenákladné.

Pomůcky: Archy balicího papíru, čtvrtky A3, barevné papíry, samolepící štítky, fixy, pastelky, barvy na obličej (tělo), tempery – červená, žlutá, modrá (velké balení), sypaná barva na textil (DUHA), padák, barevné míčky, barevné šátky, orffovy nástroje, knižní předloha (Daisy Mrázková - Neposlušná Barborka), gumové rukavice, ovoce, bonbóny a čokoláda.

SCÉNÁŘ PROJEKTU

1. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“

Seznámení:

„Vy už se mezi sebou znáte, ale neznáte mě a hlavně já neznám vás, proto bych hned na úvod chtěla, aby každý řekl své jméno, tak jak si říká sám, nebo jak mu říkají ostatní, ale hlavně jak to má rád – jak je mu to příjemné“.

Pozdrav:

Jeden jde doprostřed kruhu, vyvolá někoho dalšího a společně si plácnou rukama a řeknou „nazdar, nazdar“ (můžeme vymyslet i jiný pozdrav).

Připomenutí jmen:

Postavíme se do kruhu a první říká: „Já jsem Monika a umím tohle,“ následně předvede nějaký pohyb……(výskok, zadupání, turecký sed, legrační obličej, pískání, zpívání…..) a ostatní se stávají ozvěnou a zopakují: „Ty jsi Monika a umíš tohle…“ a pokusí se napodobit  (obměna: ve dvojicích „My jsme Monika a Táňa a umíme tohle…..“ a spolu se třeba polechtáme, zatočíme…..)

Tvorba jmenovky:

Samostatná výroba jmenovky, kde kromě našeho jména a barvy se může objevit i nějaký obrázek, symbol, který se nám líbí nebo nás může nějakým způsobem charakterizovat (po dokončení nalepíme jmenovky na své tělo).

Barvy:

Každý řekne svoji oblíbenou barvu (jednu) a schválně jestli ji najdeme na jeho jmenovce a povídáme si na téma: „Kterou barvu máme rádi a proč? Co nám připomíná, kde jí můžeme najít nebo vidět…“

Motivace:

„Žijeme v barevném světě, každá věc má nejen svojí barvu, ale i historii, tvar, chuť, vůni…..o tom se společně ještě přesvědčíme“ (říkáme, které barvy najdeme v místnosti a vymezíme barvy i odstíny pro srozumitelnost další hry).

„Čáp ztratil čepičku“:

Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku – zelenou a všichni se rozběhnou po místnosti a najdou věc, která má zelenou barvu (ne na sobě nebo na druhých), počítáme do tří, aby všichni měli šanci barvu najít (obměna: barva + část těla: červená – nos, žlutá – loket……).

Nevidomí:

Co by se stalo, kdyby byl svět černobílý, jednobarevný nebo dokonce jen černý – pojďme si to zkusit. Uděláme trojice, dva se chytnou za ruce a utvoří takovou bublinu, ve které ten třetí se zavřenýma očima (nezavazovat – necháme na dětech) bude chodit volně po prostoru. V případě srážky s jinou trojicí nebo možnosti nárazu – bublina zasáhne a ochrání nevidomého.

Reflexe:

Jak jste se cítili, bylo vám to příjemné, vydrželi jste mít zavřené oči…..

Svačina:

A protože každá věc má svojí barvu, o které jsme si povídali, ale ta věc má i svůj tvar, vůni a někdy i chuť – tak pojďme teď některé ochutnat (červená jahoda, zelené jablko, žlutý citron, černý pendrek, hnědá a bílá čokoláda, oranžová mandarinka, modré žužu…..) .

Kartičky:

Na kartičkách je barevná tečka a hledáme se ve skupině – slovně popsat barvu, ale nesmíme jí prozradit (krev, růže, rajče, klaunský nos, srdce, láska = červená; nebo věci stejné barvy v místnosti……).

Čtení textu:

Čtení části textu pohádky „Neposlušná Barborka“ Daisy Mrázkové: „Byl jeden svět a ten byl celý žlutý. A byl jeden svět a ten byl celý červený. A byl jeden svět a ten byl celý modrý.“ Poté vytvoříme tři skupiny (rozdělení z minulé aktivity).

Výtvarná aktivita:

Každý z dané skupiny, z daného barevného světa si namaluje čtvrtku podle své fantazie a představy, ale pouze jen tou jednou barvou – abstraktní nebo konkrétní podoba.

Stavba světů:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu našeho světa + hledáme v prostoru předměty, které barevně patří do našeho světa, a vložíme je tam.

Prohlídka + Diskuze:

Vzájemná prohlídka všech tří světů + diskuze nad „barevnými světy“ – kdo asi žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam roste, jakou vůni můžeme cítit a co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů za zvuky, jakou melodii, hudbu nebo písničky, jací lidé asi žijí v jednotlivých světech, jakou mají řeč, jaké mají rituály, pravidla, zákony, hymnu, erb nebo vlajku….. (psát jednotlivé nápady dětí na papír pod daný obraz světa)

(zadání práce na zbytek dne: vymyslet a namalovat erb nebo vlajku, sepsat pravidla nebo zákony a složit hymnu)

Závěrečný rituál

2. DEN

Úvodní rituál:

Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

Barevná honička:

Jeden honí (domeček je předem určená barva) a kdo je chycen, tak zůstane na bobku – někdo jiný ho může pohlazením vysvobodit.

Pohyb:

Volná chůze po prostoru, červená – stůj, zelená – jdi, žlutá – dřep, modrá – výskok, jiná barva – pouze chůze po prostoru (obměna: prohození instrukcí, červená – jdi, zelená – stůj……).

Prohlídka II:

Vzájemná návštěva světů + diskuze a připomenutí včerejšího dne – kdo tedy žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam….. (psát nové nápady dětí na papír pod daný obraz světa + ostatní z jiných světů mohou doplnit).

Pohybová improvizace:

Volný pohyb po prostoru a na zvuk trianglu nebo bubínku „štronzo“ a na 1,2,3, udělat podle vlastní fantazie ze sebe bytost z daného světa – bez mluvení + přidáme pohyb (pohybovat se jako ta bytost) + přidáme i zvuk (jaký zvuk nebo zvuky ta bytost vydává)

Charakterizace:

Ve skupině vybrat jednu bytost, dát jí jméno a společně jí předvést (jak se pohybuje, jí, odpočívá……) + jí můžeme namalovat.

Zvuková kimovka:

Co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů – se zavřenýma očima se zaposloucháme do zvuků kolem sebe – kdo zaslechne a pozná nejvíce zvuků.

Hudební improvizace:

Do stále stejných skupin rozdat nástroje + možnost využít zvuky na tělo, vlastní hlas, písničky……Poslechneme si jednotlivé skupiny – ty dvě co nehrají, mají zavřené oči a poslouchají.

Pokračování v četbě:

„A byla jedna malá holka jménem Barborka“.

Výtvarná (pracovní) činnost:

Společně se domluvit a nakreslit (vytvořit) Barborku.

Pohybová hra:

Víte, co holky a kluci jako vy můžou všechno dělat?“ Kdo chce, tak předvede ostatním, co by mohly dělat a ostatní se přidají a zopakují. „Malá Barborka nejraději běhala a skákala……a taky byla pěkně zvědavá, stejně jako všechny děti“.

Pokračování v četbě:

„Barborka by se ráda podívala do žlutého světa. Do žlutého světa se nesmí, řekli jí. Žlutý svět je přísný a všecko je v něm zakázáno. Žlutý svět by se zlobil; kdybys do něj šla. A Barborka…“

Horká židle:

Kdo si sedne na židli, tak bude malá Barborka a řekne, co se asi v tuhle chvíli malé Barborce honí hlavou, na co myslí…

Rozhodnutí (škála):

Zeptáme se dětí, jak byste se rozhodly ony: kdo si myslí, že by Barborka měla jít do žlutého světa, tak se postaví na levou stranu, kdo si myslí, že by neměla jít, tak se postaví na pravou stranu (odůvodnit své rozhodnutí).

Pokračování v četbě:

A jak se malá Barborka rozhodla? „Barborka řekla, že tam půjde, a když se nikdo nedíval, HUPS………a skočila do žlutého světa, a HOP a skočila do červeného světa a ještě HOP a byla v modrém světě“.

Padák:

My budeme také skákat jako Barborka z jednoho světa do druhého, z jedné barvy na druhou. Stoupneme si kolem padáku a podle toho jakou barvu řekneme, tak na tu si děti stoupnou, mohou se říci i dvě barvy najednou (každá noha na jedné barvě) nebo i tři (přidáme ruku). Pokud se řekne barva, která na padáku není, tak stojím mimo padák (varianta B: říkat věci, které mají jasnou barvu co je na padáku, banán – žlutá, jahoda – červená, tráva – zelená; varianta C: říkat věci, které chceme, jablko, oblíbené triko a děti se postaví, kam chtějí a vše je dobře).

Živé obrazy:

Práce ve skupinách - pomocí živých obrazů vstoupíme do jednotlivých světů: první obraz - koho mohla Barborka potkat, druhý obraz - co mohli spolu dělat a třetí obraz (rozehraný) – co si u toho mohli říct.

Pokračování v četbě:

„A odmykala brány a vítr z červeného a modrého světa zanesl do žlutého světa semínka červených a modrých květin a květiny se ujaly a začaly tam kvést. Modré vody se přelily do žlutých skal a na skalách hned začala růst čerstvá zelená travička. Červený mák se rozvinul ve žlutém obilí – a co to? Vzlétl nad ním první oranžový motýlek. Odmykání bran považuji za důležité, pravila Barborka.“

Reflexe:

Proč Barborka považovala odmykání bran za tak důležité? ………..(Vždyť to bylo něco, co se dělat nemá.)

Pokračování v četbě:

„A tak Barborka odemkla všecky tři brány. A modří ptáčkové teď volně létali po červeném světě a moc jim to v něm slušelo. Červený svět byl příjemně překvapen. Maliny, jahůdky a třešně zrály v modrém světě. Jsi rád, modrý světe, že máš v sobě také něco červeného? Modrý svět řekl, že je velice rád.“

Horká židle:

Reakce žlutého světa: my víme, že modrý svět byl velice rád, že má v sobě taky něco červeného, a že červený svět byl příjemně překvapen, když v něm modří ptáčkové volně létali a moc jim to slušelo. Ale co žlutý svět? Ten byl přece přísný a vše v něm bylo zakázané! Ale teď…..? Co on by asi řekl naší malé Barborce?! (loutka malé Barborky nebo barevný šátek bude na židli a kdo bude chtít něco Barborce říct jako žlutý svět, tak si vezme do ruky něco žlutého).

Reflexe:

Co jsme s malou Barborkou zatím prožili? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

(zadání práce na zbytek dne: výroba barevných triček - na bílém triku pomocí sypané techniky budeme míchat primární barvy do sekundárních barev + použití soli zapříčiní rozpíjení a snadnější míchání barev)

Závěrečný rituál

 

3. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

„Paleta“:

Obměna hry „kompot“. V kruhu se rozdají barvy (žlutá, červená, modrá……) a místa si vymění jedna barva i dvě barvy anebo se řekne paleta a místa si mění všichni.

Komunitní kruh:

Co zažila malá Barborka včera? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

Výtvarná skupinová hra:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu jednoho barevného světa + vyměníme barevné předměty, přitom zanecháváme za sebou barevné otisky rukou, nohou – vysvětlíme si tak vznik sekundárních barev (smícháním základních barev mezi sebou – tj. spojením červené a žluté vznikne oranžová, smícháním červené a modré vytvoříme fialovou, spojením modré a žluté vznikne zelená barva. vznikly tak tři barevné světy, které můžeme spojit do jednoho společného nejbarevnějšího světa.

Pokračování v četbě:

„Barborka se procházela v tom barevném světě a dívala se na všecko a…

Narativní pantomima:

Všichni společně podle zadávaných instrukcí pantomimicky předvádějí, co všechno mohla Barborka v barevném světě dělat.

Imaginace a relaxace:

Projdeme se jako Barborka v tom barevném světě, díváme se na vše kolem sebe, na některé věci si můžeme i sáhnout, k některým věcem přičichnout, některé věci i ochutnat a až dojdeme na místo, kde se cítíme nejlépe, tak se zastavíme, můžeme si pohodlně sednout nebo lehnout, klidně si můžete i zavřít oči a zaposlouchat se do zvuků, tónů, hlasů, které se z toho barevného světa ozývají a přemýšlejte jako malá Barborka o svých pocitech, jak vám je jako malé Barborce, na co vzpomínáte, z čeho jste měli nebo máte radost, co vás jako malou Barborku trápilo nebo vám vadilo? Koho pohladím, může říct nahlas pocit, který má jako malá Barborka.“ (kdo nechce, nemusí)

Etudy:

Krátké etudy na téma: setkání malé Barborky s lidmi v jednotlivých světech.

Pokračování v četbě:

„A jak se Barborka procházela v tom barevném světě, tak vyprávěla pohádky každému, kdo chtěl.

Žlutá pohádka pro pampelišku

   Malé slunce spadlo na zem

   ujalo se v trávě

   a vesele svítí dál.

Zelená pohádka pro proutek

   Ležely žaludy na tvrdé zemi

   šlapalo se po nich

   a přece klíčily

   a to byl začátek velikého dubu.

Oranžová pohádka pro oranžováska

   Byl jeden malý oranžovásek

   měl červený plášť

   a žlutý pásek.

Modrá pohádka pro červený strom

   Byl jednou jeden král v modré vestě, modrém plášti a modrém klobouku a ten šel modrou nocí, modrými horami, modrými doly, až dostal veliký hlad. Zastavil pod švestkou, zatřásl silně, švestičky mu padaly, ale protože byla modrá tma a švestky byly taky modré, neviděl ani jednu. Nenašel nic, musel jít hladový dál.

Červená pohádka pro oblohu

   Bylo jedno Slunéčko Sedmitečné, celé červené, a to mělo od narození veselou náladu. Mělo dost práce, to Slunéčko! Bydlelo na louce u lesa za Českými Křižánkami a ráno si vždycky sedlo na některou květinu, nejspíš na růžový jetelíček, a rozhlédlo se, aby vědělo, jak má letět. A když jsi byla modrá, obloho, letělo Slunéčko vzhůru. A když jsi byla černá a zamračená, samé mraky a studený vítr foukal a třeba hřmělo, letělo Slunéčko taky vzhůru. Co tomu říkáš, obloho?

Fialová pohádka pro fialku

   Jedna fialka se pořád schovávala a to nebylo od ní hezké, protože děti ji hledaly. Prohledávaly trávu a křoví, chvěly ji vidět, chtěly cítit její vůni. Fialko, fialko, proč nevystrčíš hlavičku?

Vymýšlení dalších pohádek:

Společně zkoušíme vymýšlet další pohádky, které by se daly vyprávět věcem z barevných světů (barevná pohádka pro věc stejné barvy, pro věc jiné barvy nebo pohádka pro věc, která vznikla ze dvou barev).

Dočtení textu:

„A teď měl svět tolik barev, že to nešlo ani spočítat. A nikdy to už spočítat nepůjde. Vidíš, co jsi provedla, Barborko!“

Závěrečná reflexe:

Co provedla Barborka? A co jsme prováděli my, celé ty tři dny? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví)

Dárek:

Abyste nezapomněli, jak je barevný svět nejen krásný, ale i důležitý, tak vám z něj malá Barborka přinesla něco na památku – malý dárek (duhová pastelka). Naposledy si zavřete oči, ale i pusu, dejte ruce za záda a nikomu neříkejte, co v rukách cítíte. Oči i pusu otevřete, až všem rozdám dárek od malé Barborky a řeknu teď.

Závěrečný rituál

 

Dopisy od Felixe

Magda Těšínská

 

Realizace: ZŠ Ing. M. Plesingera – Božinova v Neratovicích, 1.třída,ve třech blocích po devadesáti minutách, první blok  bez přestávky.

 Předloha: Annette Langenová: Dopisy od Felixe, přel. Rudolf Rada, Knižní klub Praha 2003

  • Hlavním tématem díla je přátelství a objevování světa kolem nás.  Téma přátelství mohou děti prozkoumat a proniknout do vztahů mezi kamarády, spolužáky a dospělými, poznat, jaké emoce se v tomto vztahu objevují, lépe se orientovat ve svém cítění, nahlédnout a vcítit se do pocitů ostatních.

Prostor třídy 1.C je velmi malý, bez možnosti úprav,  proto byl projekt realizován v  malé tělocvičně, kde  nebylo možné používat fixy ani jiné výtvarné materiály, pouze obyčejné tužky.

              Žáci žádnou zkušenost nemají, zatím neměli možnost se s metodami a technikami dramatické výchovy setkat. Začínají pracovat ve dvojicích a ve skupinách a  problémem je. že se obtížně domlouvání se mezi sebou. Ve třídě je dvacet dva dětí, z toho dvanáct děvčat a deset chlapců.

Osobnostně – sociální cíle

  • Žák zcitlivuje svoje vnímání a schopnost objevování sama sebe i okolního světa.
  • Žák ve hrách a cvičeních rozvíjí uvolnění a soustředěnost.
  •  Žáci odstraňují zábrany, uvolňují se a rozvíjejí obrazotvornost a tvořivost.
  • Žák ve hrách, cvičeních a dramatických improvizacích rozvíjí schopnost kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace.
  • Žák pěstuje umění naslouchat si vzájemně.
  • Žák rozvíjí schopnost orientovat se v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích.

Dramatické cíle

  • Žák se seznamuje s průpravnými hrami a cvičeními.
  • Žák přijímá hru a respektuje pravidla.
  • Žák dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce.
  • Žák respektuje učitele v roli.
  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák reflektuje svůj zážitek z dramatické lekce.

 

Oborové cíle – RVP

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět

  • Žák se orientuje v základních způsobech vzájemného vyjadřování lásky v

rodině a mezi kamarády.

Český jazyk a literatura:

  • Žák pracuje tvořivě, vyjadřuje své pocity z přečteného textu.

Průřezová témata: Multikulturní výchova - Lidské vztahy

  • Žák se vžije do role druhého.

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - Evropa a svět nás zajímá

  • Žák poznává svět a zajímá se o něj.

Námět, téma

Kniha Annette Langenové Dopisy od Felixe která téma přátelství velmi nosně reprezentuje.  Dějová linie nás zavede mezi dva kamarády Žofii a malého plyšového zajíceFelixe.  Holčička Žofie a Felix se znali odedávna. Přesněji řečeno – od té doby, co spolu spávali v kolébce. I když Žofie potom hodně vyrostla, Felix směl pokaždé spát u ní v postýlce. Malý plyšový zajíc a Žofie byli nerozluční přátelé, jen když šla Žofinka do školy, musel na ni Felix čekat doma. Zato Žofie odpoledne Felixovi dopodrobna vyprávěla, co se tam všechno dělo. Jednoho dne, když se Žofie s celou rodinou a samozřejmě i s Felixem vrací ze zahraniční dovolené, se stane něco hrozného. Felix se ztratil na letišti a Žofie musela odcestovat domů bez něj. Holčička je moc smutná, ale naštěstí za několik dní jí přijde neobvyklý dopis. Žofie nemůže uvěřit svým očím: je to skutečný dopis od Felixe! Malý cestovatel podává zprávy ze svého putování a žádný déšť ani bouře, nic zajíčka Felixe na jeho cestách nezastaví.  Strach, nejistota a obavy o nejmilovanější hračku ukazují, jak velmi podstatné v životě je mít svého kamaráda, se kterým se vzájemně učíme vidět, vnímat a objevovat svět kolem nás. Přátelství, které nás obohacuje, ale může přinést i trápení.

  1. SCÉNÁŘ PROJEKTU – ČINNOSTI, VARIACE ČINNOSTÍ
    1. 1. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Seznámení se se Žofií a její rodinou na dovolené u moře, ztráta Felixe
  1. Ranní kruh Naladění skupiny, seznamování, sžívání (8 minut)

Pokyny pro žáky: Budeme si v kruhu posílat ZVONEČEK POVÍDÁLEK a ten, kdo ho bude držet, se nám představí, řekne, co nebo koho má rád. Učitelka se představí jako první a přiblíží dětem, proč se za nimi vypravila a řekne koho má ráa, pošle zvoneček po kruhu, žáci pokračují a každý odpoví, jak chce.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

 

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou svoje jméno a sednou si do dřepu. Do hry se mohou vrátit, pokud se jich dotkne někdo z kamarádů a řekne nahlas jejich jméno. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

Rozpočítadlo: ANDON DODION, CIVE KOPION, ANA VUKA, LEVÁ RUKA, TEN KAMENSKÝ ZVON.

 

  1. Asociace v kruhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme neprůhledný textilní sáček s mušličkami. Sáhněte do něj a nahmatejte věc, která je tam ukryta. Nikomu nic neříkejte, přemýšlejte, co vás při dotyku s ukrytou věcí napadne.

Pak si v kruhu posíláme jednu mušli a žáci sdělují své myšlenky, které je napadly při nahmatání mušle (léto, moře, koupání, dovolená…)

  1.  Moře - Uvolnění, vnímání svého těla, soustředění (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči, pozorně poslouchejte a uvolněte celé tělo.

Poslech relaxační hudby „Šumění moře“.

„Dnes se spolu vypravíme za jednou holčičkou, která se jmenuje Žofie a za její maminkou, tatínkem, sourozenci a kamarády. Všichni společně jsou na dovolené u moře v Itálii. Teď si v mysli představujte, že ležíte na pláži, sluníčko vás prohřívá, cítíte, jak vás paprsek sluníčka hřeje na palci u nohy, potom na celé noze, na druhém palci u nohy a na druhé noze, zahřívá vám i prsty a dlaň jedné ruky, potom cítíte teplo na celé ruce, na dlani a prstech druhé ruky, obě celé ruce jsou teplé a prohřáté. Paprsek vás hřeje na bříšku, na hrudi, na krku i na hlavě. Cítíte, jak se vám paprsek opírá do očí a celého obličeje. Už máte celé tělo prohřáté a uvolněné. Je vám příjemně a hezky.“

  1. Seznámení se Žofií - Učitelka v roli Žofie (2 minuty)

Na hlavě má Žofinka klobouk – kostýmní znak: „Ahoj, vy se tady opalujete? Já jsem Žofka, pojďte si se mnou hrát. Ukážu vám, co jsem dneska s bráchou postavila z písku, tak už pojďte.“  Děti vstávají a jdou za Žofinkou a hrají si s ní.

  1. Společné  kamarádské aktivity se Žofií   - Narativní pantomima

 (6 minut)

Běháme po pláži, písek je horký, našlapujeme po špičkách. Děláme stopy do mokrého písku, vytváříme si svoji cestičku, opatrně našlapujeme tam, kde ještě nikdo nebyl a není žádná stopa (využití prostoru, odbourávat tendenci chodit za sebou nebo se shlukovat na jednom místě), stopy jsou úplně po celé pláži. Poskakujeme ve vlnách, snažíme se, aby nás ani jedna vlna nepřekvapila a vysoko ji přeskočíme. Zaplaveme si v moři, potápíme se a hledáme mušličky. Mušličky jsou i na pláži, každý si najděte jednu mušli a dejte si ji do kapsy. (Mušle jsou schované po celé tělocvičně tak, aby nebyly téměř vidět.)

Učitelka v roli Žofky: „Tady je ten náš hrad, ten jsme postavili s bráchou. Já mám nápad, postavíme ještě dva hrady, jeden holčičí a jeden klučičí. Kluci, domluvte se a stavte hrad, jaký svět neviděl. A my holky jdeme na to taky, uděláme tam i studnu.“

  1. Stavění hradu z písku  - Simultánní improvizace (10 minut)

Stavba hradu z písku ve dvou skupinách, chlapci a dívky. Po dostavění hradu ho dozdobíme mušličkami, které máme v kapse.

  1. Fotografování hradů maminkou  - Učitelka v roli maminky (5 minut)

Kostýmní znak – hedvábný šátek. „Žofko, co to tady děláte? Počkej, já si vás vyfotím!“  Žáci stále staví hrady, na zvukový signál bubínku – cvak – štronzo – staví dál. Další zvukový signál  - štronzo – staví dál…

  • .„Ale teď už musíme jít na hotel, zítra odlétáme domů. Všechno si hezky zabal, ať tady nic nezapomeneš!“
  1.  Žofie balí své věci a hračky – Brainstorming (10 minut)

Co vše si dala Žofka do batůžku: Kreslení nebo psaní na velký papír, kdo chce napíše nebo nakreslí, společně okomentujeme, doplníme ještě, na co jsme zapomněli.

  1. Letiště, Žofka si chce hrát  (3 minuty)

Učitelka v roli Žofky vyndává z baťůžku taštičku, ve které má hračky. „ To je škoda, že už musíme letět domů. Moc se mi tu líbilo, koupání v moři, stavění hradu z písku, sluníčko a ta zmrzlina, mňam, ta byla dobrá. Než nám poletí letadlo, ještě chvilku si budu hrát.“ Postupně je všechny vystaví na podlaze a najednou šátrá, šátrá – začíná nervozita stoupat.  Vykřikne: „KDE JE FELIX!!! Vždyť vím, že jsem si ho tam určitě dávala. Je to moje nejmilovanější hračka. Je to můj kamarád zajíček, který se mnou spí v postýlce už od narození, všechno mu můžu říct a on si se mnou hezky hraje. Mám ho moc ráda, je to můj plyšáček na mazlení, na usínání i na výlety. Kde jééé Felix???“

  1. Pomoc při hledání Felixe na letišti  (5 minut)

Pokyny pro žáky: Hledejte na letišti Felixe, koho potkáte, zeptejte se ho na něj. Žáci chodí po prostoru letištní haly, kde je spousta lidí a zákoutí a hledají Felixe. Při setkání ve dvojici vedou rozhovor a vyptávají se, jestli někdo neviděl malého plyšového zajíčka jménem Felix. Nikdo ho však nenachází.

  1. Jak se asi Žofie cítí, co jí chceme poradit  (12 minut)

 

  • Na kufru leží Žofčin klobouk, žáci sedí okolo a ti, kteří mají potřebu, promlouvají k Žofince, vysvětlují její pocity, radí ji, co má dělat, navrhují své nápady, jak situaci zvládnout.
  • Vyjádření pocitů Žofie pomocí Orffových nástrojů. Každý si vybere z košíčku nástroj, s kterým vyjádří náladu a pocity Žofie.
  • Kdo chce, může je vyjádřit živou sochou, koho učitel pohladí, povídá o „svých -  Žofčiných“ pocitech.
  • Kreslení Felixe pro Žofii, předání obrázku k jejímu batohu, kdo chce, může napsat vzkaz Žofince a podepsat se.
  • Učitelka v roli maminky: „Já vím, že jsi hodně smutná a že ti Felix chybí a stýská se ti po něm, ale naše letadlo už za chviličku odlétá a my musíme jít. Vezmi si svůj batůžek, dej si do něj obrázky a ostatní hračky a pojď k letadlu.“
  • Alej: Učitelka v roli Žofie prochází uličkou mezi žáky a každý jí řekne za sebe to, co chce, aby Žofie věděla. Může jí poradit, potěšit nebo říci svoji zkušenost, kdy on sám něco takového zažil.
  •  
  1. Návrat Žofie domů – Učitelka v roli vypravěče (5 minuty)

„A tak Žofinka odletěla s rodiči zpátky domů. Vystavila si mušličky a obrázky od dětí u sebe v pokojíčku, ale stejně nemohla usnout. Přemýšlela, kde asi její milovaný zajíček Felix zůstal. Maminka jí pustila hezkou hudbu, která připomínala šumění moře. Byla tak smutná, že ze samého stýskání usnula.“

Na okně jsou vystavené obrázky od dětí pro Žofinku, mušličky nasbírané v moři, fotoalbum s fotkami z dovolené a její hračky, které měla s sebou, ale FELIX mezi nimi není. Děti leží v relaxační poloze, poslouchají zvuky moře a nechávají doznít příběh, do kterého dnes společně vstoupily. Po chvíli, po skončení hudby utvoří kruh.

REFLEXE (10 minut)

V kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a říkáme, co jsme dnes zažili, koho jsme poznali, které aktivity se nám líbily či nelíbily a proč, a s kým se nám hezky spolupracovalo. Na závěr zvoneček zazvoní a učitelka vyzve žáky k závěrečné rytmické říkance:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, třikrát tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, DOLE I NAHOŘE, (čarujeme, připažit, vzpažit)

BYLI JSME NA PLÁŽI A TAKY U MOŘE. (předpažit, vlny z rukou)

S DĚTMI SI HRÁLA BĚTKA I ŽOFINKA, (ukazujeme na děti)

JEDNA JE VELKÁ A DRUHÁ MALINKÁ. (vzpažit, sed do dřepu)

JEDNO VŠAK VÍME NAPROSTO JISTĚ, (stoj, vztyčený ukazováček)

FELIXE POTKÁME MOŽNÁ UŽ PŘÍŠTĚ. (tleskání do rytmu)

 

 

    1. 2. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Setkání Žofie se spolužáky po prázdninách, první dopis od Felixe
  1. Ranní kruh (10 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, představíme se a řekneme, co jsme zažili o víkendu, s kým jsme si hráli.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu, dvě dvojice, které vytvoří domeček. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou jméno svojí nejoblíbenější hračky a stoupnou si za kamaráda v domečku, položí mu ruce na ramena. Ten jim musí přenechat místo v domečku. A sám utíká před babou. Při chycení si děti sednou do dřepu, zachrání je kamarád, který je pohladí a řekne nahlas jméno kamaráda. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

  1. Žofii se zdálo o Felixovi -  Zklidnění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představte si, že se Žofince zdá o Felixovi. Učitelka chodí mezi žáky, koho pohladí, vypráví, co se zdálo  Žofince o Felixovi, o dovolené, co zažila u moře, s kým si tam hrála. Ten, kdo již mluvil, zůstává sedět v tureckém sedu a naslouchá druhým.

  1. Žofinka se připravuje na odchod do školy  - Učitelka v roli maminky (8 minut)

„Žofinko, už je čas, jdi se obléknout, umýt, učesat a nasnídat, za chvíli jdeme do školy, nezapomeň pro kamarády vzít mušličky, které jsi nasbírala u moře.“

Pokyny pro žáky: Udělejte dvojice, domluvte se, kdo bude představovat Žofinku a kdo bude zrcadlo, ve kterém se Žofinka vidí přesně v té pozici, v které se nachází. Pokuste se, aby zrcadlo co nejpřesněji znázorňovalo vše, co Žofinka udělá.

  1. Žofinka ve škole – simultánní improvizace, boční vedení (7 minut)

Žofinka přišla do třídy a zdraví se se všemi spolužáky, navzájem si vypráví o tom, co zažili o prázdninách. Jirka jezdil na koni, Honza šplhal na skály, Katka sbírala houby v lese, Dominik hrál fotbal, Míša poznávala a pozorně si prohlížela hrady, Žofinka se koupala v moři, poprvé letěla letadlem, ale najednou si vzpomněla na svého kamaráda.

  1. Stýská se mi po Felixovi – dopis nebo obrázek (7 minut)

Pokyny pro žáky: Nakreslete nebo napište, co vnímáte, když se vám stýská. Obrázek složte a na vrchní stranu napište své jméno a dejte do Žofinky batůžku.

PŘESTÁVKA (5 minut)

  1. Žofinčin dárek pro spolužáky – Naladění skupiny, soustředění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Žofka schovala všem spolužákům po třídě něco, co každému přivezla od moře. Najděte to a sedněte si k oknu. (po třídě jsou poschovávané mušličky). Učitelka v roli Žofie: „Mušličky máte ode mne jako dárek od moře, některá mušlička je kouzelná, když si ji přiložíte k uchu, můžete slyšet šumění moře. Jednu jsem vzala i Felixovi, ale ten tady se mnou není (smutek v hlase). Doma jsem si z mušliček vytvořila jméno, které mi někoho připomíná. To byste mohli zkusit taky. Holčičky mají tento červený papír a kluci zelený, zkuste společně z mušliček vytvořit něčí jméno.“

  1. S kým půjde Žofinka domů ze školy Učitelka v roli Žofie (10 minut)

Ach jo…Už zvonilo a můžeme jít domů. Já vím, mám tady spoustu kamarádů, ale nevím, s kým mám jít ze školy domů. Všichni mě chtějí doprovodit, abych nebyla smutná. To jsou moc hodní. Když půjdu s Evčou, nebude se to líbit Kačce. Když půjdu s Honzou, naštve se Tomáš. Jak to vymyslet, když maminka řekla, že se mnou může přijít jen jeden kamarád…“ Přemýšlí. Klobouk Žofky leží u jejího batohu.

Pokyny pro žáky: Má někdo nějaký nápad, jak by to mohla Žofka vyřešit, respektovat přání maminky, ale nikoho ze spolužáků nenaštvat. Můžete ho Žofce navrhnout a uvidíme, jak se rozhodne.

Učitelka v roli reaguje na dané návrhy, vysvětluje, proč je nemůže přijmout. Po vyčerpání všech možných nápadů učitelka v roli Žofky řekne: „Už to mám, jednou jsme byli s babičkou na výletě a nemohli jsme se s Lenkou, Mikulášem a Julkem dohodnout, kdo s kým bude sedět na dvousedačce lanovky. Děda vyndal z kapsy provázky a držel je v ruce, konce visely na obě strany. My jsme si každý chytili jeden konec a děda otevřel dlaň a bylo to. Hned jsme bez dohadování věděli, vedle koho bude každý z nás sedět. Zkusíme to.“ Učitelka v roli vyndá vlnu nastříhanou na asi 2m dlouhé části v polovičním počtu než je počet žáků a drží je uprostřed, vyzve všechny, aby si chytili jeden konec. Žáci se pak snaží rozplést, nesmí provázek pustit, a vymotáním najít svého kamaráda na konci vlny. Po rozpletení všech, odcházíme ve dvojicích domů.

  1. Maminka vyhlíží Žofku, jak bylo ve škole Simultánní improvizace ve dvojici (5 minut)

Pokyny pro žáky: Maminka se ptá Žofky, jak se měla ve škole. Ve dvojici zahrajte, co se vše dnes ve škole událo. Časové vymezení trianglem – začátek i konec.

  1. Někdo zvoní, pošťák přinesl dopis Čtení dopisu (6 minut)

Pokyny pro žáky: Pošeptejte si s kamarády, kdo asi ten dopis napsal, co v něm asi bude. Učitelka v roli Žofie čte nejprve obálku a pak otevírá a čte dopis: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11 -  dlouhá pauza, která zvýšila napětí – „Milá Žofie, bohužel jsem tě na letišti ztratil, ale nedělej si o mne starosti. Daří se mi dobře. Nastoupil jsem do nesprávného letadla. Neletělo domů, ale do Paříže. Chére Sophie, to je francouzsky a já Francii miluju! Mám teď kufr, je trés chic, jak se tu říká. Ještě si trochu prohlédnu svět. Paříž je krásná, ale zdá se, jako by se mě lidé v hotelu a na ulicích vůbec nevšímali. To je zvláštní, co? Mně je to jedno, mají tu Eiffelovku – nejvyšší věž, jakou jsem kdy viděl. Naštěstí mají nahoru výtah. Výhled je senza, všechno vypadá malé jako z krabičky od sirek – ale se střechami a komíny. Představ si: Lidé tu nosí chleba pod paží, a ten chleba je dlouhý jako násada od smetáku. Včera jsem viděl, jak několik pánů hrálo v parku obří kuličky. Tady je možné všechno. Á propos (to se tu říká), jak je doma?

Pac a pusu posílá FELIX

Dopis i s fotografií Felixe u Eiffelové věže si Žofka vystaví ve svém pokoji k ostatním důležitým předmětům: mušličky, album, háčkovaná zvířátka a DOPIS A FOTKA OD FELIXE!

Všichni si vystavené „poklady“ prohlížejí.

  1. Tatínek přichází z práce, Žofka radostně seznamuje s dopisem od Felixe Živý obraz, postupné dobrovolné rozehrání (9 minut)

Pokyny pro žáky: Vytáhněte si korálek ze sáčku, podle barvy vytvořte 4 skupiny a zkuste se domluvit a vytvořit fotku, která vystihuje, jak Žofka ukazuje tatínkovi, který se vrací z práce, mamince a také svým sourozencům DOPIS OD FELIXE. Postupně obraz jednotlivé skupiny předvedou ostatním. Kdo bude chtít, může obraz v dalším kole rozehrát. Své rozhodnutí nahlásí předem učiteli. Čas bude vymezen přesýpacími hodinami – 1 minuta, začátek i konec ohlašuje triangl.

  1. Žofka píše nebo kreslí vzkaz Felixovi (5 minut)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a napište nebo i nakreslete vzkaz Felixovi. Dopis složte a dejte k pošťákovi.

REFLEXE (5 minut)

Po kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a můžeme  říct, co nás potěšilo, jak se nám dnes hra líbila, co se nám dařilo, v čem byl problém. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, FELIX NÁM PÍŠE, (čarujeme, znázornění psaní)

POSLAL NÁM DOPIS AŽ Z FRANCOUZSKÉ ŘÍŠE. (vzpažit, spojit ruce - věž)

ŽOFKA HO PŘEČETLA A PŘITOM TUŠÍ ŽE, (čteme dopis, ťukneme se do čela)

FELIX HO POSLAL AŽ Z DALEKÉ PAŘÍŽE. (vzpažit, hluboký předklon, vytřepání a uvolnění těla)

 

    1. 3. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Návštěva tety, druhý dopis od Felixe, návrat Felixe
  1. Ranní kruh Přivítání, naladění skupiny (7 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, kdo ho drží, řekne jméno svojí nejoblíbenější hračky a proč ji má rád.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (5 minut)

Rozpočítadlem Andon dodion určím jednu babu. Ostatní se mohou zachránit před babou tím, že řeknou jméno svého kamaráda a sednou si do dřepu. Koho baba chytí, stoupne si do stoje rozkročného. Vrátit do hry se může, pokud ho kamarád zachrání tím, že mu podleze mezi nohama. Hru začíná a ukončuje nebo přerušuje zvoneček.

  1. Oblíbená hračka – Uvolnění, objevování prostoru (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představujte si svého nejoblíbenějšího plyšáka. Až uslyšíte hudbu, budete co nejpomaleji ožívat, protahovat se a opravdu pomalu zaplňovat prostor kolem sebe jako váš plyšák.

  1. Klobouček Žofky Návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si klobouček Žofky, kdo ho drží, řekne, na co si vzpomněl z příběhu o Žofince.

  1. Přijíždí teta Emča Narativní pantomima (5 minut)

Žofie si hraje v pokojíčku, uklízí si knížky, jednu z nich si prohlíží. Vezme si míč a jde si hrát s Lenkou a Julou na zahradu, nejdříve si jen tak hází, potom hrají na jelena a pak si jdou stavět na písku. Holky vaří a pečou dorty a bábovky, Julek staví silnice pro auta. Najednou na ně někdo volá: Učitelka v roli tety Emči (kostýmní znak – sluneční brýle) „Ahoj děti, já jsem se na vás tak těšila! Pojďte honem ke mně, něco jsem vám přivezla.“

  1. Co to asi může být Hmatem se pokusit prozkoumat předměty (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme malý kufřík, nekoukáme se do něj, jen hmatem prozkoumáme předměty, které kufřík ukrývá (malá replika Eiffelové věže, pohled, zabalený bonbón). Nikomu nic neříkáme, jen se pokusíme zapamatovat si, co tam asi bylo.

  1. Kufříkové tajemství tety Emči  Skupinové improvizace (10 minut)

Pokyny pro žáky: Vytvořte skupiny, vymyslete si a přehrajte nám situaci, která se vztahuje k předmětům z tajemného kufříku.

  1. Žofinka vypráví tetě o Felixovi (6 minut)

Pokyny pro žáky: Kdo si sedne na židli a vezme si Žofinky klobouk do ruky, nemusí si ho nasazovat, vypráví tetě o Felixovi.

 

PŘESTÁVKA (5 MINUT)

 

  1. Obrázky Felixe pro Žofku Naladění skupiny, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky:  Na zemi jsou vystaveny obrázky, najděte si svůj a vzpomeňte si proč, a komu jste ho kreslili. Koho teta Emča pohladí, ten ji řekne zajímavosti o obrázku.

  1. Pošťák zvoní, druhý dopis od Felixe Čtení dopisu (5 minut)

Učitelka v roli Žofky: „Někdo zvoní, kdo to asi může být? Jdu se podívat.“ Učitelka otvírá dveře na chodbu a přináší dopis. Posadí se mezi děti a začne číst nejprve obálku: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11.“ - delší pauza a pak otevírá a čte dopis: „Milá Žofko, 

Tady v Egyptě je snad ještě větší horko než v Římě. Včera jsem jel na velbloudovi, houpalo to jako na lodi. Aby mohli jezdci nasednout, velbloud si klekne a skoro si lehne. Ale většina lidí sem nepřijíždí kvůli velbloudům, nýbrž chtějí vidět pyramidy. Kdyby ses mě zeptala, tak jsou to takové velké trojúhelníky, které stojí na poušti. A teď to přijde: Uvnitř byli před dlouhou dobou pochováni králové Egypta- se svými poklady! Aby je nikdo nerušil, vede skrz pyramidy spousta tajných chodeb. Mně se to zdá strašidelné, co když člověk kvůli těm všem chodbám už nenajde východ ven? Vedle pyramidy leží hlídací pes, obří kočka – nebo obrovský lev, to nevím přesně. Ale jeho obličej – to je obličej nějaké ženy…Všechno je to takové zvláštní. Podívej se na plánek tajných chodeb v pyramidě.

Moc se na tebe těším!

Tvůj Felix“

Učitelka v roli Žofky posílá Tajný plán pyramidy. Děti si ho prohlíží a posílají dál.

  1. Tatínek přináší velkou knihu a mapu Informace o Egyptě (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si malou sošku skarabea, sdělujeme ostatním, co víme o Egyptě. Dohledáváme ve velké obrázkové knize další informace. Učitelka v roli tatínka (klobouk) věší namalovanou mapu a ukazuje dětem, kde je Afrika a kde je Evropa. Přilepuje fotku Felixe na místo v Paříži.

  1. Tajný plán pyramidy Kreslení tajného plánu pyramidy (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a nakreslete tajný plán pyramidy. Svůj výtvor konzultujte ve dvojici.

  1. Hledání správné cesty v pyramidě Provedení kamaráda labyrintem (8 minut)

Pokyny pro žáky: Utvořte si dvojice, chytněte se za ruku a jeden z vás bude mít zavřené oči a úkolem druhého je provést bezpečně labyrintem v pyramidě, nesmíte ani jeden do ničeho narazit. Dohodněte se, kdo z vás bude mít zavřené oči a nechá se vést cestou. Cesta je vyznačena barevnými značkami. Tady je začátek a u okna na druhé straně je cíl. Ostatní pozorně poslouchají, zda neuslyší z pyramidy zvuk rozbitého džbánu, který by signalizoval, že někdo do něčeho narazil.

  1. Mapa, vyznačení místa, kde je Felix (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Ukažte na mapě, kde asi Felix poznává pyramidy. Učitelka v roli tatínka přilepí na mapu „Tajný plán pyramidy od Felixe“. Ostatní předměty (Velká obrázková kniha o Egyptě, soška panovnice Nefertity, soška skarabea) přidá na výstavu k ostatním „pokladům“ pod mapu.

  1. Někdo zvoní, Žofka jde otevřít dveře, Návrat Felixe (5 minuty)

Učitelka v roli Žofky jde po zazvonění ke dveřím, pomalu je otevírá a vykřikne: „Jééé, to snad není možné, ty jsi tady!!!“ Přináší skutečného plyšového zajíčka Felixe a mazlí se s ním. Postupně si ho půjčují všechny děti a spontánně vyjadřují své pocity.

  1. Dárek od Felixe Smyslová hra – chuť a čich (4 minuty)

Pokyny pro žáky: Felix přivezl z cest něco dobrého. Pošlete si jeho sáček, vezměte si jednu věc, čichněte si a ochutnejte. Pošeptejte kamarádovi, co jste od Felixe dostali.

  1. Ulička pro Felixe Vyjádření svého pocitu (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Utvořte uličku a řekněte Felixovi, co byste chtěli, aby věděl.

  1. Žofka dává Felixe k ostatním „pokladům“ Shrnutí a rozloučení  (2 minuty)

Učitelka v roli Žofky: „Felixi, já mám takovou radost!! Tolik jsi mi chyběl. Už jsme zase spolu. Mám tě moc ráda a už se těším, až mi budeš všechno znovu dopodrobna vyprávět. Jsi můj malý cestovatel. Ale dneska, dneska se mi bude nááádherně usínat.“ Učitelka si sundá Žofky klobouček a podívá se na děti: „No tak to vidíte, všechno dobře dopadlo, Felix se vrátil k Žofince, všechno jí určitě dopodrobna vyprávěl a možná, že je čekají ještě další dobrodružství. Kdo by se chtěl dozvědět více o Felixovi a Žofince, může si přečíst knížku Dopisy od Felixe, kterou napsala  spisovatelka Annette Langenová (vytahuje ji z batohu a ukazuje ji dětem). Já vám ji tady nechám a můžete si ji prohlédnout a třeba se s paní učitelkou domluvit, že si budete číst další příběhy.“ Pokládá ji ke všem „pokladům“.

REFLEXE (5 minut)

V kruhu podáváme klubíčko vlny, komu chceme, podržíme si v ruce konec vlny, odpovíme na otázku: „Je pro vás přátelství a kamarádství důležité?“ ANO x NE a klubíčko předáme dál. Vytvoříme pavučinu. Prohlédneme si ji a vyfotíme. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

TAJEMSTVÍM DÁLEK DOPISY VONÍ (čarujeme, znázornění psaní)

V TOM VŠAK UŽ FELIX U DVEŘÍ ZVONÍ, (vzpažit ruku, zvoníme)

VRÁTIL SE Z CESTY DO DALEKÝCH SVĚTŮ (dalekohledem z rukou se rozhlížíme)

OTVÍRÁ DVEŘE - A HURÁÁÁÁ - UŽ JE TU! (náznak otvírání dveří, výskoky se vzpaženýma rukama, objetí se navzájem)

    1. ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ PLÁNU A JEHO REALIZACE, PŘÍPADNÉ NÁVRHY ÚPRAV

Přes mé počáteční obavy z toho, že skupinu, se kterou jsem realizovala lekci, neznám, vlastní zkušenost z realizace mě přesvědčila o tom, že obavy nebyly na místě. Domnívám se, že se mi podařilo získat zájem dětí a vtáhnout je do příběhu. Téma přátelství a kamarádství, které může přinášet radost, legraci, pohodu, ale i trápení, stesk a nejistotu, jsme prozkoumávali pomocí metod a technik dramatické výchovy. Představy o Paříži a o Egyptě si děti utvořily na základě Felixových dopisů. Při vlastní realizaci scénáře, došlo k drobným úpravám, které jsem zmínila již výše ve scénáři. Časový plán jednotlivých bloků mi vcelku vyšel, i když některé aktivity se protáhly, jiné zkrátily. Jako pro mě důležité zjištění, které vyplynulo z realizace, byl fakt, že zvonek na přestávku děti vyruší a vytrhne je ze soustředění. Zařazení přestávky mezi jednotlivé hodiny bylo vhodné. Návrat do příběhu se vždy povedl bez problému vzhledem k vhodně zařazeným hrám po přestávce. Při promýšlení zařazení vhodných metod a technik DV jsem měla na mysli, že děti neměly žádnou zkušenost v této oblasti. Domnívám se, že jsem hry a činnosti zařadila s vědomím postupného, posloupného seznamování s těmito technikami. Vím, že se práce dá naplánovat různými způsoby, nabízelo se mnoho cest, jak pracovat s tímto příběhem. Moje osobní radost je taková, že vnímám, že se nám společně podařilo naplnit cíle celého projektu.

 

Červená Karkulka

Eva Benešová

Základní škola Mikoláše Alše, Praha 6 – Suchdol

Témata: slib – porušení slibu – následky;  není všechno zlato, co se třpytí

Cíle:

  • Dospět k vlastnímu postoji k otázce dodržení slibu
  • Uvědomit si následky, které plynou z porušení slibu
  • Stát si za svým rozhodnutím
  • Získat zkušenosti s pořekadlem – není všechno zlato, co se třpytí
  • Seznámit děti s novou technikou alej svědomí
  • Udržet kolektivní roli Karkulky

Dvě vyučovací hodiny

  1. Motivace – děti se posadí do kruhu a učitelka posílá různě barevná písmenka, každý říká, co ho napadne, když vidí krásná písmenka, příjemná na dotek. Děti napadly asociace krása, červená, barevná, plastiková, hladká, hebká, lesklá jako sklo, milá na pohled, apod.
  2. Pilné včelky chrání svou louku – učitelka vymezí křídou kruh, do kruhu dá všechna krásná barevná písmenka a vysvětluje zadání úlohy. Polovina dětí jsou včeličky, které „vlastní“ louku s krásnými barevnými písmenky. Louky se chtějí zmocnit ale včelky ze sousedství (druhá polovina dětí). Včelky hlídačky hlídají louku v kleku a mohou ostatní včelky odhánět pouze rukama, a která včelka hlídačka se dotkne zad včelek bojovnic, bojovnice vypadává ze hry. Včelky bojovnice mají za úkol dostat se do kruhu (na louku) pro co nejvíce písmenek (kytiček). Hra je limitovaná na 1 minutu. Učitelka říká:  Přiletěla Královna včel z louky a včelky bojovnice museli odletět jinam. Potom se spočítá úlovek včeliček hlídaček a bojovnic a zjistí se, které včelky byly úspěšnější. - Hra byla bez problému pochopena a dopadlo to tak, že za 1 minutu včelky bojovnice byly daleko silnější a včelkám ochránkyním zbyly pouze dvě kytičky.
  3. Reflexe – co bylo pro vás těžké? Volily jste nějakou strategii? Proč si myslíte, že chtěly včelky bojovnice právě tyhle květinky? Čím je květinky zaujaly? Děti – včelky bojovnice se domluvily na strategii, že jedna odláká pozornost a druhá na louku rychle vklouzne. Pro včelky ochránkyně to bylo velmi náročné, nemohly se nikterak domluvit, neboť včelky bojovnice začaly útok velmi rychle. Ptala jsem se ještě, jakou taktiku by volily pro příště? Nápad byl, že se všechny včelky ochránkyně chytnou za ruce a neproklouzne tam ani jedna včelička.
  4. Posunutí příběhu – učitelka vypráví: „Kousek od této louky je hluboký les, do kterého se právě vypravíme. Zavřete oči a představujte si ten hluboký les, vůni lesa a hlavně zvuky lesa (zkouší nahlas zvuky lesa) možná, že uslyšíte jiné zvláštní zvuky, ale oči mějte zavřené až do doby, kdy řeknu.“ Učitelka mezitím připraví na zadní část místnosti obrys chaloupky z kobercové pásky.
  5. Budování chaloupky malé babičky – děti otevřou oči a hádají, co to asi je na zemi vyznačeno? Učitelka říká, že v téhle chaloupce bydlí malinkatá babička. Ptá se dětí na věk a jméno babičky. Žije v chaloupce úplně sama, jen sem tam si popovídá se zvířátky, které ji chodí navštěvovat. Zkusíme ale babičce zařídit chaloupku.  - Domluvili jsme se, že babička se bude jmenovat Babuška Papričková a bude jí 45 let. 
  6. Zařizování chaloupky – děti si berou malé papírky, napíší věc, která by se malinkaté babičce hodila do chaloupky a mohou věc dát někam do jejího prostoru. Musí ale dodržet vcházení do chaloupky dveřmi a musí naslouchat ostatním, aby se věci zbytečně neopakovaly. Pokud jsou všichni spokojeni, pak se posadí kolem chaloupky a společně zrekapitulují, co do chaloupky pro babičku umístili. Učitelka nakonec dává do chaloupky šátek, který představuje babičku. Děti zařídily chaloupku těmito věcmi: malá miska, malinká pec, příbory, džbánek, stroj na šití, talíře, okno, svíčka, postel malá židlička, stůl, hrnečky, vanička, umyvadélko…a jak celý domeček vypadal?

Simultánní improvizace – Co babička dělá každý den? - Následuje štronzo a učitelka se ptá jednotlivých dětí (Co děláš, babičko?). Děti po dotyku odpovídají v roli babičky.  Improvizace pokračuje – co dělá babička, když má všechno hotovo? Štronzo a opakuje se stejný postup. Co dělá babička podle dětí každý den? Vaří kaši, šije sukni, uklízí, čistí pec, zalévá kytičky, sází kytičky, myje podlahu, pere, věší prádlo. A co dělá babička, když má všechnu práci hotovou? Tak to spí, odpočívá, čte si knihu, opaluje se na zahrádce, hraje si se zvířátky, motá bavlnku do klubíčka, apod.

  1. Posunutí příběhu – učitelka říká, že babičce přišel jednoho dne dopis od dcery a vnučky. Děti se pokouší vymyslet, co by obě mohly babičce napsat. Potom dáme dopis babičce do chaloupky. Děti vymyslely krásný dopis, vycházely ze svých zkušeností, jak ony samy píší babičce.

Milá babičko,

jak se máš? My se máme dobře. Maminka chodí do práce a já do školy. Už umím počítat do 20 a znám nová písmenka. Paní učitelka je moc hodná, ale někdy křičí, protože kluci u nás ve třídě hodně zlobí. Včera jsem dostala jedničku z Prvouky. Poznala jsem domácí zvířata. A to je všechno. Měj se moc hezky.

Posíláme 100 pusinek.

Tvoje vnučka a maminka.

 

  1. Výprava do druhého domku – děti udělají hada, učitelka jde jako první, akci slovně doprovází: výprava po hlubokém lese (přeskakují kameny, kmeny stromů, potůček, podlezou spadlý strom, jdou do jeskyně, až dojdou na mýtinku, krásně svítí sluníčko a nedaleko vidíme opuštěný cihlový domek). S dětmi jsme vyrazili z hlubokého lesa do jiného městečka, do jiné chaloupky a cesta byla velmi klikatá a náročná. Děti si během cesty zažily prostředí, kterým později půjdou samy jako Karkulka. Při této činnosti byly všechny pozorné, soustředěné, ale i tak si vše užívaly a prožily.
  2. Budování domečku Červené Karkulky a její maminky – stejným způsobem kreslí učitelka kobercovou páskou na druhý konec třídy obrys domečku, kde bydlí maminka s dcerou. Dává dětem instrukce, že ten domeček se nachází nedaleko města, maminka do města chodí pracovat a dcera chodí do druhé třídy zdejší školy. Domek je větší než ten babiččin, ale je přízemní. Děti opět zařizují domek pomocí malých papírků. Kdo je spokojen, posadí se. Podobně jako u babičky děti připravily domeček vnučce a mamince. Do domečku umístily: skříň, svíčku, vanu, sporák, televizi, koberec, vázu, umyvadlo, okno, stůl, talíře, kytičky, dvě židle, lavice, polštář, hry, lednici, mobil, peřiny, kalendář, dvě postele, mobil, tašku do školy. 
  3. Hledání rozdílu chaloupek – děti pojmenovávají v čem je rozdíl mezi chaloupkou babičky a maminky s dcerou. Do domečku dává učitelka zástupný šátek pro dceru i maminku. Děti našly rozdíly hned, protože věděly, co napsaly do jednotlivých domečků. Hlavní rozdíl byl v tom, že domeček maminky a vnučky byl větší a modernější. Babička neměla elektřinu, sporák, koberec, lednici, mobil, hry ani tašku do školy. Maminka s vnučkou zase doma neměly svíčku, šicí stroj, pec a vaničku.
  4. Simultánní improvizace – děti udělají dvojice a třikrát po sobě improvizují situace maminky a dcery ráno, odpoledne a večer. Děti vycházely ze svých zkušeností z domova:
  • Často ráno probíhalo tak, že maminka vzbudila dceru (někde se jí to nedařilo), pak si umyla ruce, vyčistila zuby, maminka jí připravila svačinu, zkontrolovaly společně tašku a holčička vyrazila do školy a maminka do práce.
  • Odpoledne – někde už byla doma maminka a holčička přišla sama ze školy domů. Ve druhém případě holčička s maminkou už byly doma obě. Často probíhal rozhovor, co bylo ve škole, snědla si svačinu, co máš za úkoly… Potom se dohodly, co připraví k večeři a byl už večer.
  • Večer se holčička s maminkou navečeřely, vyčistily si zuby a šly spát. Někde se před spaním četla pohádka nebo vyprávěla, koukalo se na televizi, a nebo se připravovala na druhý den taška. Potom už obě usnuly.
  1. Reflexe – jak proběhl váš den v roli maminky a dcery? Žilo se jim dobře?
  2. Dopis od babičky – děti sedí v kruhu. Učitelka říká, že jednoho dne dostala dcera dopis od babičky: „Milá Karkulko, měla bych velkou radost, kdybys mě s maminkou přišla navštívit. Vím, že maminka má hodně práce, ale tak alespoň Ty kdybys přišla. Je mi tu moc smutno a myslím, že na mě něco leze. Píšu Ti z postele, protože mě pobolívá noha a špatně se mi chodí. Určitě by mi udělala radost i bábovka, medicína od pana doktora a hlavně tvoje návštěva. Tvoje babička. P. S.: Tvoje veverka Zrzka už má dvě malé veverky a stále mi před okny poskakují a loudí oříšky.
  3. Reflexe – co jsme se dozvěděli z dopisu? Jak se jmenuje holčička, kolik je jí let, co ještě o ní víme? Určitě známe všichni pohádku o Červené Karkulce…jak to tedy pokračovalo? Děti neodpovídají, jen se připraví na kolektivní roli Karkulky. Po přečtení dopisu děti zrekapitulovaly, co se dozvěděly z dopisu od babičky a hned si vše spojily s pohádkou Červená Karkulka.
  4. Učitelka v roli – učitelka vstupuje do role maminky, děti do kolektivní role Karkulky. Maminka dává Karkulce vše potřebné do košíku a hlavně jí dává rady na cestu. Nakonec maminka vysloví slib, který chce, aby Karkulka dodržela…nikde se nezastavuj, jdi rovnou za babičkou a nikomu neříkej, kam jdeš. První kolektivní roli Karkulky děti zvládly, mamince slíbily, že se nikde nebude zastavovat, s nikým nepromluví a půjde s bábovkou a medicínou rovnou za babičkou. Děti přijaly bez problémů i učitelku v roli. Opravdu se mnou jednaly jako s maminkou a i to je pro tak malé děti dost náročné.
  5. Boční vedení – děti jsou stále v roli Karkulky a učitelka vede hlasem akci dětí. Karkulka přešla mýtinku, ještě jednou zamávala mamince a utíkala do hlubokého lesa. Ničeho se nebála, protože cestu k babičce znala dobře. Přemýšlela o tom, proč musela mamince slíbit, že nikomu nepoví, kam jde. Pozorovala ptáčky ve větvích, natrhala si kytičky a protancovala se až k potůčku. Posadila se, košíček položila do trávy, zula si botky a podkolenky a chladila si nožky v potůčku. Sluníčko hodně hřálo a Karkulka usnula. Tato činnost se dětem vždy dobře daří. Výborně navozuje atmosféru prostředí a děti se bez větších obtíží ponoří více do příběhu.
  6. Učitelka v roli – učitelka vstoupí do role hodného a postřeleného vlka, který se vydává za pejska.

…vlk přesvědčuje Karkulky, že je opravdu zraněn a potřebuje pomoc…

 Probudí Karkulku svým pláčem a vypráví jí, jak chudák byl postřelen a jestli mu Karkulka nemůže poradit, kdo by se o něj postaral, kdo to umí nejlépe se zvířátky. Kolektivní role Karkulky byla pro některé děti opravdu velmi obtížná. Možná také proto, že znaly pohádku o Červené Karkulce a nechtěly přijmout roli hodného vlka, který je nešťastný a prosí Karkulku o radu, kdo by mu ránu od střelby zahojil. I přesto, že Karkulka předpokládala, že vlk je zlý a za chvilku sežere babičku i ji, poslaly vlka za babičkou, že mu ránu ošetří. Přesvědčivá byla věta, že vlk potřebuje pomoc od toho, kdo to nejlépe umí se zvířátky a to umí jedině Karkulčina babička. Tím ale Karkulka porušila slib, který dala mamince.

  1. Reflexe – bylo těžké udržet roli Karkulky? Jak na vás působil vlk? Byl jiný, než jak ho známe z pohádky? A co Karkulka, neporušila slib? Co by se stalo, kdyby Karkulka dodržela slib? Co jí čekalo v pohádce?Potvrdilo se to, co jsem během druhé kolektivní role Karkulky vnímala, že je to pro ně velmi obtížné, když ví, jak pohádka pokračuje. Některé děti mi říkaly, že nevěděly, jestli mohou říkat také něco jiného nebo se mají držet pohádky[1]. Došli jsme společně k názoru, že Karkulka nedodržela slib, který dala mamince. Kdyby ho ale dodržela, tak by prý pohádka nebyla tak zajímavá a konec bez „sežrání“ si děti neumí představit. Otázka – jak na ně působil vlk? Prý byl hodný, milý a chtěly si ho i pohladit, ale věděly, že je to zlý vlk. Když jsem vystoupila z role, dala jsem jen otázku do pléna…Setkaly jste se někdy s člověkem, který se tváří mile, je krásný jako ta kytička na louce, ale uvnitř je zlý a zákeřný? Věřili byste takovému člověku?
  2. Alej svědomí - Návrat Karkulky.  My víme, jak pohádka dopadla, ale my se teď podíváme dál. Karkulka se vrací zpátky domů k mamince, a co myslíte, že se jí honí hlavou? Jedno dítě je Karkulka, ostatní děti udělají špalír od babiččiny chaloupky po domeček, kde bydlí Karkulka s maminkou. Karkulka prochází špalírem a u každé dvojice se zastaví a každé dítě jí má poradit, co má udělat. Dítě v roli Karkulky mlčí a jen postupuje až k domečku. Učitelka u posledního řekne štronzo a dopoví jen, že vzala za kliku dveří a vešla dovnitř domu, tam na ni čekala maminka.Jednalo se o novou techniku, se kterou se děti seznámily teprve v této lekci, ale byla pro ně pochopitelná a jasná. Už při reflexi totiž padaly nápady, co by mohla Karkulka říct mamince. Pro děti bylo vše jasné a srozumitelné. Bylo velmi zajímavé pozorovat ten špalír zevnitř v roli Karkulky, neboť jsem se rozhodla, že do role Karkulky vstoupím já sama, aby všechny děti mohly říct svůj nápad. A co radily Karkulce?
  • Řekni všechno mamince, pak se nebude tolik zlobit
  • Když se přiznáš, že si mluvila s vlkem, maminka ti odpustí
  • Běž domů a nic neříkej, babička už to určitě mamince řekla, tak je to jedno
  • Přiznej se
  • Neboj, dopadne to dobře

A potom se už opakovaly podobné věty. Karkulka došla ke dveřím chaloupky, vzala za kliku a…

20. Improvizace ve dvojicích – děti se vrátí zpátky do dvojic maminky a dcery a rozehrávají situaci, co se stalo, když se Karkulka vrátila domů. Začíná se od stisknutí kliky. Učitelka po chvilce zastaví improvizaci štronzem a ptá se, co se honí hlavou maminkám a Karkulkám; Děti rozehrávají situaci návratu Karkulky. A co se honilo hlavou Karkulkám? …to se mi ulevilo…maminka je tak hodná…jsem ráda, že jsem to řekla…co jsem říkala, babička už to řekla…už to příště neudělám… A co se honilo hlavou maminkám? …proč jen mě neposlechla…dostane na zadek…nepůjdeš na počítač…jsem ráda, že to vím…vidíš, když se přiznáš, je to bez breku…

21. Reflexe – všichni sedí v kruhu mezi domečkem a chaloupkou a posílají si kamínek. Děti reflektují, o čem to pro ně bylo? Co se naučily nového? Co si objevily? Následuje závěrečné shrnutí celého příběhu.  Pro děti to bylo o rodině, o dodržování slibů (hned vzpomínaly na příklady, kdy maminkám lhaly a nepřiznaly se a ze své zkušenosti tvrdí, že je to lepší se přiznat, pak je to totiž daleko horší). Dále to pro děti bylo o Karkulce, o zlu a dobru. A co si objevily? Jedna holčička dospěla k názoru, že už nebude kohokoliv pouštět domů domovním telefonem. Další si libovaly v tom, že si mohly vyzkoušet jak roli staré babičky, tak maminky i malé Karkulky. Celkově se jim příběh líbil a bylo vidět, že o dodržování slibu a o tom, čemu věřit ještě přemýšlely po skončení o přestávce. A to je to nejcennější a na „dramaťáku“ to nejkrásnější

 

 Cíle, které jsem si vytýčila, se z větší části naplnily. Jen udržet kolektivní roli Karkulky, bylo pro některé děti velmi těžké a odpovídaly spíše za sebe než za Karkulku. Vzhledem k tomu, že se s dramatickou výchovou s dětmi od září teprve seznamujeme, tak to opravdu nevadí. Jedná se spíše o dlouhodobější cíl, kterého jen tak z hodiny na hodinu děti nedosáhnou. Potřebují k tomu i nabýt více životních zkušeností a oprostit se od svých myšlenek a naopak vyzdvihnout myšlenky za postavu. Vzhledem k tomu, že mám nejdelší praxi právě v dramatické výchově, cítila jsem se při vedení této lekce sebejistá a věděla jsem, co po dětech přesně chci a mohla jsem už předvídat, co jsou děti schopné zvládnout.

 

 

[1] Pro příště bych vstup do kolektivní role lépe vysvětlila a znalost příběhu bych možná ošetřila tím, že bych zdůraznila to, že Karkulka, kterou si děti během toho putování v příběhu vytvořily, může jednat a mluvit i jinak než mluví Karkulka v pohádce. 

Druhá třída

Druhá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:11

            Berona je v oblasti klasické lidové pohádky výjimečná tím, že se v ní velmi podstatně uplatňuje motiv hudby, která tu je kouzelným prostředkem. V našich pohádkách se motivy umělecké činnosti a vzdělávání objevují opravdu jen výjimečně, najdeme je spíše v pohádkách asijských – o ceně vzdělání, o umění vypravěčském, kaligrafickém a podobně. Souvisí to zřejmě s tím, že asijské pohádky oceňují hodnotu krásy a  také  umění ve smyslu „umět“, evropské pohádky tyto motivy v naprosté většině postrádají.

 

Berona

Sandra Holáková

Téma

Berona je lidová pohádka od Boženy Němcové. Najdeme ji převyprávěnou od Jaroslava Seiferta v knize Mahulena, krásná panna nebo Slovenské pohádky od Pavola Dobšinského.  V této pohádce se píšťalka stává mocným čarovným nástrojem. Dobrotu lidského srdce lze skrz hudbu spatřit. Zlé úmysly, pocit závisti činí z píšťalky zlé kouzlo. Paralela s realitou slova (zvuky člověka)  a lidské tvoření (produkt) prozrazují o člověku jeho kvalitu lidství. Dalšími tématy jsou láska, trpělivost, oddanost, překonávání překážek, statečnost. Je vhodná pro práci s dětmi mladšího školního věku, protože nabízí příležitost propojit dramatickou výchovu s jinými školními předměty.

Skupina                                                                                                                            

Určeno pro 2. ročník základní školy v počtu žáků 15 – 20 (z toho 4 integrovaní).

Realizace

Běžná školní třída, upravená pro výuku dramatické výchovy (lavice a židle uspořádané podél zdí. Uprostřed zůstane koberec. Časová náročnost 3x 90 minut.

Literární předloha

NĚMCOVÁ, Božena –SEIFERT, Jaroslav. Mahulena, krásná panna. Praha, Albatros, 1982.

Cíle

Vzdělávací oblast:

  • Umění a kultura
  • Člověk a jeho svět
  • Osobnostně- sociální výchova (průřezové téma v RVP, tematické okruhy – rozvoj schopností poznávání a mezilidské vztahy)

Výstupy v RVP:

Žák…

  • rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby.
  • reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie.
  • improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem.
  • v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace.
  • pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích.

Kompetence osobnostně – sociální:

Žák…

  • slovně charakterizuje vjemy z vnímání různých hudebních ukázek.
  • se plně soustředí na určenou akci.
  • se v rámci svých schopností aktivně zapojuje do skupinové práce.

Kompetence vzdělávací:

Žák…

  • rozliší zvuky.
  • rozliší stoupající a klesající melodii.
  • jednoduchou melodií doprovodí událost. 
  • ve výtvarné tvorbě projevuje své vlastní zkušenosti, využije příslušných barevných kombinací k vyjádření nálady.
  • vysvětlí, jak se vytváří plod (jablko).

Kompetence dramatické:

Žák…

  • vědomě ovládá svůj dech a správným způsobem jej ozvučí.
  • aktivně se zapojuje do her a improvizací.
  • vnímá prostor a respektuje partnery v něm.
  • pohybuje se v prostoru bez srážek.
  • improvizuje na námět v hromadných improvizacích.
  • hledá správnou formu řešení situace.
  • v komunikačním kruhu vyjádří svůj zážitek nebo názor.

Popis lekcí

1.LEKCE DV – Tajemný strom v zahradě

Cíle:

  • Vytvořit imaginární zahradu (ukotvit téma do prostředí).
  • Nabídnout „návnadu“.
  • Odhalit, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama (pocitů, vlastností atd.).

Obsah:

  1. Honička v zahradě                                                                                                                                                                                                                                                                                               
  2. Zahrada ve dne a v noci (hromadná improvizace)
  3. Tajemný strom v zahradě (návnada, živé obrazy)
  4. Hlídání jabloně (boční vedení – simultánní improvizace)
  5. Doporučení pro třetího syna
  6. Odhalení tajemství stromu (čtení pohádky)
  7. Závěrečná reflexe (postava nejmladšího syna)

Poznámka: Na tuto lekci můžeme navazovat v prvouce tématem (list- květ – plod, nebo proměny stromu během ročních období.

Časový rozsah:  dvě vyučovací hodiny  (90 minut)

Pomůcky: hudba (Clarinet factory – Traincid, Skleněná nebo Měsíční zem), obrázky zahrady v proměnách ročních obdobích, zvoneček, výtvarné potřeby a čtvrtky A3 i A4, žluté jablko.

 

  1. Honička v zahradě (naladění a rozehřátí skupiny)

Jeden z žáků je baba. Koho se baba dotkne, ten se promění v danou věc podle instrukce baby (strom – stoj snožmo, ruce v upažení, květinový záhon - hrudník na kolenou     ění ění ění  sed na patách, hrudník na kolenou lávka – široký stoj). Kamarádi jej zachrání, když záhon přeskočí, lávku podlezou, strom oběhnou kolem dokola.

Komentář: Honička byla pro děti zábavná, instrukce přijaly bez potíží.

  1. Zahrada ve dne a v noci (otevření tématu, hromadná improvizace)

Žáci  se projdou po třídě a prohlédnou si obrázky zahrady v proměnách ročních období. Na zazvonění přichází postupně na smluvené místo. Zde se vytváří živý obraz královské zahrady. Před znehybněním žák pojmenuje, co bude vytvářet (např. „Jsem jehličnatý strom. „Jsem zahradník.“).

            Na hudbu žáci rozehrávají zahradu ve dne (Traincid), v noci (Skleněná nebo Měsíční zem pouze 1minutu).

Na lekci může v dalších dnech navazovat vyučovací hodiny VV, ve které děti společně malují na velký arch balicího papíru jejich zahradu.

Komentář: Osvědčilo se předem si formulovat instrukce. Děti znázorňovaly cestu, potok, kámen, stromy, ptáčka, kočku, žáby atd.

  1. Tajemný strom (návnada, živý obraz)

Převyprávění první části pohádky: „V této královské zahradě má své místo tajemný strom – jabloň, která plodí ovoce o půlnoci, ale jablka záhy mizí.“)

            Výzva pro žáky „ Proč jablka mizí, co se s nimi děje? Proč strom plodí ovoce o půlnoci?“. Úkolem žáků je odpovědět živým obrazem. Čas na přípravu cca. 3 minuty. Možnost volby – dvojice, trojice.

Komentář: Objevily se následující živé obrazy. Pes shazuje jablka do potoka. Přiletí pták, který jablka sní nebo odnese. Beran trká do stromu a spadlá jablka odnese. Jablka kradou loupežníci. V noci přiletí čarodějnice, která jablka začaruje (zneviditelní).

  1. Hlídání jabloně (boční vedení, simultánní improvizace)

„Pojďte si poslechnout, jaké tajemství tato jabloň ukrývá.“ Učitel bočním  vedením vypráví první a druhý pokus o uhlídaní jabloně. (Tím prozradí důvod, proč jablka o mizí.)

  1. Doporučení pro třetího syna (brainstorming)

Sejdeme se v komunikačním kruhu. Kdo si vezme do rukou jablko, sdělí své doporučení pro nejmladšího syna, který půjde hlídat jabloň. (Varianta – písemné sdělení „vzkaz, dopis“.

Otázky: Co by si měl vzít se sebou na hlídání? Co je tvoje zbraň, která ti dodává odvahu? Co bys mu doporučil/a?

Komentář: Doporučení pro nejmladšího syna jsme realizovali v komunikačním kruhu ústně. Téměř každý měl svou originální odpověď ( mít dobré srdce, vzít si ježkovu kůži, mít odvahu, vzít velký meč, nepít víno a nečekat, vytvořit kolem jabloně hradby, vzít si kulomet, vzít si síťku, navléknout se do kožichu...)

  1. Odhalení tajemství (čtení pohádky)

Učitel žákům přečte počínání třetího syna. (Svým jednáním si získal lásku Berony a je mu dovoleno otrhávat jablka v poledne.)

  1. Závěrečná reflexe (povídání v kruhu, zachycení všech údajů o postavě)

Zamyšlení se nad nejmladším synem, jaký vlastně je a podle čeho jsme to poznali. (Podle čeho poznala Berona, že má dobré srdce?) Své nápady zapisujeme k obrysům postavy prince.  Cílem rozhovoru je přijít na myšlenku, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama. 

Komentář:  V diskusi převažovaly následující myšlenky - neměl zbraň a nechtěl ublížit stromu, proto měl dobré srdce. Nechtěl být lakomý, protože nechal Beronu jablka otrhávat. Berona poznala, že je laskavý, protože krásně hrál na píšťalku. – ( To bylo naším cílem odhalit. V dalších lekcích se tato myšlenka bude potvrzovat.) Jeho síla byla v píšťalce. Princ byl odvážný.                                  

 

2. LEKCE DV – Zlatá panna

Cíle:

  • Propojení DV a HV.
  • Nalezení Černého Města a setkání s ježibabou.

Obsah:

  1. Honička s píšťalkou (naladění)
  2. Poster z minulé lekce (evokace)
  3. Cesta prince za Beronou (melodie)
  4. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)
  5. Setkání s ježibabou (čtení textu a hudební doprovod)
  6. Zápis do cestovatelského deníku (pantomima)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: píšťalka nebo flétna, 3 obrázky pro práci s hudebním motivem (dvojice, trojice), Orffovy nástroje, klavír nebo klávesy, cestovatelský deník (volná stránka).

 

  1. Honička s píšťalkou ( naladění a asociace)

Předmět má evokovat minulou lekci. Ten, koho baba chytne zkusí zahrát pár tónů na flétnu v případě píšťalky se pokusí o melodii. Pak pokračuje v chytání a předávání nástroje.

Komentář: Píšťalka byla velmi motivující, avšak ne všechny děti byly schopné zapískat melodii. U dětí méně hudebně zdatných jsme respektovali pouhé zapísknutí, protože cílem bylo naladění, uvolnění.

  1. Nejmladší syn (evokace)

Povídání v komunitním kruhu, uprostřed leží poster z minulé lekce. Mluví ten, kdo drží píšťalku. Měli bychom si připomenout klíčové postavy i událost  setkání Berony s princem a jeho výhře – trhat jablka v poledne.

  1. Cesta prince za Beronou (melodie)

„Nyní se podíváme na výpravu prince za Beronou, do které se princ zamiloval a již bez ní nemohl žít.“

Dvojice nebo trojice žáků obdrží 3 obrázky (3 obrázky– princ ve výzbroji s družinou stoupá do hor, princ rychle klesá do údolí, princ s družinou je vyčerpán a odpočívá v lese). Každému  obrázku odpovídá jedna melodie ( stoupavá, klesavá, střídavá). Učitel zahraje melodie v odpovídajícím tempu na xylofon nebo klávesy. Děti mají melodii přiřadit k jednotlivým obrázkům.

Učitel hraje, děti podle melodie zvedají obrázky nad hlavu.

Komentář: Vyplatilo se být na rozhodnutí ve dvojici nebo trojici. Krátké sdílení mezi žáky podporovalo dovednost sluchové syntézy.

  1. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)

Při odpočinku si družina vytvoří stanoviště a hlídka si předává signál „UUU“ (vědomě ovládnout svůj dech a ozvučit jej). Žáci sedí ve dvou skupinách zády proti sobě. Skupiny jsou od sebe vzdálené. Po zaznění zvuku předešlého hráče z protější strany, se žák otočí, stoupne si a 3 krát do dálky zvolá „UUU“.

            Další cvičení: Při noční stráži již nemohou použít hlas, proto si předávají znamení pouze zvukem. Spolu s žáky stojíme v kruhu a postupně si posíláme nejprve jednoduchý, pak složitější rytmus.

  1. Čtení textu a hudební doprovod

Učitel čte dětem další část příběhu str. 205 (Putování prince s družinou, vyčerpání, hledání Černého Města, setkání s ježibabou.) Každý žák si vezme jeden hudební nástroj a hudební improvizací doprovází příběh.

Komentář: Možnost volby hudebního nástroje a svobodného vyjádření vyvolalo touhu celou věc znovu opakovat.

  1. Zápis do deníku

Co by si princ dnes zapsal do svého cestovatelského deníku. Své poznatky si žáci ve dvojici předvedou pantomimou. Každý předvádí minutu, pak se ve dvojici prostřídají. Kdo bude mít potřebu, může si to také zapsat a na závěr lekce přečíst.

 

Komentář: Pantomima je oblíbená aktivita dětí. Některé děti mají bujnou fantazii, která se zde mohla uplatnit.

 

3. LEKCE DV – Svatba s Beronou

Cíle:

  • Výtvarné zpracování „Černé Město“
  • Smyslová cvičení. Co znamená oddanost sluhy, pomocníka?
  • Řešení situace – Jak by se měl zachovat princ ke sluhovi?

Obsah:

  1. Černé město (propojení s minulou lekcí)
  2. Sluha a princ (smyslové cvičení)
  3. 3x uspávající kouzlo (boční vedení)
  4. Zrada (reflexe)
  5. Setkání prince s Beronou pomocí tří darů ( hra v roli)
  6. Závěr (komunikační kruh)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: tempery a čtvrtky A4, šátky (pro polovinu třídy), rekvizita pro prince – meč a kostýmní náznak - červená deka jako plášť.

 

  1. Černé Město (barevné zpracování)

Úkolem je barevně vyjádřit náladu Černého Města (pozadí, scénu). Během malby žáci přemýšlí, kdo v takovém městě žije a co se tam odehrává, jaká řemesla se tam rozvíjí. Proč se jmenuje Černé Město? Sdílení ve dvojicích a tři doporučení (sdílení nejzajímavějších obrázků v celé třídě). Klíčovým aspektem aktivity je navázat na předešlou lekci.

Komentář: Děti dostaly možnost volby práce – vybraly si skupinovou malbu na velké balící papíry. Tímto se lekce protáhla. Odpovědi dětí na výše položenou otázku byly: Protože ve městě žijí černí lidé. V černém městě svítí černé slunce. Jsou tam ošklivé černé, temné domy. Bydlí tam černokněžník. Žije tam zlá ježibaba.

  1. Sluha a princ (smyslové cvičení)

Žáci vytvoří dvojice. Dohodnou se na zvuku, podle kterého se poznají a rozdělí si role – princ a sluha. Jeden z nich si zaváže oči (princ) a druhý (sluha) jej vede podle dohodnutého zvuku z místa A do určeného místa B (zahrada, ve které bude princ čekat na Beronu). Zároveň svého pána (prince) střeží, aby si neublížil.

            Reflexe: Věřili jste svému sluhovi, že to myslí s Vámi dobře? Že Vás upozorní na nebezpečí? Co znamenalo pro Vás sloužit pánu?

