Mateřská škola

Napsal uživatel evamachkova dne Čt, 01/11/2018 - 10:35

Obsah kapitoly:

Jitka Míčková:

Pták Klabizňák

Brémští muzikanti

A zase prší

Kolotoč v Africe

viz též Průniky - Ptačí sněm v LMŠ

 

Jitka Míčková

Mateřská škola Nad štolou, Praha 7 - Letná

Pták Klabizňák

Příběh o ptáku Klabizňákovi jsem využila dvakrát. Poprvé jako delší projekt s třídou čtyř až pětiletých dětí, podruhé na jednodenní práci s nejmladšími  dětmi ve věku 3 – 4 let, kdy jsem vybrala jen několik aktivit z plánovaného projektu. Dramaticko – vzdělávací projekt pro starší děti probíhal od ledna do února 2016. Scházeli jsme se jednou až dvakrát týdně při dopolední výuce. Náplň našich setkání byla pestrá převážně díky tématům, které Pohádka o ptáku Klabizňákovi nabízí, ale také díky hrám, cvičení a metodám dramatické výchovy.  Prožili jsme si klasicky vystavěné lekce trvající cca 45 minut, ve kterých jsme řešili nastolené situace, setkali jsme se s loutkou, pantomimou a pohybovými hrami, hrou v roli, zvukovým záznamem, ale také jsme hodně malovali, lepili, zpívali, četli si verše, pozorovali a krmili ptáky, stavěli hnízda a budky, zkoumali peříčka, hledali stopy ve sněhu, rozlišovali barvy i velikosti ptáků, hledali k nim stejně veliká hnízda a vajíčka nebo jsme pátrali po nových informacích z ptačího světa v encyklopediích i v dalších pohádkách. Zjistili jsme, že existuje mnoho dalších příběhů zabývajících se ptačí tematikou a také jsme se s některými více seznámili – převážně četbou při odpoledním odpočinku nebo při časových prostojích (čekání při obědě na druhé jídlo, na všechny děti, než se nasvačí, převléknou apod.).

Výtvarné činnosti probíhaly nejčastěji při ranních hrách, kdy se děti postupně scházejí ve třídě. Pohybové hry  se uskutečnily se při ranním cvičení před svačinou a řízenou činností nebo po odpoledním odpočinku.

Pták Klabizňák je částečně páv, částečně vrána a částečně vrabec, ale žádná z ptačích komunit ho neakceptuje. Vyzkouší si tedy stát se pávem, vránou i vrabcem, a nejlépe se cítí jako vrabec, a v této podobě také získá velké hejno kamarádů. Text jsem využila v téměř  nezměněné podobě, jen situaci, kdy Klabizňák jako vrána útočí na zajíčky a chce je sníst, jsem odlehčila tím, že vrána jen létá nízko nad polem, hlasitě kráká a je celá černá, a tím malým zajícům nahání strach. Hodně jsem dětem četla a ukazovala ilustrace Gabriely Dubské, kterých jsme využili i při „oživování“ a opakování příběhu i pro výtvarné hry.

Další literatura: František Nepil: „Já Baryk a sýkorky“, Josef Čapek:  „Pohádka ptačí“, František Nepil – Ota Janeček:  „Zobáček mi namalujte červeně“, Daisy Mrázková:  „Čáp“, Heda Průchová:  „Ptačí pohádka“ (s obrázky A. Ladové),  Josef Lada:  Ptáci, Jan Skácel:  Havrani, Ivan Magor Jirous:  Ptali se nebe obláčky, Jitka Míčková:  Z dálky na mě kouká pták, připadá mi divný ňák. Je to vrána, vrabec, páv? Je to on, pták Klabizňák!

Písně: „Bude zima, bude mráz, Huboval vrabčák na zimu, Kos, Čáp letí přes moře (poezie F.Hrubína a  J. Skácela zhudebněná Jiřím Pavlicou).

Skupina: 20 – 25 dětí ve věku čtyř až pěti let

Čas: Čtyři lekce po cca 45 min

Témata: Ptačí svět. Nechci být sám. Vypadáš jinak! Jaký chci být? Chci být krásný, strašidelný či malý, ale ve skupině přátel?

Cíle osobnostně – sociální: Naučíme se respektovat a dodržovat pravidla. Rozvineme spolupráci ve dvojicích, ve skupině. Stojíme si za svým názorem, ale posloucháme i názory druhých. Rozvineme komunikativní dovednosti.

Cíle dramatické: Dokážeme utvořit kruh, abychom na každého z nás viděli. Hlasem oživíme naše vnitřní myšlenky. Ztvárníme jednotlivé druhy ptáků pohybem i zvukem.

 Cíle poznatkové: Seznámíme se s knihou V. Čtvrtka. Prozkoumáme svět ptáků a dozvíme se o nich nové informace.

Metody: Pantomimické hry (skupinová pantomima), pohybové hry, vnitřní hlasy, zastavený pohyb, postojová osa, ozvučení prostředí.

Pomůcky: Kniha V. Čtvrtka Pohádka o ptáku Klabizňákovi, obrázky G. Dubské, encyklopedie, nahrané hlasy ptáků, barevná peříčka, dřevěné vejce, výtvarné potřeby na výrobu ptáka Klabizňáka (čtvrtky, tužky, černá tempera na hlavu, žlutý papír na zobák, hnědý natrhaný papír na polepení těla, lepidlo, barevná peříčka, pohyblivé oči), maňásek sovy, sportovní pomůcky (měkké míčky, barevné kroužky), grafické listy

Lekce 1. – Ptačí svět

Pohybové hry: „Ptačí honěná“ - koho se učitelka v roli čarodějnice dotkne, ten se promění v jakéhokoli ptáčka.

„Vrabci a hlídač“ – hra s říkadlem „Usnul hlídač na lavici, všichni vrabci na silnici, až se zrní nazobáme, na hlídače zavoláme. Hlídači!“ Hlídač (učitelka nebo žák) se probudí a chytá vrabce, kteří mu vyzobali semínka ze záhonu. Koho chytí, ten jí pomáhá chytat.

1. Návnada: Děti mají zavřené oči, já je obcházím s velkým dřevěným vajíčkem a každému ho na chvíli položím do dlaně. Co to bylo? Jaké to bylo? Komu to asi patří? Rozhovory o tom, jaký rozdíl je mezi tímto a skutečným vejcem. Komu asi patří?

2. Komunitní kruh: Já o ptákovi vím, že …(vejce, zrní, peří, dvě nohy, křídla apod.)

Překvapilo mne, že se děti stále opakovaly, některé dokonce řekly, že nic neví. Přisuzovala jsem to tomu, že je to jedna z prvních aktivit, kdy po nich jako po jednotlivcích chci nějakou odpověď. Samozřejmě měly možnost poslat vejce dál a neodpovídat, ale když vejce tímto způsobem míjelo páté dítě v kruhu, o kterém jsme věděla, že něco ví a dokáže mi to samo říct, začala jsem je povzbuzovat otázkami: Má pták nos, ruce, vlasy? Plave pod vodou? Mluví?apod. a náš komunitní kruh začal fungovat.

3. Improvizace na hudbu doladěná slovem učitelky – „Vylíhnutí z vajíčka“

4. Ptačí zvuky: a) dělají je děti, b) poslech z nahrávek

5. Pohyb ptáků – skoky, létání,  rychlé, pomalé, chůze apod.

6. Boční vedení – let různým prostředím (pták letí na strom, na skálu, přes řeku apod.). Štronzo – co pták vidí?

7. Já znám velice zvláštního ptáka, ptáka Klabizńáka. Víte, jak vypadal? Četba první dvojstránky z knihy, poté ukázka ilustrací.

8. Pták Klabizńák Jakou měl hlavu, tělo, ocas? Kresba obyčejnou tužkou na papír.

 

Lekce 2. – Nechci být sám

Při ranních hrách si prohlížíme ptáka Klabizńáka. Je to vrabec, vrána či páv? Známe tyto ptáky? Najdeme si o nich něco v encyklopedii. - Nejméně děti znaly páva. Tak jsme se mu nejvíce věnovali.

Pohybové aktivity s barevným pírkem – foukání, vyhazování, šimrání po těle, chůze s pírkem na hlavě, na ruce, na zádech, běh mezi pírkem, přeskakování.

1. Dělení do skupin podle barev peříčka, pohyb jedné skupiny dle zadané barvy (více místa, více možností si pohrát s pírkem).

2. Komunitní kruh: Co víme o peří? Otázky, nové informace (husí brk na psaní, výplň do peřin a polštářů, bund a spacáků, teplo), pozorování lupou.

3. Pohybová improvizace podle zadání: Koudel žoužel ptačí trus, proměnit se ve vrabce zkus (skoky), ve vránu zkus (létání), v páva zkus (pyšná pomalá chůze).

4. Klabizňák měl od každého trochu. A proto nejprve letěl k vrabcům. Četba z knihy, kdy ho vrabci, pak vrány i pávi odhánějí. - Při četbě jsem zdůraznila výkřiky daných ptáků. Vždy jsem je s přiměřeným hlasovým zabarvením několikrát zopakovala, aby to evokovalo opravdové ptáky.

5.) Komunitní kruh: Jak bylo Klabizńákovi? Zažil jsi někdy podobný pocit, podobnou situaci? Rozhovory o kamarádství, jak se k sobě děti chovají při hrách. Jak se chovají k sobě děti, kteří se neznají? Proč se mi někdo líbí a jiný ne? Narazili jsme na některé situace z ranních her, kdy někdo vyhazoval druhého ze hry, bral mu hračky apod. Také se děti shodly na tom, že si raději hrají s někým, koho znají.

6. Vnitřní hlasy: Na co Klabizňák myslel? Co ho napadalo, když seděl sám na stromě – viz obrázek z knihy. Proč tomu tak bylo, si povíme zase příště, ale teď rozveselíme ptáka Klabizňáka tím, že mu nalepíme peří na tělíčko (hnědé natrhané papíry).

 

Lekce 3. – Vypadáš jinak!

Výtvarné činnosti: Malujeme černou temperou hlavu Klabizńáka, lepíme zobák z barevného papíru a oči, popřípadě barevná pírka na paví ocas. Tyto výtvarné aktivity se dělají v průběhu celého projektu, záleží na aktivitě a potřebách dětí. Některé mají hotovo rychle, jiné potřebují více času i klidu, některé je třeba trochu povzbudit a namotivovat: „Tomu tvému Klabizňákovi je zima, dnes je venku velký mráz. A čím bude zobat zrní? A jak si bude namlouvat samičku, když nemá nádherný ocas?“

Pohybové hry „s vajíčkem“: Hrajeme si s měkkými míčky, zkoušíme je nosit pod bradou, rukou, mezi nohama, kotníky, přendávat z jedné ruky do druhé, opatrně vyhazovat, kutálet, zahřívat apod.

Hod do hnízda“ – naše vajíčka jsou naštěstí odolná, proto je můžeme zkusit hodit do hnízda (proutěný koš).

1. Zvukový záznam - hlasy ptáků: Na zemi jsou obrázky různých druhů ptáků - sova, vrabec, vrána, čáp, holub, páv, kukačka. Jaké zvuky vydávají? Zkoušíme vše společně. Na jedno tlesknutí oživíme ptáky hlasem (zapnutí nahrávky), na dvě tlesknutí utichneme (vypnutí nahrávky).

2. Hra „Najdi svého druha po zvuku“ – dětem pošeptám jeden druh ptáka (každý pták se tu vyskytuje dvakrát až třikrát, záleží na počtu dětí). Na povel vydávají daný zvuk a zároveň musejí poslouchat a najít svou ptačí skupinu. - Samozřejmě si některé děti (ze sedmnácti asi pět) nepamatovaly, co jsem jim pošeptala. Tak jsem si rychle něco vymyslela a pošeptala to znovu. Hru jsme zopakovali dvakrát, pro zjednodušení jsem podruhé vynechala páva. Děti si při druhém opakování hned pamatovaly zadaného ptáčka, našly se rychleji, nepotřebovaly ani mluvit. Občas některé potřebovalo pomoct s vydáváním zvuku, protože jej nebylo slyšet, ale každý našel svou skupinu.

3. Zvuk ptáka KlabizňákaJaký asi vydával zvuk on?Jako páv, vrána či vrabec?

4. Vnitřní myšlenky – připomenutí situace, kdy pták Klabizňák sedí smutný na stromě, protože ho nikdo nechce přijmout mezi sebe. Každé dítě se stane Klabizńákem, najde si místo, kde bude sám. Koho se dotknu, může říct, co ptáčka napadalo? - Děti si vzpomněly na slova, která říkali Klabizńákovi pávi (Co tu chceš, ty jedna vráno?), vrabci (Leť si mezi pávy a neujídej!) i vrány (Hrrr - na toho vrabce!). Při vnitřních myšlenkách nejčastěji uváděly, že je jim smutno po mamince a kamarádech.

Teď chvilku počkej, ptáku Klabizńáku, já ti někoho přivedu, kdo ti možná poradí.

5. Učitelka v roli sovy (s maňáskem sovy) se Klabizňáka (dětí) ptá, co ho trápí. Pak mu radí, že se musí změnit. Musí se sám rozhodnout, kým bude, zda vrabcem, vránou či pávem. Sova odlétá.

6. Postojová osa: Tak co, ptáku Klabizńáku, kým bys chtěl být a proč? Postavíš se k barevnému pírku (páv), k velkému zobáku (vrána) či k hnědému papíru (vrabec)? -  Ze sedmnácti dětí se tři daly k vránám z důvodů černé barvy a velkého zobáku, šest holčiček se přidalo k pávům pro jejich krásné peří a barevný ocas ale  většina chtěla být vrabcem, protože je roztomilý, malý, má hezké jméno a vesele si pípá.

7. Reflexe: Jak se asi rozhodl pták Klabizňák?  A jak jsme my zatím spokojeni s rozhodnutím? Věděli jsme hned, kým chceme být? -  Už podle předchozí aktivity bylo vidět, že děti s výběrem neměly problémy. Jasně u nich rozhoduje vzhled. Jak se ale v knize dočteme, Klabizňák podle krásného ocasu šel také poprvé k pávům. Aby si lépe uvědomily rozdílné vlastnosti daných ptáků, četli jsme si při odpoledním odpočinku knihu od Hedy Průchové a Aleny Ladové „Ptačí pohádka“, kde datel obchází všechny možné ptáky a zjišťuje, proč on je smutně černý a má jen červenou čepičku. A v příští lekci si to vyzkoušíme.

 

Lekce 4. – Jaký chci být?