Komentář: Někdo se bál, někdo věřil. Děti vypovídaly, že to bylo husté, šílené, divné, legrační. Sloužit pro ně znamená závazek, čest, závislost, odpovědnost. Aktivitu chtěli opakovat ještě jednou. Její opakování lze uskutečnit v hodině tělesné výchovy v náročnější variantě překážek.

  1. Uspávající kouzlo (boční vedení, simultánní improvizace ve trojicích)

Žáci se rozdělí do trojic. Rozdělí si role (Berona, sluha, princ). Žáci improvizují během čtení pohádky na str. 206 (sluha 3 krát uspal prince, aby se nemohl setkat s Beronou).

  1. Zrada (komunikační kruh)

Povídání s dětmi. Otázky k diskusi: Proč sluha takto jednal? Co se stalo? Co tentokrát píšťalka způsobila? Čím vším je píšťalka v našem reálném životě? Slova, skutky, díla...Jak by se měl princ zachovat ke svému sluhovi?

  1. Setkání prince s Beronou (hra v roli)

Žáci se rozdělí do tří skupin. Každá skupina je kolektivní role jednoho čerta. Učitel vstupuje do role bloudícího prince. Žáci jsou předem informováni o pravidlech kolektivní role a jsou uvedeni do situace, kdy se hádají o tři dary (Plášť, boty, bičík – jsou dary, které zdědili po otci. Kdo se zahalí do pláště, stane se neviditelným. Kdo si obuje tyto boty, dostane se tam, kde bude chtít. Kdo bičíkem švihne dostane se tam, kam si pomyslí.) Princ se snaží nad čertovskou hádkou vyzrát podle příběhu. Pokud se mu to podaří, dohraje situaci až k setkání s Beronou. Pokud se mu to nepodaří, tak příběh převypráví.

Komentář: Mezi žáky jsou soutěživé typy, tak se skoro podařilo děti v rolích čertů přesvědčit na soutěž – kdo k princi nejrychleji doběhne, ten dané věci dostane. Nakonec, ale zvítězila spravedlnost. Děti v rolích čertů si napsaly věci na lístečky a každý čert si vylosoval jeden. Převyprávěli jsme si variantu z pohádky.

  1. Závěr

1. Co pomohlo princi, aby našel Beronu ?

2. Co pomohlo princi, aby uhlídal jablka?

3. Čím vším je píšťalka v našem životě?

4. Už se ti stalo, že bys někomu slovy ublížil nebo mu pomohl? Komu a kdy?

Pozn. Lze navázat v českém jazyce a napsat životabáseň na jednu z postav tohoto příběhu nebo vytvořit kostru pohádky.

Komentář: Ad. 1. Chytrost, trpělivost, překonání překážek, jít za svým cílem, čertovy dary. Ad. 2. Píšťalka, která prozradila jeho dobré srdce a úmysly. Nebyl lakomý. Vydržel. Ad. 3. Slova, hudba, zpěv, činnosti, skutky. Ad. 4. Každý měl velkou potřebu povídat. Z časových důvodů jsme se rozdělili do trojic a tak si vše pověděli. Na závěr jsme si poslechli 3 příběhy kamarádů, kteří je doporučili.

Komentář k realizaci: Děti byly příběhem nadšené a zvolily si jej k inscenaci. Ačkoliv příběh znaly, provedly v improvizacích mírné úpravy. Hudba se jim stala přirozeným prostředkem k vyjádření a dotvoření atmosféry. V červnu se na představení přišly podívat rodiče i prarodiče žáků.

 

         

 

 

Projekt Lucie Vaněčkové, učitelky ZŠ Kunratická v Praze 4 patří k těm asi ne příliš běžným projektům, které prostřednictvím příběhu vyučují látku z oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda, tedy z předmětu tradičně nazývaného Prvouka. Právě tento přístup je pro tento typ učiva velice cenný, protože poznatky o věcech a lidech kolem nás, které i sedmileté dítě běžně potkává, prezentují dramatickou formou, v příběhu, a tedy v situacích a souvislostech. Mimochodem, značné množství příběhů pro tuto výuky lze najít ve dvou knihách Jana Vladislava: Proč je slunce na obloze samo (2017) a Proměny - legendy o stromech a květinách (2016), obě z nakladatelství Malvern.

 

Co si stromy povídají

Lucie Vaněčková

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Kunraticích ve 2. ročníku. Kunratice jsou jedna z mála škol, kde dramatická výchova patří od 3. ročníku mezi povinné předměty, a to v různém časovém rozmezí. Ve 2. ročníku však dramatická výchova ještě nefiguruje jako samostatný předmět, a tak s ní neměli žáci žádnou zkušenost. Poprvé jsem pracovala s naprosto nezkušenou skupinou. Na této škole působím ve 4. ročníku, kde jsem realizovala i několik dramatických lekcí. S třídou, kde jsem nakonec projekt realizovala, jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem měla nevýhodu v tom, že jsem se současně musela seznamovat s dětmi.

Ve třídě je celkem 28 dětí, z toho dva žáci mají zohlednění kvůli speciálním potřebám ve výuce a jeden má nárok na asistenta na zkrácený úvazek. Asistent ale na žádné z mých hodin přítomný nebyl a od začátku nebyl žák téměř schopen pracovat se skupinou. Stálo mě tedy hodně sil zvládnout jeho divoký temperament. Kromě toho byl ve třídě žák, který se od druhého bloku odmítl účastnit všech aktivit, které jsme dělali. Sice nevyrušoval, ale nepracoval. Občas se mi podařilo ho do něčeho zapojit, ale hodně času trucoval na lavičce. Podle slov paní učitelky se u něj v poslední době něco děje a tahle rezignace se projevuje ve všech předmětech. Říkala jsem si, že to může být i něco opravdu vážného např. rodinná situace, a tak jsem ho určitě nenutila násilím, aby šel pracovat s ostatními.

Celkově je celá třída hodně živá, je tam spoustu divokých kluků, kteří se neustále pošťuchovali, provokovali a žalovali na sebe. Hned od začátku se mi zdálo, že třída vůbec nevypadá jako jeden soudržný celek a jako skupina po celou dobu fungovali obtížně. Postupně se ukazovalo, že třída umí pracovat i společně, ale bylo to spíše výjimečné. Od jejich učitelky jsem měla informaci, že žákům občas dělá problém pracovat ve skupinách, protože se nedokáží domluvit a dělají hlouposti. V tomto ohledu se jim nakonec ale celkem dařilo.

Projekt „Co si stromy povídají?“ navazuje na probrané učivo o lesu předmětu SKN (svět kolem nás), který ve 2. ročníku zahrnuje vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda. Nejdůležitější roli v tomto projektu hraje dramatická výchova, která je doplněna dalšími předměty a vzdělávacími oblastmi,  jako  je etická, výtvarná taneční a pohybová výchova. 

Školní vzdělávací program kunratické školy má název KUK, což je zkratka pro heslo Komunikace – Učení – Kooperace. Jak už jsem řekla, ZŠ Kunratice zařazuje dramatickou výchovu jako povinný předmět do rozvrhu od 3. ročníku.  Škola si  uvědomuje důležitost dramatické výchovy ve vzdělávacím procesu, většina učitelů je v tomto oboru vzdělaná a dokáže dramatické metody využívat.

Cíle dramatické:

Žák poznává různorodé metody dramatické výchovy a ví, jak s nimi pracovat.

Žák vyjadřuje své pocity, myšlenky a nápady pomocí dramatických metod a technik.

Žák reflektuje vlastní činnost a průběh hodiny prostřednictvím dramatických metod.

Žák komunikuje v herních situacích, vstupují do jednoduchých rolí a jedná v nich.

Žák improvizuje v zadané situaci.

Cíle osobnostně sociální:

Žák spolupracuje ve skupině na společném díle, které dotáhnou do úspěšného konce.

Žák naslouchá ostatním, vyjadřují své názory a respektují názory druhých.

Žák diskutuje a přichází s novými nápady a řešeními.

Žák řeší problémy související s ochranou životního prostředí.

Žák rozpozná správné a nesprávné chování v určité situaci a dokáží ho pojmenovat.

Žák nalézá možnosti, jak se postavit k danému problému.

Cíle vzdělávací:

Žák si uvědomuje důležitost lesa.

Žák si vytváří kladný vztah k lesu a ví, jakým způsobem se v něm má chovat a jak ho ochraňovat.

Hlavní linii příběhu jsem si vymyslela, ale v části o lesních skřítcích jsem se hodně inspirovala knihou s názvem „Jak skřítkové a děti chránili les“ od autora Radomíra Sochy. Především jsem z ní vybrala situace, kdy se lidé chovali špatně v lese.

Projekt byl naplánován na 6 vyučovacích hodin, a to ve třech dvouhodinových blocích. Z časových důvodů jsem potom musela přidat ještě jednu hodinu navíc, celkem jsem tedy odučila 7 vyučovacích hodin.  Celý projekt se mi nakonec podařilo zrealizovat ve dvou po sobě jdoucích týdnech.

Z pomůcek byl nejvýznamnější  obrázek dubu, který žáci společně dodělali, a který jsem brala na každou hodinu. Dále jsem hodně využívala šišku jako mluvítko a triangl jako signál k začátku nebo konci aktivity.

Před začátkem projektu jsem si nechala vyblokovat na celých 6 hodin aulu školy. Aula je prostorná místnost, která je vhodná k výuce dramatické výchovy především kvůli velikosti a vybavenosti. Patří k ní totiž také přilehlá místnost, kde se nachází množství kostýmů a židle. Tam jsem si také vybrala další důležitou pomůcku do výuky, a to kostýmní znak pro starostu i člověka, který chtěl zničit les. Poslední hodinu, kterou jsem nakonec musela přidat, jsem učila v tzv. Multifunkční učebně, která je prostorově velmi podobná aule. 

 

  1. Scénář projektu
    1. 1. vyučovací blok

 

Cíl bloku: Žáci pracují s imaginací, společně vytvářejí vlastní les na základě vlastních předchozích zkušeností. Posiluje se u nich kladný vztah k lesu.

  1. Reportéři (7 min)

- seznamovací hra se jmény

- žáci budou pracovat ve dvojicích, všichni sedíme v kruhu

- ve dvojicích budou mít za úkol o sobě navzájem zjistit, co ten druhý dělá rád ve volném čase

-potom se navzájem představí: řeknou vždy jméno kamaráda a věc, kterou se od něj dozvěděl

- po dokončení kruhu si každý sám napíše své jméno na štítek, který si přilepí na oblečení

Pomůcky: štítky na jména

  1. Aktivizační hra (5 min)

- hra na myslivce a zvířátka

- jeden žák je myslivec, ostatní jsou zvířátka

- myslivec honí zvířátka, ta se mohou zachránit tím, že se schovají do domečku – za strom

- domeček budou dva žáci, kteří se určí předem a ti se budou držet za ruce (předvádí stromy)

- když se nějaké zvířátko bude chtít zachránit za stromem, musí ke dvojici přiběhnout a jednoho

z nich vyměnit, stává se tak stromem

  1. Evokace (2 min)

- zvuky lesa

- děti sedí v kruhu, poslouchají puštěnou hudbu – zvuky lesa

- zeptám se dětí: „Kde jsme se ocitli?“

- děti říkají své nápady, nechám mluvit více dětí

Pomůcky: připravená hudba

  1. Můj ideální les (10 min)

- po třídě jsou rozmístěné obrázky různých lesů – jehličnaté, listnaté, večer, ve dne, tmavé, světlé, divoké, s potůčkem.

- žáci se projdou po třídě, prohlédnou si je a stoupnou si k tomu, který je nejvíce zaujal

- celou dobu puštěná hudba (zvuky lesa), která žáky doprovází

- když všichni stojí u nějakého obrázku, zeptám se žáků, proč je zaujal právě tento les – nejdříve je nechám popovídat si o tom ve skupině, potom jeden řekne za celou skupinu

Pomůcky: obrázky lesů

  1. Sochy – já jako strom (8 min)

- žáci tvoří sochy ze svého těla, stávají se stromy

- socha má představovat jakýkoliv strom, jako rada jim může být, že strom může být z jejich obrázku – ideálního lesa

- na dotyk potom říkají, jaký jsou strom – „Jsem modřín, který...“ - musí doplnit další informace (např. je maličký, se ohýbá ve větru, je vysoký a silný..)

  1. Boční vedení – procházka po lese (5 min)

- Komentář: Teď jste si každý našli svůj ideální les. Pojďme se teď ale projít v našem společném lese, kam se teď na další hodiny dostaneme

- „Jdete lesem. Je krásný slunečný den, když zvednete hlavu, tak uvidíte, jak sluneční paprsky prokukují skrz koruny stromů. Na nebi pluje jen pár osamělých mraků. Je teplo, vzduch krásně voní. V lese, ve kterém se nacházíte, rostou stromy jehličnaté i listnaté, malé i velké. Zastavte se u stromu a šáhněte si na jeho kmen, na to, jak je hrubá jeho kůra. Můžete jít dál. V lese také rostou keře a květiny. Rozhlédněte se pořádně. Vidíte ty schované houby pod listy a pod jehličím? Jdeme dál a došli jsme na krásný zelený palouček. Tráva je tam zelená, ne moc vysoká, ale ani nízká a je moc příjemné v ní chodit. V té trávě také rostou lesní květiny, utrhněte si jednu. Když přejdeme ten palouček, dostaneme se zase do lesa. Na zemi roste krásný zelený mech, chcete si tam lehnout. Lehnete si na záda, zavřete oči a nasáváte vůni tohohle krásného lesa. Vzduchem voní jehličí a houby, fouká jemný větřík, který vás lochtá ve tváři, a slyšíte zpěv ptáčků. Otevřete oči.“

- zeptám se: „Jak vám bylo v našem lese? Jak jste se na procházce cítili?“

  1. Obrázek dubu (15 min)

- v košíku budou připravené šablony listů různých druhů stromů – žáci vyberou pouze dubové listy  různých tvarů a velikostí

- každý žák si vezme jednu šablonu dubového listu, kterou vymaluje

- společně potom lepíme dubové listy na připravený obrys

Pomůcky: na velkém papíře obrys stromu (dubu), šablony různých listů, šablony dubových listů pro každého, lepidla

  1. Život dubu (5 min)

- žáci sedí na zemi, poslouchají

- Komentář: Řeknu vám příběh o dubu, který jste si teď vytvořili.

„Byl jednou jeden starý památný dub, která dlouhá léta žije v tomto lese. Už několik desetiletí pozoruje život v lese a za tu dobu toho viděl opravdu hodně. Je pro něj zábava pozorovat, jak se mění příroda během ročních období. Na jaře je radost koukat, jak se příroda probouzí ze zimního spánku, jak všechno kolem kvete a voní. Léto je pro něj nejpestřejší, protože je les plný života. Sleduje zvířata, která žijí v lese, ale i lidské bytosti, které se v létě chodí do lesa schovat před slunečními paprsky a sbírat borůvky. Na podzim je zase hezké pozorovat, jak se příroda proměňuje a barví do krásných odstínů. Kromě jehličnanů všem stromům v lese opadává listí a země je v tu chvíli plná barev. V zimě mu je trochu smutno, protože je v lese tma a ponuro a vypadá to, jako by se z něj život na chvíli vytratil. Všichni kolem odpočívají a sbírají sílu na další rok. Některá zvířátka ale nespí a těm chodí lidé dávat potravu do krmelce, aby tu zimu lépe zvládli“

  1. Aktivity podle ročních období (15 min)

- žáci vytvoří skupiny po 4

- každá skupina si vylosuje jedno roční období

- jejich úkolem bude vytvořit krátkou etudu, ve které se objeví aktivity a činnosti, které mohou dělat děti v lese na jaře, v létě, na podzim, v zimě

- ukazujeme si to postupně v kroužku

  1. Rozhovor ve dvojici (7 min)

- děti chodí po prostoru

- na signál (triangl) si najdou dvojici – spolu mluví o funkcích lesa: Proč existuje les? Co dělá les užitečného?

- dvojice se vymění alespoň 3x (vždy odpovídají na stejnou otázku, otázky se nemění), společně si potom v kroužku povídáme o tom, co se dozvěděli, o čem si ve dvojicích povídali

- při nejasnostech si upřesníme informace, popř. můžu informace doplnit

  1. Závěr, shrnutí (3 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- potom posíláme předmět jako „mluvítko“ (např. šiška), dětí odpovídají na otázku: „Která

aktivita tě nejvíce bavila a proč?“

    1. 2. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci poznávají život lesních skřítků a celého lesa prostřednictvím příběhu. Žáci se seznamují s problémovou situací.

  1. Úvod (2 min)

- Co jsme dělali předešlou hodinu?

- děti opakují, co jsme dělali, co jsme se dozvěděli

- spolu s námi tam bude obrázek dubu, který vytvořili v minulém vyučovacím bloku

  1. Povídání dubu (2 min)

- Komentář: Poslechněme si další vyprávění starého dubu.

„V noci se v lese odehrávají pozoruhodné věci. Lidé si mohou myslet, že se v lese v noci nic neděje, ale dub přeci jen není nejmladší a zažil toho za svůj život už opravdu hodně. Každou noc je svědkem příběhů, které se v noci v lese odehrávají. Les se najednou úplně proměňuje před očima. A ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, je najednou plný kouzel a záhad.“

  1. Zvuky lesa (15 min)

- skupiny po 4

- za pomoci Orffových nástrojů, zvuků, hry na tělo vytváří skupiny atmosféru nočního lesa 

- po nácviku všichni sedíme v kroužku, přehrávají po skupinách, ostatní mají vždy zavřené oči a poslouchají

- zeptám se dětí, jaké zvuky se v lese ozývaly (buď po skupinách, nebo úplně na konci)

Pomůcky: Orffovy nástroje

  1. Pantomima (10 min)

- děti si ve dvojici krátce popovídají o tom, co se v kouzelném lese mohlo dít

- každý si vybere jeden nápad, který provede pantomimicky – všichni hrají najednou v prostoru

- na signál (triangl) žáci udělají štronzo – zeptám se, kdo by chtěl situaci předvést

- někdo ukáže přede všemi, a společně si o tom popovídáme

Pomůcky: triangl

  1. Povídání dubu (2 min)

 „Všechno tohle se opravdu v lese možná dělo. Přeci jen to byl les, který se přes noc měnil na kouzelný. O některých věcech však  dub ani nemusel vědět. Ale prozradím vám, proč hlavně byl les kouzelný. Každou noc totiž vylézali ze svých domečků lesní skřítci, kteří se o les starali. Každý z nich měl nějakou kouzelnou moc, kterou využíval k tomu, aby lesu nějak pomáhal. A co dělaly stromy? Ty se scházely na nočních sešlostech a povídaly si o změnách v přírodě a o jejich životě. Nad ránem se ale les opět vracel k běžnému lesnímu životu.“

  1. Já jako skřítek (5 min)

- všichni sedí v kroužku, po kruhu si posíláme šišku jako mluvítko

- dětí mají za úkol vymyslet a říct, jakou kouzelnou moc by jako skřítci měli

- Kdybych já byl skřítek, jak bych pomáhal lesu? Jakou kouzelnou moc bych měl?

Pomůcky: šiška na posílání v kruhu

  1. Domečky pro skřítky (10 min)

- žáci se rozdělí do dvojic

- ve dvojici kreslí jeden společný domeček pro skřítka, na práci se musí podílet oba dva

- společná prezentace domečků, zeptám se také na to, jak jim šla spolupráce, zda se jim dařilo

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy, tužky, gumy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Každou noc se dub koukal na to, jak skřítci noc, co noc uklízejí celý les, aby byl pořád tak krásný. Nedalo to ani moc velkou práci, občas sebrali nějaké odpadky, narovnali větvičky keřům nebo trochu naleštili klobouk houbám. Také ale skřítci chodili do lesní školy, kde je učil starý Kníže skřítek, jak se o les postarat. Pro starý dub byla radost koukat se na to, jak v lese všechno hezky funguje.“

  1.  Modelování skřítka (10 min)

- práce ve dvojicích

- v každém domečku bydlí nějaký skřítek, ve dvojici se dohodněte na tom, jak se váš skřítek bude jmenovat

- potom žáci budou svého skřítka „modelovat“ z těla toho druhého

- jeden je hlína, druhý formuje svého skřítka – sochař ani hlína u toho nesmí mluvit

- úkolem je vymodelovat ho zrovna při činnosti, kterou zrovna dělá– upozorňujeme, že by skřítek  nám už svými postoji mohl napovídat, jaká je jeho práce

- sochaři se jdou podívat na výstavu skřítků, každý sochař svého skřítka krátce představí

- když řekne jeho činnost, zeptáme se vymodelovaného skřítka, jestli odhalil, co zrovna dělá

- žáci se ve dvojici vymění

  1. Pocity – škála (5 min)

- jak se asi skřítci v lese v tuto chvíli měli

- žáci mají za úkol postavit se do řady - postavení na jednu stranu znamená, že se mají skřítci moc dobře, jsou spokojení

- druhá strana znamená, že se nemají moc dobře, jsou nešťastní

- žáci se mohou postavit i někam mezi, doprostřed

- ptám se na důvod: Proč se tak asi mají?

  1. Učitelka v roli (3 min)

- mezi děti přijdu jako učitelka v roli - člověk, který se chová v lese neukázněně – pohazuje v lese odpadky, křičí, rozkopává houby, bouchá do stromů, láme větve (práce s imaginárními předměty)

Pomůcky: kostýmní znak: roztrhaná vesta, kšiltovka

  1. Povídání (3 min)

- společně si povídáme v kroužku

- Myslíte, že se to skřítkům líbí/nelíbí? Proč?

  1. Povídání starého dubu (2 min)

„Jednoho dne se všechno změnilo. V lese se začali objevovat neznámí tuláci, kteří po sobě

zanechávali strašnou spoušť. Starý dub musel přihlížet tomu, jak skřítci každou noc pracují více a více, ale už není v jejich silách les uchránit. Na jejich stromových sešlostech se řešilo, jak z této situace ven. Ale nikdo ze stromů, včetně starého dubu, si nevěděl rady. Do lesa začali chodit zloději, pytláci, nevychované děti a nevychovaní houbaři. A tropili v lese všelijaké hlouposti.....“

  1. Etudy (15 min)

- žáci se rozdělí do skupinek po 4

- jeden ze skupiny bude čtenář, ostatní herci

- každá skupina dostane jeden lísteček s textem, který budou mít za úkol zahrát

Pomůcky: připravené papíry s jednotlivými situacemi

Houbař, který rozkopával houby

Jednou do lesa přišel podivný chlapík, kterého se všichni v lese báli. Sbíral totiž pouze hříbky a do hub, které neznal, kopal. Ze všeho nejraději do červených muchomůrek. V lese za ním zůstávala hotová spoušť.

Pytlák, který lovil zvířata

Kde se vzal, tu se vzal, ve skřítčím lese začali řádit pytláci. Chodili každou noc potichu křížem krážem lesem a všude kladli pastičky. Pod kabátem nosili schovanou flintu. Lovili srnce, zajíce

i divočáky, a jejich maso prodávali jednomu hostinskému z města.

Zloděj, který kradl dřevo

Jakmile přišla zima, do lesa přivandrovali zloději, aby si nakradli dříví na zimu. Káceli v lese, co jim přišlo pod ruku. Nejen stromy staré a nemocné, ale také mladé a zdravé. Všude zůstávaly jenom pařezy a spousta větví a chvojí. Zkrátka ukradli každé dřevo, které v lese uviděli.

Lidé, kteří si udělali v lese koncert

Jednou do lesa přijeli lidé, kteří se rozhodli udělat si v lese koncert. Autem si navozili techniku a přes noc i den potom pouštěli tak hlasitou hudbu, že to bylo slyšet až do sousední vesnice. Skřítci nemohli spát ani pracovat, všechna zvířata utekla a stromy nemohli v klidu růst.

Lidé, kteří šli ukrást stromečky do lesa

Během předvánoční doby začali do lesa chodit lidé krást stromky. Přikradli se do lesa po

setmění, aby je nezahlédli lesníci. Vybrali si jedli, borovičku nebo smrček – uřízli ho, strčili do auta a zmizeli jako pára nad hrncem. Z lesní školky se ztrácely ty nejkrásnější stromky, zbyly po nich jen pahýly.

Výletníci, kteří zakládali v lese oheň

V lese se objevovali návštěvníci, kteří rozdělávali ohně všude, kde je napadlo. Jeden z nich jednou dokonce odešel, aniž by ohniště důkladně uhasil. Oheň se rychle rozšířil na mýtinu, kde shořelo několik stromů. Naštěstí si hustého kouře všimli dva houbaři, kteří zavolali hasiče a ti oheň uhasili.

- vytvoříme jeviště a hlediště

- žáci přehrají etudu, na signál (triangl) skončí ve štronzu, čtenář přečte jejich úryvek, který

zpracovávali

  1. Závěr (4 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- žáci dostanou za úkol si vzpomenout na aktivitu, která se jim nejvíce líbila a utvořit sochu z té chvíle

- na dotyk potom říkají, v jaké aktivitě se nacházejí

    1. 3. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci zkoumají problémovou situaci, přicházejí s návrhy na řešení a jednají v rolích. Uvědomují si, jakým způsobem mohou les chránit a co by se v lese nemělo dělat.

  1. Úvod (2 min)

- pomocí soch si připomeneme, co jsme zažili v minulých hodinách – tak se dostaneme do důležitých situací, příběh jednoduše shrneme

-používáme šišku jako mluvítko pro toho, kdo k tomu bude chtít něco dodat

  1. Aktivizační hra (6 min)

- po místnosti budou rozmístěné lístečky s názvy stromů

- děti budou mít za úkol projít se po třídě a co nejvíce stromů si zapamatovat

- po časovém limitu lístečky seberu, děti dostanou do dvojice papír a jejich úkol bude napsat co nejvíce názvů stromů, které byly na lístečcích napsány

- nebudu se ptát, kolik přesně děti dokázaly napsat názvů, ale zeptám se, kdo napsal víc než: 10, 7, 5... - dvojice se hlásí

- 2. varianta: - každý žák dostane jeden lísteček, na něm bude buď název stromu, nebo jeho obrázek

- jejich úkolem bude najít si svoji dvojici tak, aby ve dvojici vždy měli obrázek a název

- nesmí mluvit, lístečky si mohou pouze ukazovat

- v kroužku proběhne společná rychlá kontrola

Pomůcky: lístečky s názvy stromů/ obrázky stromů

  1. Povídání dubu (2 min)

- žáci zůstávají ve dvojicích, poslouchají vyprávění dubu

„Dubu ani dalším stromům – modřínům, smrkům, bukům... (poukážu na stromy použité ve hře) se už v lese nežilo tak hezky jako dříve. Všichni obyvatelé lesa z toho byli velmi unavení. Dub vzpomínal na ty časy, kdy se všude neválely odpadky...“

  1. Živé obrazy (15 min)

- žáci jsou ve skupinách (spojí se dvě dvojice z aktivity č. 2)

- každá skupina ztvárňuje dva živé obrazy, můžeme říci, že to budou fotografie z lesa

- Jak vypadal život lesních skřítků v lese předtím?

- Jak vypadá teď?

- prezentace bude probíhat v kroužku, každá skupina si vybere jeden obraz, který se jim více povedl

- společně si shrneme to, co se v obrazech objevilo

  1. Horké křeslo (5 min)

- žáci budou v roli skřítků

- přemýšlí nad tím, co by jako skřítci chtěli vzkázat lidem, kteří jim ničí jejich les

- kdo bude chtít něco říct, sedne si na židli

Pomůcky: židle

  1. Povídání dubu (2 min)

„V lese najednou nebylo tak příjemně jak bývalo dřív a za všechno mohli lidé, kteří lesu a jeho obyvatelům ubližovali. Les už nevoněl tak jako dříve, ani houby tam už tolik nerostly. Les byl zpustošený a nevlídný. Ani milí lidé sem už tolik nechodili na procházky a skřítci nemohli do školy, protože celou noc museli jen uklízet a snažit se o nápravu. Starému dobu z toho bylo mizerně. Bylo na čase něco změnit.“

  1. Čištění lesa (10 min)

- polovina dětí odchází za dveře

- ti, co zůstávají, se stávají stromy, dělají sochy

- mezi děti (stromy) rozházím různé odpadky (igelitové pytlíky, obaly od sušenek, atd..) a věci, které do lesa patří (šišky, mech, kůra, atd..), některé mohu dát i na děti nebo je někde schovat, počet odpadků bude odpovídat počtu dětí za dveřmi

- každý najde jednu věc, která nepatří do lesa, tu vezme a vyhodí

- s dětmi, které uklízely, si řekneme, jestli opravdu našli všechno a proč tam může zůstat to, co nesebrali

- potom se skupiny vymění

Pomůcky: odpadky (na počet dětí), koš, do kterého odpadky vyhodíme, přírodniny

  1. Obrácené zrcadlo (6 min)

- žáci jsou ve dvojicích, stojí naproti sobě

- jeden z dvojice předvede něco, co by člověk mohl provést špatného v lese

- druhý z dvojice předvádí opak – co dobrého by mohl udělat

- společně si popovídáme, co se v zrcadlech objevilo a jakým způsobem to dokázali změnit

  1. Povídání dubu (2 min)

„Starý dub jednou slyšel, že stav jejich lesa řeší už i lidé v sousední vesnici. Lidé jim chtějí pomoct! Také se jim nelíbí, že les ztratil bývalou krásu. Prý se ve vesnici chystá nějaká velká schůze.. Tak se uvidí, co dobrého to přinese. Je ale jasné, že bez lidské pomoci už to les sám nezvládne.“

  1. Schůze se starostou (10 min)

- učitelka je v roli starosty (kostýmní znak)

- žáci mají za úkol vymyslet si, jakou postavu z vesnice budou představovat – může to být nějaké povolání, ale i např. stará babka, malé dítě..

- každý si vezme jednu židli, a všechny je dají do kruhu

- žáci si stoupnou před židli, každý řekne, jakou osobu představuje a poté se posadí

- učitel jako starosta zahájí veřejnou schůzi, řekne, proč se museli občané sejít a zeptá se na jejich návrhy řešení – co můžeme pro les udělat?

- měli bychom dojít k tomu, že je především důležité se vyvarovat toho, aby to začali dělat i další lidé a je nutné udělat lesu nějakou hezkou reklamu a ukázat tak, že nám na něm záleží

Pomůcky: kostýmní znak: košile, klobouk, brýle, židle

  1. Plakáty (reklama) (20 min)

- žáci ve skupinách po 3 tvoří plakáty

- téma: ochrana životního prostředí, proč chránit les

- krátká prezentace po skupinách

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Od té doby, co se lidé zapojili do pomoci lesu, se jim všem začalo žít v lese zase lépe. Postupem času se les vrátil ke starým pořádkům. Skřítci začali chodit do školy, les začal zase krásně vonět, zase tam rostly houby a starý dub zase obdivoval, jak se les mění v ročních obdobích. Všechny byly tak krásné! Lidé do lesa zase chodili rádi na procházky a dávali si už dobrý pozor na to, aby nějaký nevychovanec nezačal les ničit.“

  1. Dopis starému dubu (7 min)

- žáci budou mít za úkol napsat krátký dopis starému dubu

- může to být pozdrav, vzkaz, otázka, přání

- lístky se dají pod vytvořený obraz dubu z prvního dne (kdo si to nepřeje, nemusí)

- společně si dopisy dětí přečteme

Pomůcky: čisté papíry, tužky

  1. Reflexe (5 min)

- závěrečná reflexe v kruhu

- řeknu žákům, že to chtěli říci starému dubu, to už napsali, ale mohou říci ještě něco mě – jak se jim pracovalo během celého našeho bloku nebo co jiného by chtěli říct nahlas

Reflexe 1. vyučovacího bloku

S žáky jsem se viděla poprvé, ve škole nebyla jejich třídní  učitelka a blok probíhal hned po jarních prázdninách. Celá třída byla hodně divoká a děti zkoušely, co si můžou dovolit. Na hodině jsem byla sama a přítomná byla celá třída včetně žáka, ke kterému normálně chodí asistentka. V průběhu hodiny se to ale pořád zlepšovalo a na konci prvního bloku jsem měla pocit, že už to všichni zvládají, a to včetně mě. Do tématu jsme se teprve dostávali a oproti následujícím hodinám se ještě žáci nemohli těšit na to, co je čeká.

Hned na začátku hodiny jsem nabrala velký časový skluz, protože jsem žáky musela vyzvednout ve třídě, prozradit jim, co je čeká a přesunout se do auly. V první aktivitě jsem také zjistila, že pracovat s druháky je něco jiného než se čtvrťáky a páťáky, na které jsem zvyklá. Žáci měli problém se sami rozdělit v rychlosti do dvojic, a tak se stalo, že někteří dávno pracovali a ostatní se teprve hledali, protože ne všichni tvořili dvojice s tím, kdo seděl vedle nich. Naštěstí se to docela rychle vyřešilo a nenastal úplný chaos. Když se na to dívám zpětně, tahle aktivita pro mě nebyla úplně důležitá a mohla jsem ji vynechat, protože mi vzala docela hodně času. Mohla jsem zůstat u jednoduchého představení bez rozhovorů ve dvojici. Oproti tomu jsem se rozhodla vynechat honičku, protože jsem měla pocit, že už tak jsou žáci hodně upovídaní a bylo by těžké se vracet do klidu. Teď si ale myslím, že jsem to měla otočit a honičku naopak s dětmi udělat, protože by se potom třeba na sebe žáci lépe napojili a setřásli ze sebe nějaké stresy z minulých hodin.

Po seznámení jsem tedy rovnou udělala evokaci s hudbou. Kdybych to měla dělat podruhé, využila bych i další lidský smysl, např. čich. Bylo by hezké mít s sebou přírodniny, ke kterým by si žáci při poslechu mohli přičichnout, a to by podpořilo jejich představu o tom, kde se nachází. Po poslechu hudby se totiž mnozí ocitali např. u moře nebo v horách, i když představa lesa převažovala. Při výběru ideálního lesa bych nechala skupinky, aby se posadily zpátky do kruhu, protože tím, jak skupiny byly rozmístěné po velkém prostoru, tak dětem dělalo problém se vzájemně poslouchat. Při této aktivitě bylo ale vidět, že se opravdu dostaly do toho jejich lesa, všímaly si maličkostí a dokázaly říct, proč si les vybraly. Vytváření soch děti bavilo, těžké však pro ně bylo je potom pojmenovat. Nejčastěji se objevovalo, že jsou ohnutý strom. Kromě toho mě také napadá možnost hlasové rozcvičky, kterou jsem mohla v tomto tématu udělat. Zapojili by se tak všichni, každý by věděl, co má dělat a vyhnula bych se tak problému s nasloucháním spolužákům.

Druhá polovina bloku bavila děti mnohem více, protože se začal budovat příběh, který jim nakonec přirostl hodně k srdci. V bočním vedení bylo vidět, že se opravdu dostaly tam, kam jsem potřebovala. Nikdo si z toho nedělal srandu a opravdu všichni dělali to, co jsem četla. Bylo vidět, že si to hodně užívají. Z časových důvodů jsem vynechala aktivitu č. 10, kterou jsem chtěla při dostatku času vložit do druhého bloku. Děti velmi bavilo najít si dubový list z krabičky, najednou se změnila úplně atmosféra a bylo cítit napětí, když děti vybíraly list z krabičky. Ten si potom vybarvily a společně jsme tak vytvořili starý dub. Ten jsem dala doprostřed kroužku ve chvíli, kdy jsem jim začínala číst příběh. Největší úspěch měla pantomima, byla jsem překvapená, jak hezky žáci ve skupině spolupracovali a co všechno vymýšlely. Také se osvědčilo používání trianglu, který signalizoval začátek a konec pantomimy. Po celou dobu byl ve třídě úplný klid a děti na zvuk výborně reagovaly. Vymýšlely aktivity jako sbírání hub, borůvek, krmení zvířátek nebo stavění domečků. Také hezky zafungovala šiška jako „mluvítko“ při závěrečné reflexi, ve které nejvíce zmiňovaly, že se jim líbila pantomima, výroba stromu a procházka po lese. Pár dětí řeklo, že se jim nelíbilo zlobení některých spolužáků.

Reflexe 2. vyučovacího bloku

Další hodina probíhala hned druhý den. Tentokrát jsem byla mnohem klidnější, jistější a to  vycítily asi i děti, protože i ony byly klidnější a okamžitě reagovaly na všechny pokyny. Po úvodním zopakování toho, co jsme dělali v minulé hodině, jsem hned začala s příběhem starého dubu. Celou dobu jsme měli ve třídě jeho obrázek, který žáci společně vytvořili minulou hodinu. Bylo vidět, že si ho váží a je pro ně důležitý, protože stačilo, aby omylem někdo šlápl na roh papíru, a hned ho děti upozorňovaly, aby si na dub dával pozor. Automaticky dub přijaly jako vypravěče jejich příběhu a jako součást jejich skupiny. Z časových důvodů jsem musela vynechat aktivitu s kreslením domečků pro skřítky a nestihli jsme závěrečné etudy ve skupinách.

Byla jsem mile překvapená, jak se děti zhostily úkolu vytvořit zvuky lesa. Zadala jsem, že by v každé skupince měla být vždy nějaká holka nebo nějaký kluk, protože jsem chtěla, aby pracovali kluci s holkami pohromadě. V jedné skupince nemohli na nic přijít, takže jsem u nich musela chvilku být, ale ostatní skupiny si věděly rady samy. Prezentace probíhala v kruhu, skupina, která odehrála, se vždy posadila. Na konci jsme mluvili o tom, jaké zvuky tam mohli zaslechnout. Nemluvili jenom o svém vlastním zvuku, ale byla jsem ráda, že si opravdu všímali o ostatních zvuků a něco si pod nimi představili. Často zmiňovali foukání větru, zpívání ptáčků, šumění listů. Některé skupiny dokonce zapojily i hru na tělo a svůj hlas.

Následující pantomimu jsem nakonec nechala děti dělat samostatně místo ve dvojicích, protože jsem chtěla, aby každý zapojil fantazii, a také mi přišlo, že by bylo vhodné pracovat po skupinové práci individuálně. Děti, které potom předváděly pantomimu ostatním, ukazovaly např., že jsou tam lesní víly, stromy rostou strašně rychle nebo že tam jsou nějaká zvláštní zvířata. Několik dětí vůbec nepracovalo s tím, že les je kouzelný a předváděly obyčejné scénky z lesa a potom řekly, že na to, že je les kouzelný, zapomněly. Spoustu dětí mrzelo, že nemohly svůj nápad předvést ostatním, i přesto, že jsem rovnou udala omezený počet žáků, kteří to budou ukazovat. Jediné, co bych mohla udělat, by bylo nechat je to ukázat v menších skupinách, ale i tak si myslím, že to chtěli ukázat všem a tohle by nemuselo stačit. Překvapilo mě, kolik různých nápadů, jak by pomáhali lesu, kdyby byli skřítci, žáci vymysleli. Pozorně se poslouchali a každý vymyslel opravdu vlastní originální věc. Bylo vidět, že se do toho opravdu vžili.

Hodně úspěšná byla aktivita s modelováním skřítka, i když i tam nastaly problémy v prezentaci. To, že jsme chodili po třídě a zastavovali jsme se u každého skřítka, aby nám ho autor představil, bylo časově náročné a děti nedokázaly udržet pozornost celou dobu. Nebyl tak prostor vůbec na to, abych se skřítků zeptala, jestli poznali, co dělají za činnost. Napadá mě, že sochaři mohli napsat lísteček se jménem sochy i činností, kterou dělá, a ten by ležel pod sochou. Ostatní sochaři by se potom mohli projít podívat se na ostatní. Nemusela bych pak do toho zasahovat a prohlížení soch tak organizovat. Při škále pocitů všichni kromě dvou žáků stáli na straně, která ukazovala spokojenost skřítků. Když jsem se žáků z opačné strany ptala, proč si myslí, že jsou skřítci tak nespokojení, odpověděli, že se skřítci teď můžou bát, že se jim les zničí, a že je spoustu zlých lidí, kteří to mohou dělat. Kdyby se ale nebáli, tak jsou spokojení. Předem tedy trochu odhalili další průběh.

Další aktivita s učitelem v roli pro mě byla nejsilnějším zážitkem za celou lekci. Představovala jsem si, že jako učitel v roli přijdu, krátce se projdu, řeknu několik slov a hned odejdu. Také jsem měla strach, že mě jako učitele v roli nepřijmou, ale to jsem se bála zbytečně. V této aktivitě se ale ukázalo, jak silný vztah už si děti k lesu vybudovaly. Jen co si uvědomily, kdo jsem a co dělám, okamžitě se na mě vrhly. Držely mě a křičely na mě, že je to jejich les, kde bydlí skřítci a že jsem zlá, když ho chci zničit. Neměla jsem vůbec šanci odejít a sundat si kostýmní znak a chvíli to vypadalo, že mě děti povalí na zem. Za žádnou cenu jsem nechtěla vystoupit z role, i když jsem se bála, že to budu muset udělat. Nakonec jsem se s maximálním úsilím dokázala dětí zbavit, odešla jsem ven, sundala jsem si kostýmní znak a přišla zpět. Okamžitě mi začaly říkat, že tam byl nějaký zlý pán, který jim chce zničit les a že se bojí, že se vrátí. Hned jsem věděla, že to vyvolalo opravdu silné emoce, což se potvrdilo i v závěrečné reflexi, kdy hodně dětí tvořilo sochy právě z toho okamžiku. Kromě toho ukazovaly i modelování skřítka a hraní na nástroje.

Reflexe 3. vyučovacího bloku

Byla jsem trochu nervózní, že nestihnu ve dvou hodinách dovést příběh do konce. Předem jsem se proto domluvila s třídní  učitelkou, která mi byla ochotná věnovat ještě jednu hodinu na dokončení, takže jsem byla více v klidu. Bylo vidět, že se na pokračování příběhu žáci těšili, byli připravení u dveří ještě před zvoněním, a celou dobu pracovali opravdu soustředěně a zaujatě.

Třetí blok se konal více než po týdnu od bloku druhého, a tak jsem se trochu bála, jestli si to děti budou pamatovat. Začala jsem s nimi úvodní honičkou na myslivce a zvířátka, kterou jsem měla naplánovanou na úplný začátek prvního bloku, aby se lépe dostaly do tématu a naladily se na sebe. Potom jsem pokračovala tím, že jsme se vraceli pomocí soch do důležitých momentů příběhu a ty jsme potom pojmenovali. Přečetla jsem jim povídání dubu, kterým jsme skončili, a udělali scénky, které jsme nestihli minulou hodinu. Tam nenastaly žádné problémy, všichni věděli, co mají dělat a ve skupinách se domlouvali bez problémů. Při prezentaci mi opět pomohl triangl, na který děti krásně reagovaly. U živých obrazů jsem nakonec trochu změnila organizaci celé aktivity. Nechala jsem žáky jenom ve dvojicích, společná prezentace probíhala v kroužku, ale dvojice předváděly oba dva obrazy. Řekla jsem, že zkusíme něco hodně těžkého, co vyžaduje maximální soustředěnost, a v tu chvíli byli žáci naprosto koncentrovaní, protože ten těžký úkol chtěli zvládnout. Protože vytvářeli fotografie z lesa, řekla jsem, že si budeme prohlížet fotoalbum a otáčet stránky s jednotlivými fotkami. Otočení bude představovat cinknutí na triangl. Cinkla jsem – dvojice udělala obraz, jak skřítkové žili předtím, druhé cinknutí – jak žili potom, cinknutí – druhá dvojice udělala obraz, jak to vypadalo předtím, atd. Opravdu to všechny dvojice zvládly a všichni byli náležitě hrdí, když si za to mohli zatleskat.

V horkém křesle žáci dávali vzkazy lidem, kteří ničili les. Nejvíce říkali, že to ti lidé nemají dělat, protože les je moc důležitý nebo protože oni jako skřítci jsou hodně unavení. Také padaly otázky, proč to vlastně dělají. Když žáci začali přicházet s konkrétním řešením, tak jsem to ukončila. Řešení potom vymýšleli v aktivitě s obráceným zrcadlem, která se jim velmi dařila. Aktivitu č. 7 jsem z časových důvodů musela vynechat.

Opět jsem si potvrdila to, že žáci velmi dobře přijímají učitele v roli a nyní jsem také zjistila, že je škoda, že jsem nenechala už dříve žáky vstupovat do jednoduchých rolí. Každý si vymyslel nějaké povolání nebo osobu z vesnice. Po jednom potom svoji roli řekli a posadili se na židli. Prozradila jsem jim, že se bude konat schůze se starostou o pomoci lesu, a že mají začít jednat, než přijde starosta. Když jsem si šla obléct kostýmní znak, za dveřmi jsem slyšela, jak velmi vážně mluví o tom, co by mohli dělat, vykali si a dávali různé návrhy. Když jsem přišla jako starosta, všichni to brali hodně vážně a hned jsme začali řešit, jak lesu pomoci. Líbilo se mi, jakým způsobem se vžili do role. Opravdu mě oslovovali pane starosto, říkali různé návrhy na řešení a některé děti dokonce jednaly v roli osoby, kterou představovaly. Například holčička v roli paní učitelky navrhovala dát škůdcům lesa příklady jako trest, pilot chtěl použít letadla, která by létala nad lesem, a stavař navrhoval postavit kolem lesa zeď. Poradu jsem ukončila tak, že jsem řekla, že si musím všechny návrhy promyslet, a na další den svolám druhou schůzku.

Reflexe závěrečné hodiny

Hned další den se konala úplně poslední hodina. Po úvodní honičce, kterou jsem zanechala z minulého dne, na myslivce a zvířátka, jsme začali hned připravovat schůzi se starostou. Opět začali jednat beze mě, než jsem tam přišla jako starosta. Potom jsem jim řekla, že máme  se starostou ze sousední vesnice podezření, kdo lesům  škodil, a že je nyní nutné vymyslet něco, aby lesu nezačali škodit i ostatní lidé. Žáci sami navrhli, že bychom mohli udělat plakáty a reklamu lesu, takže jsem byla hodně vděčná, že jsme se dostali tam, kam jsem potřebovala. Především, že ten návrh přišel opravdu od dětí, a ne ode mě. Dala jsem jim na výběr, že mohou tvořit plakáty buď samostatně, nebo ve dvojicích. Mrzelo mě, že jsme neměli více času, protože i když jsem říkala, že si mohou plakát vzít domů a dodělat ho, tak mi ho hodně dětí chtělo odevzdat, a tak to občas nestihli dodělat.

Při psaní dopisu se ukázalo, že mnozí raději chtějí napsat dopis skřítkům než starému dubu, protože si k nim vypěstovali asi silnější vztah než k vypravěči příběhu. Ten jim sice příběh říkal, ale skřítkové jim byli bližší a problémy, které jsme řešili, se jich dotýkali více. Zadala jsem, že si tedy můžou vybrat, komu dopis napíší. Kvůli nedostatku času jsme bohužel nestihli dopisy přečíst. Při závěrečném kruhu měl ještě každý možnost říct nějaký komentář k tomu, co jsme dělali. Hodně dětí řeklo, že se jim nejvíce líbily schůzky se starostou nebo že se jim líbilo úplně všechno. Také od dvou žáků zaznělo, že se jim to líbilo, protože se všichni chovali celou dobu moc hezky.

 

Únos domů

Iva Steiningerová

Realizováno v 4. třídě ZŠ Kunratická, Praha 4. Škola má předmět dramatická výchova zařazen do výuky od 3. ročníků, třída je na DV rozdělena do dvou skupin (14 žáků ve skupině).

Předloha: Iva Procházková, Únos domů,  Albatros. Praha 2006

Příběh je o chlapci Liboru Ješínovi, kterému zemřeli rodiče na následky tragické dopravní nehody. Libor je poté svěřen do péče svého strýce a tety. Ti jsou velmi bohatí, ale o Libora nejeví velký zájem, zahrnují jej hmotnými dary, ale nedostává se mu toho, po čem touží – rodičovské lásky. Chlapec je skoro celý rok na internátu a za tetou a strýcem dojíždí pouze na prázdniny a narozeniny. Jednoho dne po cestě zpět na internát je na benzínové pumpě unesen. Jeho únosci se po cestě do úkrytu dozvědí, že Libor není synem z bohaté rodiny, tak jak se domnívali. I přes to jej odvezou na odlehlé místo. Liborovi se odtud podaří utéct. Únosci tedy výkupné ani nepožadují a nikdo se tedy nedozvídá, že byl unesen. Při svém útěku se dostává do malé vesnice, odkud si chce zavolat pomoc. Ovšem dozvídá se, že jej teta se strýcem podezřívají z útěku a krádeže. V tu samou dobu z dětského domova utekl chlapec jménem Gusta, typově velmi podobný Liborovi. V domě z kterého chtěl zavolat o pomoc, což si po získání informací o svém obvinění rozmyslel, jej najdou a považují ho za chlapce z dětského domova. Během několika měsíců, kdy se Libor v rodině cítí konečně jako doma a se všemi se skamarádí, řeší dilema, jestli jim říci, že není Gusta, ale Libor. Mezitím se pravý Gusta utopí v rybníce. Příběh končí adopcí Libora rodinou Panenkových pod jménem Gusta. Své pravé jméno jim Libor nikdy neprozradí. Celý příběh chlapec vypráví svému psovi.

V přípravách jsem kromě knihy Únos domů vycházela ze Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „KUK“ a z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 

Šestihodinový projekt měl čtyři části,  dvě samostatné vyučovací hodiny a dva dvouhodinové bloky.  Jedním z  důvodů je půlení třídy na dramatickou výchovu i  nedostatek volných učeben.

 Cílem celého projektu jsem si stanovila, že se žáci dokáží vyjadřovat pomocí vybraných technik a metod dramatické výchovy. Jako úkol jsem si stanovila: žáci si uvědomí, jaký je to pocit, nemít domov. Být na útěku. Mým záměrem nebylo dětem prozradit celý příběh. Chtěla jsem, aby je toto téma nadchlo a dovedlo je po skončení tohoto projektu k četbě knihy Únos domů.

3. Scénář projektu

3.1 První lekce

 

Téma hodiny: Osamělost

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být osamělý.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • kamínky na reflexi
  • papír

Průběh:

1. Úvod                                                                                                                                3 min

  • Přizpůsobení prostoru třídy. Seznámení s žáky, nalepení jmenovek. Seznámení s průběhem nadcházejících hodin.

2. Hra na babu – ozvláštněná                                                                                          10 min

Varianta 1

  • Děti udělají dvojice
  • Ve dvojích, které se drží za ruce, běhají po prostoru
  • Jedna dvojice je určena jako „baba“
  • Ten, který ve dvojici dostane babu, se vymění s tím, který mu babu dal
  • Postupně se takto dvojice takto promění

Varianta 2

  • Děti hrají normální babu, každý sám za sebe

2. Chůze po prostoru                                                                                                          3 min

  • Děti chodí po prostoru, tak aby jej celý vyplnily
  • Dostanou dvě kritéria
    • nikdo se nesmí na nikoho podívat
    • nikdo se nesmí nikoho dotknout
  • Učitelka během chůze čte citáty (3x za sebou):
    • Kdo není milován, je sám uprostřed davu.
    • V životě je jediné štěstí, milovat a být milován.
    • Osamělost člověka není vždy v tom, že je sám.

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Jak jste se v této situaci cítili? Když jste se nemohli na nikoho podívat, nikoho se dotknout.
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

4. Sdílení ve trojicích                                                                                                          5 min

  • Stalo se ti někdy, že ses takto cítil? Kdy to bylo? Proč to bylo?
  • Děti si poví své zážitky ve trojicích.
  • Pokud je někdo, kdo chce říct, co slyšel od spolužáka, nebo svůj příběh a chtěl by se o to podělit s ostatními dětmi, dostane možnost.

 

5. Učitelka v roli přečte text                                                                        2 min          

  • Učitelka v roli s kšiltovkou na hlavě, zastupující Libora, čte, děti poslouchají
  • Od nehody svých rodičů jsem zůstal u tety Jolany a strýce Michala. Teta se na lidi nedívala, strýc je neposlouchal. Věděl předem, co řeknou. Byl si jistý, že po světě chodí jenom dva druhy jedinců: ti, kteří jeho peníze utrácejí, a ti, kteří mu pomáhají e vydělávat. Já Libor patřil do první skupiny. Mohutný proud strýcových finančních prostředků mě štědře skrápěl, staraje se o mou školu, můj internát, moje oblečení, dokonalé vybavení mého počítače, mou lyžařskou výstroj, mou hokejovou výstroj a stovky jiných věcí, které jsem někdy dostával darem, jindy o ně poprosil, ale nikdy jsem po žádné z nich doopravdy netoužil. Chtěl jsem úplně něco jiného, něco co mi dát nemohly.

6. Připravená improvizace                                                                                                10 min

  • Děti se rozdělí do skupinek po čtyřech.
  • Úkolem dětí je připravit si krátkou etudu na téma: Co Liborovi teta se strýcem dát nemohli?
  • Děti mají možnost ve svých etudách použít pro roli Libora kšiltovku (označující Libora)
  • Poté si je přehrajeme.

7. Reflexe                                                                                                                           9 min

            1. část

  • děti sedí v kruhu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • učitelka se ptá: Jak se Libor asi tedy cítil?, Proč se tak cítil?
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky

2. část

  • Napište na papír jedním slovem, co si myslíš, že Liborovi chybělo.
  • Děti na připravený papír napíší jedním slovem, co si myslí, že mu chybělo.

Reflexe hodiny

3.2. Druhá lekce

Téma hodiny: Narozeniny

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů a improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaký je to pocit dostat dárek, který si přál.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • židličky
  • píseň „Ptačí tanec“
  • kšiltovka – znak Libora
  • krabička zabalená jako dárek

Průběh:

1. Hra „O poslední židli“                                                                                                  10 min

  • židle jsou seřazeny do kruhu s opěrátky do středu kruhu, jejich počet je o jednu méně, než počet hráčů
  • děti běhají kolem židlí
  • hraje písnička, ve chvíli kdy ji učitelka zastaví, musí se všechny děti posadit
  • na koho židle nezbyde, vypadává ze hry a s sebou si odnáší i jednu z židlí z kruhu
  • hra pak pokračuje
  • končí s poslední židlí a vítězem hry

2. Dárek                                                                                                                               3 min

  • děti sedí v kruhu
  • učitelka pošle po kruhu dárek (krabička zabalená jako dárek)
  • každý pošle dárek sousedovi s přáním k narozeninám - učitelka předvede, když předává prvnímu dítěti

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Teď jsme si připomenuli, jaké to je dostat dárek.
  • Jak jste se cítili, když vám někdo předával dárek?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

4. Četba textu                                                                                                                     5 min

  • Každé dítě dostane text, který si přečte
  • Text:

Tu sobotu, co mě pan Maděra přivezl z internátu, bylo krásné červnové počasí. Slunce jako tenisák, kam ses jen podíval bílé čepice jabloní a davy psů, co se vyškubli z obojku. Vzduch už voněl prázdninami. Teta Jolana seděla na terase. „Ahoj,“ pozdravil jsem a políbil tetu na obě tváře. Líbání nebyla něžnost, ale obřad – musel se dodržovat jako navyklý průběh. „Jak se cítíš v den svých dvanáctých narozenin?“ zeptala se teta, když líbací ceremonie skončila. „Jde to,“ odpověděl jsem. Ve tři hodiny začínala oslava, která byla……..

5. Rozehraný živý obraz                                                                                                    15 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • úkolem dětí je připravit si živý obraz na téma: Jak oslavil Libor svoje narozeniny?
  • na tlesknutí živé obrazy rozehrají

6. Učitel v roli vypráví                                                                                                         5 min

  • učitelka v roli Libora (s kšiltovkou) převypráví krátký text
  • Tak takhle jsem oslavil svoje narozeniny. Bylo mi dvanáct. Neměl jsem sebemenší tušení, že o den později se můj život totálně změní a už nikdy nebude jako dřív.
  • Po přečtení textu učitel již mimo roli: A na to, co se stalo Liborovi, se podíváme příště.

7. Reflexe                                                                                                                             5 min

  • děti sedí v kroužku, každý řekne, co si myslí, že si Libor přál k narozeninám
  • poté řeknou děti, co si přejí/přály k narozeninám ony

 

3.3. Třetí lekce

  1.  

Téma hodiny: Únos, strach, útěk

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.
  • Žák se vyjadřuje pohybem.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů, improvizace, pantomimy.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák zvládá napsat krátký text.
  • Žák si uvědomuje, jaké to je být unesený a uvězněný.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • deníček, kopie strany z deníku
  • obrázky „strachu“
  • útržek z novin
  • lístečky se zadáním
  • papíry, fixy/pastelky

Průběh:

1. hodina

1. Co se stalo? – připravená improvizace                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • připraví si krátkou scénku na téma:
    • Co se mohlo Liborovi stát? Co už nebude nikdy jako dřív?

2. Deníček                                                                                                                         10 min

  • Našel se Liborův deníček, ale chybí v něm zápisy. Jediné co zůstalo, je tato stránka. Staň se Liborem a dopiš další stránku deníčku, co asi pokračovalo.
  • učitelka dětem přečte poslední zápis z Liborova deníčku
  • úkolem dětí je dopsat stránku deníčku
  • kdo bude chtít, může pak svůj zápis přečíst

3. Obrázky                                                                                                                           5 min

  • děti sedí v kruhu
  • postupně dětem budeme dávat doprostřed tři děsivé  obrázky

 

4. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co v tobě obrázky vyvolávají za pocit?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

5. Sdílení ve skupinách                                                                                                       5 min

  • Kdy jsi měl strach ty?
  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • děti si řeknou o svých zážitcích ve skupinách
  • kdo chce říct, co slyšel od spolužáka a chtěl by se o to podělit s ostatními, dostane možnost.

6. Obrázek z Liborova deníčku                                                                                           2 min

  • Kromě posledního zápisu jsme v deníku našli ještě jeden obrázek.
  • Dětem ukážeme obrázek (chlapec mezi dvěma muži)

7. Pantomima                                                                                                                   10 min

  • děti se rozdělí do trojic (jedna dvojice, té pomůže učitel, nebo si vypůjčí jedno spolužáka z jiné skupiny)
  • děti pantomimicky ztvární, co se Liborovi podle obrázku stalo

 

2. hodina

8. Narativní pantomima                                                                                                   10 min

  • učitelka čte text, děti daný text pantomimicky hrají
  • Potřebuji na záchod. Záchody na benzínové pumpě byly tmavé, svítilo jen jedno světlo. Vykonal jsem potřebu. Ve chvíli kdy jsem chtěl odejít, mě chytli dva chlapi. Odvlekli mě do dodávky přistavené hned u dveří. Strčili mě do zadního prostoru. Byla tma, nic jsem neviděl. Nahmatal jsem bednu, na kterou jsem si sednul. Měl jsem hrozný strach. Po cestě to se mnou hrozně házelo. Ti dva se po cestě dozvěděli, že nejsem syn tety a strýce. Prudce zastavili. Vyšli ven z vozu. Já je sledoval oknem ve dveřích vozu. V tu chvíli mě napadlo, že mohu utéct. Snažil jsem se přelézt přes přední sedadla, ale zavadil jsem nohou o klakson. Rychle jsem se vrátil na místo na bedně. Když to slyšeli únosci, rozběhli se k vozu, zkontrolovali mě a jeli jsme dál. Odvezli mě do staré chaty. Zavřeli mě do tmavé vlhké místnosti. V místnosti jsem viděl pouze zamřížované sklepní okénko, kterým do místnosti svítil měsíc. Na zemi jsem nahmatal spacák, zalezl do něj a usnul. Když jsem se probudil, venku už bylo světlo. Pod okno jsem si postavil špalky dřeva, okno totiž bylo hodně vysoko. Vytáhl jsem se nahoru a hlavu prostrčil co nejvíce mezi mříže, abych lépe viděl.

9. Co vidíš z okna                                                                                                             10 min

  • Nakreslete, co viděl Libor z okna.
  • děti dostanou papír, pastelky/fixy a nakreslí obrázek toho, co z okna viděly
  • poté co děti dokreslí, uděláme si galerii obrázků, obrázky si vystavíme a pořádně prohlédneme

10. Četba textu                                                                                                                   5 min

  • učitelka přečte dětem text

Protáhl jsem znovu hlavu oknem. Nad strání se zvedal lehký ranní vítr a foukal mi do obličeje. Přinášel vůni vlhké trávy a ještě něco, co jsem zpočátku nedovedl určit, ale s vůní to rozhodně nemělo nic společného. Několikrát jsem zkusmo začichal. Přicházelo to ze zezdola. Sklonil jsem hlavu a uviděl přímo pod oknem plechový poklop. Poklop přikrýval jámu žumpy, která se táhla pod domovní zdí k záchodu. Znal jsem ten systém z letních táborů. Malé žumpy příšerně páchly a záchody nad nimi byly obsypané mouchami. Tady se žádné mouchy nevyskytovaly. Ani zápach nebyl tak nesnesitelný. Žumpu zřejmě už nikdo nepoužíval a záchod zrušili. Záchod, ten zrušený záchod, musel být přímo v mojí komoře! Neztrácel jsem ani minutu a bleskurychle jsem se dal do díla. Všechno dřevo jsem přestěhoval na protější stranu místnosti. Pod nejspodnější řadou dřeva byla vrstva pilin, kousků kůry a odštěpků dřeva. Odhrabal jsem je na jednom místě rukama a odkryl, co jsem tušil: prkna. Lehl jsem si na břicho a začichal. Vstříc mi přispěchal nezapomenutelný pach táborových latrín. Ať jsem se rozhlížel, jak chtěl, neviděl jsem v komoře nic, čím bych prkna mohl vypáčit a odkrýt otvor staré žumpy. Už jsem ztrácel naději, když mi padl do oka můj vlastní pásek od kalhot. Měl masivní kovovou sponu přezku. Klekl jsem si na zem a vsunul ji pod konec prkna. V okamžiku, kdy jsem začal páčit vzhůru, stalo se něco nečekaného: zrezivělá hlavička nejbližšího hřebíku odskočila! Prkno jsem odtrhnul a po něm i obě sousední. Přede mnou zela metr široká díra. Vlezl jsem dovnitř, ve dřepu podlezl na venkovní stranu žumpy a zkusil rameny nadzvednout poklop. Byl z plechu, a protože ho dlouho nikdo nezvedal, zkřížil se v rámu. Nemohl jsem s ním hnout. Zlost, která ve mně postupně houstla, náhle překypěla a vyvalila se ven. Nahrbil jsem se a pak prudkým, rozzuřeným vzepřením vyrazil poklop z rámu. Neměl jsem čas přemýšlet nad bolestí. Hluk, který jsem způsobil, možná probudil mé únosce. Bylo třeba co nejrychleji zmizet.

11. Připravená improvizace                                                                                  15 min

  • děti se rozdělí do skupinek po dvou
  • každá skupina dostane jiné zadání, které si připraví jako etudu
  • etudy si postupně přehrajeme podle čísel na zadáních
  • děti po každém výstupu přečtou své zadání, které skupina dostala
  • zadání:
  1. Libor běží lesem, stromy se kymácí ve větru. Všude je ticho. Slyší jen houkat sovu. Pořád se ohlíží, zda za ním neběží jeho únosci.
  2. Libor zakopnul o pařez, spadnul do trávy. Chvíli odpočíval. Bylo slyšet jenom šumění lesa. Po chvilce uslyšel zatroubení vlaku.
  3. Doběhl k vlaku a naskočil do něj. Sedl si na volné místo. V tu chvíli si uvědomil jak je špinavý. Odešel na WC kde se omyl.
  4. Libor se vrátil zpět na své místo. Stromy kolem rychle utíkaly. Paní sedící proti němu si ho prohlížela. Začaly se mu zavírat oči.
  5. Libor se vzbudil, když jeho ramenem třásl průvodčí. Oznámil mu, že je na konečné, ať si vystoupí. Vystoupil z vlaku.
  6. Hledal telefon, jak by mohl zavolat tetě. Na nástupišti seděl starý pán. Zeptal se ho, jestli je tu někde telefon. Pán byl ale starý a špatně slyšel. Nakonec se domluvili a pán ho poslal do nedalekého domu.
  7. Libor vstoupil do domu. Snažil se zjistit, jestli v domě někdo je. V tu chvíli si všimnul ležícího útržku novin u kamen.

12. Útržek z novin                                                                                                               3 min

  • Každé dítě si na zemi najde útržek novin o zmizení Libora a přečte si jej

13. Reflexe - sochy                                                                                                              3 min

  • Jak se Libor teď asi cítí?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

3.4. Čtvrtá lekce

Téma hodiny: Co budu dělat. Tajemství

Cíle osobnostně-sociální:  

  • Žák spolupracuje a komunikuje.
  • Žák argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace, živých obrazů a aleje svědomí, horkého křesla.
  • Žák prezentuje svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace ostatních.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být křivě obviněn.
  • Žák si uvědomuje, jak by sám jednal v krizových situacích.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • šátky
  • telefonní sluchátko
  • židle
  • papíry
  • flip chart

Průběh:

  1. hodina

1. Hra ocásky                                                                                                                     10 min

  • děti si za opasky kalhot zastrčí šátek
  • běhají po třídě a snaží se získat soupeřovi šátky – ocásky
  • kdo o ocásek přijde, ze hry odchází
  • vyhrává ten, kdo bude mít nejvíce šátku a také svůj vlastní

2. Hovor s tetou a strýcem – hra s rekvizitou                                                                 15 min

  • Minule jsme se dozvěděli, že se Libor dostal do domu, kde by měl být telefon. Jak by telefonní rozhovor vypadal?
  • děti se rozdělí do dvojic
  • ve dvojicích sehrají krátkou etudu, jak by vypadal telefonní rozhovor s tetou nebo strýcem
  • jako rekvizitu dostanou telefonní sluchátko

3. Alej svědomí                                                                                                                 10 min

  • děti se stanou Liborovými myšlenkami a vytvoří alej
  • učitelka v roli Libora alejí prochází a děti se ho snaží přesvědčit, jestli má zavolat nebo ne.
  • Libor se rozhodl, že tetě a strýci nezavolá

4. Horké křeslo                                                                                                                 10 min

  • Co teď bude Libor dělat? Jak se má zachovat? Kam půjde?
  • uprostřed třídy je židle, které zastupuje Libora
  • kdo má nápad, názor, co má Libor udělat, kam jít atd., jde se posadit na židli a nahlas za Libora promluví
  • děti se na židli střídají, podle toho kdo má nápady
  • ostatní sedí v půlkruhu před křeslem
  • kdo chce, může reagovat na již vyřčené názory, ale také nemusí

 

  1. hodina

5. Četba textu                                                                                                                     3 min

  • učitelka přečte dětem text

Praštila jsi ho zbytečně moc, podoktl kluk vyčítavě. Nadzvedla mi i druhé víčko a zkoumavě mě pozorovala. „Filipe, není to ten kluk?“ řekla zničehonic. „Víš, ten, co jsme o něm před časem četli v Šumanovi?“ „Je to on,“ řekl po chvíli Filip. Filip vstal, přinesl noviny. Ukázal mi fotografii jakéhosi kluka v plavkách. Byl hubený jako já, kudrnatý jako já a možná mi byl trošku, docela malounko, podobný. „Jsi to ty, viď?“zeptala se Jitka. Zavrtěl jsme hlavou, že ne. „Ale jsi, poznali jsme tě Gusto!“ Vstala a začala číst. „Při pátečním převozu z dětského domova v Českých Budějovicích do ozdravovny vystoupil nepozorovaně z autobusu. Po uprchlíkovi se pátrá.“ Pojď, schováme tě v seníku. Pomohly mi vstát a odvedly mě do seníku. Tam jsem usnul.

6. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co se teď v Liborovi odehrávalo za pocity?
  • Děti pomocí soch ztvární pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

7. Napiš dopis                                                                                                                   10 min

  • úkolem žáků je napsat Liborovi dopis
  • mohou mu napsat cokoliv, co by mu teď chtěli říct, podpořit ho, pomoci mu
  • kdo bude chtít, může nám dopis přečíst

8. Učitelka v roli                                                                                                                 2 min

  • učitelka v roli Libora dětem vypráví
  • No, a tak jsem se dostal do rodiny Panenkových. Pro ně jsem byl Gusta. Všichni byli moc hodní. S Jitkou a Filipem jsem se rychle skamarádil. Jejich adoptivní rodiče Erikem a Marcelou jsem vycházel moc dobře. Jediné, co mě trápilo, bylo…….

9. Živé obrazy                                                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a do dvou po čtyřech
  • pobavte se, co ho mohlo trápit
  • pomocí živého obrazu ztvárněte to, co ho mohlo trápit
  • na tlesknutí, živé obrazy rozehrají

10. Tajemství                                                                                                                       2 min

  • na papíru je napsáno slovo TAJEMSTVÍ
  • kdo chce, napíše, co ho k tomu to slovu napadne

11. Liborovo/Gustovo tajemství                                                                                      10 min

  • děti dostanou za úkol pomocí krátkých scének zahrát, co bylo Liborovým, teď již Gustovým tajemstvím.
  • scénky si předvedeme

12. Závěrečná reflexe                                                                                                         5 min

  • žáci sedí v kruhu
  • dostanou možnost vyjádřit se k celému projektu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky
  • po reflexi a vyjádření všech názorů, učitelka ukáže dětem knihu Únos domů a pobídne je, že pokud chtějí vědět, jak to s Liborem vlastně nakonec bylo, dozví se to, pokud si knihu vypůjčí  či  koupí a přečtou.

 

Začarovaná třída

Zuzana Poukarová

Začarovanou třídu jsem si vybrala na základě tématu odlišnosti, které je důležité z mnoha důvodů pro osobnostní rozvoj žáka. Žáci v současnosti čelí a budou čelit úplně jiným výzvám, než jsem čelila ve svém dětství já. Nejen rozvoj a používání technologií, které někdy odsouvají komunikaci s ostatními na druhé místo, ale také   tzv.  „zmenšování“ světa, kdy se právě díky technologiím a výdobytkům moderní doby společnost stává multikulturní. Odlišnosti nejen rasové, ale i kulturní, bude společnost stále více řešit. To nemyslím jen v negativním slova smyslu, spíš právě naopak. Chtěla bych, abychom se na jinou kulturu  podívali z té stránky, kdy se od druhých lidí můžeme něco naučit. Naše společnost tím může jen získat a pravidla slušného chování musíme dodržovat všichni stejné, to nezáleží na tom, kdo je kdo. Jen musíme naučit žáky přemýšlet v tomto širším kontextu. A pokud chceme nějaké téma přinést, myslím si, že je důležité začít u příběhů, které žáci znají ze svého okolí, ulice, města. A myslím si, že je důležité mluvit o tom, že jsme odlišní a je to tak v pořádku už v raném věku. V druhé třídě už mají žáci mnohé informace, které můžou být zkreslené či mít charakter předsudků, a my nemůžeme dělat, že toto téma, neexistuje.

 

Realizace:  2. ročník  ZŠ Londýnská v Praze 2, 3 vyučovací bloky po dvou hodinách (3 x 90 minut).

Třída pracuje dle metod dramatické výchovy druhým rokem, tudíž mají základní zkušenosti a dovednosti tohoto způsobu výuky. Tento rok měla třída i samostatný předmět dramatické výchovy v rozsahu jedné hodiny týdně. V této třídě je vidět, že dramatická výchova má smysl, jelikož děti dovedou již ve druhé třídě vyjádřit svůj názor, zhodnotit ostatní nebo vytvořit a vymyslet vlastní příběh a zvládnout najít řešení problému. Žáci se umí vyjadřovat k tématu.

Prostor: Třída, která má možnost uzpůsobit prostor tak, aby se dalo sedět s žáky v kruhu na zemi, nejlépe na koberci a aby se žáci v tomto vytyčeném prostoru mohli pohybovat. Při realizaci měla třída možnosti využít také patro, kde je prostor pro všechny žáky, koberec na zemi. Zároveň bylo příjemné, že jsme mohli být i jednu lekci v tělocvičně, kde žáci měli možnost většího prostoru na realizaci krátkých etud a tance, ale nebylo nutné využít této nabídky. Ve třídě by to jistě proběhlo také úspěšně.

Předloha: Iva Březinová: Začarovaná třída, 5. vyd. JaS, Praha 2018

Námět a téma: Děj knihy se odehrává převážně ve škole, konkrétně ve třídě 3. A, kam na začátku školního roku přijdou tři noví žáci. Jsou to romští chlapci, trojčata, z povedené kouzelnické rodiny. Díky nim a jejich kouzlům 3. A zažije mnohá dobrodružství. Hlavní linii příběhu stavím na tématu respektování rasové a kulturní odlišnosti, které je v příběhu spojeno s nově příchozími romskými chlapci, kteří jsou odlišní vzhledem a kulturními zvyklostmi. Zároveň si ale uvědomuji, že toto téma musí být vyvážené a z tohoto důvodu volím v první řadě formu pozitivní. V čem jsme si podobní a co máme společného.

Dramatická výchova v ŠVP ZŠ Londýnská

  • Dramatická výchova jako předmět je zahrnut v oblasti Kultura ducha a těla, jehož časová dotace je sedm hodin, z toho dvě hodiny pro dramatickou výchovu.
  • Skrze dramatickou výchovu jsou rozvíjena průřezová dramata (OSV, Multikulturní výchova, Mediální výchova).
  • Dramatická výchova je na prvním stupni vyučována pouze v druhém a třetím ročníku. Jinak je využívána jako soubor metod a technik, které jsou využívány během výuky.
  • Na škole je také kroužek Dramatické výchovy.

Příklad učiva dramatické výchovy, které je zahrnuto v rámci ŠVP

  • verbální a neverbální komunikace psychosomatické dovednosti: práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla
  • herní dovednosti: vstup do role, reálná a fiktivní situace
  • jevištní postava
  • náměty a témata v dramatických situacích, jejich nalézání a vyjadřování; typová postava – směřování k její hlubší charakteristice, činoherní i loutkářské techniky
  • dramatická situace, příběh-řazení situací v časové následnosti
  • základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu, přednes básně a prózy, komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe a hodnocení
  • současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba, základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo

Cíle a úkoly realizovaného projektu

  • učí žáky komunikovat a žít ve skupině̌ s příslušníky odlišných sociokulturních skupin
  • uplatňovat práva a respektovat práva druhých
  • učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy
  • uvědomí, že každý máme své silné a slabé stránky
  • uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné
  • rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie
  • učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání
  • stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako zdroj obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu
  • učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně̌ spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám
  • žák spolupracuje a komunikuje ve dvojici, ve skupině
  • žák dodržuje dohodnutá pravidla
  • žák přispívá do diskuze

Cíle dramatické

Žák rozpoznává́ témata a konflikty v situacích, nahlíží na ně z pozic různých postav a zabývá́ se důsledky jejich jednání.

Žák přijímá učitele v roli a adekvátně̌ na něj reaguje.

Žák rozlišuje mezi hrou v roli a mimo ni, vstupuje do herních rolí a přirozeně v nich jedná.

Žák pojmenovává́ emoce náležící přijaté́ roli.

Žák vyjadřuje myšlenky a pocity v roli.

Žák pracuje s autentickým materiálem pro dané téma a využívá jej pro plnou rolovou hru.

Žák se vyjadřuje pomocí vybraných metod a technik DV.

 

Scénář projektu

1. část příběhu

Čas: 90 minut

Pomůcky: kamínek, plakát, fix, text z knihy, obrázky činností, písničky, reproduktor, obrázek trojčat

Aktivizační hra (5 min): MOLEKULY – žáci skončí v počtu 3

Evokace (3 min):

Vyjádři krátkou větou. Posílám předmět (kamínek) po kruhu.

"Stalo se Vám někdy, že jste někam měli přijít úplně poprvé do neznámého prostředí?

Do školy, školky nebo třeba na trénink fotbalu či výtvarný kroužek?

Co se vám honí hlavou, jak jste se cítili těsně předtím, než jste přišli na nové místo?”

Zopakovat některé zajímavé odpovědi

Proč si o tom teď povídáme, to si přečteme v knížce, která se jmenuje Začarovaná třída.

Čtení (3 min):

Do třídy tiše, ale úplně potichoulinku, vešel pan ředitel a dveře jen poslušně šeptly v pantech. Aby ne, z pana ředitele má ve škole strach každý.

“Sedněte si děti,” řekl pan ředitel spokojeně, když ho třída pozdravila sborovým povstáním. “Jdu se podívat na našeho nového žáka.”

“Oni jsou tři pane řediteli, šeptala paní učitelka snaživě. “Tři podívejte.”

“Hm, ano,” zamumlal pan ředitel a roztržitě si promnul vousatou bradu. “Ale hlášený byl jen jeden, paní kolegyně. Že mají přijít tři, to bych si určitě pamatoval.“

“Tak jak se chlapci jmenujete?” zeptala se paní učitelka a podívala se nové žáky zkušeným učitelským okem. (intonace hlasem – různé postavy)

Pantomima po kruhu (10 min):

“A než se naši tři noví žáci představí, tak si to vyzkoušíme prvně my. Teď každý postupně v kruhu udělá vždy malý krok vpřed, řekne svoje jméno a vymyslí si k tomu pantomimicky nějakou činnost, která ho baví dělat. Cílem je udělat pohyb tak, aby ho co nejvíce lidí poznalo.”

Uvedu vlastní příklad: Jmenuji se Zuzana Poukarová, ráda plavu a předvedu gesto plavání. Ostatní opakují pohyb.

Čtení (3 min):

Ukázat žákům obrázek tří kluků z našeho příběhu.

Chlapci mlčeli. Očividně se jim do nějakého představování nechtělo. Byli sice tři, ale těch druhých, co na ně tak valili oči, těch je třicet. A každý třeťák dávno ví, že to je desetkrát víc.

“Snad se nebudete stydět, hoši,” zahartusil pan ředitel jen naoko. Všichni byli snědí a černýma očima s hustými dlouhými řasami se zvědavě rozhlíželi po třídě. Vlasy měli černé opravdu jako tabuli. A to byla nějaká čerň, protože tabule ve 3. A byla nedávno krásně nově natřená.

První předstoupil o krůček dopředu a řekl tak, aby to všichni slyšeli:

“Já jsem Čáryfuk.”

“Který Čáryfuk?” chtěla vědět paní učitelka. “Petr Čáryfuk nebo Pavel Čáryfuk, nebo snad Michal? Musíš nám říct celé své jméno, chlapče. Podívej, já jsem Eva Voříšková a ty jsi?”

“Já jsem Čáryfuk Margoš” upřesnil kluk.

“Čáryfuk Margoš?” zopakoval pan ředitel a s obavami se zadíval na toho třetího.

“A jak říkají Tobě?”

“To bude Bublifuk, uvidíš,” zašeptal v lavici Marek Alešovi.

Jenže třetí kluk se trochu nejistě rozhlédl po třídě a zahuhlal:

“Já jsem Podkočárník Margoš.”

Plakát (3 min): Celá třída pracuje, jeden žák píše, co oni říkají. Obrázek – tři kluci.

“Co jsme se o nových žácích z této knížky dozvěděli?”

JMÉNA:

TŘÍDA:

SILNÉ STRÁNKY:

SLABÉ STRÁNKY:

DOVEDNOSTI:

ZAJÍMAVOSTI:

Plakát doplňujeme v průběhu celého projektu.

Čtení (1 min):

Malá Ema, která sedí hned v první lavici, už to nevydržela a vyprskla. Všichni se začali smát a troje černé oči u tabule se zamračily.

Vyjádření emocí (3 min):

Jak se asi v tu chvíli cítili kluci u tabule, když je v knížce napsané:

 “troje černé oči u tabule se zamračily.”

Vyzkoušíme si, jaké různé emoce se nám v obličeji můžou ukázat.

Budeme vybírat z těchto 4: štěstí smutek, naštvání, strach.

Dvojice: „Vyber si jednu z těch čtyř a tvůj soused hádá, jakou sis vybral, poté se vyměňte. Poté opakujte.“

Čtení (2 min):

Konečně zazvonilo. Paní učitelka odešla do sborovny na kafíčko a děti se shlukly kolem nových spolužáků.

“Hele, vy jste trojčata?” ptal se Marek a jako u vytržená koukal z jednoho černého kluka na druhého.

“A fakt se vaše máma jmenuje Cukrkáva?” zajímalo Elišku.

“A pije kafe? S cukrem?” přidala se Madla. “Moje máma kafe nesladí,” dodala důležitě. “Aby byla hubená.”

Ti tři chvíli mlčky poslouchali, ale pak řekli, že jsou skutečně trojčata, že se maminka opravdu jmenuje Cukrkáva a pije slazené kafe a tatínek se doopravdy jmenuje Čajrumbum a pije čaj, ale bez rumu.