Výtvarná činnost: Dodělání nakresleného ptáka Klabizňáka – výstava obrazů ptáka Klabizňáka.

Pohybové aktivity: Jak létají ptáci? V hejnu. V zástupu. „Do véčka“. Podíváme se na obrázky z encyklopedie, co je to zástup, hejno, „véčko“. Zkoušíme to nejdříve ve trojicích, podle zdatnosti spojíme dvě trojice, ale můžeme zůstat u nejjednodušší varianty – dvojice se pohybují vedle sebe, či za sebou. (Z časových důvodů jsem tuto činnost zjednodušila, zkoušeli jsme si jen létání (běhání) za vedoucím dítětem v zástupu a létání v hejnu. Dobře to fungovalo.)

1. Komunitní kruh: Připomenutí příběhu – vyprávění po kruhu pomocí ilustrací z knihy. Mluví ten, kdo má v ruce sovu (loutka z minulé lekce).- Loutka sovy v rukou dětí a ilustrace z knihy dětem při vyprávění byly velkou oporou. Každý řekl jednu větu, která docela logicky navazovala na tu předcházející.

2. Báseň o ptáku Klabizńákovi.

3. Četba o tom, co mu radila sova a měsíc, ukázka ilustrací.

4. Komunitní kruh: Co tím mysleli? Co musel Klabizňák udělat?

5. Pohybová improvizace v roli páva: Klabizňák se rozhodl proměnit se v páva. Koudel žoužel ptačí trus, proměnit se v páva zkus! Chodíme jako pávi, vzdycháme „Ach, to jsme krásní, och, to jsme nádherní, uch, to naše barevné peří!“

6. Krátká reflexe: Bavilo vás to? Jak jste si připadali? - Tato akce byla pro děti zábavná, jen když jsem řekla, jestli by je to bavilo dělat celý den, většina z nich říkala, že ne.

7. Zvukový záznam: Pak zkusil být vránou. Jak to vypadalo, si můžeme poslechnout z nahrávky. Učitelka zvukově a slovně přehrává vránu, která útočí na zajíčky. Děti mají zavřené oči nebo sedí zády k učitelce.

8. Reflexe: Jaké jste měli pocity? Kým byste v této ukázce chtěli raději být? Vránou, zajíčkem? A proč?- Z vrány měly děti strach, zaslechly totiž i zoufalé hlasy králíčků a myší, na které útočila. Vše vytvářela učitelka svým hlasem, tak mohla reagovat na reakce dětí a svůj „herecký“ projev situaci přizpůsobit. Někdo chtěl být vránou, někdo ničím.

9. Pohybová hra „Vrabec a hlídač“: Pak si vyzkoušel být vrabcem. Ti žijí v hejnech, uzobávají člověku zrní a odletí, když se vzbudí.

10. Postojová osa: Ke komu se přidal pták Klabizňák teď, když už si to všechno vyzkoušel? Opět ve třídě je na jedné straně pírko páva, uprostřed zobák vrány, na druhé straně hnědý papír jako peří vrabců.- Paví peří, bohužel, zase nezklamalo. Ve třídě bylo 16 dětí – pět dívek stále chtělo být pávem, protože „má přeci to krásné a barevné peří“, víc neřešily. Čtyři děti se přiklonily k vráně opět pro velký zobák, ale vyhovovalo jim také, že z nich má někdo strach. Jedno z nich si to ale při naší debatě rozmyslelo a přidalo se k vrabcům. Tam bylo dětí nejvíc, osm, a důvodem bylo, že kromě roztomilosti rády zobají kukuřici a zrníčka. Pak jsem dovyprávěla, kam se ztratil Klabizňák.

11. Reflexe: Co vás bavilo? Bylo vám něco nepříjemné? Rozhodli jste stejně jako v minulé lekci? - Na závěr jsem dětem půjčila knihu o ptáku Klabizńákovi, aby si ji celou prohlédly. Na hraní dostaly i loutku sovy a plyšového zajíčka.

 

Další činnosti během ostatních zaměstnání:

Práce s grafickými listy:

  • Do jakého hnízda poletí který pták se svým vajíčkem? Spoj vejce, hnízda a ptáky stejné velikosti.
  • Spoj stejné siluety letících ptáků.

Pohybová cvičení:

  • „Ptačí hnízda“ - s barevnými kroužky. Každý pták má své hnízdo. Kukačka však ne a čeká, kdy nějaký pták své hnízdo opustí. Hraje-li hudba, ptáci létají a shánějí potravu. Nehraje-li, musí si rychle najít nějaké hnízdo, ale pozor, musejí tam být dřív, než kukačka. Dítě, na které nezbylo hnízdo, se stává pro další hru kukačkou.
  • „Hnízdo z těla“ - udělej ze svého těla hnízdo pro malého ptáčka, pro většího (spojí se dvě až tři děti), pro největšího (celá třída).
  • „Tahání žížaly“ – přetahování lanem
  • „Ptačí nálet“ – děti sedí v kroužku, jedno je uprostřed. Všichni představují různé druhy ptáků (např. vrabec, vrána, kos). Dítě uprostřed říká, že si místo vymění vrabci. Všichni vrabci si musí přesednout na jiné místo a dítě uprostřed někomu zabírá místo. Ten, kdo zůstal bez místa, se stává vyvolávačem uprostřed. Může se také místo jednoho druhu ptáka použít „Ptačí nálet!“ Na to si musí přesednout všichni ptáci.

 

 

Brémští muzikanti podle bratří Grimmů neobsahují podrobný popis realizace, i když realizováni byli, ale pouze základní scénář, jinak řečeno „boďák“. Projekt je dokladem využití učební látky mateřské školy v souvislosti s příběhem. Učební látky typu „hospodářská zvířata“ nebo „les v noci“ či „telefonický rozhovor“ na samostatnou lekci nevydají, a navíc jejich zapojení do příběhu jim dodává na životnosti, děti je vnímají v souvislostech, v nichž se v životě nacházejí. V práci s malými dětmi je literatura, a zejména tradiční lidová pohádka, nezastupitelná.

Brémští muzikanti

Tento projekt jsem realizovala v 2. polovině školního roku se třídou předškoláků, kteří měli s dramatickou výchovou roční zkušenost pod mým vedením v MŠ. V projektu jsem si tedy mohla dovolit náročnější techniky a metody dramatické výchovy, jakými je např. etuda či vytvoření konkrétního prostředí s navazováním na nápad druhého dítěte.

Témata:  Hospodářská zvířata a hudební nástroje Domácí zvířata. Loupežníci – zloději v pohádce i v našem světě. Les v noci. Strach. Povolání.  Policejní zásah - telefonický rozhovor. Co můžeme vidět v televizních zprávách.

Cíle

  • Osobnostně sociální: Rozvíjíme vztahy při skupinové neřízené hře. Vnímáme pocit nesvobody, strachu ze stáří, samoty.
  • Vzdělávací: Rozdělujeme zvířata hospodářská a domácí, vnímáme jejich užitek, řeč a potřeby. Upevňujeme si znalosti o hudebních nástrojích
  • Dramatické: Zkoušíme si stínohru z rukou. Procvičujeme pantomimické činnosti na základě přesnější představy (hra na hudební nástroj). Vyzkoušíme si hru v roli (lupič a policajt).

Činnosti při ranních hrách: Stavby hospodářství, grafické listy, stínohra – co umí ruce za zvířata

Pohybové hry: „Najdi druha podle určitého znaku“ - hlasu, zvuku, zvířecí řeči, „Místa si mění oslíci…“, „Stromy, pařezy“

Dramatické aktivity: Sochy v prostředí, vnitřní myšlenky, ozvučené prostředí, pantomimická hra na hudební nástroj, dialog – telefonický rozhovor, etuda, živé obrazy - fotografie

Slovní hry: Vyprávěj, co vidíš na obrázku. Doplň přímou řeč zvířete či postavy na konkrétní ilustraci.

Výtvarné činnosti: Kresba zvířat, loupežníků (s využitím látek, knoflíků apod.), obkreslování stínů na zdi na papír (viz strašidelný les), využití ilustrací, kresba mapy prostředí – cesta lesem od hospodářství k chaloupce

Písničky: Když jsem já sloužil, Starý farmář farmu měl, Krávy, jak si povídáte, Před dubem za dubem

Básně: Všichni píší o zvířátkách – soubor básní na téma zvířata

Grafické listy: Bludiště – zvířátka v lese, spojování mláděte a matky, 

Dramaticko-výchovný projekt 

cca týdenní plán

1) pohybová hra „Na prostředí“ – hřiště, rybník, louka, les, vesnice, statek

2) Komunikativní kruh: V jaké zvíře bych se proměnil a proč? Nakonec společná proměna v osla (využití zaříkávadla: Hárám barům, hercům pikům, křížům káru, ať se stane, co se v kouzlech stává, ať je z dětí osel hladový jak kráva.)

3) Jaký jsem osel? Hladový, mladý, starý, rychlý, líný,…

4) Učitel v roli pána, který se zlobí na osla, že už je starý, pomalý a nic neunese a že ho nebude krmit nadarmo, že se ho zbaví, jen co se vrátí z pole…

5) Myšlenky osla a nápad, co by měl udělat

6) Osel utekl pryč, možná až do města: Co mohl slyšet, kdyby došel až do Prahy. Zvuková kulisa města.

7) Co se dá dělat ve městě za práci? Skupinová pantomima.

8) Koho potkal osel cestou, ještě než přišel do města – poznej podle zvuku se zavřenýma očima (zvuky vydávají děti, kterým jsem to pošeptala – pes, kohout, kočka). Všechna tato zvířátka utekla ze statku, protože se bála, že je vyhodí či se jich jinak zbaví. Možné je tyto části přečíst a pokračovat zvířecí touho po muzicírování.

9) Četba o tom, že se zvířátka chtěla stát muzikanty v městské kapele.

10) Pantomima – uhádni, na co hraji

11) Cesta lesem – pantomima, boční vedení nebo pohybová hra „Stromy, pařezy“ nebo využití nápadů dětí, co nás může v lese potkat za překážky

12) Strach v lese – komunikativní kruh: Z čeho můžeme mít v lese strach? Co komu pomáhá, když se bojí?

13) Učitel v roli jednoho ze zvířat – Podívejte, tamhle vidím světýlko! Co to jen může být? Nápady dětí…

14) Chůze ve dvojicích – půjdeme se tam podívat, ale je tma a dobře vidí vždy jen jeden ze dvojice (kocour)

15) Stála tam chaloupka – postupné ztvárnění prostředí uvnitř chaloupky („Jsem stolička“, „Jsem polštář na stoličce“ – snaha o navazování – záleží na zkušenosti skupiny)

16) Četba o doupěti loupežníků.

17) Zvířátka se dívají oknem (krabice s dírou) a říkají, co vidí v chalupě loupežníků.

18) Co dělat? Někomu to říct??? Práce ve dvojicích – telefonní rozhovor s policií (jeden je policista, druhý chce nahlásit objevení zlodějů). Rozhovory probíhají najednou, pak lze vyzvat děti, jestli nám to chtějí předvést.

19) Policie oznámení přijala a jak pokračovala a jak to s loupežníky dopadlo, dokončí děti – práce v menších skupinách (etudy, které uvádí učitel jako televizní hlasatel, který uvádí zásah policejní skupiny proti zlodějům…).

20) Komunikativní kruh: Chaloupka je prázdná, co zvířátka udělají?

21) Živé obrazy: Jak to vypadalo v chaloupce po roce ráno, v poledne, večer – děti ve skupinách tvoří fotografie zvířátek (v každé skupině jsou min. čtyři děti, ale i více, protože postupně se k nim mohlo nastěhovat mnoho jiných zvířat…)

 

A zase prší…

Literární předlohy: Jiří Kolář „Proč musí být deštníkáři“, Jiří Žáček „Když prší, kvetou paraplíčka“

Téma: Co dokáže počasí na podzim? Jakou sílu může mít déšť. Jak zatočit s nudou.

Délka projektu: 5 dní

Cíle

  • Osobnostně – sociální: Hledáme, co je hezké na podzimním počasí. Zkoušíme spolupráci ve skupině, vnímáme druhého. Nebojíme se říct svůj nápad. Objevujeme cestu k poezii i obsah básně.
  • Vzdělávací: Vysvětlíme si pojmy poprchávat, pršet, lít jako z konve, povodeň, potopa, bouřka, mžení, mrholení, rosa, kroupy. Připomeneme si, jak se chránit před deštěm. Naučíme se básničku, více se zaměříme na její obsah.
  • Dramatické: Zvládneme udržet tempo. Měníme sílu zvuku podle určitého pravidla. Rozvíjíme vyjadřování pohybem na základě konkrétní představy. Zkoušíme hru s předmětem – proměna deštníku v něco jiného.

Metody

Pohybové hry: S obručí – skoky do louže apod., s lanem – obří louže, Schovej se před deštěm (hra Na domečky), pohyb v prostoru „Mraky se nesmí srazit – hrozí bouřka“!

Rytmické hry: Zvuky deště  - ťukání do podlahy podle intenzity deště, foukání větru, změna tempa, rytmu

Dramatické aktivity, metody: Pantomimicky ukaž, co můžeme dělat v louži – jako děti, mravenci či ptáci. Mraky se postupně spojují v jeden velký mrak. Přednes básně – pochopení jejího obsahu. Vnitřní myšlenky. Hra s předmětem.

Výtvarné činnosti: Barvení deštníků, hra s temperou a vodou, nakreslený obrázek přelepit folií či igelitem – Co vidíme přes zavřené okno?

Knihy: Encyklopedie o počasí (O. Sekora – Malované počasí), leporela (Krtek a povodeň), Jak pejsek a kočička myli podlahu (sušení prádla).

Písně: „Prší a prší, nebi je do pláče“(divadlo Minor), „Prší, prší, jen se leje“, „Kočka leze dírou“, „Podzime, už zas nosíš deště“(kapela Hmm)

Další literatura: A. Wágnerová – Jabečňák (kapitola o nudě), A. A. Milne – Medvídek Pú (o potopě), Z. Miler - Krtek a potopa

 

  • Déšť

Ranní hry: Prohlížíme si knihy spojené s počasí. Pozorujeme počasí venku. Hra s barvou a vodou – rozpouštění.

Pohybová činnost před svačinou: Protažení s obručemi. Hra s obručí jako s louží – co se vše dá dělat v louži, když jsme děti, ptáčci, mravenci apod.?