V další hodině paní učitelka vyvolala Čáryfuka a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Plakát (2 min): “Dozvěděli jsme se něco nového?”

Úkol (4 min): Chůze po prostoru, když se s někým potkáš, udělej kámen, nůžky, papír. Ten, kdo vyhraje, tak dává tomu druhému příklad na sčítání a odčítání do 30 a čeká na správnou odpověď. Poté pokračuj v chůzi. Cíl: dát co nejvíce příkladů ostatním, počítej si na prstech, kolikrát jsi vyhrál.

Čtení (3 min):

Paní učitelka vyvolala Čáryfuka k tabuli a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Jenže Čáryfuk se u tabule tvářil, jako že neumí do pěti počítat, a tak ho paní učitelka zase posadila.

Ani Máryfuk se moc nevyznamenal a paní učitelka řekla, že jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přesto zavolala i Podkočárníka.

Podkočárník neuměl příklad na tabuli ani pořádně napsat. Paní učitelka si pomyslela, že to s tím zkoušení jde od deseti k pěti, a raději vyvolala Elišku Liškovou, o které věděla, že vypočítá úplně, ale úplně všechno.

“Kdepak jste předtím chodili do školy, chlapci?” zeptala se pak těch nových zvědavě.

“V Mělníku,” odpověděl Čáryfuk.

“A v Mělníku se matematika nevyučuje?”

“Vyučuje,” přiznal Máryfuk.

“Ale když my jsme tam byli jen čtrnáct dní,” dodal Podkočárník.

“No dobře. A kde jste bydleli dřív?”

“Ve Vlašimi a předtím v Domažlicích, a ještě dřív v Postoloprtech a předtím v Kutné hoře a předtím v Kloboukách u Brna a …”

“Dost, dost,” volala paní učitelka Voříšková a zděšeně si zacpávala uši. “Kolik škola jste vlastně za těch dva a půl roku vystřídali?”

“Asi… jedenáct,” přiznal Čáryfuk váhavě.

“Ba ne, dvanáct to bylo,” usoudil Máryfuk.

“Možná i třináct,” ozval se Podkočárník a paní učitelka, která už věděla, jak na tom ti tři jsou s matematikou, jen zoufale zalomila rukama.

“A proč se, chlapci, vlastně tak často stěhujete?”

“My se nestěhujeme,” namítl Čáryfuk.

“My jen popojíždíme z jednoho místa na druhé. Podle toho, kde mají naši zrovna kouzelnické představení,” přidal se Máryfuk. “A když máma s tátou půl roku čarovali v Německu, nechodili jsme do školy vůbec,” doplnil bratry Podkočárník

Úkol (15 min):

Kluci v Německu čarovali v kouzelnickém představení. Zkuste i vy nacvičit ve skupinkách po 4-5 kouzelnické představení. Představení divákům uveďte a klidně komentujte, jak probíhá kouzlo (může být i vymyšlené). K dispozici máte Orffovy nástroje a můžete použít i vaše předměty. Máte na to čas 7minut.

Poté si jednotlivá představení ukážeme. My ostatní se staneme publikem a to má za úkol být velmi nadšené z každého triku, takže představení můžeme komentovat slovy jako: Óóó…, týjo…, páni, neuvěřitelné a hlasitým potleskem.

Čtení (2 min):

Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník  měli problém i v hodině výtvarné výchovy a co teprve při psaní i/y v českém jazyce, paní učitelka jim bohužel musela dát za všechny ty chyby pětku do žákovské.

Úkol (7min):

Co vše může mít vliv na výsledky dětí ve škole a proč se všichni neučíme stejně̌? Vymyslete ve skupině 5 důvodů a sepište je.

Čtení (1 min):

“ Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník smutně pokývali černými hlavami. Bylo jim jasné, že jestli nemají třetí třídu opakovat, musejí se více učit. Šmidli fidli, vždyť by se museli propadnout hanbou, kdyby propadli.”

Takže kluci se rozhodli, že se začnou pořádně učit. Paní učitelka byla ráda, ale stále si lámala hlavu s tím, v čem ti tři kluci jsou vlastně dobří, a zjistila to velmi brzy…

Otázka (3 min):

Co myslíte, že to bylo? Stoupni si k obrázku, který leží na zemi, u kterého si myslíš, že tato činnost klukům opravdu šla.

Nabídka: Zpívání, cvičení, běhání, vyšívání, hra na kytaru (vše je správně kromě vyšívání).

Čtení:

Byla to hodina hudební výchovy a hodina tělocviku. Takže klukům šlo nejen zpívání, ale také hra na hudební nástroj a tou je kytara, také cvičení a běhání.

Simultánní pantomima (3 min):

Všichni jsou v roli sami za sebe, rozmístění v prostoru, ukazují činnosti, co jim jdou/nejdou.

A v čem jsi dobrý ty? Předveď  jednu  činnost.

Co ti nejde a chtěl bys to umět? Předveď jednu činnost.

Diskuze (2 min):

Předveď jednu věc sousedovi, co jsi právě předváděl, která ti jde, soused hádá.

Čtení (1 min):

No a kluci nejraději hráli, zpívali a tančili na muziku, kterou znají odmala.

Úkol (15–20 min):

Vymyslete ve skupinách po 5 krátký a jednoduchý tanec, který by se mohl večer tančit kolem ohně a který se naučíte a budete ho moci několikrát za sebou zopakovat

Při předvádění jim pustím romskou muziku, žáci do poslední chvíle neví, jak taková muzika bude znít, to zjistí až v průběhu tance a budou muset tempo tance k tomu přizpůsobit.

  1. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/romske-pisne/djelem-djelem-712036
  2. https://www.youtube.com/watch?v=g0EB1_66PhU
  3. https://www.youtube.com/watch?v=V3owSOSohpo
  4. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/soundtrack-cikani-jdou-do-nebe/andro-verdan-723151
  5. https://www.youtube.com/watch?v=ID-Tcn5q_sg

Víte, jakým jazykem se zpívalo? (žáci hádají)

Byla to romština. Řadí se mezi indické jazyky a třeba v romském jazyce se řekne:

Já jsem-me som, ty jsi-tu sal. Vyzkoušejte si to říct.

Která písnička se Vám nejvíce líbila? (postupně pustím ukázky) Zvedni ruku, až ji uslyšíš.

 

Čtení (2 min): První den ve škole se chýlil ke konci a paní učitelka byla šťastná, že konečně našla, v čem jsou tihle tři v mnohém nešikovní kluci nejlepší. Protože každý je v něčem správném nejlepší a je důležité přijít na to, v čem.

Reflexe (2 min): Už jsi přišel alespoň na jednu věc, v čem jsi dobrý ty? Pokud ano, stoupni si k zábradlí. Pokud ne, stoupni si ke zdi. (poradíte těm, co neví?) Je to, co tě baví i to, co ti jde? Pokud ano, zvedni ruku.

Závěr (5 min):

Každý máme věci, které nám nejdou, ale také jdou. A je to přirozené, celý život budeme hledat v  jakých dalších věcech jsme šikovní a co nám jde a na tom je důležité dál pracovat. Určitě vás také zajímá, jak to s 3. A bylo dál a co se klukům přihodilo. Potkáme se s nimi zase příště a také se dozvíme, proč je tato třída doopravdy začarovaná.

 

2. část příběhu

Pomůcky: plakát, triangl, nahrávka urážky z příběhu na diktafon, reproduktor, texty z knihy, kostýmní znak Máryfuk a maminka (mikina a šátek), písnička, papírky se jmény dvojic zvířat, obrázky, bílé papíry

čas: 90 min

Evokace (2 min):

Plakát z minula, co jsme se do teď dozvěděli o klucích?

Simultánní pantomima (4 min):

Co takoví kluci můžou dělat ve volném čase?

Triangl: „Co právě děláš?“ Dotýkám se postupně žáků a oni odpovídají. Pak změna činnosti. - dopsání činností do plakátu

Narativní pantomima (3 min):

Žák se stane jedním z Margošovic kluků. Leží v posteli.

Text: Právě se probouzíte, vypínáte budík na stolečku vedle vás, mnete si oči, vstáváte z postele, sundáváte si pyžamo, oblékáte si tričko, kalhoty, ponožky a vydáváte se pár kroků do vedlejší kuchyně, sedáte si na židli, pijete ovocný čaj a ukusujete rohlík se sýrem. Berete si do ruky svačinu, běžíte do koupelny, berete kartáček a pastu, rychle si čistíte zuby, berete bundu do ruky, dáváte si tašku na záda, máváte mamce a přejete jí hezký den. Jdete rovně po cestě přímo do školy, usmíváte se, protože sluníčko svítí a vás čeká nový den, na zemi kopete nohou do pár kamínků a šišek, přejíždíte rukou po zábradlí u silnice, u kraje chodníku se zastavíte a dřepnete si, protože vidíte krásnou kyprou hlínu, děláte do ní prstem důlek pro kuličky a tři kuličky do důlku cvrnknete, náhle se zastavíte, protože slyšíte někoho křičet ze křoví:

“Páni, páni, cikáni, černí jsou i na dlani. (nahrávka diktafon, pustím do reproduktoru)

V tu chvíli se otáčíte a voláte: “my nejsme cikáni, ale Romové a černí také nejsme, jen černovlasí”, prohlížíte si dlaně, jsou umouněné od toho zábradlí, trošku na ně plivnete, rukama třete o sebe a stíráte špínu. A vidíte, jak prosvítá vaše světle růžová kůže. Dáváte si ruce do kapes a jdete dál po chodníku. Už se neusmíváte.

Horké křeslo (2 min):

Jak jste se cítili v kůži kluků, když na vás takhle někdo pokřikoval? A proč?

Vlastní příklad: Sednu si na horké křeslo a promluvím jako jeden z kluků, tato technika je pro žáky úplně nová.

Čtení (2 min):

Mezitím, co se kluci přezouvají v šatně, se tohle děje ve třídě.

“Máma mi povídala, že se s těmi Margošovic kluky nemám vůbec bavit,” šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám.

“Jo? A proč?” vykulila Radka oči.

“Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”

“Kradou? Jako lupiči?”

“Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.”

“Nepovídej,” ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.”

“To je jedno,” mlela Madla svou.“Ale jsou tam zavřený. Za trest.”

“Kdo je zavřený?” zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.

“Ale… ta nová samoobsluha na rohu”, vyhrkla honem Eliška a podívala se na Madlu výhrůžným pohledem.

Úkol (2 min):

Co se teď v příběhu tedy stalo? Společně si ujasníme, co se žáci právě dozvěděli.

Čtení (2 min):

Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla rovnou na Máryfuka.

“Já s ním tancovat nebudu,” prohlásila rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.

“Ne? A proč?” podivila se paní učitelka.

Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.

“tak proč s Máryfukem nechceš tancovat?” nedala se paní učitelka jen tak odbýt.

“Je špinavej,” vyhrkhla Madla a oči přitom nezvedla ani o kousíček.

Chudák Máryfuk zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky a honem je schoval za zády přesně jako Madla.

“No vy jste mi ale pěkný taneční pár,” zakroutila hlavou paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Máryfukova zrudlého obličeje a pokračovala: “s Máryfukem budu tedy tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.”

Ale ať se Madla rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.

Mezitím Máryfuk utekl na chodbu…

Učitel v roli (4 min)

Děti, půjdeme se podívat na chodbu za Máryfukum a popovídáte si s ním, uvidíte, co vám řekne.

Jako učitelka v roli popisuji pocity chlapce, který je smutný z toho, co se stalo při hodině tělocviku. Popisuji jen skutečnosti, které v knize jsou, nevymýšlím si nic zvláštního navíc.

Čtení (2 min):

A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně̌ pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny.

Chůze po prostoru (3 min):

A my se do těch krásných bublin proměníme. Bubliny se nesmí navzájem dotknout, jinak prasknou. Bubliny chodí po špičkách a chodí podle toho, jak vnímají hudbu, která se různě mění. Nedůležitější dívají se ostatním bublinám do očí. Může nám to někdo ukázat zatím bez hudby? Poté pustím hudbu.

Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=n3AEr2JwbXo

Čtení (2 min):

Bylo jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově̌ prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř̌ bušila do jejích sten rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.  „Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť̌ budu samá modřina!“ Dehtem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Čáryfuk a Máryfuk se o nectem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě̌ praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla.

Brainstroming (3 min):

Představ si, že jsi Máryfuk. A tvoje spolužačka si o tobě neprávem myslí něco nepěkného (jako například Madla). Náš svět ale není světem kouzelníků a čarodějů. Zamysli se proto nad tím, jak bys podobnou situaci vyřešil/a bez kouzelného lusknutí? Co tě napadá?

Společná práce: jeden flip, více fixů

Živý obraz s rozehráním (15 min):

Vyberte si jedno řešení, co jsme vymysleli a společně ve dvojici (kluk a holka) vymyslete živý obraz s krátkým rozehráním (fotografii, která na chvíli ožije).

Čtení (2 min):

Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív.

Následovala hodina výtvarné výchovy. Děti seděly v lavicích a štětci namočenými do vodovek malovaly zvířata.

“Hlavně pečlivě” napomínala je paní učitelka Voříšková.

“A malujte zvířata, která dobře znáte. Třeba z domova, ze statku, nebo ze zoologické zahrady.”

Pantomima na základě zvuku (2 min):

Poznej podle audio ukázky, o jaké zvíře se jedná a předveď jej pantomimicky. (3 ukázky – prase, kohout, …)

https://www.youtube.com/watch?v=u9BvL-clj_4

Tichá spolupráce skupiny (3 min):

Bez mluvení roztřiďte společně zvířata (obrázky zvířat jsou rozházené na zemi) podle toho, zda bydlí doma, na statku nebo v ZOO.

Jaké jsem zvíře? (3 min):

Stoupni si ke zvířeti (obrázky na zemi), které tě nejvíce vystihuje, proč? Sděl kamarádovi.

Čtení (2 min): 

Děti malovaly až se jim ze štětců kouřilo. A pak se to stalo. V mžiku se ozvalo třídou trojí tichoulinké lusknutí. Všechna zvířátka vyskočila z obrázků a jako na povel se vydala na procházku po 3.A.

Pexeso zvířat (7 min):

Pexeso zvířat. Dva žáci jdou za dveře a ostatní vytvoří dvojice. Domluví si nějaký zvířecí zvuk, poté se dva hádající vrací. A postupně vyvolávají žáky podle jmen a ti jim vždy předvedou daný domluvený zvuk. Cílem je najít co nejvíce dvojic jako v pexesu. Uhodnuté dvojice se řadí za žáka, který je našel.

Zvuk zvířete (3 min):

Každý dostane lísteček s názvem zvířete. Najdi svou zvířecí dvojici podle zvuků, které tvoje zvíře vydává, předveď tyto zvuky i ty.

Prase, slepice, žába, kůň, kráva, koza, kočka, pes, včela, ryba, ptáček, opice, medvěd, myš, sova.

 

Čtení (2 min):

Třídou poletovali pestrobarevní motýli a papoušci chystající se na karneval. Ještěrky lezly po lavicích a myšky a morčata hledaly skrýše v aktovkách. Kůň s krátkýma nohama zařehtal u tabule a veverka s příliš huňatým ocáskem vyskočila na jeden z bílých lustrů, až se divoce rozhoupal.

Tiché malování (10 min):

V předchozí dvojici namalujte nějaké zvíře (může být i to vaše přidělené), máte pouze jednu tužku a musíte ji držet dohromady. Před začátkem kreslení se můžete domlouvat, ale až položíte tužku na papír už nesmí padnout jediné slovo.

Otázka: Co bylo pro vás nejtěžší při tomto kreslení? Každá dvojice se o tom pobaví a poté si to řekneme v kruhu.

Čtení (2 min):

“Co teď? vydechla paní učitelka. “Co s těmi všemi zvířaty budeme dělat?”

“Coby?” volal vesele Čáryfuk. “Dáme je na nástěnku.”

A luskl prsty. V tom okamžiku zvířata zmizela a objevila se zas na čtvrtkách výkresů.

Výstava obrazů (3 min):

Váš obrázek teď taky umístíme na nástěnku a tou je koberec a půjdeme se podívat na výstavu ostatních obrazů. Podívejte se, jaká zvířata tu máme.

Čtení (3 min):

„Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Aleš, když už zase seděli ve třídě. Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.

Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.

„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Čáryfuk. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Čáryfuka.

„Neboj, není kradenej,“ řekl Čáryfuk a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.

Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Margošovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.

„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

Reflexe (5 min):

Co byste teď, v roli Madly, řekli svojí mamince? Dvě židle proti sobě. Jednu židli nechám prázdnou a na druhou položím kostýmní znak maminky (šátek).

Závěr (2 min):

Shrnutí a příště nás čeká velký zločin ve škole, co se stalo se dozvíme už v pondělí.

 

3. část příběhu

čas: 90 min

Téma: Zloděj, kulturní odlišnost Romů a skupenství vody

Aktivizační hra (5 min):

Varianta 1: Jsme v kruhu a něco se změní: Ty jako správný detektiv musíš přijít na to, co to je. Dva žáci jdou za dveře a hádají dvě věci, co se změnili.

Varianta 2: Kimova hra: dvakrát /podruhé se něco ztratí (uhádni co, až budeš vědět přijď mi to říct dozadu) čas odkrytí: půl minuty.

Úvod (3 min):

Plakát: Co jsme se minule dozvěděli? A co nás dnes čeká?

Čtení (2 min):

“Ta sova tu ještě včera byla,” křičela hlasitě paní učitelka Maláčová, co učí v 3.B.

I v 3. A to všichni slyšeli.

“Třeba ulítla,” prohlásil Aleš zamyšleně.

“Vycpaná, jo?” poznamenala Eliška.

“Nebo jí snědli moli,” zkusil Vlastík další řešení.

“Přes noc by ji moli nesnědli, ty hloupej. To by pak byli tak nacpaní, že by ani nemohli uletět.”

“Moli, když jedí, tak nelétají. Jsou to housenky,” poučovala všechny Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Teprve potom jsou z nich motýli. Až se vykuklí.” dodala důležitě.

“A co když tu sovu ulovila liška?” napadlo Honzíka.

“Kde by se tu vzala liška? Ve škole?” namítl Vlastík nesměle.

“Náhodou v kabinetě vždycky sedí na druhé polici.”

“No jo,” vypískla Anička Veselá vesele, “jenže ta je taky vycpaná. Už dlouho. Nejmíň od první třídy.”

“Tak si tu sovu asi někdo půjčil,” dumala nahlas Radka.

“Nebo co když tu sovu někdo ukradl?” dodal Marek a ve třídě nastalo hrobové ticho.

Etudy (20 min):

Vymyslete si ve skupině po 4-5 žácích etudy o tom, proč by někdo chtěl ukrást sovu z kabinetu.

Tajná informace (3 min): Jeden člen z každé skupiny jde za dveře a já mu sdělím tuto tajnou informaci.“Právě jsi šel/šla kolem sborovny a slyšela jsi, jak paní učitelka Maláčová říká, že tu sovu ukradli určitě kluci Margošovi, protože se našla schovaná pod jejich bundami v šatně 3.A.”

Improvizace ve skupinách (5 min):

Teď se stáváte všichni žáky  3.A a jeden z vašich spolužáků vám řekne, co se právě dozvěděl.

A vy si s ním o tom chvilku povídejte v roli dětí ze 3.A.

Rozumí zadání všichni?

Říká se tomu improvizace, to znamená, že hrajete takovou scénku, ale nepřipravujete si ji dopředu, rovnou jednáte.

Diskuse (5 min):

O čem si povídala vaše skupina? Vyvolám postupně všechny.

Čtení (2 min):

Mezitím ve sborovně…

“Dokud tu nebyli ti tví Margošovic kluci, nikdy se na téhle škole nic neztratilo,” vykládala paní učitelka Svádovská ve sborovně rozzlobeně. “Já mám teď v 6.A učit o sovách a sova nikde.”

“Ta bunda se také nenašla,” poznamenala paní učitelka Maláčová a ani nezvedla oči od pletení.

“Jaká bunda?” nechápala paní učitelka Voříšková.

„No ta, co tehdy zmizela ze šatny.“

„No jo, bunda Rosti Sirůčka,“ vzpomněla si paní učitelka. „Bůh ví, kde ji nechal, on je takový zmatkář.“

„Proč vlastně ty Margošovic kluky tak bráníš? Zeptala se paní učitelka Maláčová paní učitelky Voříškové. „Víš přece, z jaké jsou rodiny.“

„Já myslím, že jsou z docela normální rodiny,“ prohlásila paní učitelka Voříšková.

“S romskými dětmi jsou vždycky problémy,” povzdychla si paní učitelka Maláčová.

„To není pravda,” ohradila se paní učitelka Voříšková. “Jsou stejní jako ostatní děti. Někteří jsou více hodní a někteří jsou zlobiví, někteří jsou chytří a jiní hloupí. A ti chytří a hodní nemohou za to, že těch hloupých a zlobivých znáte víc. Anebo, že jsou někdy víc vidět a slyšet.”

Společná věc (5min):

Sedíme v kruhu. Najdi dvě věci, které máte společné s romskými kluky v naší třídě. Např. mám černé oči, ráda běhám a mám ráda srandu. Plakát bude ležet k dispozici na zemi. Řekni to sousedovi.

Úkol (20 min):

Romské děti a romská kultura jsou v mnohých věcech stejné s tou naší českou kulturou. V čem je jejich kultura ale jedinečná, se dozvíme z následujících etud.

Ztvárni pomocí etudy tyto situace tak, aby ostatní poznali, co máte na papírku (při rozhovoru v etudě můžete přímo použít nějaký text z vašeho papírku). Skupinky jako minule 4-5 členů.

  1. Mladí bydlí se staršími členy rodiny: babičky a dědové, rodiče i jejich děti, bydlí všichni společně. Starají se o sebe navzájem.
  2. Rodina pro Romy znamená téměř vše, na čem jim v životě záleží. Navzájem si v rodině pomáhají. Počítají do ní i tety, strýce, bratrance, a celou širší rodinu.
  3. Romové jsou dobří hudebníci a tanečníci, mají cit pro rytmus.  Romové také krásně malují, vyřezávají ze dřeva či modelují z hlíny.
  4. Role ženy spočívá v tom, že se stará o chod domácnosti a o děti. Dívka pomáhá matce v domácnosti a učí se od ní, jak se starat o domácnost a celou rodinu.
  5. Role muže spočívá v zajištění postavení rodiny, urovnávání sporů v rodině, vydělávání peněz v práci. Syn pomáhá otci a učí se od něj užitečné věci.

Tak tohle je důležité pro Romy. Ale vraťme se ještě k příběhu…

Čtení (2 min):

„Tak se Margošů zeptáme,“ navrhla Eliška. „Uvidíme, co nám řeknou. Pokud to doopravdy udělali, už nemá cenu zapírat.“

V tu chvíli se Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník objevili ve dveřích. Mračili se jako mraci mračouni a všem bylo jasné, že už o sově v šatně vědí.

 „Udělali jste to?“ zeptala se Eliška a jednomu po druhém pohlédla pevně do očí.

„Neudělali,“ odpověděli Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník jedním hlasem. „Jenže nám tu stejně nikdo nevěří.“

Lísteček (3 min):

Napiš na lísteček, zda si myslíš, že to kluci udělali či neudělali. Fakta znáš.

Poté spočítám hlasy PRO a PROTI.

ČTENÍ (2 min):

“Jenže nám tu nikdo nevěří.”

“Věří,” řekla Eliška.

“Věří,” potvrdila Madla.

“Věří,” přidávaly se i ostatní děti.

“Jenomže to vypadá, že to udělal někdo ze třídy,” pronesla Eliška zamyšleně. “Někdo, kdo měl klíč k naší šatně. Jsme tu úplně všichni?”

Byli všichni a udiveně koukali jeden na druhého. Šmidli, fidli, kdo z nich tady krade?

“Kdo to udělal a nepřizná se, je největší kojot a zloděj na světě a stihne ho strašný trest,” řekla Eliška vážně.

“A nikdo ze třídy s ním už v životě nepromluví,” dodal Vlastík.

Chvíli bylo ticho.

Pak se Marek podrbal za uchem a  rozpačitě vydechl: “To jsem byl já.”

“Ty?” vykulila Madla oči. “A proč?”

“Protože jsem záviděl klukům, že umí kouzlit a já ne.”

Třída zaraženě mlčela.

“Já vím, byla to hloupost,” sklopil Marek hlavu.

“Hlavně, že ses přiznal, prohlásila Eliška. “Řekneš to paní učitelce?”

“Řeknu,” hlesnul Marek.

“Dík,” usmál se Máryfuk a podal Markovi ruku. “Půjdu s Tebou, jestli chceš.”

“Ba ne,”zavrtěl Marek hlavou. “To musím sám. A promiňte.”

Sova se se tedy dostala znovu na polici do kabinetu a Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník byli rádi, že už je nikdo nepokládá za zloděje. Šmidli fidli, však to také nezažili poprvé.

Aktivita (5min):

Žáci utvoří skupiny po 5. Já jim dám lísteček s odlišnými postavami:

  • Paní učitelka ze sborovny
  • Madlina maminka
  • Cizí děti schované v keři

“Jak k těmto klukům přistupovali lidé z jejich okolí? Z jakého důvodu se k nim tak chovají?” Prvně přemýšlej sám a poté diskutuj se svou skupinou.

Reflexe (5 min)

Co myslíte, měla paní učitelka Voříšková pravdu, když říkala, že jsou romské děti stejné jako jiné? Chtějí si romské děti hrát a mít kamarády stejně jako české děti?

Kdo si myslí, že ano: Předvede pantomimou, s čím si nejraději hraje on sám.

Kdo si myslí, že ne: Bude kroutit hlavou a položí si ruce křížem na hrudník.

Vzkaz (6 min):

Teď máte možnost jakékoliv postavě z příběhu napsat vzkaz. Můžete postavu za něco ocenit, napsat co si myslíte…

Odevzdáme lístečky do košíčku, kdo nechce, aby se ten jeho četl nahlas, dá lísteček pod košíček. Nepodepisujte se prosím.

Závěr (4 min): Takové situace, jako v našem příběhu, se stávají doopravdy v běžném životě- např. někdo někoho obviní z krádeže jen kvůli tomu, že je to Rom nebo se někdo někomu posmívá kvůli tomu, že má odlišnou barvu pleti. Kouzlení bohužel opravdu není reálné a my tyhle situace musíme řešit bez čarování.

Máte ještě někdo nějaké otázky? Něco vás zajímá?

Třetí třída

Třetí třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:40

Kde bydlí čas

Monika Moravcová

edloha: Vladimír Škutina: Kde bydlí čas., 2 vyd. Bohemia Press, Praha 1991

Projekt byl realizovaný s 3. ročníkem 25. ZŠ v Plzni ve třech po sobě navazujících blocích během jednoho týdne, délka jednoho bloku 3 hodiny koncertní sál 25. ZŠ v Plzni.

Skupina, s níž byl projekt realizován: polovina 3.D – umělecká třída s rozšířenou výukou hudební výchovy (školamá rozšířenou výuku Tv, Hv a Vv), neměla žádné předchozí zkušenosti s dramatickou výchovou,

Hledala jsem příběh, který by dnešní děti oslovil stejným tématem a vztahoval se k jejich aktuálnímu životu „tady a teď“. Hako vychovatelka vnímám u dětí potřebu větší pozornosti nejen od  vrstevníků, ale i ode mne jako pedagoga, potřebu sdělování a naslouchání a nutnosti spontánní hry, což je zřejmě důsledkem neustálé řízené činnosti dětí, nedostatkem času a dnešní dobou vůbec.

Vyšla jsem z předlohy spisovatele, publicisty a autora televizních seriálů Vladimíra Škutiny.  Toto dílo napsal autor v roce 1985 a vypráví příběh o malé Karin, na kterou doma nikdo nemá čas, a proto se rozhodne jít ho sama hledat. Jde o emocionální příběh vztahu rodičů a malé Karin, postavený na aktuálním tématu mít nebo nemít na druhé čas. Cílem autora je předat určité poselství ve formě vlastního zamyšlení nad tím, co je to čas, jak je podle něj uspořádán náš život a volbě jak s ním nakládat. Jedná se o obrázkovou knížku tzv. bilderbuch, ilustrátorkou byla Marié-José Sacré pocházející z Belgie. Kniha poskytuje dostatek námětů pro hry, výtvarné činnosti, zvuková a rytmická cvičení, společnou práci, improvizaci, diskuse, řešení problémů.

Na počátku projektu byla jedna dramatickovýchovná lekce určená pro děti z mého divadelního kroužku. Nadšení dětí pro toto téma a chuť s ním dále pracovat mě přivedla na myšlenku vytvořit na základě tohoto projektu divadelní představení a současně původní lekci rozpracovat na magisterský projekt, jenž bude zdrojem poznání, inspirace a rozvoje dětí, které neprocházejí dramatickou výchovou.

Téma: Hodnota času.

Cíl projektu:  zjistit, jak plyne čas (základní jednotky času), jak ho dokážu vnímat a jak se dá smysluplně trávit čas. Uvědomit si hodnotu času a zkusit si pojmenovat čemu musím anebo chci věnovat svůj čas. Zamyslet se nad svým žebříčkem priorit.

  1. DEN

1. Jedna minuta

1.1. Honička (mrazík) – jedno dítě má přesně jednu minutu na to, aby zmrazilo všechny ostatní děti. Mohou se vzájemně zachránit tím, že ten kdo není chycen, pohladí chyceného po hlavě. Pokud se mu to nepovede, můžeme přidat další dítě jako druhého mrazíka.

Výstup honička děti velmi bavila. Během hry si děti natolik pomáhaly, že se jednomu mrazíkovi během časového limitu nepodařilo všechny zmrazit. Podařilo se to ve spolupráci třech mrazíků. 

1.2. Základní jednotky času – děti si zopakují pojem sekunda, minuta, hodina. Změří si jednu minutu ticha. Poté  chodí po místnosti, vyplňují prostor. Pokud si myslí, že uběhla 1 minuta, posadí se na zem. Učitelka si píše do seznamu dětí minutáž (ke každému dítěti, po kolika vteřinách si sedlo) a po ukončení hry ji dětem řekne.

Výstupzákladní jednotky času byly dětem známy. Při chůzi v prostoru si první dítě sedlo po čtyřiceti vteřinách, poslední v jedné minutě a patnácti vteřinách, z čehož vyplývá, že děti mají poměrně jasnou představu o tomto časovém úseku nebo jsou schopni ho alespoň odhadnout.

1.3. Stejný úkol plní při různých rychlostech chůze (1-5,od nejpomalejší po běh).

Výstuppři této aktivitě děti reagovaly na zadané instrukce, aktivita tedy pro ně byla zajímavější (více je bavila). Tím, že se soustředily na rychlost a rytmus pohybu, odvedla se jejich pozornost od vnímání času. První dítě si sedlo v jedné minutě a patnácti vteřinách, poslední ve dvou minutách. Děti reflektovaly, že v prvním případě si počítaly pro sebe do šedesáti, aby úkol splnily a zároveň se při chůzi bez pokynů začaly brzy nudit. Ve druhém případě se bavily samotným pohybem a počítání již pro ně nebylo důležité.

2. Co je čas

2.1. Sluchové hádanky – budík, kukačky, hodinky, kostelní hodiny, stopky…

Výstup děti většinou poznaly jednotlivé zvuky a v reflexi dokázaly pojmenovat jednotlivé přístroje na měření času.

2.2. Asociace – děti píší na „baličák“ slova, která je napadnou v souvislosti s časem.

Výstupděti psaly nejen konkrétní slova vystihující jednotky času, přístroje na měření času, ale i správně odvodily věci, které s časem nepřímo souvisí – jak čas plyne (např. tep srdce, vývoj člověka, stárnutí, růst…).

2.3. Sochy – děti vyplňují prostor, na cinknutí trianglu se zastaví a simultánně vytvoří sochu (každé dítě svojí sochu), která je napadne v souvislosti s časem. Učitel chodí mezi nimi, koho se dotkne, ten řekne co je.

Výstupděti většinou znázorňovaly asociace, které je napadly v předešlé aktivitě (budík, orloj, ručičky hodin, sluneční hodiny, gong, ale i člověka, rostlinu, zvíře…)

3. Jak se dá trávit čas

3.1. Asociace – děti v kruhu říkají, jak se dá trávit čas a jak „já“ trávím čas.

Výstupděti většinou jmenovaly vlastní aktivity, které dělají ve svém volném čase (např. spaní, čtení, cvičení, lenošení, zpívání, hry na tabletu, sledování televize, přemýšlení, zábava, nakupování…).

3.2. Hra na nadšení – děti chodí po prostoru. Učitelka jmenuje aktivity, jak se dá trávit čas. Vždy vykřikne, co se dá dělat: „Budeme hrát fotbal!“ Všichni naráz odpoví s velkou dávkou nadšení: „Jó, budeme hrát fotbal!“ a pantomimou předvedou hru. „Budeme si číst“,… Role učitelky přebírají děti. Jakmile má někdo nápad, jak ještě se dá trávit čas, řekne to. Ostatní s nadšením přijmou.

Výstupaktivita dostála svému názvu, jelikož byla dětmi přijata opravdu s nadšením. Společně jsme si zaplavali, spali, zazpívali, zatancovali, proplétali se… Bylo těžké tuto aktivitu ukončit.

3.3. Živé obrazy – děti se rozdělí do skupin a vyprávějí si, jaké činnosti kdo dělá během týdne. Pak se domluví, kterou činnost ze zmíněných  vyberou pro pondělí, úterý,… až neděli. (Např. v pondělí jízda na koni, v úterý malování, středa nic, čtvrtek fotografický kroužek, pátek tenis.) Tyto činnosti prezentují formou rozehraných živých obrazů. Další skupiny jako diváci tipují, jakou činnost viděli a podle koho asi tento den je.

Výstupděti se samy rozdělily do čtyř skupin. Snažily se připravit na prezentaci živých obrazů. Tři skupiny spolupracovaly bez problémů, pouze jedna skupina se nedokázala domluvit. Teprve na základě časového ultimáta, jedna dívka ustoupila a mohlo tak dojít k prezentaci. Děti předvedly výuku hudebních nástrojů, sportovní aktivity, počítačové hry, venčení psa, hry na hřišti a školní výuku. Děti se natolik dobře znají, že dokázaly určit, která aktivita komu patřila.

3.4. Živý obraz v časovém limitu – děti prezentují aktivitu, která ještě v předešlých ukázkách nebyla předvedena, to vše během časového limitu deseti vteřin.

Výstupčasový limit nebyl ve prospěch dětí, celá aktivita ztratila na významu a ubrala kvalitě provedení. Příště bych tuto aktivitu již nezařazovala.

4. Rodina

4.1. Galerie – obrázky (fotografie) z rodinného alba + dvě ilustrace z knihy (Vladimír Škutina – Kde bydlí čas) – prohlídka galerie + pojmenovat co a kdo je na fotografii, jaká je to situace, kde se to asi odehrává, jaká je atmosféra + vymýšlení vhodných titulků k jednotlivým obrazům.

Výstup děti po prohlédnutí jednotlivých fotografií a dvou ilustrací z knihy Vladimíra Škutiny Kde bydlí čas, dokázaly splnit zadání úkolu, pojmenovat danou situaci a vytvořit chybějící titulky (viz. jednotlivé fotografie). Aktivita je bavila a vyvolala debatu o jejich vlastní rodině ve spojitosti s trávením společného času.

Velká rodina

Velká rodina; veselá rodina při sobě; rodina v rozhovoru; rodina a volný čas.

 

Povídání o práci

 

 

 

 

 

 

 

Povídání o práci; debata a porada; rychlé myšlení.

 

 

Rodina při sobě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rodina při sobě; rodina při západu slunce; šťastná rodina; rodina u moře; rodina v krajině.

 

Moderní rodina

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Moderní rodinka a gauč; bohatá rodina;  instagram, internet a hudba; boží rodinka; počítačová rodina; hustá rodina; nefungující rodina.

 

Rodina v kuchyni

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rodina v kuchyni, rodinná večeře, veselá rodina, jídlo a rodinka.

 

 

Rodina u krbu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rodina u krbu; veselá rodina; dobrá nálada; volný čas s rodinou.

 

 

Čas na práci

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čas na práci; pospíchání; nestíhání; není čas; už je čas.

 

4.2. Živé obrazy – děti si ve skupinkách připraví tři živé obrazy, ve kterých prezentují svoji rodinu, nikoliv rodinu z ilustrace knižní předlohy. Ostatní jako diváci tipují kdo je kdo, kde se to odehrává, jaká je to situace, jaká je atmosféra…

Výstupz předchozího povídání nad fotografiemi z galerie vyplynula potřeba dětí ztvárnit svoji vlastní rodinu. Děti se rozdělily do tří skupin. První skupina byla rodina u televize ve složení tatínek, maminka, dítě a kočka. Druhá skupina vytvořila stylizovanou fotografii maminky, tatínka, starší dcery „puberťáka“ a miminka. Třetí skupina vytvořila fotografii novomanželů držících novorozence. Ostatní vždy odhadly danou situaci a pojmenovaly jednotlivé postavy z fotografie.

5. Nemám čas!

5.1. Četba – učitelka: „Dnes si budeme povídat o holčičce jménem Karin. Je všední den podvečer, Karin je doma se svojí rodinou.

Karin stála u okna a dívala se na večerní město. Nikdo pro ni neměl čas.

„Nemám čas, nevidíš?“ odpověděl krátce otec, když se ho Karin zeptala, zda jí poví pohádku o čase. Četl noviny a hleděl střídavě do nich a na televizní obrazovku. Vysílali fotbalový zápas.

„Nech mě na pokoji, nemám čas na takové hlouposti!“ odbyl jí bratr. Pospíchal na schůzku.

„Mami, jak se dá nakreslit čas?“ zeptala se Karin.

Maminka žehlila a přitom dávala pozor, aby se jí v troubě nepřipálil koláč: „Čas se nedá nakreslit, čas je strašák, který večer sebere lidem vše, co jim ráno dal“ a opět otevřela troubu.

5.2. Reflexe – co to znamená nemít na někoho čas (nebo mít na někoho čas), mají dospělí vždy čas na své děti…

Výstupděti zhodnotily, že se jim v jejich životě občas stalo, že na ně rodiče neměli čas. Nejčastěji z důvodu pracovního vytížení, někdy k vůli svým koníčkům a zábavě. Všichni se shodli, že jako děti by měli mít přednost před těmito aktivitami rodičů, ale dokáží pochopit nutnost práce a s tím související finanční zabezpečení rodiny.

5.3. Improvizace – děti vymyslí ve skupinách krátké improvizace o tom, kdy dospělí nemají čas na děti. Předvedou ostatním. Buď plná hra, nebo pantomima.

Výstupděti se rozdělily do tří skupin náhodným rozpočítáním a tím se vyměnily děti ve skupinách. První skupina prezentovala maminku, tatínka a malé dítě. Tatínek pracoval, maminka hrála hry na telefonu a dítě se dožadovalo hry s rodiči. Rodiče si na dítě neudělali čas ani při prosbě o jídlo. Jídlo nakonec dostal jen otec, který poté šel spát. Scéna končila bezradností dítěte a otázkou na maminku, do kdy bude ještě hrát hry na telefonu.

Druhá skupina, ve které hrála maminka, tatínek a dvě dcery řešila společnou večeři. Maminka nejprve umývala nádobí, poté pekla koláč. Tatínek mluvil se starší dcerou o výběru bot na rande. Mladší z dcer se marně dožadovala večeře. Nejprve byla maminkou poslána za tatínkem, který s ní vůbec nekomunikoval a dále se zabýval starší dcerou. Maminka posléze poslala mladší dceru pro jídlo k sousedům se slovy, že večeře bude možná zítra. Celá situace byla ukončena tatínkovou odpovědí, ať dá konečně pokoj a vezme si sama něco v lednici.

Třetí skupina hrála tatínka, maminku a dvě dcery. Mladší dcera si chtěla hrát, maminka se dívala na televizi a poslala jí za tatínkem. Tatínek telefonoval a neměl na ni čas. Poté poprosila starší sestru o přečtení pohádky, ta však poslouchala hudbu na Youtube a tancovala. Sestře nevěnovala žádnou pozornost. Scéna končila tím, že tatínek odchází pryč a maminka místo večeře posílá dceru pro jídlo do lednice.

  • 2. DEN

1. Jedna minuta

1.1. Děti chodí po místnosti, vyplňují prostor. Učitelka mění rychlosti chůze (1-5, od nejpomalejší po běh). Kdo si myslí, že uběhla 1 minuta, posadí se na zem. Učitelka si píše do seznamu dětí minutáž (ke každému dítěti, po kolika vteřinách si sedlo) a po ukončení hry ji dětem řekne.

Výstup tentokráte se všem dětem povedlo přiblížit se k minutovému limitu. První dítě si sedlo v padesáti osmi vteřinách a poslední v jedné minutě a třech vteřinách.

2. Kruh Karin

2.1. Pantomima – děti utvoří kruh. Každý v kruhu převezme roli někoho z rodiny Karin (maminka, tatínek, sourozenec). Role se mohou opakovat (v kruhu může být několik matek). Uprostřed je Karin. Každé dítě v kruhu si v dané roli vymyslí činnost (úklid, sledování TV, vaření, …). Činnost všichni simultánně předvádí pomocí pantomimy. Nesmí se zastavit. Karin je obchází a prosí: „Budeš si se mnou hrát? Přečteš mi pohádku? Namaluješ mi slona? …….“. Úkolem ostatních je nezastavit se v pohybu, odpovídat Karin:  „Nemám čas“ a pokračovat v dané roli.

Výstup – před hraním pantomimy jsme si připomněli předchozí společné setkání a to co se událo u Karin doma. Karin byla ztvárněna jedním z dětí s možností  v této roli se  vystřídat. Ostatní děti se rozdělily podle vlastního uvážení na maminky, tatínky a sourozence.

2.2. Reflexe – jak se cítila Karin? Jak se cítili ostatní?

Výstupna základě předchozí hry vnímají děti v roli Karin pocit osamocení, nepochopení, bezmoci a smutku. Ostatní děti vnímaly celou situaci a odmítnutí Karin velice subjektivně. Některým dětem to nečinilo problém, jiné se cítily až nepříjemně a bylo jim zatěžko Karin odmítnout. Pro děti to byl podle společné reflexe velice intenzivní zážitek.

3. Strašák

3.1. Reflexe – děti si ve skupinách vysvětlí, jak pochopily maminčinu větu, že čas je strašák?

3.2. Vizuální představivost – děti si lehnou na zem, učitelka pustí tikot hodin (metronom). Každý si v duchu představí strašáka – pána času. Učitelka odtikává minutu, děti si představují svého strašáka. Poté děti utvoří skupinky a v nich si navzájem své strašáky popíší. Potom děti na papír napíší, jak vypadá strašák kamaráda ze skupiny.

Výstupděti při této aktivitě mohly relaxovat, ale všem se toto nezdařilo. Aktivně pracovaly se svojí fantazií, což potvrdilo následné vyprávění, které bylo velmi zajímavé a poutavé. Barvitě popsaly svému kamarádovy ve skupině svého strašáka a zároveň dokázaly vnímat a poslouchat se navzájem.

3.3. Výtvarný úkol – děti namalují libovolnou technikou svého strašáka.

Výstup  - některé strašáky přikládám  v popisu:

Je neviditelný. Celý černý. Má velké a dlouhé zuby. S každým cvaknutím zubů sní kousek času. Zuby cvaká každou vteřinu.

Je neviditelný. V noci k tobě přijde a červeně bliká. Má zlomyslný úsměv, a když přijde, sebere ti všechny hezké vzpomínky toho dne.

Vypadá jako nástěnné hodiny. Celý den má ďábelský úsměv, ale v noci se ručičky začnou rychle otáčet a svými zuby ukusuje čas.

4. Malí tuláci

4.1. Četba – učitelka: „A jak to vypadalo u Karin doma dál?“

Karin přešla přes kuchyň, pokoj, předsíň. Nikdo si jí nevšímal. Oblékla se a vyšla z domu. Velké hodiny na věži ukazovaly pět hodin a dvacet minut.

„Tam určitě přebývá čas“ zašeptala si Karin a rozhodla se, že ho půjde hledat.

4.2. Reflexe – v kolik hodin šla sama hledat čas? Mohla být už tma? Je pro malé dítě nebezpečné, když chodí (toulá se) samo městem?

Výstup rozdílné názory dětí na to, jestli je v pořádku chodit za tmy sám ven. Proběhla diskuze dětí, z které vyplynulo, že většina by sama ven v tento čas nešla, protože jim to buď rodiče nedovolí, nebo se sami bojí. Strach mají nejen ze tmy jako takové, ale i z cizích lidí a v neposlední řadě z toho, že by se mohly ztratit.

4.3. Vymýšlení příběhu – děti v kruhu vymýšlí příběh, co se mohlo Karin stát, když se šla sama toulat po městě. (Každé dítě řekne 1-3 věty. Další dítě vždy naváže na předchozí.)

Výstupprvní příběh byl o hledání strašáka. „Karin se vydala do lesa hledat strašáka, když ho našla, tak jí strašák poslal domů. Došla k silnici, kde jí zastavilo auto, ale k neznámému řidiči nenasedla a šla dál pěšky. Poté se jí znovu zjevil strašák a tentokráte jí ukázal cestu k domovu, kam bezpečně došla“. Příběh úplně neodpovídal zadání, proto došlo k upřesnění instrukcí a vymýšlení nového příběhu.

Druhý příběh vyprávěl o nebezpečí. „Karin se vydala ven a nastoupila do auta k milé paní. Paní jí odvezla do svého domu, kde jí ovšem svázala a uvěznila na půdě. Tam se jí zjevil strašák a rozvázal jí. Karin pomohl i tím, že jí doprovodil na půl cesty domů. Karin mu po cestě vyprávěla celý svůj příběh o tom, jak na ní rodiče nemají čas. Blízko domova potkala psy, kteří ji pokousali. Domů jí doprovodil hodný pán. Rodiče jí sice vynadali, ale byli moc rádi, že je doma“.

4.4. Živé obrazy – děti ve skupinách vytvoří 3-5 živých obrazů (fotografií policie ze složky „Malí tuláci“). Tato složka obsahuje dokumenty k případům, kdy se děti samy toulaly a něco se jim stalo. Vždy fotografie a krátký popisek. Skupina tedy vytvoří 3-5 obrazů (má na to 10 minut) a učitelce dá k přečtení 3-5 popisků, které  při prezentaci přečte.

Výstupděti se rozdělily do čtyř skupin. První skupina prezentovala situaci Společný útěk v pěti následujících obrazech: dvě dívky v lese; zranění jedné z nich; setkání s řidičem; únos; útěk ze zajetí. Druhá skupina předvedla situaci Nebezpečí v horách: holčička na skále; padající kameny; záchranná akce; nemocnice. Třetí skupina ukázala příběh Útočník ve městě: noční město; setkání s agresorem; napadení; útěk; záchrana telefonem. Čtvrtá skupina prezentovala situaci Útok psů: procházka ve městě; setkání se psy; pokousání psem; boj o život; záchrana.

Děti bavilo vymýšlet možnosti dramatických situací, tvořily nové a nové varianty příběhu. Přály si více času na přípravu, proto se aktivita časově prodloužila. V jednotlivých příbězích se odehrály různé situace vypovídající o možnostech nebezpečí. Přestože si mezi sebou skupiny  nepředávaly jednotlivé informace, podařilo se každé z nich vymyslet jinou zápletku. Příběhy byly čitelné i pro ostatní v roli diváka, protože jednotlivé obrazy na sebe dobře navazovaly a děj byl dobře vygradován.

2.5.  Rozhodování – co dohnalo Karin k tomu, že šla sama ven, do tmy a udělali byste to taky? + škála – ano/ne/nevím + obhájení svého rozhodnutí.

Výstupděti se rozdělily následovně: dvě dívky by zůstaly doma, protože se bojí samoty, tmy a doufají ve změnu rodičů. Pět dívek a dva chlapci se jasně rozhodli k odchodu. Nejčastěji šlo o demonstrativní útěk, aby si rodiče uvědomili situaci a chtěli to změnit. Chtěli si odpočinout od daného prostředí, ale věřili v návrat domů. Ve dvou případech se jednalo o odchod k někomu blízkému, například k příbuzným, nebo ke kamarádovi. Popřípadě o společný odchod s někým. Tři dívky a jeden chlapec se v daný okamžik nemohli rozhodnout z důvodu obav o rodiče, o své bezpečí a strach z neznámého.

5. Stroj času

5.1. Četba – učitelka: „My už víme, že na Karin doma neměl nikdo čas, a že se rozhodla to změnit, proto se vydala sama ven, čas hledat, proto…“

Karin přešla přes kuchyň, pokoj, předsíň. Nikdo si jí nevšímal. Oblékla se a vyšla z domu. Velké hodiny na věži ukazovaly pět hodin a dvacet minut.

„Tam určitě přebývá čas“ zašeptala si Karin a rozhodla se, že ho půjde hledat.

Železná branka vedoucí k malému dvorku před věží byla otevřená. Na čerstvém sněhu byly stopy. Velké stopy. Vedly k věži.

„Strašák“, řekla si Karin.

Karin narazila do těžkých, okovaných dveří. Otevřela je a opatrně, po špičkách vešla do věže. Nahoru vedly kamenné, sešlapané, točité schody. Vítr přibouchl za Karin dveře. Vylekané děvčátko se přitisklo ke zdi. Odpadl kousek omítky.

„Čas je strašák“ slyšela Karin jako ozvěnu hlas své matky. Připadala si jako ve strašidelné pohádce. Ale v ní se přeci odvážným dětem nic nestane…

„Nebojím se tě, strašáku!“ zakřičela Karin do věže. Ozvěna jí výkřik vrátila. Nestalo se nic.

Karin stoupala nahoru k výklenku věže. Všude se hýbala ozubená kola, ciferníky, kladky, řetězy, závaží a lana. Uprostřed tikaly obrovské hodiny. Kyvadlo pravidelně odbíjelo vteřiny. Do tikotu hodin hvízdal vítr. Náhle hodinový stroj zaduněl, řetězy zarachotily a velké ozubené kolo se dalo do pohybu. Hodiny odbyly půlhodinu. Věž se zatřásla.

5.2. Reflexe – jak vypadal stroj času? Jak asi připadal malé holčičce?

Výstupděti si představovaly stroj času jako ohromný, pohybující se kolos tvořený ozubenými kolečky, kladkami, závažím, ručičkami, řetězy… Mluvily o tom, že může nejen Karin, ale i jim samotným připadat jako „strašák“, velice hlučný a nebezpečný, dokonce se bály toho, že by je mohl rozmačkat.

5.3. Zvuky – každé dítě vymyslí jeden zvuk, který by mohl stroj času vytvářet. Děti stojí v kruhu, oči zavřené, každé vytváří svůj zvuk (na pusu, na tělo Orffovy nástroje), zároveň ale děti reagují na sebe navzájem. Učitel poměrně nahlas udává základní rytmus.

Výstup – vzhledem k tomu, že děti jsou žákyi hudební třídy, dokázaly zvukově velmi zajímavě vyjádřit hodinový stroj, udržet nastolený rytmus, reagovat na sebe a vytvořit harmonickou kompozici. Zvuky použily i v následující aktivitě.

5.4. Pohybová a zvuková improvizace – každé dítě svým tělem představuje 1 součástku stroje času. Pohybem těla i zvukem znázorňuje stroj času. Začne jeden a ostatní se přidávají postupně. Každý by měl vymyslet originální pohyb i zvuk, přesto celek musí působit jednolitě.

Výstupv prvním pokusu u dětí převládaly rozpaky a nejistota, nevěděly jak jednotlivé součástky, které představovaly propojit v jeden celek. Tento úkol se jim povedl až na druhý pokus, kdy se nejen propojily pohybem, ale i v určitém rytmu prostřednictvím produkovaných originálních zvuků. Aktivita je velmi bavila a chtěly společně vytvářet další pohybové a zvukové improvizace.

6. Věž

6.1. Simultánní pantomima – učitelka čte znova úryvek z knihy, děti simultánní pantomimou předvádí, jak a kudy Karin šla:

Železná branka vedoucí k malému dvorku před věží byla otevřená. Na čerstvém sněhu byly stopy. Velké stopy. Vedly k věži.

„Strašák“, řekla si Karin.

Karin narazila do těžkých, okovaných dveří. Otevřela je a opatrně, po špičkách vešla do věže. Nahoru vedly kamenné, sešlapané, točité schody. Vítr přibouchl za Karin dveře. Vylekané děvčátko se přitisklo ke zdi. Odpadl kousek omítky.

„Čas je strašák“ slyšela Karin jako ozvěnu hlas své matky. Připadala si jako ve strašidelné pohádce. Ale v ní se přeci odvážným dětem nic nestane…

„Nebojím se tě, strašáku!“ zakřičela Karin do věže. Ozvěna jí výkřik vrátila. Nestalo se nic.

Karin stoupala nahoru k výklenku věže. Všude se hýbala ozubená kola, ciferníky, kladky, řetězy, závaží a lana. Uprostřed tikaly obrovské hodiny. Kyvadlo pravidelně odbíjelo vteřiny. Do tikotu hodin hvízdal vítr. Náhle hodinový stroj zaduněl, řetězy zarachotily a velké ozubené kolo se dalo do pohybu. Hodiny odbyly půlhodinu. Věž se zatřásla.

Výstup děti reagovaly na čtený text velice spontánně a přesto přesně. Svým jednáním ilustrovaly text velice věrohodně. Vžily se do děje a prožívaly příběh malé Karin, cítily se jako ona, což se projevilo nejen pohybovým ztvárněním, ale i jejich vnitřním prožitkem, který posléze sami popisovaly.

6.2. Naladění na další setkání – Učitelka řekne: „ A co se stalo nahoře ve věži dál a jestli Karin našla čas, si povíme příště.“

  • 3. DEN
  • Kde bydlí čas

1.1. Honička (mrazík) – jedno dítě má přesně jednu minutu na to, aby zmrazilo všechny ostatní děti. Pokud se mu to nepovede, můžeme přidat další dítě jako druhého mrazíka, nebo tři mrazíky.

Výstupvzhledem k únavě dětí z vyučování, byla zařazena pohybová aktivita, kterou děti hrály při prvním společném setkání. Tentokráte se povedlo zmrazit všechny děti již na druhý pokus.

1.2. Minuta ticha – na vydýchání, zklidnění a poskládání si příběhu malé Karin, zkusíme vydržet minutu ticha. Kdo si bude myslet, že minuta už uplynula tak si z lehu sedne.

Výstup děti minutu ticha dodržely. První dítě se posadilo v čtyřiceti sedmi vteřinách a poslední v jedné minutě a patnácti vteřinách. Zároveň si v duchu rekapitulovaly předchozí setkání a příběh malé Karin.

  • Převyprávění dosavadního příběhu – společně poskládáme příběh malé Karin.

Výstup dosavadní část příběhu děti převyprávěly, včetně některých detailů a osobních pocitů.

1.4. Četba – učitelka: „Karin došla stejně jako vy až nahoru do věže k samotným hodinám.“

Nad hodinami se objevil malý pohyblivý stařec a usmál se. „Duch času“, vydechla Karin. Malý stařec začal scházet po schodech a Karin napadlo, že se podobá jejímu dědečkovi. „Bydlí u tebe čas, Duchu? Hlídáš ho?“ zeptala se, když zastavil na schodech. „Nejsi moc laskavý na lidi, Duchu. Dáváš jim málo času, nemohou si hrát s dětmi. Děti jsou potom samy a vše je smutné…“ a Karin začala dědečkovi vyprávět, proč vlastně začala čas hledat. Až do omrzení poslouchala ze všech stran: „Nemám čas, nemám čas“. Nikdo pro ni neměl čas, ani otec, bratr, nikdo. Proto se rozhodla, že bude čas hledat. Jen nevěděla, kde. Dokud jí bratr neřekl, že čas bydlí v hodinách. Karin se podívala do otcových náramkových hodinek, ale tam čas nebyl. Jak by mohl, vždyť je to strašák, neměl by tam dost místa. Následující den si přisunula židličku k velkým kukačkám a podívala se do nich. Hodiny spadly na zem a byl z toho průšvih. Tehdy otec řekl, že je nejvyšší čas, aby se s Karin začalo něco dělat. Nejvyšší čas – no ano, čas musí být v nejvyšší věži. Proto je Karin teď tady.

1.3. Reflexe – kde hledala Karin čas? Proč?

Výstup děti doslova vyjmenovaly podle čteného textu místa, kde Karin hledala čas. To dokazuje soustředěnost dětí a zaujetí příběhem. Děti se dokázaly vcítit do situace, kterou Karin prožívá a pochopit nutnost odchodu a hledání změny.

1.4. Pantomima – děti simultánně hrají rodinu Karin (pantomimou). Některé děti hrají otce, jiné sourozence, jiné matku. Víme, že otec je na Karin rozzlobený kvůli kukačkám, maminka má moc práce a sourozenec je starší, má jiné starosti než otázky malé hloupé sestřičky. Děti se rozestaví po místnosti. Jedno dítě je Karin. Chodí po místnosti a každého se může dotknout a zeptat na stejnou otázku – kde bydlí čas? Děti, u kterých Karin zrovna není, hrají pantomimou svoji činnost – koukají na fotbal, žehlí… Mluví pouze dítě, kterého se Karin zeptá. Postavu Karin si může zkusit každé dítě.

Výstuptato pantomima byla hrána již podruhé, děti získaly větší jistotu, měly dříve rozmyšlené jednotlivé činnosti, které budou provádět a i děti v roli Karin dokázaly lépe klást otázky. Celkově byla aktivita rychlejší, přesnější a propracovanější. Proto i následná reflexe byla pro děti snazší, dokázaly vyjádřit nejen své pocity, ale odpovědět i na otázky malé Karin.

1.5. Reflexe – jak se Karin doma cítila a jak jste se cítili ostatní? Dočkala se odpovědi na otázku?

2. Věž

2.1. Okno – dvě děti ze skupiny vytvoří ze svých těl okno věže. (V průběhu další aktivity se dvojice v roli okna prostřídají.)

2.2. Vizuální představivost – kdo z dětí bude chtít, tak se podívá z okna věže a řekne ostatním, co vidí.

Výstupděti viděly: stromy; louku a lesy; mosty a řeky; školu; kytky; domy i svůj dům; lyžaře; babičku jak uklízí sníh; vyhozenou židli u popelnice; odpadky; koně; zasněžené město… Ze začátku dětem nějaký čas trvalo, než zapomněly na prostředí, ve kterém se nacházejí. Později se do situace vžily a opravdu jmenovaly věci, které vidíme z okna. Možná jim pomohlo to, že jim bylo umožněno opravdu se podívat z okna.

2.3. Četba – učitelka přečte další část příběhu.

„Co dělá čas celý den, Duchu?“ zeptala se Karin.

„Čas musí celý den pohánět kolečka všech hodin, aby se točily a běžely a aby mohli podle nich běhat lidé“, smál se stařeček.

„Zadrž na chvíli čas, Duchu…“ prosila Karin, „Rychle poběžím domů. Nikdo nebude pospíchat. Všichni na mne budou mít čas.“

„To není možné“, povídal stařec: „Čas nemůžeš zadržet“. Karin však věděla, že v pohádce je možné všecko. Stařec se zeptal, zda by chtěla, aby se pohádky staly skutečností. Karin zazářily nadšením oči.

„Ale to by museli být skuteční i čerti, draci a čarodějnice…“

Karin se lekla: „I strašák?“ „Ano, i ten“. „Maminka říkala, že čas je strašák.“

Stařec se zasmál: „Je i není. Kdo neumí s časem zacházet, může jen zatajit dech. Ale kdo ví, jak si čas vzít…“

„Čas se dá vzít?“ zeptala se Karin nedůvěřivě.

Stařec ji usadil na okno. Viděla pod sebou celé město.

„Vše je možné. Podívej, to vytvořili lidé. Postavili domy, ulice, město, vynalezli světlo, auta, tramvaje, všecko. A na to potřebovali čas. A museli si ho vzít. Čas lidem pomáhá, i když je k nim někdy skoupý.“

2.4. Co mohla ještě vidět Karin z okna – jedno dítě ze skupiny vždy přiběhne do prostoru, udělá živý obraz a řekne: „Já jsem semafor“. Ostatní jsou diváci. Kterékoli další dítě ze skupiny doplní obraz a řekne: „Já jsem auto, které zastavilo před semaforem“… (Nejprve v menších skupinách, poté napůl a pak všichni společně.)

Výstups touto aktivitou se pro lepší pochopení dětí začínalo v menších skupinkách, kde vznikly tyto živé obrazy: lampa, opravář lampy, šňůra na prádlo zavěšená na lampě a kalhoty pověšené na šňůře; silnice, auto na silnici, řidič auta a dopravní značka; růžová vila, cesta, keř u cesty, lampa na cestě. Poté děti zvládly stejný úkol i ve větších skupinách. Například: chodník, vedle silnice, chodec, lampa na chodníku, značka u silnice, stánek s občerstvením a párek ve stánku; zahrada, záhon, zahradník, hrouda hlíny na záhonu. Na závěr děti vytvořily jeden velký celoskupinový obraz: Záhon, květina na záhoně, pán trhající květinu, pánovo pes, vodítko pro psa, zahradník, vila, komín na vile, lampa před vilou, silnice před vilou, auto na silnici, kanál na silnici a krysa v kanále.

Ze začátku děti vstupovaly do živých obrazů samy za sebe a nedokázaly propojovat jednotlivé součásti v celek. Měly od sebe fyzický odstup a nedokázaly tak rychle na sebe reagovat. Postupem času a několikanásobným opakováním dokázaly na sebe lépe reagovat, zrychlit tempo, navazovat jeden na druhého, přizpůsobit se a propojit se v jeden obraz, který o něčem vypovídá.

3. Doma

3.1. Četba – učitelka: „ To vše mohla Karin vidět z okna věže a možná by se dívala dál, kdyby hodiny nezačaly odbíjet.“

Karin vylekaně vyskočila: „Kolik je hodin?“

„Bude šest“. „To bude křiku! O šesté jsem měla být doma! Duchu, nemohl bys jednou udělat výjimku a zastavit čas? Když na věži odbije šest, musím být vždy doma!“

„A víš, že mohu? Výjimečně…“ řekl stařec. „protože nejsem duch času, ale hodinář, který pečuje o tyto hodiny.“ Vyšel po schodech, zastavil obrovské kyvadlo a náhle bylo ticho. Karin věděla, že stařec není hodinář, ale Duch. Byla ráda, že čas zastavil. Rychle se rozloučila a utíkala.

3.2. Plná hra – děti ve skupinách vymyslí a předvedou plnou hrou situaci u Karin doma, po jejím příchodu.

Výstupděti byly rozděleny do tří skupin. První skupina: Karin přichází domů, maminka jí vítá a ptá se, kde byla. Tatínek přichází a ptá se obou, co společně řeší a konstatuje, že Karin přišla domů pozdě. Maminka se o ni bála. Karin tvrdila, že pozdě nepřišla, proto se tatínek podíval z okna a tam hodiny ukazovaly za minutu šest. Vše tedy dobře dopadlo. Druhá skupina: Karin přichází domů a tatínek s maminkou ji vítají. Měli o ni strach, protože jde pozdě. Karin jim řekla, že odešla proto, že na ni nikdo neměl čas. Tatínek říká bratrovi, aby přestal hrát hry a více si všímal Karin. Třetí skupina: Karin přichází domů, maminka jí vítá a ptá se, kde byla. Sestry na ni křičí, že přišla pozdě a že jí čeká trest. Přichází tatínek a trestá Karin zákazem sladkostí. Sestry říkají Karin, že už jsou po večeři a ona nic nedostane. Maminka jí přesto večeři dá. Karin jde po večeři za tatínkem, kterému chce vyprávět, co zažila venku, ale tatínek odchází do práce. Maminka jí také odmítne, že musí uklízet po večeři. Karin je opět smutná.

V prvním případě nebyla situace dokončena, nebylo zřejmé, zda rodiče změní svůj přístup ke Karin a udělají si na ni více času. Ve druhé ukázce rodiče přesunuli odpovědnost za čas, který by měli věnovat Karin na jejího bratra. Ve třetí scénce nejen, že je Karin potrestána, ale dále trpí díky zlým sestrám a nedostatku pozornosti rodičů.

3.3. Deník – děti si na lísteček napíší, co by si do deníku napsala ten večer Karin + přečíst (jen kdo bude chtít).

Výstupdo deníku děti nejčastěji zapisovaly příběh Karin nebo svůj příběh, který byl inspirovaný jejím. Cílem psaní deníku bylo, aby si děti zkusily popsat své vnitřní pocity a prožitky z příběhu malé Karin – aby se dokázaly vcítit do pocitu druhého člověka. Tento cíl nebyl zcela naplněn. Důvodem mohlo být nepřesné zadání úkolu nebo nepochopení dětí, momentální atmosféra ve skupině, únava nebo se děti nechtěly citově tolik položit do příběhu Karin.

4. Kdy o mne měli rodiče strach

4.1. Komunitní kruh – děti si navzájem vypráví vlastní zážitky, kdy o ně rodiče měli strach.

Výstup všechny děti se shodly na tom, že o ně rodiče někdy měli strach. Nejčastější odpovědí bylo: rodiče o mne mají strach, když jdu nebo jedu někam sám. Například na tábor, ven na hřiště, do obchodu. Dále se objevila odpověď: rodiče se o mne bojí, když přijdu pozdě domů (déle než bylo domluveno) nebo za tmy. Rodiče se báli, když jsem se na dovolené ztratil a nemohli mě najít.

4.2. Živé obrazy – děti si ve skupinách vyberou jeden příběh (z předchozí aktivity), kdy o ně rodiče měli strach. Příběh prezentují ostatním tak, že tři děti předvedou postupně tři až čtyři živé obrazy z příběhu čtvrtého dítěte, které doprovodí titulky. Takto se postupně vystřídají všechny skupiny a ostatní jako diváci hádají, čí to byl příběh.

Výstupděti se rozdělily do čtyř skupin. První skupina vytvořila případ O ztracené Karolíně. Jednotlivé titulky k živým obrazům: táta a Kája na koncertě; Kája se ztratila; táta hledá Káju a má strach; našli jsme Káju. Druhá skupina prezentovala příběh Dvě tulačky: útěk z domova; napadení; telefonování; záchrana. Třetí skupina odehrála příběh Hra: objev díry; schování; hledání; shledání. Čtvrtá skupina vytvořila živé obrazy podle příběhu Kamarádky na hřišti: Anička jde domů; holčička v ohrožení; příchod domů.

Děti velice dobře vnímaly a ztvárnily možná nebezpečí, ale vždy věřily ve šťastný konec příběhu. V následující reflexi hodnotily míru a druh daného nebezpečí. Při ztvárnění vycházely ze svých vlastních zkušeností.

5. Můj čas s rodinou

5.1. Četba – učitekal dočte příběh až do konce.

Karin zadýchaně přiběhla domů. „Kde jsi byla?“ zeptala se jí maminka a tatínek se přísně podíval na své náramkové hodinky. Bylo na nich šest hodin a patnáct minut. „V pohádce,“ odpověděla Karin. Hodiny na věži ukazovali právě šest. A začali je odbíjet. „Je šest hodin,“ řekla Karin a ukázala na věž. Tatínek se podíval na maminku a oba se zasmáli. „A co si viděla v té pohádce?“ zeptali se. „Teď už vím, kde bydlí čas,“ řekla Karin. „A jestli máte pro mne chvilku času, povím vám to.“

5.2. Reflexe – co můžete vy udělat pro to, aby na vás měli rodiče čas (pomůžu s nádobím, odložím mobil, mít odvahu říct, že chci, aby na mě měli čas…), protože Karin musela něco udělat, aby na ní rodiče měli čas!

Výstupnejčastěji zaznělo odhodlání říci rodičům, aby si udělali čas. Poprosit je, aby si vzali dovolenou z práce nebo vysvětlit jim, že se cítí sami a že není pro rodiče dobré tolik pracovat. V jednom případě zaznělo, že rodiče mají vždy na dítě čas a nemusí danou situaci řešit.

5.3. Živé obrazy – děti si ve skupinách připraví živé obrazy – fotografie s fotoalba jejich rodin, jak spolu tráví čas.

Výstupk realizaci živých obrazů nedošlo, protože dětem končila výuka, odcházely domů a do školní družiny. V tuto dobu nás tedy dohnalo téma mého projektu a společně s mými slovy: „už nemáme čas“, aktivita nebyla realizována.

5.4. Vzkaz – děti napíší nebo řeknou vzkaz Karin či její rodině.

Výstupz časových důvodů děti vzkazy pro Karin pouze říkaly ústně. Zaznělo: chtěl bych slyšet další tvůj příběh; jsi milá a odvážná; uměla sis prosadit a zařídit, aby na tebe měla rodina čas; jak se má tvůj kocour; nevydávej se sama daleko od domova, aby se ti něco nestalo; zeptat se tě jestli se teď už máš lépe, když na tebe mají rodiče čas; chtěla bych tě vidět a popovídat si s tebou.

Tímto náš společný třídenní projekt skončil, došlo k vzájemnému objetí, poděkování, rozloučení se a slib k dalšímu společnému tvoření.

 

 

Čtvrtá třída

Čtvrtá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:46

Přání

Lucie Strnadová

Literární předloha: Petra Braunová: Ema a kouzelná kniha Albatros, Praha 2010

Realizace: ZŠ Veleň, 4. třída, 7 vyučovacích hodin v jednom dni, po 4. hodině jednohodinová přestávka

Myslím si, že ať už jsme dospělí či děti, každý máme svá přání a každý věříme, že se nám jednou naše přání naplní. Zajímalo by mě, o čem děti v dnešní době sní, jaká mají přání. Mým hlavním cílem je, aby žák diskutoval o podstatě přání jako o prostředku motivace k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a smysluplně. Můžeme tedy i říci, že přání se stává motivací pro náš život.

Základní škola Veleň. Tato základní škola je i spíše menší vesnická škola s počtem žáků kolem 100. V každé třídě je max. 20 žáků. Jejich hlavními myšlenkami jsou pohoda a šťastné dítě ve škole. Škola je specifická tím, že ve svém školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) nemá zařazenou dramatickou výchovu ani její metody a techniky v rámci vyučovacích předmětů. Přesto jsem si školu pro svou realizaci dramatického úkolu vybrala. Se školou spolupracuji více jak 3 roky v rámci volnočasových aktivit. Pedagogický sbor včetně paní ředitelky je ke mně vždy velmi vstřícný, tudíž jsem zde měla velmi dobré podmínky pro svou realizaci. 7 vyučovacích hodin. Realizace probíhala v jednom dopoledni s tím, že 1. část projektu byla realizována v prvních 4 vyučovacích hodinách, následně byla hodina volna – tzv. relaxační hodina pro žáky, a 2. část projektu posledních
3 hodin následovala hned poté. Projekt byl realizován v běžné třídě. Výhodou pro realizaci bylo, že realizace probíhala v kmenové třídě žáků, tudíž žáci prostor znali a cítili se zde bezpečně. Tato třída se nachází na bývalé půdě základní školy a je zcela nově zrekonstruována. Prostor je opravdu velký, tudíž jsme si mohli dovolit jej hojně využít. Člověk se zde necítil stísněně. Tento prostor na mě působil příjemně.

Skupina, se kterou jsem projekt absolvovala, je ve věku 9-10 let, tedy 4. třída základní školy. Tento ročník jsem si vybrala i z toho důvodu, že hlavní hrdinka naše příběhu je ve stejném věku. Ve třídě je celkem 15 dětí s převažujícím počtem děvčat. Žáci jsou zvyklí pracovat metodou kritického myšlení a je zde kladen důraz na čtení s porozuměním. S touto třídou jsem měla možnost pracovat zcela poprvé. Z vyprávění a popisu třídy od paní učitelky jsem však usoudila, že třída pracuje ve vyučovacích hodinách aktivně a ráda se zapojuje do nových a zajímavých činností. Žáci jsou schopni spolupracovat v heterogenních skupinách. Mezilidské vztahy ve třídě jsou na dobré úrovni. Podle slov paní učitelky je to dáno především tím, že ve třídě je kladen důraz na rozvoj osobnostních
a sociálních klíčových kompetencí. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách a diskutovat o problémech a vyvstalých situacích ve třídě. Paní učitelka preferuje konstruktivistický přístup ve vyučování. Žáci jsou vedeni o věcech přemýšlet a diskutovat o nich. Třída společně prošla celé 4 roky, tudíž ve třídě vznikly silné přátelské vazby mezi spolužáky.  Mottem školy je „Škola plná pohody.“ Škola tedy dbá na to, aby se jedinec v dané škole cítil příjemně a pohodlně a aby se škola pro něj stala místem, kam bude rád chodit a kde bude rád trávit svůj čas. Myslím si, že vše se týká i životů dětí, neboť jim škola chce jejich život zpříjemňovat. To souvisí s mým cílem pro daný projekt. Ráda bych se zaměřila na to, aby žáci svůj život žili naplněně a smysluplně, a toho mohou docílit již mnoha způsoby. Jeden z nich jsem si vytyčila pro svou práci.  Škola nemá ve svém ŠVP dramatickou výchovu jako samostatný předmět či alespoň její metody a techniky, a proto se pro mě stala výzvou. Zároveň jsem však myslela na žáky, které jsem chtěla seznámit s dramatickou výchovou a jejími metodami a technikami v edukačním procesu.

Námět a téma:  Ema je dívka ze sirotčince.  Jako téma jsem vybrala „Přání.“ Podle mého názoru je to téma, které zaujme žáky, neboť každý máme nějaké přání a každý v životě po něčem toužíme. Dětský svět o to není ochuzen, ba naopak si myslím, že v oblasti přání je mnohem bohatší než u dospělých osob.  Během plánování jsem vycházela z odborné literatury, kde jsem čerpala metody a techniky dramatické výchovy. Během plánování a organizování projektu jsem čerpala rovněž inspiraci ze seminářů.

Cíle a úkoly:

Mým úkolem bylo především to, aby se žák setkal s dramatickou výchovou jako doplňujícím vzdělávacím oborem a seznámil se s jeho metodami a technikami. Zároveň jsem dbala na to, aby byly alespoň částečně naplněny očekávané výstupy uvedené v RVP ZV, tedy psychosomatické dovednosti, herní dovednosti a sociálně komunikační dovednosti.

Cíle dramatické

  • Žák vstupuje do rolí a v rámci nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou metod a technik dramatické výchovy – živý obraz, alej pocitů, pantomima, improvizace.
  • Žák hodnotí dramatické provedení etudy sebe i svých spolužáků.
  • Žák zvládá artikulaci a správné držení těla.
  • Žák se zabývá důsledky jednání postav.

Cíle osobnostně-sociální

  • Žák se aktivně zapojuje.
  • Žák spolupracuje se skupinou a zapojuje se do skupinových aktivit.
  • Žák kultivovaně vyjadřuje své názory a myšlenky.
  • Žák respektuje názory ostatních spolužáků.
  • Žák dokáže reflektovat svou práci i práci ostatních.

 

Scénář projektu

1. hodina

            1. Úvod a seznámení se skupinou                                                                            8 min

Společně s žáky sedíme v kruhu. Žákům se představím, sdělím jim organizaci dnešního dopoledne. Následně všechny poprosím, aby mi sdělili své jméno. Jak již bylo řečeno v samotném úvodu, skupinu neznám, a proto jsem na začátek zvolila aktivity vedoucí na seznámení se skupinou a vytvoření příjemného a bezpečného klimatu.

2. Pantomimické vyjádření „Co rád/a dělám“                                                     10 min

Aktivita na přeskáčku. Nemusíme jít po kruhu. Každý pantomimicky ztvární (beze zvuku), co rád dělá ve volném čase, čemu se věnuje. Ostatní hádají. Začnu jako první. Pantomimicky ztvárním, že ráda peču.

            3. Zrychlené pantomimické ztvárnění běžného dne                                             15 min

Žák pantomimicky ztvární, jak vypadá jeho běžný den. Jeho čas je však omezený jednou minutou.

4. Reflexe                                                                                                             10 min

Jakým způsobem trávíte čas? Je nějaká činnost během dne, na které se shodujete? Jaká to je? Jaké to pro Vás bylo ztvárnit Váš běžný den v tak krátkém čase?

 

2. hodina

            1. Úvod – návrat k minulé hodině                                                                           5 min

Co jsme dělali v minulé hodině? Na co jsme přišli? Co máme společného? Dozvěděli jste se něco nového o svých spolužácích?

            2. Chůze po prostoru                                                                                                8 min

Nyní se budeme procházet po prostoru. Žákům na začátek vysvětlit, že se budou procházet po prostoru a vyplňovat ho. Zároveň před samotnou aktivitou vysvětlit správné držení těla. Stojíme v prostoru a vysvětluji – narovnané tělo, nohy a kolena na šířku pánve, váha rozložená rovnoměrně na celé chodidlo, ramena a lopatky jsou roztažené do strany a mírně stažená dozadu a dolů, na hrudi máme světýlko, vydechnu, brada mírně zasunutá, hledíme dopředu. Já stojím před žáky, a tak jak vysvětluji, tak jim také předvádím. Následuje chůze po prostoru.

Představte si krásný sluneční den. Na obloze svítí slunce, které nám příjemně hřeje do zad. Všude kolem rozkvétají květiny nejrůznější barev a jejich vůně se line celou přírodou. Na stromech posedávají ptáčci, kteří svým líbezným hlasem zpívají kolemjdoucím. Procházíte se přírodou. Jak se budete procházet, zamyslete se, o čem jste v poslední době přemýšleli, zda jste o něčem snili. Vzpomeň si na tu chvíli, na to, o čem si např. snil, co sis přál a ten okamžik si představ.

            3. Reflexe                                                                                                                 2 min

Je mezi námi někdo, kdo by rád sdílel, o čem v poslední době přemýšlel? Byl mezi Vámi někdo, kdo si v poslední době něco přál?

            4. Báseň-PŘÁNÍ                                                                                                     15 min

Žáci rozděleni do 4 skupin po 3–4 lidech. Každá skupina má za úkol vytvořit báseň na téma Přání. Báseň alespoň o jedné sloce a dvou verších. Báseň může skupina pojmout jakkoli. Mohou se nad ní filozoficky zamýšlet, nebo téma jasně vymezit. Sama jsem složila báseň, kterou však dětem předem nepřečtu, abych jejich mysl neovlivnila mou básní. Předem žákům sdělím, že se básně budou prezentovat, ať si tedy zvolí někoho, kdo báseň odrecituje. Co znamená, že bude báseň odrecitovaná? Mluvíme nahlas, dodržuji vhodné tempo, artikuluji, do přednesu vkládám emoci, prožitek z básně.

 

Velké přání mám

V mém srdci si ho uchovám.

Nepřestanu o něm snít

Pro něj mám důvod žít.

            5. Prezentace básní a vytvoření plakátu                                                                  5 min

Následně každá skupina bude prezentovat svou báseň. Po prezentaci skupina nalepí svou báseň na arch papíru, kde budeme mít veškeré básně pohromadě.

            6. Reflexe                                                                                                              10 min

Jak fungovala spolupráce ve skupině? Jak probíhal proces tvorby básně? Co pro Vás bylo jednoduché a co naopak náročné? Která báseň se Vám líbí a proč? Při reflexi se budu vždy věnovat každé skupině zvlášť. Vždy položím otázku, na kterou mi odpoví všechny skupiny. Následně položím další atd.

3. hodina

            1. Úvod – lístečky s přáním                                                                                   10 min

V minulých hodinách jsme se věnovali přáním. Doprostřed kruhu položím knihu a fotografii jedné dívky. Co podle Vás mohou mít tyto dva předměty společného? Žáci budou říkat své názory, které však já, ani spolužáci nebudeme komentovat.

V dnešní hodině se budeme věnovat příběhu jedné dívky jménem Ema a její knize. Ema je stejně stará jako vy a má svá tajná přání. „Kdo z Vás má nějaké přání? Poprosím Vás, abyste každý na lístečky napsali, jaká máte přání, o čem v životě sníte (alespoň 3 přání). Přání budou moci přečíst pouze ti žáci, kteří budou chtít. Ostatní žáci do sdílení svých přání nebudou nuceni. Lístečky s přáním si uchovejte, ale neztraťte je, neboť s nimi budeme v průběhu dnešního dne ještě pracovat. Nyní se seznámíme s hlavní hrdinkou našeho příběhu Emou. Pohodlně se usaďte a poslouchejte.