1. Návnada: Děti si zavřou oči a poslouchají zvuky. Ty dětem pustí na zvukové nahrávce deště. Co by to mohlo být?

2. Komunikativní kruh: Když se řekne déšť, napadne mne…

3. Prohlížení knihy Malované počasí O. Sekory. Vysvětlení, jak dochází k dešti, k bouřce.

4. Pohybová hra „Bouřka“ (obdoba hry „Molekuly“). Děti se pohybují po prostoru, každý je jeden mráček. Může hrát pomalá hudba. Učitelka stopne hudbu a řekne počet, kolik mraků se spojilo. Je vhodné si děti spočítat, popřípadě se zapojit do hry, aby počty ve skupině vycházely. Na konec řekne „Jeden velký mrak“ a děti co nejrychleji vytvoří velkou skupiny.

5. Zvuky deště: Vyzkoušíme si, jak déšť zní. Můžeme použít ruce, nohy, zem, ťukání apod. Nejdříve všichni najednou, pak můžeme i jednotlivě. Dítě zvuk předvede a ostatní ho po něm opakují. Je to liják nebo jen malý deštík? Zkoušíme i intenzitu zvuku.

6. Reakce na smluvený signál, zvuky podle síly deště (podle výšky paže učitelky). Neprší - paže učitelky je na zemi, začíná poprchávat – paže se zvedá, déšť sílí – paže se zvedá, je bouřka, padají kroupy – paže je nejvýše a pak déšť opět ustává.

7. Poslech hudební nahrávky „Prší a prší, nebi je dopláče.“

8. Reflexe: Máte rádi déšť? Dozvěděli jste se dnes něco nového? Jaký zvuk se vám líbil nejvíc?

  • Deštníkáři

1. Komunikativní kruh: Jak se chráníme před deštěm? Po kruhu se posílá vystřižená kapka vody.

2. Hra se slovy: Kdo je to deštníkář? Známe ještě nějaké jiné zvláštní povolání, třeba i vymyšlené? Jak se jmenuje pán, který vyrábí pláštěnky, holínky, kapuce, čepice, šátky?

Děti si mohou vymýšlet i nová slova, ale důležité je jim vše vysvětlit a upřesnit (obuvník, švadlena apod.). Deštníkáři někde dodnes existují, sami si vyrábějí ručně krásné deštníky, ale většinou se již deštníky vyrábějí strojově.

3. Pohybová hra – „Schovej se před deštěm“. Pedagog má velký deštník, děti chodí, běhají po prostoru (louka, les apod.). Když pedagog rozvine deštník, musejí se schovat pod stříšku. Lehčí varianta – každý si dělá stříšku sám sobě (zvednuté paže do kapličky), těžší varianta – střechu dělají dvě děti naproti sobě, třetí se schovává.

4. Co by se stalo, kdyby nebyli deštníkáři? Po vyslechnutí odpovědí pedagog pokračuje básní Jiřího Koláře:

Kdyby nebyli deštníkáři, nebyly by deštníky.

Kdyby nebyly deštníky, ….(čas pro odpovědi dětí) zmokli bychom jako slepci.

Kdybychom zmokli jako slepice, vypadali bychom jako… (nápady dětí) zmoklé slepice.

Kdybychom vypadali jako zmoklé slepice, každý by se nám …(děti) smál.

Kdyby se nám každý smál, kdekdo by se nám vyhýbal.

5. Kdyby se nám kdekdo vyhýbal,…

Jak by nám bylo, kdyby se kdekdo vyhýbal? Pohybová aktivita – chůze mezi sebou, nikoho si nevšímáme, na nikoho se nepodíváme, vyhýbáme se…

Zkuste říct pocity člověka, který je sám, nikdo si s ním nehraje, nemluví.

6. Žili bychom jako půl v plotě – co to znamená? Každý se teď zkusí proměnit v kůl v plotě, v plaňku, v tyčku (plot jsem měla na ukázku malý dřevěný, aby si to děti lépe představily). Děti se zkusí postavit do řady vedle sebe s většími mezerami. Ve třídě je na základě menšího prostoru lepší utvořit dva ploty nebo jeden do kruhu.

7. Učitel v roli stařenky (šátek na hlavě), co už nemá doma žádné dřevo a je jí zima. Přemýšlí, kde sebere dřevo. „Aha, tady je dřevěný plot, k čemu tu uprostřed třídy stojí? Ten už nikdo nepotřebuje, vytrhnu si jeden kůl, rozsekám ho na třísky a spálím v kamnech. To bude teploučku!“ Postupně stařenka odvede větší skupinu dětí (kůly do kamen) a v prostoru jich zůstane jen pár…snaha o pochopení výrazu: Cítí se jako kůl v plotě.“

Zde je možné nechat improvizovat děti, jak zareagují, budou se bránit.

8. A proto musejí být deštníkáři!

9. Reflexe: Jak jste se cítili jako kůl v plotě?

10. Zopakování básně.

  • Den deštníků

Děti či učitelka přinese z domova vlastní deštníky, prohlídka ve třídě.

Následují výtvarné práce – výroba papírových deštníků: barvení, stříhání, polepení kapkami, zapouštění barev do klovatiny, do vody apod. Tyto činnosti mohou probíhat během celého dne, mohou se přesunout i na dny další dle možností učitelky a času.

  • Když prší, kvetou paraplíčka

Ranní hry: Prohlížení knihy „Krtek a potopa“, ve volných chvilkách vyprávění či četba „Medvídka Pú“, jak zachraňoval prasátko na deštníku.

1. Prohlídka nabarvených deštníků či rozevřených opravdových deštníků.                             

2. Hra s předmětem:

„Jako co by se zavřený deštník mohl ještě použít? Nepřipomíná vám něco? Učitelka nejprve sama předehraje pantomimou, deštník jako pádlo, činku na cvičení apod. Pak dá možnost dětem.

„Připomíná vám něco jiného rozevřený deštník?“ Loď z medvídka Pú, houpačku, vanu apod. Zkoušíme si to pohybem ztvárnit.

4. Narativní představa: Děti si zavřou oči. „Představte si, že letíte letadlem nad Prahou. Co vidíte shora? Necháme děti říkat, co vidí…Stále letíte letadlem a nejednou začne pršet. Co se děje dole? Lidé se schovávají nebo si berou pláštěnky, rozevírají deštníky. Jak vypadají rozevřené deštníky z letadla?

5. „Když prší, kvetou paraplíčka“. Vysvětlení pojmu paraplíčko – viz Krtek a paraplíčko. Praha vypadá jako rozkvetlá louka plná barevných květin…

6. „Když prší, kvetou paraplíčka. Když prší voda do ticha, poslouchej déšť a zavři víčka.“  Jaké zvuky se ozývají za deště? Děti ozvučí déšť.

7. „Když prší, kvetou paraplíčka a každé někam pospíchá…“ Děti si samy mohou vyzkoušet rozevření deštníku a chůze po Praze (po třídě). Všichni společně říkáme báseň „Když prší“.

  • Když prší, tak si kreslíme, zpíváme, hrajeme

Ranní hry: Kresba toho, co vidíme z okna. Pak se obrázek přelepí bublinkatou folií, může se udělat rámeček jako okenní rám a vznikne okno, přes které se díváme na déšť venku.

1. Pohybová hra „Prší, zmokne nám prádlo“. Pantomima vedená učitelkou - Děti jako rodiče vyprané prádlo nesou ven a věší ho na šňůru, hodně se vytahují, je to vysoko. Najednou začne učitelka hrát na klavír a volá: „Prší, zmokne vám prádlo“. Děti se i s pomyslným prádlem běží schovat na určené místo. Jiný zvuk klavíru znamená, že vysvitlo slunce.