            2. Četba úryvku z knihy                                                                                           2 min

Ema vypadala jako obyčejná holka, přesto byla však neobyčejná. Ema vidí malé průhledné víly. Ema měla dvě ruce, dvě nohy, hnědé vlasy a pihovatý nos. Když upadla a rozbila si koleno, tekla jí krev. Dům, ve kterém žila, měl krásnou velkou zahradu plnou květin. Na zahradě Ema trávila ráda svůj volný čas. Dům byl obehnaný vysokou zdí porostlou planými růžemi. Stál na kopci a říkalo se mu Sirotčinec. Společně s ní v Sirotčinci žilo dalších dvacet tři děvčat a Slečna, která se o děvčata starala a měla za ně odpovědnost. Slečna měla děvčata velmi ráda, ale věděla, že jsou v Sirotčinci pravidla, která musí všichni dodržovat. 

            3. Reflexe četby – shrnutí toho, co o Emě víme                                                     2 min

Co jsme se z četby o Emě dozvěděli? (obyčejná dívka, která má hnědé vlasy, pihovatý nos, žije v Sirotčinci, který je obehnaný vysokou zdí, vychovává ji Slečna). Víte, co je to sirotčinec?

Moje poznámka: sirotčinec je místo, kde vyrůstají děti, které nemá kdo vychovávat. Buď děti byly odložené, nebo z nějakého nešťastného důvodu rodiče nemají.

            4. Ema a její charakteristika – vnější i vnitřní                                                      12 min

Na velkém archu papíru máme vytvořený obrys dívčí postavy. Pojďme se nyní společně zamyslet, jaká Ema může být, jaké může mít vlastnosti, záliby apod. To, co se bude týkat jejího vnitřního Já, budeme psát dovnitř obrysu, a to, co se bude týkat zálib, budeme psát mimo obrys.

            5. Popis hlavní hrdinky                                                                                            2 min

Pro lepší představivost přečte jeden žák ze skupiny vše, co můžeme o Emě nyní říci.

            6. Žák v roli Emy                                                                                                   10 min

Nyní se všichni staneme Emou. Ema jako každé slunečné odpoledne tráví v Sirotčinci na zahradě. Vy sami ztvárníte, co vše může Ema na zahradě dělat. Až cinknu na triangl, znamená to pro všechny z Vás štronzo. Postupně Vás budu obcházet, a až Vám poklepu na rameno, v krátkosti rozehrajete, co právě Ema na zahradě dělá (co já v roli Emy na zahradě dělám) a nahlas sdělíte ostatním. Např. zašívám si roztrhané punčocháče.

            7. Reflexe                                                                                                                 5 min

Jakým způsobem Ema trávila čas v Sirotčinci? Žák reflektuje předchozí aktivitu a dovytváří tak postavu Emy. Typ reflexe rekapitulující – popisující.

4. hodina

            1. Fotografie děvčat ze Sirotčince                                                                         15 min

Opět se vrátíme k příběhu naší hrdinky Emy. V minulé hodině jsme zjistili, jakým způsobem Ema tráví svůj volný čas. Ema žije v Sirotčinci s dvaceti třemi děvčaty a společně tráví také mnoho času. My se teď podíváme na fotografie z běžného života dívek v sirotčinci. Každá skupina obdrží lísteček s popisem, co má být na fotografii ztvárněno. Žáci nerozehrávají. Diváci popisují to, co na fotografii vidí. Skupina následně sdělí, co to bylo za fotografii.

Kostýmní znak Emy – šátek

  • Děvčata na zahradě pijí kakao a jedí bábovku
  • Děvčata hrají na honěnou
  • Děvčata pomáhají s domácími pracemi– zametají, myjí nádobí a stelou postele
  • Děvčata poslouchají četbu knížky od Slečny vychovatelky

      2. Reflexe a četba knihy                                                                                         3 min

Jak Ema trávila volný čas se svými kamarádkami ze Sirotčince? Měli jste někdo jinou představu o trávení volného času dívek v Sirotčinci? Žáci reflektují předešlou aktivitu. My se teď společně podíváme na další den v životě Emy.

Ema otevřela oči. Jako každé ráno překvapeně zamrkala. Ema se usmívala. Netrpělivě si povzdechla. Už brzy přijde její velký den! Věděla to, protože se doposud nestalo, že by Slečna nedodržela své slovo. Každá dívka v den svých 10. narozenin na celý den opustí Sirotčinec. Den, kdy měla slavit své 10. narozeniny, se nezadržitelně blížil. Ema si vlastně nikdy nepamatovala přesné datum svého narození, ale bezpečně věděla, že je to den, v kterém vykvetou pampelišky a celá zahrada bude vonět a svítit žlutě. Ema se zasněně usmívala. Už se dočká. Brzy jí bude 10 let.  Její přání se brzy vyplní.

            3. Jaké mohla mít Ema přání? Živý obraz                                                             20 min     Žáci pomocí techniky živého obrazu ztvární, jaké mohla mít Ema přání. ŽO se bude rozehrávat. Začátek i konec rozehrávky budu určovat já pomocí trianglu. Žáci budou rozděleni do 4 skupin. Po přehrávce každého ŽO si uděláme reflexi – co jsme viděli? O čem Ema sní?

My se teď podíváme, jak to bylo v našem příběhu.

            4. Četba příběhu a odtajnění přání                                                                           2 min

Brzy se dočká. Projde bránou Sirotčince, půjde dlouhou prašnou cestou dolů z kopce a konečně, konečně uvidí Město!

5. hodina

            1. Návrat k poslední aktivitě v min. hodině + výtvarné zpracování podoby Města 10 min

O čem Ema snila? Kam se chtěla podívat? Do Města. Víme, že Ema nikdy nebyla za branami Sirotčince. Nikdy nezažila, jak může takové Město vypadat. Celých 10 let žila pouze v Sirotčinci. Tím pádem si Město mohla představovat různým způsobem. Ema si nemůže svou představu o Městě s ničím porovnat. Jak podle ní Město může vypadat?? To už je úkol pro Vás. Žáci se rozdělí do 4 skupin. Úkolem skupiny je namalovat a vytvořit tak podobu Města, jak si ho mohla Ema představovat. Předem sdělím, že bude následovat galerie obrazů.

            2. Galerie obrazů                                                                                                      5 min

Žáci si postupně obejdou všechny další obrazy Města. Z důvodu ušetření času to bude nekomentovaná prohlídka.

            3. Reflexe obrazů                                                                                                     3 min

Co jste vypozorovali? Jak si podle Vás Ema Město představovala? Co všechno bylo na obrázcích nakresleno?

            4. Četba z knihy                                                                                                       3 min

Podle toho, co vyprávěly kamarádky, musí být Město úžasné. Jeden dům vedle druhého, troubení klaksonů aut, křik prodavačů na trhu, a děti, které se tu a tam poperou. Obchody s výkladními skříněmi plné barevného oblečení. Zelené parky, ve kterých si děvčata hrají a klábosí na lavičkách a kluci běhají po hřišti a kopají do míče. Emu celá představa Města rozesmála. „Čemu se směješ, Emo?“ ptaly se víly. „Ty se těšíš do Města, viď? „Těším!“ odpověděla Ema. „Proč se, vílo, tváříš tak smutně? Stalo se něco?“ zeptala se Ema. „Půjdeš do Města a vrátíš se docela jiná.“ „Jiná? Proč?“ Víla odpověděla: „Cesta do Města je jen pro tebe nebezpečná.“ Ema se začala doptávat: „Jen pro mě? Co se stane?“ Víla pokrčila rameny a odpověděla: „Vrátíš se smutná anebo se…nevrátíš vůbec!“

5. Hra učitele v roli – Alej pocitů                                                                            8 min

Učitel v roli Emy. Žáci utvoří dvě naproti sobě stojící řady. Ema postupně obchází žáky a ptá se jich na jejich názor, zda má jít do Města či ne. Proč tam nejít? Proč ano?

Vystupuji z role. V případě, že se žáci budou spíše shodovat na tom, že do Města Ema má jít, uzavřu to slovy: „V našem příběhu Emu slova víl neodradila. Do Města se chtěla i nadále vydat.“ V opačném případě sdělím: „I přesto všechno však Ema trvala na svém a do Města se i nadále chtěla podívat.“

6. Četba knihy                                                                                                          3 min

Ema se na svůj velký den těšila. Už začaly kvést pampelišky. Ema ovšem nebyla ve své kůži. Svět se s ní roztočil, jako by seděla na kolotoči. Přitiskla si ruce k hlavě, schoulila se do klubíčka a zůstala ležet na trávě. Přiběhla Slečna. Slečna bere bezvládnou Emu do náruče. Slečna ji prudce pleskla. Ema otevřela oči. Nechápavě hleděla na Slečnu, pak sjela pohledem na modré nebe za její hlavou a oči znovu zavřela. Slečna odnesla Emu do postele. Ema se začala třást, tváře bledé. „Musím, musím už jít“ řekla Ema. „Kam chceš jít, Emo?“ zeptala se Slečna. „Do Města.“ „Nemůžeš nikam chodit. Jsi nemocná. Dostala jsi vysokou horečku.“ Ema bolestně zavzdychala a vykřikla: „Zítra mám narozeniny. Zítra.“

7. Horké křeslo                                                                                                         8 min

Žáci zasedají na horké křeslo a říkají, jak se Ema asi cítila, co prožívala, když kvůli nemoci nemohla jít do Města? Co se jí mohlo honit hlavou?

8. Shrnutí                                                                                                                  2 min

Aktivita horkého křesla je uzavírána slovy, že podobné pocity, myšlenky, se mohly honit v hlavě Emě. Jak to ale bude s Emou v našem příběhu dál? Na to se podíváme po přestávce.

6. hodina

            1. Ema jde do Města – četba knihy                                                                          3 min

Ema byla velmi dlouho nemocná. Když se probudila, zjistila, že je hubená na kost. Prsty byly tenčí než tužky. „Už jsem zdravá“ sdělila vše Slečně. „Slečno, a teď když jsem zdravá, můžu jít do Města?“ „Uvidíme, Emo. Hlavně musíš pořádně jíst, jsi velmi slabá“ odpověděla Slečna. „Já budu jíst. A můžu jít pak do Města? Zítra? Můžu jít do Města zítra?“ Slečna Emě sdělila, že jí uvaří silnou dobrou polévku. Ema chtěla jíst v jídelně společně s ostatními děvčaty. Když se však chtěla zvednout z postele, zarazila se. To, co uviděla, nebyly její nohy. Zírala na vyzáblé tyčinky. Slečna se snažila Emu utišit. Ema se však rozbrečela. „Já přece musím jít do Města!“ Slečna Emu uklidňovala: „Půjdeš do Města. Chce to trpělivost, Emo.“

2. Žák v roli Emy – příběh zlaté mince                                                                   5 min

            Jak čas plynul, Ema se začala uzdravovat. Postupem času již byla plná síly, a proto pro Emu nastal ten správný čas, aby se vydala do Města. Od Slečny dostala velkou zlatou minci. Vytáhnu minci, kterou nechám kolovat. Otázka pro žáky: „Když bys byl v roli Emy, co by sis za minci pořídil/a  proč?“

            Před samotnou cestou Emu varovaly víly, aby si to rozmyslela. Že je to strašně nebezpečné.   

3. Narativní pantomima                                                                                           3 min

            Nyní se vžijeme do role Emy a úkolem žáků je pantomimicky ztvárnit vyprávění.

Je chladné ráno. Ema se třese zimou, avšak na tváři má úsměv. Na zádech má hnědý batoh. Kráčí k velké mohutné bráně. Sahá po klice, vychází velkou bránou a mává Slečně. Slečna ji upozorňuje, že jakmile uslyší zvony, musí se vrátit. Ema souhlasně přikyvuje hlavou. Venku však prší. Hned vzápětí vytahuje deštník z batohu a roztahuje ho. Ema trochu zrychlila krok. Dech se jí začal zrychlovat. Najednou se zastavila. Porozhlédla se kolem sebe. Uviděla městské hradby a chvíli se jimi kochala. Přestalo pršet. Deštník si uklízí do batohu. Ema prošla městskou bránou. Octla se na rušné ulici. Začala poskakovat ze strany na stranu, aby se vyhnula kolemjdoucím lidem, kalužím a lidem na kolech. Štronzo!

            4. Ema v zajetí Města – žák v roli improvizace                                                    10 min     Nyní se žáci rozdělí na dvě skupiny. Jedna skupina jde za dveře, druhá zůstává ve třídě. Skupina za dveřmi dostane tajnou instrukci, že se nyní stává lidmi z Města, kteří jsou nevrlí, Emě nadávají, ať si dává pozor a ať jim uhne z cesty, škemrají po ní peníze, pokřikují na ni – kam spěcháš, kam běžíš, neotravuj tady. Jejich úkolem bude, aby vše křičeli na Emu (postupná gradace). Druhá skupina sedí v hloučku u sebe. Skupiny si vymění role.

Zde vstup do role – člověk z Města - Ema

            5. Reflexe                                                                                                                 3 min

            Jaké pocity to ve vás vzbuzovalo? Jaký dojem máte z Města? Své tvrzení budou žáci komentovat.

            6. Příjemná chvíle z Města                                                                                      3 min

            Ema ve Městě zažila však i příjemné chvíle. Jaké? To si teď přečteme v našem příběhu.

Ema se rozhlédla po ulici. Do očí jí padl podivný nápis nad zaprášenou úzkou výkladní skříní. ANTIKVARIÁT. Konečně obchod! Ale jaký? Co je to za podivný název? Ema přistoupila. K jejímu údivu byly za sklem výlohy položené knihy. Ema vstoupila do obchodu. Ema se rozhlížela kolem sebe. Všude samé knihy. Nevěděla, po které knize má sáhnout. „Chci koupit knihu!“ pronesla Ema. „Opravdu chceš koupit knihu?“ zeptal se jí prodavač. „Ano.“ „O čem by měla být? O vílách, které dokážou létat?“ nabádal prodavač Emu. „V tom případě ti ukážu tuto knihu. (předkládám dětem knihu). Je to kouzelná kniha“ řekl prodavač. „Kouzelná?“ divila se Ema. Prodavač se naklonil k Emě a něco jí pošeptal. „To není možné,“ řekla Ema. „Všechno je možné. Ať ti přinese štěstí.“

            7. Diskuze s žáky – „V čem mohla být kniha kouzelná?“                                      5 min

            Kniha bude uprostřed kruhu. Každý, kdo se jí dotkne, sdělí, v čem je kniha kouzelná. Např. když knihu otevřu, ocitnu se na místě, kde bych právě teď chtěla být.

            Nyní se budete moci sami zeptat Emy, v čem je kniha kouzelná.

            8. Učitelka v roli Emy                                                                                              5 min

            Vstupuji mezi žáky. „Slyšela jsem, že byste se mě rádi na něco zeptali? A co za to, když Vám mé tajemství prozradím? Diskuze bude probíhat podle argumentů žáků. Když ucítím, že utíkáme od tématu nebo že se diskuze rozpadá, řeknu: „Tak já vám to tedy prozradím. To je knížka, které dorůstají stránky.“

Odcházím a vystupuji z role.

            9. Reflexe                                                                                                                 2 min

Co jsme se dozvěděli? V čem je kouzelná? Co to může pro náš příběh znamenat?

7. hodina

            1. Četba knihy                                                                                                                      2 min

Zvony! Ach, zvony!! Musí zpátky! Ema se rozeběhla. Pelášila rychle, že by jí ani ten z nejrychlejších kluků nestačil. Neslyšela nic než dunění zvonů. Docházel jí dech, ale věděla, že se nesmí zastavit. Dunění zvonů náhle ustalo. Ach ne! Ema doběhla k bráně, která se právě s třísknutím zavřela. Ema zůstala zděšeně stát. Srdce jí nestačilo pumpovat rozvířenou krev. Brána se otevře až zítra ráno.

            2. Diskuze                                                                                                                 3 min

            Jak myslíte, že se cítila Ema? Mohl se i někdo jiný o ni strachovat? Proč?

3. Narativní pantomima – žák v roli Slečny                                                            5 min

            Každý z Vás se nyní stane Slečnou.

Slečna slyší zvony. Kouká na hodiny. Ema stále nikde. Vychází ven. Začíná být chladno. Brouzdá v trávě. Cítí, jak je zem už studená. Pomalu se přibližuje k bráně Sirotčince. Ema nepřišla. Štronzo!

4. Pocity                                                                                                                   1 min

Každému z Vás teď poklepu na rameno. Sdělíte mi, jak se cítíte, na co myslíte v roli Slečny, když se Ema nevrátila do Sirotčince.

            5. Přivítání Emy se Slečnou a děvčaty – ŽO                                                                     10 min

            Ema se druhého dne vrátila zpět do Sirotčince. My si nyní ztvárníme, jak by mohlo jejich setkání vypadat. 4 skupiny po 3 až 4 žácích. 

            6. Četba z příběhu, jak přivítání probíhalo + dokončení                                         2 min

„Emo? Jsi to ty, Emo?“ „Ano, jsem to já, Slečno,“ ozvala se Ema. Slečna seběhla rychle schody. Emu popadla a pevně ji k sobě přitiskla. „Emo, ty moje zlatá Emo…“ Přiběhla i děvčata. Dívky se přetlačovaly, aby si mohly na Emu sáhnout a jedna po druhé ji pohladit. Ema se děvčatům pochlubila se svou knihou. Druhý den ráno se stalo něco nevídaného. Stránky v knize začaly opravdu růst. Ema začala číst. „Ta knížka je o nás všech“ vykřikla jedna z děvčat. Jak Ema četla, začala se postupně plnit jednotlivá přání děvčat. Ema seděla a četla a četla. Četla jedním dechem. To, co se v knížce dělo, bylo tak neuvěřitelné! Na chviličku zavřela oči a v duchu vyslovila svoje tajné přání. Knize vyrašil poslední list.

7. Reflexe                                                                                                                 3 min

Způsob a provedení reflexe na základě prožitku žáků. Reagovat přímo v průběhu. Pokud budou chtít žáci diskutovat, bude následovat tedy řízená diskuze.

            8. Ztvárnění reflexe živými obrazy                                                                    10 min

            V příběhu víme, že jeden okamžik může změnit život. Žáci jsou rozděleni do 4 skupin. Skupiny ztvárňují to, jak by se podle nich příběh mohl vyvíjet, kdyby si Ema knihu nekoupila. Ztvárnění probíhá technikou ŽO.

            9. Návrat k přání žáků                                                                                              2 min

            Nyní si každý vyberte jedno své přání a představte si, že by tu byla možnost, že by se Vám přání mohlo vyplnit. Které by to bylo? Žáci mohou okomentovat, nemusí. Vložte ho do kouzelné knihy.         

10. Závěr                                                                                                                 7 min

„Co si z dnešních hodin odnášíte?“ Uzavření. Uzavřela jsem to slovy, že přání nám tedy slouží jako prostředek k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a šťastně.

 

 

Projekt Jablko Romany Šindlářové se od ostatních liší ve dvou směrech. První odlišnost spočívá v tom, že jde o návrh, přípravu, ne o realizované lekce. Druhá, podstatnější odlišnost tkví v tom, že zdrojem, východiskem není literatura nebo příběh již existující, ale pojem “jablko“ jakožto součást učení v prvouce či vlastivědě. Podobně jako u starších žáků, u dospívajících či dospělých jde o uplatnění vybraných dramatických metod ve výuce - mimo předmět dramatická výchova. Jinak řečeno, jde o cestu k aktivizaci učení běžným vyučovacím látkám. To vede –  podobně  jako u jiných poznatkových námětů (viz např. Cesta Marie Curie-  k tomu, že vedle ryze dramatických metod (improvizace, hra v roli a její odvozeniny), respektive technik (živé obrazy, alej, horké křeslo atp.) užívá i hry didaktické, jako je hra Šifra, popřípadě hry na pomezí hry didaktické a dramatické (soutěž, reklama).

 

Jablko

Romana Šindlářová

Skupina: 4. ročník ZŠ

Prostor: školní třída s lavicemi odsunutými na stranu

Časová dotace: 2 dny po sobě – nejlépe pátek a pondělí (aby si děti stihly obstarat domácí úkol – 2 jablka s názvem odrůdy

Pomůcky: balicí papír; výtvarné potřeby; lístky s názvy ovoce; kamera; zástupná rekvizita pro učitele- sadaře – např. klobouk; knihy, časopisy, encyklopedie příp. přístup na internet; 2 jablka od každého žáka s názvem odrůdy – mají si je přinést na druhý den, prkénko, nůž, několik plastových talířků; protijablkové letáky; dopis od jablek

Učivo

 - přírodověda -  - zdravá výživa – význam konzumace ovoce,     především tuzemského

- český jazyk -  plakát, reklama; úkol pro získání indicie

- výtvarná výchova – tvorba plakátu

- matematika – početní příklady pro získání indicie

Cíle

        : výchovné - spolupráce ve skupině

  • prezentují bez obav své názory
  • rozvoj schopnosti argumentace
  • rozvíjení kreativity a fantazie

       : dramatické - vstup do role

  • osvojení různých metod a technik dramatické výchovy
  • Prozkoumávají prostřednictvím dramatické výchovy své city, myšlenky, názory a postoje

Hlavní témata projektu : - Význam jablka pro náš život

- Reklama v našem životě – specifika, nebezpečí (lživá reklama, schopnost ovlivňovat masy)

Výstup projektu : - možnost prezentace pro rodiče

  • prezentace plakátů, reklam
  • rodiče mohou přinést jakýkoliv výrobek z jablek
  • soutěž o nejdelší odkrojenou slupku, o nejrychleji oloupané jablko, o nejrychlejší „vydolování“ jadýrek z jablka apod.

1. den

KOMPOT

Děti si sednou do kruhu na židle a dostanou lístečky s názvy ovoce - každé ovoce je cca po 3 kusech (podle počtu dětí). Druhy ovoce např. – jablko, hruška, švestka, pomeranč, banán, rybíz, angrešt, třešeň. Při určité instrukci si dané druhy ovoce mění místa jako při klasické hře kompot. Využíváme však již i znalostí, které děti mají,  např. vymění si místa všechny malvice, peckovice, exotické ovoce, ovoce, které může mít žlutou barvu, ovoce, které roste na stromech, ovoce, které se skloňuje podle vzoru město, ovoce, které má v názvu sudý počet písmen apod. V počáteční fázi nikdo po několik her nevypadává, poté je možné postupně odebrat jednu židli. Děti, které vypadnou, však mohou zůstat ve hře tím způsobem, že dále samy vybírají hlediska, podle kterých si budou určité druhy ovoce vyměňovat místa.

INDICIE

Děti rozdělíme do skupin cca po 4 dětech. Připravíme pro ně 9 úkolů, které musí splnit. Tyto úkoly mohou probíhat buď během jedné či dvou hodin, nebo během celého dne – např. v tělesné výchově musí všichni členové skupiny uběhnout určitý úsek, v českém jazyce opravit text s chybami, v matematice vypočítat složitý příklad, slovní úlohu, ale mohou dostat i úkol na přestávku -  např. aby zjistily, kolik dětí ve třídě má jako svoji nejoblíbenější barvu  modrou, kolik dětí ze třídy má 2 sourozence apod. To vše přizpůsobíme právě probíranému učivu, či naší fantazii. Za každý správně splněný úkol dostanou papírek. Na něm je z jedné strany slovo, které je indicií – mají za úkol najít společného jmenovatele všech indicií (jde o podobný systém jako ve známé hře Pevnost Boyard). Půjde nám o vyluštění slova JABLKO. Zároveň je však na druhé straně šifra, díky které mají za úkol vyluštit, co si mají na další den přinést do školy. To motivuje i skupiny, které brzo uhodnou slovo, aby se snažily vypracovat všechny úkoly  - a díky tomu získaly všechny lístečky.

Šifra je podle jednoduchého klíče: 1 – 4; přičemž jednička znamená pořadí písmene, čtyřka pak, že se jedná o písmeno D. Nejprve necháme děti, zda na klíč k šifře nepřijdou samy. Pokud ne, prozradíme jim systém klíče. Děti tedy vyluští šifru DVĚ JABLKA. Ty si mají přinést další den do školy s tím, že jim k tomu dáme instrukci, že k jablkům mají znát i název odrůdy. Klíč:  písmena A – Z (bez háčků), očíslovaná od 1 do  26.

Skupina, která uhádne první slovo, dostane speciální odměnu na konci vyučování. Zde to může být např. ono jablko; Skupina, která si bude myslet, že ví to slovo, nám ho může přijít říct (ovšem tak, aby to neslyšely ostatní skupiny), nicméně pokud to nebude dobře, dále už hádat nemůže. Lepší je proto počkat na vícero indicií. Je dobré dávat indicie od méně konkrétního po konkrétnější, abychom zvýšili napětí a touhu po odhalení.

Indicie:               -  ČTYŘI (píseň Měla babka čtyři jabka); na druhé straně napsáno 4-10

  • VILÉM (Vilém Tell – legendární švýcarský lidový hrdina. Nejznámější     peripetií legendy o něm  je, že přinucen nepřáteli, sestřelil kuší jablko z hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život; na druhé straně napsáno 14
  •  HVĚZDA (vánoční zvyk rozříznutí jablíčka); na druhé straně napsáno 712
  •  HAD (Adam a Eva); druhá strana 222
  •  KORUNA (koruna stromu); druhá strana 51
  •  ŽEMLE (součást žemlovky, která se dělá s jablky); druhá strana 62
  •  ANČIČKA (Pod naším okýnkem, případně píseň Koulelo se  koulelo);

   druhá strana 9-1   

  •  ISAAC NEWTON (gravitační zákon); druhá strana 35 – nad pětku 

   uděláme háček

  •  ŽUPAN (jablko v županu); druhá strana 811

              

 BRAINSTORMING

Balicí papír s nápisem JABLKO. Děti zapisují, co všechno se jim vybaví slovem jablko.

Po ukončení práce ještě s dětmi rozebereme, zda porozuměli všem indiciím – pokud některým ne, mohou to ostatním děti, které na to přišly, indicii objasnit (např. slovo Vilém – děti už možná o této legendě slyšely, nicméně všichni určitě znát jméno Vilém Tell nebudou, nebo si ho s touto legendou nespojí.

NOVÉ INDICIE

Děti dostanou papír, na který mají za úkol napsat alespoň jedno další slovo – indicii, která by mohla slovo JABLKO odhalit. Někdo možná přijde na vícero slov, tím lépe. Pak si jednotlivá slova přečteme a objasníme.

DOMÁCÍ ÚKOL

Přinést 2 jablka s názvem  odrůdy.

2. den

ROZEHŘÁTÍ

Honička s kouzelným předmětem – jablkem, které vysvobozuje. Jeden má babu, koho se dotkne, znehybní. Jiný má jablko, když se někoho dotkne, vysvobodí ho tím, že mu jablko předá. Kdo má v ruce jablko, toho chytač nemůže chytnout.

ZÁSTUPNÁ ŘEČ

Sedneme si do kroužku. V ruce máme jablko z předešlé hry. Koulíme ho před sebou a zároveň říkáme báseň: Jablko se kutálelo, vůbec nic to nebolelo,

                                     podívejte jak se koulí, nemá ani jednu bouli.

Báseň několikrát zopakujeme, aby se jí děti naučily nazpaměť. Potom chůze v prostoru, střídaná slovem štronzo. V zástupné řeči pak děti naráz simultánně říkají báseň v různých rolích např. my jsme rodič, oni dítě, které nám sděluje, že dostalo ve škole pětku. Nebo – jsme doktor  a oni pacient, který nám sděluje, co ho bolí; jsme volič a děti v roli politika se nás snaží přesvědčit, abychom ho ve volbách volili. Jako poslední role budou děti jablkem, které nás – člověka přesvědčuje, abychom ho snědli.

                     

SADAŘ

Učitel nyní vstoupí do role majitele obrovského jablečného sadu: Vítám vás, jsem rád, že jste přišli na tuto schůzku. Jak víte, jsem majitelem několika obrovských jablečných sadů. Proto jsem oslovil vás, zástupce nejlepších reklamních agentur v naší republice. Potřebuji vytvořit plakát, který by mi pomohl propagovat jablka, neboť moje živnost je ohrožena. Lidé jablka nekupují, nekonzumují - dávají přednost sladkostem a cizokrajným druhům ovoce. Potřebuji plakát, který osloví širokou veřejnost, a na kterém bude zvýrazněn význam jablek pro zdraví, krásu apod. Jste profesionálové, nemusím vám tedy zdůrazňovat význam i estetické stránky plakátu – měl by být graficky pěkně zpracovaný, přitažlivý, barevný. Je to pro mě opravdu velmi důležité, proto jsem oslovil hned několik reklamních agentur, vy mi zpracujete návrh  a já si pak vyberu ten nejlepší.

PLAKÁT

Děti mají k dispozici různé knihy, časopisy, encyklopedie, případně i přístup na internet. Dále balicí papír, výtvarné potřeby. Utvoříme skupiny, které budou na plakátu pracovat. Učitel je během práce na plakátu pomocníkem. Zároveň však si připravuje jablka na volbu miss jablko.

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

Učitel v roli sadaře vítá všechny reklamní agentury na výběrovém řízení: Jsem velmi rád, že všechny reklamní agentury dodržely termín, do kterého mi měly předložit návrh na plakát. Protože chci opravdu nejlepší návrh – jde o velmi lukrativní zakázku – chci, aby výběrové řízení proběhlo průhledně, nechci být osočován z nějakého nekalého nadržování té či oné agentuře. Proto jsem se rozhodl, že všechny agentury představí svoje návrhy společně  a zároveň se mohou vyjadřovat, či mít připomínky i k ostatním návrhům. Prosím tedy jednotlivé agentury, aby prezentovaly svoje návrhy. Skupiny jednotlivě představují svůj plakát, snaží se obhajovat jednotlivé informace, učitel i ostatní skupiny mohou mít dotazy, připomínky.

REKLAMA

Učitel opět v roli sadaře poděkuje všem agenturám, cení si jejich originality, avšak nemůže se rozhodnout, proto zadá ještě jednu zakázku – vytvořit hranou reklamu do televize.

PREZENTACE REKLAM

Prezentace jednotlivých reklam. Učitel v roli sadaře poděkuje všem skupinám za zpracované reklamy. Zde je možné, pokud to zázemí školy dovoluje, reklamy natočit na kameru. Pak je možno si je všechny znovu pustit  a reflektovat klady i případné nedostatky – co má všechno správná reklama obsahovat?

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař poděkuje všem agenturám, promyslí si, kterou angažuje pro svoji prezentaci. Zároveň jim oznámí, že by potřeboval ještě jednu pomoc: vlastní několik sadů, ve kterých jsou různé odrůdy jablek. V současné době koupil nový, obrovský pozemek, na kterém chce vysadit nový sad, ale potřebuje vybrat tu nejlepší odrůdu. Jedno jablko vždy necháme vcelku a jedno rozkrájíme na tolik kousků, kolik je dětí ve třídě (často se stane, že několik dětí přinese stejný druh jablka, proto je pak možné krájet jablka na větší kousky). Každá odrůda má svůj talířek, na kterém je jedno jablko vcelku, kousky k ochutnání a název odrůdy. Každý žák dostane tabulku, do které zapisuje čísla jako známky ve škole – 1 nejlepší, 5 nejhorší v tabule je uvedeno u každé odrůdy: vůně, chuť, barva, celkový dojem. Vhodné je připravovat si jablka během chvil kdy děti připravují plakát, případně reklamu. Učitel ale samozřejmě obchází skupiny – a je případným rádcem či pomocníkem při činnostech.

VÝSLEDKY SOTĚŽE O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař spočítá výsledky a oznámí dětem vítěze. Tuto odrůdu jablka tedy zvolí do svého  nového sadu.

PLAKÁT O NEBEZPEČÍ JABLEK

Učitel řekne dětem: Jednoho dne se v ulicích všech měst objevily tyto plakáty:

DRAZÍ OBČANÉ,

VYZÝVÁME VŠECHNY, ABY OKAMŽITĚ PŘESTALI JÍST

JABLKA, NEBOŤ SE ZJISTILO, ŽE OBSAHUJÍ JEDOVATÉ

LÁTKY, TZV. JABLOINY, KTERÉ ZPŮSOBUJÍ DEMENCI,

SLEPOTU – A ČASTO PŘINÁŠEJÍ I SMRT!!!

Důrazně vás varujeme před jejich konzumací!!!

Doporučujeme jíst pouze tropické ovoce!!!!

Ochránci vašeho zdraví, s r.o.

Každý žák obdrží tento plakátek. Učitel se ptá: kdo asi mohl tento plakátek rozšiřovat? Můžeme mu věřit? Jaké mohly být důvody toho, že ho někdo rozšiřuje?

OCHRÁNCI VAŠEHO ZDRAVÍ S R.O.

Rozdělíme děti do skupin cca po 4 dětech. Skupinky mají za úkol zahrát metodou plné hry důvod, který mohl někoho vést k napsání-a šíření tohoto plakátku.

PREZENTACE DŮVODŮ

Jednotlivé skupinky předvedou svoji verzi.

DOPIS

Nyní si sedneme do kroužku. Učitel řekne dětem: Představte si, že lidé tomuto zvláštnímu plakátu uvěřili. Přestali jíst jablka a jedli jen tropické ovoce. Jednoho dne se stala zvláštní věc… Učitel dá instrukci, že půjde za dveře a až se vrátí, stane se někým jiným. Pak přijde  v roli ministerského posla: Vážený pane ministře zemědělství, vážení ministerští úředníci… velice se omlouvám, že ruším vaši důležitou schůzi, ale stala se zvláštní věc. Přišel nám tento dopis. Je na něm napsaná adresa našeho ministerstva, dále pak, že je to velmi naléhavé. Nicméně tam není odesílatel. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, anonymy nám chodí na ministerstvo denně. Z tohoto dopisu se však line strašně silná vůně…jablek. Ta vůně v podstatě zamořila celou budovu, jistě to bylo cítit až sem. Obáváme se něčeho hrozného, protože, jak jistě víte, jablka obsahují jedovaté jabloiny. Naši pyrotechnici i chemici dopis prozkoumali - neobsahuje žádné nebezpečné látky, pouze je na něm zvláštní…obsah…račte si ho, pane ministře,  přečíst. Učitel si vybere jednoho žáka, kterému dá dopis k přečtení.

Dopis:

Vážené ministerstvo zemědělství,

jsme velmi zklamáni a uraženi jednáním občanů tohoto státu. Jak je možné, že všichni

 bezhlavě uvěřili lživému letáku, který se nás snaží urazit, pošpinit a zdiskreditovat? Oznamujeme Vám tímto, že už nás ve Vaší zemi neuvidíte, neuslyšíte, neucítíte.

Vaše JABLKA

Učitel v roli ministerského posla zjišťuje situaci – co bude třeba podniknout, co ministerstvo na to…

SVĚT BEZ JABLEK

Opravdu – všechna jablka zmizela. Zmizela z jabloní, ze skladů, z obchodů (kde je však stejně skoro nikdo nekupoval). Zmizela z pečiva, z konzerv, ale dokonce i z písniček, básní i pohádek. Pokud chtěl například někdo přivézt jablko ze zahraničí, na hranicích prostě…zmizelo.

JAKÉ TO BYLO BEZ JABLEK

Podíváme se nyní jak to bez jablek vypadalo – pojďme si například zazpívat píseň Pod naším okýnkem…Má někdo další nápad, kde všude jablka chyběla.? Děti říkají svoje nápady…

ŘEŠENÍ

Jak asi mohli lidé tento problém vyřešit? Děti možná napadne napsat jablkům dopis, v tom případě jim rozdáme papíry, aby dopis napsaly. Zde bude záležet na fantazii dětí, jak si s problémem budou umět  poradit.

MINISTERSKÝ POSEL

Opět přijde posel a s radostným výrazem přináší jablko – jablka se vrátila…

ÓDA NA JABLKA

Lidé byli velmi rádi, že se jim jablka vrátila – a proto se snažili jim udělat radost, nějak se jim zavděčit. Vymýšleli pohádky, písně, básně, ve kterých hrála jablka hlavní roli. To bude váš domácí úkol na zítřek – vybrat si jeden z těchto útvarů, který zpracujete. Můžete pracovat i ve skupinkách, to záleží na vás.

 

 

Prométheus

Eva Benešová

Spojené 2 hodiny, dramatická výchova, 20 dětí, spojené dvě hodiny

Předloha: Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Prostor: třída s kobercem - dostatečný prostor

Cíle pro děti:

Výchovné cíle:

  • uvědomit si jaké dopady může mít lest
  • poradit v rámci svého přesvědčení
  • snažit se spolupracovat ve dvojicích a skupinách
  • spolehnout se na druhého i sám na sebe
  • komunikovat beze slov

Vzdělávací cíle:

  • seznámit se s literárním textem o Prométheovi
  • seznámit se s příběhem pomocí metod dramatické výchovy
  • osvojit si jména řeckých Bohů
  • dokázat nají v textu spojitost a rozdílnost s dnešní dobou
  • seznámit se s mýtem

Cíle z hlediska dramatické výchovy:

  • seznámit se s novými metodami a technikami dramatické výchovy
  • připravit se na živé obrazy
  • připravit se na změny v živých obrazech
  • udržet štronzo v živých obrazech

Scénář

  1. Přivítání s dětmi v kruhu. Úvod o čem bude dnešní hodina.

I. Téma: samota

  1. Brainstorming - Doprostřed kruhu dává učitelka papír a tužky. Na papír píše slovo samota. Děti mají za úkol vpisovat na papír myšlenky, které je napadnou v souvislosti se slovem samota. Děti zapisují své myšlenky na arch papíru. Pokud jsou děti spokojené a nechtějí víc nic doplnit tato činnost končí.
  2. Chůze po prostoru - děti chodí volně po prostoru koberce, kde se celá hodina bude odehrávat. Učitel bočním vedením říká pokyny, co mají děti dělat. Děti na jednotlivé pokyny reagují pouze svým tělem a mimikou, nemluví. „Choďte dál volně po prostoru a zkuste se vžít do situace, že okolo vás není nikdo, žádný člověk okolo vás nechodí, nikoho nevidíte, jste v této místnosti samy. Stáváte se jediným člověkem na celém světě. Na zemi jsou jen stromy, zvířata, květiny, louky, hory, řeky a vy. Začíná pršet, jsou to ale příjemné osvěžující kapičky, které jen přivítáte. Déšť začíná být prudší, kapky jsou těžké a studené. Začíná foukat vítr, který vás chce strhnout z cesty. Vy se však nedáte a jdete dál. Je vám zima, jste smutní, protože jste na světě samy a tolik toužíte po někom, jako jste vy, toužíte po člověku. Najednou ale z pod mraků vystupují teplé paprsky sluníčka. Déšť pomalu ustává a vítr je lehčí, teplý a příjemný. Je vám dobře. Cítíte to krásné teplo, které vydává sluníčko. Jeho paprsky vás hladí po tváři a po celém těle. Už se necítíte tak samy, jste šťastní, že máte okolo sebe tolik krásných věcí, ale přeci jen vám něco schází. Položte se na zem. Slunce zapadá, vy se ukládáte ke spánku pod košatou vrbu, která vám svými větvi poskytne útočiště. Cítíte se v bezpečí a chce se vám spát. Usínáte a slyšíte jen svůj dech. Všude okolo voní květiny. Slyšíte, jak vrba začíná vyprávět příběh.“
  1. Čtení - Děti leží dál na koberci a učitelka čte první úryvek z knihy. „Modrá obloha se zhlížela ve vodách a vody byly plné ryb. V povětří létala hejna ptáků a na zemi se pásla na lukách stáda. Ale nikdo stáda nehlídal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptačímu zpěvu. Na zemi chyběl člověk. Smutně bloudil Prométheus, potomek božského rodu Titánů, a marně hledal živé bytosti, které by chodily vzpřímeně jako on a které by se mu podobaly tváří. Viděl však hlínu, dávající život trávě, rostlinám a stromům, a spatřil husté deště snášející se na zem.“ Děti se na pokyn učitelky pomalu probouzí a posedávají si společně s učitelkou do kruhu.
  2. Vyprávění učitelky. Děti sedí v kruhu a poslouchají. „Prométheus poznal sílu země a vody, smísil hlínu s dešťovou vodou a vytvořil prvního člověka.

II. Téma: co to znamená nebýt sám?

  1. Sochy - Děti se musí rozdělit do dvojic. Jeden ze dvojice se stává Prométheem a druhý se stává hmotou, kterou si Prométheus připravil. Dítě-Prométheus má za úkol vytvořit (vysochat) z dítěte-hmoty nového člověka. Na znamení zvonečku děti začínají a končí svou činnost. Každý Prométheus se poradí se svým člověkem jaké mu dá jméno a následuje prezentace nových vytvořených lidí.

 Vyprávění - Učitelka vypráví, děti zůstanou stát na místech, kde pracovali. „Bohyně Pallas Athéna, bohyně jasného rozumu a moudrosti vdechla neživé soše ducha a socha obživla.“

  1. Pohyb do hudby - Prométheové na pokyn učitele odvedou své sochy na určenou polovinu a pak se sami vrátí na druhou polovinu. Učitelka pustí pomalou a tichou hudbu a sochy hudbou ožívají. Různě se pohybují po polovině místnosti. Prométheové chvíli své sochy pozorují a potom jdou k nim a pohybují se volně podle hudby společně se sochami po celé místnosti. Učitelka pohyb Prométheů a soch ukončí slovíčkem štronzo.
  2. Čtení - Děti se posadí, tam kde zůstaly stát na pokyn štronzo. Učitelka bere do ruky knihu a čte příběh dál. „Dlouho lidé nevěděli, jak užívat ducha - daru Pallas Athény. Žili jako malé děti. Viděli, ale nepoznávali, slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Nedovedli pálit cihly, ani přitesávat trámy, ani stavět domy. Jako mravenci se hemžili po zemi i pod zemí v temných koutech slují. Nevěděli dokonce, že se jaro střídá s létem, léto s podzimem a podzim se zimou.“
  3. Děti - Prométheové mají tedy za úkol, naučit své sochy nějaké dovednosti. Učitelka má na papírkách připravené dovednosti. Děti, Prométheové pokud neví, jakou dovednost svou sochu, svého člověka naučit, jdou k učitelce, a ta jim papírek s určitou dovedností dá. (Na papírcích jsou dovednosti např. nauč ji psát, číst, počítat, tančit, šít, vařit, malovat, stavět dům, kácet stromy, zakládat oheň, mýt se) Děti sochy nesmí vědět, co je chce Prométheus  naučit. Prométheus má svůj úkol stížený o to, že musí sochu dovednost naučit beze slov. Děti pracují, učitelka obchází dvojice a případně jim pomáhá. Která dvojice bude hotova, posadí se. Až budou hotovy všechny dvojice, pak prezentuje socha ze dvojice ostatním, co ji Prométheus naučil. Ostatní dvojice poznávají dovednost. Tímto způsobem se všechny dvojice prostřídají.

III. Téma: lest se nevyplácí, každý na ni doplatí.

  1. Čtení - Učitelka čte dál z knihy. Děti společně s ní sedí v kruhu. „Bohové, shromáždění na hoře bohů, na Olympu, pozorovali nedůvěřivě pokolení lidí na zemi, které se naučilo od Prométhea práci, vědám i umění. Zvláště vládce všech bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc a víc. Zavolal si Prométhea a řekl mu: Naučil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenaučil jsi je ještě dobře, jak mají ctít bohy a jak jim obětovat, jak se jim klanět. Víš přece, že na bozích záleží, bude-li rok úrodný nebo chudý, navštíví-li zemi mor nebo blahobyt. Bohové vládnou nad osudy lidí. I já sám vrhám blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a řekni jim, aby nám obětovali, nebo je stihne náš hněv. „Lidé budou přinášet bohům oběti,“ odpověděl Prométheus, „ale ty ,Die, si přijď vybrat, co mají obětovat.“ Učitelka poučí děti, že nejvyšší bůh Zeus se v 1. pádě nazývá Zeus a ve 2. a ostatních pádech se nazývá jinak, např. 2.p. - bez Dia.
  2. Diskuse - učitelka společně s dětmi diskutuje o tom, co mohl dříve ve Starém Řecku člověk obětovat? A co znamená podle nich oběť dnes?
  1. Vyprávění - Učitelka převypráví jakou oběť připravil Prométheus pro Dia. „Prométheus zabil býka. Maso z něj ukryl do býčí kůže. Kosti pak potřel tukem tak, že nebyly vidět. Hromada kostí obalená tukem byla větší a zdála se být lepší. Zeus sestoupil na zem a začal vybírat. Prokoukl ovšem lest, kterou na něj přichystal Prométheus. Vybral si ale stejně větší hromadu. Prométheus odkryl hromadu, odstranil tuk a Zeus viděl jen kosti. Od těch dob obětovali lidé bohům jen kosti a maso si nechávali pro sebe. Zeus se ovšem nenechal. Rozhodl se, že vezme lidem oheň, na kterém pekli to maso, které si nechávali. A tak se stalo.“

IV. Téma: oheň, taková maličkost?

  1. Živé obrazy- děti si utvoří skupinky po 4. Každá skupinka se stane jednou rodinou, která žije na zemi. Jejich úkol je ten, že mají udělat dva živé obrazy. První obraz- co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že nemají oheň. Druhý obraz -co se v té samé rodině děje večer, když nemají oheň. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin.
  2. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí různě po místnosti. „Prométheus se ale nedal. Viděl, jak jeho lidé trpí. Vzal všechnu odvahu a vyrazil na horu Olymp. Tam našel věčný božský oheň. Nemyslel na sebe, myslel na své lidi a na jejich spokojenost, proto neváhal a oheň si vzal. Ukryl kousek ohně v duté holi a vydal se zpátky k lidem a vrátil jim oheň.“
  3. Živé obrazy- děti zůstávají v těch skupinkách, jako byly předtím. Mají nepatrně změnit své předchozí živé obrazy. Oheň se jim do rodin vrátil. První obraz - co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že se jim oheň vrátil. Druhý obraz - co se v té samé rodině děje večer, když už oheň mají. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Zároveň připravuje na roh koberce kartičky se jmény řeckých bohů, které budou potřebovat děti v následujícím cvičení.  Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin. Všímáme si společně změn, které nastaly, když se do rodin vrátil oheň.

V. Téma: moc v tajemné skříňce

  1. Čtení - Učitelka čte, děti sedí v kruhu a poslouchají. „Zeus shlédl na zem a spatřil kouř stoupající z komínů. Rozhněval se zlým hněvem bohů. Ihned určil lidem nový trest. Zavolal k sobě chromého boha Héfaista, který byl vyhlášený umělec. Bydlil pod kouřícími sopkami, kde měl své dílny. Tomu poručil, aby zhotovil sochu krásné dívky.“
  2. Kolektivní tvorba postavy - Učitelka se ptá, zda by se chtěla stát některá dívka sochou, kterou bůh Héfaistos právě stvořil. Pokud se nikdo takový nenajde, učitelka jednu dívku určí. Ta si stoupne doprostřed kruhu. Ostatní děti si jdou na roh koberce vybrat jednu kartičku se jménem řeckého boha, či bohyně. Kartičky jsou otočené prázdnou stranou nahoru. Dvě kartičky se vždy shodují (např. Afrodita – Afrodita). Děti si po přečtení jména musí najít svojí dvojici a vymyslet společně, co dají dívce za dárek. Dívka, socha dostává od učitele instrukce. Musí zůstat po celou dobu stát, nesmí se pohnout, ale může se usmát. Děti ve dvojicích - v roli řeckých bohů přistupují k dívce a každá dvojice se představí a dá dívce do vínku nějakou vlastnost či dar. Kdo splní úkol, jde si sednout na roh koberce, tam kde byli kartičky se jmény. Jako poslední přistupuje k dívce učitelka v roli boha Dia. Přináší dívce skříňku a poučuje ji o jejím úkolu. „ Dávám ti jméno, budeš se jmenovat Pandora. Musíš se dostat k bratrovi Prométhea Epimétheovi a přesvědčit ho, aby tuto skřínku otevřel.“ Učitelka tleskne a toto cvičení končí.
  3. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí okolo ní. „Pandora se dostala k Epimétheovi a přesvědčovala ho, aby přijal tuto skříňku jako dar od boha Dia a otevřel ji. Epimétheus však nevěděl. Potřeboval se poradit. Skříňka ho velmi lákala, ale vzpomněl si na slova Prométhea, který ho varoval před božskými dary.“
  1. Alej - Děti utvoří kruh, postaví se a učitel v roli Epiméthea vstupuje do kruhu. Děti odpovídají na otázky, které jim učitel v roli klade. Učitelka v roli přistupuje ke každému dítěti postupně a ptá se ho, zda má otevřít schránku. Děti odpovídají  a radí učitelce v roli samy za sebe, nejsou v žádné roli. Učitelka v roli vychází ven z kruhu a děkuje za rady, už ví, jak se má rozhodnout.
  2. Čtení - Učitelka sedí v kruhu s dětmi, v ruce má skříňku. Ptá se dětí, co si myslí, zda bratr otevřel či neotevřel skříňku. Po vyslechnutí odpovědí, učitelka vypráví, že ve starých kronikách se píše, že bratr Prométhea podlehl kouzlům a skříňku otevřel. I ona otevírá skříňku a ve skřínce jsou 3 papíry. Na každém z nich je napsáno, co se stalo, když skříňku otevřel. Děti se rozdělí do 3 skupin. Každá skupina dostane jeden papír ze skříňky a společně ve skupinkách si čtou zprávu o tom, co se přihodilo, když skříňku otevřel. (text viz. příloha literárního textu, v rámečku)

VI. Téma: samota je věčná

  1. Vyprávění - Učitelka vypráví. Co se stalo s Prométheem? I ten neušel zlobě boha Dia. Zeus nechal Prométhea  přikovat ke skále. A Prométheus byl opět sám. Každý den ale k němu přilétal velký orel, který mu trhal z těla játra a živil se jimi. V noci játra Prométheovi vždy dorostla a ráno orel znovu přiletěl. Zeus čekal, že bude Prométheus prosit o milost, ale nestalo se tak. Prométheus hrdě stál a trpěl i za ostatní lidi. Takto by trpěl po celý svůj život. Jednou však ho spatřil Herakles, syn boha Dia. Zastřelil orla a Prométhea vysvobodil a dal mu svobodu. Aby se ale splnila kletba Dia a Zeus se s vysvobozením Prométhea smířil, musel Prométheus do konce své smrti nosit železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene ze skály, ke které byl připoután. A od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem. Nosí je dodnes, i když zapomněli na Prométhea, který stál věrně při lidech a nechtěl se nikdy pokořit před bohy.

 

  1. Reflexe a hodnocení celé hodiny, jednotlivých cvičení. Následně povídáni o tom, co se dnešní hodinou naučily, co si odnesly.

Pátá třída

Pátá třída evamachkova Ne, 09/15/2019 - 10:54

Hans Krása -  dětská opera Brundibár

Jana Pajkrtová

Charakteristika skupiny:

  • Škola: ZŠ Praha 2, Londýnská 34
  • Třída: 5. A
  • Třídní učitelka: Mgr. Eliška Polívková
  • Počet žáků: 20
  • Věk žáků: 11–12 let
  • Protože jsem v současné době na rodičovské dovolené, vybrala jsem si pro realizaci diplomového úkolu třídu z mé domovské ZŠ, kde jsem jako pedagog několik let působila. Diplomový úkol jsem realizovala ve třídě, která má zkušenosti s DV a kde jsem již několik lekcí DV realizovala. Žáky znám pouze z těchto zrealizovaných lekcí.

Cíle v rovině dramatické:

  • žák rozvíjí svou tvořivost a fantazii;
  • žák se orientuje v prostoru;
  • žák dokáže pomocí hry v roli vyjádřit emoce a charakter postavy;
  • žák si osvojuje některé metody a techniky dramatické výchovy;
  • žák se prostřednictvím rolové hry dostane do situací, ve kterých se ocitají postavy příběhu opery Brundibár, a na tyto situace reaguje;
  • žák na základě svých zkušeností hledá nová řešení.

Cíle v rovině hudební:

  • žák se seznámí s osobou hudebního skladatele Hanse Krásy a jeho dílem Brundibár;
  • žák se seznámí s žánrem dětské opery;
  • žák se seznámí s meziválečnou tvorbou českých skladatelů.

Cíle v rovině morální a etické:

  • žák si uvědomí potřebu a nutnost bojovat proti zlu a nenávisti;
  • žák si uvědomí, že i v situacích, které se na první pohled jeví jako beznadějné, by se člověk neměl vzdávat myšlenky na naději a víru; budoucnost totiž mnohdy může přinést překvapivě dobré řešení situace.

Cíle v rovině sociální:

  • žák se učí rozhodovat;
  • žák se učí prezentovat a obhajovat své nápady;
  • žák se učí spolupracovat s ostatními;
  • žák si uvědomí složitost lidského chování, mezilidských vztahů.

Cíle v rovině osobnostní:

  • žák interpretuje své myšlenky;
  • žák rozvíjí schopnost vcítit se do situace;
  • žák si uvědomuje nastalé situace z příběhu, reflektuje chování postav a své chování v podobných situacích;
  • žák vyvozuje důsledky svého chování.

Mezipředmětové vztahy:

  • estetická výchova (hudební a výtvarná), dramatická výchova, člověk a jeho svět, umění a kultura.

Námět, téma:

  • námět – životní příběh skladatele Hanse Krásy a jeho dětská opera Brundibár.
  • téma – boj proti zlu a nenávisti, nevzdání se naděje a víry v dobro.

Časový rozvrh:

  • časový plán projektu je 6 vyučovacích hodin;
  • projekt je rozvržen do jednoho vyučovacího dne.

Pomůcky:

  • nahrávka vybraných melodií z opery Brundibár, fixy, archy papíru, lepící papírky, texty pro skupiny, kostýmní znak Aninky, kostýmní znak Pepíčka, kostýmní znak Brundibára, kostýmní znak Hanse Krásy, čepice (bekovka) na peníze, motivační obrázky spojené s II. světovou válkou, kůrka chleba, Davidova hvězda a další.

 

Scénář

NAVOZENÍ ATMOSFÉRY – pohyb po prostoru:

  • Popis činnosti: Žáci se pohybují po prostoru, vnímají prostor kolem sebe, svou pozici v prostoru. Nejprve se  pohybují po prostoru v roli dětí v současném městě a navzájem se zdraví. Při ŠTRONZO se zastaví, vyučující zadá změnu – děti se pohybují ve městě v čase II. světové války. Nakonec vyučující zadá změnu rolí – role židovských dětí před transportem do koncentračního tábora v Terezíně.
  • Reflexe činnosti: Žáci stáli rozmístěni po prostoru. Zadala jsem jim pokyny: „Teď jste děti, které se pohybují spontánně po Praze, třeba jdete do školy, do kina apod. Hlídejte si prostor, nikdo nebude do druhých narážet a omezovat je.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru, začali se zdravit a vítat, v jejich projevu se odrážela bezstarostnost dětí. Po chvíli jsem zavelela „štronzo“ a změnila zadání: „Teď se přesuneme v čase, do Prahy, do období II. světové války. Stále jste v roli dětí, které se pohybují po městě.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru se strachem. Jeden z žáků zvolal: „Nálet!!!“ Ostatní žáci na toto zvolání zareagovali schováním se pod lavice a hlasitým projevem strachu z imaginárního náletu. Po chvíli jsem opět zavelela „štronzo“ a změnila opět zadání: „Jste stále v době II. světové války, ale tentokrát jste židovské děti, které čekají na transport do koncentračního tábora v Terezíně.“ Žáci se spontánně rozdělili do skupin. Některé skupinky se schovaly pod lavice, jiné zůstaly v prostoru. Ve třídě bylo relativně ticho. Spontánně jsem zareagovala na tuto situaci a začala jsem postupně obcházet všechny skupinky žáků. Poté, co jsem se žáků v jednotlivých skupinách dotkla, sdělili ostatním, kde se právě nachází a jaké mají pocity. Skupinky odpovídaly velmi podobně, např. že se děti schovaly na nádraží mezi kufry a doufají, že je Němci nenajdou, že zůstaly doma apod. Jedna skupinka reagovala pro mě velmi překvapivě. Děti se nebály a těšily se do Terezína s vidinou nových zážitků a vidinou shledání se se svými rodiči. Protože se mi tato reakce zdála velmi pozitivní a zajímavá, ale nebyla jsem si v té chvíli jista, zda všichni žáci slyšeli toto tvrzení, poprosila jsem danou skupinu o zopakování jejího vyjádření.

CO VÍME O II. SVĚTOVÉ VÁLCE – komunitní kruh, myšlenková mapa:

  • Popis činnosti: Žáci sedí v komunitním kruhu a vypravují, co vše vědí a znají o II. světové válce. Poté vyučující předkládá připravené předměty a žáci sdělují asociace, které se jim v souvislosti s těmito předměty vybavují, a píší je na připravený arch papíru.
  • Pomůcky: obrázky koncentračního tábora Terezín, čepice, kůrka chleba, Davidova hvězda, fotografie Hanse Krásy, fotografie terezínských dětí z představení Brundibár, plakát na představení Brundibár a další.
  • Reflexe činnosti: Žáci si sesedli do komunitního kruhu. Zadala jsem otázku: „Co si představíte, když vyslovím II. světová válka?“ Žáci začali sdělovat své asociace, které psali na připravený arch papíru: např. HITLER, STRACH, HOLOCAUST apod. Objevila se mezi nimi i slova RODINA a NADĚJE. Když žáci dopsali své asociace, vzala jsem červenou fixu a zakroužkovala právě tato dvě slova. Požádala jsem žáky o sdělení, z jakého důvodu si myslí, proč jsem právě tato slova označila. Vesměs všichni odpověděli, že „je to přeci důležité mít rodinu; mít naději, že se mně smrt vyhne...“. Jedna žákyně odpověděla: „To je to dobro mezi zlem.“ Na toto sdělení jsem reagovala, že opravdu tato dvě slova na naší myšlenkové mapě působí jako dvě „zářící malé hvězdy“ mezi ostatními slovy označujícími strach, hrůzu a utrpení a že právě tato zdánlivě obyčejná, prostá slova pomáhala všem lidem a dávala jim nesmírnou sílu přežít tuto strašlivou dobu. Poté jsem žákům ukazovala připravené obrázky a předměty. Velice je zaujala Davidova hvězda na obrázku, kde byly ještě patrné zbytky nití od našití na oděv. Vysvětlili jsme si význam nápisu ARBEIT MACHT FREI na vstupní bráně mnoha nacistických koncentračních táborů. Nad obrázkem terezínských dětí z ghetta se žáci podivili nad minimálním věkovým rozdílem mezi nimi a dětmi z ghetta. Z jejich komentářů „jé, takhle malí, týjo, co to mají na sobě, ty jsou ještě mladší než my, jo?“ bylo patrné, že si žáci uvědomili, že válka a všechna ta „napsaná slova z myšlenkové mapy“ velmi zasahovala i do života stejně starých dětí, jako jsou oni. Tato situace mi napomohla k lepšímu vžití žáku do problematiky II. světové války a procítěnějšímu vžití do nadcházejících aktivit. Při ukázce kůrky chleba žáci si hned asociovali hlad a bídu. U fotografie Hanse Krásy, terezínských dětí z představení Brundibár a plakátu na toto představení žáci jen konstatovali: „Nějaký pán, děti z divadla, plakát.“ Všechny tyto tři obrázky jsem vystavila na tabuli se slovním vysvětlením: „Obrázky tady vystavím a třeba se nám přiblíží a vyjasní v dalších aktivitách.“

OBYVATELÉ PRAHY ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY – kolektivní živý obraz, kolektivní rámcově připravená improvizace

  • Popis činnosti: Žáci si zvolí roli obyvatele Prahy v době II. světové války (např. úředník, student, domovník, lékař, švadlena, majitelka obchodu, holčička, ...). Poté se jeden po druhém postaví v typické pozici zvolené postavy do prostoru tak, aby vytvořili kolektivní živý obraz, a sdělí ostatním, jakou postavu vyjádřili, čeho se jejich postava bojí, obává, z čeho má strach: „Já jsem ... a obávám se ...“ Poté co všichni žáci vytvoří živý obraz, ho ve stejném pořadí, ve kterém obraz tvořili, opouštějí se slovy: „Byl jsem ... a obával jsem se ...“
  • Vyučující vstupuje do živého obrazu v roli hudebního skladatele Hanse Krásy.
  • Reflexe činnosti: Žákům jsem zadala úkol: „Teď se z vás stanou obyvatelé Prahy v době II. světové války. Před chvílí jsme si řekli a zapsali v myšlenkové mapě, co znamenala válka pro obyvatele, čeho se obávali, jak se jim asi žilo. Vaším úkolem bude vybrat si jednoho obyvatele žijícího ve válce se svými starostmi, obavami a rozmyslet si jeho typický postoj – například domovník.“ (Tento postoj jsem jim hned předvedla a řekla jsem: „Jsem domovník a obávám se, že mi do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.“) „Postupně vytvoříme kolektivní živý obraz. Až budeme všichni součástí živého obrazu, budeme jeden po druhém tento živý obraz opouštět se slovy: »Byl jsem domovník a obával jsem se, že mně do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.« a v pořadí, ve kterém jsme tento obraz tvořili. Kladnou odpovědí na otázku: „Rozumíte mi?“ jsem se ujistila, že všichni vědí, co mají dělat. Poté jsem vytvořila postoj Hanse Krásy se slovy: „Jsem hudební skladatel Hans Krása a bojím se o svůj život, protože jsem židovského původu.“ Žáci se ke mně začali přidávat a jeden po druhém vytvářeli postoje jimi zvolených lidí (voják, dítě, maminka, gestapo, Hitler, popravčí, ...). Některé profese se opakovaly (voják, popravčí, maminka). Velice mě překvapilo, že postava Hitlera a gestapa se objevila pouze jednou,  přestože právě vymýšlení postav a zvolení obavy činilo žákům největší problém. Tuto skutečnost přisuzuji dosavadnímu malému vhledu do situace a sžití se s problematikou války. Po vytvoření kolektivního obrazu měli žáci problémy s dodržením pořadí opuštění obrazu, nicméně nijak jsem nezasahovala.

Vyučující: „Pojďme se seznámit hudebním skladatelem Hansem Krásou a jeho operou Brundibár.“

SUDIČKY HANSE KRÁSY – učitelka a žáci v roli sudiček – samostatné rozhodování, rolová hra

  • Vyučující v roli sudičky: „Jaký dar dáme do života malému Hansovi, který jehož rodiče jsou Židé, jako malý s nimi bude žít v Praze, stane se hudebním skladatelem, čekají ho dvě světové války...?“
  • Popis činnosti: Vyučující v roli sudičky se ptá ostatních sudiček, jaký dar darují malému Hansovi do života. Žáci svůj dar napíší na lepící papírek. Jeden po druhém řeknou, co napsali a proč, a svůj papírek nalepí na připravený arch.
  • Pomůcky: fixy, arch papíru, lepící papírky.
  • Reflexe činnosti: Žákům jsem vysvětlila danou aktivitu, ti se rozmístili po prostoru a na lepící papírky napsali své „životní dary“, které chtějí věnovat Hansu Krásovi do života. Když byli všichni hotovi, sedli jsme si společně kolem připraveného archu a žáci jeden po druhém začali lepit své lístečky. Každý žák řekl ostatním, co napsal. Na papírcích se objevovala slovní spojení nebo věty: ať skládáš dobré písně, blonďaté vlasy a modré oči, hudební sluch, šťastný život ad.

HANS KRÁSA – rozehrané živé obrazy, divadelní kolotoč, připravená improvizace ve skupinách

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do pěti skupin. Každá skupina dostane lístek, přečte si jej a připraví si živý obraz. Podle daného pořadí každá skupina nejprve přečte svůj text a poté rozehraje svůj připravený živý obraz.
  • 1. skupina: Hans Krása (pův. jménem Johann Karl Krása) se narodil v Praze 30. listopadu 1899 židovským rodičům. Rodina patřila díky lukrativnímu zaměstnání otce mezi vyšší společenskou třídu.
  • 2. skupina: Hans byl mimořádně hudebně nadaný. Již od dětství komponoval, v mládí studoval skladbu v Praze, později v Berlíně.
  • 3. skupina: V roce 1938 zkomponoval dětskou operu Brundibár, jejíž libreto napsal Hansův přítel spisovatel Adolf Hoffmeister.
  • 4. skupina: 10. srpna roku 1942 byl Hans Krása deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se ihned zapojil do kulturního života ghetta. Staral se o děti, se kterými secvičil svou již zkomponovanou operu Brundibár.
  • 5. skupina: 16. října 1944 byl Hans Krása deportován z Terezína do Osvětimi, kde ihned po příjezdu spolu s ostatními muži umírá.
  • Pomůcky: texty pro skupiny, kostýmní znak Hanse Krásy – klobouk.
  • Reflexe činnosti: Žáky jsem vyzvala, aby si utvořili pět skupin. Každé skupince jsem předala lísteček s daným textem. Poté jsem řekla, že podle daného textu si každá skupina vytvoří rozehraný živý obraz. Po vysvětlení úkolu začala velká přestávka trvající 20 minut. Žáci během této doby si měli živý obraz připravit a vyzkoušet. Po přestávce jednotlivé skupiny předvedly své rozehrané obrazy. Tím, že žáci na aktivitě pracovali i o přestávce, nebylo potřeba zvláštního vrácení zpět do děje. Žáci sami se naladili na pokračování projektu. Všechny skupiny si zvolily strategii jednoho vypravěče, který nejprve text přečetl. Poté ostatní žáci ze skupiny vytvořili a rozehráli živý obraz daného textu.
    • 1. skupina ztvárnila jeden obyčejný den v rodině Krásových, kdy malý Hans ležel v postýlce, otec se při odchodu do  zaměstnání loučil s  manželkou a spolu si naplánovali večerní společenskou událost – koncert.
    • 2. skupina ztvárnila výuku Hanse Krásy na hudební nástroj. Žákyně v roli Hanse použila svou zobcovou flétnu, na kterou v průběhu připravené improvizace hrála. Tato skupina nevědomky ztvárněním svého zadání přesáhla do zadání následující skupiny – zkomponování opery.
    • 3. skupina ztvárnila domluvu mezi Hansem Krásou a Adolfem Hoffmeistrem na napsaní libreta k opeře.
    • 4. skupina ztvárnila secvičování Brundibára dětmi. Zde skupina vytvořila moment, kdy jedno dítě během zkoušky zemře.
    • 5. skupina ztvárnila odpor Hanse Krásy při deportaci do Osvětimi.

Vyučující: „Jak už jsme se dozvěděli, 10. srpna 1942 byl Hans Krása pro svůj židovský původ deportován do koncentračního tábora v Terezíně. V terezínském ghettu se stal předsedou kulturní organizace. Protože děti z ghetta nesměly být vzdělávány, jedinou možností jejich rozvoje byl nácvik divadla. Hans Krása této skutečnosti využil a secvičil s dětmi operu Brundibár. Nácvik byl velmi zdlouhavý díky transportům do vyhlazovacích táborů, do kterých byly zařazovány i děti, které právě tuto operu nacvičovaly. Ta měla nakonec premiéru 23. září 1943.“

  • Reflexe činnosti: Tento text jsem ještě doplnila připomenutím obrazu 4. skupiny z předešlé aktivity, kdy žáci nevědomky předvedli, jaké problémy doprovázely nácvik opery. Žáci na to reagovali: „Fakt jo? To je hustý!!“

Vyučující: „Pojďme si příběh dětské opery Brundibár přiblížit.“

OPERA BRUNDIBÁR

POSLECH ÚVODNÍHO OBRAZU PRVNÍHO JEDNÁNÍ OPERY BRUNDIBÁR

  • Popis činnosti: Vyučující přehraje připravenou hudební ukázku z internetového serveru Youtube: Brundibár – Terezínská štafeta

 https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs ( 0:00–2:58)

Sbor: Tohle je malý Pepíček, dávno mu zemřel tatíček[1]. Za ruku vede Aninku, mají nemocnou maminku.

Pepíček: Já se jmenuju Pepíček, na vojnu šel můj tatíček. Za ruku vedu Aninku,

Aninka, Pepíček: máme nemocnou maminku.

Pepíček: Přišel pan doktor s brejlema,

Aninka: se studenýma ušima,

Pepíček: used si vedle maminky

Aninka: a v ruce držel hodinky.

Aninka, Pepíček: Za chvíli vstal a povídá, co bude dál se uhlídá. Teďka jen spěte maličko, děti vám dojdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Sbor: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: Maminka spinká maličko a my jí jdeme pro mlíčko.[2]

Vyučující: „Co jsme se dozvěděli z této ukázky?“

  • Popis činnosti: Žáci říkají, co se dozvěděli z poslechu úvodních melodií opery.

Vyučující ukáže kostýmní znak Aninky a Pepíčka – klobouk a čepice (bekovka).

  • Reflexe činnosti: Žáci moc nerozuměli textu úvodní melodie opery, a proto jsem jim text ještě jednou přečetla.

Vyučující: „Aninka a Pepíček vědí, že maminku může uzdravit pouze mléko. Na to ale potřebují peníze, které nemají. I přesto se rozhodnou jít k mlékaři.“

ANINKA A PEPÍČEK JDOU PRO MLÉKO K MLÉKAŘI[3]hra v roli, rámcově připravená improvizace ve skupinách, rozehrání živého obrazu, tajná instrukce:

  • Popis činnosti: Jeden vybraný žák od vyučující tajně dostane roli policisty s touto instrukcí[4]: Policista důrazně pokárá Aninku a Pepíčka, řekne jim, že bez peněz nic nedostanou, a vykáže je pryč. Ostatní žáci se rozdělí do skupinek po třech. Skupinky mají za úkol ztvárnit situaci, kdy Aninka s Pepíčkem prosí mlékaře o mléko. Žáci v roli mlékaře dostanou tajnou instrukci od vyučující: Víme, že mlékař jim mléko bez peněz nechce dát a nedá.

Skupina vytvoří připravený živý obraz, který na zvukový signál (úder do trianglu) rozehraje. V tomto scénáři všechny skupiny představí své živé obrazy. U poslední skupinky vyučující tajně vyzve žáka v roli policisty, aby do situace zasáhl dle potají zadané instrukce.

  • Pomůcky: tajná instrukce pro policistu, triangl.
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a jedné čtveřice. Vybraného žáka jsem si vzala stranou a požádala ho, ať vyčká na dané instrukce u dveří. Ostatní žáky jsem vyzvala, aby se rozdělili do rolí mlékaře, Aninky a Pepíčka. Žákům v roli mlékaře jsem zadala tajnou instrukci: „Jste mlékař, Aninka a Pepíček k vám přijdou prosit pro mléko. Vy jim ovšem mléko nechcete dát a také jim ho nedáte. Ať si děti prosí jak chtějí, vy nesmíte ustoupit.“ Žákům v roli Aninky a Pepíčka jsem připomněla, v jaké jsou situaci, že mléko potřebují pro maminku. Vybranému žákovi jsem vysvětlila tajnou instrukci pro policistu a domluvili jsme se na tajný pokyn, po kterém zasáhne do rozehrané situace poslední skupiny. Skupiny měly malou chvíli na rozmyšlení živého obrazu (cca 1 minuta) tak, aby si nestačily připravit dialogy. Pořadí skupin jsem korigovala já. Na zvukový signál vyzvaná skupina rozehrála svůj živý obraz. V tomto scénáři předvedly všechny skupiny své živé obrazy. Vybrala jsem si skupinu velmi šikovných děvčat, neboť jsem předpokládala, že právě tyto vybrané dívky budou dobře reagovat na nečekaný vstup žáka v roli policisty. Tato skupina rozehrála svůj obraz jako poslední. Když dialog v rozehraném obraze začal ztrácet na intenzitě, dala jsem kývnutím pokyn žákovi roli policisty a ten vstoupil do rozehraného živého obrazu. Nejprve se dívky zarazily, ale téměř okamžitě začaly na žáka reagovat v rámci své role. Dívka v roli mlékaře se spontánně přidala k žákovi v roli policisty a společnými argumenty vyhnali Aninku a Pepíčka pryč. Zpočátku jsem se obávala reakce skupiny na nečekaný vpád policisty, ale dívky se bravurně udržely ve své roli a tento živý obraz působil velice profesionálně.

Vyučující: „Aninka a Pepíček jsou v zoufalé situaci. Mléko nemají a ještě jsou vyhnáni policistou, když tu najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“

FLAŠINETÁŘ BRUNDIBÁR[5] – učitelka v roli Brundibára, žáci v roli obyvatel městečka, samostatná připravená improvizace pro diváka,

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Brundibára pronáší monolog, ve kterém se představuje žákům. Představuje Brundibárovu povahu, jeho sebevědomí a jistotu, že on je jediným umělcem široko daleko a nechce do svého teritoria jiného umělce pustit. Vyučující motivuje žáky, aby jí v roli kolemjdoucích vhazovali do čepice peníze. Točí klikou od flašinetu a zpívá Brundibárovu árii: „Zatrolená pimprlátka! Kdybych já byl jejich táta, tak jim povím hezky zkrátka, zač jsou u nás kaprdlata. A vy děti, buďte tiše, tohleto je moje říše, tady vládne jako král, flašinetář Brundibár. Tady každý zpívat musí, jak já touhle klikou točím, ať to jenom někdo zkusí, hnedka po něm dolů skočím. Tady vládnu jako král, já, flašinetář Brundibár!“
  • Pomůcky: Kostýmní znak Brundibára – papírový flašinet s klikou, čepice bekovka.
  • Reflexe činnosti: Tato aktivita plynule navazovala na předchozí vstup vyučující, končící slovy „...najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“, během něhož jsem si vzala kostýmní znak Brundibára – bekovku a flašinet. Potom jsem pronášela monolog: „Jojo, dnes budu zase hrát na svůj flašinet a do této čepice mi budou lidé vhazovat peníze. Koukám, že je jich tu hodně.“ Rozhlížela jsem se po žácích, kteří pochopili, že se z nich stanou zanedlouho kolemjdoucí. A pokračovala jsem v monologu: „Já jsem tady ten nejlepší umělec, nikdo jiný se ke mně nesmí přiblížit a zkoušet taky hrát. Jen já jsem tady král a nikdo jiný se mi neodváží postavit, jinak ho zničím...“ Poté jsem si sundala bekovku z hlavy, začala zpívat Brundibárovu árii a u toho točit imaginární klikou od flašinetu. Z počátku jsem měla obavy, zda tuto roli zvládnu a zda nebudu působit směšně, což by velmi nabouralo moji koncepci. Žáci zprvu byli velice překvapeni, protože nepočítali se zpěvem, ale podle jejich reakcí („týjo, hezký, super,...“) jsem usoudila, že se jim tento vstup velice líbil. Ihned se zapojili do improvizace v rolích kolemjdoucích a začali mi vhazovat imaginární peníze do bekovky, tleskat apod. Árii Brundibára (text i melodii) jsem si musela dobře nastudovat, což mi poté pomohlo v celkovém ztvárnění Brundibára, které působilo velmi sebejistě a mocensky. Tato skutečnost mi pomohla k utvoření celkového obrazu Brundibára, který ztvárňuje zápornou postavu příběhu.

Vyučující: Brundibára vidí i Aninka s Pepíčkem...

  • Reflexe činnosti: U této věty jsem si sundala kostýmní znak Brundibára, nasadila jsem si kostýmní znak Aninky a vyzvala jsem jednoho žáka, aby byl v roli Pepíčka,                                                                                                                                                                                                                             a nasadila mu kostýmní znak Pepíčka.

JAKÝM ZPŮSOBEM SI VYDĚLAT NA MLÉKO? – učitel v roli Aninky, jeden žák v roli Pepíčka, ostatní žáci v roli poradců.

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky, vybraný žák v roli Pepíčka a ostatní žáci v roli poradců sedí v komunitním kruhu. Žáci mají za úkol poradit dětem, jakým způsobem by si mohly vydělat peníze na mléko.
  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky a Pepíčka.
  • Reflexe činnosti: Já v roli Aninky a vybraný žák v roli Pepíčka jsme seděli spolu s ostatními žáky v komunitním kruhu a vymýšleli jsme různé strategie získání mléka pro maminku. Žáci v roli poradců se vehementně pustili do debaty a vymýšleli nejrůznější strategie získání peněz na mléko – krádež, prodej výrobků nebo oblečení, obelhání Brundibára, vydělání peněz v jiném městě... Já v roli Aninky jsem jejich nápady vyvracela různými pádnými argumenty a tím jsem žáky pobízela k dalším variantám možného výdělku. Několikrát od žáků zazněl nápad výdělku hudbou jako Brundibár a téměř všichni jsme se shodli právě na tomto řešení. I když spontánně několik žáků argumentovalo proti kvůli strachu z Brundibára. Debatu jsem zakončila připravenými slovy z opery: „Pepíčku už to mám, já jim také zazpívám.“[6] Po této větě jsem si sundala kostýmní znak Aninky. To samé učinil i žák v roli Pepíčka, který se do debaty moc nezapojoval. Domnívám se, že to bylo způsobeno studem před ostatními.

Vyučující: Tak Aninka s Pepíčkem začnou také zpívat...

ANINKA, PEPÍČEK A BRUNDIBÁR– živý obraz, simultánní improvizace ve trojicích, vnitřní hlas postavy

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do trojic a jsou v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára. Ve trojici vytvoří živý obraz situace, kdy Anička s Pepíčkem začnou zpívat a zahlédne je Brundibár. Na zvukový signál (úder do trianglu) skupiny naráz vytvoří živý obraz. Vyučující prochází mezi skupinami a postupně se žáků dotýká. Žáci na tento dotek reagují sdělením myšlenky své postavy.
  • Pomůcky: triangl.
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára vymysleli živý obraz situace, kdy je při jejich zpěvu vidí Brundibár. Tyto živé obrazy vytvořily všechny skupiny žáků najednou a po mém doteku děti sdělovaly své pocity.

Vyučující: „Aninka a Pepíček mají ale příliš slabé hlásky. Brundibár je překřičí, poštvou si ho proti sobě a ještě ani žádné peníze od kolemjdoucích nedostanou.“

ANINKA, PEPÍČEK versus BRUNDIBÁR – diskuse mezi dětmi a Brundibárem – obhajoba svého konání – hromadná role, rámcově připravená improvizace, nepřipravená improvizace

  • Popis činnosti: Žáci se rozdělí do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každá skupina dostane od vyučujícího instrukci:
    • 1. skupina: „Jste Aninka a Pepíček. Musíte přemluvit Brundibára, aby vás nechal zazpívat, jinak nedostanete peníze na mléko a vaše maminka se neuzdraví...“
    • 2. skupina: „Jste Brundibár, je vám úplně jedno, že děti mají nemocnou maminku. Nechcete, aby vám kdokoli dělal konkurenci...“

Poté se postaví obě skupiny proti sobě za určenou židli s kostýmním znakem dané postavy. Žáci postupně usedají v roli své skupiny na příslušnou židli a každý sdělí jeden argument na obhajobu konání své postavy. Žáci ze druhé skupiny stejným stylem na tyto argumenty reagují.

  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky, Pepíčka a Brundibára.
  • Reflexe: Z jakého argumentu protistrany vám bylo úzko, s kterým argumentem jste nesouhlasili, ale věděli jste, že nemůžete proti tomu nic dělat. Proč jste zvolili právě svůj argument, v čem se vám zdál důležitý?
  • Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každé skupině jsem vysvětlila, co má dělat, a dala jí tajnou instrukci. Obě skupinky měly cca 2 minuty na zvolení strategie a argumentů k přesvědčení druhé skupiny. Mezitím jsem do prostoru nainstalovala proti sobě dvě židle s kostýmními znaky Brundibára, Aninky a Pepíčka . Skupinám jsem řekla pravidla diskuse: nekřičet, neskákat si do řeči, nechat domluvit protistranu a teprve poté argumentovat... Každá skupina si stoupla za židli se svým kostýmním znakem. Rozpoutala se vášnivá debata, kde po chvíli žáci nedbali na určená pravidla rozhovoru a začali křičet, nadávat apod. Musela jsem tedy debatu zastavit a znovu žáky požádat o dodržování pravidel. Poté jsem debatu řídila já. Po skončení této aktivity jsem se žáků zeptala, jaký argument protistrany je nejvíce zasáhl. Jedna dívka ze skupiny Aninky a Pepíčka řekla, že nejhorší byla ta bezmoc, kdy je Brundibár neposlouchá. Žáci ze skupiny Brundibára tvrdili, že jim bylo jedno, co ostatní říkají, že je to nezajímalo, že oni jsou dospělí a nemusí poslouchat nějaké děti. Pouze jeden žák z této skupiny řekl, že mu tato role nebyla příjemná, protože by chtěl pomoci, ale nemohl. Nejvíce se ho dotkl argument: „Co bys dělal ty, kdybys měl nemocnou mamku a nemohl jí jinak pomoct?“

Vyučující: Vidíme, že Brundibár je neoblomný, bezcitný a zlý. Aninka a Pepíček jsou zoufalí. Jejich situace se zdá být bezvýchodná... Pomohou jim zvířátka: vrabec, pes a kočka. Ti vymyslí plán, jak na zlého Brundibára vyzrát. Požádají ostatní děti z městečka o pomoc. Když přijde Brundibár opět hrát svou píseň na flašinet, děti pomohou Anince a Pepíčkovi ho přezpívat. Za svůj zpěv dostanou zasloužené peníze.