2. Návnada vyprávěním (vymyšlený příběh nebo úryvek z knihy Jablečńák o nudě: Jednou zase pršelo a byla zima a Vítek s Vojtou museli zůstat doma. Měli jít s mámou a tátou pouštět draky, ale nešlo to. Byli smutní a trochu i naštvaní.

3. Co se ozývalo z jejich pokojíku? Kdo chce, řekne, co si myslel Vítek s Vojtou.

4. Najednou se ozvaly divné zvuky – poslouchejte! Učitelka šramotí za rohem, aby to děti neviděly, nebo si mohou zavřít oči. Co to bylo?

5. Bylo to něco horšího než myš. Byla to NUDA! Ukažte, jak vypadal Vítek s Vojtou (nebo Jablečňák), když na ně sedla nuda!

6. Práce ve dvojicích: Zkuste vymyslet něco, co nudu zažene. Kdo chce, může nám to říct či předvést. Učitelka zpočátku dětem pomáhá (kreslíme, hrajeme karty, Člověče, s Legem, čteme si…)

7. Pohyb. Hra „Nuda není doma“. Učitelka v roli nudy chodí po třídě. Aby na nikoho nesedla, děti musejí pantomimickým pohybem něco dělat – pracovat, hrát si apod. Když nuda odejde, mohou si dělat, co chtějí – válet se, lenošit, řádit.

8. Proti nudě pomáhá i zpěv s kytarou: Prší a prší, nebi je do pláče.“ Tuto písničku jsme poslouchali během celého týdne, takže si ji jen připomeneme. Co ještě můžeme zpívat? Znáte nějakou písničku o dešti? Zpěv s klavírem, s tleskáním, s hrou na tělo.

9. Závěr – Jaká nuda vypadá? Kresba či malba nudy.

Další nápady: Zvuky nudy, jak se pohybuje nuda, zmoklý obrázek – výkres namalovaný vodovkami lehce postříkat či nechat o něj prásknout bublinu z bublifuku.

 

Kolotoč v Africe

         S postavou pana Pulkrábka a jeho starodávným dřevěným kolotočem jsme se potkávali na jaře a v létě roku 2015 s celou třídou předškoláků. Řízená činnost probíhala po dopolední svačině, cca od 9 – 10 hod. se všemi předškoláky v jejich třídě. S dětmi jsem se již seznámila v 1. pololetí, kdy jsme spolu pracovali na projektu „Vodník Česílko“, takže již znaly můj přístup, některé mé často využívané metody, hry i činnosti. Co se týká práce s touto knihou, musela jsem si najít hlavní vyprávěcí linku a trochu tomu celé dílo přizpůsobit. Pro přehlednější a jasnější děj příběhu jsem si vybírala jen ty nejdůležitější úryvky, které vyprávění logicky posouvají kupředu, které děj příliš nekomplikují, které neztrácejí niť příběhu, a které nám pomáhaly si představit danou situaci, se kterou jsme poté pracovali. Vynechala jsem mnoho kapitol, jednak ty, které se týkají vzpoury na lodi Vlaštovka (Vzpoura, Návrat Vlaštovky) a přepadení kmenem zlých Krabulů v čele s kouzelníkem Bimbulou (Bimbula hrozí, Přepadení). Mnoho kapitol jsem nahradila pouze krátkým vyprávěním či přímo nějakou aktivitou a metodou dramatické výchovy (pohybovou hru, pantomimou, bočním vedením, dopisem, hrou v roli apod). Celá kniha se dá využít na předčítání při odpoledním odpočinku, ale až po skončení projektu, aby se dětem vyřazenými pasážemi nezkomplikoval prožívaný příběh v lekcích.

Literární předloha: V. Čtvrtek: Kolotoč Afrika, Dobrovský, Praha 2013

Skupina: 26 předškolních dětí ve věku 5 – 7 let.

Čas: 7 lekcí trvajících cca 50 minut.

Témata: Jak to vypadá na pouti. Práce námořníků na lodi. Afrika – jiný národ, jiná kultura. Exotická zvířata. Afrika čaruje. Co pro zvířecí postavy na kolotoči znamená svoboda?

Cíle osobnostně – sociální: Prohlubujeme práci ve skupinách, ve dvojicích, vzájemné vztahy a respekt. Trénujeme trpělivost a vnímání druhých při střídání v zadaných aktivitách. Dokážeme se pro něco rozhodnout a stát si za tím, popřípadě si svůj názor obhájit.

Cíle pedagogické: Rozšíříme si poznatky o exotických zvířatech. Poznáváme svět a jiné národy. Pracujeme s mapou, s encyklopediemi. Vnímáme rozdílné lidské rasy (běloši, černoši) i jejich kultury.

Cíle dramatické: Pohybem a zvukem (hlas, hudební nástroj) dokážeme vyjádřit postavu, zvíře, prostředí. Zkoušíme se domluvit zástupnou řečí. Procvičíme si rytmus při slavnosti v Africe (bubnování na africký buben).

Metody: Pohybová hra, komunitní kruh, skupinová pantomima, boční vedení, postojová osa, učitel v roli, hra v roli, zástupná řeč, ozvučené prostředí, vnitřní hlasy, reflexe.

Pomůcky: Kniha V. Čtvrtka, špejle, bekovka, papírek s telegramem, kytara, židle, lano, větší papírová krabice, Orffovy nástroje, kompas, fotografie či obrázky afrických zvířat, loutka černocha, výtvarné pomůcky na výrobu černochů (rulička od toaletního papíru, provázek, kuličky, barevné papíry, papírová koule z černého papíru), africká hudba.

Lekce 1. – Pouť

  • Hra na prostředí – děti ze svých těl vytvářejí věci, které do daného prostředí patří (les, moře, domov, plavecký bazén, Zoo, samoobsluha, pouť).
  • Komunitní kruh: Na pouti mám nejraději…po kruhu se posílá špejle (buď jako vzpomínka na cukrovu vatu či vystřelenou papírovou růži).
  • Kolotoč – na pouť patří také kolotoč. Učitelka drží stuhy za jeden konec uprostřed kruhu, každé dítě drží stuhu na konci druhém., otáčíme se společně jako kolotoč podle zadaných rychlostí (1 – 3).
  • Četba o panu Pulkrábkovi a jeho kolotoči, houpačkách a kolovrátku
  • Učitel v roli (s bekovkou na hlavě) pana Pulkrábka přibíhá s telegramem: „Dostal jsem telegram. V neděli! To musí být velice důležitá zpráva, když přišla v neděli, kdy normálně nechodí pošta. Tak si ho přečteme.“ Učitelka v roli čte potichu, kroutí hlavou, nasazuje si brýle, otáčí telegramem na všechny strany apod. „Tomu nerozumím, to je nějaký divný telegram. Neumíte to někdo přečíst?“ Dává dětem možnost poznat nějaká písmena. Pak čte: „Bi ibib bebebe eb ib ebebeb bu bibibi eb bambambam. To jsem z toho jelen. Rozumíte tomu někdo? Kdo mi to píše? Potřebuji se trochu projít na vzduchu a promyslet si, co s tím.“ Odchází, vrací se opět jako učitelka.
  • Komunitní kruh: Můžeme nějak poradit panu Pulkrábkovi? Jak se dozví, co má v telegramu? Popřípadě je třeba dovysvětlit, co to takový telegram je.