RADOST DĚTÍ – kolektivní živý obraz, simultánní hromadná improvizace

  • Popis činnosti: Žáci vytvoří kolektivní živý obraz dětí, které právě zvítězily nad Brundibárem. Ten na zvukový signál rozehrají. Při ŠTRONZO se znehybní a zůstanou ve své pozici.

Vyučující: „Ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne!“

  • Popis činnosti: Žáci stojící ve své pozici z předešlé aktivity změní pozici podle nastalé situace, čímž vytvoří nový kolektivní živý obraz, který ale nerozehrávají. Vyučující v roli Brundibára prochází mezi žáky. Ti na Brundibárův dotek reagují a sdělují své myšlenky a pocity vůči němu.
  • Pomůcky: kostýmní znak Brundibára.
  • Reflexe: Vyučující (který už není v roli Brundibára) se ptá: „Co jste pociťovali, když jste zjistili, co provedl Brundibár?“
  • Reflexe činnosti: Žáci na zvukový signál se začali velice spontánně radovat. Když jejich radost nabyla vrcholu, zavelela jsem „štronzo“ a k mému velkému překvapení vesměs všichni žáci zůstali ve své pozici. Po větách „... ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne“ jsem zavelela: „Akce“. Na žácích bylo patrné velké překvapení z vývoje děje a začali velmi silně projevovat nespravedlnost. Opět jsem zavelela „štronzo“ a nasadila si kostýmní znak Brundibára. Okamžitě bez nějakého vysvětlování jsem se začala pohybovat v roli Brundibára mezi žáky a ti mi po doteku začali sdělovat své pocity. Věty typu „To je nefér! To snad ne! Proč?“ zdaleka neodpovídaly skutečným pocitům. Na žácích byla patrná velká zlost, kterou se ale báli vůči mně projevit. V jejich tvářích se odrážel velký vztek a bezmoc. Když jsem obešla všechny žáky, sundala jsem si kostýmní znak Brundibára a požádala je, aby mi řekli ještě jednou, co cítili. Žáci se přiznali, že to byla pro ně nepříjemná chvíle, která byla velmi umocněna mnou v roli Brundibára procházejícího a vysmívajícího se mezi nimi. Dále se přiznali, že kdybych nebyla učitelka, tak by mně nadávali daleko víc. Někteří žáci se svěřili, že podobnou situaci už zažili v reálném životě a teď si na ni vzpomněli. Tuto situaci všichni vnímali jako velkou nespravedlnost.

ANINKA – učitelka v roli Aninky, vnitřní hlasy postavy

  • Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky pronáší monolog o obavě z Brundibára, o strachu z další zmařené snahy. Žáci jsou v roli vnitřních hlasů Aninky.

Vyučující: „Brundibár je strašně zlý, necitelný..., peníze nám nevrátí, ještě nám ublíží..., co mám dělat?“ Žáci v roli vnitřních hlasů Anince radí, jak se zachovat, co dělat.

  • Pomůcky: kostýmní znak Aninky.
  • Reflexe činnosti: V roli Aninky jsem spolu s ostatními žáky seděla v kruhu. Pronášela jsem monolog o nespravedlnosti a zmařené práci. Žáci v roli vnitřních hlasů mi radili, jak se zachovat. V některých případech se projektovala zkušenost žáků s podobnou situací z jejich života: „Musíš to někomu říct; počkej si na něho a vezmi si to zpět...“

VZÍT SI PENÍZE ZPĚT – ANO x NE samostatné rozhodování

  • Popis činnosti: Každý žák se samostatně rozhodne, jestli by si děti měly vzít zpět své peníze od Brundibára. Podle svého uvážení na lístek žák napíše ANO/NE, lístek vhodí do připravené čepice.
  • Pomůcky: fixy, papíry, čepice.
  • Reflexe činnosti: Tuto aktivitu jsem nepatrně pozměnila. Žáky jsem požádala, ať se každý postaví dle svého rozhodnutí: ke dveřím ten, kdo si myslí, že by se Aninka s Pepíčkem neměli vzdát a vzít si své vydělané peníze zpět; ke stolu ten, kdo si myslí, že by se s touto situací měli smířit a nic nepodniknout. Toto řešení mi v danou chvíli přišlo lepší než psaní ANO/NE na lístečky. Pouze dva žáci si stoupli ke stolu, ostatní stáli u dveří. Žáků u dveří jsem se zeptala, proč se tak rozhodli. Všichni se shodli na velké nespravedlnosti, proti které musí něco udělat: „To přece není fér, vždyť jsme se tolik snažili, takto to dopadnout nemůže, přece ten hnusnej Brundibár nevyhraje...“ První žák stojící u stolu reagoval takto: „Nemá to cenu, Brundibár stejně vyhraje. Je silnější, mocnější a zase nám znova peníze ukradne.“ Druhý žák odpověděl dost zvláštním způsobem: „Vždyť je to jedno, máma stejně umře, tak na co se namáhat.“ Bezprostředně po této větě ostatní žáci projevili velký nesouhlas: „Co to plácáš, ty seš blbej, představ si sebe v tý situaci...“ Zeptala jsem se tohoto žáka, jestli chce své tvrzení ponechat nebo jinak přeformulovat. Daný žák svou odpověď pozměnil na: „Stejně se nám to nepodaří.“

Vyučující: A tak se opět všechny děti spojily, Brundibára chytily, vzaly si těžce vydělané peníze zpět, zlého flašinetáře vyhnaly a přitom zpívaly: „Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“[7]

  • Vyučující pustí připravenou ukázku z internetového serveru Youtube:

 Brundibár – Terezínská štafeta – Brundibár poražen

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs  (26:15–28:16)

Vyučující: Tuto dětskou operu Brundibár zpívaly židovské děti v koncentračním táboře Terezín celkem 55krát. V jejich těžké době, kdy byly odtrženy od rodičů, nevěděly, co bude dál a bály se o svůj život, se pro ně toto představení stalo velkou oporou. Příběh jim dodával naději, že když se spojí a budou společně bojovat proti zlu a nenávisti, tak ho porazí. Braly z příběhu víru, že i když se situace zdá bezvýchodná, nesmí se vzdát naděje, že vše může dobře dopadnout. Závěrečná píseň, resp. sbor „Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“ se stal jakousi hymnou dětí, kterou si zpívaly i při odjezdech do vyhlazovacích táborů. Možná, že tuto píseň si zpíval i Hans Krása při svém transportu do Osvětimi.

ALEJ – učitelka v roli Hanse Krásy, žáci v roli nebo sami za sebe

  • Popis činnosti: Žáci jsou ve zvolené roli jakékoli postavy z příběhu nebo v roli dětí z Terezína nebo sami za sebe a společně vytvoří alej. Učitel v roli Hanse Krásy prochází alejí. Postupně se podívá na všechny žáky v roli: po pohledu Hanse mu každý žák sdělí vzkaz své postavy.
  • Pomůcky: kostýmní znak Hanse Krásy
  • Reflexe činnosti: Požádala jsem žáky, aby vytvořili alej. Dle pokynů si každý žák vybral roli. Často se objevovala role židovských dětí a rovněž často byli žáci sami za sebe. Pouze jeden žák si zvolil roli Brundibára. Já v roli Hanse Krásy jsem procházela mezi žáky a každý z nich směrem ke mně pronesl vzkaz. Žák v roli Brundibára řekl: „Já jsem hrozně rád, že mě děti přemohly, že to takhle dopadlo.“ Všechny vzkazy byly dechberoucí, procítěné a velmi emotivní: „Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste to pro ty děti dělal, že jste jim tím pomohl.“, „Pane Krása, já jsem židovská holka a chtěla bych vám říct, že jsem moc ráda, že jsem mohla tuhle operu zpívat v Terezíně. A nebojte se, všechno dobře dopadne, jako v té opeře.“

Vyučující: „Jsem přesvědčena, že pan Hans Krása vaše vzkazy slyšel, ať už byly řečeny za vás, za postavy z opery nebo za terezínské děti, které mu to nemohly nebo nestačily říct. Byl by určitě velmi rád, kdybyste si i vy  odnesli poselství jeho krásné opery do vašeho života...“

REPRODUKCE VIDEOZÁZNAMU DĚTSKÉ OPERY BRUNDIBÁR

Vyučující: „Tímto projektem jsme si přiblížili hudebního skladatele pana Hanse Krásu a jeho hudební dílo dětskou operu Brundibár. Myslím, že teď už určitě víte, kdo tedy je na vystavených fotografiích na tabuli. Před projektem jste řekli, že se jedná o nějakého pána, děti z divadelního představení a plakát. Co byste řekli teď, když vidíte tyto obrázky?“ Fotografie jsem sundala z tabule a nechala je kolovat mezi žáky. Ti na ně okamžitě reagovali slovy: „To je ten hudební skladatel Hans Krása, ne? No to je určitě on! To je fotka z Brundibára a to je ten Brundibár. A plakát na Brundibára...“ Vzala jsem si fotografii dětí z tohoto představení a ukázala jim hlavního představitele Brundibára Hanuše Jana Treichlingera, který roli Brundibára ztvárnil na každém představení – tedy 55x. Žáci se začali spontánně ptát na osud tohoto chlapce. Řekla jsem jim veškeré informace, které se mi podařilo získat:[8] říkali mu Honza, narodil se v roce 1929 a pocházel z Plzně; jako šestiletý osiřel a poté vyrůstal společně se svými bratranci v plzeňské rodině svého strýce a tety; do Terezína přišla celá rodina v roce 1942; v Terezíně mu říkali Sára; spal u dveří a na každého, kdo zapomněl zavřít, volal: Sára, zavži ten dverš.“; jako Brundibár se naučil bravurně „mrskat“ nalepeným knírem a  stal se hvězdou všech představení; patnáctiletý Hanuš Jan Treichlinger opustil Terezín ve stejném transportu do Osvětimi jako Hans Krása, kde zahynul v plynové komoře „kvůli své menší postavě“ (nedosáhl na drát natažený nad ním).

Žáci se ihned začali ptát na další osudy dětí. Z literatury jsem věděla, že podobný osud potkal i představitele Pepíčka – Piňtu Mühlsteina a jeho sestru Marii, která ztvárnila roli vrabce. Žáci se dále ptali, jestli někdo z dětí přežil. Roli vrabce po Marii ztvárnil Raphael Sommer (1937–2001), kocoura ztvárnila Ela Steinová (1930), psa Zdeněk Ornstein (1929–1990).

  • Reprodukce videozáznamu závěrečné scény z terezínského představení Brundibár natočené pro nacistický propagační film.

https://www.youtube.com/watch?v=st4INYATIqc&t=12s (5:00–6:05)

  • Reprodukce videozáznamu dětské opery Brundibár v podání studentů a učitelů přírodní školy.

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs

  • Reflexe činnosti: Při zhlédnutí závěrečné scény z terezínského představení Brundibár bylo ve třídě absolutní ticho. Na výrazech ve tvářích žáků jsem viděla, jak se jich tato ukázka dotkla. Bylo to způsobeno přiblížením osudů protagonistů a celkovým vhledem do tématu. Žáci viděli „opravdovost“ dané doby. U zhlédnutí celé opery v podání studentů a učitelů Přírodní školy v rámci Terezínské štafety, která byla nastudována podle dobových záznamů v partituře a podle přeživších aktérů, žáky velmi zajímala. Když Brundibár začal zpívat svou árii, žáci spontánně vykřikli: „Jé, to je to, co jste zpívala vy, paní učitelko.“ V průběhu celého představení si žáci korigovali, kde se právě nacházejí v ději: „Jo, teď tam budou zvířátka, teď Brundibár...“ Při závěrečné scéně se na divadelní scénu dostavila přeživší účinkující, která s dětmi začala zpívat závěrečnou píseň Brundibár poražen. Žáci na to reagovali otázkou: „To je paní, která to zpívala v Terezíně? Ta už je stará. A brečí. Asi si vzpomněla na Terezín a teď je ráda , že to přežila.“ Tuto větu jsem nijak nekomentovala, jen jsem přikývla na souhlas.
    ZÁVĚR
  • Tento dramatický projekt se žákům velice líbil, žáci byli po celou dobu aktivní a motivovaní.
  • Žáci vnímali jasnou dějovou linku a napětí střetu mezi Brundibárem a Pepíčkem s Aninkou.
  • Žáci si uvědomili potřebu boje proti zlu, nevzdání se naděje a víry v dobro.
  • Na žácích bylo patrné, že se jich zvolené téma velice dotýká. Tuto skutečnost přičítám dětským protagonistům příběhu, kteří byli ve věku žáků jako jsou žáci,. Z jejich reakcí bylo vidět, že Brundibára vnímají i jako toho „dospělého s mocí“, který je neposlouchá. Bylo vidět, že se už potýkali s problémem zdánlivě zmařené práce.
  • Žáky velmi zajímaly osudy dětských protagonistů opery Brundibár a velice si uvědomovali závažnost nenávisti a rasizmu.
  • Velkou výhodu cítím ve faktu, že žáci jsou zvyklí na dramatickou terminologii, tudíž přesně vědí, co mají v dané situaci dělat, nemají mezi sebou ostych.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

 

[1] Textová varianta: na vojnu šel mu tatíček.

[2] Textová varianta: a děti jdou jí pro mlíčko.

[3] Tematicky odpovídá II. až IV. obrazu 1. jednání opery.

[4] viz Příloha č. 1

[5] Tematicky odpovídá VIII. obrazu 1. jednání opery.

[6] viz V. obraz 1. jednání opery

[7] viz VIII. obraz (Finále) 2. jednání opery

[8] více viz http://mestska-kronikarka-plzen.blogspot.cz/2015/12/zidovsky-chlapec-z-plzne-hanus-josef.html a ČERVINKOVÁ, Blanka. Hans Krása - Život a dílo skladatele.

 

Život židů za 2. světové války

Dana Tůmová

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Českém Brodě, kde již několik let pracuji. Vytvořen byl pro žáky pátého ročníku, tedy pro děti 10-12leté. V tomto pátém ročníku je 26 dětí, z toho je 14 dívek a 12 chlapců. Jeden chlapec je ze sociálně znevýhodněné rodiny, jedna žákyně je vietnamského původu, v Čechách se však narodila a čeština je jí velmi blízká, česky hovoří plynule. Ve třídě převažuje počet dívek, bylo tedy nutné jim hned v začátku vysvětlit, že se na několik hodin pokusí vžít do rolí chlapců. Žáci nemají doposud žádnou zkušenost s dramatickou výchovou, proto jsem se snažila do projektu zařadit takové metody a techniky dramatické výchovy, o kterých si myslím, že je žáci zvládnou. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách, umí spolupracovat a vzájemně si naslouchají. Vyskytují se zde však i výrazné individuality, které velmi rády prosazují svůj názor bez ohledu na kolektiv. U žáků se taktéž začínají projevovat příznaky nastupující puberty, proto je velmi těžké odhadnout, jak práce s nimi bude probíhat.  Zájmy skupiny jsou velmi různorodé, najdeme zde žáky, kteří navštěvují i několik kroužků, a jejich zájmy se týkají mnoha různých oblastí. Na svůj věk mají slušný rozhled a přehled o tom, co se v současném světě děje, zajímá je i to, co se událo v minulosti. Na druhou stranu jsou zde ale i žáci, jejichž zájem se zúžil pouze na hraní počítačových her.

Zpracovat téma o nelehkém osudu židovského obyvatelstva do projektu mě napadlo když jsem učila ve své tehdejší páté třídě vlastivědu. S dětmi jsme si zrovna povídali o 2. světové válce (o tématu, které děti velmi zajímalo, neustále se vyptávaly na další podrobnosti, nosily do školy filmy apod.) a jedno z dětí přineslo do školy knihu Veroniky Válkové Terezínské ghetto: Tajemný vlak do neznáma. Knihu jsme si přečetli a já jsem na internetu objevila pro děti vytvořené pracovní listy, které se váží na informace z této knihy. Zde mě zaujala otázka, která se týkala jedné osoby z knihy, Petra Ginze. Otázka zněla, zda tento chlapec skutečně žil. Sama jsem začala pátrat a objevila jsem několik dalších knih o této postavě, též film a další historické souvislosti, kterých jsem využila. Před  realizací  lekcí byly děti seznámeny  se základními pojmy a informacemi o tomto tématu. Až se bude později učivo probírat, mohou si děti připomenout, co se již o druhé světové válce dozvěděly právě prostřednictvím realizovaného projektu.

 

Vzdělávací oblasti a průřezová témata: Dramatická výchova, Hudební výchova, Člověk a jeho svět, Tělesná výchova, Výtvarná výchova, Výchova k občanství, Český jazyk a literatura, Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Jako svůj hlavní úkol jsem si stanovila především děti vybraným tématem zaujmout, ale také jim umožnit poznat, jakých hrůzných činů se dopouštěli Němci na židovském obyvatelstvu v průběhu druhé světové války, když je připravili o lidská práva a svobody. V neposlední řadě bych také byla ráda, aby si žáci uvědomili, že v dnešním světě zaměřeném především na majetek a jeho hromadění je stále nade vše hodnota lidského života.

Osobnostně – sociální cíle:

žák:

  • spolupracuje ve skupině
  • prezentuje své návrhy, nápady a návrhy celé skupiny před ostatními
  • vzájemně komunikuje a dodržuje pravidla komunikace
  • je schopen řešit problémy
  • si utváří pozitivní postoj k sobě samému a k druhým lidem
  • si uvědomuje hodnotu jedince
  • si uvědomuje hodnotu jiných lidí, názorů, přístupů k řešení problémů
  • si uvědomuje mravní rozměry různých způsobů lidského chování
  • se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie

Dramatické cíle:

žák:

  • vstupuje do různých rolí a v těchto rolích přirozeně a přesvědčivě jedná
  • nahlíží na dané téma z více úhlů, pojmenovává hlavní téma, rozpozná konflikt v příbězích, přemýšlí o důsledku jednání postav
  • dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce
  • rozlišuje mezi fikcí a realitou
  • přijímá hru a respektuje pravidla
  • se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie
  • respektuje učitele v roli
  • se zapojí do skupinové improvizace
  • pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru
  • využívá svých dovedností pro sdělování verbální i neverbální, komunikuje v různých situacích
  • reflektuje svůj zážitek z dramatického díla
  • osvojuje si různé metody a techniky dramatické výchovy

Oborové cíle (Člověk a jeho svět, Výchova k občanství):

žák:

  • dokáže popsat a charakterizovat rozdíly ve způsobu života lidí v minulosti a v současnosti
  • se seznamuje se životem židovské komunity za druhé světové války
  • se seznamuje s některými okamžiky druhé světové války a s jejich důsledky pro občany
  • vyhledává informace o naší minulosti v knihách a encyklopediích, na internetu
  • se seznamuje se životem Židů v terezínském ghettu
  • rozlišuje projevy bojovného nacionalismu
  • zaujímá tolerantní přístupy k menšinám, jejich zvykům a kultuře

Námětem pro můj dramatický projekt se stalo dětství a krátký život Petra Ginze, chlapce ze smíšeného manželství árijské matky a židovského otce. Petr Ginz byl na svůj velmi mladý věk talentovaným malířem, spisovatelem a  byl šéfredaktorem časopisu Vedem, který byl vydáván za jeho pobytu v Terezíně. Na základě vzpomínek Petrovy dosud žijící sestry se dozvídáme mnoho informací o jeho životě v Terezíně, ale i všeobecně o životě v terezínském ghettu za druhé světové války. Využila jsem též literatury, kterou jsem o osudu Petra Ginze objevila. Jedná se o jeho deník, který si psal ještě před deportací do Terezína. Kniha má název Deník mého bratra a napsala ji Petrova sestra Chava Pressburger. Další knihou, která se zabývá životem Židů v terezínském ghettu, je kniha Františka Tichého Princ se žlutou hvězdou. Z této knihy jsem čerpala nápady pro realizaci svého dramatického projektu.

Téma  projektu je nelehký život Židů v období druhé světové války. Za cíl jsem si stanovila, aby si žáci po realizaci a prožití celého dramatického projektu uvědomili, že v průběhu druhé světové války stavěli Němci svůj národ nad všechny ostatní. Jiným národůma rasám (hlavně Židům) odpírali jejich lidská práva a svobody a deportovali je do koncentračních táborů, dokonce do vyhlazovacích koncentračních táborů.

Dalšími tématy v mém projektu jsou nacismus a hodnota lidského života. Paní Chava Pressburger v Prologu knihy Františka Tichého říká: „Těžko uvěřit, jaká obrovská nespravedlnost se udála. Brutální uhašení plamene života chlapce, v tomto případě Petra, ale také dalších jedna a půl milionu židovských dětí. Tento Petr, kterého jsme znali a poznávali z jeho pozůstalosti, byl nebezpečím pro lidstvo, jak hlásali nacisté?“

Časová dotace: Tři bloky po devadesáti minutách s krátkou pětiminutovou přestávkou. Bloky byb realizovány vždy v pondělí  pátou a šestou vyučovací hodinu.

Pomůcky: Deník Petra Ginze, kostýmní znaky pro postavy, čepice, barevné mašličky, korálky, sponky,  fotografie z rodinného alba Chavy Pressburger, kartičky s údaji o Petru Ginzovi, fotografie kreseb a maleb Petra Ginze,  fotografie židovských staveb, obrázky židovských předmětů, židovská hvězda, seznam předmětů ke sbalení do transportu,, text o městě Terezín, obrázky koncentračního tábora, plán města Terezín, mapa světa, , tabulka pro tvoření samosprávy, Orffovy nástroje, obrázek ubytovny chlapců, text hymny chlapců, CD přehrávač, lano nebo provaz, ukázka z filmu Poslední let Petra Ginze , běžný školní nábytek a školní a kancelářské potřeby , materiály a pomůcky.

 

SCÉNÁŘ PROJEKTU

PRVNÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY - seznámení s Petrem Ginzem, jeho dětství a sny

 AKTIVIZAČNÍ HRA – ODLIŠNOSTI

Organizace: v prostoru školy, třídy, komunitní kruh

Žáky, se kterými budu provádět dramatický projekt, již ráno „ozdobím“ různými pentlemi do vlasů, rtěnkou jim načervením nos a tváře, dám jim směšnou pokrývku na hlavu, do vlasů korálkovou čelenku. Jedno dítě zůstane bez ozdob. Úkolem žáků bude se takto pohybovat po třídě i po škole až do páté vyučovací hodiny, kdy má začít náš projekt. Po mém příchodu do třídy si všichni sedneme na koberec do kruhu. Děti budou plnit zadávané úkoly:

  • místa si vymění všichni ti, kteří mají zelenou pentli
  • napít se půjdou jen ti, kteří mají začerveněné nosy a tváře
  • místa si vymění všichni, kdo mají sponku s přívěskem
  • zadaný domácí úkol nemusí vypracovat ti, kteří mají korálkové čelenky
  • na tabuli si mohou kreslit jen ti, kteří mají pentle ve vlasech apod.

Hra musí proběhnout bez mluvení, na případné protesty jednotlivců a skupin učitelka nereaguje, záměrně je opomíjí.

Reflexe hry formou diskuse v komunitním kruhu. Jak jste se cítili během aktivity? Jak se cítil žák bez ozdoby? Existují v životě „ozdoby“, které vás řadí do určité skupiny? Můžete si tyto „ozdoby“ ve skutečném životě volit dobrovolně? Může nedobrovolná „ozdoba“ ovlivnit život jedince?

VOLNÉ PSANÍ

Organizace: v lavicích, v prostoru třídy, na koberci

Žákům je rozdán papír, jsou jim připomenuta pravidla pro volné psaní. Děti si mohou vybrat některé z těchto témat: Je pro člověka důležité někam patřit? Jaký je to pocit nepatřit do „vyvolené“ skupiny?

Žáci píší cca 3 minuty. Po skončení se žáci podělí ve dvojicích o své dojmy. Dobrovolníci mohou přečíst svá volná psaní nahlas.

PŘEDSTAVUJE SE CHAVA PRESSBURGER (EVA GINZOVÁ) – UČITEL V ROLI, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM

Organizace: na koberci

Učitelka v roli staré Chavy Pressburger (Evy Ginzové) sedí na židli před dětmi. Na sobě má šál a na hlavě šátek (kostýmní znaky). V ruce drží starou fotografii mladého hocha a knihu Deník mého bratra. Stále se střídavě dívá na deník a fotografii, je zamyšlená, občas zvedne oči k dětem. Nakonec začíná vyprávět: Jmenuji se Chava Pressburger, za svobodna jsem se ale jmenovala Eva Ginzová a až do svých osmnáctých narozenin jsem žila v Praze. Nyní žiji v Izraeli, což je země daleko na východě (ukázka na mapě světa). Je to původní země Židů, ke kterým patřím. Dnes je mi 86 let. Vím, jsem již stará, ale stále nemohu zapomenout na svého bratra, který byl zavražděn nacisty ve svých 16 letech Cyklonem B jako číslo 2392. Je to už hodně dávno, ale já bych vám ráda o svém bratrovi vyprávěla. Naši rodiče, Marie a Otto, zažili lásku na první pohled, ale i na celý život (ukázka svatební fotografie rodičů Petra a Evy). Po svatbě v roce 1927 se přestěhovali do vlastního bytu na pražském Těšnově. 1. února 1928 se jim narodil syn Petr (ukázka fota Petra v kočárku).

Zdroj fotografií: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

 SUDIČKY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Na koberci leží flipový papír s fotografií malého Petra Ginze. Každý žák dostane lepík, na který napíše, co by do budoucna přál Petrovi „do vínku“. Žáci následně v roli sudiček přistupují k papíru, nahlas vysloví svou sudbu a lepík nalepí na papír s fotografií. Po skončení jeden z žáků přečte všechny sudby a učitel plakátek uschová.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UKRYTÉ KARTIČKY – INFORMACE O PETRU GINZOVI

Organizace: v prostoru třídy

Po třídě jsou rozmístěné očíslované kartičky s informacemi o Petru Ginzovi. Děti se na pokyn rozběhnou po třídě a hledají očíslované kartičky s informacemi. Kdo najde kartičku, ponechá si ji. Když jsou všechny kartičky posbírané, děti se sejdou na koberci, kartičky seřadí podle čísel a nahlas je přečtou. Kartičky potom mohou nalepit na papír a vystavit je ve třídě.

Informace na kartičkách:

  1. Petr byl synem Oty Ginze, pražského židovského úředníka a významného esperantisty, a Marie Ginzové, české ženy nežidovského původu.
  2. Narodil se 1. 2. 1928 v Praze.
  3. Již od nízkého věku byl velmi aktivním a kultivovaným chlapcem.
  4. Ve věku 12-13 let napsal ve stylu Julese Verna vlastní román Návštěva z pravěku a sám ho ilustroval.
  5. Zajímal se o umění a vědu.
  6. Od narození používal kromě češtiny jako svou rodnou řeč i esperanto.
  7. Zajímal se o literaturu, historii, malířství, zeměpis, filozofii, ale také o technické obory.
  8. Měl smysl pro humor, ale také pro odpovědnost, byl šikovný a obětavý.
  9. Před přesunem do Terezína, v letech 19411942 si vedl deník, později vydaný knižně jeho sestrou Evou (vdanou Chavou Pressburger) jako „Deník mého bratra“.
  10. Petr Ginz se stal šéfredaktorem časopisu Vedem a také hlavním přispěvatelem. Považoval vydávání časopisu za otázku prestiže, takže každý týden v pátek vycházelo jedno číslo.

Reflexe: Co jsme se o Petrovi dozvěděli? V jakém žil období?

Zdroj informací o Petru Ginzovi: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2. ŽIVÉ OBRAZY – DĚTSTVÍ PETRA GINZE

Organizace: skupiny, v prostoru

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do 6 skupin. Každá skupina dostane jednu fotografii, na které je zachycen jeden okamžik z Petrova dětství (jeden člen skupiny si fotografii vylosuje). Vaším úkolem je vytvořit tři živé obrazy – chvíle před okamžikem na fotografii, okamžik na fotografii, chvíle po okamžiku na fotografii. Výsledkem tedy budou tři živé obrazy, které předvedete ostatním. Každá skupina pracuje samostatně na zadaném úkolu, ponecháme jim dostatek času na přípravu. Skupiny předvádějí své živé obrazy před ostatními, obrazy si pojmenujeme.

Reflexe: Co můžeme říci o dětství Petra Ginze? Co jsme viděli v živých obrazech?

Zdroj fotografií z dětství Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKLÁDÁNÍ OBRÁZKŮ, SKUPINOVÁ PRÁCE – PETROVY DĚTSKÉ SNY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Instrukce pro žáky: Po třídě jsou poschovávané různě barevné střípky. Každý z vás si jeden barevný střípek najde. Ti, kteří budou mít stejnou barvu střípku, budou tvořit skupinu. Na druhé straně se ukrývá obrázek. Vaším úkolem ve skupině bude obrázek složit a nalepit na balicí papír. (obrázky, které děti skládají, jsou fotografie kreseb a maleb Petra Ginze)

Řízený rozhovor: Jak si myslíte, že vámi sestavené obrázky souvisí s Petrem Ginzem? Pomohly vám obrázky poznat, čím se Petr zabýval? Při pohledu na Petrovy kresby a malby se zkuste zamyslet. O čem asi Petr snil? Čím toužil být, čím se chtěl stát? Jaké byly jeho zájmy? Co vyjadřují jeho kresby?

Zdroj fotografií kreseb a maleb Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI, KOSTÝMNÍ ZNAK – EVA VZPOMÍNÁ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka v roli Evy Ginzové prochází třídou, prohlíží si Petrovy obrázky a vypráví:

Máte všichni pravdu. Rodiče Petra vedli k poznávání věcí kolem sebe, vnímání přírody, citu pro druhé lidi i k obecným lidským hodnotám. Byl velmi nadaný výtvarník, což je patrné z kreseb, které máte před sebou. Pracoval tužkou, akvarelem, linorytem, příbuzným i kamarádům tvořil grafická ex libris. Ilustroval své vlastní romány i povídky, tvořil ilustrace do školních časopisů, technické náčrtky vlastních vynálezů, plánky a náčrtky věcí kolem sebe.

HLEDÁNÍ NOVÝCH INFORMACÍ – METODA ČTYŘI ROHY

Organizace: v prostoru ve čtyřech skupinách

Učitelka: Nyní na chvíli opustíme Petra Ginze a pokusíme se vyjasnit si několik pojmů, které jsou důležité pro pokračování našeho příběhu. Rozdělte se teď do čtyř skupin. Každá skupina se postaví do jednoho rohu třídy. V tomto rohu je na papíře napsaná jedna otázka. Otázku si přečtěte, poraďte se a zapište vše, co vás k této otázce napadá. Až tlesknu do dlaní, přesunete se po směru hodinových ručiček do dalšího rohu a provedete totéž, ale s jinou otázkou. Takto se budete posouvat a odpovídat na otázku ve všech čtyřech rozích.  Poté co se žáci vrátí k výchozí otázce, následuje zhodnocení, jaké informace jsou podle nich pravdivé. K dispozici mají žáci internet, encyklopedie, slovník cizích slov. Následuje společná reflexe v kruhu a prezentace jednotlivých skupin.

Otázky:

Co se vám vybaví, když se řekne 2. světová válka?

Co znamená slovo ghetto? Znáte nějaké?

Co je to transport?

Umíte vysvětlit slovo nacismus?

KOUZELNÁ KRABICE – URČENÍ PŘEDMĚTŮ

Organizace: v kruhu kolem učitelky, která má v rukou kouzelnou krabici

V krabici jsou umístěny obrázky: židovský svícen, hexagram, tóra, židovská synagoga, rabín, kartička se slovem ghetto, obrázek Golema, jména Kohn, Lévi.

Učitelka: Co si myslíte, že ukrývá kouzelná krabice? (učitel krabicí zatřese, vybrané dítě do ní zkusí poslepu sáhnout). Někoho z vás teď vyberu, ten jeden předmět vytáhne, prohlédne si ho, ukáže ho ostatním a položí na viditelné místo na koberec.Nakonec jsou obrázky rozložené na koberci tak, aby na ně všichni žáci viděli. Žáci poznávají obrázky, slova a hledají, co mají společného.

Učitelka: Uměli byste říci, co všechna tato slova a obrázky spojuje? Co znamená slovo Žid? Jakou má toto slovo spojitost s Petrem Ginzem? (po otci je Žid)

ZÁPIS Z PETROVA DENÍKU

Organizace: učitelka sedí na židli, žáci kolem na koberci

19. IX. 1941 (Pátek)

Počasí je mlhavé.

Byl zaveden odznak pro Židy, Davidocva hnězda, uvnutř nápis Jude.

Když jsem šel do školy, napočítal jsem 69 „šerifů“, maminka pak jich napočítala přes sto.

Dlouhá třída je nazvána „Mléčnou dráhou“.

Odpoledne jsem šel s Evou do Troje a vozili jsme se na uvázané lodi.

Učitelka čte žákům zápis z Petrova deníku. Po jeho dočtení si na oděv připne židovskou hvězdu.  Pokud bude třeba, vysvětlíme si Petrovo pojmenování „šerif“ a „Mléčná dráha“.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ, KOSTÝMNÍ ZNAK, EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci

Učitelka v roli Evy Ginzové s využitím kostýmního znaku sedí smutně na židli a opatrně otvírá Petrův deník. Začne z něj číst.

1. I. 1942 (Čtvrtek): Dopoledne jsem dělal úlohy. Jinak nic zvláštního. Je toho vlastně hodně, ale není to vidět. Co je teď zcela obyčejné, vzbudilo by v normální době jistě rozruch. Židé např. nemají ovoce, husy a vůbec drůbež, sýry, cibuli, česnek a mnoho jiného. Nesmějí jezdit v předním voze elektriky, v autobuse, trolejbuse, po nábřeží se nesmějí procházet atd.

30. VI. 1942 (Úterý): Byl jsem jedním Němcem hrubě vyhozen z elektriky. Řekl Heraus! Ven! Po pořádku, jak se patří, nejdříve německy, pak česky a já musel ven. (...) Musil jsem proto běžet skrz hrozný déšť až k Hilfáku.

Sama Eva potom vzpomíná, co si zapsala do svého deníku:

„Těch míst, kam jsme směli, bylo málo. Mnohde, kam jsme tak dříve rádi chodívali – do parku, muzea, knihovny -  bylo napsáno: Židům vstup zakázán.“

ŽÁK V ROLI PETRA GINZE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – SITUACE V TRAMVAJI

Organizace: v prostoru, z lana je vytvořená tramvaj

Instrukce pro žáky: Představte si, že cestujete tramvají po Praze. Stáváte se obyvateli Prahy. Petr cestuje ve voze s vámi (do tramvaje přistoupí žák v roli Petra s kostýmním znakem – čepicí na hlavě), všímá si toho, jak se na něj lidé divně dívají, okukují ho. Co si o něm lidé v tramvaji myslí? Všichni vědí, že je Žid, má žlutou hvězdu na kabátě. Každý z vás, kdo cestuje tramvají, musí vědět, kým je, kolik je mu let. Až řeknu „štronzo“, žádný cestující se ani nepohne. Koho se ale dotknu, řekne, co se mu honí hlavou, jako cestujícímu v tramvaji, kam Židé nesmí, když zahlédne Petra.

ALEJ SVĚDOMÍ, REFLEXE

Organizace: v prostoru, ve dvou řadách

Učitelka vypravuje: Petr si samozřejmě v tramvaji všiml, jak se na něj lidé divně dívají. Jako by dokonce slyšel jejich myšlenky. Snaží se na to nemyslet, ale nejde to. Pořád slyší, co si o něm lidé v tramvaji myslí. Dokonce již víme, že byl z tramvaje nakonec vyhozen do silného a prudkého lijáku.

Instrukce pro žáky: Postavte se do dvou řad proti sobě tak, aby mezi vámi byla úzká ulička. Touto uličkou bude právě procházet Petr (žák v roli s kostýmním znakem z předchozí aktivity). Vy, kdo tvoříte uličku, se mu budete „pošklebovat“, budete na něj posměšně gestikulovat, verbálně útočit tak, jako když jste byli cestujícími v tramvaji, a říkáte mu, co si o něm myslíte.

Reflexe: Žák v roli Petra popíše, jak se cítil, jak mu bylo, když na něj ostatní pokřikovali, když se mu pošklebovali. Jak bylo vám, kteří jste se mohli pošklebovat? Bylo vám to příjemné? Dělali jste to rádi? Vidíte zde nějakou souvislost s naší úvodní hrou?

UČITEL V ROLI – EVA GINZOVÁ VZPOMÍNÁ

Organizace: učitel sedí na židli, žáci sedí kolem v prostoru

„22. října 1942, ve věku 14 a půl roku dostal Petr předvolání k transportu do Terezína. A ještě tentýž den večer musel nastoupit na shromaždiště. Z Petra se mělo stát číslo Ca 446.

Sám Petr si k tomuto dni zapsal: Ráno jsem jako obyčejně odešel v sedm hodin do práce v Josefské 7 do opravny psacích strojů. ... V právnickém referátu jsem zasedl ke stroji a začal jej čistit. Náhle zazvonil telefon. Volala to opravna psacích strojů, že mám ihned jít do dílny. Velice jsem se tomu divil. ... Sbalil jsem si své věci a šel do dílny. Tam, hned jak jsem vešel, řekl klidně Vlk: „Jsi v tom, nic si z toho nedělej.“

Učitel odloží kostýmní znak, vystoupí z role Evy. Nechá svá slova doznít. Pak se zeptá: Víme všichni, co tato věta znamená? V čem tedy Petr je? Jak si myslíte, že tuto zprávu přijal?

VZKAZ PETROVI

Organizace: na židlích, v lavicích i v prostoru

Instrukce pro žáky: Petr se právě dozvěděl, že je povolán do nejbližšího transportu do Terezína. Nyní máte možnost mu každý sám za sebe napsat povzbuzující vzkaz.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DNEŠNÍHO BLOKU

Organizace: v kruhu na koberci

Žáci sedí v kruhu na koberci, každý z nich po kruhu jednou větou řekne, co si z dnešní lekce odnáší, co se dozvěděl.

 

 DRUHÝ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, přípravy na transport,  transport do Terezína, Petrův pobyt v Terezíně

AKTIVIZAČNÍ HRA – KONTAKT OČIMA

Organizace: v prostoru na koberci

Instrukce pro žáky:  Všichni se budete nyní volně pohybovat prostorem, nikdo se na nikoho nebude dívat. Až udeřím do bubínku, navážete oční kontakt s nejbližším sousedem. V tomto očním kontaktu chvíli setrváte. Až se znovu ozve bubínek, opět se rozejdete po prostoru. Udeří-li bubínek, navážete kontakt s jiným nejbližším sousedem.

Hra se bude několikrát opakovat.

PŘIPOMENUTÍ PŘEDCHOZÍ LEKCE

Organizace: na koberci v kruhu

Děti, jedno po druhém vyprávějí, co se dozvěděli v předchozí lekci, jakými jsme pracovali metodami, technikami.

UČITELKA V ROLI EVY GINZOVÉ ČTE Z PETROVÝCH ZÁPISKŮ

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel na židli

Konečně jsem přišel k nám, zaklepal na dveře: Kdo tam, ozvala se zevnitř maminka. Já. Maminka otevřela a divila se, co že jdu tak brzy. Mančinko, nelekej se, jsem v transportě. Maminka byla z toho hned celá pryč, začala plakat, nevěděla honem, co má dělat. Já jsem ji utěšoval. .... Letěli jsme na obec vyzvednout si formuláře. Nastupovat se mělo v 6 h večer na Veletržním paláci. Balilo se, přišly pomocnice od Židovské náboženské obce, ty pomáhaly balit. .... Na stole uprostřed pokoje stála obrovská kupa věcí, které měly být zabaleny – stejně na kanapi a na otomanu jich byla fůra.

KIMOVA HRA S ROLÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní si představte, že jsem Petrova maminka. Budu říkat, jaké věci si má Petr zabalit do transportu do Terezína. Vy si musíte co nejvíce věcí zapamatovat.

Maminka říká: Petře, zabal si pokrývku, hrnek, příbor, láhev, baterku, toaletní papír, mýdlo, hřeben, psací potřeby, šití, svíčky. (opakujeme 2x)

Úkolem žáků je zapamatovat si co nejvíce věcí, které si má Petr zabalit, a následně zapsat na papír vše, co si zapamatovali. Časový limit je cca 4 minuty. Po uplynutí času hru vyhodnotíme.

SKUPINOVÁ PRÁCE – BALÍME KUFR

Organizace: v prostoru ve skupinách

Instrukce pro skupiny: Nyní máte před sebou kufr Petra Ginze (kufr je vyrobený z velké čtvrtky). Vaším úkolem je nakreslit do kufru vše, o čem si myslíte, že bude Petr nutně potřebovat v Terezíně. Zabalíte mu tak kufr na cestu. Skupiny budou pracovat 10 minut. Následovat bude prezentace jednotlivých skupin. Potom každá skupina dostane fotografii skutečného seznamu věcí, které bylo nutné vzít s sebou do Terezína. Porovnají svůj kufr s tímto seznamem.

Reflexe: Překvapil vás skutečný seznam věcí? Myslíte si, že ve vašem kufru něco důležitého chybí?

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI - EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel v roli Evy na židli

„Tetička Naďa mne zavolala do ložnice a domlouvala mi, abych byl rozumný, nechodil moc s velkými kluky ani se zkaženými holkami. Potom mi rozvázala drahounky u mého kabátku a do každého drahounku u rukávu dala stomarku. Mimo to jsem ještě dostal od tatínka nůž kuchyňský, jehož střenka byla vyhloubena a v ní ukryta stomarka. Museli jsme to dělat rychle, protože v šest hodin jsem již měl nastoupit. Proto se dály horečnaté poslední přípravy. Dostal jsem housky se salámem do kapsy, též ostatní kapsy jsem měl nabity jídlem, ale teďka nevím, co mi tam naši nandali. Jistě to však byly samé dobroty.“

KOMUNITNÍ KRUH, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – LOUČENÍ S PETREM

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní se každý z vás stává jakýmkoliv členem Petrovy rodiny, jeho kamarádem, učiteli a rozloučí se s Petrem před jeho odchodem k transportu. Můžete mu také popřát cokoliv na rozloučenou. Žáci si po kruhu posílají kostýmní znak pro Petra Ginze (čepice) a loučí se s Petrem. Každý ho něčím vyprovází, přeje mu něco na rozloučenou.

UČITEL V ROLI EVY ČTE, CO SI ZAPSAL PETRŮV OTEC PO JEHO ODCHODU

Organizace: žáci sedí v prostoru před učitellou, ta sedí na židli.v roli Evy má ve tváři obrovský smutek, stále otvírá a zavírá deník, je nervózní, neví, zda má číst. Nakonec se pustí do čtení:„Na Výstavišti se shromažďovaly oběti, určené k dopravě do Terezína. Dne 22. října 1942 jsem tam doprovázel našeho Petra. Hovořili jsme spolu vážně, ale vystříhal jsem se vzbudit v něm smutné myšlenky, utěšujíce jeden druhého, jak brzy se sejdeme u maminky. Petra jsem v poslední chvíli před rozchodem nabádal k ostražitosti ve styku s německými dozorci, se kterými za chvilku přijde do styku. Došli jsme spolu až k místu, kam bylo povoleno průvodci se přiblížit, přitiskl jsem našeho Petra k sobě, políbili jsme se a Petr si to namířil ke vchodu. Několikrát se ještě ohlédl, zamávali jsme na sebe a Petr zmizel v bráně. Obrátil jsem se a v tu chvíli vyšel z mého útrobí hlasitý pláč, spíše podobný bolestnému výkřiku. Jak jsem se dostal domů, nevím. Byl jsem si dobře vědom, že ženiny nervy by tento rozchod, jejž jsem měl za sebou, neunesly.“

SIMULTÁNNÍ IMPROVIZACE VE SKUPINÁCH – SITUACE V RODINĚ PO PETROVĚ ODCHODU

Organizace: ve skupinách, každá skupina si v prostoru najde své místo

Učitelka vypráví: Po Petrově odchodu bylo v rodině velmi smutno. Každý se se svým smutkem a žalem vyrovnával po svém. Zbyly jen hezké vzpomínky.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do pětičlenných skupin. Rozhodnete se, koho z rodiny budete představovat. Všechny skupiny najednou potom ztvárníte situaci, jak to asi mohlo v rodině vypadat po Petrově odchodu.  Nic se nepřipravuje, žáci si pouze řeknou, kým jsou, a rozjede se simultánní nepřipravená improvizace.

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA K TRANSPORTNÍMU VLAKU DO TEREZÍNA

Organizace: žáci ve dvou řadách proti sobě v prostoru

Petr odchází k transportu. Hlavou se mu honí velká spousta myšlenek. Učitelka je v roli Petra, na hlavě má kostýmní znak, na hrudi žlutou hvězdu.

Petr těsně před vstupem do uličky svědomí: Bylo mi přiděleno číslo 446. Jak se vůbec náš transport jmenuje? Uvidím ještě svá zavazadla?

Instrukce pro žáky: Co mohlo Petrovi cestou k transportu běžet hlavou? Utvořte uličku. Já se nyní stávám Petrem, a koho budu míjet, ten nahlas řekne, co si Petr nejspíš cestou do transportu myslel. Na konci uličky si učitel sundá kostýmní znak a pronese větu, že Petr právě nastoupil do transportního vlaku.

PŘÍJEZD DO TEREZÍNA – MĚSTO PĚTI BRAN

Organizace: v prostoru před interaktivní tabulí

Na interaktivní tabuli dětem ukážu fotografie a záběry města Terezín. Přečtu zkrácený text o historii tohoto města. Dětem též ukážu plán terezínského ghetta.

Zdroj informací: MAREK, Vlastimil. Něco v síti: fejetony, které vycházely od roku 1997 na internetu na adrese http://svet.namodro.cz. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 1999. ISBN 80-86013-57-X.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRAVUJE

Organizace: učitelka v roli sedí vpředu na židli, žáci před ním na koberci

„Petr byl ubytován v domově pro starší chlapce s označením L 417. Ten byl rozdělen do několika haimů. Každý haim měl okolo 40 chlapců. Petr žil v haimu označovaném jako Jednička. Vedoucím vychovatelem byl Valtr Eisinger, který postupem času dokázal z party náhodně sebraných kluků vytvořit příkladný kolektiv.“Při vypravování o haimu číslo 1 učitel ukáže tuto ubytovnu na plánku terezínského ghetta.

HORKÉ KŘESLO – UČITELKA V ROLI VALTRA EISINGERA

Organizace: uprostřed místnosti je židle, žáci stojí okolo

Instrukce pro žáky: Jste v rolích chlapců z Jedničky, před vámi sedí váš vychovatel. Ptejte se svého vychovatele na jakoukoliv otázku, která vás o něm, či o jeho práci zajímá.  Učitelka v roli Valtra Eisingera pravdivě z horkého křesla žákům odpovídá.

Reflexe: Co jste se o Valtru Eisingerovi dozvěděli? Proč byl pro kluky z jedničky důležitým člověkem?

ZAKLÁDÁME SAMOSPRÁVU, UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRÁVÍ

Organizace: v prostoru třídy

Valtr klukům začátkem prosince oznámil, že si práci a zodpovědnost na haimu rozdělí. Tato velká změna se udála 11. 12. 1942. Byla ustanovena vlastní samospráva. Plán samosprávy vypracoval pan profesor Eisinger takto: Velení domova a odpovědnost za disciplínu a pořádek o něm má nejvyšší rada složená ze 3 kluků. Dále 6 chlapců úderníků, 6 brigádníků a speciální pracovníci. Mimo to mohl každý člen domova dostat za nějaký vynikající čin přízvisko hrdina.“

Učitel odloží kostýmní znak Evy.

Učitelka dává instrukce: I já zde teď svolávám společné shromáždění naší třídy, na kterém se pokusíme v plénu volit do jednotlivých funkcí, ustanovit si vlastní samosprávu jako kluci v Terezíně. Zamyslete se nad tím, v čem jste dobří, co si myslíte, že by vám šlo, a vyberte si, co byste vykonávali. Ostatní členové třídy však s vaším výběrem musí souhlasit. Na ustanovení třídní samosprávy máte 10 minut. Žáci používají tabulku s napsanými funkcemi, které jim předloží učitel. Do kolonek vepisují svá jména. Po dokončení je vybrán mluvčí, který samosprávu představí.

Reflexe: Jak se nám dařilo tvořit vlastní samosprávu? Zaregistrovali jste nějaká úskalí? Bylo pro vás něco obtížné? Myslíte si, že u chlapců z Terezína to bylo také takové?

VYPRAVOVÁNÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Učitelka vypravuje žákům: Petr hodně času trávil společným životem v haimu, tvorbou časopisu a prací v samosprávě. Přesto u něj byl patrný smutek a stesk po domově, po rodné Praze. Je to patrné i z jeho básničky VZPOMÍNKY NA PRAHU.

Učitelka čte báseň, žáci pozorně poslouchají.

Reflexe: Na co Petr v básni vzpomíná? Po čem se mu stýská? Na jaká oblíbená místa si pamatuje?

Zdroj básně: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

ŠTRONZO, TEMATIZOVANÉ ŠTRONZO – VZPOMÍNKY NA PRAHU

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Nyní budu ťukat na ozvučná dřívka, vy budete do rytmu chodit po třídě. Jakmile vyřknu slovo „štronzo“, všichni se musíte zastavit. Na pokyn volno se zase rozejdete po třídě.

Tematizované „štronzo“: učitelka opět ťuká na ozvučná dřívka, žáci chodí do rytmu po třídě. Jakmile učitelka vyřkne slovo „štronzo“, žáci se zastaví. Učitelka však ještě zadá dětem téma, na které musí vytvořit sochu. Koho se  dotkne, ten musí říci, co představuje. Následuje opět volno a chůze po prostoru.

Témata: pražské stavby, hry u Vltavy, výlety s rodiči, návštěva u příbuzných, škola.

SPOLEČNÝ ŽIVÝ OBRAZ – PETRŮV DOSAVADNÍ KRÁTKÝ ŽIVOT

Organizace: v prostoru na koberci

Učitelka vypravuje: Petr Ginz toho za svůj dosavadní velmi krátký život prožil opravdu hodně. Pokusme se teď pojmenovat všechny jeho pocity od jeho narození až po pobyt v haimu.

Provedení: žáci postupně vstupují do obrazu „Jsem školní zapálení..., Jsem úsměv pro maminku...“ a společně vytvoří sochu. Úkolem žáků je zapamatovat si, po kterém spolužákovi byli na řadě. Potom obraz společně rozpustíme v opačném pořadí, než jsme do něj vstupovali.

DŮLEŽITÁ INFORMACE

Organizace: v prostoru třídy i v lavicích

Instrukce pro žáky: Nyní si každý z vás zapíše jednu informaci, kterou se dnes dozvěděl o Petru Ginzovi. Měla by to být taková informace, kterou považujete za opravdu důležitou. Po zapsání se rozdělte do dvojic a vzájemně si své informace sdělte. Sdělte si také, proč jste si ji zapsali.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DRUHÉHO BLOKU

 

TŘETÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, Život v Terezíně, transport do Osvětimi

     

AKTIVIZAČNÍ HRA – SPOLEČNÁ KRESBA

Učitel: Již víme, že Petr byl velmi dobrým kreslířem. My si na takové kreslíře nyní také zahrajeme.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do dvojic. Vaším úkolem bude vytvořit společnými silami kresbu. K dispozici však máte pouze jednu tužku. Je jen na vás, jak se společně dohodnete, v jakém pořadí co nakreslíte. Vybrat si můžete z témat těžká práce, naděje, nemoc. Při samotném kreslení již nesmíte mluvit. Čas na práci je cca 8 minut.

Reflexe: Jak jste se dokázali dohodnout? Byl někdo z dvojice vůdce? Kdo se spíše přizpůsobil? Nechal se někdo vést? Je důležité vzájemně spolupracovat? Proč?

NARATIVNÍ PANTOMIMA – DENNÍ RUTINA V TEREZÍNĚ

Organizace: v prostoru

Učitelka pronáší souvislou řeč, žáci vykonávají a předvádějí, co učitel říká.

Ráno v sedm hodin se po celé ubikaci ozývá hlasité „vstávat, vstávat“. Všichni kluci se ale jen tak otočí na druhý bok. Vstávat se jim ještě nechce, nakonec se ale posadí na svých kavalcích, protřou si oči, protáhnou svá těla a alou do společné umývárny, kde se musí umýt studenou vodou. Br, to ale studí. Po mytí se loudavě vrací do ubytovny. Ví totiž, že je čeká úklid postelí, stlaní a vůbec celý úklid společného pokoje. Následovala snídaně, na kterou se muselo přes dvůr do budovy školy. K snídani byla jenom hořká, ale velmi hořká káva a to, co zbylo klukům od večeře. Po snídani se šlo do školy. Učilo se na půdě, na kterou se muselo vylézt po velmi příkrých schodech. V poledne následoval oběd. Ten se fasoval do ešusů a musela se předložit stravenka (menážka). Vystát se ale musela veliká fronta na oběd. Občas si chlapci odpoledne zahráli jimi velmi oblíbený fotbal nebo jen tak běhali o závod. V pozdním odpoledni chodili ti, kteří zde měli rodiče nebo jiné příbuzné, na návštěvu. Někteří chlapci si četli, jiní rozbalovali balíčky z domova, ti starší však museli pracovat. Odcházeli do sadů a zelinářských zahrad, kde česali ovoce a sklízeli zeleninu. Po práci byla téměř vždy studená a ne příliš chutná večeře. Od osmi hodin platil přísný zákaz vycházení. Všichni se shromáždili v domově, kde potom „ponocovali“. Odebrali se na půdu a zde zhlédli proslulá půdní představení – kabarety, divadla, recitace, koncerty. Jeden z kluků vždycky dával pozor, aby dal na půdu znamení, že se blíží hlídka SS. Na kavalcích se pak ještě dlouho do noci povídalo, až nakonec i poslední vytrvalci usnuli únavou.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ – EVA VYPRÁVÍ O PRÁCI V TEREZÍNĚ

Organizace: na koberci

„Denně odcházelo asi 40 chlapců na různé práce v ghettu. Nebyla to nijak těžká práce, většinou pracovali v zelinářské zahradě. Měli tam alespoň kousek přírody. Dohlížel na ně židovský zahradník, který občas přimhouřil oči, když si chlapci ukradli nějaké rajče nebo kedlubnu. Výtěžky ze zahrad byly totiž určeny výhradně pro četníky a příslušníky SS.“

HRA – PRÁCE V ZELINÁŘSKÉ ZAHRADĚ

Organizace: v prostoru třídy

Učitel v roli hlídače má u sebe rajčata ze zelinářské zahrady. Žáci se snaží si rajčata odnést („šlojznout“), ale pozor, hlídač se může kdykoliv otočit. Uvidí-li někoho v pohybu, bude uvězněn za krádež a neuposlechnutí zákazu.

Hra slouží jako odlehčení tématu, ale zároveň navazuje na předchozí informace. Není zde zařazena náhodou.

Reflexe: Co měla naše hra společného s tématem, kterým se zabýváme?

VYPRÁVĚNÍ – UBYTOVNA CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka vypráví: Po práci se večer chlapci vydali do své ubytovny. Zde je její popis podle jednoho z chlapců.Představme si třídu ve staré škole, uprostřed několik židlí a stolů a po obvodu třípatrové kavalce téměř ke stropu. Na každém spí pod dekou jeden až dva chlapci, takže je jich v místnosti naskládáno kolem čtyřiceti. Okna do ulice polepena improvizovaným zastíněním, zpravidla z papíru, samozřejmě notně potrhaného.

Učitekal: Nyní jste slyšeli, jak vypadal pokoj chlapců. Rozdělte se na 2 větší skupiny. Každá skupina bude mít k dispozici jednu polovinu třídy. Zkuste také postavit pokoj chlapců. K dispozici máte školní nábytek, různé papíry. Využijte vlastní fantazie. Potom nám svůj pokoj popíšete, představíte.

Reflexe: Představte nám svůj pokoj. Co v něm všechno máte? Jsou všechny věci důležité? Bydlelo by se vám pohodlně? Měli tedy chlapci každý své pohodlí?

Učitel ukáže nakonec malovaný obraz Petra Ginze, který zachycuje skutečnou podobu pokoje chlapců z Jedničky.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKUPINOVÁ IMPROVIZACE, ŽIVÉ OBRAZY – PÁTEČNÍ VEČERY NA PŮDĚ

Organizace: v prostoru třídy, 5 skupin

Učitelka čte z knihy: Páteční večery byly nejlepší část týdne – zpívala se hymna, potom čtení Vedem (každý četl svůj vlastní článek) a potom debata o všem možném, nebo přednáška známých umělců, udělovaly se ceny za dobré skutky.

Všechny páteční večery se konaly na půdě haimu číslo jedna (ukázka obrázku, jak půdu namaloval Petr Ginz).

Instrukce pro žáky: Společně si zkusíme přiblížit, jak mohl takový páteční večer na Jedničce vypadat. Nyní se rozdělíte do pěti skupin. Každá skupina dostane jeden článek, který byl publikován v časopise Vedem. Tento článek si přečtete a podle jeho obsahu se pokusíte předvést jeden živý obraz. Na přípravu máte 10 minut.Po přečtení článku a přípravě na živé obrazy si zkusíme, jak takový páteční večer mohl proběhnout.

Večer je zahájen hymnou (skupiny dostanou text klukovské hymny, z CD bude znít hudba písně Karla Hašlera Hymna svobody, slova klukovské hymny viz příloha).

Slova klukovské hymny

Jaká bouře, jaká sláva

na Jedničce jásá lid

ožila tam samospráva

žije republika Škid.

 

Nám je každý člověk bratrem

ať je křesťan nebo Žid

my jdem svorně pod prapory

chlapců republiky Škid.

 

            My se nikomu nedáme

kdo by nás chtěl urazit

pracovat my přísaháme

pro čest republiky Škid.

Následuje představení živých obrazů, jednotlivé skupiny prezentují své živé obrazy, ostatní hádají, co obrazy představují. Po každém živém obrazu bude následovat četba článku z časopisu Vedem a porovnáme text s živým obrazem. Ovšem pozor, jeden chlapec musí hlídat dole na schodech, kdyby se náhodou blížila ozbrojená stráž, tzv. „ghettouši“, aby mohl chlapce varovat, a oni musí předstírat jinou činnost, např. úklid. Učitelka v roli „ghettouše“ jednou takto průběh pátečního večera naruší.

Zdroj textů z časopisu Vedem a fotografie půdy: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA – NOČNÍ VÝPRAVY CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru

Učitelka vypravuje: Zelinářské zahrady a ovocné sady byly mnohdy v noci cílem tajných klukovských výprav. A byla to dobrodružství opravdu nebezpečná – nejen kvůli vysokým strmým zdem, ale občas došlo ze strany četníků i na výstražnou střelbu do tmy noci.

Instrukce pro žáky: Teď se rozdělíte na dvě skupiny. Jedna skupina půjde na chvíli za dveře. Druhá zatím připraví překážkovou dráhu ze židlí, stolů, školních aktovek a věcí ze třídy. Je zavolána druhá skupina, která musí překážkovou dráhu zdolat. Pozor na stráž, jakmile se strážce (učitel) otočí, nesmí se nikdo, kdo zdolává překážkovou dráhu, ani pohnout. Kdo je spatřen, je odveden do vězení. Následuje výměna skupin, překážková dráha je přestavěna a akce se opakuje.

UČITELKA V ROLI – EVA GINZOVÁ ČTE ZE SVÉHO DENÍKU O PETROVĚ TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: učitel sedí na židli, žáci v prostoru před ním

28. září 1944: Tak Petr a Pavel jsou v transportě. Již je tady vlak a oba nastoupili. Petr má číslo 2392, Pavel 2626. Jsou spolu v jednom vagóně. Petr je úžasně klidný. Pořád jsem doufala, že vlak nepřijede, i když jsem věděla opak. Co se však dá dělat?...

Byl to hrozný pohled. Nezapomenu na něj do smrti. Muži se vykláněli z oken, tlačili se jeden přes druhého, aby spatřili své nejdražší. Celá kasárna byla obležena četníky, aby nikdo neutekl. Pláč se ozýval ze všech stran. Protlačila jsem se zástupem, podlezla provaz, který odděloval dav od kasáren, a podala jsem Petrovi chleba oknem. Měla jsem ještě čas mu podat skrz mříže ruku a již mne ghettouš odehnal.

Co jsme se z Evina deníku dozvěděli? Co jsou to transporty? Jak si je představujete?

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA DO TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: alej

Petr odchází k transportu. Je klidný, ale v hlavě se mu honí spousta myšlenek.

Instrukce pro žáky: Co se mohlo Petrovi honit hlavou cestou do transportu na východ? Utvořte uličku. Já se stávám Petrem (čepice na hlavě – kostýmní znak), a koho budu míjet a podívám se na něho, ten nahlas řekne, co si asi Petr nejspíš myslel při této cestě.

Na konci uličky učitelka sundá kostýmní znak a řekne žákům, že Petr Ginz právě nastoupil do transportu do Osvětimi – Birkenau.

NARATIVNÍ PANTOMIMA – TRANSPORT

Organizace: v prostoru

Instrukce pro žáky: Na koberci je z lana postavený vagón, tzv. „dobytčák“. Ve vagónu je kbelík s pitnou vodou a kbelík na výkaly. Vaším úkolem je, abyste se všichni naskládali do tohoto přistaveného vagónu a strávili v něm cestu do Osvětimi, tak jak ji asi strávil Petr Ginz.

Učitelka vypráví, žáci předvádějí to, co učitelka říká.

Jste všichni nahnáni do vagónu původně určeného pro přepravu dobytka. Na krku máte cedulku s transportním číslem. Venku píská lokomotiva tak silně, až vás to tahá za uši. Dveře se zabuchují, vlak se rozjíždí. Uvnitř je téměř tma. Sedíte na zemi, jste hladoví, dlouhé desítky hodin na cestě do neznáma. Je vám horko, máte příšernou žízeň a hlad. Všude kolem vás se šíří zápach. Konečně vlak zastavuje. Dveře se s rachotem otevírají, oslňuje vás ostré světlo reflektorů. Všude kolem se ozývá křik a štěkot psů. Všichni jste kvapně vyhnáni z vagónu. Obklopuje vás vysoký plot z ostnatého drátu s nápisy s varováním nebezpečí smrti elektřinou. Všichni pomalu postupujete k muži v parádní nažehlené esesácké uniformě.

Tento posílá Petra vlevo, rovnou do plynu. (větu je nutné nechat doznít, nastane chvíle ticha) Petr odjel posledním transportem, všechny další deportace již byly zastaveny.

ŽIVÉ OBRAZY A JEJICH ROZEHRÁNÍ

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Jak by asi podle vás mohl pokračovat život Petra Ginze, kdyby přežil tyto hrůzy 2. světové války? Utvořte skupiny a pokuste se vytvořit živý obraz toho, jak by podle vás pokračoval život Petra Ginze po válce. Následně živý obraz krátce rozehrajte.

NÁVRAT K PŘEDPOVĚDÍM SUDIČEK

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Vzpomeneme si na naše úvodní předpovědi, co jsme Petrovi předpovídali, když byl ještě miminko. Zde jsou vaše předpovědi. Postupně přistupujte, odlepte z papíru tu vaši předpověď a krátce ji okomentujte. Teď už víte, jaký osud Petra potkal.

ZÁVĚR – UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ

Organizace: na koberci před učitelem v roli

Eva čte zápis ze svého deníku: 15. 5. 1945: Včera ráno jsem přijela domů z Terezína. Petříček, i když jsem v to skrytě doufala, doma nebyl. Čekáme teď každý den, že se vrátí nebo podá aspoň o sobě zprávu... Končím tím svůj deník, protože v něm chci mít jenom terezínské zážitky. Až se Petr vrátí, připíši to sem ještě.

14. 4. 1947: Petr se nevrátil.

Učitelka v roli smutně zavírá deník.

REFLEXE

Organizace: v kruhu na koberci

Nyní jeden po druhém, ve směru kruhu doplňte větu: „Petr Ginz byl...“

Když nikdo v kruhu nijak nereaguje, větu necháme pouze vyznít.

BONUS – Zhlédnutí filmu Poslední let Petra Ginze

Hledáme souvislost mezi životem Petra Ginze a katastrofou raketoplánu Columbia.

(doplněno ukázkami fotografií z knihy)

Díky dramatické výchově má učitel možnost být blíže k žákům, než je tomu v běžných vyučovacích hodinách. Mohou spolu totiž zažít příběh, ponořit se do něj a nahlížet na něj z různých úhlů pohledu. Podařilo se mi zaujmout „pubertální“ žáky tématem, o kterém možná ani jejich vrstevníci zdaleka nemají ponětí. Díky technikám a metodám dramatické výchovy bylo téma pro žáky zajímavější a lépe uchopitelnější. Žáci si vyzkoušeli vžít se do role někoho jiného a prožít si jeho život. Protože se učí prožitkovou formou, je pro ně mnohem jednodušší udržet pozornost po celou dobu realizace lekce.

 

 

P.

 

Od jedenácti do patnácti

Od jedenácti do patnácti evamachkova Pá, 02/09/2018 - 10:15

Obsah kapitoly:

Země slepců

Viz též Deník Anny Frankové v kapitole Válka a totalita 20. století        

Z oblasti sci-fi literatury se pro dramatiku nabízejí zejména ta díla, jejichž těžiště je v kladení otázek týkajících se sociálních, sociálně psychologických a sociologických témat a globálních problémů. K jejich autorům patří   Angličan  H.G.Wells (1866 – 1946), jeden z otců science fiction, autor známé Války světů.  V dramatické výchově a dětském  divadle se z této oblasti už párkrát osvědčil i Američan Ray Bradbury, jehož povídky mívají obdobná témata, jen posunutá hlouběji do 20. století a k stále narůstajícím problémům.

Plán aktivit, který předchází  jejich záznamu,  vytváří přehlednou strukturu, zajišťující, že se téma neztratí v jednotlivých činnostech a v detailech příběhu. U každé z částí – vyučovacích hodin – je jasně zformulované téma, naznačující posun od jednoho kroku k druhému.

A povšimněte se, že obě lektory se obešly bez předčítání z Wellsova textu a přesto udržely linii příběhu i jeho tématu.Dramatické aktivity jsou  jinou cestou k literatuře než její čtení a předčítání, a umožňují pochopit ji přesněji, hlouběji a často i z různých úhlů pohledu.

 

ZEMĚ SLEPCŮ

Sandra Holáková a Magdalena Ptáčková

LITERÁRNÍ ZDROJ:                  H.G.Wells, Válka světů, Praha, Albatros, 1999.

TÉMA:                                                Jsme schopni tolerovat někoho, kdo se od nás liší?

VÝUKOVÉ OHNISKO:               tolerance, hodnoty skupiny, hranice jedince

DRAMATICKÉ OHNISKO:         ztráta zraku

ČAS:                                        4 vyučovací hodiny

VĚK HRÁČŮ:                            6. třída

POČET ŽÁKŮ:                           12 dívek a 16 chlapců, z toho 9 dětí integrovaných, 3 využívají asistenty  

REALIZACE:  FZŠ a MŠ  v Remízku, Praha – Barrandov II

CÍLE:

  • Žák nahlíží z různých úhlů pohledu na motivaci Nunězova rozhodnutí.
  • Žák získá zkušenost s odlišnými podmínkami ze země slepců.
  • Žák si vyjádří svůj názor k Nunězovu rozhodnutí.

 

POMŮCKY: lepítka a fixy, židle, lana, krosna, fotografie a mapy, krosna a v ní horolezecké potřeby, balicí papír a pastelky, list z deníku pro každého, balicí papír se siluetou, šátky nebo látky v počtu 28 kusů, noviny a v něm vlepený článek, značky na označení dvou míst, barevný tisk textů (rozstříhat až na místě podle počtu žáků), triangl, text „Zamilovaní“, rekvizita pro stařešinu – klobouk a hůl, papíry

 

PLÁN AKTIVIT

  • 1. VH   Téma hodiny: Horský průvodce Nuněz se ztratil. Kdo to je? Co se mu stalo?

                  úvod a navození tématu

                        fotografie míst a mapa + cesta k útesu

                        objevení krosny + brainstorming

                        list z deníku + živý obraz + sledování myšlenek

                        reflexe a silueta Nuněze

  • 2.VH    Téma hodiny: expozice a kolize - Jeho první setkání s vesnicí slepců a             představa, že mezi slepými je jednooký králem. Střetnutí Nuněze se             slepci, jeho povídání považují za blouznění, za příznak duševní choroby.

                  novinový článek a slepá bába naruby

                  kreslená vesnice

                  kolektivní role Nuněze a učitel v roli

  • 3.VH    Téma hodiny: krize a peripetie - Nuněz se pokusí o únik, pak volí návrat, i když se se slepci  obtížně komunikuje. Láska mezi Nunězem  a dcerou pána.

                  Škála – Jak se má Nuněz rozhodnout?

                  Připravená improvizace – šest situací

                  Prezentace situací a jejich reflexe

     

  • 4.VH    Téma hodiny: krize a peripetie - Láska mezi Nunězem  a dcerou pána.             Podmínka starších, aby si nechal odstranit anomálii – oči.                            Nuněz má sílu vyšplhat se do normálního světa.

                        Četba „Zamilování“

                        Hra v roli – slepí vědci  a Yacob

                        Dopis Nunězovi

                        Hlasování

                        Závěr podle jejich volby – simultánní improvizace

                        Závěrečná reflexe

                      

SCÉNÁŘ

  1. VYUČOVACÍ HODINA – ÚVOD A VSTUP DO PŘÍBĚHU

 

ÚVOD

Pomůcky: lepítka a fixy

Učitelka: Dobrý den, děti. Jmenujeme se Magda a Sandra. Dnes Vás budeme provázet příběhem, o kterém Vám nyní nemůžeme ještě nic prozradit. Nemusíte se ničeho bát, bude to naše společné dobrodružství do světa dramatické výchovy. Budeme mít spolu čtyři vyučovací hodiny a vždy se domluvíme na společnou přestávku. Rády bychom, abyste se po celou dobu cítili bezpečně a k tomu nám pomůže dodržování pravidel Vaší třídy. Pojďme si připomenout, jaká pravidla máte...

 

Také bychom chtěly, abyste se cítili příjemně, k takové atmosféře přispívá, když se oslovujeme jmény. Proto si nyní vezměte každý jeden lepík, napište na něj své jméno a přilepte si jej na viditelné místo na hrudi. Pokud je to pro Vás srozumitelné, tak to udělejte a vraťte se zpět do kruhu. (napíší si jména)

 

Nyní, kdo bude držet kámen, řekne svoje jméno a přidá k tomu svoje oblíbené (zeměpisné) místo, které může být konkrétní (např. Sandra, Bílé Karpaty).

 

Popis činnosti: S dětmi sedíme v kruhu na koberci, připravíme je na dnešní dopoledne. Děti si nalepí cedulku se svým jménem a v komunikačním kruhu sdělíme svá jména a naše oblíbené místo (tím jim napovíme, že se budeme věnovat příběhu o cestování).

Cíl: Udělat si příjemnou atmosféru a zajistit citovou bezpečnost (oslovování jménem) a předem se dohodnout na pravidlech – prevence konfliktů.

 

Realizace: S dětmi jsme se dohodli na pravidlech (např. mluví jeden, chováme se ohleduplně, hlídáme své tělo, symbol – zvednutí rukou a zavření pusy...). Překvapilo nás, kolik dětí místo svého jména napsalo přezdívku (např. Šmoula, Superman, VIP kuře, Batman...). Všimli jsme si, že si žáci po první hodině začali předělávat lepíky se svými jmény.

 

FOTOGRAFIE MÍST A MAPA + CESTA K ÚTESU + UČITEL V ROLI

Pomůcky: židle, lana, krosna, fotografie a mapy (BOGOTA ODKUD PŘIŠEL- ZDŮRAZNIT)

Učitelka: Nyní se nacházíme v horách. Prohlédněte si, jak to tady vypadá. Za chvíli vyrazíme. Zabalte se na cestu, máte minutu si se sebou vzít pouze tři předměty, o kterých si myslíte, že by se Vám mohly hodit.

„ZTRATIL SE NÁM JEDEN Z PRŮVODCŮ, MUSÍME JEJ NAJÍT, NÁSLEDUJTE MĚ.“

„TO JE NUNĚZOVA KROSNA.“

Popis činnosti: Děti sedí v kruhu, prohlédnou si fotografie míst a následují lektorku. Společně prolézají lesem a šplhají na vrchol. Motivovaná opičí dráha. Cesta končí u nalezení krosny.

Cíl: Separátor od jiných aktivit a vstup do místa příběhu.

 

Realizace: Viděli jsme, že děti s radostí (některé s nadšením) prolézají „naším lesem“(opičí dráha v prostoru divadla – využití hlediště s židlemi a stoly). V následující aktivitě se ukázalo, že je hra vtáhla do fikce.

 

OBJEVENÍ KROSNY + BRAINSTROMING

Pomůcky: krosna a v ní skoba, balicí papír a pastelky

Učitelka: Pojďme dát hlavy dohromady a přemýšlejme nad tím... Co se mohlo stát? Tato skoba bude kolovat. Ten, kdo ji drží, mluví a my se trpělivě snažíme naslouchat. Když tě nic nenapadá, bez komentáře ji pošli dál.

Popis činnosti: BRAINSTORMING (evokace) – Děti říkají svoje nápady a jeden z lektorů nápady zapisuje na balicí papír, druhý je facilitátorem.

Cíl: (Předpoklad nezkušených hráčů, proto začínáme s metodou brainstorming.) Probudit zájem o hlavní postavu Nuněze a zmapovat možné okolnosti jeho příběhu, aktualizovat jejich zkušenosti.

 

Realizace: Děti štrachaly v krosně. Velmi je zajímalo, co tam je. Zároveň kriticky posuzovaly nalezené objekty (diskuse nad prázdnou plechovkou plynu – vzduch do vyšších poloh, plyn na ohřívání jídla).

 

Žáci přišli se širokou škálou nápadů:

  • Utrhlo se mu lano a ztratil se. Byl to horolezec.
  • Byl zraněný a nechal tam batoh kvůli zátěži.
  • Byl to blázen, který se zabil.
  • Honí jej Yeti a on spadne.
  • Byl nemocný – skočil do jámy.
  • Měl astma a nevydržel...atd.

 

++++ napsat nápad a vybrat za skupinu ten nepravděpodobnější

 

ŽIVÝ OBRAZ + SLEDOVÁNÍ MYŠLENEK

Pomůcky: list z deníku pro každého (viz příloha 1)

Učitelka: Přečtěte si list z deníku Nuněze. Potřebujeme dobrovolníka. Nyní jej(Nuněze) někdo „napravte“ do pozice, ve které si myslíte, že byl, když dopsal tuto stránku deníku. Dobrovolník tuto pozici zachová ve štronzu, tím vytvoří živý obraz. Popřemýšlejme, co se Nunězovi honí hlavou. Nahlédneme do jeho myšlenek, kdokoliv může přijít a položit mu ruku na rameno a zároveň vysloví nahlas jeho myšlenky.

Popis činnosti: Učitel vyzve dobrovolníka k živému obrazu a pobídne zbytek třídy k vyslovení myšlenek, které se mu můžou honit hlavou.

Cíl: Zmapovat události z příběhu Nuněze a zjistit jeho motivaci.

 

Realizace: Viky šla do role dobrovolníka, živým obrazem ztvárnila Nuněze. Ostatní přicházeli a sdělovali jeho myšlenky.

 

REFLEXE – SILUETA NUNĚZE

Pomůcky: balicí papír se siluetou

Učitelka: Pojďme dát hlavy dohromady a pojmenovat si, co již víme o Nunězovi. Naše nápady budeme zapisovat do této siluety. Kdo to je?  Jaké má vlastnosti? Co se mu stalo? Jaké otázky nám zůstávají nezodpovězené? Potřebuje ještě někdo něco říct?

Popis činnosti: Shrnujeme informace o naší hlavní postavě. Vpisujeme i otázky.

 

Realizace: Dovnitř siluety zaznamenaly myšlenky: Bojím se. Nemůžu rozdělat oheň. Mám hlad. Sní mě vlk nebo člověk. Chci domů. Co se děje?  Kolem siluety zaznamenali: vědec, doktor z hor, horolezec, objevitel...

 

++++    Chtělo to přidat informace, kdo to je...a při reflexi – nechat skupinu nápad prozkoumat. Chtělo to příběh ukotvit.

 

  1. VYUČOVACÍ HODINA – EXPOZICE  a KOLIZE – ODLIŠNÁ KULTURA

 

NOVINOVÝ ČLÁNEK A SLEPÁ BÁBA NARUBY

Pomůcky: šátky nebo látky vpočtu 30 kusů, noviny s článkem (viz příloha 2)

Učitelka: Kdo by mohl přečíst novinový článek? Nyní nahlédneme do této říše. Zahrajeme si hru, která Vám může napovědět, čím je tato vesnice zajímavá. Všichni si stoupněte do kruhu čelem k jeho středu před jeden šátek nebo látku. Všichni si zavažte oči, nemusíte se ničeho bát, půjde o spolupráci skupiny. Až budeme mít všichni oči zavázané, projdu kolem Vás a jednomu z Vás šátek odvážu. Ten si stoupne doprostřed kruhu a bude se snažit z kruhu uniknout. Hru zahájí slovy: „To jsem já.“ Tento dotyčný pro Vás představuje velké ohrožení a nesmí Vám uniknout, proto učiňte jako skupina opatření, aby Vám neuniknul. Hra bude trvat dvě minuty. Končí slovem STOP se třemi tlesknutími.

VARIANTA: „Slepí hráči“ ve vymezeném prostoru chytají „člověka“.

Popis činnosti: Hrajeme obdobu slepé báby naruby.

Reflexe: Má někdo tušení, čím může být tato země jiná?  (Lidé tam jsou slepí.)

Změnilo se něco ve vašem jednání, když jste zjistili, že uprostřed stojí ohrožení? Uvědomil si změnu i ten, kdo viděl? Jak jste se cítili jako slepci?

Dostali jsme se do vesnice, do které se zřítil horolezec Nuněz a nyní se podíváme, jak to v této zemi vypadá.

Cíl: Výzva ke spolupráci skupiny. Zažít si ohrožení v podobě „odlišného“ elementu.

 

Realizace: Skupina spolupracovala velmi rychle a dobře. Viky si dřepla a všichni ji obklíčili. Působila vystrašeně. Ostatní děti byly nadšené a přály si hru opakovat. Svolily jsme ještě ke dvěma opakováním. Děti velmi dobře odhadly, jak to bude ve vesnici vypadat, že lidé budou slepí a on bude jediný, který bude vidět.

 

MALOVÁNÍ – KRESLENÍ VESNICE A ŽIVÉ OBRAZY

Pomůcky: část textu o vesnici - malby domů a chodníků, cesty (viz příloha 3)

Učitelka: Podíváme se, jak to vypadá v Zemi slepců. Za chvíli dostanete do skupiny svá výtvarná zadání a vaším úkolem je ilustrovat to, co si přečtete. Skupina, která bude mít hotovo, přinese své dílo do naší „galerie“.

Nyní se projdeme touto galerií a dotvoříme obrazy z této vesnice našimi těly. Zkuste procházet bez mluvení, abyste slyšeli, o čem Vám budu vyprávět. Třikrát nebo čtyřikrát vyprávění zastavím a v té chvíli všichni společně vytvořte živé obrazy z vašich těl. Ty nám ukáží a zpřesní, jak to ve vesnici vypadá. Pojďme si ještě ujasnit, co znamená živá fotografie nebo živý obraz... Co odlišuje fotografii od reality? (zmrazení v pohybu, ticho).

Děti živými obrazy dotváří témata: KAMENNÉ DOMY, PRACOVNÍ DOBA SLEPCŮ, VOLNÝ ČAS SLEPCŮ, HRY DĚTÍ...(Využijeme část textu na str.135).

Popis činnosti: Děti prochází galerií (kterou tvoří jejich malby). Ilustrace dotváří svými těly - živými obrazy.

Reflexe: Co jsme zjistili? Co byste ještě řekli, jaké spatřujete rozdíly ve městě slepců od jiného města? Zkuste se poradit ve skupině a zvolte jednoho mluvčího, který bude souhlasit a sdělí nám Vaše myšlenky.

Cíl: Budování kontextu a fikce vesnice slepců. Prozkoumávání jejich života.

 

Realizace: Při zadávání tohoto úkolu jsme zjistily, že máme velký časový skluz. Proto jsme již nerealizovali živé obrazy a nechaly jsme děti pouze pohovořit o odlišnostech vesnice slepců. Cítily jsme, že pro některé děti bylo náročné si představit, jak to v zemi slepců vypadá. Při diskusi šly některé děti do velmi osobních rovin (Co pomlouváte náš obrázek apod.), tak jsme se pouze vrátily k našemu cíli, zda jejich malba opravdu ilustruje daný text.

 

KOLEKTIVNÍ ROLE NUNĚZE A UČITEL V ROLI

Pomůcky: zástupná rekvizita pro stařešinu – klobouk a hůl

Učitelka: Za chvíli se stanete jedním člověkem Nunězem, které ho slepci objevili a dotáhli před stařešinu. Předáváte si slovo. Já se proměním v stařešinu, až si nasadím klobouk a vezmu si hůl. (Odkud jsi přišel? Nevěřím, náš svět končí těmito stěnami a nad námi je kamenná pokrývka. Pojď blíž. Ohmatává ruce – ty máš drsnou kůži. Hrubé chlupy jako lama. Ohmatává obličej - Ty jsi divný tvor. Ty budeš člověk. Otcové nám vyprávěli, že člověk může vzniknout působením přírodních sil. Je čerstvě stvořený. Při chůzi ještě klopýtá, plete do řeči slova, která nemají žádný význam. Jaká obloha a zrak, nic takového neexistuje. My máme dobré uši a špičky prstů. Nenabyl ještě rozumu! Má ještě nevyvinuté smysly! Ale my jej přivedeme k rozumu. – PODOBNÉ VĚTY BY SE MĚLY OBJEVIT V ROZHOVORU.)

Popis činnosti: Učitel je v roli stařešiny, klade otázky Nunězovi (kolektivní role dětí) a lehce se mu vysmívá.

Reflexe: Co jsme se dozvěděli? (Nuněz je pro slepce ohrožení, cizí nežádoucí element, je nutné, aby se nám přizpůsobil, je to člověk a ještě nemá vyvinuté smysly.)

Cíl: Nahlédnout do hodnot a životní filosofie slepců.

 

Realizace: Někteří žáci nemají s dramatickou výchovou zkušenosti, tak byla pro ně kolektivní role náročná. První pokus se nám nezdařil, Sandra vystoupila z role a vyzvala žáky, kteří již nyní vědí, že je tato aktivita pro ně náročná a vede je to k přílišnému vtipkování, aby z role vystoupili – pokud chtějí, posadili se a aktivitu pouze sledovali. Čtyři žáci toho využili. Sandra znovu vstoupila do role a druhý pokus se již zdařil. Učitel v roli tak sdělil klíčové informace o filosofii slepců.

 

  1. VYUČOVACÍ HODINA – KRIZE – ÚNIK A LÁSKA

 

ŠKÁLA – CO MÁM DĚLAT?

Pomůcky: značky na označení dvou míst

Učitelka: Nyní si představte mezi těmito značkami pomyslnou čáru. Tato značka znamená: „Ano, měl bych se pokusit o útěk.“ Značka na druhém konci znamená: „Ne, žádná vzpoura, musím se přizpůsobit.“ Postavte se, kdekoliv to cítíte, měli byste mít promyšlený důvod, proč se tam stavíte. (děti se rozestaví)

Zkuste povědět nejbližšímu hráči, proč jste se postavili přímo na toto místo.

Mohl by někdo sdílet svůj důvod s celou skupinou?

Popis činnosti: Hráči se rozestaví mezi značky na pomyslné škále a sdělí důvod, proč se postavili právě na toto místo.

Cíl: Účastníci procesu mají příležitost vyjádřit svůj postoj k situaci Nuněze sami za sebe. Cílem je propojit jejich zkušenosti s příběhem. 

 

Realizace: Byly jsme překvapeny, jak se děti rozestavěly a kolik z nich mělo potřebu veřejně se vyjádřit. Na jedné straně stály děti, které argumentovaly, aby jim dal šanci, aby zkusil poznat jejich svět a pak je něco naučil. Na druhé straně padaly argumenty typu, že tam zemře, že se má rozhodně pokusit o útěk. Uprostřed stálo několik jedinců (asi 3), kteří nevěděli, jak se mají rozhodnout, spíše se přikláněli k názoru, aby je lépe poznal.

 

PŘIPRAVENÁ IMPROVIZACE – ŠEST SITUACÍ

Pomůcky: barevný tisk textů (rozstříhat až na místě podle počtu žáků)

Učitelka: Pojďme se podívat, co udělal Nuněz. Čeká nás šest živých obrazů, které se rozehrají do plné rolové hry. Tyto situace budou na sebe navazovat. Za chvíli se rozdělíme do čtyř skupin. Každá skupina si přečte svůj úkol a připraví si situaci, kterou pak bude prezentovat. Každý si vylosuje kousek barevného textu. Až to uděláte, nechte si jej ukrytý v dlaních. Až budou mít všichni vylosováno, dáme všichni zavřenou pěst s lístečkem doprostřed kruhu a společně ve stejný okamžik dlaň otevřeme. Stejné barvy půjdou k sobě, složí si svůj text a začnou pracovat. Na přípravu máte 6 minut a myslete na to, že váš výraz tváře nám prozradí, kdo jste a jak se cítíte.

Popis činnosti: Hráči se rozdělí do skupin podle barevných textů a připraví si situaci podle textu, který si složí z předešlé aktivity.

Cíl:  Odkrývání významů epického materiálu.

 

Realizace: Ačkoliv jsme byly dvě a obcházely jsme jednotlivé skupiny, tak jsme při prezentaci zjistily, že jedna skupina si nestihla situaci připravit, protože žáci nebyli schopni se dohodnout.

 

PREZENTACE SITUACÍ

Pomůcky: triangl

Učitelka: Všichni dostanete pořadí. Uvidíme „přerušovaný film“ zvukem trianglu. V této části jsou diváci, na pódiu budou herci. Dvakrát zazvonění trianglu znamená, že si diváci zavřou oči. Jedno zazvonění je znamení pro diváky, že obrazy jsou připraveny k prezentaci a mají si otevřít oči.

Popis činnosti: Skupiny předvedou svoji situaci. Návaznost skupin vytvoří dojem hraného filmu.

Cíl: Přiblížení Nunězova postoje a jednání.

 

REFLEXE – SILUETA NUNĚZE

Pomůcky: balicí papír se siluetou

Učitelka: Pojďme dát hlavy dohromady a pojmenovat si situace, které jsme viděli. Co jsme viděli? Co nás překvapilo? Co Vás zaujalo a proč? Jak se Vám dařilo spolupracovat?

Popis činnosti: Shrnujeme informace z rozehraných situací. Vpisujeme i otázky. Mluvíme i o spolupráci ve skupinách.

 

Realizace: Na podrobnou reflexi nám bohužel již nezbýval čas. Linn a Viky shrnuly, co jsme viděli (příběh, jak byl Nuněz na pokraji sil, když mu ostatní nerozumí, a tak se rozhodl o útěk).

 

4. VYUČOVACÍ HODINA – ZÁVĚR – ROZHODNUTÍ – ÚTĚK, ODSTRANĚNÍ ANOMÁLIÍ

 

ČTENÍ O ZAMILOVANOSTI

Pomůcky: text zamilovaní

Učitelka: Nyní se pohodlně posaďte a poslechněte si, co se Nunězovi přihodilo.

Popis činnosti: Účastníci naslouchají čtenému textu.

Cíl:  Zprostředkovat zkušenost o jeho citech.

 

Realizace: Magda výrazově přečetla text, žáci pozorně naslouchali.

 

POHLED SLEPCŮ NA JEJICH VZTAH – HRA V ROLI SLEPCŮ – DUŠEVNÍ CHOROBA

Pomůcky: rekvizita pro stařešinu

Učitelka: Vstoupím do role Yacoba, který se přijde poradit se shromážděním vědců–slepců. Rozhovor by měl směřovat k myšlence, že oči jsou pro Nuněze duševní choroba, která mu dráždí mozek.

Popis činnosti: Rozhovor v plné rolové hře. Účastníci jsou v roli vědců a učitel v roli stařešiny.

Cíl: Psychofyzicky si odehrát rozhodnutí pro Nuněze.

 

Realizace: Bohužel kvůli časovému skluzu jsme tuto aktivitu vypustily, dětem jsme tuto informaci pouze sdělily (Nuněz byl označen za duševně chorého.).

 

DOPISY (VZKAZY) PRO NUNĚZE

Pomůcky: bílé papíry a psací potřeby

Učitelka: Zastavme se a pojďme zkusit napsat Nunězovi dopis. Zkuste napsat, co mu doporučujete a proč. Jak byste se rozhodli na jeho místě vy?

Popis činnosti: Účastníci na základě svých a prožitých zkušeností zkusí formulovat svůj postoj k dané situaci. Písemným vyjádřením sdělují svůj postoj k dané situaci.

Cíl: Žáci si zkusí pojmenovat svoje životní zkušenosti a vyjádřit svůj názor k Nunězovu rozhodnutí.

 

Realizace: Všichni byli schopni napsat svůj postoj.

 

HLASOVÁNÍ

Pomůcky: papírky a klobouk

Učitelka: Má Nuněz zůstat a podstoupit operaci? Svou radu vyjádřete jasně slovy ANO, Ne. Napište tato slova na papírek a vhoďte jej do klobouku.

Popis činnosti: Žáci vyjádří svůj názor.

Cíl:  Žáci dostanou příležitost rozhodnout se za Nuněze.

 

Realizace: Kvůli časovému skluzu byla aktivita vypuštěna.

 

ODEHRÁT ZÁVĚR PODLE JEJICH VOLBY – SIMULTÁNNÍ IMPROVIZACE

Učitelka: Vrátíme se do osvědčených skupin, v nichž se odehraje vaše volba. Všechny skupiny budou závěr příběhu hrát současně.

Popis činnosti: Simultánní improvizace podle jejich volby.

Cíl:  Ukončení příběhu dramatickou situací.

 

Realizace: Kvůli časovému skluzu byla aktivita vypuštěna.

 

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE

Pomůcky: papíry

Učitelka: Co si z dnešní lekce odnášíte? Čeho si ceníte? Co bylo pro Vás obtížné? Která aktivita Vás potěšila a proč? Do které aktivity se Vám nechtělo a proč? Máte potřebu ještě někdo něco sdělit? Máte pro nás nějaké ocenění nebo doporučení?

Popis činnosti: Diskuse s žáky na koberci. Některé odpovědi na otázky píší slovně.

Cíl:  Společné zhodnocení projektu.

 

Realizace: Všechny děti hodnotily společnou práci na příběhu Nuněze velmi kladně. Oceňovaly, řečeno jejich slovy...divadlo (připravené improvizace), úvodní horolezeckou dráhu, slepou bábu naruby.

 

PŘÍLOHA 1

Z deníku ...

 

Ani nevím, kolik to už může být dnů, co jsem se ztratil. Musel jsem padat dobrých tisíc stop po svahu, v oblacích sněhu jsem proletěl na sráz ještě příkřejší. Byl jsem po něm smýkán, omráčený, bez smyslů, avšak bez jediné zlomeniny. Až nakonec jsem se dokutálel a zůstal jsem ležet v měkkých bílých spoustách. Má výprava zmizela bůhvíkam. Přede mnou v dálce je lučinaté údolí a spolu s ním i shluk podivných chatrčí.

 

Pustá krajina mě neděsí proto, že je těžké tady sehnat jídlo a vodu. To, co mi na ni vadí nejvíc, je absence života. Vždy mám pocit, jako bych se ocitl na vyprahlé a bezútěšné planetě vzdálené všemu, co je mi milé. O to krásnější setkání je se vším živým. I pták se najednou stává mým vítaným společníkem, s nímž mohu sdílet svůj těžký osud. A co teprve lidé! Jen v těchto okamžicích si plně uvědomuji, jakou radost mi jejich blízkost přináší...

 

Z deníku ...

 

Ani nevím, kolik to už může být dnů, co jsem se ztratil. Musel jsem padat dobrých tisíc stop po svahu, v oblacích sněhu jsem proletěl na sráz ještě příkřejší. Byl jsem po něm smýkán, omráčený, bez smyslů, avšak bez jediné zlomeniny. Až nakonec jsem se dokutálel a zůstal jsem ležet v měkkých bílých spoustách. Má výprava zmizela bůhvíkam. Přede mnou v dálce je lučinaté údolí a spolu s ním i shluk podivných chatrčí.

 

Pustá krajina mě neděsí proto, že je těžké tady sehnat jídlo a vodu. To, co mi na ni vadí nejvíc, je absence života. Vždy mám pocit, jako bych se ocitl na vyprahlé a bezútěšné planetě vzdálené všemu, co je mi milé. O to krásnější setkání je se vším živým. I pták se najednou stává mým vítaným společníkem, s nímž mohu sdílet svůj těžký osud. A co teprve lidé! Jen v těchto okamžicích si plně uvědomuji, jakou radost mi jejich blízkost přináší...

 

 

PŘÍLOHA 2

ZTRACENÝ CESTOVATEL

Už jsou tomu tři měsíce, co anglická horská výprava objevila krosnu světoznámého cestovatele Nuněze. Ten zmizel. Vypráví se, jak se skupina propracovala nejobtížnější, téměř kolmou cestou až k patě nejvyšší stěny, jak si budovali noční bivak na úzké římse a jak náhle zjistili, že se jim Nuněz ztratil. Volali, křičeli a hvízdali a odpověď nepřicházela. Když se ráno rozbřesklo, narazili na strmou sněhovou návěj, kde ležela jeho krosna. Všichni se domnívají, že jí proletěl spolu se sněhovou lavinou. Jediná stopa vedla na okraj úděsného srázu, pod nímž bylo ukryto vše, co přišlo potom. Mrtvola se nenašla a mezi lidmi se povídají báchorky, že přežil a žije v ztracené říši v horách...

 

PŘÍLOHA 3

 

  1. SKUPINA

Většinu povrchu údolí zabíraly zelené louky poseté spoustou krásných květů. Na kopcích se pásly lamy.

 

  1. SKUPINA

Uprostřed vesnice vedla pravidelná síť cest dlážděných černými a bílými kameny, každá jinak vysoká.

 

  1. SKUPINA

Chatrče stály v řadě po obou stranách hlavní cesty. Přístřešky vypadaly jako stáje nebo krmítka pro stáda. Chatrče se mu zdály podivné, stejně jako celé údolí. Byly nahozeny omítkou, která byla šedivá, jinde nahnědlá, jinde temně hnědá.

 

  1. SKUPINA

Ze srázu stékal vodopád, který ústil do říčky, která lemovala údolí.

 

PŘÍLOHA 4

           

TEXTY K PŘIPRAVOVANÉ IMPROVIZACI

 

SITUACE PRVNÍ

Seděli se svěšenou hlavou, uši pozorně natočeny směrem k němu a on se jim poctivě snažil povědět, co znamená vidět. Vyprávěl o krásách, které zrak poznává, o pohledu na hory, na oblohu, na východ slunce a oni mu naslouchali s pobavenou nedůvěrou, která se vzápětí změnila v odsouzení. Říkali, že nic takového jako hory není, že přece tam na konci skal, kde se pasou lamy, je opravdický konec světa.

 

SITUACE DRUHÁ

Pokud jim popisoval mraky a hvězdy, měli to za děsivou prázdnotu. Tvrdili, že nad nimi je strop jeskyně, který je nesmírně hladký na dotek a ten jim dává vláhu a padají z něj laviny. Prohlásili, že jsou to zlé myšlenky.

 

SITUACE TŘETÍ

Když mu nikdo nevěřil, rozhodl se jim objasnit praktickou stránku ceny zraku. Jednoho rána spatřil Pedra, jak přichází cestou, které se říkalo Sedmnáctá, byl však ještě z dosahu jejich sluchu a čichu, a tak jim o něm pověděl. „Za chvilinku, sem přijde Pedro,“ prorokoval. Nějaký stařec poznamenal, že Pedro na Sedmnácté nemá co dělat, a pak, jakoby na potvrzení jeho slov, blížící Pedro odbočil a šel po desáté, směrem pryč. Když Pedro nedorazil, vysmáli se mu.

 

SITUACE ČTVRTÁ

Po všech nezdarech se jej zmocnil vztek a rozhodl se použít násilnou cestu v přesvědčování. Chopil se rýče a chtěl udeřit, ale zjistil o sobě novou věc, nedokáže chladnokrevně udeřit slepce. „Polož ten rýč,“ volali na něj. Odstrčil jednoho slepce a utíkal pryč z vesnice.

 

SITUACE PÁTÁ

Utekl pryč z vesnice a usadil se na louce. Z dálky pozoroval, jak vzali klacky, čenichají, poslouchají a narazili na jeho stopu. Jeden z nich se sehnul a po hmatu ji sledoval. Ostatní jej následují. Stál pevně a svíral rýč oběma rukama. Když jej obkroužili, zavolal: „Dejte si pozor, budu si dělat, co chci, a chodit, kam chci!“

 

SITUACE ŠESTÁ

Když unikl, zjistil, že není, kam utéct, nelze je vyvraždit, mám hlad a potřebuji spát. Vrátil se a omluvil. „Byl jsem bláhový, to je asi tím, že jsem čerstvě stvořený.“ Ptali se ho, jestli stále ještě vidí. „Ne, nic takového,“ odpověděl. Zeptali se ho, co má nad hlavou. „Nad hlavou je střecha kamenná a hlaďoučká. Už se mě na nic neptejte a dejte mi prosím najíst.“

 

PŘÍLOHA 5

 

ZAMILOVANÝ NUNĚZ

A tak se stal Nuněz jedním z obyvatel Země slepců, kmen přestal být ledajakým kmenem a rozpadl se pro něj na známé jednotlivce (Pedro, Yacob, Medina-saroté…), zatímco svět za horami byl stále vzdálenější a méně skutečný.

 

Yacobova dcera Medina v zemi slepců nebyla příliš ceněna, neboť měla pevné rysy a postrádala onu lesklou pleť na omak (pro slepce ideál krásy), ale Nunězovi se hned napoprvé zdála krásná. Její zavřená víčka nebyla zapadlá, jak to bylo v údolí běžné. Měla dlouhé řasy, které ji podle tamějšího úsudku hyzdily. A měla zvučný hlas, nevhodný pro zjemnělý sluch slepců. A tak byla bez nápadníka.

 

Nastal čas, kdy se Nuněz domníval, že pokud získá její přízeň, smíří se s tím, že v údolí zůstane navždy. A tak vyhledával příležitosti, kdy ji mohl překvapit, pomoci, oslnit a vyprávět jí. Až si jej všimla a opětovali si stisk rukou. Tak se stalo, že se do sebe zamilovali. Údolí se pro něj stalo celým světem a svět za horami se zdál jen pohádkou, o které jí vyprávěl šeptem a ona mu naslouchala.

 

Jeho láska ztratila na bázni a on získal odvahu požádat Yacoba – stařešinu o její ruku.

 

            Literatura pro děti a mládež i četba dětí mají mnoho podob. Jednu z nich představují irské příběhy, pověsti, pohádky, historky ze života. Irové jsou dobří vypravěči a svět jejich elfů a skřítků i jejich někdy velmi úzké soužití s lidmi, většinou svéráznými a zajímavými, nabízí množství podnětů pro dramatiku. Není to jen Bairbre McCarthyová, která pro děti převyprávěla různé zkazky a pověsti o skřítcích, kteří se v originále jmenují leperchamové. Jsou to ševci, ale také strážci „pokladu na konci duhy“. Mají svůj svérázný oděv, ale v jistém směru jsou příbuznými českého Krakonoše, ne velikostí a podobou, ale tím, že spravedlivým pomáhají a nespravedlivé a lidem nepřátelské trestají.

Gymnázium: Filosofie

Gymnázium: Filosofie evamachkova Ne, 03/11/2018 - 20:07

Středoškoláci

Středoškoláci evamachkova St, 01/10/2018 - 12:58

Obsah kapitoly:

Salónní společnosti

 viz též Zdroj: Poznatky - Marie Curie, J.J.Ryba,  Pracuji....; Válka a totalita - 4 ženy a 1 válka        

 

  

 

Autorka násedujícího projektu vystudovala český jazyk a literaturu na FF UK a souběžně s tím i dramatickou výchovu na DAMU. Od předchozího projektu se látky z historie literatury podstatně liší tím, že nabízejí konkrétní jednání konkrétních lidí,  dovoluje tedy častější uplatňování metod ryze dramatických.

Salónní společnosti

Michaela Lažanová

Projektu o salonních společnostech předcházely 4 hodiny práce se  skupinou, v nichž jsem zkoušela různé metody a techniky, které jsem v projektu hodlala použít.  Na náslechy a lekce jsem docházela v různých časových intervalech a pracovala jsem s literární tematikou, která byla v tu chvíli aktuální. Jednotlivé hodiny byly věnovány tématům romantismu ve světovém umění, povídce Noc u mrtvé Guy de Maupassanta, dramatu Její pastorkyňa a zakladateli sci-fi H .G. Wellsovi. Každá lekce měla podobně jako při realizaci projektu připravenou strukturu a její realizace pak byla podrobně písemně reflektována. Na základě těchto analýz jsem byla schopná upravit výchozí plán projektu co nejlépe „na míru“. Před samotným projektem jsem chtěla studentům podat konkrétnější informace, proto jsem jim zaslala  dopis o projektových dnech a jejich průběhu, ale ne o tématu.

.            Před konkrétním vytvářením projektového schématu jsem strávila několik týdnů četbou  literatury věnované salónům 19. století. Snažila jsem se pro potřeby skupiny vybrat témata, která by byla atraktivní, zároveň umožňovala divadelní práci, byla v těsném kontaktu s literaturou a nabízela i širší společenský kontext, v němž by si studenti mohli udělat představu o této době.

Přípravu projektu jsem odvíjela od toho, že studenti dostanou dva dny ředitelskou výjimku, aby mohli projekt absolvovat. Jednotlivé bloky byly odděleny krátkými přestávkami, které respektovaly strukturu projektu, někdy ale se školními přestávkami kolidovaly. Projektu se mělo účastnit 19 studentů – 10 chlapců a 9 dívek, z důvodů nemoci a jazykového stipendia se jich dostavilo méně, ve čtvrtek 15 - 7 dívek a 8 chlapců a v pátek 16 - 6 dívek a 10 chlapců. Projekt jsem vedla já, ale zároveň se ho účastnila i třídní profesorka Dana Hlavatá, s níž jsem při realizaci mohla počítat a vymyslet pro ni speciální roli. V projektu jsem využila i jazykové znalosti studentů – škola nabízí rozšířenou výuku němčiny.

            Projekt byl realizován ve dvou dnech 26. a 27. dubna 2007 se studenty sexty ústeckého gymnázia V. Šmejkala.

Cíle

Studenti

  •  zažijí si  atmosféru salónních společností  19. století, zopakují si literární znalosti o osobnostech 19. stol.;
  •  vyzkoušejí si  bytí v roli zadané osobnosti;
  • pokusí se  o prezentaci vlastního pojetí divadelního textu  na základě charakteru společnosti, v níž se  ocitnou;
  •  vyzkoušejí si  práci novináře, který má možnost navštívit minulost a přinést tak současnému světu zprávy pomocí moderní techniky.
  • zároveň by v průběhu projektu měli zažít přátelskou a produktivní pracovní atmosféru;
  •  zakusí práci se členy skupiny, s nimiž běžně nespolupracují;
  •  pokusí se  přizpůsobit se tempu a rytmu skupiny, do níž budou umístěni.
  • po skončení projektu by si  měli uvědomit funkci skupiny jako celku, svého místa v této skupině, slabších  a silnějších stránek, které skupina má.

 

První den

          

0) Při příchodu odevzdat písemná očekávání, o něž byly v dopise požádáni,  do připraveného košíčku, samozřejmě anonymně, moje očekávání a pravidla: odchody na WC, pauzy, spolupráce

  1. ve větší místnosti- stroj času- odkaz k Wellsovi HUDBA- hip hop Jay Z rok 2000, bez přípravy jeden živý obraz ze současné společnosti: Kdo jsem?
  2. Střih hudba Beatles, 70. léta – jeden živý obraz (fotka z té doby) s komentářem, příprava než dohraje hudba, každý sám za sebe, mohou se tvořit i skupiny… Kdo jsme?
  3. Střih hudba Elvis 50.léta štronzo – co vidím?
  4. Střih hudba 30.léta asociace
  5. Střih hudba 80.léta 19.stol Dvořák –Slovanské tance asociace… Kde se nacházíme? Pomocí živých obrazů - příprava v menších skupinách
  6. Střih, převlečení do kostýmu- Vítá vás Anna Lauermannová: „Jen račte panstvo, račte za mnou... Ne, ne u nás se nezouvá, jen račte mne následovat!“
  7. Přesun do vedlejší místnosti (ad 1- 6 cca 45 – 60min)
  8. U stolu – Evelína- třídní učitelka - obsluhuje panstvo, paní Anna vypráví o salónu, o návštěvách, (cca 10min)
  9. horká židle- návštěvníci se ptají na to, co je zajímá (cca 20min)
  10.  Evelína přinese dopisy, v nichž ohlašují návštěvy svůj příchod: Němcová přivede Divou Báru, babičku a Viktorku, Neruda přivede doktora Kazisvěta, Hastrmana, Miliónovou bábu, Mrštík přivede Maryšu, Vávru a Francka, Preissová přivede Kostelničku, Jenůfu, Lacu, Tyl přivede Vocílku, Švandu a Dorotku – rozdělení rolí, rozebrání úloh a vytvoření skupin (10min)
  11. Psaní dopisů- skupina čte nahlas hostitelce dopis, v němž ohlašuje svou návštěvu a oznamuje důvod, proč by se setkání v salónu měla zúčastnit
  12.  dopis napíší do prázdného  listu, jímž hostitelka rozděluje role, čtení dopisů ( 25 min)
  13.  zůstat v roli postavy- horké křeslo ve skupinách, práce s připravenými texty[1]- studenti jsou postavami (30-45 min)
  1. A nyní zvu panstvo, aby se zadalo- prosím následujte mne do tanečního salónku- valčík, páry se zadají. Korzování- stop- simultánní improvizace- náhodný vznik skupin, konverzace plná hra (5 min) zprostředkovat nejdůležitější momenty z konverzace ostatním (15min).
  2. příchod nové hostitelky v roli německé majitelky salónu: „Já vás vítala tady u našeho salónku, prosím šla, šla za mnou, nestyděla se, šla, já rada písatelky a písatelele a koho vy to ještě vedete? No představit mušíte … Já menuju Marie Růžičková, můj salónek, bitte“ - úkolem skupin bude uvést se do jejího salónu a reprezentovat tam myšlenky češství ( 30min)
  3. Závěr- reflexe, co si odnáším, říct jedno slovo, cokoli, nechám kolovat předmět - kapesníček, kdo ho drží, mluví, nebo ho pošle dál i pedagogové. „No a na úplný závěr milé panstvo mi dovolte pozvat vás na oběd do místního hostince nazývaného všemi U Jídelny školní a těším se na zítřejší setkání“

 

Den Druhý

aneb zážitky ze salónů

  1. vstup do atmosféry prostřednictvím četby Sak: Salon dvou století (10min), v podkresu hraje hudba-  -  Proč byly hostitelkami ženy?
  2. rozdělení do skupin: česká- Klára, Ondra, Marek, Míša, Pavla, Martin; německá- Andrea, Eliška, Martina, Jakub, Honza, Tomáš; novinářská- Katka, Eva, Dominik, Lukáš, Pepa, Filip (5min)
  3. vyčlenění a uspořádání prostoru- rozdělení rolí v salónu-. Dát si jména a vztahy k ostatním, (charakter) )10min, rozdělení prostoru i s ohledem na jeviště a hlediště
  4. Představení osob ostatním prostřednictvím několika fotografií- okomentovaných jednou osobou, která z fotky vystoupí (20min) - diskuse o budoucím úkolu nad salónní svačinkou- ve vedlejší místnosti za doprovodu dobové hudby
  5. skládání básní k obrazům- inspirační foto  (15min) všechny skupiny
  6. vyprávění krátkých příběhů- v kruhu společnosti, každý jednu větu, na zadané téma...
  7. Pro skupinu Č a N- práce na intelektuální činnosti, četba Nerudovy aktovky, vymýšlení inscenace-  Č skupina - nacionální vyznění - vymýšlení národnostních témat a jejich zakomponovávání do hry; N- překlad do němčiny, hra v němčině, Ž- monitorování aktivit obou salónů a jejich zaznamenávání „zpravodajství minutu po minutě“, za pomoci: fotoaparátu, diktafonu, počítače. Vytváření reportáže z dnešního dne  a fejetonu na soudobé téma(60- 90min)
  8. Č+N- četba aktovky - hlasitá, výběr vhodných pasáží, poskládání scénáře, práce na dialozích, úprava dialogů, zamýšlení se nad realizací,  hledání diváka- komu je představení určeno...
  9. Ž- charakteristické rysy reportáže- příklady, publicistická práce, fejeton, úvodník, zpráva, glosa- mini časopis věnovaný jedinému tématu, vymyslet název, grafickou stránku
  10. Představení aktovky- jejích obou verzí, které zaznamená kamera publicistů + dopsání výsledné reportáže, jejíž vytištění bude znamením konce žurnalistické skupiny (editorská práce) (30 – 60min)
  11. Reflexe celého dne- případné zhlédnutí aktovek, četba reportáže; vlastní sdělení účastníků- poslání předmětu v kruhu
  12. Lístečky- splnění/nesplnění očekávání

 

 Reflexe - Den první

             Úvodní aktivity prvního dne proběhly  poměrně chaoticky, jejich průběh jsem ani sama nebyla schopna monitorovat, výrazně jsem znervózněla a doufala, že oba očekávaní pedagogové v pořádku dorazí. Nicméně z reakcí novinářské skupiny vím, že i úvod projektu měl své publikum, neboť studenti zaznamenali práci se strojem času, který je do doby konce 19. století přesunul. Co se týče hudebního výběru, hledala bych nějakou vhodnější, pro současnost opravdu charakteristickou, dále bych se pokusila nalézt výhodnější  hudbu pro dobu konce 19. století - polku, valčík s jasným českým kontextem. Práce s živými obrazy, prezentováním myšlenek lidí v daném časovém období proběhlo bez větší invence, v podstatě bych řekla, že ve stereotypu, studenti tyto aktivity už dobře znali a bylo vidět, že některé i trochu nudí.

             O pauze  jsem se převlékla  do kostýmu a převtělila se do Anny Mikschové, která vítá hosty a zve je do svého salónu. Tento vstup opravdu zapůsobil, studenti byli velmi mile překvapeni, jednak mou rolí,  připraveným pohoštěním, nejvíce je však nadchla role jejich třídní profesorky, kterou jsem oslovovala „Evelíno“ a která celou společnost obsluhovala. Při konzumaci kávy, čaje a zákusků jsem vedla konverzaci na téma Salón Anny Mikschové a vybízela studenty, aby mi kladli otázky, někteří se velmi aktivně do konverzace zapojili, jiní pouze „debužírovali“. Domnívám se, že zásadní poznatky o podobě salónů si však odnesli všichni.

             Po této aktivitě jsem těžiště přenesla na studenty, kteří vstoupili do rolí autorů a jejich postav. V představě jsem chtěla, aby se studenti sami aktivně stávali postavami bez mého přičinění, nicméně v reálu se k tomu neměli, tak jsem je sama postavami zvolila.

             Příprava dopisů byla delší, než jsem předpokládala, ale úkol byl splněn bez větších problémů. Uvádím jeden příklad za všechny:

Vážená Anno Mikschová!

             I ke mně se donesly zvěsti o vznešenosti Vašeho salonku. Byl bych proto poctěn, kdybych mohl být  součástí vašeho sezení. Nejsem si jist, jestli nežádám příliš mnoho, kdybych s sebou zároveň vzal své dva přátele- doktora Kazisvěta, který se sice na Malé Straně netěší přílišné oblibě, a láskou zhrzenou Milionovou bábu. 

Srdečné díky a pěkný den Jan Neruda, dr. Kazisvět, Milionová bába

             Další aktivita - vystavění role a zkoušení si horkého křesla ve skupinách se minula účinkem. Zde jsem přecenila možnosti studentů, proto jsem při této aktivitě měla pocit, že někteří studenti se nudí, opět se pustili do jídla, jiní se pokoušejí úkol splnit, ale ne příliš úspěšně. Ale studiu informací o postavách věnovali účastníci projektu mnoho času, psali si poznámky, vypisovali si fráze, jednoznačně se prezentace před publikem, kterou tušili, obávali.

             Následující pozvání do tanečního sálu a instrukce zadejte se, pánové, vyvolala rozpaky. Možná, že i nástup Straussova valčíku nebyl ideální hudbou, neboť páry příliš netančily. Někteří dokonce tančit odmítli, tak spolu tančily i dvě dámy. Musela jsem se jednoho netanečníka ujmout sama, hostitelce tanec přece jen neodmítl, ale opravdu byl tancem nezasažen. Zajímavé je, že jsem si myslela, že po absolvování tanečních, které má většina třídy za sebou, bude tanec příjemným zpestřením.

             Co se týče konverzování při korzu, to evidentně vázlo. Využila jsem své role a vyzvala vždy dvojici či čtveřici, aby zaujala čestné místo v popředí a s ní se jako majitelka salónu pokoušela hovořit jako s postavou: ptala jsem se na její dojmy o sobě, o budoucnosti, o budoucích čtenářích; fiktivních postav na to, zda jsou spokojeny s tím, jak je autor stvořil, zda by mu něco vytkly, co by na sobě chtěly zlepšit.

             Následný střih při výměně hostitelek vzbudil opět obrovský ohlas, myslím, že zejména způsob mluvy nové hostitelky Marie Růžičkové studenty zaujal, to se hodně projevilo následující den, kdy členové německého salónu tento způsob komunikace převzali. Opětný přechod do jídelny a nové pohoštění měly úspěch.

             Představování hostů splnilo očekávání, jen některé návštěvy do svého projevu nezakomponovaly výhrady vůči způsobu mluvy hostitelky, některé naopak nabídly soukromé lekce českého jazyka.

             Poslední částí tohoto dopoledne se stala reflexe, která proběhla opět ve větším prostoru, studenti měli možnost poprvé nahlas zveřejnit své dojmy a pocity z prožitého dne. Všichni této možnosti využili. O svých zážitcích mluvili pozitivně, většina z nich uvedla, že se těší na druhý den.

           

Reflexe- Den druhý

             Četbou textu o úrovni salónů jsme zahájili druhý den projektu, nejprve se studenti dozvěděli to, co český salón není, poté to, co by český salón měl být. V souvislosti s četbou jsem potom kladla studentům otázky týkající se toho, co si pamatují ze včerejšího dne, toho, proč byly hostitelkami především ženy- odpovědi byly logické a vycházely z poznatků i z vlastní intuice.

             Poté jsem vytvořila jednotlivé skupiny, studentům jsem rovnou řekla, že k tomuto rozdělení jsem došla po konzultaci s jejich třídní a že se domnívám, že takto budou skupiny dobře fungovat.  Novinářská skupina: Katka, Eva, Dominik, Lukáš, Filip; český salón: Klára, Marek, Pepa, Pavla, Martin, Míša; německý salón: Honza, Jakub, Tomáš, Eliška, Martina.   Studenti se bez protestů rozdělili do skupin a mohla tak začít další práce.

             Nejprve si každá skupina zvolila prostor, pouze novinářská měla již předem danou sekci v blízkosti počítače, kterou ale sama upravila podle svých potřeb. Všechny skupiny pak začaly vymýšlet role, v nichž by se ostatním prezentovaly. Zároveň vymýšlely i obrazy, kterými se představí. Zde bych chtěla zmínit nedorozumění, žurnalistická skupina nejprve myslela, že bude také součástí 19. století, proto se její členové začali zabývat dobovou žurnalistikou, to jim zabralo poměrně dost času, než se rozhodli, že se mne zeptají, když jsem instrukci vyjasnila, už jim však již příliš času nezbylo na to, aby vymysleli příhodné a zajímavé obrazy, kterými by se prezentovali. Jejich představení působilo nejméně věrohodně a ledabyle, improvizovali při realizaci.

             Naopak bych chtěla vyzdvihnout představení se členů německého salónu, jejichž fotografie byly i divadelně zajímavé: 1) vystavěli si příběh, v němž ale všechny požadavky zadání naplnily: jeden člen společnosti má pochopení pro české myšlení a je ze společnosti vyhoštěn 2)pracovali s prostorem - vyhoštění člena se posouvalo od stolu směrem ke dveřím 3)vždy vytvořili fotografii, chvíli zůstali ve štronzu, potom jeden z nich vystoupil a obraz okomentoval - toto byla součást zadání, nicméně skupina německého salónu byla jediná, která instrukci naplnila 4)vtipně si rozdělili role, hostitelkou salónu byla Gertruda, kterou ale ztvárňoval muž - to vzbudilo velký divácký ohlas. V této skupině společně pracovali tři z velmi dominantních osobností třídy, to se odrazilo i na jejích výkonech.

             Představení českého salónu respektovalo instrukci v hlavním bodě, vytvoření rolí, ale její členové nedokázali pracovat střihem - vytvářet fotografie, po celou dobu prezentace probíhala plná hra - ubírala totiž na diváckém dojmu, někdy působila i rušivě, zejména v případech, kdy se komentář kryl s promluvou postav. Jemně jsem proto nesplnění úkolu musela vytknout, ale myslím, že si to členové sami uvědomovali.

             Poslední součástí prvního bloku byly práce na básnických textech. Ty byly částečně inspirovány fotografiemi, ale spíše vycházely z dojmů a zážitků účastníků projektu. Texty se velmi zdařily. Práce členů českého salónu by si zasloužila vyzdvižení, sice s básní velmi zápolili, ale vtipný nápad a  rýmová struktura básně byly opravdu zdařilé

             Po této aktivitě jsme se přesunuli do druhé místnosti, kde bylo opět vše připraveno k pohoštění. Při jídle se však v salónních společnostech vyprávěly i nejrůznější příběhy, proto se tak stalo i v našem případě. Příběh měl být vyprávěn řetězově: jeden řekne určitou část, předá slovo dál, nebyl dán žádný čas na přípravu, vše probíhalo improvizovaně.              Příběhy se vyprávěly dva. První nesl téma: Co způsobilo  letošní jaro, jeho plynulost, návaznost a logika neodpovídaly zadání, což bylo jasné všem. Skupina se ne plně soustředila na řečené, nenavazovala na sebe, neuvědomovala si, kde by mělo v příběhu dojít k zápletce, kde už bude nutné vést linku příběhu k závěru. Ujasnila jsem tedy nedostatky. Druhý příběh na téma: Opisování tak byl o poznání zdařilejší. Byl logicky vystavěn, vypravěči si naslouchali, navazovali na sebe, pokoušeli se udržet v příběhu i humornou linku, věděli, na co je třeba se soustředit, zároveň se jich  bezprostředně dotýkalo i téma, proto se vyprávění podařilo.

             Opět jsme se přesunuli do větší místnosti. Zde obě salónní společnosti dostaly do rukou text Nerudovy aktovky Ženich z hladu, jejich úkolem bylo text pročíst, vybrat z něho základní dějovou linku, tu přizpůsobit podmínkám svého salónu, rozdělit role a příběh připravit v několika rozžitých obrazech pro ostatní. Čtení aktovky však po několika minutách začalo studenty nudit, proto jsem přecházela mezi oběma skupinami a na stěžejní části dramatu je upozorňovala, či je sama převyprávěla. Studenti pak samostatně příběh zpracovávali. Členové německého salónu měli k dispozici slovníky, ty však využili minimálně, neboť je lákala především  hra s nedokonalostí jazyka, takže si se správnou gramatickou a lexikální stránkou překladu vůbec nelámali hlavu.

             Mezitím pracovala novinářská skupina na dalších úkolech, které měla zadané: vypracovat reportáž z dnešního dne, napsat fejeton, jehož téma je inspirováno zážitky ze salónní společnosti. Zároveň stále mapovala dění v obou salónech, fotodokumentovala je a připravovala se na nahrávání prezentace obou salónních „představení“. Pro psaní fejetonu a reportáže měli studenti k dispozici textové materiály, které mohou sloužit jako inspirace pro strukturu jednotlivých textů, ale využili jich minimálně. To se projevilo zejména u reportáže, jejíž výslednou podobu by asi žádné periodikum nepřijalo. Myslím, že na vině neúspěchu byly zejména vyčerpání a časový pres. Zato fejeton může být ukázkou reprezentativní podoby tohoto žánru. Již název fejetonu Domácí puťka naznačuje, jakým směrem se autorka textu ubírá. Prezentace výsledných produktů této skupiny proběhla až na samém závěru celého dne, tedy až po zhlédnutí obou salónních představení.

             Prezentace obou zpracování Nerudovy aktovky je zachyceno na DVD. Zde musím opět konstatovat, že práce německého salónu byla co do instrukcí prezentace zdařilejší. Pracovali s rozžitými obrazy, každý akt začali ze štronza a ve štronzu končili, což působilo přehledněji. I po herecké stránce byli výraznější, opět zejména pánové mluvili hlasitě a srozumitelně, možná jim vyhovovalo to, že se mohou v roli „schovat“. Dámská část skupiny byla o poznání stydlivější. K této prezentaci by však bylo možno se vrátit, chyby vypilovat. Myslím, že by to skupinu ještě bavilo.

             Druhá prezentace byla o něco méně kvalitní. Skupina pracovala s postavou vypravěče, což bylo zajímavé srovnání. Prezentace příběhu vlastními aktéry ale  někdy zadrhávala. Zde bych chtěla zmínit i práci s prostorem, aktéři byli vměstnáni do rohu a právě vypravěčka, jejíž role byla dominantní, stála v nejzazším koutě. Došlo i k několika nedorozuměním mezi hráči, nevěděli, co bude následovat, proto byla jejich prezentace o poznání váhavější. Skupina ale zapomněla,  že má do své práce vměstnat myšlenky češství a propagovat český jazyk.

             Stěžejní prací těchto skupin však nebylo dokonale zvládnuté představení, ale práce s divadelní hrou, pokus o její dramatizaci, vystižení zásadních míst děje, posun děje, hra s hrou. A to se myslím vydařilo.

             Závěrečným úkolem obou salónních skupin bylo studium dobových časopisů a jejich prezentace ostatním. Tento úkol byl zadán především proto, aby novinářská skupina mohla dokončit svou činnost a prezentovat ji ostatním.  Studenti se zaměřili zejména na prohlížení obrázků a čtení inzerátů. Myslím, že zde už bylo vidět, že jsou unaveni a těší se, až se budou moci rozejít.

             Po prezentaci prací novinářské skupiny a její vizi o podobě vzniknuvšího časopisu Salónek, následovala reflexe. Studenti dostali možnost se  vyjádřit, tuto možnost mohli však i odmítnout, všichni se ale o nějaký svůj dojem z obou dnů s ostatními podělili. Zde bych chtěla podtrhnout reflexi Dominika, který i před svou třídní profesorkou řekl: „…v životě jsem ve škole nedřel tak, jako dneska, a doufám, že už nebudu.“ Po ústní reflexi jsem studenty požádala i o písemné zpracování, protože vím, že některé věci se lépe píší, zejména pokud jsou pisatelé v anonymitě. Studenti tedy napsali své písemné reflexe, které se často odvolávaly  k jejich čekáváním. Po jejich odevzdání nám pomohli uklidit učebnu a rozešli se.

 

Reflexe studentů

            Několik konkrétních příkladů. Neuvádím ale všechna vyjádření, vybírám pouze ta, o nichž se domnívám, že jsou něčím zvláštní, či že poukazují na určitý jev, který je pro skupinu charakteristický:

  • Musím se přiznat, že jsem až do práce s vámi netušil, co takovéto projekty mohou obnášet. Díky vám jsme tuto problematiku velmi dobře pochopili i díky zábavné formě výuky.
  • Mně se oba dva dny velice líbily. Celý projekt byl podle mě nápaditý - ať se to týkalo občerstvení, tak i aktivity. Nemám ráda rozdělování do skupin, radši jednám sama za sebe, ale v tomhle podání se mi líbila i práce ve skupině. Byly to velice pěkné dva dny!
  • Ono se to těžko říká nahlas… Ale fakt to bylo dobrý J A třeba na nás paní profesorka uviděla, že jsme už trochu dospělí a že nám může důvěřovat… První dojmy se těžko odstraňují, ale snad jsme to dokázali…
  • Můj konečný dojem se nijak neliší od mého očekávání před začátkem celého projektu. Úsilí vložené do přípravy těchto dvou dnů muselo být veliké a také se to projevilo - celé dva dny nenastala chvíle, kdy bych se nudila, naopak každá minuta byla velice zábavná a také poučná. Myslím, že jste velice kreativní. Přeju mnoho úspěchů.
  • Mně se tyhle dva dny velice líbily, překonaly dalece moje očekávání, přál bych si, aby se to mohlo někdy opakovat, organizace se mi velice líbila a myslím, že své úkoly jste zhotovila výborně, děkuji vám, že jste nás vytrhla z každodenního nudného školního drilu J
  • Šlo vidět, že vám dalo velkou práci připravit pro nás oba dva dny, dostat ten nápad a od nápadu to přenést k realizaci, ale myslím, že jste se svého úkolu zhostila výborně a bylo to hodně zajímavé a poučné. Určitě bych byla pro nějaký další projekt. Nechcete jet s námi na školní výlet? J
  • Pokud mám hodnotit, tak musím říct, že se mi tento projekt moc líbil. Vyzkoušeli jsme si nové věci, a i když mě třeba někdy něco ne zcela bavilo, díky vám a našemu kolektivu mě to donutilo postupně změnit svůj názor a dát tomu šanci. Myslím si, že jako kolektivu nám to moc dalo. Stmelili jsme se dohromady a vyzkoušeli jsme si i nenucenou spolupráci docela s nadšením, které se u nás jen tak nevidí. Děkuji.

 

            

 

 

[1]             Příloha č. 7

Střední pedagogické školy

Střední pedagogické školy evamachkova Čt, 01/04/2018 - 13:39

Obsah kapitoly:

Peter Pan, SPgŠ Odry

Klára Fidlerová, Čáslav - Divá Bára a Tristan a Isolda

Viz též 4 ženy a 1 válka v kapitole Válka a totalita 20. století

 

Autor příběhů Petra Pana, James Matthew Barrie 1860 – 1937), napsal nejprve hru o Petru Panovi, kterou pak přepracoval a rozvedl v próze, nejdříve úvodní část Petr Pan v Kensingtonském parku, a pak dvoudílným i Petrem Panem a Wendy.  Všechny tři díly vyšly česky v překladu Jirky Malé v roce 1927, ale další verze, z nichž literárně nejkvalitnější je převyprávění Pavla Šruta z r. 1997, Kensingtonský park opomíjejí a soustřeďují se hlavně na dobrodružné epizody. Zkresluje to smysl celého díla, které na počátku 20. století reagovalo na zlom v pojetí dítěte a dětství.. Zdeněk Helus o tom píše ve své knize Dítě v osobnostním pojetí (Portál 2004):  „Zarážející je, v jak velké míře chyběla v tehdejší společnosti vnímavost vůči bolesti a utrpení dětí – dítě bylo vesměs chápáno jako malý dospělý, který je oproti dospělému ve všech ohledech nějak umenšen, a to i co do vnímání strádání; lépe než dospělý si na ně zvyká a smíří se s tím… Od počátku 20. století se… formovaly pozoruhodné impulzy vyzdvihující pozitivní kvality dětství, jimž má být věnována edukační péče především...  Šlo o snahy povšimnout si dětství jako životní etapy, která potřebuje být respektována, nemá-li celý další vývoj osobnosti doznat vážných škod.“ Helus dále pokračuje o reformních pedagogických směrech první třetiny 20. století které měly postoje k dítěti narovnat.  Našeho školství se však bohužel dotkly jen v míře zcela nedostatečné, díky čemuž dnes svobodný svět doháníme s obtížemi.

Peter Pan aneb Nenaplněné dětství

Romana Hlubučková, Žaneta Šimlová (Káňová), Markéta Zborníková

Dne 30. 1. 2012 se studenti druhého ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy sv. Anežky České v Odrách, zúčastnili projektu „Peter Pan aneb Nenaplněné dětství“.  Tento dramaticko-výchovný projekt byl zaměřen na problematiku dětství, jeho hodnoty a významu v průběhu dějin lidstva. Studenti se prostřednictvím dramatických činností ponořili do příběhu z počátku 20. století, tzn. „století dítěte“, kdy se poprvé mluví o dítěti jako o plnohodnotné bytosti, která má své vlastní potřeby a práva. Na počátku minulého století vznikla nejen významná díla z oblasti pedagogiky (např. Století dítěte od Ellen Key), ale taktéž díla adresována přímo dětem. Právě jedno z těchto děl, bylo inspirací pro zmíněný projekt. Postava Petra Pana se poprvé objevuje v díle Petr Pan v Kensingtonské zahradě, jehož autorem je J. M. Barrie. Příběh vykresluje postavu malého chlapce, který ze strachu, že přijde o svůj dětský svět, učiní rozhodnutí, které jej připraví o to, co je pro dítě nejdůležitější, a to svou matku a pocit lásky.  Studenti se v průběhu šesti vyučovacích hodin měli příležitost, skrze hru v roli, improvizaci a hru s předmětem a loutkou, seznámit s postavou Petra Pana a jeho osudového rozhodnutí. Pod vedením tří lektorek si studenti nejen rozvíjeli své dosavadní dramatické dovednosti, ale také práci ve skupině a znalosti z oblasti dějin pedagogiky 20. století.

Charakteristika skupiny:     Skupina navštěvuje Střední pedagogickou a Střední zdravotnickou školu sv. Anežky České v Odrách, kde druhým rokem studuje obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Má dvacet dva studentů, z toho jednoho chlapce. Skupina se s dramatickou výchovou setkala v prvním ročníku svého studia. 

Mezipředmětové vztahy: dramaticko-výchovný projekt je provázán s obsahem předmětu Pedagogika, jehož učivem daného období bylo „pojetí dítěte a dětství v proměnách času“ a Anglický jazyk, kde studenti pracovali s knihou E. Key: Století dítěte.

Námět:           Dětství

Předloha:       Petr Pan v Kensingtonském parku, J. M. Barrie

Téma:             Každý má právo být dítětem

Cíle:               

Pedagogické: student získá poznatky z oblasti dějin pedagogiky - „století dítěte“ 1. pol. 20. století; seznámí se s literárním dílem Peter pan v Kensingtonském parku, J. M. Barrie.

Osobnostně – sociální: student se podílí na společné tvorbě, obohacuje skupinu o vlastní                        podněty, kriticky reflektuje vlastní práci i práci skupiny

Dramatické: student rozvíjí improvizované jednání a vlastní dovednosti spojené s hrou                           v roli (vstoupí do role a přirozeně v ní jedná), oživí předmět v kontextu                            dramatické hry.

Metody, techniky: metoda plné hry (etudy), metody verbálně zvukové (např. alej, akce – narace, zvuková kulisa, horká židle), metody pantomimicko – pohybové (proxemické škály postojů, živé obrazy, orientace v prostoru, štronzo, aj.), metody graficko - písemné (mapa, dopis, psaní příběhu podle ilustrací), metody materiálově - věcné (předmět, práce s materiálem – noviny, stínohra), metoda hraní rolí, improvizace, interpretace.

Strategie vedení: učitel v bočním vedení (instrukce, otázky), učitel v roli (př. Šalamoun).

 

Úvod lekce                                                                                      

/cca 15 minut/

V úvodu projektu žáky seznámíme s organizací dne, která bude podřízena časovému rozvrhu jednotlivých částí projektu. Po krátkém představení jednotlivých lektorek vyzveme žáky, aby se představili. Požádáme je, aby se rozpomněli, na podobu svého jména (či přezdívky), kterou jejich rodiče, při jejich oslovování, používali. Poté napíší své jméno (nejlépe to z dětství) na lepící štítek, který si umístí na viditelnou část těla.

„Mé dětství“ – 1. část projektu                                         

/cca 45 minut/

Dětská hra (rozehřívací část) -         činnost začne chůzí po prostoru, kdokoliv zvolá název jakékoliv dětské hry, v tu chvíli ji začnou všichni hromadně hrát.

Jak jsem viděl/a svět Dětství studentů – jejich představy, dětské sny, světy a fantazie, bytosti

Po skončení předchozí aktivity je požádáme, aby si opět vzpomněli na své dětství a na to, jak vypadal svět jejich očima. Co vnímali, co viděli, co si představovali..traumatický zážitek z dětství – jeden vypráví příběh, ostatní ,,ilustrují“

Poté se rozdělí do skupin (po 5 – 6 žácích), kde si navzájem své závěry vymění/ skupinová diskuse.

Dětské „výkřiky“ – studenti zůstanou ve skupinách, na papír zaznamenají informace, které si vyměnili v předešlé činnosti, ve formě „replik dětí“ („Chytej“; „Pozóóór jedu“; „Prosím, ještě pohádku“, aj.). Studenti se postaví do prostoru, lektor stojí ve středu místnosti. Na koho ukáže, ten vytvoří živý obraz dítěte a přednese repliku.

Reflexe – první část projektu uzavřeme reflexí na otázku:   Jaký byl Váš dětský svět? Studenti ve skupinách vytvoří živý obraz. Na závěr proběhne diskuse: „dětství je když…“

.

PŘESTÁVKA 10 min.

 

„V Kensingtonském parku“ – 2. část projektu   

/cca 60 minut/

Vstup do parku – studenti stojí na jedné straně místnosti. Imaginace: „Před Vámi je kovová vstupní brána. Jak vypadá?“ Studenti popisují tvar, velikost, detaily. Je puštěna hudba (zvuky zahrady) a studenti vchází do imaginární zahrady jako děti.

Ocitáme se před branou parku, kde si ,,nasazujeme“ brýle dětství, hudba

  • různými úryvky textu provázíme parkem, dívejte se na to očima dítěte
  • rozmotání velké mapy, která byla zatím srolovaná na zdi – na ní je náčrt parku (velmi jednoduchý s popisky)
  • Hraje hudba ( smích vil, šumění, voda,…)
  • Mohou kreslit na mapu, malovat, rozmáchnout se – konkrétní kresby, náladové, pocitové abstrakce, mohou mezi sebou diskutovat
  • ,,vypravěč ještě neví o některých zákoutích, děti možná ano…“ -??

Diskuse o dětství, o fantaskních světech,…

  • konkrétní otázky – reflexe
  • klademe otázky, oni odpovídají na lístečcích anonymně – lístečky uprostřed kruhu, každý si vylosuje, odpovídá za autora – reprezentuje názor jiného, snaží se vysvětlit, proč si to tak autor myslel

Cesta zahradounarativní pantomima, studenti jsou provázeni jednotlivými částmi parku prostřednictvím úryvků z knihy. Na určitých místech se zastavují – zde probíhají další činnosti.

Narativní pantomima: četba úryvků textu

text str. 7-10

Hrb – závody v běhu – zpomalená pantomima, studenti si dávají závody v běhu – rychlost pantomimy je určena ťukáním na ozvučná dřívka.

text str. 12

Alej čajových kotlíků – skupina se postaví do aleje, hráči představují kaštanové stromy, které dětem do hrníčků hází květy. Jeden hráč prochází alejí, ostatní velmi pomalu naznačují prstem padající květ – procházející hráč má za úkol všechny květy pochytat do hrníčku (dlaň).

text str. 13-14

Rybník alter ego, studenti se rozdělí do dvojic, jeden je dítětem, druhý je jeho vypravěčem. Vypravěč vypráví, co „dítě“ u rybníka nejraději dělá, žák to pantomimicky předvádí. Dvojice se vymění.

text str. 14

Šlapání cestiček – kolem rybníka jsou různé cestičky, které si vyšlapaly samy děti. Pantomimizace prostředí, první žák vchází do prostoru, svou chůzí, jednáním vyznačuje první cestičku. Hráči se postupně přidávají – jejich úkolem je dodržovat vyšlapané cestičky dětí.

Učitelka:: „Mohlo by se zdát, že park je obyčejný, jako kterýkoliv jiný, avšak není tomu tak. Když se zaposloucháte, můžete slyšet prapodivné zvuky“.

Tajemné bytosti – třída se pohybuje po prostoru, kdokoli vydá jakýkoliv zvláštní zvuk. Je určen člověk, který má za úkol zjistit, odkud zvuk přichází. Skupina se neustále pohybuje, úkolem je, aby posluchač nezjistil, kdo je zdrojem zvuku.

Park v noci – ožívání bytostí, zvuková kulisa, hráči sedí zády k sobě, zavřou oči a jen vydávanými zvuky vytváří prostředí nočního Kensingtonského parku.

Mapa Kensingtonského parkumalba mapy, přes celou stěnu se roztáhne mapa s nápisy jednotlivých částí parku. Studenti mají za úkol do ní domalovat vše, co prožili, vše, co si myslí, že děti v parku vidí. Kulisu tvoří zvuky přírody. Části, parku, do nichž jsme neměli příležitost zajít, a které jsou v mapě taktéž zakresleny, si studenti vylosují. Tyto části s textem jejich popisu budou rozprostřeny ve třídě, až na jediný tzv. Ptačí ostrůvek (ten bude předmětem činností v další části projektu). Úkolem skupiny je prostřednictvím plné hry předvést zbytku skupiny, co se v této část parku odehrává. Ostatní podle jejich etudy zaznamenávají do mapy, co se o této části dozvěděli.

Jak to chodí v parku, na ostrově

  • v parku jsou ptáci, honí se, molekuly – vajíčka, ptáci na stromě – na lístečcích – jakými jsou ptáky

Reflexe – „co vše, podle Vás, děti v parku vidí?“ – diskuse nad mapou.

 

PŘESTÁVKA 10 minut

 

„Ptačí ostrůvek“ – 3. část projektu                                   

/cca 60 minut/

Všichni na strom – nacházíme se na ptačím ostrově, kde žijí pouze ptáci. Studenti jsou v jejich roli, dělají si to, co chtějí, dokud nepřijde Šalamoun (lektoru se otočí čelem ke skupině), v tu chvíli se všichni slétnou na jedno místo v místnosti – strom.

Když jsou z ptáků dětičetba – zrození dětí

text str. 15

Maminčin dopisdopis, studenti se vžívají do rolí maminek, jejich úkolem je napsat dopis (2-3 věty), v němž popíší dítě, které si přejí. Po napsání dopisu jej studenti jednotlivě přečtou. Jako odpověď dostanou lísteček (od Šalamouna – lektor v roli), na němž bude napsaná charakteristika dítěte, které dostanou (odpovídá typologii temperamentu).

Škála pocitůproxemické škály, lektor si stoupne do místnosti a každý žák vyjádří svým postojem a vzdáleností od něj pocit, postoj z rozhodnutí Šalamouna.

Šalamounhorká židle, Šalamoun se posadí na židli a každý hráč, už mimo roli, se jej může na cokoli zeptat. Úkolem je dozvědět se o Šalamounovi a jeho úloze co nejvíce.

Zrození dítěte – studenti se mají za úkol rozdělit do skupin podle temperamentu, který obdrželi (chodí po prostoru a pantomimicky vyjadřují emoci vztahující se k danému temperamentu). Animace zrození (2 min.) – úkolem skupiny je vymyslet a realizovat etudu zrození dítěte – mohou použít stínohru, práci s materiálem (papír, plast, igelit), práci s tělem, práci se zvuky.

 

PAUZA 15 minut

 

„Tak – něco - mezi“ -  4. část projektu     

/cca 90 minut/

„Na Ptačím ostrově se narodil, stejně jako všechny děti, i Petr“

Jak to chodí v parku, na ostrově

Kdo je Petr? – čtení z knihy

text str. 17 – 18

    • V parku žije kromě bytostí ještě někdo. Je mu 10 dní, jmenuje se Petr a je tak-něco-mezi
    • Příběh narození Petra a odchod od matky – všichni jsme Petr Pan, stojíme na římse okna v ložnici a dáváme dohromady seznam pro a proti – proč odejít, proč ne
    • Petr se rozhodl odletět do parku

Těsně před odletem – studenti se rozdělí do trojic. Jeden z trojice je Petr, druhý ďábel, který jej láká k odletu, třetí anděl. Petr se má rozhodnout, zda se vrátí do parku. Diskuse nad závěry z jednotlivých skupin.

Otázka: „co vedlo Petra k tomu vrátit se do parku?“ Studenti hledají společný důvod.

Setkání s obyvateli parku – studenti jsou v rolích Petra, lektoři v rolích nadpřirozených postav, které Petra v parku nechtějí. Obyvatelé Petra z parku vyženou na Ptačí ostrov

Život ptáka – na ostrově se Petra ujme Šalamoun, učí jej být ptákem - ve skupinách ztvární to, co se Petr musí ze života ptáků naučit -  rozehrávané živé obrazy + ozvučená pantomima, skupina má nejméně pět hráčů, 3 představují Petra a ptáky, dva vytváří zvukový doprovod.

Cesta z ostrova – vyprávění učitele podle knihy

Bál víl a skřítků – úkolem je oživit předmět jako vílu či skřítka. Studenti se rozdělí po 6 – 7 hráčích, z nichž minimálně čtyři oživují předmět, ostatní vytváří zvukovou kulisu hudebního doprovodu na vále.

Učitel: „Odměnou za hru na flétnu splní víly Petrovi přání“

Jaké je tvé přání? – studenti stojí v aleji, lektor prochází, studenti reagují replikou Petra, co by si přál, aby mu víly splnily.

Cesta domů – Petrovi je splněno přání (dostane křídla) dostat se domů- imaginární okno před sebou – studenti popisují, co za ním vidí (mluví jen ten, koho se dotkneme!) Četba z knihy, kdy Petr mluví o mamince! (na dotyk promluví)

Text str. 58

Druhý návrat Petra domů – co se stane – etuda- plná hra studentů. Jejich úkolem je vymyslet konec příběhu. Co se stane, až se Petr podruhé vrátí domů.

Text str. 64 - 65

Kruh pocitůstudenti sedí v kruhu, zády k sobě, říkají pocity, které mají ze zavřeného okna.

Ilustrace – ve skupinkách dostanou ilustrace, které mají za úkol chronologicky seřadit + dopsat popisy vystihující části příběhu. Příběh je vyprávěn lektory.

 

Závěr

/cca 30 min/

Reflexe – „Co mi přinesl tento příběh? Jaké je jeho téma?“ Prostor pro volnou diskusi nad příběhem a jeho tématem.

Teorie – povídání o Století dítěte, díle J. M, Barrieho a předání teoretických materiálů.

Závěr z realizace projektu

Shrnutí

Plánované činnosti proběhly v souladu s návrhem projektu. Projekt se podařil naplnit v plném rozsahu. Bylo využito mezipředmětových vztahů např. pedagogika a anglický jazyk.

V rámci předmětu pedagogika bylo studnetům sděleno několik informací o „století dítěte“, zadán úkol do pedagogiky (získat více informací o tomto období – informace budou předmětem diskuse v hodině pedagogiky).

Do anglického jazyka si měli studenti přeložit názvy kapitol z knihy The Century of the Child od Ellen Key, autorky pojmenování „století dítěte“. Zmíněné překlady byly opět předmětem pro diskusi v předmětu anglický jazyk.

Asociace studentů k dnešnímu dni:

překvapení, vzpomínání, pohádka, deprese, sranda, mrtvé děti, rodina, ptáci, nápady, vybarvování, komiks, tanec se šátkem, nádhera, zarážející, všechno zapadalo, zrození, zajímavé, tajemné, boží, dětství, napínavé…

Prameny a informační zdroje

BARRIE, J. M. Peter Pan v Kensingtonském parku. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1927

KEY, E. The Century of The Child, New York: The Knickerbocker Press, 1909.

 

Dvakrát Klára Fidlerová, SOŠPg v Čáslavi

 

Divá Bára

Dvě úvodní, po sobě jdoucí lekce osobnostní a dramatické výchovy mají sloužit především k získání kolektivu pro dramatickovýchovnou práci, seznámení s jejími hlavními metodami a k navození atmosféry důvěry a tolerance ve skupině. Látka byla vybrána jakožto vhodná a inspirující pro dívčí skupinu ve věku přibližně 15 let. Výběr situací z textu a vlastních metod byl ovlivněn jednak pedagogickým zaměřením dívek, jednak tím, že naprostá většina z nich nikdy dramatickou výchovou neprošla. Vzhledem k tomu, že lekce byly koncipovány skutečně jako úvod do předmětu ODV (v praxi následovaly po úplně první, seznamovací hodině), nepokládám za nutné blíže charakterizovat skupinu, o níž jsem při plánování tohoto projektu koneckonců měla jen velmi málo informací.

Obě lekce jsou prostoupeny pohybově-slovním rituálem, který v rámci lekce plní poměrně velké množství funkcí, jež rozhodně stojí za bližší popis. Na prvním místě, jak je i ze zběžného čtení obsahu lekce vidět, tvoří rituál jakousi kostru lekce, na niž se navěšují jednotlivé techniky zkoumající příběh a jeho témata. Tím pomáhá příběh členit na menší sekvence a rytmizovat jej. Rovněž plní funkci epického vypravěče, který do příběhu vtahuje důležité informace, jež z různých důvodů není možné či vhodné hrát, nebo posouvá čas příběhu. Využíván je i jako prostředek reflexe; nejen že pauzy v rytmickém opakování nutí hráče k jejich zaplnění vlastními představami, názory apod., ale už samotné zařazení rituálu po dramaticky náročnější aktivitě umožňuje hráčům od příběhu odstoupit a reflektovat prožité mimo roli, uvědomit si své pocity ve fiktivní situaci atd. Z hlediska osobnostně-sociálního má rituál velmi pozitivní vliv na stmelování kolektivu, přirozeným způsobem totiž odbourává ostych z fyzického i očního kontaktu a svou vlastní podstatou (společně opakovaným rytmizovaným pohybem a společně pronášeným slovem) vytváří v hráčích pocit sounáležitosti, spolupodílení se.

Pro všechny tyto důvody je zaváděn právě již v úvodních hodinách s tím, že může být opakován, variován, doplněn i ve všech hodinách následujících, což kromě již zmíněného pocitu společenství, přináší velké výhody pro rychlý management pozdějších lekcí. V nich už není třeba dělat dlouhé expozice, stačí malý signál pro započetí rituálu, jenž už samospádem vtáhne hráče do hry a učiteli umožní již soustředěným žákům briskně a efektivně podat nové zadání. Za vhled do funkcí rituálu a výhod jeho užití vděčím paní Haně Švejdové.

Vzhledem k tomu, že v 1. ročníku SOŠPg se většina studentek potkává s dramatickou výchovou poprvé v životě, je třeba je postupně seznámit s hlavními metodami a technikami tohoto oboru. Mezi nejfrekventovanější patří metoda plné hry a živý obraz, jež jsou nadto typickými metodami, se kterými si, ač na nižší umělecké úrovni, poradí i úplní začátečníci. Vedle reflektivních technik, jejichž cílem je přimět studentky přemýšlet nad hraným a projevovat své myšlenky před ostatními, se tedy náplň obou lekcí skládá převážně z variant plné hry a živých obrazů. Hráčky se s nimi ovšem seznamují v průběhu lekce postupně. Nejprve si je zažijí jako diváci, a to v úvodních částech lekce, kdy živé obrazy a plnou hru prezentuje učitel v roli, resp. učitel v roli a vybrané, přesně instruované studentky. Dalším krokem jsou jednodušší formy těchto metod/technik; oběma mají hráčky znázornit nějaký děj, činnost. Až poté přistupujeme k tomu, že živým obrazem chceme vyjádřit postoj a plnou hrou situaci dramatičtější, vyvolávající pocity, jdoucí k podstatě hry, k tématu.

 

Bára – úvodní hodiny ODV pro 1. ročník

Motto: „Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala; každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu. – Neponižuj sebe, nepovyšuj mne, jsme si rovny“                   Božena  Němcová, Divá Bára

Souhrnné cíle celého projektu:

Osobnostně-sociální cíle

- Budovat atmosféru důvěry a tolerance ve skupině.

- Uvědomit si, že na každém z nás je něco, čím se odlišuje od ostatních, a to odlišné je možné vidět z různých úhlů pohledu. Jednomu se to líbí, druhému ne. Uvědomit si, že nemáme člověka soudit podle povrchních informací.

- Vyzkoušet si vnímání odlišnosti z více úhlů pohledu.

- Hledat v odlišnosti jedinečnost a krásu, hodnotu.

Dramatické cíle

- Seznámit se se základními metodami a technikami dramatické výchovy.

- Hrát v roli (přijmout postavu a jednoduchými prostředky ji prezentovat)

Literárně výchovné:
  • Poznat aktuálnost a hodnotu literárního příběhu, který se běžně předkládá jako povinná četba, ukázat, že i dnes má smysl číst Boženu Němcovou, potažmo i jiné „staré“ knihy

První lekce

Specifické cíle:

Osobnostně-sociální cíle

- Dostat možnost ventilovat, čím si připadám odlišná.

Dramatické cíle

Seznámit se s metodami a technikami: učitel v roli, kolektivní role, živý obraz jako znázornění děje, polopřipravená plná hra, reflexe v roli, reflexe mimo roli)

1. Rituál: (V kruhu za ruce)

Utíká, utíká čas (chůze doleva, tlesknutí)

Sešly jsme se tady zas (chůze doprava, tlesknutí)

Já jsem tu (ruce na hrudník)

Ty jsi tu (ruce na stehna a předklon s pohledem do očí spoluhráčů)

My jsme tady (paže vzhůru, chytit se za ruce)

Pojďme dát hlavy dohromady! (opsat rukama tři čtvrtě kruhu a předklonit se hlavami k sobě)

Berany, berany duc!(kroutit hlavou a mírně ducnout)

a) naučení slov i pohybů jejich pomalým rytmickým opakováním, postupně zrychlovat.

b) Do rytmu prvních dvou veršů se vypráví úvod příběhu. „Utíká, utíká čas“ (udělám na ně pssst), Jsme v malé vesnici na Vysočině, „sešly jsme se tady zas“- jmenuje se Vestec – „utíká, utíká čas“- a píše se rok 1850- „sešly jsme se tady zas.“ V té vsi žije spousta počestných a pracovitých žen (ukázat na nás).  Rituál od začátku, místo šestého verše: Máme zas práce až nad hlavy (položit ruce na hlavu): Co děláme? – pantomimicky předvádíme různé činnosti, které ženy na vsi dělávají během dne (vaření, dojení, modlení, „drbání“) „Berany, berany duc“- sdělení, že se Barboře a Jakubovi v pastýrně narodilo miminko. Půjdeme se na ně podívat? (10min)

2. Chování miminka sousedkami: učitelka v roli sousedky přinese zpoza dveří z prostěradla a šátků uvázané „miminko“. Dívky si ho v kruhu předávají a mají děvčátku do peřinky popřát, jaké by mělo být, jak by mělo vypadat, co by mělo či nemělo umět, dělat, aby se mu na vsi žilo dobře (5min)

3. Rituál: utíká, utíká čas, přešel týden, druhý, sešly jsme se tady zas: přešel i třetí a čtvrtý… a my se podíváme do pastýrny znovu. Rituálem posuneme čas o čtyři týdny (5min)

4. V šestinedělí: Za pomoci jedné z dívek v roli maminky vytvoříme pro ostatní tři živé obrazy: s maminkou a miminkem, následně s maminkou u plotny a poslední s maminkou ležící na zemi. Následuje diskuze: Co se asi mohlo stát? (10min)

  1. Fáma o polednici: dvě instruované studentky a učitelka v roli sousedky-klepny přehrají, co se dělo dál: klepna přijde na návštěvu, najde Barboru v mdlobách, přivede ji k sobě, hned na to přichází porodní bába, ptá se, co se stalo, klepna začne vymýšlet báchorku o polednici a divém dítěti, porodní bába se jde podívat na miminko a ujišťuje, že je to ta samá holčička, které pomohla na svět. (5min)
  2. Fáma se šíří: Klepna svolá všechny sousedky a šíří mezi nimi fámu tichou poštou- je to divé dítě, podstrčila ji polednice, má takové obrovské tmavé oči, spoustu vlasů, vůbec nepláče. (5min)
  3. Rituál kolo času: Do rytmu rituálu učitelka říká, že Barunce zůstaly velké oči, nepoddajné tmavé vlasy, nezůstala jí však maminka, která do roka umřela. Tatínek se však o Báru hezky staral. Dívky dodávají, co pro ni dělal; když jí bylo pět, našla si kamarádku Elišku, neteř pana faráře (po kruhu se rozdělí v rytmu rituálu na Barunky a Elišky). (5min)
  4. Kamarádky: rozžité živé obrazy ve dvojicích ilustrující, jak spolu Barunka a Eliška trávily čas, beze slov, s pomocí louskání prsty (10min)
  5. Rituál: kolo času: připomenutí, co sousedky přály Barunce, aby se jí žilo dobře; ona ale vyrostla v dívku, Báru, která s tím měla pramálo společného (5min)
  6. Čím se Bára odlišovala a co na to sousedi: učitelka pošeptá Bárám z předchozího kola, čím se Bára lišila od ostatních (umí plavat, má kudrnaté, nepoddajné vlasy, veliké oči s dlouhými řasami podobné kravským, nebojí se chodit po tmě kolem hřbitova, umí uklidnit rozzlobeného býka, má velikou sílu- nosí těžká vědra s vodou jakoby nic, umí se prát, a to dokonce s chlapci …- každé dívce jednu věc), a ty pak spolu se svými partnery ve dvojici zahrají situaci, v níž někdo ze sousedů zjistil, v čem dalším je Bára tak jiná. Důležitá je též reakce sousedů.
  7. Když se někdo zeptal, co se Elišce líbí na Báře a Báře na Elišce, co mu odpověděly? – krátká reflexe v kruhu (15min)
  8. Eliščin odjezd do Prahy: učitel čte dopis pro Elišku od tety z Prahy
  9. Reflexe: Co máte třeba i vzdáleně společného s Bárou? Kdy jste se v dnešní hodině necítily dobře a proč? Co se vám na dnešní hodině líbilo?

 

Druhá lekce

Specifické cíle:

Osobnostně-sociální

- Prožít si pocit vyděděnosti, jinakosti.

- Reflektovat různost pohledů na jednu věc.

- Rozvíjet schopnost mluvit o svých představách, myšlenkách a případně pocitech před skupinou.

Dramatické cíle
  • Seznámit se s metodami a technikami: živý obraz jako znázornění postoje, kolektivní role, písemná reflexe.
  • Rozvíjet představivost.
  • Rozvíjet reflektivní dovednosti.
Literárně výchovné cíle
  • Rozvíjet schopnost abstrahovat z příběhu téma.
  • Hledat analogie literárních motivů a témat v reálném životě.

 

  1. Rituál- v něm reflexe toho, co víme o Báře (5min)
  2. Relaxace: představy …Jste Bára a koupete se nahé v řece, najednou to v křoví na druhém břehu zachrastí, jako by odtamtud někdo, něco vyšel/vyšlo; pasete krávy, je krásný slunný den, nastavujete tvář sluníčku, kolem voní louka, šumí les, cítíte na tváři vítr a náhle i něčí pohled, otevřete oči a spatříte, jak se na kraji lesa prudce otočil myslivec a spěšně kráčí do lesa, je večer a vy sedíte na lávce nad potokem, vedle sedí váš pejsek, díváte se, jak zapadá sluníčko, posloucháte ptáky, kteří se ukládají k spánku, sledujete cestičku k lesu po jednotlivých kamíncích až pohledem narazíte na pevné kožené boty a zelené kalhoty, pozvednete oči a zjistíte, že opřený o vrbu stojí asi padesát metrů od vás onen myslivec a dívá se na vás, tentokrát se neotočí a neodchází, ale zvedne ruku a opatrně zamává. Máte poprvé možnost si ho prohlédnout, i když trošku zdálky, jeho postavu, postoj, vlasy, tvář a v ní hlavně oči, líbí se vám- (raději říci konkrétně), je starší než vy, už je mu hodně přes dvacet. (10min)
  3. Reflexe: Který z prožitků byl pro vás v Bářině kůži nejintenzivnější? Kterými smysly jste vnímaly nejvíce? Co jste si pomyslely, když jste poprvé měly pocit, že vás někdo sleduje? Jaký jste měly pocit, když jste se v tom utvrdily? Jaký, když jste zjistily, že je to nejspíš obdivné pozorování? (5min)
  4. Čtyři živé obrazy: Víme, co Bára prožívala po dobu Eliščiny nepřítomnosti mimo ves, ale jaký byl její život ve vsi? Jaký měli k Báře vztah chlapci, děvčata, ženy ze vsi, muži ze vsi? Skupina se rozdělí na čtyři menší skupinky a ty vytvoří živé obrazy znázorňující vztahy těchto lidí k Báře či konkrétní situaci. Bára může a nemusí být součástí obrazu. Zdůrazníme, že škála pocitů a vztahů u vesničanů mohla být hodně různá. Postavy na vyzvání verbalizují své myšlenky. (10min)
  5. Rituál-kolo času (5min)
  6. Eliščin příjezd a vití věnečků: dívky v kolektivní roli Báry, učitelka v roli Elišky se snaží z Báry vydolovat, jestli na někoho nemyslí… a sama naznačuje, že se má s čím svěřit také, nakonec se svěří, že má v Praze lásku, ale teta a strýček, že jí předhazují pana správce ze sousední vesnice, ale Elišce se vůbec nelíbí. (10min)
  7. Rituál: kolo času, čas se vleče pomalu, Elišce nepřichází dopis z Prahy, ale za to se ve vsi dějí divné věci, po klekání nahlíží do oken vesničanů přízrak, který všichni považují za smrtku, jindy ji vídají u hřbitova (5min)
  8. Upír s maskou: hra s pravidly, usilující o navození nepříjemného pocitu (strachu) u hráčů-vesničanů; učitelka si vezme na sebe masku a loktuši a stojí uprostřed kruhu vesničanů. Na koho se zadívá, k tomu se pomaličku sune a snaží se ho chytit za krk, vybraná oběť se může zachránit jen tak, že se zadívá na někoho z kruhu a ten vyřkne její jméno. (10min)
  9. Reflexe vně příběhu: Co myslíte, že na ten přízrak říkala Bára? …pokud se studentky dovtípí, že oním přízrakem je převlečená Bára, zeptáme se, co si o tomhle jejím nápadu myslí: považují ho za řešení Eliščiny situace? Jak ho vidí z hlediska morálky? Je to, co Bára udělala pro Eliščino dobro, správné, nebo ne? Z jakého hlediska?…  Pokud to nebyla Bára, co to mohlo být? My se teď na to podíváme očima vesničanů. (10min)
  10. Živý sociogram: všichni najednou se vrátí do předchozích živých obrazů vesničanů, učitel je znovu obejde s maskou na tváři, podívá se jim zblízka do obličeje, aby u nich zintenzivnil pocit úzkosti, pak odejde, vrátí se v roli starosty s maskou a loktuší v ruce a sdělí vesničanům, že chytili divou Báru, že to byla ona, kdo je strašil; mimo roli požádá hráčky, aby v rolích sousedů zaujaly k židli, na niž za chvíli usedne Bára, postoj a výraz odpovídající jejich vztahu k Báře. Poté se na židli postupně vystřídají všechny dívky, aby zakusily situaci v Bářině kůži. (15min)
  11. Trest- rituál: v rytmu rituálu: učitelka uzavře starostovým trestem; Bára má strávit noc v márnici…učitel v roli starosty rozdá všem kusy látek, jimiž si v následujícím kroku přikryjí alespoň hlavy, a pošle je do márnice pevným nekompromisním hlasem (5min)
  12. Reflexe v márnici: hráči se odeberou na co nejvíce izolované místo a přikryjí se látkou, když mají všichni hlavy zakryté, přejde učitelka z role starosty mimo roli a komentuje: Báru sousedé zamkli na hřbitově v márnici a odešli, začalo se pomalu stmívat, Bára se nebála, věděla, že nemá čeho, promítala si ale v hlavě vše, co vedlo k tomu, že ji průvod, v němž byla kromě Elišky a táty celá ves, vyprovodil až sem. Hráčky napíší, co šlo Báře hlavou, jak se cítila… až budou mít Bářinu zpověď hotovou, nechají ležet dopis na zemi a sednou si do kruhu. (10min)
  13. Milostný dopis: učitelka vyzve hráčky, aby nechaly dopis- Báru, její duši ležet na místě a přišly k ní. Sdělí jim, že když se úplně setmělo, přišel za Bárou táta a přinesl jí dopis, který mu odpoledne donesl mladý myslivec Jan. Když ho Bára otevřela a při svíčce začala číst, ihned zjistila, že je to dopis milostný, ba co víc, dopis, ve kterém našla všechno, co potřebovala slyšet. Dívky společnými silami „napíší“- posílají si obálku (každý řekne jednu či dvě věty) dopis pro Báru.(Putuje od učitelky po kruhu opět k učitelce, která dodá závěr a podpis.) (10min)
  14. Rituál: Dodáme, jak se vyřešil Bářin i Eliščin problém.(5min)
  15. Reflexe mimo role: hledání analogií v současném světě a životě mladých lidí

(10min)

  1. Rozdání lístečků s mottem příběhu: Dívky lístek nemají zatím číst. Mají si během týdne najít chvíli, kdy budou o samotě a budou si moci zavzpomínat na Bářin příběh a zamyslet se nad tím, co bude napsáno na lístku.