Děti vymýšlí, jak a kdo mu telegram přeloží, co v něm asi stojí a kdo mu to píše.

Dnešní děti nevědí, co to telegram je. Počítala jsem s tím. Měla jsem u sebe skutečný telegram, který jsem obdržela v den jeho ukončení (31. 3. 2010) a na základě jeho ukázky jsem vše dětem vysvětlila.

  • Četba o profesorovi Afrika
  • Postojová osa – Pojedeme do Afriky? Kdo chce, aby pan Pulkrábek jel, postaví se k telegramu, kdo by raději zůstal doma, stojí u bekovky. Kdo neví, postaví se doprostřed. Přemýšlejte o všem, co se může honit pan Pulkrábkovi hlavou – je to daleká cesta, neumí jejich řeč, má na to dostatek peněz, bude to dobrodružství a zábav, není to nebezpečné apod.

Většina dětí chtěla jet do Afriky. Důvod – je tam teplo a moře, jsou tam zvířata, bude to legrace. Ty, co nechtěly, měly strach, málo peněz.

Lekce 2. – Cesta do Afriky

  • Skupinová pantomima, pohybová hra: „Na dopravní prostředky“  -Čím se dá cestovat do Afriky?

Děti samy říkají své nápady a pohybem je předvádějí. Ostatní to dělají po nich (auto, vlak – jedeme za sebou, letadlo  -rozpažené ruce apod.). Pokud nezazní loď, děti lehce navádíme, na čem se dá přeplout moře.

  • Četba o trojstěžníku Vlaštovka
  • Stavba lodi – pomocí věcí ve třídě stavíme velkou loď, ať se tam vejdeme všichni. Můžeme použít cokoli, ale musíme se na tom společně domluvit.
  • Pohybová pantomima – co jsem na lodi, co dělám. Každé dítě si vymyslí nějakou činnost – věším vlajku, myju podlahu, vařím, natírám loď, řídím apod.
  • Hra „Kapitán spí“ – když kapitán (učitelka s námořnickou čepicí) je na palubě, hlídá, jestli každý plavčík dělá svou práci. Když si jde do podpalubí odpočinout, plavčíci si mohou dělat, co chtějí. Ale kdykoli se objeví kapitán na palubě, pilně pracují.
  • Píseň „Veselo je na moři“  a společné vymýšlení jeho pokračování (celé znění textu v závěru projektu). Hra na kytaru, melodie dle vlastního nápadu učitelky.
  • Komunitní kruh: Jak asi cestovali na lodi figurky z kolotoče? Četba o hrochovi z kolotoče uloženého do krabice
  • Cestování v krabici – učitelka má v ruce velkou krabici, různým způsobem ji naklání a děti dělají pohyb, jako by byly ony zavřené v té krabici. Jak se asi cítil hroch v bedně?

Co nás ještě potká na moři, si povíme zase příště. Kdo chce, může si namalovat trojstěžník Vlaštovka, plavčíky, moře (možnost výtvarné aktivity na další dny).

Lekce 3. – Bouře

  • Komunitní kruh: Připomenutí příběhu o nalodění pana Pulkrábka a jeho kolotoče na trojstěžník Vlaštovka. Děti se ve vyprávění střídají podle své potřeby.
  • Pohybová hra: „Na ostrovy“ – námořníci se plaví po moři, občas se objeví ostrov, na který se ale vejde jen patřičný počet lidí. Ten počet zadá učitelka (1 – 5). Obdoba hry „Molekuly“.
  • Četba o pověře
  • Komunitní kruh: Co je to pověra? Znáte nějakou? Nešlapat na kanály, vyskočit si třikrát, když vidím trabant, vstávat pravou nohou, pátek třináctého apod.
  • Plavba na lodi – pomocí dalekohledu každé dítě jako námořník volá, co vidí. „Vidím delfíny!“ Pak předá dalšímu. Jako poslední si vezme dalekohled učitelka a volá: „Už je to tady! Třináct beden přivolalo bouři! Vidím obrovskou vlnu, jak se k nám blíží. A obloha je černá jako by ji pomazali sazemi! A na pravoboku zasvítil blesk!“
  • Bouře – jak to znělo, když se bouře blížila, když vrcholila a když se pak zase vzdalovala, si teď vyzkoušíme. Učitelka rozdá dětem Orffovy nástroje. Nejdůležitější je děti upozornit na pravidla (např. Když si dám ruku na uši, nikdo nesmí hrát na nástroj). Učitelka pak dětem naznačuje svým příchodem, zastavením a odchodem z jedné strany prostoru na druhý, kdy se bouře blíží, vrcholí a mizí. Vše je třeba vyzkoušet víckrát, ale když se to povede, mají z toho skvělý zážitek děti i učitelka.
  • Komunitní kruh: Co se stalo s lodí? Mluví ten, kdo má v ruce námořnickou čepici.
  • Četba o tom, že loď vydržela
  • Pocity posádky. Každý se teď stane někým z posádky a zkusí si představit, co ho napadalo po takové strašlivé bouři. Koho se dotknu, může nám svůj pocit sdělit.

Lekce 4. – Afričané

  • Četba o spatření Afriky
  • Komunitní kruh: Co víme o Africe? Kdo chce něco říct, bouchne do afrického bubnu, který stojí uprostřed kruhu.
  • Zástupná řeč, pantomima, práce ve skupinách – jak mluví kmen Bambamů. Rozdělím děti do čtyř skupinek a každému zadám nějakou situaci (1. Máme strašný hlad. 2. Pozor, hoří prales! 3. Sláva! Lov se zdařil! Zabili jsme velkého nosorožce! 4. Umřel nám náčelník. Děti se řečí Bambamů snaží popsat danou situaci.

Nejprve jsme si všichni společně vyzkoušeli říct řečí Bambamů několik vět, např. Au, bolí mne noha. Hurá, vyhrál jsem soutěž v běhu! Brrr, to je zima. Poslouchej, řekni ti tajemství.

  • Četba o přivítání posádky
  • Bubny – zachycení a opakování rytmu. Učitelka jako první vybubnuje nějaký rytmus na buben. Děti to tleskáním opakují. Pak i ony mají možnost něco vybubnovat. Je potřeba i v průběhu činnosti děti upozornit, že rytmus musí být jednoduchý, aby ho i ony mohly zopakovat. Je výhodné si při tom říkat nějaké slovo, či slovní spojení, a všímat si toho, zda daná slabika zní dlouze či krátce (ropucha bí –lá, koloběžka, do toho! apod). U této činnosti je velice praktické, znají-li děti tzv. chodící či vyšlapávanou hru, kdy se slova či věty vyšlapávají podle délky slabik. Na krátkou slabiku se udělá krátký krok, na dlouhou krok delší – cvičení z programu pro předškolní děti na rozvoj grafomotoriky „Metoda dobrého startu“.
  • Četba o náčelníkovi Bambambamovi a přivítání paní Pulkrábkové
  • Smyslová hra: „Přátelské poplácání“ – děti stojí v polokruhu, jedno stojí uprostřed zády k ostatním, má zavřené oči. Někdo z ostatních dětí ho poplácá přátelsky po zádech a pozdraví ho jeho jménem: „Ahoj Alice!“ Alice se poté otočí a hádá, kdo ho pozdravil.
  • Četba o malém synovi náčelníka Bambama Ko-lo-toči
  • Africké miminko  - potichu se jdeme podívat k postýlce, ve které spí malý Ko-lo-toč (loutka z ruličky od toaletního papíru)

Následuje individuální výroba afrických postav z ruliček a papíru podle zájmu dětí.