Poznámky k realizovanému projektu

Své studentky se od začátku snažím vést k umění reflexe vlastní osoby, skupiny a práce v hodinách osobnostní a dramatické výchovy, a proto od nich vyžaduji v prvním ročníku každé čtvrtletí krátkou písemnou úvahu na tato témata.  Reflexemi prvního ročníku, který si se mnou prošel ve dvou lekcích příběhem Divé Báry, se mohu směle zaštítit, když řeknu, že Divá Bára byla snad nejšťastnějším možným startem pro začátečnickou dívčí skupinu tohoto věku. Dívky na projekt jako celek i na jeho jednotlivé části vzpomínaly ve svých reflektivních úkolech ještě půl roku poté, dokonce kdykoli o těchto hodinách znovu mluvily, nazývaly hlavní postavu nikoli Bárou, ale Barunkou, jak jsme ji jmenovaly, když byla v našem příběhu ještě malým dítětem.

Nejdůležitější zpětnou vazbou dokazující, že se mi podařilo dosáhnout nejdůležitějšího osobnostně-sociálního cíle projektu, však pro mne byly zprávy dívek o tom, že od té doby, kdy jsme společně projekt Divá Bára realizovaly, se  více zamýšlejí nad situacemi jiných lidí, jejich pocity apod. (Jedna ze studentek například uvedla, že se méně hádá se sestrou a snaží se ji namísto toho pochopit.)

Velmi pozitivně také reagovaly na mne jako učitele v roli. Tato metoda jim jednak potvrzuje jiné, rovnocennější postavení učitele dramatické výchovy vůči nim, než na jaké jsou zvyklé v ostatních předmětech (opakovaně třeba vyjadřují své potěšení, že „hraju s nimi“, myšleno v doslovném i přeneseném smyslu toho slova), jednak mi hraní v roli získává v jejich očích vyšší status, status „mistra“, člověka, který má právo je učit, protože umí (z jejich pohledu), respektive se odvažuje (z mého pohledu) dělat něco, co se ony samy ještě neodvažují či neumějí.

Při provádění první lekce jsem odhalila jedno úskalí, na něž bych zde měla upozornit. V bodě č. 7, kdy hráčky dodávají, co tatínek pro Báru dělal, se jednou objevilo i to, že jí „sehnal novou maminku“, což je motiv dost nežádoucí nejen vzhledem k tomu, že s ním příprava nepočítá, ale hlavně proto, že výrazně odporuje literární předloze, s níž se tímto způsobem mají dívky také obeznámit, a hlavně proto, že macecha, ať už chápavá, nebo netolerantní přináší do hry úplně jiné téma. Problém je pravděpodobně řešitelný zkrátka tím, že se před započetím aktivity jednoduše řekne, že Bára zůstala až do dospělosti jen s tatínkem apod.

Zajímavým zážitkem pro některé je též hraní negativních rolí, v tomto případě rolí sousedů. Nejen, že jim to skýtá nevšední prožitek ze hry, ale navíc na konci lekce dostanou možnost distancovat se od toho, co hrály, a projevit tak před skupinou poprvé vlastní názor a pocity.

Minimalistické techniky hraní rolí fungují také výborně, dívky se při nich osmělí vůbec něco říci, nějak se posadit, něco společně dělat a už v druhé hodině jsou některé z nich schopné přijmout roli v daleko větším rozsahu, s daleko větším zaujetím. Tak se kupříkladu stalo, že když mne v roli Elišky dívky v kolektivní roli Báry podporovaly v neštěstí plynoucím z toho, že mě/Elišku chce teta provdat za nějakého správce, projevily přání promluvit si přímo s pannou Pepinkou a zastat se Elišky. Toto přání jsem jim improvizovaně zprostředkovala a v roli Pepinky jsem jim tak vynadala, že si nemají vůbec dovolit s něčím takovým za mnou chodit, že z toho měla tato skupina jeden z nejsilnějších zážitků z celého příběhu. Nicméně tak na vlastní kůži zakusily nejen bariéru, na kterou obě dívčí postavy musely narážet denně, ale také vlastní svobodu v rámci dramatickovýchovné hry, svobodu umožňující jim částečně rozhodovat o tom, co se bude ve hře dít.

Mám-li zmínit ještě jednu aktivitu, která v některých hráčkách vyvolala intenzivní zážitek, pak to byla hra na upíra s pozměněnou motivací na strašidlo. Hru jsem zařadila, abych v dívkách vyvolala skutečný (i když zeslabený)pocit nepříjemnosti, strachu, ohrožení, které prožívali lidé na vsi, když je Bára strašila a kvůli němuž pak měli pádný důvod ji pronásledovat a trestat. Modrá maska s loktuší a zpomalený, zkoumavý pohyb opravdu odvedly svou práci dobře- citlivější z dívek chvílemi opravdu odvracely oči a viditelně si oddechly, když jsem masku sundala. Opět poznamenám, že si tím nejen prošly zkušeností důležitou pro příběh, ale zkušeností důležitou pro práci divadelní, zkušeností, jak mocný účinek může nasazená maska na diváka mít.

 

Tristan a Isolda

Existence mnoha variant a mnoha různě detailních převyprávění tristanovského příběhu nás přivádí k otázce jejich konfrontace. Je nesmírně zajímavé postavit vedle sebe Bédiérův román charakteristický autorovou jasnou, i když ze středověkého myšlení vycházející, interpretací postav a dějů a kapitolu věnovanou tomuto světoznámému příběhu v Příbězích Kruhového stolu Vladimíra Hulpacha (více viz kapitolu Artušovské legendy)      , která naopak jakékoli vyjádření vypravěčského či autorského postoje postrádá a soustředí se na holou fabuli. Takové srovnání nás velmi rychle podnítí k práci s místy nedourčenosti, jejichž doplněním můžeme částečně měnit charakter postav, povahu kauzality děje a hlavně téma, což má v dramatickovýchovné práci velký význam.  Úmyslné vyhledávání míst nedourčenosti vede k citlivějšímu vnímání textu i příběhu samého, nutí čtenáře či v našem případě spíš hráče zabývat se motivacemi postav k činům, jejich charakterem, souvislostmi mezi dějovými úseky a ukazuje mu, jak vše souvisí se vším a dochází souladu v tématu celého příběhu, ať hraného či čteného.

Jelikož se mi milostné příběhy s rytířskou tematikou v praxi osvědčily jako látka pro patnáctileté dívky poutavá, neváhala jsem použít Hulpachovo převyprávění příběhu Tristana a Isoldy ve chvíli, kdy jsem k vytčeným cílům a zvolené technice hledala epický text, na němž bych mohla hodinu vybudovat.

Přibližně v polovině prvního ročníku, tedy poté, co se skupina řádně sžila a sblížila, pochopila způsob práce v hodinách osobnostní a dramatické výchovy i její základní metody a techniky a prošla si hrami a cvičeními tříbícími citlivé vnímání svého okolí, soustředění a představivost a průpravnými pohybovými improvizacemi, jsem si pro následující hodiny kladla za cíl rozvíjet schopnost vyjadřování významů neverbálními komunikačními prostředky, tedy rozvíjet neverbální stránku jevištního projevu a dovednost vědomého tvoření mizanscén.  Zejména jsem chtěla upozornit na proxemiku a posturologii, druhotně na gestiku. Inspirována cvičeními Gavina Boltona  a za pomoci vlastního, velice úsporného převyprávění tristanovského příběhu dle Hulpacha jsem vytvořila dvě principiálně velmi jednoduché po sobě jdoucí lekce sledující výše zmíněné cíle.

 

Tristan a Isolda – dvě po sobě jdoucí lekce

 

První hodina

Zadání. V první fázi jsem přibližně patnáctičlennou skupinu rozdělila na dvě či tři menší skupinky. Ty obdržely písemné převyprávění první části příběhu (končící Tristanovým útěkem z Irska), rozdělily si mezi sebou role krále Marca, irského krále, rytíře Morholta (v Hulpachově podání Marhause), Isoldy Zlatovlasé a vypravěče a měly vytvořit němý film, který by zachycoval vnitřní stavy a vztahy mezi postavami v průběhu děje. Jelikož jsem při předchozích pokusech o úspěšné proběhnutí této činnosti musela opakovaně a v jednotlivých skupinách vysvětlovat, nad čím je možné se zamýšlet a co je vlastně možné domýšlet, přistoupila jsem podruhé k rozdělení textu na menší části, pod něž jsem napsala otázky týkající se motivace, charakteru či emocí postav. Odpovědi na ně měly dívky zobrazit onou technikou „němého filmu“.

Cíle. Abych soustředila pozornost hráček k proxemice, posturologii a gestice, zakázala jsem v první skupině používat nejen zvukových projevů, ale též mimiky, jíž by se snažily nahradit ostatní výrazové prostředky.

Jak v první, tak v následující hodině jsem v textu úmyslně ponechala i intimní situace mezi Tristanem a Isoldou, a to proto, aby se dívky snažily najít způsob, jak takové momenty zobrazit, aniž by to jim osobně bylo nepříjemné či trapné, zkrátka aby hledaly divadelní znaky, jež zastoupí pro ně reálně nehratelnou situaci.

Pracovní list pro skupiny:

Náš příběh se odehrál v době středověku, v době, kdy Anglii vládl spravedlivý král Artuš a o pořádek v zemi se starali jeho rytíři Kruhového stolu. V té době kraloval v Cornwallu král Marc a potýkal se s jedním vážným problémem. Irský král mu vyhrožoval, že proti němu vytáhne s vojskem a ovládne jeho zemi, pokud mu Marc nezaplatí daň.

Jak se Marc stavěl k vyhrožování, jak se cítil?

Proč, s jakým úmyslem irský král Marcovi vyhrožuje?

V úvahu připadala jediná možnost, jak tento spor vyřešit bez placení daní i bez válčení. Souboj. Irský král proto posílá svého nejlepšího rytíře Morholta, aby vyzval Marcova zástupce. Marcův synovec, mladý rytíř Tristan, se nabídne, že se za svého strýce a jeho zemi postaví.

Co jde Marcovi hlavou, jak se cítí po té nabídce, jaký má vztah k Tristanovi?

Proč to Tristan dělá, co mu jde hlavou, když se Marcovi nabízí?

Tristan se ocitá v boji na život a na smrt se švagrem irského krále Morholtem, který má pověst velmi zdatného, neohroženého bojovníka s dobrým rozmyslem.

Jaký má každý z nich osobní důvod k boji, jaký mají k sobě vzájemně vztah (znají se vůbec, co o sobě vzájemně vědí), co jim jde hlavou, když se poprvé střetnou?

Nakonec ale irského hrdinu porazí.

Jak se cítí, co mu jde hlavou?

Je však raněn. Z rány, jíž mu do těla pronikl jed Morholtova meče, se mu line odporný zápach a Tristan pomalu umírá.

Kdo při něm v tuto chvíli stojí?

Jak se k němu staví lidé v zemi, kterou zbavil daně?

Na co Tristan myslí, jak se cítí, když mu žádný lék nepomáhá?

Žádá Marca, aby jej vyslal samotného na člunu bez vesel a plachet na moře. Marc mu vyhoví.

Proč tohle Tristan žádá?

S jakými pocity a myšlenkami Marc Tristana posílá a s jakými Tristan odjíždí?

Tristan přistane v Irsku, kde se po Morholtově smrti každý člověk naučil nenávidět Tristanovo jméno. Dostane se do rukou tamější princezny Isoldy, přezdívané Zlatovlasá, která ovládá mnohá kouzla a dobře se vyzná v lektvarech.

Co si o sobě Isolda myslí, s jakými myšlenkami, pocity přijímá nového pacienta a proč?

 Isolda zesláblého a účinkem jedu změněného Tristana dlouho léčí. Jakmile se mu začínají vracet původní rysy, Tristan z Irska prchá zpět do Cornwallu.

Mění se společně stráveným časem jejich vztah? Jak?

S jakými pocity Tristan utíká? Jak na jeho nenadálý odchod reaguje Isolda?

V Cornwallu král Marc před svými vazaly vysloví přání, aby mu přivezli za ženu princeznu, jíž patří zlatý vlas, který mu do komnaty přinesly dvě vlaštovky. Tristan se strýci nabídne, že mu takovou nevěstu přivede. Marc netuší, že Tristan dobře ví, kterou princeznu zlaté vlasy zdobí.

Proč se Marc hodlá oženit? Proč chce dívku, o níž nic neví?

Co jde Tristanovi hlavou, když Marc před všemi vysloví své přání?

Proč se mu Tristan nabízí, když ví, že mu v Irsku hrozí smrtelné nebezpečí?

Tristan v Irsku bojuje se saní, jejímuž pokořiteli král slíbil ruku princezny Isoldy. Saň zabije, ale opět je přiotráven jejím jedem. Zachrání ho sama Isolda Zlatovlasá, která však netuší, koho léčí, neboť nyní má Tristan zpět svůj atraktivní vzhled.

S jakými myšlenkami se Tristan vrhá do těžkého boje? Co si od něj slibuje?

S jakými pocity a myšlenkami přijímá a léčí Isolda svého „nového“ pacienta tentokrát?

Po několika dnech léčení Isolda zjistí, že úlomek meče z Morholtovy lebky přesně zapadá do poškozeného meče jejího pacienta.

Co jí projde hlavou jako první, co poté? Jaké pocity ji přepadnou? Co bude chtít udělat?

Tristan jí vysvětlí, že Morholta zabil ve spravedlivém souboji, dává jí svůj život všanc, připomínaje, že mu už dvakrát zachránila život, a přemluví ji, aby se ho zastala i u krále, až bude žádat o její ruku.

Na jaké argumenty Isolda slyší? Co ji přiměje dát svou přízeň muži, který zabil jejího strýce?

Tak se také stane. Pro všechny je ale překvapením, že Tristan nežádá Isoldinu ruku pro sebe, nýbrž pro svého krále, krále Marca.

Jak se král a ostatní přítomní staví k Tristanovi, když jim ho Isolda představí ne jako Morholtova „vraha“, ale jako jejich zachránce? Co jde všem přítomným hlavou, když Tristan nežádá Isoldu pro sebe, ale pro Marca?

 

Práce ve skupinách. V průběhu skupinové práce jsem fungovala jako konzultant, korektor a někdy i jako iniciátor počáteční práce. Nejčastěji jsem dívky podněcovala k hlubšímu uvažování nad postavami dotazy na to, co si myslí o té a té postavě, proč se podle jejich názoru rozhoduje či chová tak či onak a povzbuzovala jsem je, aby stejně rozebíraly i další situace příběhu a ve skupince se vždy rozhodly pro tu variantu, která jim přijde nejzajímavější, nebo nejpravděpodobnější.

Reflexe a rozbor hraného. Po přehrání výsledného „filmu“ každé skupiny jsem se všemi přihlížejícími diskutovala, jak se, podle toho, co jsme právě viděly, jednotlivé postavy v dílčích situacích cítily, proč se v nich chovaly určitým způsobem, jaké k sobě měly vztahy. Porovnávaly jsme pojetí postav u různých skupin a ocenily jsme přesnými či zajímavými prostředky zobrazené momenty, chválily jsme zejména za ty obrazy, z nichž nám divákům bylo vnitřní rozpoložení postav dobře čitelné, a když jsme narazily na místa, gesta, kterým jsme nerozuměly, nebo jsme je vzhledem k záměru autorů dezinterpretovaly, doporučovaly jsme, nebo přímo zkoušely drobné změny.

 

Druhá hodina

Zadání. V druhé fázi práce jsem dívky rozdělila do tříčlenných skupin, z nichž si každá vylosovala dva až tři lístečky s pokračování příběhu. Každý lístek obsahoval jednu či dvě po sobě jdoucí situace děje následujícího po Tristanově doplutí do Cornwallu a počet živých obrazů, jimiž mají hráčky dané situace ztvárnit. Ztvárněním, jak jsem v ústním zadání zdůraznila, se nyní rozumělo zachycení reálné situace (tedy nikoli jen vnitřního stavu postav) ovšem tak, abychom z ní onu vztahovou a pocitovou rovinu byly schopné vyčíst.(Nyní už hráčky nejen směly, ale přímo měly využít co nejširší škály neverbálních prostředků, tedy i mimiky.)

Cíle. Regulací počtu živých obrazů jsem sledovala jednak aktivní vyhledávání a doplňování míst nedourčenosti (např. třetímu úseku děje jsem určila tři živé obrazy místo dobře vyhovujících dvou proto, aby hráčky dostaly šanci přemýšlet nad vývojem Marcovy postavy, jejího myšlení a cítění), jednak tříbení dovednosti umělecké zkratky (kvůli tomuto cíli mají některé části děje nepevně stanovený počet obrazů).

Proto jsem také na rozdíl od první aktivity, u níž byl pohyb a jeho proměny žádoucí, pro druhou hodinu zvolila techniku živého obrazu a zaměřila se na vytvoření co nejdokonalejší mizanscény, na co nejpřesnější a nejúspornější interpretaci dějového úseku.

 

Tristan Isoldu s celým doprovodem odváží do Cornwallu, kde se má stát Marcovou ženou a královnou. Cesta je dlouhá a delší o to, že se oba mladí lidé vyhýbají setkání. Jednoho parného dne se Tristan vydá na návštěvu k Isoldě a zmořeni horkem, vypijí spolu láhev, kterou najdou poblíž. Netuší, že spolu vypili nápoj lásky, který Isoldina matka připravila pro svou dceru a jejího ženicha. Jeho účinkům se však nelze ubránit. (2-3 živé obrazy)

Po příjezdu do Cornwallu se zakrátko konala svatba krále Marca a princezny Isoldy, na níž nemohl chybět ani králův synovec. (1 živý obraz)

 Ani svazek manželský, ani pevné hradní zdi však nemohly zastavit lásku Tristana a Isoldy a zabránit milencům, aby se nestýkali. Jednoho dne je ale Marc přistihl. A rozkázal Tristana i Isoldu upálit. (3 živé obrazy)

Tristan před hranicí unikne a zachrání i Isoldu. Žijí pak spolu v lesní chýši, zatímco Marc nemá ani tušení, kam se poděli. (2 živé obrazy)

Životem nejchudších poustevníků žijí v hlubokém lese dlouhé měsíce, dokud je Marc náhodou opět nenalezne. Podle meč oddělujícího těla spícího Tristana a Isoldy usoudí, že jim křivdil, a odpustí jim. (3 živé obrazy)

Tristan vrací Isoldu Marcovi a odjíždí do Walesu, kde najde kouzelného psíka s rolničkou, která způsobuje, že člověk zapomíná na své strasti a opět se rozveselí, ať měl jakékoli problémy. Psíka posílá Isoldě a sám odplouvá do Bretaně. (3 živé obrazy)

Isolda brzy zjistí, jaké účinky má kouzelná rolnička a proč jí Tristan psíka s rolničkou poslal. Podle toho se také zachová.(1-2  živé obrazy)

Tristan se v Bretani cítí sklesle, osaměle a domnívá se, že Isolda na něj pod vlivem kouzelné rolničky zapomněla. Útěchu ve své osamělosti najde v novém příteli Kaherdinovi, jenž mu za pomoc v bitvách nabízí ruku své sestry …Isoldy, přezdívané pro krásné bílé paže Běloruká.(2-3 živé obrazy)

Běloruká Isolda se do Tristana zamiluje a zahrnuje ho veškerou láskou a péčí snažíc se o to, aby získala jeho srdce. Tristan se sňatkem souhlasí. Hned po svatbě si ale vzpomene na Isoldu Zlatovlasou a není schopen svou ženu ani políbit. (3 živé obrazy)

Proto odjíždí zpět do Cornwallu v převleku ošklivého blázna, v němž Isoldě Zlatovlasé dokazuje, že je Tristan. Ani při rozhovoru z očí do očí Isolda svou lásku v převleku nejprve nepozná.(2 živé obrazy)

Milenci nevědí, že setkání, při němž se Tristan musel vydávat za blázna, aby se k Isoldě vůbec dostal, je jejich poslední. Když totiž Tristan znovu přistane v Bretani, je vážně raněn. Takřka na smrtelné posteli posílá svého přítele Kaherdina, aby k němu přivezl jeho Isoldu, Isoldu Zlatovlasou. Tristan ji bude vyhlížet z oken namířených k moři. Uvidí-li bílé plachty, bude vědět, že Isolda za ním přijela. Spatří-li však černé plachtoví, bude to znamení, že příteli se ji nepodařilo přesvědčit, aby cestu za Tristanem podnikla. To vše tajně vyslechne Isolda Běloruká. (2-3 živé obrazy)

Když Isoldě Zlatovlasé Tristanův přítel doručí zprávu, ta se okamžitě rozhodne plout za svou láskou. (1 živý obraz)

Tristanovi je čím dál hůře, Běloruká Isolda o něj pečuje a už od něj vůbec neodchází. Tristan však myslí už jen na Isoldu Zlatovlasou. Jednoho večera mu Isolda Běloruká sděluje, že se na obzoru objevila loď. Když se Tristan zeptá, jakou barvu mají plachty, Isolda zalže, že černou. (2 živé obrazy)

Tristan umírá. Zlatovlasá Isolda ho už nenalezne živého. (1-2 živé obrazy)

Práce ve skupinách. Tentokrát už dívky, jak jsem plánovala a doufala, pracovaly ve skupinách samostatněji. Mohla jsem se tedy zcela vzdát role podněcovatele k nápadům a činnosti, ba i korektora a celou práci ve skupinách jsem tudíž organizovala spíše jen z časového hlediska.

Poté, co všechny skupiny byly schopné předvést své obrazy, jsme přistoupily k vlastnímu přehrávání, přičemž na improvizovaném jevišti se skupiny střídaly podle toho, v jakém pořadí se domnívaly, že jejich dějové úseky následují. Tím jsem v nich chtěla rozvíjet vnímání kauzality děje a jeho motivů.

Reflexe a rozbor. Reflexi jsem pokaždé organizovala trochu jinak (většinou z časových důvodů). Někdy jsme stručně rozebraly každý obraz, než jsem požádala o další. Jindy jsme přehrály celý příběh a pak se k jednotlivým obrazům vracely a chválily opět za vše, co se shodovalo s vytčenými cíli, sdělovaly si, čemu jsme nerozuměly, a uvažovaly jsme, čím to mohlo být. První způsob reflexe je méně náročný na soustředění a výhodnější pro hlubší ponor do divadelní práce, předností druhého je naopak plynulost zobrazování děje, jednolitost příběhu, který se před námi odvíjí, a možnost porovnávat vytvořené mizanscény z celkového pohledu na práci všech skupin.

 

Poznámky k realizovaným hodinám

Nejdříve bych chtěla předeslat, že výše popsanou dvoulekci s příběhem Tristana a Isoldy ve své pedagogické praxi pojímám jako jakýsi „studijní materiál“;  s různými změnami jsem ji realizovala už se čtyřmi ryze dívčími skupinami střední odborné školy pedagogické, a protože její látku považuji za vhodnou (a to i vzhledem k jejich literární výchově) i přitažlivou pro své studentky, cíle za zcela zásadní pro dramatickou výchovu i divadlo, jemuž se chtějí většinou v druhém ročníku věnovat, a zvolené techniky za funkční, nadále s touto přípravou pracuji a budu se ji snažit zdokonalovat a přizpůsobovat dovednostem a potřebám svých skupin.

Zde zveřejněná verze dvoulekce je tedy souhrnem dosud nejlépe fungujících kroků, nicméně přesně v této podobě ještě nebyla provedena. Posledním (a vcelku rozsáhlým) úpravám jsem podrobila text příběhu, který dívkám v hodině předkládám. Ten byl dosud vystavěn podle osnovy a motivů převyprávění Vladimíra Hulpacha, nyní jsem jej upravila podle Bédiérova příběhu, který je daleko „ženštější“, a pro dívky tudíž atraktivnější. Mimoto si od jeho zapojení do lekce slibuji, že by mohl některé dívky motivovat k četbě Bédiérova Románu o Tristanovi a Isoldě, aby si jejím prostřednictvím mohly porovnat vlastní interpretaci děje s autorovou.

S většími problémy jsem se zatím u všech skupin potýkala v úvodní části. Dívkám dělalo potíže pochopit, že nemají zobrazovat děj, ale vnitřní rozpoložení postav a jejich vztahy, často nevěděly jak na to a uchylovaly se opět k zobrazování děje.  K usnadnění tohoto procesu si proto buduji nové a nové obměny zadání. Zkoušely jsme například zapojit i původně zakázané mimické projevy či ponechat možnost zobrazování dějových motivů za předpokladu, že důraz je položen na vztahy a pocity postav. Domnívám se však, že mezi nejúčinnější transformace zadání patří práce na verbálně co nejpřesnějších a studentkám co nejlépe pochopitelných instrukcích (např. pojmenování kýženého výsledku jejich práce „němý film zachycující pocity postav a vztahy mezi nimi“ značně zjednodušuje jinak zavádějící popis toho, že mají beze slov předvádět, co se odehrává v mysli postav….) a pravděpodobně na rozčlenění prvního textu na menší části, zejména na vyčlenění jakéhosi úvodního, zkušebního materiálu, na němž si ukážeme, jak se má s celým textem pracovat a k čemu tak můžeme dojít.

V praxi bych ráda ještě vyzkoušela vyměnit základní techniku první a druhé lekce, tedy začít jednoduššími a na děj zaměřenými živými obrazy a teprve pak pokračovat obtížnějším zachycením pocitů a vztahů v pohybu. Samospasitelností této myšlenky si ale rozhodně nejsem jistá natolik, abych ji zde propagovala, jelikož se v hodinách neprokázalo, že by dívkám dělala plná hra či hra beze slov větší problémy než živý obraz, ba naopak, obrazy někdy byly vágní či hůře čitelné.

S intenzivním zapojením své osoby jako poradce a povzbuzovatele práce ve skupinkách v první fázi počítám i nadále a považuji ji za nutnou počáteční investici do nové etapy dramaticko výchovného a divadelního rozvoje svých studentek.

Vytvořené němé filmy i živé obrazy dívek ve všech skupinách, s nimiž jsem zatím na tomto námětu pracovala, ukázaly, že výše zvoleným postupem mohu dojít ne sice k optimálním, avšak k uspokojivým výsledkům. Vždy se objevil někdo, kdo se alespoň částí učebního úkolu zabýval spíše povrchně, nebo ji odbyl; zrovna tak ale bylo vždy každou skupinu za co pochválit a pokaždé jsme měly možnost vidět i několik vynikajících a vpravdě uměleckých nápadů a jejich provedení.

Zušky

Zušky evamachkova Út, 01/09/2018 - 13:31

Proměna pohádkového motivu v různých kulturách

Lenka Kohoutová

Pro realizaci projektu jsem si vybrala folklórní pohádky z různých kulturních oblastí, které mají společný hlavní pohádkový motiv – jinakost, narození atypického dítěte. Předmětem zkoumání je motiv, který je porovnáván, zda se proměňuje v evropské a východní pohádce. Jedním z důvodů, proč se budu zabývat právě touto problematikou, je stále více narůstající negativní vnímání lidských nerovností, týkajících se handicapů, sociálních, psychických, fyzických odlišnosti až po etnickou rozdílnost. V pohádce je pro děti i dospělé obsaženo veškeré vědění, jak píše B. Bettelheim ve své knize Za tajemstvím pohádek.

     Ve vybraných pohádkách se se skupinou dětí budeme blíže zabývat porovnáváním a zkoumáním hlavního motivu, jak se odráží a vyvíjí v jednotlivých pohádkách, a jak se se samotnou atypičností vyrovnává sám hlavní hrdina a jeho okolí. Jako zástupce evropské pohádky jsem vybrala francouzskou CH. Perraulta Princ Chocholouš a českou od B. Němcové O Palečkovi. Hlavní hrdinové jsou zde lidské bytosti, jeden velmi ošklivý, druhý velmi malý. Naproti tomu dvě pohádky asijské, vietnamskou pohádku Kokos a indickou (ásámskou) Princezna Pomeranč. Zde se narodí děti, které nemají lidskou podobu.

     Projekt byl realizován na Základní umělecké škole v Nepomuku v průběhu března a dubna 2018. Jedná se o realizaci v rámci výuky v hodinách literárně – dramatického oboru (dále LDO) v prostoru, ve kterém hodiny běžně probíhají. LDO nemá svoji učebnu, ve třídě probíhá též výuka hudební nauky, souborová hra a hra na bicí nástroje. Žáci jsou na tento prostor zvyklí a velmi dobře se v něm orientují. Hodinová dotace na jednu lekci je podle školního vzdělávacího programu 90 minut. Závěrečná hodina proběhla v pátek večer s přespáním ve škole.

Realizace projektu

     Pro svůj záměr jsem nejprve hledala skupinu, ve které by byl můj projekt nejefektivnější. Musela jsem přihlédnout k věku žáků, aby byli schopni o daném motivu a o tom, co nám sdělují pohádky přemýšlet do větší hloubky a z různých úhlů pohledu.

     Na základní umělecké škole pracuji s heterogenními skupinami různého věku. Od října do prosince jsem průběžně ve třech vytipovaných skupinách realizovala strukturované pohádky nebo příběhy, abych získala představu o možnostech a schopnostech skupiny. S nástupem nového školního roku došlo v kolektivech k nějakým změnám.

Vybrala jsem skupinu žáků ve věku 10 – 11 let.  Tato smíšená skupina 7 žáků (3 chlapci, 4 dívky) společně pracuje teprve od září, přesto je velmi kompaktní a vzájemně si pomáhá, je poměrně dobře vybavená. Při strukturování všechny činnosti berou vážně, dobře na sebe reagují. Ke všemu, co jim je předkládáno, přistupují kreativně a se zájmem. Diskuse nad tématy a motivy jsou podnětné. Hlavní téma ve strukturovaném příběhu se podařilo velmi dobře uchopit a rozklíčit. Dokonce bylo nutné příběhu věnovat větší časovou dotaci, než jsem původně zamýšlela. Někteří se znali od vidění ze školy, jiní spolu chodí do jedné třídy, jeden žák dojíždí z víceletého gymnázia. Všichni mají zkušenosti s prací v LDO z minulých let, ale až od září školního roku 2017/18 se tato skupinka spojila v jednu a navštěvuje společné lekce 1x týdně.  Nedělá jim problémy ani věkové ani genderové složení skupiny. Na začátku školního roku se žáci prostřednictvím her vzájemně seznamovali. Velice rychle došlo k propojení skupiny a není problém s vytvářením dvojic nebo malých pracovních skupinek. Jediný potenciální problém jsem vnímala v tom, jak bude přijata jedna dívka, která má od narození částečně pohybové a koordinační problémy. Díky Vojtově metodě a velmi výrazné péči rodičů je schopna fungovat v běžném kolektivu. Po stránce psychické a slovesné nijak nevybočuje, naopak je sečtělá a díky hipoterapii má praktické znalosti i z jiných oblastí, které mohla v pohádkách uplatnit.

      Při diskusích nad knihami, které zpravidla zařazujeme do úvodu hodin, jsem zjistila, že pouze dvě děti výrazněji čtou. Dva chlapci čtou převážně komiksy, jeden knihy s dětským hrdinou, dvě děvčata dobrodružné knihy s dívčí hrdinkou a ostatní se čtení vyhýbají. Tuto skutečnost se snažím během školního roku měnit nabízením kvalitních knih, ale výrazně se to nedaří. V tomto období, kdy žáci stojí na rozhraní mladšího a staršího školního věku je stále oslovuje kouzlo pohádek, ale již mají potřebu vymezovat se vůči skupině i prostředí, sdělovat své názory a stát si za nimi. Pohádky jsou podle mého názoru dobrým prostředníkem v nenásilném vnímání světa a okolí. Obzvláště motiv, se kterým se budou v průběhu lekcí setkávat, jim umožní nahlédnout do světa dospělých a jednat za ně. Stejně tak se podívají do postav dětí, potažmo dospívajících, které s ohledem na svoji odlišnost neměly jednoduchý život.

Lekce a jejich průběh

     Realizace proběhla v základní umělecké škole, kde je podle školního vzdělávacího programu hodinová dotace pro 4. ročník 90 minut. Název tohoto předmětu je Dramatika a slovesnost, žáci plní výstupy podle ročního učebního plánu. Práce s příběhem a tvarování postavy prostřednictvím dialogů je jedním z cílů v tomto školním roce.  Přečetla jsem velké množství pohádkových knih a legend z různých zemí, vybírala motivy a porovnávala je, jak se s nimi nakládá, a jaké jsou důsledky jednání jednotlivých postav. Nakonec jsem se ustálila na motivu narození atypického dítěte. V rozhodnutí mi pomohla zkušenost z Adventního koncertu, na kterém byl přítomný dvacetiletý mentálně postižený chlapec na vozíčku. Reakce dětí, žáků a přítomných nebyly nijak negativní, ale přesto některé pohledy přítomných byly rozpačité. O přijetí odlišných jedinců do společnosti je velké množství příběhů a pohádek.

     První lekce byla zaměřená na seznámení s tímto žánrem, dělení pohádek a ujasnění si struktury projektu. První pohádku jsem záměrně vybrala O Palečkovi, který se narodí jako člověk, ale mnohem menší. Pro žáky tak nebylo složité si představit vizáž a chování, jen ve zmenšené podobě. Druhá pohádka pochází z Vietnamu, tam se narodí hlavní hrdina jako kokosový ořech. Podobně je tomu i u ásámské pohádky Princezna Pomeranč, ve které je také obtížné si představit, jak se příběh bude vyvíjet dál. Poslední pohádka je o Princi Chocholoušovi, který se narodí ošklivý, ale má nejblíže k reálnému světu. Vztahy v rodině, vztahy ostatních k hlavnímu hrdinovi a k sobě samému je to, co jsme v pohádkách porovnávali a objevovali.

 První lekce – Cesta za pohádkou

Počet účastníků – 6 (Matěj nepřítomen)

Cíl lekce

  • Seznámit žáky se strukturou projektu
  • Zmapovat informace, které žáci mají o pohádkách
  • Ujasnit si strukturu a zákonitosti pohádky – dramatický oblouk
  • Vnímat žánr pohádky jako potenciální zdroj zásadních informací a řešení problémů
  • Kooperace ve skupinách
  • Smysluplně a variabilně využít rekvizitu – klobouk

Plán lekce

  1. Seznámení s projektem

     Vyprávění: V průběhu osmi lekcí se budeme společně zabývat zkoumáním a porovnáváním některých pohádek. Některé důležité informace již znáte, jenom si je pomůžeme utřídit, jiné pro vás budou nové, možná zajímavé, pro někoho objevné. Budoucí společně strávený čas nás budou pohádky provázet na každém kroku. Podíváme se hlouběji do jejich historie, objevíme jejich hodnotu a význam. Budeme společně hledat cestu k lidovým pohádkám a jejich poučení.

  1. Pohybová hra

Zadání: Vymyslete pohybovou hru, která by byla inspirovaná nějakou pohádkou, nebo bychom na ni mohli aplikovat něco, co se pohádek týká. (navození situací, předmětů, pohádkových akcí – společná diskuse. Společnou diskusí a úpravou pravidel by se měla vykrystalizovat podoba hry (honičky), popř. honičky, do které je zapojen nějaký předmět, který bude později ještě využit (př. pohádková baba, kouzelný šátek, klobouková honička apod.) Pokud předmět nevstoupí do hry, bude použit v následující části.

  1. Kruh – posílání předmětu po kruhu

     Žáci sedí v kruhu, po kruhu si podávají předmět – klobouk, jako symbol nějaké postavy. Tento klobouk by mohl mít …. (přestrojený král, kovboj, loupežník … apod.)

     V jakou postavu se proměním a jak se změní moje chování, nasadím-li si tento klobouk? (pohybová aktivita s hádáním postavy podle charakteru nasazení, typické chůze, chování…)

    Co se se mnou stane, nasadím-li si tento klobouk na hlavu? (stanu se neviditelným, budu létat…apod.)

Diskuse:

  • Jakou funkci má kouzelný předmět v pohádce? (symbolika, přestrojení, pomoc…)
  1. Kde se vzala pohádka? (viz teoretická část)

     Sběr informací, co žáci o pohádkách vědí. (kde vznikly, proč, kdy, jak se šířily, zdroje pohádek…)

  • Seznámení s charakteristikou
  • Teorie původu
  • Dělení pohádek
  • Sběratelé a zaznamenávání pohádek
  • Důvody, proč pohádky přetrvávají staletí a jaká mají poselství
  • Přesah do reality a současnosti
  1. Na mrtvé lišky

Zadání: Žáci se promění ve vychytralé lišky. Lesem chodí medvěd (učitelka) a lišky ho chtějí svým uvolněným ležícím tělem obelstít, že nejsou živé. Lišky se nesmí pohnout, medvěd zkouší uvolnění těla, během dlouhého čekání mají lišky úkol.

Vyprávění: Aby lišky přečkaly dlouhý čas bez hnutí, vzpomenou si, jakou pohádku jim maminka vyprávěla, když byly ještě v bezpečí v pelíšku (jak začínala, končila, co se v ní odehrávalo, kdo byl hlavní hrdina, v jakém prostředí se pohyboval, kde se odehrávala, zda se prostředí střídalo, zda jsou v jejich pohádce nějaká kouzla, jak tam plyne čas). Medvěd stále prochází mezi liškami a zkouší jejich uvolnění, v průběhu klade návodné pohádkové otázky). Hra končí, když medvěd nenajde žádnou vhodnou lišku a odchází pryč.

Diskuse: Jaké pohádky nás napadaly, co se v nich odehrávalo a o čem byly? Krátká diskuse o tom, co se žákům vybavilo v myšlenkách.

  1. Papírová pohádka

     Žáci se rozdělí do dvou skupin. Každá skupina se domluví na jedné jednoduché pohádce a pomocí papíru (muchláním, trháním, stříháním, skládáním…) poskládá děj pohádky. Nejprve si pohádku převypráví, poté si určí základní body, které by se měly odrazit v papírové interpretaci.

     Po ukončení se skupiny vymění a pokusí se pohádku uhodnout a převyprávět podle papírové předlohy.

 Papírová pohádka

   Se žáky proběhne krátký rozhovor o tom, jak se jim společná práce dařila, kde vidí největší problém, jak těžké bylo pohádku převyprávět a zda v ní něco důležitého chybělo. Společně se zamyslíme nad stavbou pohádky, a co v ní nesmí chybět.

  1. Brainstorming

     Na velký formát žáci píší vše, co je napadá v souvislosti se slovem pohádka. Vzájemně se kontrolují, aby nedocházelo ke zbytečnému psaní stejných pojmů. Žáci mohou opět využít situace, kdy byly v roli lišek a v hlavě se jim odehrává pohádkový příběh. Zaměřit se a formulovat slova tak, která mají s pohádkami souvislost (př. hrneček – kouzelný hrneček apod.), nebo by měl žák vhodně odůvodnit, co jednotlivými slovy myslel.

 

Brainstorming

 

Shrnutí slov do skupin 

  • Prostředí
  • Předměty
  • Kouzla a jevy
  • Postavy
  • Zvířata apod.
  1. Závěrečná reflexe

Co se žáci dnes dozvěděli nového, co objevili a co je překvapilo.

  1. Závěrečná pohybová hra podle výběru žáků

Průběh první lekce

     Na tuto hodinu přišlo šest žáků poměrně v dobré náladě. Na začátku každé hodiny probíhá kratičká diskuse o tom, zda má někdo potřebu někomu něco sdělit, ať už zajímavého nebo se chce podělit o nějakou svoji zkušenost. Proběhla neformální komunikace o uplynulém týdnu. Poté jsem žákům sdělila, co nás v následující hodině bude čekat. Již dříve jsem je připravila na to, že budeme delší dobu pracovat s pohádkami. Měla jsem trochu obavy, že je tento žánr již nebude přitahovat a připravovala jsem se na to, jakým způsobem je naladit, aby vstoupili do zkoumání pohádek se zájmem. Moje obavy se nenaplnily, i když jsem skupinu připravila na to, že tato hodina bude více teoretická a méně pohybová.

      V oddychovém kruhu plném nápadů se začaly již formovat první postřehy o tom, co pohádky jsou a co jsou dobrodružné filmy. Žáci vymýšleli velké množství nejrůznějších schopností lidí, které charakterizuje klobouk – může oživit, ztratit se, proměnit majitele v neviditelného, kdo ho má na hlavě má štěstí, pocit dobrodružství, možnost procházet zdí, cestování apod. Bez problémů žáci přistoupili na to, že v pohádkách je možné všechno. Ukázalo se v budoucích lekcích, že tímto rozborem a odpadly diskuse typu: „…jak je to možné, to v realitě nejde.“

     Diskuse o vzniku pohádek byla velmi aktivní. Žáci mají mnoho znalostí ze školy a velmi dobře je dokážou uplatňovat. Vyprávění o vzniku a vývoji pohádek jsem upřesňovala a čerpala z materiálů z teoretické části této práce. Věnovali jsme se převážně lidovým pohádkám, ale nevyhnuli jsme se ani autorským a moderním pohádkám. V těchto případech jsme mohli plynule navázat na hodiny přednesu, kde každý mohl aplikovat svůj text (pracujeme s texty M. Macourka a M. Kratochvíla) a porovnat ho, jak a čím se liší od lidových pohádek.

       Závěrečná společná práce byla zaměřena na brainstorming. Na velkém formátu se objevovala slova, která se dotýkají pohádek. Vznikl bohatý soubor termínů, které bylo potřeba na závěr trochu roztřídit. Společně žáci vybírali termíny, které spolu souvisí a patří do stejné kategorie a označili stejnou barvou. Ujasnily se tak kategorie dělení. Následovalo shrnutí a odůvodnění.   V diskusi přirozeně vyplynuly základní prvky pohádky – kontrasty, pravidla a jiné. Závěrečný prostor byl věnován shrnutí a ujasnění některých informací.

     Lekce probíhala ve velmi kreativním duchu. Téma pohádek žáky překvapivě oslovilo hned od začátku. Ve všech aktivitách pracovali soustředěně a zodpovědně. Podařilo se jim utřídit svoje znalosti a posílit je o další zkušenosti. Cíl hodiny byl naplněn, podařilo se žáky namotivovat k získávání dalších informací a zážitků z této literární oblasti. Jakému motivu se v průběhu dalších hodin budeme věnovat, zůstalo žákům prozatím skryto. Ráda bych, aby se motiv postupně vykrystalizoval sám a žáci si ho mohli sami uvědomit.

Druhá lekce: O Palečkovi (1. část)

Počet účastníků: 6 (Adéla nepřítomna)

Cíl lekce:

- Uvědomit si, zda je handicap ve všech případech nevýhoda

- Vyhledat metafory a paralely, které nabízí první část pohádky

- Uvědomit si možné vztahy mezi dospělým a atypickým dítětem              

- Seznámit s původní pohádkou v původní češtině

- Konstruktivně spolupracovat v živých obrazech

- Udržet si kolem sebe prostor veřejné samoty

- udržet informace ve skupinové roli

     Plán lekce

  1. Úvod

Shrnutí a opakování z minulé lekce. Využití pojmů z brainstormingu. Informace o dělení pohádek (viz teoretická část), seznámení se sběrateli v Evropě. Připomenutí možnosti, že existuje více verzí některých pohádek a proč.

  1. Představový film

Na zemi si každý najde své místo, kde ho nikdo nebude rušit, navození představy

  • Čím byste chtěli být, co byste chtěli dokázat
  • Co nebo čím byste chtěli být, abyste byli nějak zvláštní
  • Jaké byste měli zvláštní schopnosti (superschopnosti)

     Když si žáci vytvoří svoji představu a důkladně prozkoumají svoji superschopnost, posadí se, ale nemluví o ní.

  1. Sochy superhrdinů

     Žáci chodí po prostoru, rovnoměrně jej zaplňují, na signál vytvoří sochu superhrdiny. Opakujeme 3x, žáci se pokusí vytvořit vždy dynamicky odlišnou pozici.

      Posledním signálem se sochy naráz rozpohybují. Metodou improvizovaného pohybu zaplňují celý prostor.

Diskuse – co žáci kolem sebe viděli. Podle čeho se to poznalo. Každý žák představí svoji schopnost. V čem by nám tyto schopnosti pomáhaly.

     Co by se muselo stát, aby ta vaše schopnost nefungovala? Bez čeho by vaše schopnost nefungovala.

  1. Lístečky

Na lístečcích jsou napsány 3 schopnosti

  • Jsem neviditelný (2x)
  • Umím létat (2x)
  • Jsem zmenšený (2x)

     Každý si vylosuje jeden lísteček, tím se vytvoří dvojice. Každá dvojice pracuje na vytvoření živého obrazu, který se na signál rozehraje. Obraz zachycuje situaci, která vyplývá z dané schopnosti.

     Práce s dramatickou situací a improvizované jednání - Každá skupina rozehraje živý obraz poté, co mají možnost „diváci“ rozkrýt, o jaké postavy by mohlo jít nebo o jakou situaci se může jednat. Po rozehrání následuje krátká diskuse.

  1. Hádanka

V následujícím čase se budeme zabývat pouze jedním úkazem. Nápovědou jsou lístečky, které jsou rozmístěné po třídě. Úkolem žáků je tyto lístečky najít a poskládat z nich slovo.

O  P A L E Č K O V I

     Pohádku O Palečkovi jako jedna z mnoha sběratelů lidových pohádek zaznamenala Božena Němcová. Tento původní text pochází z roku 1899. Žáci musí dávat dobrý pozor a zapamatovat si slova, kterým nebudou rozumět.

Čtení příběhu:

Žil kdysi chuďas chalupník, a ten jednoho večera seděl u krbu, rozdělával oheň, a žena jeho u kolovratu předla. I řekl chalupník:

     „Jak smutno je tu u nás, že žádných dětí nemáme, tak je tu ticho, a jinde je tak bujaře a plno veselí.“

     „Ba,“ řekla na to žena jeho a vzlykla.

     „Kdybychom alespoň jen jedinké měli, a byť i jen jako palec velké bylo, i s tím bychom byli spokojeni a milovali bychom ho z celého srdce.“

      Stalo se pak, že žena chalupníkova onemocněla a po sedmi měsících narodilo se jí děťátko, které bylo sic úplně vyvinuté na všech údech, nebylo však větší nežli palec.

    Po této části následuje krátká diskuse, jak rodiče své dítě přijmou – ano nebo ne. Žáci si představí situaci rodičů a pokusí se formulovat první větu, kterou by řekli po narození. Čtení textu pokračuje dál.

Tu řekli rodiče: „Jest takové, jaké jsme si je přáli, a bude přec naše milé děťátko, „to naše milované dítě.“ A dle jeho těla nazvali ho Palečkem. Krmili jej dobře, ale dítě nerostlo, nýbrž stále zůstávalo tak malým, jakým byl po svém narození, mělo však moudrá očka a brzy mělo se k světu a vše, co počalo, dobře se mu zdařilo.

  • Po přečtení se budeme zabývat pochopením textu a rychlým převyprávěním.
  1. Palečkův první samostatný krok

Každý den otec chodil na dříví do lesa, jednoho dne si posteskl:

„Kdyby někdo mohl tak za mnou s vozem přijeti!“

Paleček chtěl dojet s vozem za otcem a začal matku přemlouvat.

     Všichni žáci se na chvíli stanou Palečkem a pokusí se přemluvit matku (učitel v roli), aby ho pustila za otcem. Žáci vymýšlejí možnosti, jak ji přesvědčit, využívají i vlastní zkušenosti. Hlavním argumentem matky je strach o něj a fakt, že neumí koně nijak vést. Tím se dostaneme k základním povelům, kterými je možné udávat směr koňského potahu.

  1. Jedeme s vozem

     Pro lepší orientaci nakreslíme šipky s povely vpravo – vlevo na papír a přilepíme na viditelné místo. Žáci se rozdělí do dvojic. Jeden je kůň, druhý ho  zpovzdálí hlasově ovládá. Nejprve pracujeme s povely stůj, jeď, vpravo, vlevo, později proměníme v povely pro koňský potah.

Prrr – stůj!

Hyjé – jeď!

Hot – vpravo!

Čehý – vlevo!

Žáci se vzájemně vyhýbají, jsou za „koně“ zodpovědní. Dvojice se vymění.

Reflexe – zhodnocení, co bylo těžké a jak se jim dařilo reagovat.

Paleček dojel s koňmi v pořádku za tatínkem, který ho pochválil, jaký je to šikovný chlapík. Jak bude pohádka pokračovat dál, to se dozvíme příště. Následuje rychlá reflexe, co si žáci z hodiny odnáší.

  1. Závěrečná pohybová hra – podle výběru žáků.

Průběh druhé lekce

     Úvod lekce byl věnován opakování. Matěj v minulé hodně chyběl, tudíž měl možnost rozklíčit termíny a systém jejich rozdělení na archu papíru. Vzájemně se žáci zapojovali a doplňovali si informace. Část hodiny jsme věnovali těmto sběratelům ústní lidové slovesnosti – B. Němcové, K. J. Erbenovi, CH. Perraultovi a bratrům Grimmovým. V diskusi jsme se dotkli logicky pohádek moderních. S informacemi o autorských pohádkách jsme propojili texty, se kterými žáci pracují v hodinách přednesu. Další část hodiny byla částečně nesoustředěná, bylo to způsobeno pravděpodobně tím, že trvalo poměrně dlouho, než jsme se dostali k pohybové aktivitě. Při úkolu, kdy se měli soustředit a ve své mysli si vybavit čím by chtěli být a nějakou chvíli trvalo ponoření do představ. Přesto se podařilo navodit klima, které by bylo pro soustředění vhodné.

     V části, kde Paleček přesvědčuje matku, aby ho pustila s vozem do lesa, se vykrystalizovalo velké množství charakterových vlastností Palečka (jeho nerozvážnost, trochu domýšlivost, chytrost, praktičnost…), ale také se posílil vztah matky k dítěti. Ukázalo se, že Paleček je chytrý a zná povely, jak ovládat koně. Tady se mohly uplatnit informace Andrey z hipoterapie, která dobře ovládá povely a mohla ostatním předat informace o tom, jak instruovat koně, aby šel cestou tam, kam má. Tyto znalosti kolektiv velmi ocenil. Akce z počátku byla přijímána žáky rozpačitě, ale když si zvykli na povely, vyšla z toho zajímavá pohybově prostorová aktivita. Hra je tak zaujala, že nebylo potřeba na závěr hodiny zařazovat další pohybovou hru. Na dotaz, co si odnáší z dnešní hodiny, se téměř všichni shodli, že být malým může mýt i výhody a nemusíme být vždy dokonalí.

     Závěr a reflexe

     Druhá lekce, ve které jsme pracovali již s konkrétní pohádkou, neměla od začátku přílišnou energii. Jak už jsem zmínila, bylo to pravděpodobně dáno tím, že na začátku hodiny nebyla zařazena větší pohybová aktivita, která by žáky motivovala k aktivnější činnosti. Postupně se hodina dostávala do větší dynamiky, hlavně v případě používání svých schopností.    

     Žáci si udrželi svůj okruh samoty a plně se věnovali své činnosti. Vytýčené cíle v oblasti živých obrazů byly naplněny jen částečně. Přestože tuto metodu žáci dobře znají, dlouho se diskutovalo, vyskytlo se mnoho otázek a tím měla lekce menší spád. Velmi aktivní byla část, kdy Paleček přemlouval matku, aby ho pustila za otcem. Bylo patrné, jaké metody žáci uplatňují vůči vlastním rodičům. Já i žáci jsme velmi ocenily znalosti Andrey, které byly přínosné pro hru – Jedeme s vozem. Cíl o uvědomění si různých vztahů mezi dospělým a atypickým dítětem byl pouze naznačen ve vztahu Paleček – rodiče. Více se odrazí především ve druhé části pohádky, kdy vstupují do pohádky i jiné postavy. Veškeré diskuse o tématech byly objevné a pomohly žákům zamyslet se nad vnímáním odlišných jedinců.

 Třetí lekce: O Palečkovi (2. část)

Počet účastníků: 6 (Pavel nepřítomen)

Cíl lekce:

  • Vyhledat metafory a paralely, které nabízí druhá část pohádky
  • Uvědomit si další možné vztahy mezi dospělým a atypickým dítětem              
  • Efektivně spolupracovat při dramatizaci etudy
  • Zachovat dramatický oblouk
  • Uvědomit si důsledky svého rozhodnutí a zamyslet se nad nimi
  • Definovat, co pro nás znamená slovo svoboda

Plán lekce

  1. Úvod lekce

    Opakování všech informací v kruhu z minulé hodiny. Slovní rekapitulace aktivit. Výhody a nevýhody maličkého v živých obrazech. Poskládat z lístečků název pohádky. Vyprávění po větách. Z lístečků PALEČK – si žáci vylosují každý jedno písmenko. Klíč k rozdělení dvojic – PA, LE, ČK.

  1. Aktivita – jedeme s vozem

 Žáci mohou využít povely pro koně nebo určují vpravo, vlevo, stůj, jeď.

  • Využití celého prostoru, orientace, vystřídání
  • Na závěr své koně zavést do stáje, sjednotit se bez domluvy na místě, kde bude pomyslná stáj

Reflexe – hodnocení, jak se žáci vzájemně vedli a byli vedeni, rozhovor ve dvojicích

  1. Cizinci a tatínek

 Čtení: (…) Kolem šli dva cizinci. „Koukejme,“ řekl ten jeden, „co to znamená? Tu jede vůz, vozka pokřikuje na koně, ale nikde ho není viděti.“

     „V tom něco vězí,“ mínil ten druhý, „pojďme za vozem a uvidíme, kde zastaví.“ A vůz vjel až do lesa na ono místo, kde se stromy porážely. Jakmile zhlédl Paleček svého, otce zavolal naň: „ Vidíš, otče, tu jsem s vozem, sundej mě nyní dolů.“ Otec zastavil levicí koně a pravou rukou vyndal mu svého synáčka z ucha a tento vesele usadil se na stéblo. Když oba cizinci spatřili Palečka, nemohli se dosti vynadivit. Vzal tedy jeden toho druhého stranou a řekl mu:

     „Ten chlapíček by nám mohl pomoci ku štěstí; kupme ho a budeme ho po městech za peníze ukazovati.“ Šli tedy k jeho otci a řekli mu: „Prodej nám toho mužíčka, bude se u nás dobře míti.“ Ale Paleček slyše o prodeji vyšplhal se záhybem kabátu otci na rameno a postaviv se mu k uchu šuškal: „Otče, jen mě prodej, však já se zase vrátím!“ prodal ho tedy otec za velké peníze oběma mužům.

     Rozhodování otce:

     Žáci si představí, že jsou myšlenky v hlavě tatínka. Uprostřed kruhu je židle. Každý žák má možnost vyslovit tatínkovu myšlenku nahlas. Usedají na židli a sdělí, jak se rozhodli a proč? Ti, co se rozhodli, že prodají Palečka, řeknou nahlas tuto větu:

„Prodal jsem svého syna.“

Ostatní – „Neprodám svého syna.“

Diskuse – Jak se žákům vyslovila tato věta. Vnímají nějaké emoce?

Vyprávění: Při příchodu domů se matka ptá otce (učitel v roli):

„Kde máš našeho Palečka?“ Žáci odpovídají za otce. Co řekl matce a jak jí vysvětli situaci.

Diskuse o reakci matky

  1. Vychytralost Palečka

     Skupinová práce - na arch papíru skupina napíše, co si myslí, že chtějí cizinci s Palečkem udělat, jak ho chtějí využít.

    Žáci vysvětlují a obhajují své nápady.

Čtení: (…) Cizinci vysadili Palečka na klobouk. „Sundejte mě na okamžik, musí to býti.“ „Jen zůstaň tam nahoře,“ řekl ten, který ho měl na klobouku, „nebudu si z toho ničeho dělati, ptáci mi tam častěji též něco pustí.“

     „Ne, ne,“ řekl Paleček, „já vím, co se sluší, jen mě rychle sundejte!“ Muž sňal klobouk, postavil Palečka na roli vedle cesty, ten ale chvíli poskakoval a lezl mezi hrudami sem a tam a náhle vskočil do myší díry, kterou si byl    vyhledal. „Dobrou noc, pánové, jen jděte domů beze mne,“ volal na ně a vysmíval se jim. Oba pobíhali nyní kolem, strkali holemi do díry, ale bylo marno.

Diskuse: Odešel Paleček se záměrem, že podvede cizince? Mohl domýšlet důsledky svého činu? Mohlo jeho neuvážení mít i nějaké důsledky pro rodiče? Jaké myšlenky se večer na poli honily Palečkovi v hlavě?

  1. Paleček a zloději

   Čtení: (…)„Jest to velmi nebezpečno choditi ve tmě po roli,“řekl si, „jak lehce mohl bych si zlomiti vaz nebo alespoň nohu.“ Na štěstí vrazil po tmě na prázdný hlemýždí domek. „Chvála bohu,“ řekl, „zde mohu bezpečně noc přespati,“ a usedl dovnitř.

    Nedlouho na to, právě, když chtěl usnouti, slyšel dva muže mimo jíti, a jeden z nich mluvil:

     „Jak to jen narafičíme, abychom tomu bohatému faráři zlato a stříbro vyfoukli?“

     „Povím vám to!“ vykřikl Paleček.

     Co to?“ divil se uleknutě jeden ze zlodějů, „slyšel jsem někoho mluviti.“ Zastavili se a naslouchali, tu ozval se Paleček znovu: „Vezměte mě sebou a pomohu vám.“

     „Kde pak vězíš?“

     „Jen mě hledejte po hlase na zemi,“ řekl Paleček. Konečně ho zloději našli a zvedli ho. „A jak  nám chceš pomoci, ty malý zmetku?“ řekli mu.        „Počkejte,“ odpověděl Paleček, „já prolezu mezi mřížemi do farářovy komůrky a budu vám odtamtud podávati, co budete chtíti.“

     „Dobrá, uhlídáme co umíš.“

    Žáci se rozdělí do dvou skupin, na papíru dostanou část původního textu, který si přečtou, vyhodnotí a vysvětlí si všechna nesrozumitelná slova.

     Úkolem je tento text ve skupince zdramatizovat. Předvedení etudy před druhou skupinou. Začíná a končí se ve štronzu.

Vyprávění – po druhé se podařilo Palečkovi obelstít dospělé lidi, odešel spát do sena do stodoly. Ráno kuchařka nabrala náruč sena i s Palečkem, dala ho do žlabu a Paleček se ocitl v krávině žaludku.

  1. Paleček ve vězení

   Informace: Kráva neustále žvýkala a žvýkala, do žaludku přicházelo více a více trávy.

     Pohybová aktivita – pro navození zmenšování prostoru si žáci zahrají  Na babu a vymezený prostor je neustále učitelem zmenšován, až jsou všichni tak natěsno, že se nemohou již více pohybovat.

Diskuse jak se cítí, co by udělali, aby se dostali ven z toho těsného prostoru.

     Paleček to vyřešil svojí chytrostí, začal křičet: „Nedávejte mi sem  už žádnou trávu!“ Farář si myslel, že krávu posedl ďábel a zabili ji. Zde by se zdálo, že by mohl příběh končit, ale Palečka čeká ještě další cesta. Žaludek krávy, ve kterém se Paleček stále nacházel, snědl vlk. Paleček vlkovi slíbil, že ho zavede ještě na lepší hostinu a popsal vlkovi cestu, jak se dostane do dobře zásobené spíže.

Diskuse – Do jakého domu Paleček popsal cestu a proč? Žáci vycházejí z toho, kam se chce Paleček dostat zpět (domů).

  1. Paleček na svobodě

Čtení: (…) Vlk nedal se příliš nutiti, prolezl děrou do domu a ve spižírně se najedl do alelujá. Když se byl nasytil, chtěl opět touže cestou zpět, avšak byl nyní tak tlustý, že nemohl zpět prolézti. Na to Paleček čekal a dal  se nyní v žaludku vlkově do křiku a volání jako na poplach.

     „Mlčíš-li pak!“ řekl vlk, „vždyť vzbudíš domácí.“

     „Eh, což,“ na to Paleček, „ty jsi se již nasytil, a nyní chci též já  si popřáti,“ a znovu jal se z plných plic hulákati.

     Tím probudil se konečně otec i matka a oba nyní běželi ke komoře  a skulinou nahlíželi dovnitř. Když tam zhlédli vlka doběhl otec pro sekyru  a matka pro kosu. „Ty se drž za mnou,“ řekl ženě muž, když vešli  do komory, „já jej uhodím sekyrou  a nebude-li po té ráně ještě mrtev, sekneš ty doň kosou a roztrhneš mu břicho.“

    Tu zaslechl Paleček svého otce a volal naň:

    „Otče, otče, já jsem tu, vězím v těle vlkově.“

     I řekl otec pln radosti: „Chvála Bohu, naše milé dítě je nalezeno! A kázal ihned ženě, aby kosu odložila, aby Palečkovi nebylo ublíženo. Potom napřáhl sekyru a jednou ranou do hlavy vlka zabil, potom přinesli nůž a nůžky, rozřízli vlkovi břich a vytáhli ven svého synáčka.

     „Ach, řekl nyní otec, „co starostí jsme pro tebe vystáli.“

     „Milý otče,“ na to Paleček, „já jsem mnoho prodělal ve světě, bohudíky, že jsem zase na volném vzduchu.“

     „A kde jsi byl všude?“

     „Milý otče, byl jsem v myší díře, v kravském žaludku a ve vlčím panděru; ale nyní už nejdu nikam a zůstanu u vás.“

  1. Reflexe a závěr

     Jaké jsou Palečkovy pocity, když se dostal zpět na svobodu? Byla  pro Palečka výhoda nebo nevýhoda, že byl maličký? Vadilo Palečkovi, že byl malinký? Vadilo rodičům, že byl malinký? Posmíval se mu někdo? Na co by si Paleček měl dávat v budoucnu pozor? Co poradit rodičům Palečka?

Je tato pohádka kouzelná?

Co vám přinesla pohádka o Palečkovi?

Rekapitulace pohádky od B. Němcové, jak žáci rozuměli jazyku?

Znáte ještě nějakou pohádku O Palečkovi? (bratři Grimové, Fr. Hrubín, Obr a Paleček)

  1. Závěrečná hra

Obr a Paleček – v kruhu se podávají dva míče větší (obr) a menší (Paleček). Paleček se snaží obrovi utéct.

Průběh lekce

     Žáci přicházeli do hodiny postupně a samovolně si mezi sebou začali povídat o minulé hodině, to vytvořilo vhodnou půdu pro opakování a seznámení Adély s celým příběhem. Úvodní opakování v kruhu proběhlo pomocí míčku, kdo má míček v ruce, vypráví část příběhu. Velmi důležitá a přínosná byla reflexe ve dvojicích. Objevily se konstruktivní poznámky týkající se rychlosti a nepřesnosti povelů.

      Rady pro rodiče: Váš syn je váš syn a nenahradí ho žádné peníze. Važte si svého dítěte, i když je malý. Je maličký, tak ho musíte lépe opatrovat.

     Co vám přinesla tato pohádka: Něco může být těžší, než si myslím. Abychom si vážili lidí takových, jací jsou. Když je někdo malý, nemusí být hloupý.

      Závěr a reflexe

    S výběrem této pohádky jsem trochu váhala. Paleček je všeobecně známá pohádka určena pro malé děti. Nebyla jsem si jistá, jak ji žáci přijmou. Během obou lekcí nevznikl žádný problém, který by příběh zesměšnil nebo znevážil. Naopak, měla jsem po celou dobu pocit, že Palečkův osud nenásilně vtáhl všechny do hry. Svědčí o tom všechny diskuse a fakt, že se žáci věnovali problému do hloubky. Co se týká atypičnosti hlavní postavy, jsme došli k závěru, že Paleček si zaslouží být na světě právě proto, že byl odvážný, samostatný, vynalézavý a chytrý. Díky tomu, že prošel několika „narozeními“ se z něj stává plnohodnotná bytost.

     Stará čeština v textu byla přijímána velmi pozitivně, nebylo nutné dopředu vysvětlovat zastaralá slova, pokud se vyskytla, byla vysvětlena přímo v logice textu. Žáci naopak velmi pozorně naslouchali a snažili si držet logiku textu. V rámci porozumění textu bylo dobré v rychlosti převyprávět pro Andreu základní údaje, vzhledem k její částečné indisponovanosti vnímání souvislého textu.

    V závěrečné reflexi jsme shrnuli nabyté znalosti z první lekce, kdy jsme utřídili zařazení pohádky, shrnutí informací o Boženě Němcové a původní pohádce. Byly zmíněny i další pohádky od bratří Grimmů, J. Peraulta, kde figuruje postava Palečka.

     Závěrečná diskuse umožnila zamyšlení nad tím, že tento motiv je aktuální i v současné době.

Čtvrtá lekce: Kokos (1. část)

Počet účastníků: 7

Cíl lekce:

  • Uvědomit si možnosti narození v pohádce.
  • Vyhledat symboliku v odolnosti kokosu vůči prostředí     
  • Uvědomit si, zda je možné soudit schopnosti pouze podle vzhledu
  • Seznámit se zemí, jejími obyvateli a zvyky
  • Uvědomit si a porovnat odlišnosti nebo naopak spojnice s ČR
  1. Opakování a shrnutí z předchozího setkání

Organizace v kruhu, házení míčku, kdo drží míček v ruce, řekne nějakou informaci O Palečkovi a jeho dobrodružství.

  1. Seznámení s prostředím, ze kterého bude následující pohádka

     Žáci si v prostoru najdou vhodné místo a polohu, zavřou oči. Zazní typická stará vietnamská hudba. Žáci mají za úkol zapamatovat si vše, co v nich tato hudba evokuje. Hudba se zeslabí a nadále podkresluje celé vyprávění o představách. (Návodné otázky: Kde jsme se ocitli, co nám tato hudba připomíná, z jaké země asi pochází, jak to v té zemi vypadá, jak je zvláštní hudba, kterou jsme slyšeli…)

     Hudební orchestr – vysvětlení pojmu pentatonika[1] (čtyři žáci chodí současně i do hudebního oboru, využiju jejich hudebního cítění). Všichni žáci dostanou svoji paličku, vytvoříme 3 skupinky, každá má k dispozici řadu pěti (6) metalofonových kamenů. Každý nejprve vyzkouší svůj motiv, později se motivy propojí. Žáci mají za úkol se vzájemně poslouchat a vnímat hudbu, kterou vytváří jako celek. Hrají všichni současně, vytváří pocitově to, co se jim odráželo v jejich představách. Je žádoucí, aby si každý našel prostor a také dal prostor jinému tak, aby nevznikl hluk, ale skutečně libozvučný hudební útvar.

Pentatonika

      Dnešní pohádka bude ze země, která je od nás velmi vzdálená, ale přesto něčím blízká. Ukázka obrázků z východní země – projekce fotek – rýžová pole, práce s buvoly, lesní plochy, zeleň.

Ukázka na mapě Google Earth – uvědomění si vzdálenosti od naší republiky.

Odhalení země – Vietnam (Vietnamská socialistická republika)

Sběr informací – co vše o Vietnamu víme z vlastní zkušenosti. (kultura, náboženství, architektura, písmo, jídlo, tradice, válka, souvislost s Českou republikou, práce…)

  1. Pohádka Kokos

     Podle indicií se tato lekce bude zabývat lidovou pohádkou z Vietnamu, která pochází ze sbírky Vietnamské pohádky.

Vyprávění: Jedné dívce na vesnici se narodilo dítě. Bylo velmi zvláštní. Bylo kulaté, nemělo ani ruce, ani nohy, vypadalo úplně stejně, jako kokosový ořech. Dala mu jméno Kokos. Rostl den ze dne, v sedmi měsících už uměl mluvit, a když mu byl rok, chodil si hrát do lesa, když mu byli tři roky, mohl už hlídat kozy na pastvě. Často slýchával od matky tuto větu:

„Nemáš ani ruce ani nohy a jsi tak ošklivý.“

     Diskuse o slyšeném, vztah mezi ním a matkou, Kokosem a ostatních lidí z vesnice. Žáci vymyslí konkrétní situace, které Kokos mohl prožívat jinak než ostatní děti na vesnici. Proč se narodil zrovna kokos? Žáci vyhledají informace na internetu, co zajímavého je možné najít o tomto plodu, co by mohlo mít nějakou spojitost s vlastnostmi člověka (např. má tvrdou a odolnou slupku, může se vodními proudy dostat daleko…)

  1. Mohu x nemohu

     Žáci se na chvíli stanou Kokosem (sbalí se do klubíčka) a začnou se kutálet po třídě. Během pohybu říkají věty, které jim pohyb evokuje.

„Jsem Kokos a nemohu př. hrát vybíjenou, malovat…“

„Jsem Kokos a umím se rychle kutálet….

Diskuse o pohybu a omezení. Žáci vymýšlí možnosti, jak vyřešit jednotlivé situace.

  1. Rozhovor matky s Kokosem

     Jednoho dne se Kokos přikutálel k matce a povídá: Jdi ke králi a požádej ho, ať si mě najme jako hlídače buvolů.

Učitel v roli matky – žáci ji přesvědčují, aby šla ke králi. Z rozhovoru je patrné, že matka syna podceňuje a neustále mu připomíná jeho nedostatky. Nakonec svolí, že půjde ke králi.

Čtení:

      „Když přišla k velké bráně královského paláce, rozštěkali se psi. Služebníci zleva i služebníci zprava se ptali:

     „Kdo to přichází, že psi štěkají?"

     Kokosova matka odpověděla:

     „To jsem já a chci mluvit s králem. Můj syn Kokos mě poslal požádat, aby ho najal jako hlídače buvolů."

     Služebníci zleva i zprava šli ke králi a řekli mu:

     „Prach chodidel tvého veličenstva, matka jakéhosi Kokosa, přichází žádat, abys najal jejího syna jako hlídače svých buvolů."

     Král nařídil služebníkům zleva i zprava, aby přivedli Kokosa a jeho matku. Když přišli, zeptal se jich znovu, co chtějí, a matka řekla:

     „Prach chodidel tvých svátých nohou, můj syn Kokos se chce stát hlídačem tvých buvolů."

     Král se obrátil ke Kokosoví:

     „Třicet služebníků hlídá mé buvoly, a ještě se jim ztrácí. Mám tři sta tisíc buvolů. Jak bys je mohl uhlídat?"

     Ale Kokos směle odpověděl:

     „Uhlídám je."

     „Budiž tedy," rozhodl král. „Zůstaň zde a zítra půjdeš hlídat mé buvoly."

Matka se vrátila domů a Kokos zůstal u krále. Druhý den služebníci hnali buvoly z chlévů, posadili Kokosa jednomu z nich na hřbet a vyhnali je do lesa. Pak se vrátili domů a cestou si říkali:

     „Bylo nás tolik, a ještě se nám buvoli ztráceli. Jak by je mohl Kokos sám uhlídat. Poztrácí se mu jich ještě víc."

Diskuse – žáci vysloví myšlenku, která napadne krále poté, co přijme Kokosa do služby.

     Jediný, kdo se mu nikdy nesmál, byla princezna, která mu nosila oběd. Kokos přivedl všechny buvoly vždy v pořádku domů. Vysloužil si tak uznání od služebníků i od samotného krále. Ten začal tušit, že bude mít nějakou zvláštní moc a zadával mu úkoly stále náročnější.

  1. Reflexe

     Co žáky zaujalo na první pohled na této části pohádky, spekulování o tom, jak by se příběh mohl odvíjet dále.

  1. Závěrečná hra

     Na závěr si ještě všichni společně zahrají na xylofon, pokusí se o pozvolný začátek a samostatné zakončení.

Průběh lekce

     Motivační hudba splnila svůj účel a vytvořila vhodné zázemí pro další získávání informací. Seznámení s pentatonickou řadou nebylo velkým problémem, čtyři žáci navštěvují hudební obor. Nejprve si každý žák zkusil svůj náhodně zvolený motiv na dřevěný xylofon, pak všichni společně nebo ve dvojicích hrály svoje úseky. Úkolem bylo vzájemné naslouchání a propojit svůj úder nebo motiv právě ve chvíli, kdy si myslíme, že by měl zaznít. Když si všichni vyzkoušeli hru na nástroj, pustili jsme se do společné improvizace, která měla pouze tři zadání:

  1. Postupné přidávání nástrojů
  2. Vzájemné naslouchání a počkat si na svůj tón / tóny
  3. Plynulé a postupné zakončení

   Vznikla velmi příjemná kreativní hudební část. Žákům jsem ponechala více času, protože pracovali s velkým zájmem. Improvizace byla velmi citlivá k naslouchání ostatních, závěr jsem však musela částečně ovlivnit slovním pomalým zakončováním, protože žáky tato aktivita tak zaujala, že bylo pro ně samotné těžké skončit. (viz příloha: obrázek č. 5 a 6)

     O Vietnamu žáci neměli úplné povědomí, ale obrázky, mapa a vyprávění je do jisté míry ohromilo. Žáci ocenili velmi odlišný a skromný způsob života. Využili jsme obrázky poskytující internetové zdroje. O tvrdém způsobu pěstování rýže pomocí buvolů, o legendách, které symbolizují vznik Vietnamu přes náboženství, se podařilo vytvořit příjemný vztah k této zemi. Dotkli jsme se i historických souvislostí s Českou republikou a národnostních menšin. Překvapením pro žáky bylo, že se ve Vietnamu píše latinkou a jí se také čínskými hůlkami.

     Při povídání o legendách a pohádkách Kryštof zmínil, že vychází z jiné mytologie a Kateřina začala vyprávět pohádku, kterou sama zná. Připojila se Adéla s legendou o dvou ptáčcích, kteří se nikdy nemohli dostat k sobě. Prostředí pro následující pohádku bylo velmi dobře vytvořeno. Žáci se seznámili s novou zemí a jejími zvyklostmi.

      Následovalo seznámení s pohádkou. Záměrně jsem vynechala úvodní část pohádky, kdy dívka otěhotněla. Příběh začíná až tím, že se dívce narodilo dítě, které nemělo ani ruce, ani nohy a bylo kulaté. Jako návnada postačil tento údaj, aby rozvinula diskuse o tom, jak dítě mohlo vypadat. Když se žáci dozvěděli, že se narodil kokos, nevzbudilo to žádný posměch ani podivení. Na otázku – proč právě kokos – se bezprostředně začali hrnout odpovědi: Má tvrdou slupku, tak se mu jen tak něco nestane, je to největší semínko, které se může daleko dostat, může se rychle kutálet… Tyto argumenty jsem původně chtěla vnést já, ale na většinu z nich přišli žáci sami. Myslím, že je ovlivnila pohádka O Palečkovi a začali se na pohádku dívat z jiného úhlu pohledu.

     Vložila jsem ještě jednu aktivitu, kdy si každý žák vymyslel konkrétní postavu člověka a sehrál situaci, kdy se prvně šel podívat na novorozence. Já jsem byla v roli matky a ostatní měli vyjádřit své reakce. Z počátku byly reakce rozpačité, ale pak hledali žáci důvody, jak by matku potěšili. Žáci dostali ještě jeden úkol: Kdybyste byli sudičky, jakou sudbu byste Kokosovi přisoudili?

Adéla - Přisoudila bych ti sílu, v budoucnosti budeš žít dobrý život.

Nela – V budoucnosti se oženíš s krásnou dívkou a narostou ti ruce a nohy.

Kateřina – Budeš mít spoustu kamarádů.

Pavel – Budeš silný uvnitř.

Kryštof – Budeš muset překonat spoustu překážek, aby ses dostal ke štěstí.

Matěj – Budeš velmi inteligentní, takže se i bez rukou a nohou obejdeš.

     Další aktivita směřovala k tomu, aby si žáci uvědomili pohyb bez rukou a nohou a jak vyřešit situaci, pokud se ocitneme někde, odkud  se nemůžeme vykutálet. Co nemohu? (číst knížku, hrát vybíjenou, psát, sám jíst…). Co mohu? (jen se kutálet)

       Vstoupením do role matky jsem chtěla akcentovat negativní vztah mezi matkou a jím. Zprvu došlo k tomu, že žáci promluvou za Kokosa začali šišlat a trochu ho zesměšňovat. Nebyly dostatečně zopakované informace o tom, že ve třech letech už byl jako dospělý. Poté se již dialog ubíral takovým směrem, že se velmi dobře odkryl vztah mezi ním a matkou.

    Kokosovy argumenty

  • Požádal bych krále sám, ale myslím, že mě nevyslechne
  • Nechci, aby si o mně lidé mysleli, že jsem jen slabý a nemotorný kokos
  • Mami, chci hlídat buvoly, aby mě měli rádi, nebudou mě přehlížet a řeknou si – jo, tohle je ten Kokos, co dokáže uhlídat stádo buvolů.

     Královy myšlenky

  • Vezmu ho do služby a budu se pěkně bavit.
  • Nikdo neuhlídá mé buvoly.
  • To se pobavíme.

     Další přečtené informace z příběhu podnítily žáky k tomu, aby byli navnaděni na příští lekci. Do pohádky vstupuje princezna a žáci mohli rozvíjet příběh ve své fantazii. Závěr patřil opět hře na zvonkohru a xylofon. Tentokrát se bez jakýchkoliv instrukcí plynule rozvinula hudba a pozvolna též skončila.

    Závěr a reflexe

    První část pohádky o Kokosovi poskytla žákům vhled do jiné země.  Se zájmem vstřebávali a vyhledávali informace. Jedním ze závěrů, který vyplynul z úvodu lekce, byl ten, že vietnamská národnost je velmi skromná a pracovitá. Překvapil mě zájem o hudební tvorbu. Ukázalo se, že pentatonická řada velmi dobře ladí, a když se žáci začali lépe poslouchat, vycházel z xylofonů a zvonkoher libý hudební podkres. Měla jsem obavy, jak budou žáci vnímat informaci o tom, že se narodil matce kokos. Pravděpodobně delší a pozvolná příprava na začátku se vyplatila. Cíle v této lekce byly naplněny.

Pátá lekce: Kokos (2. část)

Počet účastníků: 6 (chybí Matěj)

Cíl lekce:

  • V rámci improvizace vést konstruktivní dialog a zachovat se zachováním formy jazyka
  • Prostřednictvím hry v roli odhalit co jsou výmluvy, co lež a jaký to má v této pohádce význam
  • Žáci v rolové hře uplatní různé náhledy na situaci
  • Učinit smysluplné rozhodnutí v roli
  • Vzájemně naslouchat při hudební produkci- začít a ukončit hudební pentatonickou produkci bez pokynů
  • Ukázněně pracovat s hudebním nástrojem
  • Uvědomit si, jak používáme smysly, když vyřadíme zrak.

     Plán lekce:

  1. Úvod hodiny

     Při vstupu žáků do třídy jsou na zemi připravené zvonkohry a dřevěný xylofon. Každý žák si vezme paličku a může začít hudebně improvizovat na pentatonice C dur. Pokusí se pracovat s dynamikou, rytmem a tempem. Úkolem je vzájemné naslouchání a společný závěr. Tím se skupina naladí na pokračování pohádky Kokos.

  1. Na anglickou babu

Jeden honič předává babu, kde se předávkou dotkne, tam se musí nový honič držet. Pokud dostane druhou předávku, drží se na obou místech. Úkolem je vymyslet, jak předat třetí babu, po předání je vyřazen ze hry.

  1. Kokosový kruh

     Žáci se posadí do kruhu a zavřou oči, nastaví ruce. Jsou upozorněni, aby nikdo nedával najevo, co dostanou do ruky a nijak se neprojevoval, jen trpělivě seděl a čekal. Po kruhu se posílá kokosový ořech. Oči žáci otevřou až na pokyn.

Diskuse o tom, co bylo posíláno, jaký je kokos, zda všichni poznali. Žáci si uvědomí, jaké smysly při zkoumání používaly.

Po kruhu se posílá ořech již s otevřenýma očima, kdo ví, přirovná Kokosa z pohádky k tomuto ořechu, postupně se přidávají další jeho vlastnosti (např. má stejně tvrdou slupku, je stejně kulatý…)

Zazní informace, které si odnesli z minulé hodiny.

 Na lístečku je napsaná tato věta, která zazní v průběhu lekce ještě několikrát.

    NEMÁŠ ANI RUCE ANI NOHY A JAK JSI OŠKLIVÝ!

4. Živé obrazy

     Skupiny si vylosují dvojice podle barevných lístečků, připraví si rozehrávaný živý obraz.

  1. Matka se doma zlobí s kokosem, že jí všude jen překáží. (matka a Kokos)
  2. Král je udiven, jak by mohl Kokos uhlídat jeho buvoly? (král a Kokos)
  3. Všichni služebníci v království se mu posmívají. (služebníci a Kokos)

Manipulace s čínskými hůlkami

Reflexe: Jak reaguje Kokos na všechny posměšky?

5. Setkání s princeznou

     Jediný, kdo se Kokosovi nikdy nesmál, byla králova nejmladší dcera. Každý den mu princezna nosila oběd. Princeznu zajímalo, jak Kokos dokáže uhlídat stádo a ještě plnit úkoly, které dostává od krále.

Čtení:    

     (…) Když nejmladší princezna zase nesla Kokosovi v poledne oběd, byla zvědavá, jak to Kokos dělá, že se mu buvoli nerozeběhnou, a jak seká liány, když nemá ani ruce ani nohy. Schovala se v křoví a dívala se, co se děje.  A viděla, že má Kokos zástupy služebníků, kteří hlídají buvoly, sekají liány a přivazují je buvolům na rohy. Měl tam i krásný palác s kozami, prasaty, slepicemi a psy, jinoši a dívky chodili a pracovali a zpívali, aby Kokosa obveselili. Pochopila, že má Kokos kouzelnou moc. Ale neřekla nic, poodešla a tvářila se, jako když právě přichází, a volala:

     „Kokose, pojď si vzít rýži!"

     Na Kokosův rozkaz hned všechno zmizelo pod zemí a Kokos se přikutálel k princezně, vzal si rýži a naobědval se. Princezna se vrátila domů jakoby nic. A když se jí král ptal, kde byla tak dlouho, řekla, že zabloudila.

     Jakmile princezna odešla, vyvolal Kokos zase všechny své lidi. Dodělali svěřenou práci a hnali buvoly domů. Před palácem se ztratili a Kokos přišel s buvoly sám. Každý měl na obou rozích namotané liány.

     Příští den princezna nesla Kokosovi oběd, ale chtěla toho vidět ještě víc. Vylezla na strom a pozorovala, co se děje. Viděla krásný palác s mnoha dvory, na nichž se hemžily tisíce lidí, a všichni sloužili Kokosovi. Lesní zvířata, divocí buvoli, jeleni, bílí sloni, tygři, medvědi, pávi, hrdličky, kosi, čejky a vůbec všichni ptáci se přicházeli Kokosoví poklonit. Princezna na tom mohla oči nechat. K tomu troubily trumpety, bubnovaly bubny a zněly šaranaje pro Kokosovu zábavu. Slepice kdákaly a psi štěkali, jako by to bylo místo obývané lidmi. Princezna hledala, kde je Kokos, ale nemohla ho najít. Nakonec spatřila, jak vystupuje ze své skořápky v podobě krásného mladíka. Byl tak skvělý jako měsíc v první noci po úplňku a všichni mu vzdávali čest a kupili se kolem něho. Princezna se rázem do Kokosa zamilovala a nemohla z něho spustit oči.

     Náhle si Kokos vzpomněl, že už je pozdě a že princezna přijde s obědem. Pokynul, a všechno hned zmizelo v zemi. Pak zase vlezl do své skořápky. Princezna slezla se stromu, dělala, jako že právě přišla.

 

     Žáci si představí sami sebe v roli princezny. Jak by se zachovali oni? Jaké otázky by položila Kokosovi, až se setkají?

 

  1. Horká židle (učitel v roli Kokosa)

 

     Každý může položit Kokosovi tři otázky. Kokos odpovídá vyhýbavě a neurčitě.

Diskuse: Jak se choval Kokos a proč? Proč jí neříká pravdu? Jak na jeho odpovědi reagovala princezna?

  1. Liánový kolotoč

     Princezna utíkala domů přes les, tam kde Kokosovi lidé sekali dlouhé liány na opravu zámeckých hradeb. Musela liány přeskakovat a tak se zdržela, než došla domů.

    Žáci stojí v kruhu, učitel uprostřed točí lanem, žáci přeskakují.

     Cestou se princezna rozhodla, že nikomu o tom, co viděla, nic neřekne. Tajemství znala stále jen princezna.

  1. Betelový balíček

     Další den přinesla princezna Kokosovi mimo rýže ještě betelový balíček, který je symbolem náklonnosti dívky ke chlapci.[2]

Toho dne Kokos splnil beze zbytku úkol, který mu král dal a odkutálel se domů, za svou matkou. Požádal jí, aby došla za králem a poprosila ho o ruku princezny. Uslyšel opět tuto větu, která je nalepena dětem stále na očích.

     NEMÁŠ ANI RUCE ANI NOHY A JAK JSI OŠKLIVÝ!

Na naléhání však matka šla ke králi a požádala ho o princezninu ruku.

  1. Královští rádci

     Žáci se stanou služebníky a rádci krále se souhlasnými i nesouhlasnými radami, zda má král princeznu provdat za Kokosa. Král (učitel) prochází uličkou a vnímá rady rádců a služebníků, kteří nevědí, že se Kokos proměňuje v prince. Protože sám král tuší, že má Kokos nějaké kouzelné schopnosti. Obhájí své rozhodnutí a pak ho vyhlásí.

„Souhlasím s tím, aby si má dcera vzala Kokosa za muže.“

Čtení:

 (…) Král dal zavolat všechny tři dcery a zeptal se jich:

    „Která z vás chce milovat Kokosa? Která ho bude mít ráda, tu mu dám za manželku."

     Nejstarší a prostřední hned křičely:

     „Nechceme ho! Jak bychom ho mohly chtít? Nemá ani ruce ani nohy, jen se kutálí sem tam. K čemu by bylo dobré se za něho vdát?"

Protože nejmladší mlčela, král se jí zeptal znovu:

     „Ty by sis vzala Kokosa?"

     Princezna skromně odpověděla:

     „Já ho mám ráda, ale udělám, co nařídíš. Nařídíš-li, abych si ho vzala, vezmu si ho. A nařídíš-li, abych si vzala tjru, divocha z hor, vezmu si tjru."

     Král tedy řekl Kokosově matce:

     „Má nejmladší dcera si vezme tvého syna. Vyčkejme tedy příznivého dne a příznivé hodiny a příští středu je oddáme.

Vyprávění: Vystrojili velkou svatbu, která trvala sto dní. Nikdo však Kokosa nikdy neviděl, protože vystupoval ze své skořápky pouze v noci. Starší sestry se princezně stále posmívaly, co si vzala za manžela. Jednou jim princezna vyzradila svoje tajemství, že Kokos je krásný princ. Jednou v noci se princezny samy přesvědčily a začaly sestře závidět. Stále se jí na oko posmívaly a urážely jí.

  1.    Rozhodnutí

      Na okně je připraven keramická nádobka, pálená technikou raku, v ní jsou hůlky na jedení vietnamského jídla. Pod ní je schován lísteček.      

Princeznu celá situace trápila a byla by ráda ukázala prince celému království. Začaly jí stále častěji pohlcovat myšlenky, jak to udělat, aby princ zůstal stále princem.

Žáci ve třídě hledají věc, která má spojitost s královskou svatební hostinou (nádobu s hůlkami), tam najdou myšlenku princezny.

SCHOVÁM KOKOSOVOU SKOŘÁPKU A KOKOS BUDE NAVŽDY PRINCEM.

Každý žák dostane lísteček s ANO, druhý s NE. Žáci mají možnost se rozhodnout podle sebe, jestli by oni skořápku zničili nebo ne. Na konec třídy se na lístečku umístí věta na zem, kolem ní každý položí své rozhodnutí, zatím bez komentáře. Cestou přes celou třídu se žáci rozhodnou. Na to, kolik hlasů je ano a ne se odhalí po diskusi.

Diskuse o tom, co se může stát, když princ ztratí svoji ochranu.

Čtení:

      (…)Jednou v noci však princezna jeho skořápku vzala a schovala. Když se Kokos ráno probudil, šel rovnou tam, kde ji nechal, ale nenašel ji. Zamotal se do rohože, na níž spal, a ptal se princezny:

     „Neschovala jsi mou kokosovou skořápku?"

     Princezna to zapřela a Kokos zůstal zabalený v rohoži, už nic neříkal a jen se třásl zimou, až mu jektaly zuby. Princezna nanosila vlněných látek a přikryla ho. Po pěti nebo šesti dnech si Kokos zvykl a už mu nebylo zima. Princezna mu pak řekla pravdu, že skořápku vzala a zakopala, a oba se tomu smáli.

 Rozkrytí rozhodnutí žáků, odkrytí lístečků – kolik bylo ano, kolik ne. Vyhodnocení.

Tím končí první část pohádky, se kterou se pracovalo, druhá část bude v závěrečné hodině dočtena.

12.  Závěr

  Najděte nějaké prvky, které se vám zdály odlišné od pohádek, které znáte?

13.  Vietnamské jídelní hůlky

Na misce jsou malá, čokoládová, velikonoční vajíčka, žáci se za pomoci hůlek snaží vajíčka nabrat a sníst (vysvětlení techniky práce s hůlkami).

Průběh lekce

     Při příchodu do třídy se žáci chopili okamžitě hudebních nástrojů a postupně se zapojovali do hry. Hra s pentatonickou řadou na nástroje je zaujala i tentokrát, proto jsme se hlouběji věnovali jednotlivým tónům a malým hudebním motivům. Po této části byla plánovaná pohybová honička, ale žáci od hraní začali diskutovat o příběhu Kokosa, proto jsme rovnou přešli k informacím, které si pamatují z předchozí lekce. Žákům se vybavilo mnoho informací nejen o pohádce, ale také o celé zemi, jejich kultuře a lidech. Kruh po slepu probíhal v naprostém soustředění a tichosti. Překvapením pro mne bylo, že někteří kokos po hmatu nepoznali, jen se domýšleli. Zajímavý postřeh – má tři prohlubně jako bowlingová koule. Při reflexi vlastností Kokosa zmiňovali jeho statečnost a odhodlanost.

     Aktivitu „horká židle“ jsem omezila pouze na tři otázky a skupina se na nich domluvila. Již diskuse před tím byla poměrně dlouhá.

  1. Otázka – Jak dokážeš dělat všechnu tuto práci?
  2. Otázka – A ukážeš mi, jak to děláš?
  3. Otázka – A pomáhá ti někdo?

     Rekapitulace – Nic se od Kokosa nedozvěděli. Děvčata se shodla, že je princezna zamilovaná a nevadí jí, že jí Kokos neříká pravdu.

     Další aktivity proběhly podle plánu, nejzávažnější pro žáky bylo rozhodování, zda vzít nebo nevzít kokosovou skořápku a zničit ji. Do hry vstoupily i zkušenosti z pohádek, které žáci znají. Do jisté míry rozhodování ovlivňovaly zkušenosti z evropských pohádek (pokud skořápku zničí, zničí i prince). Rozhodování probíhalo prostřednictvím lístečků ano x ne, které pokládali textem dolů. Celá akce byla velmi soustředěná a do poslední chvíle nebylo jasné, jak se žáci rozhodli. Dočtený závěr této části byl pro všechny překvapující – žáci měli potřebu to princezně nějak vyčítat. V pohádce se vlastně nic nestalo. Hlasování skončilo nerozhodně, žákům bylo nepříjemné rozhodovat o někom bez něj.

    V rychlosti jsme si ještě porovnali hrdinu Palečka a Kokosa, jejich rodinné zázemí a vnímání jich samých společností. Větší prostor porovnání je dán v závěrečné prodloužené lekci.

     Druhou část příběhu jsme naplánovali dočíst při porovnávání pohádek v závěrečné lekci. Tato hodina proběhla na velikonoce, a proto si žáci měli z misky sebrat vietnamskými hůlkami čokoládové vajíčko. Sbírání vajíček a vysvětlování techniky práce s hůlkami zabralo více času, než bylo v plánu, protože se všichni snažili nepodvádět a skutečně vajíčko sebrat (viz příloha: obrázek č. 5)

Závěr a reflexe

     Při výběru vietnamské pohádky jsem netušila, jak velký zájem o ni budou žáci projevovat. Váhala jsem, jestli porod tak atypického dítěte žáci přijmou bez zesměšňování. Protože se stále pohybujeme v žánru pohádky, nic v hodinách nevyvolalo problém.

    Při diskusích o lži nebo výmluvách konstruktivně zdůvodňovali své postoje.

     V hudební části na začátku se ověřilo, že žáci jsou na sebe dobře naladěni a nemají problém se vzájemně respektovat. 

     Co se týká porovnávání motivu, žáci si všimli, že pro nás Vietnam je exotická krajina, proto i narození může být exotické. Za povšimnutí stojí i to, jak se chovala matka ke svému synovi. Žáci velmi negativně v průběhu lekcí vnímali větu – Nemáš ani ruce, ani nohy a jak jsi ošklivý. Stejně tak se dělo i u Palečka, když otec řekl – Prodal jsem svého syna…

Šestá lekce: Princezna Pomeranč

Počet účastníků: 7

Cíl lekce:

  • Najít společné prvky s pohádkou Kokos a O Palečkovi
  • Seznámit se s další asijskou pohádkou a vyvodit z těchto dvou závěr
  • Spolupracovat pří vytváření dějové linie příběhu
  • Vyhledat odlišné a společné znaky výchovy hlavního hrdiny a jaké mají důsledky
  • Zkvalitnit koordinaci a kooperaci při pohybové aktivitě - žonglování
  • Získat povědomí a informovanost o Indii a Ásámu
  • Udržet tajemství

Plán lekce

  1. Úvod hodiny

Matěj v minulé lekci chyběl, proto má možnost se ptát na vše, co ho ohledně dokončení pohádky Kokos zajímá. Pokládá otázky žákům a odhaluje souvislosti.

  1. Žonglování

     Žáci stojí v kruhu, s míčkem se určí cestičku tak, aby nikdo míč nedostal dvakrát. Míček končí u prvního.

  • Slovní rekapitulace – já dostávám od Matěje a házím Kryštofovi, já dostávám Nely a házím Adéle, já dostávám a házím…
  • Přehazování s jedním míčkem, vždy volám, navazuji oční kontakt, pak házím (když míček někomu upadne, žáci drží stále stejnou cestu)
  • Do hry se přidává postupně až 4 (5) míčků.
  • Pohyb prostorem, cestička se zachovává, stále si všichni hlídají, komu hází, od koho dostávají a volají jména.
  1. Co by to mohlo být

    Žáci sedí v kruhu, po kruhu se posílá jeden míček velikosti pomeranče. Každý účastník říká, co by to mohlo být.

Míč se předává tak, jako bychom předávali tu věc s nějakou emocí.

  1. Truhlička

     Žáci na moment zavřou oči. Na konci třídy se objeví truhlička. Když oči otevřou, mohou říct, co si myslí, že je v ní ukryto. Po jednom přicházejí k truhličce a prohlíží si její obsah (pomeranč, obrázek slona indického, recept na kebab bez nadpisu, hindština - název pohádky s překladem do latinky – Princezna Pomeranč, sáček s kurkumou kořením). Nikdo by neměl vědět, co v truhličce je, dokud ji neotevře. Každý má na prohlídku dvě minuty, poté zavírá víko a odchází zpět.

     Návodné otázky: K čemu nás vedou tyto indicie, Co si myslíte o tom, co je v truhličce? Proč to tam je? Jakou pohádkou se budeme zabývat. Co je nám jasné z předmětů, které tam jsou? Co můžeme říct o samotné truhličce?

Prohlídka a identifikace předmětů, diskuse.

Informace o zemi – za zvuku tradiční indické hudby na nástroj zvaný pancham (Anoushka Shankar), vyprávění o současné Indii, kultura, architektura, náboženství, mnohoženství, písmo, život – jídlo, historie – sbírka příběhů Pančatantra, jako východisko pohádek pro celý svět[3]

 

  1. Pohádka Princezna Pomeranč

     Práce ve skupině: žáci dostanou lístečky s nápisem, úkolem je, složit děj pohádky a převyprávět tak, aby dávala logický smysl.

Princezna pomeranč

Královně se narodí pomeranč.

Princezna je stále pomeranč.

Princ uviděl princeznu a oženil se s ní.

Rada žebračky.

Veselá svatba.

Čtení příběhu od začátku – žáci přesouvají lístečky tak, jak je skutečná pohádka.

  1. Reflexe a porovnání pohádek

Návodné otázky:

Jakou spojitost má Pomeranč s Kokosem?

Jaký vztah má matka k dítěti, jak vnímá jeho jinakost? (Paleček, Kokos, Pomeranč)

Jaký je rozdíl ve vztahu princů k princeznám?

Vyjádření své úvahy o pohádce Princezna Pomeranč.

  1. Závěrečná hra
  • žonglování s pohybem po celém prostoru

Průběh lekce

     Ukázalo se, že rekapitulace pohádky o Kokosovi byla prospěšná všem. Ve vyprávění se ujasnily všechny detaily a ukázalo se, že celkové shrnutí bylo důležité pro všechny, vzhledem k logice příběhu. Tímto jsme ukončili druhou pohádku. Velký zájem vyvolal PC program Google Earth, který nám umožnil se dostat až do současného Ásámu a tak si lépe uvědomit, jakým životem pod Himalájemi žili tamější obyvatelé. Informace o současné zemi doplňovali žáci tím, co již sami znají. Například informace o arabských číslicích, náboženství, architektuře apod. vzbudily diskuse v porovnávání s naší zemí. Překvapením bylo, že mnoho pohádek pochází právě z Indie, i pohádky z Tisíce a jedné noci mají svůj nejstarší základ právě tam.

     V následující části jsem chtěla, aby žáci využili své zkušenosti s pohádkami a pokusili se společně složit, jak by se příběh mohl odehrát. Varianty byly různé, každý si svou variantu zdůvodnil vyprávěním svého příběhu. Podle každé verze lze vyprávět příběh.     Pohádka je krátká, záměrně jsem ji chtěla přečíst vcelku, aby žáci mohli poskládat příběh podle bodů a vyhledat je v textu. Hledali jsme spojnice s pohádkou Kokos a Paleček – především ve vztahu rodinném. Jako symboly žáci vyvodili souvislost s vodou a slupkou.

     Závěr a reflexe

     Pohádku Princezna Pomeranč jsem zařadila záměrně po Kokosovi. Má podobný prvek – slupku jako ochranu a nikdo, kromě jednoho člověka nikdy neviděl, co se v plodu opravdu skrývá. Tuto hodinu jsem chtěla vystavět odlišně, aby byla více zaměřená v úvodu na hry a abychom si jednu pohádku přečetli v souvislém textu bez přerušování činnostmi a aktivitami.

     Všechny informace o Indii podněcovaly diskusi a bylo vidět,  že o poznávání země měli žáci velký zájem. Protože jsme měli v průběhu lekce dostatek času, byli žáci uspokojeni, že mohly všechny své nápady v klidu rozebrat a sdělit.

     Nejnapjatější byly chvíle, kdy byla zařazena aktivita s truhličkou. Bylo potěšující, jak si každý držel své tajemství. Diskuse k obsahu byla kreativní a deduktivní. Při vlastním ohodnocení žáci opět negativně vnímali vztah matky k „Pomeranči“. Již v předchozí pohádce si žáci všimli, že pracujeme s pohádkami, ve kterých se narodí neobvyklé dítě, tento motiv je začal zajímat a neustále se k němu vraceli.

Sedmá lekce: Princ Chocholouš (1. Část)

Počet účastník: 6 (chyběl Kryštof)

Cíl lekce:

  • Uvědomit si, že krása není jen na povrchu
  • Hledat v životě v návaznosti na text rovnováhu
  • Funkčně zapojit celé tělo do charakteristiky pohybu postavy
  • Udržet krátký vstup do role a vést smysluplnou diskusi
  • Pochopit analogii mezi příběhem Chocholouše a aktuálními příběhy ze života
  • Viditelně a funkčně proměňovat motivovanou chůzi

     Plán lekce

  1. Škatulata batulata

     Na zemi jsou rozložené šátky jako stanoviště o jeden méně, než je žáků ve skupině.

„Škatulata, batulata, hýbejte se teď!“

Po zaznění slova „teď si všichni vymění místa. Vždy ten, který zůstane bez stanoviště, říká text a snaží se dostat na stanoviště. V další části hry se odstraní polovina šátků a vytvoří se dvojice na jednom šátku, které se stejným způsobem přemisťují. Tato hra slouží k rozdělení žáků do dvojic. V nich pak vedou rozhovor o tom, co si pamatují z poslední lekce o pohádce Princezna Pomeranč. Po domluvě předloží informace, které jsou výstupem jejich diskuse.

  1. Zaplňování prostoru

   Žáci chodí po prostoru a rovnoměrně jej zaplňují. Podle zadání mění charakter postavy – (obyčejný člověk, vznešený, nemocný, sebejistý, krásný, plachý, ošklivý…)

Reflexe: Ve které postavě se cítili nejlépe.

  1. Čtyři vlastnosti

    Na čtyřech čtvrtkách papíru jsou napsány tyto vlastnosti – CHYTROST, HLOUPOST, KRÁSA, OŠKLIVOST. Žáci zapisují synonyma, která se týkají těchto vlastností. Na lístečcích jsou napsány termíny, které žáci ještě přiřadí k vlastnostem, kvůli ujasnění pojmů. Na dvě velkoformátové čtvrtky si žáci ve skupinách nakreslí prázdnou postavu. Jena skupina vepisuje všechny nápady, které mají spojené člověkem, který je ošklivý, druhá zapisuje opak. Obrazy se doplní informacemi z již předem vytvořeného materiálu.

Princ Chocholouš

Reflexe: Je možné paušalizovat, že ošklivý člověk má primárně negativní vlastnosti a naopak?

  1. Sudičky – Osud – vstup do role

V realitě si svůj osud nevybíráme. Ale jak je to v pohádkách?

Žáci na chvíli promluví za sudičku – jaké z těchto čtyř vlastností by přisoudili dítěti, které by se narodilo do rodiny:

Milionáře

Chudé rodiny

Mediální hvězdy

Obyčejných lidí

Reflexe: Žáci zdůvodňují a argumentují svá rozhodnutí

  1. Narození – hra v roli, vizualizace

Žáci si najdou vhodné místo na koberci, zavřou oči. Pro ilustraci královského prostředí zazní hudba od G. F. Händela – Hudba pro královský ohňostroj. Zaznívají tyto věty:

Každou chvíli už to bude.

To víte, pan král už je netrpělivý.

Jak oni se na to maličké těší.

To je tak slavnostní okamžik.

Už je to tady!!! Je to…princ (zklamaně)

Diskuse: Rozhovor o tom, co je možné z těchto informací odhalit, co si žáci představovali?

Plná rolová hra

Po království se začalo „šuškat“ a jako lavina se šířily informace o vizáži narozeného dítěte. Žáci si představí konkrétní postavu sloužící na zámku. Vylosují si repliku, která zazní v promluvě.

          Takový skrček je to!

          To bude „krásný“ dědic trůnu.

          Takhle vymře královský rod!

Je ošklivý jako opice.

 

Je to vůbec člověk? Jediné, co na něm vypadá dětského, je ta jeho chocholka na hlavě.

     Večer se všichni sloužící scházejí ve velké místnosti a sdělují si informace a „drby“ z celého dne.

Učitel v roli – přichází chůva a doplňuje informace z textu (prostřednictvím rozhovoru využívá informace z textu), všichni sloužící diskutují o dění  na zámku a o budoucnosti

     (…) královna povila tak ošklivého skrčka, že se dlouho pochybovalo o tom, bude-li mít lidskou podobu. Víla, která byla při jeho narození, ji ujišťovala, že nepotřebuje být roztomilý, protože bude náramně duchaplný. A pomocí toho daru že bude schopen předat osobě, kterou bude mít nejraději, tolik důvtipu, kolik ho má sám.

     To ubohou královnu trochu utěšilo, byla tuze zarmoucena, že přivedla na svět takovou šerednou opičku. A opravdu, sotva děcko mluvit začalo, napovídalo tolik hezkých věcí a počínalo si ve všem tak duchaplně, že to kdekoho okouzlilo. Zapomněli jsme říci, že se narodil s malou chocholkou vlasů na hlavě a proto mu říkali Chocholouš.

  1. Život prince

     Princ rostl – žáci si pokusí představit prince v různém jeho věku a podle svých zkušeností si uvědomit, jak se v té době cítil. Na židli uprostřed kruhu mohou usednout jako princ „Chocholouš“ a říct své zážitky a pocity v jimi vybraném věku.

Diskuse o životě Chocholouše, co dělá ve volném čase, v čem spočívala jeho chytrost a v čem mohla spočívat.

  1.  Postava na papíře – reflexe

Posunuly se nám v průběhu pohádky některé vlastnosti z postavy, která je krásná do postavy, která je ošklivá? Žáci zdůvodní své rozhodnutí.

  1.  Závěrečná pohybová hra podle výběru žáků.

 Průběh lekce

     K zopakování minulé lekce dobře posloužila hra „Škatulata“, žáci se rozdělili do dvojic a shromáždili poznatky, které si pamatovali z minulé hodiny. Chůzi v prostoru zvládají žáci velmi dobře, charakteristika postav byla zřejmá. V zadání se znevýhodněním jsem nedala přesné informace a došlo k tomu, že většina žáků si nedovedla specifikovat znevýhodnění, nejasně se pohybovali. V diskusi se často objevovalo, že se nejlépe cítili v chůzi krásného a sebevědomého člověka.

         V další aktivitě, kdy žáci měli možnost coby sudičky přisoudit různým rodinám různé dítě, se ve většině případů potvrdilo, že žáci uvažují prvoplánově. Pouze Pavel se zaměřil na to, že by potřeboval vědět, jací rodiče vlastně jsou. Společnou diskusí jsme došli k závěru, že potřebujeme více konkrétních informací.

     Slavnostní atmosféru navodila hudba G. F. Händela. Při rozhovoru žáci brali v úvahu již zkušenosti z ostatních pohádek, zda se nenarodilo dítě, které je zvláštní.

      V části, která se týkala pocitů Chocholouše, se většina promluv stáčela kolem smutku z toho, že Chocholouš nemá žádné kamarády.

     Zpět jsme se vrátili ke svým „prázdným“ postavám. Žáci přesouvali lístečky s pojmy tak, jak cítili proměnu náhledu na „ošklivého“ člověka. Došlo k přesunutí několika vlastností a dopsání dalších např. chytrost, statečnost, zábavnost…

      Na závěr jsme z rukou vytvořili imaginární „pytel“ informací a každý si vylovil to, co si odnesl z dnešní hodiny.

     Závěr a reflexe

      Na závěr jsem zařadila záměrně pohádku o Chocholoušovi, protože jeho jinakost spočívá v tom, že je ošklivý. Je to nejreálnější jinakost, se kterou se mohou žáci v realitě setkat. Nazývat něco nebo někoho krásným nebo ošklivým je v tomto věku běžná záležitost. Děti na přelomu mladšího a staršího školního věku si začínají vymezovat a sdělovat si své názory. Proto považuji za důležité, aby si uvědomily různé úhly pohledu. Největší problémy v této lekci jsem vnímala v konkrétnosti zadání. Právě proto, že se tato pohádka víc nežli dost prolíná do reálného světa, měla být zadání více konkretizována. Hodina probíhala sice v zábavném duchu, ale dle mého názoru se žáci nedostali tak zcela do hloubky problému. To se ukázalo především v závěrečném shrnutí, kdy si z imaginárního pytle informací odnášeli převážně ty zábavné činnosti.

Osmá lekce: Princ Chocholouš (2. část), závěrečné shrnutí

Počet účastníků: 7

Cíl lekce:

  • Vyvodit závěr, zda je v pořádku soudit lidi na první pohled
  • Improvizovat v plné rolové hře, vstoupit do dialogického jednání a udržet stále stejnou formu
  • Udržet skupinovou roli
  • Uvědomění si hlavního motivu, který spojuje všechny čtyři pohádky
  • Žáci porovnají všechny čtyři pohádky, vyvodí závěry jak pro sebe, tak v souvislosti s motivem všech čtyř pohádek.
  • Uvědomit si, že vnější krása není vše.
  • Z  improvizovaného dialogu vyvodit závěr, jak se žije s krásou a hloupostí a naopak s ošklivostí a chytrostí.

       Plán lekce

     Tato závěrečná lekce proběhla v prodlouženém časovém úseku, s přespáním ve škole. Bylo potřeba dokončit pohádku a vyhodnotit a porovnat veškeré informace, které žáci v průběhu lekcí posbírali. Kryštof v předcházející lekci chyběl a v závěrečné lekci byl ohlášen, že se dostaví o hodinu později. Ve skupině bude tento čas využit k formulování důležitých bodů příběhu.

  1.   Sbírka pro Kryštofa

     Žáci diskutují a rekapitulují první část pohádky, na lístečky zapíší důležité informace pro Kryštofa. Ten se po příchodu snaží poskládat děj a vyprávět podle bodů logický příběh.

  1.   Strašidelná baba

     Jeden honič předává babu, koho se dotkne, promění se ve strašidelnou nestvůru. Žáci se snaží dostat do různých pozic, stále tak aby hra byla dynamická.

  1.   Uklidnění

   Každý si najde své místo v prostoru, tak aby se v něm cítil bezpečně. Ve vzpomínkách se žáci dostanou do období, kdy jim bylo přibližně 5 let. Pokud si nevybaví nějakou situaci nebo pocit ze svého dětství, mohou si představit nějaké jiné dítě, ze svého okolí a jeho chování, vlastnosti a projevy, např. jakého si přáli domácího mazlíčka. Poté si představí věk 10 let, který je jim dobře známý, protože jej nedávno opustili, mimo jiné si mohou představit své nejoblíbenější oblečení, ze kterého již vyrostli a co nejraději nosili. 15 let je prozatím budoucnost, ale mohou si představit sami sebe v této době, kdy se budou rozhodovat o svém budoucím povolání, zálibách, koníčcích. (Připomenutí z předchozí lekce, jak se cítil Chocholouš a zkusit si představit Chocholouše na svém místě.)

  1.   Dopis

   Žáci napíší Chocholoušovi dopis sami za sebe, který by ho nějak povzbudil. K jakému věku ho budou směřovat, si mohou vybrat. Svůj dopis nahlas přečtou imaginárnímu Chocholoušovi. V této fázi opustíme postavu Chocholouše a podíváme se do vedlejšího království.

  1.   Čtení textu

(…) „Za sedm nebo osm let od Chocholoušova narození povila královna sousední říše dvě dcerky, dvojčátka. První byla krásnější než denice. Královna byla radostí celá bez sebe, až se strachovali, že se z toho roznemůže. Byla u toho zrovna ta víla, která byla při narození prince Chocholouše. Aby královninu radost trochu zmírnila, prohlásila, že malá princezna nebude mít ani za mák ducha, a čím víc krásy bude mít, tím bude hloupější. Královnu to div nezabilo. Za chvilku ji však stihla ještě větší rána: narodila se jí druhá dcerka a ta byla ošklivá jako noc.

     „Jen se, paní, tolik netrapte,“ pravila víla, „nahradíme to vaší dceři jinak: bude tak duchaplná, že nikdo ani nepostřehne, že se jí nedostává krásy.“

     „Kéž by Bůh dal,“ odpověděla královna. „Ale nešlo by přidat trochu důvtipu té starší, která je tak hezoučká?“

     „Nemohu pro ni udělat nic, co se týče důvtipu,“ řekla víla, „Ale co se týče krásy, to zmohu všechno. A protože nezanedbám nic, čím bych vás mohla potěšit, dávám jí do vínku moc učinit krásným toho, kdo se jí zalíbí.“

     Jak rostly princezny, tak rostly i jejich přednosti a nikde se nemluvil o ničem jiném než o kráse starší a o důvtipu a chytrosti mladší. S věkem ovšem rostly i jejich vady. Mladší byla vůčihledě čím dál tím ošklivější,  že a starší den ode dne hloupla: když se jí někdo na něco zeptal, neodpověděla vůbec, nebo řekla něco hodně směšného. Přitom byla tak neobratná, že neuměla postavit na okraj krbu čtyři hrnečky, aby aspoň jeden nerozbila, a vypít sklenku vody, aby si jí polovic nevylila na šaty.“

     Žáci se seznámí s jazykem, kterým je pohádka psaná, aby se lépe dostali do rolové hry a lépe udrželi úroveň mluvy.

  1.      Živé obrazy

   Žáci se rozdělí do dvojic (trojice), jeden zastává roli princezny duchaplné, druhý krásné, ale hloupé. Všechny skupiny si připraví tři živé obrazy, které se odehrávají v době, kdy princeznám je přibližně 5, 10 a 15 let. Žáci využijí představy sebe samých v úvodní části. Role se mohou vyměnit.

  • Diskuse a argumentace jakého by princezny chtěly domácího mazlíčka v 5 letech 
  • Diskuse a argumentace jaké si oblečou šaty na ples pořádaný na počest jejich desátých narozenin
  • Diskuse a argumentace jakým vzděláním a koníčky by se chtěly zabývat v době, kdy dospívají – v 15 letech

    Diskuse o viděném, v jaké roli se cítili lépe, co bylo těžko uchopitelné

a udržitelné.

  1.   Čtení z textu

    „Ačkoli je krása pro mladou dívku velkou předností, přece mladší princezna ve společnosti vždycky zvítězila nad starší. Zprvu se všichni hrnuli k té kráse, aby se na ni mohli dívat a obdivovat se jí. Ale za chvíli obklopili její duchaplnou sestru, aby nepřišli ani o slůvko z jejích půvabných hovorů. A tak kupodivu ta starší v malé chvilce neměla kolem sebe nikoho, a všechno se tísnilo kolem mladší. I když starší princezna byla hodně hloupá, brzo si toho všimla. A byla by nelitovala a dala všechnu svou krásu, aby byla aspoň z poloviny tak chytrá jako její sestra. Ani rozumná královna se nedovedla zdržet a každou chvíli jí vyčetla, jak je hloupá, a to ubohou princeznu k smrti rmoutilo. Jednou odešla do lesa, aby si poplakala nad svým neštěstím.“

     Diskuse o tom, která z princezen na tom byla lépe. Jak se žije s krásou a hloupostí a naopak s ošklivostí a chytrostí.

  1.   Sochy

    Vyprávění: V sousedním království mezi tím Chocholouš dospěl. Byl tak duchaplný, sečtělý a chytrý. Mluvil jazykem velmi vybraným a v království si ho velmi vážili. Jen té vnější krásy se mu stále nedostávalo. Zamiloval se do obrazu krásné princezny ze sousedního království. Toužil po setkání s ní. Vydal se do vedlejšího království s nadějí, že by mohl princeznu alespoň zahlédnout.

     Žáci vytvoří dvojice - Chocholouš a princezna.

  1. situace - první setkání ošklivého prince a krásné princezny – dotekem se oživí socha, která promluví jednu větu

Žáci přečtou vzájemně dialog. Účelem je seznámit se se vznešenou duchaplnou mluvou prince Chocholouše.

       „Nechápu vůbec, paní, jak může osoba tak spanilá, jako jste vy, dávat najevo takový zármutek. Věřte, mohu se chlubit, že jsem viděl nesmírné množství krásných žen, ale nikdy jsem neuzřel takovou, která by se vám mohla aspoň zdaleka krásou vyrovnat.“

     „Jak ráčíte, pane,“ odpověděla princezna a dál se nedostala.

     „Krása,“ pokračoval princ Chocholouš, „je tak velká přednost, že vyváží všechny ostatní, a máte-li ji, pak není na světě nic, co by vás mohlo tuze trápit.“

     „Raději bych byla tak ošklivá jako vy a přitom chytrá,“ pravila princezna, „co je mi platná krása, když jsem hloupá.“

     „Tomu, že někdo má ducha, nic jiného lépe nenasvědčuje než to, když si myslí, že ducha vůbec nemá. U toho daru je přirozené, že čím více ho člověk má, tím spíše si myslí, že mu chybí.“

    „To nevím,“ řekla princezna. „Vím jen, že jsem hrozně hloupá, a právě to mě trápí.“

     „Trápí-li vás jen tohle, paní, mohu vás toho trápení lehko zbavit.“

     „A jak to dokážete?“ ptala se princezna.

     „Je v mé moci, paní,“ děl princ Chocholouš, „dát osobě, kterou nade všecko miluji, tolik ducha, kolik si jen bude přát. A protože tou osobou jste právě vy, paní, záleží jen na vás, abyste byla tak chytrá, jak jen člověk může být, jestliže se za mne ovšem provdáte.“

     Princezna se tuze zarazila a neřekla ani slůvka.

     „Vidím,“ pravil princ Chocholouš, „že vás má nabídka uvedla do rozpaků, a nedivím se tomu. Ale dám vám na rozmyšlenou celý rok.“

Po přečtení žáci vytvoří dvojici soch Chocholouš - princezna

  1. situace - poté, co Chocholouš požádá princeznu o ruku a řekne jí o svém daru, že ji může učinit duchaplnou - dotekem se oživí socha, která promluví jednu větu

     Diskuse o tom, jak se proměnila princezna během roku, jak se změnil přístup ostatních k ní – sestra, král, služebnictvo…

   9.   Hra na sochy

     Žáci se stanou postavami v království (postavy se prozradí) a postaví se do pozice, která vyjadřuje vztah k princezně, když byla hloupá. Zazní sedm úderů bubínku a žáci se postaví do určené pozice postavy ze zámku. Na dalších 7 úderů se socha změní tak, aby bylo zřetelné, jak se změnil pohled sloužících na princeznu. Dotekem se oživí a řekne větu, která se týká princezniny proměny.

10.   Setkání s Chocholoušem

     Vyprávění: Princezna zapomněla na slib, který v lese dala. Nápadníci se k ní jen hrnuli. Jednoho dne se odebrala do lesa, aby si ujasnila myšlenky, kterého nápadníka si má vybrat. Byl tomu právě jeden rok, co dala slib, že si vezme Chocholouše za muže. Najednou ho v lese potkala. (žáci princezny, učitel – Chocholouš)

Chocholouš osloví princeznu: „Dobrý den, má paní. Vidíte, jak jsem dostál svému slovu a nepochybuji vůbec, že i vy jste tu proto, abyste dostála svému slovu.“

„Princezny“ hledají duchaplné odpovědi tak, aby zachovaly vznešenou, krásnou řeč.

V rozhovoru od Chocholouše zazní tato věta:

     „Tatáž víla, co mi v den narození dala moc učinit duchaplnou tu osobu, která se mi bude líbit, dala zase moc vám učinit krásným toho, koho budete mít ráda a komu tu laskavost budete chtít prokázat.“

Diskuse: Přistoupila princezna na tuto informaci? Chtěla učinit Chocholouše krásným, a jak to mohlo probíhat?

11.   Závěr – čtení

     „Sotva princezna pronesla tato slova, spatřila před sebou prince Chocholouše jako nejkrásnějšího, nejurostlejšího a nejroztomilejšího muže, jakého nikdy předtím neviděla. Někteří pohádkáři tvrdí, že to nezpůsobilo kouzlo víly, ale že původcem této proměny byla sama láska. Říkají, že princezna, přemýšlejíc o vytrvalosti svého nápadníka, o jeho skromnosti a o všech krásných vlastnostech jeho srdce a ducha, neviděla už, jak nehezky je rostlý a v tváři ošklivý. To, že má hrb, jí připadalo, jako  že se nadnáší, a to, co předtím pokládala za strašlivé kulhání, že není nic jiného, než trochu strojená chůze, což ji okouzlovalo. A dále jeho šilhavé oči se jí prý zdály pro to šilhání ještě zářivější a jejich nepravidelnost v duchu měla za známku prudkého milostného zanícení, a konečně v jeho velkém červeném nose viděla prý cosi vojenského a rekovného.“

      Diskuse: Co pro vás znamená krása? Znáte nějaké citáty nebo poučení, které se týkají vnitřní krásy člověka?

Vysvětlete, co je myšleno v těchto větách – na lístečcích papíru si každý vybere jeden citát:

Krása je relativní. Polovina lidí krásu hledá, část ji vidí, jiná část si myslí, že krása neexistuje a zbytek tvrdí, že krásní jsou všichni. Všichni se ale shodnou, že nejkrásnější lidé jsou ti, které milujeme…

Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.

Co je to krása, jen povrchní? Ne je hluboká, krásu má každý z nás. I když společnost má jiné parametry pro krásu. Tak krása proudí z našeho nitra a nedá se hodnotit slovy.

Definuj ošklivost. Co činí prase ošklivým??? Štětiny? Tloušťka? Drsná kůže? Zápach? Obávám se, že je to pouze lidská hloupost.

Krása je kletbou.

Krása není všechno.

  1.    Reflexe 

      Jak se proměnila postava, do které se zapisovaly vlastnosti a charakterové rysy ošklivého člověka?

 

Průběh osmé lekce

     Vzhledem k tomu, že celá skupina bude ve škole přespávat do dalšího dne, měli jsme dostatek času na všechny aktivity, které vedly k dokončení pohádky, porovnání všech čtyř příběhů a vyvození závěrů. Sběr informací pro Kryštofa a sepsání důležitých bodů bylo vhodným opakovacím prvkem pro všechny účastníky a ujasnění souvislostí. Společná diskuse nad tím, co se na lístečky napíše za informace, vedla k přesným a jasným formulacím. Než Kryštof dorazil do třídy, čas byl věnován pohybovým hrám dle volby žáků. Po příchodu do třídy si Kryštof přečetl lístečky, pokusil se je seřadit podle logiky a pokládal doplňující otázky. Přestože nebyl na poslední hodině, uvedení do pohádky a seznámení s dějem bylo bez problémů. V této době byla také připomenuta nejdůležitější informace o tom, že může Chocholouš dar duchaplnosti předávat dál. Tato stěžejní myšlenka byla v úvodu opomenuta.

           Dopisy byly psané velmi citlivě. Rozvinula se diskuse na téma, co v kterém věku jak děti vnímají. Převážily rady a povzbuzení především pro patnáctiletého Chocholouše. V další části, kdy vstupují do příběhu princezny, se kluci s potěšením ocitli v roli princezen. Nedošlo k žádnému zesměšnění ani parodizování. V rychlosti bylo důležité zopakovat přibližné reakce a chování dětí v daném věku. Duchaplnost – to bylo slovo, které nás provázelo všemi živými obrazy. Žáci sami vyvodili, že krásná princezna byla vlastně i tak duchaplná, když si uvědomovala svoji hloupost. Přestože žáci jsou zvyklí pracovat v živých obrazech, na Nelu s Adélou to byl náročnější úkol. Dialog v rozehrávaném živém obraze byl méně konstruktivní, než u ostatní dvojice a trojice. O výhodách a nevýhodách chytrosti a ošklivosti nebo hlouposti a krásy se rozvinula opět velká diskuse. Žáci argumentovali příklady z reálného života. Výsledkem ale bylo, že by přesto chtěli být všichni krásní a chytří.

     Jedním ze záměrů této pohádky bylo seznámení s textem a jeho čtení. Měla jsem představu, že si ve dvojicích (trojici) žáci text přečtou a pak v podobném stylu povedou dialog. Text byl pro ně náročný a tak zůstalo pouze u čtení dialogu. I přes přípravu to bylo velmi náročné. Tento dialog byl ohraničen dvojicí soch, které promluvily jednu větu.

1. situace:

Chocholouš: Je ještě krásnější než na obraze. Má krásné vlasy.  Chtěl bych si ji vzít za ženu.

Princezna: Kdo je ten ošklivý člověk? Trochu se bojím. On jde přímo ke mně.

2. situace:

Chocholouš: Snad si mě vezme za muže. Třeba vše za rok pochopí. Snad si to nerozmyslí.

Princezna:

Rok je tak dlouhá doba. Vezmu si tě. Já nevím.

    Většina žáků si myslí, že si princezna prince vezme. Matěj byl toho názoru, že pokud bude chytrá, tak si bude klást další podmínky.

    Následovaly sochy proměny postav ve vztahu k princezně. Nejvíce uchopitelná a přesvědčivá byla socha krále v podání Pavla. Ale všechny sochy prošly znatelnou proměnou hlavně ve výrazu obličeje.

     Poslední aktivita – setkání s Chocholoušem proběhla velmi rychle. Princezny se začaly vymlouvat a bylo pro žáky velmi těžké udržet „duchaplný“ rozhovor. Pohádku jsme dočetli a po krátké diskusi, co mohla znamenat ona proměna, jsme navázali ještě na další citáty, které jsme si společně vysvětlili.

     Vrátili jsme se k postavám, které jsme v úvodu zaplňovali vlastnostmi. Došlo ke skutečným proměnám a při reflexi práce s touhle pohádkou si žáci asi nejvíce uvědomili, kde se skrývá opravdová krása.

      Závěr a reflexe 

      Práce s pohádkou o Chocholoušovi se zdála nejnáročnější. Mnohem více než v předchozích příbězích se v ní prolínala realita a žáci si uvědomovali kontext. Mnohdy se ukázalo, že Chocholouše děti vnímají jako někoho, koho dobře znají nebo se v jeho situaci dokážou představit sami sebe. Vzhledem k tomu, že hodina byla časově nestandardní, bylo na vše více času, ale některé aktivity byly zbytečně dlouhé – např. rozhovor s Chocholoušem. Pro některé žáky (Nela, Andrea) je složité jasně a zřetelně formulovat své myšlenky. Po přestávce (pozdě večer) jsme se vrátili ještě ke všem probraným pohádkám. Žáci si přáli, aby se ještě jednou všechny přečetly v plném znění. Teď si začali ještě více uvědomovat všechny souvislosti, spojnice a odlišnosti. Měli jsme možnost mluvit o motivu narození atypického dítěte nejen jako posluchači, ale jako někdo zasvěcený, který si prošel s hlavními hrdiny kousíček jejich cesty. K dispozici jsem měla i velké množství pohádkových knížek, ve kterých jsme třeba jen podle názvu nebo přečtení prvních řádek hledali možnosti dalších podobných příběhů. O tom bych se ráda zmínila ve shrnutí své práce.

 Shrnutí projektu osmi lekcí

     Při plánování osmi lekcí jsem z počátku měla obavu, zda dokážu naplnit hodiny tak, aby byly pro žáky stále zábavné a činnosti byly pestré. V průběhu jsem si opět ověřila, že některé činnosti je potřeba zadávat mnohem konkrétněji a jiné naopak obecněji. To se vždy bezpečně ukáže na reakcích dětí, pokud mají mnoho otázek a připomínek. Vzhledem k věku žáků, kteří by se v době realizace projektu mohli zařadit již do kategorie staršího školního, věku jsem u některých žáků pozorovala větší nadhled ve vnímání souvislostí (především u Matěje, Adély a Kryštofa), u jiných pak převládal dětský pohled na pohádku a nešli více do hloubky příběhu (Andrea a Nela). Skupina pracovala se zájmem, velká motivace pro práci byla zřetelná vždy na začátku pohádek, kdy jsme pracovali s tajemstvím – představa, ze které země bude pohádka pomocí hudby, truhličky s indiciemi. Ke zdárnému průběhu lekcí přispělo vždy i to, že bylo možné se do jiné kultury podívat z hlediska současnosti a získat informace, které se mohly promítnout v náhledu na pohádku v daném prostředí. Vyplatila se i práce s kontrasty v lekcích, ať už se to týkalo střídáním pohybových a klidných aktivit, metod verbálních a neverbálních, velký přínos má z hlediska uvědomování si vážnosti situace střídání zábavnosti a vážnosti v promluvách a situacích. Z hlediska organizačních forem jsem se snažila smysluplně střídat samostatnou práci, práci ve dvojici i v celé skupině. Při realizaci jsem si uvědomila, jak je důležité, aby učitel nezahltil informacemi skupinu a jasně, stručně vysvětlil zadání, kdy je prostor pro dlouhou diskusi a kdy je prospěšnější pouze krátká reflexe, aby nedocházelo ke ztrátě dynamičnosti a tahu celé lekce.

      Výhodu spatřuji v tom, že bylo možné závěrečnou hodinu prodloužit do druhého dne s přespáním ve škole. Nejen, že bylo dostatek prostoru na dokončení pohádky o Chocholoušovi, ale mohli jsme si společně pro sebe porovnat všechny příběhy a ještě nechat na sebe dopadnout jejich dozvuky a pokusit se je zařadit podle rozdělení v úvodní lekci. V příjemné atmosféře proběhla večeře ve vietnamském stylu (misky, rýže, hůlky), u které jsme diskutovali o pohádce Kokos i ostatních. Reakce žáků na projekt byly kladné.

Po ukončení projektu jsme se ještě k příběhům stále vraceli a v různých pohádkových knihách jsme hledali podobné motivy. Žáci byli tímto tématem osloveni, nosili knihy z domova a ujasňovali jsme si možnosti i jiného způsobu narození nebo získání dítěte (např. pomocí kletby, kouzla, záměny apod.) a opět jsme porovnávali s našimi pohádkami. Ukázalo se, že žáci začali vnímat pohádku v širších kulturních souvislostech a začali jsme přemýšlet o inscenačním zpracování některé z nich. Tím byl naplněn i další můj cíl, a to ukázat dětem cestu k pohádce a uvědomit si ji jako možný materiál pro inscenování. Z dílčích cílů bylo možné vypozorovat, jak se od první lekce žáci stále více ponořovali do problematiky příběhu a prostřednictvím dramatických metod a technik jsou jím vtahováni a zasaženi. Velmi výrazně žáky ovlivnila i úvodní lekce, která vnesla pohled na pohádku jako na předmět zkoumání. Závěry, které si žáci vyvodili, byly smysluplné – pohádka není jen pro malé děti, je to vědecká disciplína. Také v tomto duchu k ní postupně přistupovali. Pozitivní přínos shledávám především v tom, že se v žácích upevnil pozitivní postoj k jinakosti vůbec. Často docházelo v neformálních diskusích k odkazům na realitu a svět kolem nás. Konfrontace prostředí a vztahu osob k hlavnímu hrdinovi vedla uvědomování a formování si vlastního názoru a postoje. Vzhledem k tomu, že ve skupině je žačka diagnostikována pedagogicko-psychologickým zařízením jako pomalá a pohybově znevýhodněná, byly tyto lekce pro skupinu velkým přínosem pro vnímání a práci s odlišnostmi.

Prameny

1. NĚMCOVÁ, Božena; Marianské dítko – O Palečkovi – Podvedený lišák, Knihovna pohádek, s. 9, I.L. Korbel, Praha 1899, zdroj - National Library of the Czech Republic

2.GRIMMOVÉ, Jacob a Wilhelm, Pohádky: Praha, Odeon 1988.  2. vyd., 285 s. Ilustroval Jaroslav Šerých

KLINDEROVÁ, Iva a KLINDERA, Odolen: Vietnamské pohádky. Praha: Odeon, 1974. Lidové umění slovesné (Odeon).

PERRAULT, Charles, Jeanne-Marie LEPRINCE DE BEAUMONT a Marie-Catherine Le Jumel de Barneville AULNOY. Francouzské pohádky. Praha: Odeon, 1990. Klub čtenářů (Odeon). ISBN 80-207-0118-4.

[1] Pentatonická hudba je založena na pěti tónech v oktávě, vycházíme z tóniny C dur (tóny, které budeme používat – C, D, E, G, A, C). Tato hudba je jednoduchá a výrazná, vyskytuje se ve starých kulturách, je to nejstarší hudební systém, který je výrazně rozšířený po celé Asii. Výhodou tohoto systému je, že všechny tóny spolu vzájemně ladí

[2] Zbořilová, Klindera, 1984, str. 9

[3] Pančatantra – sbírka bajek a dalších vyprávění původem z Indie, vznikla mezi roky 300 – 200 let př. n.l., obsahuje stručné a výstižné ponaučení

 

 

Workshop o Ezopovi patří do kategorie Základních uměleckých škol nejen proto, že se v ZUŠ uskutečnil, ale hlavně proto, že v LDO ZUŠ učí všechny tři jeho autorky  - lektorky. Ivana Matykánová je domácí, učí na LDO v Zábřehu na Moravě, Bára Fuková v Jindřichově Hradci a Lenka Kohoutová v Nepomuku. Práce byla praktickou součástí výuky didaktiky dramatické výchovy na  KDV DAMU v Praze. Workshop umožnil dětem i lektorkám bližší seznámení s dílem dvou autorů, kteří byli po léta u nás zakázáni a k nimž by bylo možné se vrátit i na základě dalších jejich knížek o fenoménech světové kultury napsaných pro děti. Vedle Ezopa jsou to Paleček krále Jiřího, Enšpígl, Baron Prášil a Kocourkov. Všechny vyšly v 60. letech v Albatrosu (původní název SNDK), některé po dlouhé přestávce znovu počátkem 90. let.

 

Ezop

Barbora Fuková, Lenka Kohoutová, Ivana Martykánová

Realizace:

ZUŠ Zábřeh, učebna LDO, 11. 3 2017, pětihodinový workshop, rozdělený do dvou bloků

Skupina:

13 dětí ve věku 7 – 16 let, děti se vzájemně neznaly, část jich neměla zkušenosti s prací v LDO

Literární předloha:

Josef Hiršal – Jiří Kolář: O podivuhodném životě mudrce Ezopa[1]

Pomůcky:

sádrové obvazy, misky s vodou, vazelína, akrylové a temperové barvy, provázek, štětce, fixy, papíry, balicí papír, barevné lístečky s písmeny, nahrávka antické hudby, přehrávač, papírové utěrky, mikrotenová plachta, osvětlení, kniha J. Hiršal – J. Kolář – O podivuhodném životě mudrce Ezopa, informace o Ezopovi, bajka Pravdomluvný člověk a úlisný lhář

TÉMA:

Zevnějšek člověka nevypovídá o jeho vnitřní hodnotě, důležitý je intelekt a morálka

Život v otroctví, omezení svobody, porovnání dnešního a tehdejšího života

Otevření otázky spravedlnosti

Ezopův život a jeho bajky – bajka jako východisko pro morální ponaučení

CÍLE:

  1. Osobnostně - sociální
  • Vytváření vlastních morálních hodnot
  • Hledat vlastní názor na problém a obhájit ho, formulace argumentů
  • Práce ve skupině a společná zodpovědnost za výsledek práce
  1. Dramatické
  • Rozvíjet hru v roli a improvizaci
  • Seznámit děti s výrobou sádrových masek a jejich použití v realizaci bajky
  • Práce s příběhem – zkoumat témata a konflikty dané doby
  1. Vzdělávací
  • Seznámení s antikou a antickým divadlem, učit se poznávat některé rysy antické doby
  • Seznámit se s dílem Jiřího Koláře jako výtvarníka, který ilustruje knihu O podivuhodném životě mudrce Ezopa

 

I. BLOK

1. Skupinové přivítání

Žáci se seznámili s organizací dne, s bezpečnostními zásadami, s prostorem a  základními  pravidly, podle kterých se budou řídit

2. Seznamovací hra

  1. Všichni sedí v kruhu, každý se představí jménem. Při dalším opakování vysloví ještě jméno někoho z kruhu, přičemž se nesmí jméno opakovat. Poslední řekne jméno prvního. Hra začíná, že si jednotlivci při vyřčení jména vymění místa. Tempo se stále zrychluje. Chvíle na vydýchání a vytvoří se další „síť“ s názvy zvířat, začínající na první písmeno jmen hráčů. Nejprve se rozjede jedna síť, potom paralelně druhá, ale v této variantě pouze slovně.
  2. Všichni sedí v kruhu a začíná jedna z lektorek. „Já jsem …a ráda…“  Pantomimicky znázorní činnost a posléze ostatní opakují a znázorňují činnost. „Ona je… a ráda…“
  3.  Od činnosti k vzezření. „Já jsem … a mám velký nos.“Pantomimicky znázorní  a posléze ostatní opakují.

3. Tvář, výraz, sympatie

  1. vymezení hracího prostoru (cca 6x6 m) barevnou látkou s potiskem různobarevných   obličejů, antická hudba; štronzo x portamento

Úkoly – na signál chůze pouze po některých barvách, změna pohybu ve 3D prostoru, chůze po obličejích ženy, muže; vyhledat veselý x smutný výraz, barvy vlasů, pohyb s omezením (tím se hráči fyzicky dostávají do různých pozic, které např. mohou napovídat nějaký handicap), obličej sympatický, zlý, hezký, hodný apod. Každý si vybere jeden obličej a pokusí se podle něj popsat a zkusit říct, jaký ten člověk asi je a podle čeho tak soudí

  1. Simultánní hra v roli -  po výběru tváře chodí žáci po prostoru na hudbu, postupně se tím člověkem mohou stát. Určí si, jaké má tento člověk vlastnosti (mohou i písemně zaznamenat).  Na signál se utvoří dvojice těch, co jsou k sobě nejblíže. Jak by vypadal rozhovor těchto lidí? (může se opakovat vícekrát, pokaždé jiná dvojice).
  2. Diskuse: Podle čeho žáci usuzovali vlastnosti dané osoby? Jaké bylo setkání s určitými osobnostmi.
  1. Ideál krásy a dobra (kalokagathie)
  1. Rozhovor, podle čeho usuzujeme, že je člověk krásný, co pro děti znamená ideál krásy a dobra, v jaké době se setkáváme s tímto pojmem (v antickém Řecku).
  2. Popis doby - Lidé se nespokojili s bohem jakožto s jediným zdrojem informací a inspirace. Je sice pravda, že bůh zaujímal jisté místo ve starověké kultuře, ale už ji nedokázal ovlivňovat celou. Antičtí lidé nebyli první, kteří vzhlédli k přírodě, matematice, poesii, divadlu, chemii a obloze. Ale jako první dovedli popisovat věci přesně, systematicky a hlavně zcela nezávisle na náboženství, jen podle vysledovaných a potvrzených výsledků. Dokázali si vybudovat funkční a prosperující státy, tudíž se mohli více zajímat o kulturu, společenské vědy a technické disciplíny. Měli čas na jejich zdokonalování a vývoj. Řecko bylo zakladatelem moderního divadla, lidé se obklopovali pozemskou krásou, zabývali se filosofií a snažili se najít vyrovnaný a dobrý život.
  3. Vznik bajky - Ve starověkém Řecku vzniklo mnoho uměleckých děl a žánrů, které mají odraz i v současné době. Po třídě jsou ukryta písmenka, ze kterých žáci složí slovo BAJKA. Úkolem je, najít všechna písmenka, zapsat si je, ale nikomu děti nesmí dát najevo, kde jsou písmenka ukryta.
  4. Rozhovor o tom, jestli nějakou bajku děti znají a jestli znají někoho, kdo bajky psal. Diskusí se dostaneme k Ezopovi.
  5. Aktivita – honička „Loktovačka“ (podle toho jakou bajku děti znají, vybereme 2 zvířata, která použijeme do honičky) – dvojice, které se jednou rukou drží, druhá v bok a vytvoří tak loktem domeček. Honí např. lev myšku, která se zachrání tím, že vběhne do domečku (chytne se za loket někoho ze dvojice). Druhý ze stojící dvojice se okamžitě stává lvem a původní lev se promění v myšku.
  6. Vydýchání, každý si v prostoru najde místo, kde se mu bude nejlépe poslouchat.
  7. Přečtení bajky – Pravdomluvný člověk a úlisný lhář

 

Pravdomluvný člověk a úlisný lhář

Putovali světem.

Šli dlouho, předlouho,

Až přišli do opičí země,

Kde vládl samozvaný opičí král.

Když poutníky spatřil,

Rozkázal je zajmout a vyslechnout.

Potom poručil zhotovit

A donést na nejvyšší místo císařský trůn

A shromáždil kolem všechny obyvatele.

Sotva byl rozkaz vykonán,

Přikázal cizince přivést

A přede všemi se jich otázal, za koho jej považují.

„Ty jsi král!“ řekl úlisně lhář.

„A kdo jsou ti kolem?“

„To jsou tvoji dvořané,

Rytíři a hejtmané,

Vojevůdci, štítonoš,

Správce, maršál, jídlonoš,

Komorník a bojovníci,

Poddaní a služebníci.“

Jakmile opičák uslyšel

Poklonu tak lichotivou

Pro něho i ostatní,

Štědře muže odměnil.

„Když je tak oblažil svým lhaním lhář,“

Uvažoval pravdomluvný,

„oč víc budu poctěn já, řeknu-li pravdu!)

 

Jak tak uvažoval,

Král ho zavolal a zeptal se:

„Nyní pověz ty, kdo jsem já

A všichni moji věrní?“

„Jste jeden jako druhý, obyčejné opice!“

Pravil ten, který miloval pravdu.

 

Král neodpověděl

A dal ho opicemi roztrhat

 

  1. Rysy bajky – o čem tato bajka vypovídá, jak souvisí s předchozími aktivitami.

Vybírání postav z bajky, určení charakterů.

  1. Seznámení s výrobou masek ze sádrového obvazu – opičák – král, poddaní, pravdomluvný a lhář (teorie – antické divadlo a masky, amfiteátr, herci, koturny…)
  1. Výroba masky – příprava prostoru, ošetření pleti vazelínou, základní bezpečnostní instrukce, instrukce k postupu práce

Konec prvního bloku – během pauzy dodělávání masek, shrnutí

 

II. BLOK

  1. Aktivita – Všichni jsme stejní?
  1. Pohybová aktivita – určí se pohyb, tvar, místo, když vedoucí řekne tvrzení, které žáky vystihuje (př. do řady se postaví všichni, kdo mají rádi špagety….). Postupně se dostáváme od zevnějšku až po charakterové vlastnosti)
  2. Po hmatu poznat obličej kamaráda, po té ohmatat svůj a zjistit, co má s kým společné.
  3. Reflexe – je těžší najít rozdíly nebo společné věci?
  1. Ezop – Kdo byl Ezop

Narodil se jako otrok, žil asi v 6. století př. n. l.

„Měl protáhlý, škaredý obličej, hlavu jako melou, oči zapadlé a uhrančivé, pleť jako hlína černou, sražený krk, baňatá lýtka, placatá chodidla, ústa od ucha k uchu, břicho jako džbán a na zádech hrb. Navíc huhňal, breptal, koktal, nedovedl ze sebe vypravit souvisle jedno slovo.

Na druhé straně byl obdařen velkou moudrostí, chytrostí, vtipem a veselostí, takže dovedl každého rozesmát a poradit i tam, kde se zdálo, že je se vším amen a všechno na dobro ztraceno.“ (Čtení z knihy – Dar bohyně Isis, str. 9)

  1. Dekorace masek temperovými barvami
  2. Ezop a jeho život
  1. Vyprávění, seznámení s jeho životem:

Ezop se během svého života dostal k mnoha pánům, ale díky své výmluvnosti a chytrosti se z otroctví vymanil. Své pány i ostatní občany bavil svými příběhy a hádankami. V každém bylo skryto nějaké poučení.

  1. Aktivita

Ve třídě jsou rozmístěny lístečky s poučením, děti mají ve dvojici vyjádřit ve dvou živých obrazech moment konfliktu. Tzn. určit si prostor, kde se odehrává konflikt, kým žáci jsou, co bylo původcem děje a konflikt zapříčinilo. V další fázi budou žáci situace rozehrávat a ve třetí fázi dostanou instrukci sestrojit třetí obraz, který bude zachycovat možné řešení konfliktu. – Diskuze

„Svádět vinu na poctivé

A sám chodit krást-

Lapí tě později či dříve

Vlastní lež jak past.“

 

„Dobrý skutek člověku

Stokráte se vrací.

Na světě se od věků

Dobro dobrem splácí.“

 

„Chceš – li znát sídlo lidské ctnosti,

Nehledej v slovech! Značí lež!

Jen v jednání bez záludnosti –

Jinde pravou ctnost nenajdeš!“

 

„Jazyk, jenž se propůjčuje zlému,

Často nese smrt i nevinnému.

Lstivý jazyk nevěstí

Nic než zlo a neštěstí!“

 

„Vlk má vždycky vlčí cíl,

Dravec dravčí spády.

Přítel, jenž se osvědčil,

Není hoden zrady!“

 

Přímý leckdy nevděk sklidí

Se svou pravdomluvností,

Pravda uším mocných lidí

Často je jen drzostí!“

 

Žáci popíší a vysvětlí význam poučení, které by vystihovalo předchozí bajku, podle čeho se řídili.

  1. Reflexe
  1. Ezop a král

Kam Ezop přišel, všude ho vítali a naslouchali jeho moudrým a poučným rozprávkám. Tak se na svých cestách dostal až do Babylónie. (četba z knihy str. 75 ) – využití hádanek z textu.

…..později byl Ezop obviněn ze spiknutí proti králi. Měl být popraven, ale šlechtic, který ho měl popravit, ho ukryl na svém statku v hrobce. Král Likur dostal opět další úkol od krále Nektanabuse, se kterým si nevěděl rady.

Chci vystavět strmou věž tak, že její témě

oblohy se nesmí dotknout, ani pata země.

Nařiď proto co nejdříve, ať se ke mně vypraví

zedníci a kameníci, kteří stavbu postaví.

odpovíš-li i na otázky, které ti hodlám ještě dát,

daně i důchod ze všech mých zemí deset let můžeš pobírat.

Diskuse o tom, jak by si s tím poradili žáci. Navození tématiky řešení problémů – každý problém má řešení.

Aktivita – Gordický uzel

Děti se seskupí do kruhu těsně vedle sebe, zavřou oči. Zvednout nejprve levou ruku a chytí se něčí ruky. Poté zvednout pravou ruku a opět se někoho chytí. Následně otevřou oči a jejich úkolem bude se rozmotat. Žáci se snaží najít řešení a vymotat se ze zauzlování, aniž by si ruce protáčeli nebo se pustili.

Posunutí příběhu

Když král hořce litoval, že nechal popravit jediného, kdo mu mohl pomoci, šlechtic přivedl Ezopa ke králi. (str. 86. Ezop a Nektanabus – jak si s tímto úkolem Ezop vtipně poradí)

  1. Ilustrace Jiřího Koláře – seznámení s knihou a jejími ilustracemi, při čtení kapitoly Ezop a Nektanabus žáci se pokusí zachytit obsah. (kresba na balicí papír fixou, kolorování anilinovými barvami.) Vyvěšení kreseb ve třídě.
  2. Dramatizace bajky

Žáci se rozdělí do dvou skupin. Úkolem je zpracovat bajku Pravdomluvný a lhář (využití masek) prostřednictvím 3 živých obrazů.

      a) Samostatná práce ve skupině, postihnout nejdůležitější momenty bajky

                  b) Domluva na podobě živých obrazů

c) Rozehrávání na signál

d) Předvedení před druhou skupinou

  1. Ezopova smrt

Krátké vyprávění o soudu v Delfách a o Ezopově smrti

  1. Závěrečná reflexe 

Kruh – žáci se vzájemně chytí tak, aby každý držel levou rukou palec levé ruky spoluhráče. Tím se vytvoří kruhový otvor (měšec), ze kterého si každý pro sebe vezme něco, co mu dnešní den přinesl, nebo pro něj bylo zajímavé.

 

KOMENTÁŘ K REALIZACI PROJEKTU:

Původně byl projekt postaven na dva dny pro děti věkové skupiny 10 – 12 let. Vzhledem k možnostem využití prostoru v ZUŠ byl projekt realizován v jednom dni. Věková skupina dětí byla rozmanitá – od 7 let do 16, což se v průběhu dne ukázalo jako výhoda. Děti se navzájem neznaly a proto i seznamovací úvodní aktivity byly smysluplné, děti neseznamovaly pouze s námi, ale i navzájem. Úvodní část trvala déle, než bylo v plánu, ale opět to bylo přínosné pro další práci, protože děti velmi brzy ztratily ostych. 

Velmi zábavná se ukázala i část s jednotlivými úkoly po barevné látce s obličeji. Při charakterizaci jednotlivých postav docházelo k vtipným setkáním. Pozitivní bylo, že nikdo handicapované osoby nijak nezesměšňoval. Pod celou touto aktivitou byla plánovaná podkreslovací antická hudba, ale ukázalo se, že to nebylo úplně vhodné. Některá část působila na děti v pohybu trochu stísněně, proto jsme ji dále již nepoužívaly.

V části, kde jsme se zabývali starověkým Řeckem, se ukázalo, že některé děti mají velké znalosti o tomto období ať už ze školy nebo z domova. Samy se dostaly při setkání se slovem bajka na Ezopa.

Celý projekt probíhal podle plánu až do doby výroby masek. Děti měly na výběr, pokud by někdo nesnesl masku na obličeji, může si udělat papírovou. Této možnosti využil pouze jeden 7letý hyperaktivní chlapec. Naše obavy, jestli děti nebudou mít klaustrofobický problém, nebyly naplněny. Podařilo se i dobře zkoordinovat čas, kdy některé děti odcházely domů na oběd. Masky se postupně dodělávaly a nechaly schnout. Ukázalo se, že sádrová vrstva potřebuje delší dobu na úplné zaschnutí. I přesto se podařilo masky dekorovat. Tato činnost také zabrala více, než bylo předpokládáno. Odpolední část z časových důvodů byla tedy zkrácena, vypustily jsme část Ezop a král  a vyřadily jsme i  kreslení  podle Jiřího Koláře,  děti se s knihou pouze seznámily. Dramatizace bajky proběhla velmi dobře, bylo možné ve třídě navodit opravdu divadelní atmosféru s úplným zatemněním, jevištěm a světly. I přes krátkou chvíli na přípravu děti dokázaly využít některé rekvizity a rozehrávané obrazy velmi dobře vystihly daný příběh.

Nejvýraznější byla asi reflexe, kdy si jednotlivé děti s sebou odnášely něco z hodiny, co by si chtěly uchovat.

Např. „Já si odnáším to, že má spoustu dětí velkou fantazii, jako mám já.“

„Já si odnáším to, že je někdy dobré lhát.“

„Já si odnáším poznání, že se dá spolupracovat i s malými dětmi.“

 

 Situace pro naši společnou přípravu nebyla jednoduchá. Časová vytíženost a velká vzdálenost mezi námi nám umožnila pouze elektronický způsob komunikace. Řadu důležitých detailů jsme tedy řešily až večer před samotným seminářem, kde jsme se mohly spolu sejít osobně. I přes to, byla naše příprava a následné vedení skupiny smysluplná, s jasně vytyčeným cílem, který se nám podařilo naplnit. I přes to, že jsme z časových důvodů nestihly všechny naplánované aktivity, jsme přesvědčené, že děti, které náš program absolvovaly, odcházely spokojené, plné nových zážitků a zkušeností. Řada dětí, která se díky tomuto semináři setkala poprvé s dramatickou výchovou, zvažuje studium tohoto oboru. Kladné ohlasy zazněly také z řad rodičů. Vedení školy, kde jsme seminář absolvovaly, bylo k našemu záměru vstřícné a s jeho průběhem a ohlasem spokojené.

 

[1] HIRŠAL, Josef a Jiří KOLÁŘ. O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1960.

 

Galerie

Galerie evamachkova Po, 01/29/2018 - 13:35

Nejdelší tradici  a nejsoustavnější lektorskou činnost  spojovanou s postupy dramatické výchovy má pražská Národní galerie. Zařazujeme záznam lekce, která probíhala v rámci výstavy Zákon cesty čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej - weje. Aj Wej-wej se narodil r. 1957, pro svou poolitickou činnost a boj za lidská práva byl v roce 2011 vězněn. Výstava v Praze probíhala od března 2017 do ledna 2018.

Kniha Richarda Adamse Daleká cesta za domovem poskytla autorkám motivy korespondující s výtvarníkovými  díly týkajícími se lidských práv migrantů. Knížka však nabízí pro dramaticou výýchovu i další témata, zejména kontrastu demokratického uspořádání party Lískáčovy  s kolonií divokých králíků, kterou si udržuje farmář jako rezervoár jatečních králíků, i s autoritativně a totalitně vedenou kolonií  generála Čistce.

 

Na cestě

Barbora Šupová, Dora Bouzková, Olga Pětivoká

 Národní galerie v Praze

 

Cílová skupina: předškolní děti, 1. stupeň ZŠ

Anotace: Jaké je asi opustit domov a odejít do jiné země? Vydáme se na cestu společně s králíky z knihy Richarda Adamse a doprovodíme je na jejich daleké cestě za domovem. Zažijeme různá dobrodružství a uslyšíme neuvěřitelné příběhy. Zkusíme zjistit, co je pro nás domov a jestli se nám vejde do batůžku.

Cíl: Zážitkový program pro děti otevírá problematiku migrace a základních lidských potřeb, které jsou s ní spojené. Hlavním tématem programu je cesta – opouštění domova, dobrodružství a znovunalézání místa pro život.

Literatura:  Richard Adams, Daleká cesta za domovem

Výtvarník: Aj Wej-wej: Zákon cesty

Délka programu: 90 min

Scénář:

 

Velká králičí porada expozice 15 minut (AWW Slunečnicová semínka)

  • Lektor s dětmi sedí v kroužku, představí program, co nás čeká.

Jak jste sem přijeli? Kdo z vás byl někdy na cestě více než hodinu/pět hodin/dva dny?

Mohou cestovat i zvířata? Proč to dělají? Úvod do knihy/příběhu Daleká cesta za domovem.

  • Vytvoření jmenovek králíků – každý účastník bude představovat jednoho z králíků, ti se jmenují podle toho, co kolem sebe vidí – tedy věcí z přírody (Lískáč, Ořech, List apod.)
  • Debata: lektor pozve všechny děti/králíky na velkou králičí poradu. Situace je taková, že musíme odejít, hrozí nám nebezpečí, i lidé odcházejí, navíc se zdál strašný sen (ukázka z knihy: temný sen o neznámém nebezpečí), dále se na mýtině objevila cedule o chystané novostavbě na našem palouku. Proč odejít z našich nor? Proč zůstat? Hlasování. Diskuze je vedena k rozhodnutí odejít do neznáma.

Cíl: Úvod do příběhu, evokace situace opouštění domova.

Balení na cestu ateliér 20 minut

  • Než odejdeme, musíme si zabalit věci na cestu.
  • Budeme balit jedno společné zavazadlo. Je třeba vybrat z předložených předmětů ty, které by se nám mohly hodit, abychom zavazadlo ale taky unesli.
  • V ateliéru jsou rozmístěny předměty, které je možno vzít s sebou na cestu. Každý si vybere jeden, který uloží do společného zavazadla.
  • Zavazadlo zvážíme, nesmí vážit více než 3 kg.
  • Kolik potřebujeme vody? Jídla? Bez čeho se můžeme obejít? Nevíme, jak dlouho budeme na cestě, ani jaké tam bude počasí.
  • Vezmeme s sebou i starého dědečka králíka? Kdo se o něj postará? (plyšový králík)
  • Všechny věci zabalíme do ranečku z deky, s nošením se budeme střídat.

Cíl: Spolupráce v kolektivu, diskuze a schopnost argumentace – proč jsem vybral daný předmět a k čemu se nám na cestě může hodit.

Cesta expozice schodiště 10 minut

  • Abychom se neztratili v neznámé krajině, všichni se drží za jeden provaz, snažíme se pohybovat co nejvíce nenápadně.
  • Během cesty po schodišti lektor upozorňuje na možná nebezpečí, pracuje s daným prostorem (např. kustod jako liška, plížení po schodech apod.). Zde jsou možné variace – pohyb po fázích, zastavení, pohyb v tichosti – vše směřuje k tomu, abychom nebyli prozrazeni.

Cíl: evokace pocitu strachu, utajení.

Rozcestí hala u pokladen, 10 minut

  • Lektorka vstoupí do role převaděče, vede s dětmi dialog: ukáže jim cestu jen výměnou za něco, děti jí postupně nabízejí předměty, které si zabalily na cestu.

Cíl: kooperace, navození pocitu manipulace a nespravedlnosti ve vztahu s převaděčem.

Pod člunem, velká dvorana, 10 min

  • Lektorka upozorňuje na podobnosti naší králičí výpravy a vyobrazení uprchlíků v chodbě.
  • Převaděč výměnou za další předmět podává informaci, že je čeká dlouhá cesta po moři a všichni že se musí vejít do malého člunu (kruh z látky), do něhož nesmí mimina a starci, děti schovávají dědu-králíka.
  • Vstup do velké dvorany v úplném tichu, poslech zvuků moře a podplutí pod lodí.
  • Lektorka-převaděč improvizuje nebezpečí na rozlehlém moři, např. chce je opustit uprostřed ničeho, musejí ji uplatit další věcí apod.
  • Na závěr cesty v lodi jim lektor-převaděč nabízí „Nové nejlepší místo pro život“ (je to past), děti se rozhodují, zda se vzdají dalších věcí výměnou za nový domov. Nyní převaděč požaduje výměnou za nový domov osobní předměty dětí (mobil, peníze, svetr či např. sponku) a děti opouští.

Cíl: evokace stísněnosti, bezmoci a nejistoty.

Stavba přístřešku prostor u Haly A, 15 minut

  • Diskuze, králičí porada: nové místo je nehostinné, nechceme zde bydlet celý život, ale už jsme unavení po dlouhé cestě a musíme si odpočinout. Lektorka vede debatu směrem k rozhodnutí postavit si provizorní přístřešek.
  •  Stavba provizorního přístřešku pro všechny králíky z předpřipravených materiálů (noviny, netkaná textílie, izolační fólie) a věcmi ze společného zavazadla.
  • Všichni účastníci programu se schovají do přístřešku, lektorka čte ukázku z knihy o stesku po domově.
  • Lektorka uzavře příběh otevřeným koncem: „V tuto chvíli králíky na jejich cestě opustíme.“ Následně vystoupí z role tím, že přilepí svou jmenovku – jmenovku králíka, zvenku na přístřešek, jako zvonek. Ostatní účastníci ji následují.

Cíl: Kooperace, nutnost vystačit si v improvizovaných podmínkách, evokace nejistoty a nespravedlnosti.

 

Reflexe Velká dvorana, 10 minut

  • Diskuze u fotografií AWW – vidíte na nich něco, co se podobá tomu, co zažili králíci na jejich cestě?
  • Představení AWW a jeho práce
  • Reflexe se soustředí na pocity/emoce dětí z proběhlých aktivit a podobnost se situací uprchlíků.

Cíl: Schopnost vztažení osobní zkušenosti k dílu AWW, schopnost empatie.

 

 

Divadlo

Divadlo evamachkova Ne, 01/14/2018 - 10:24

V posledních letech přibývá velmi rychle lektorských nebo jinak řečeno animačních pracovišť při profesionálních divadlech. Není to věc zcela nová, i před léty měla některá divadla podobné aktivity, spočívající například ve zřizování dramatických kroužků nebo pořádáním kursů, prohlídek divadelního zákulisí an. Ale v současnosti se z toho stává téměř hnutí a organizovaná oblast práce divadel. Jedním z velmi aktivních je pražské Divadlo po Palmovkou, kde jako  pedagogický pracovník působí Anna Bura.

DIDÍLNA

Anna Bura

Lektorské oddělení Divadla pod Palmovkou, Praha 8

Jak vzniká divadelní představení, co to obnáší a jaké profese se na přípravě inscenací a chodu divadla podílejí? Divadlo chápeme jako hru. A jako každá hra, má i divadlo svá pravidla a principy, bez kterých si jednoduše nezahrajeme. Proto, když chceme být hráči, musíme nejdříve pochopit systém hry, a ta se pak pro nás stává radostí a třeba i životní zálibou. Divadelní dílna měla být jakousi sondou do života divadla od dramaturgie po herectví. DiDílna byla nabízena studentům středních škol a