Lekce 5. – Africká zvířata

  • Pohybová hra: Proměna v exotická zvířata. Pomocí kouzelného zaříkávadla vás teď proměním v různá zvířata. Pozor, když ta zvířata patří do Afriky, vy se v ně proměníte, ale když ne, zůstáváte jako děti.
  • Modelování soch zvířat na kolotoči. Pan Pulkrábek musel rychle postavit kolotoč, protože křtiny se konají už zítra. Práce ve dvojicích – jeden je sochař, druhý socha. Postavte svou sochu zvířete na kolotoč pana Pulkrábka.
  • Četba o postaveném kolotoči.Všichni usínají, aby byli čilí na zítřejší slavnost.
  • Zvukový záznam – děti mají zavřené oči, učitelka vydává různé zvuky (skřípání, vrzání, praskání, bouchání, vrčení, troubení sloní, funění), do toho se ozývají hlasy: „Deset let nesu kolotoč, otáčím se na patě dokola, dokolečka. Mám toho dost! Rozbořím kolotoč, zpřerážím trámky, rozšlapu podlážku. Buďte z ticha, všem vám pomůžu, jen co si rozhýbám klouby, seženu šroubovák a klíč. Hurá! Nejsou tu někde vodní melouny? Jedl bych. Jsem první antilopa, která bude běhat po Africe s kozí bradičkou. To bude senzace! Těším se do pralesa jako malý chlapec. Utečeme do pralesa! A pak každý, kam patří. Rychle, rychle!
  • Komunitní kruh: Co jste slyšely? Kdo to říkal? Co se stalo?
  • Četba o zmizení kolotoče a rozkaz náčelníka o hledání zvířat v pralese
  • Pohybová hra: „Lov divé zvěře“

Lekce 6. – Lov zvířat

  • Připomenutí příběhu, ukázky ilustrací O. Sekory.
  • Cesta do pralesa – boční vedení prostředím pralesa (jdeme křovím, bahnem, přeskakujeme polámané stromy, procházíme potokem, jdeme po kládě přes hlubokou řeku apod.
  • Hledání zvířat v pralese – děti hledají fotografie exotických zvířat poschovávaných ve třídě. Počet fotek je o něco vyšší než počet dětí, aby mělo každé dítě šanci najít svůj obrázek.
  • Komunitní kruh: Nalezená zvířata poskládáme do kruhu. Prohlížíme si je, pojmenováváme, vyprávíme různé zajímavosti, zážitky.

Využila jsem originálních fotografií z Afriky, kde jsme před několika lety byla. Prohlížení jsem doplnila zážitky z cestování (např. Jak šakal jedl moje špagety). Děti doplňovaly vyprávění svými zážitky ze ZOO i vědomostmi o některých zvířatech.

  • Zvuky zvířat: Zkoušíme si, jaké zvuky mohla dělat zvířata v pralese. Zvuky vymýšlí děti, učitelka má některé v zásobě. Např. antilopa ťuká prsty do země, hroch se bouchá do hrudníku, tygr vrčí, lev řve, šakal štěká, zebra tleská, krokodýl pleská do stehen, had syčí, slon dupe, žirafa hladí dlaně, opice volá huhuhuhu!
  • Hledání dvojic zvířat podle zvuku – mezi tím zvířata z kolotoče hledala v pralese své kamarády. Učitelka pošeptá každému dítěti, jaké zvíře a zvuk bude představovat. Dvojice zvířat se pak musí podle zvuku najít. Všichni začínají najednou, která dvojice zvířat se setká, sedá si na zem. J e důležité mít připravených tolik dvojic zvířat, kolik je dětí.
  • Rozehrané etudy: Setkání zvířete z kolotoče s opravdovým zvířetem z Afriky. Děti ve dvojicích vymýšlejí, jak vypadalo setkání zvířat v pralese, co si zvířata řekla, jak se chovala.
  • Postojová osa – zvířata věděla, že za pár hodin mají být křtiny malého Ko-lo-toče. Přemýšlela, zda se vrátí na kolotoč, anebo zůstanou v pralese. Děti se rozhodují. Kdo chce zůstat v pralese, postaví se k bubnu, kdo chce na kolotoč, stojí u bekovky pana Pulkrábka, kdo neví, zůstane uprostřed.

Nejvíce dětí chtělo zůstat v Africe, protože nechtěly být připevněny ke kolotoči. Tři děti by se raději vrátily, protože je jim v noci v pralese zima. Pět dětí nevědělo, jak se rozhodnout. Jak se rozhodla zvířata z našeho příběhu, se dovíme příště.

Lekce 7. – Slavnost

  • Připomenutí příběhu pomocí živých obrazů – fotografie s názvem. Práce ve čtyřech skupinách podle zadání. Každá skupina si vylosuje název fotografie, obrazu, který bude představovat. Učitelka název každé skupině přečte: 1. Pan Pulkrábek je na pouti.  2. Pulkrábek a spol. jedou na lodi. 3. Češi se vítají s Afričany. 4. Zvířata běhají v pralese.

Živé obrazy jsou stále i pro zkušenější předškolní děti náročné. Učitelka musí skupiny obcházet, poradit jim, podporovat je, ať si to zkusí, ať si určí, kdo je jaká postava. Diváci pak popisují, co vidí, co si myslí, že kdo představuje apod.

  • Četba o návratu zvířat na kolotoč
  • Křtiny afrického synka Ko – lo – toče, komunitní kruh: Co bych popřál Ko-lo-toči, kdybych byl na slavnosti? Po kruhu si posíláme loutku černouška a přejeme mu jako sudičky.

Dětem jsem připomněla pohádku „Šípková Růženka“, kdy k její postýlce přicházejí dvě hodné a dobré sudičky.

  • Tanec na křtinách - zrcadla: Bambamové si připravili na oslavu narození náčelníkova synka africký tanec. Jak to vypadalo, si teď můžeme ukázat. Děti se snaží dělat pohyby podle učitelky jako zrcadla, protože každý africký kmen má svého vedoucího tanečníka. Doprovází nás africká hudba. Vedoucí role může učitelka proměnit s dětmi, které chtějí.
  • Smyslová hra „Tichá pošta“: Učitel posílá dětem „poštou“ telegram, který připlaval v lahvi po moři: Na pouti nám chybí kolotoč!
  • Komunitní kruh: Kdo to píše? Komu je vzkaz určen? Postupně nám z toh vyjde, že je určen panu Pulkrábkovi, kterému píší lidé z jeho vesnice.
  • Hlasy Afriky, hlasy české vesnice - ulička: Pan Pulkrábek neví, jak se rozhodnout. Zkuste mu poradit. Děti se rozdělí do skupin – jedna je pro to, zůstat v Africe, druhá pro návrat domů. Vytvoří uličku, kdy na jedné straně stojí Afrika, na druhé česká vesnice. Jedno dítě v roli Pulkrábka prochází uličkou a poslouchá argumenty. Na konci řekne, co ho víc lákalo a proč. Role Pulkrábka se několikrát může změnit.
  • Četba o rozhodnutí pana Pulkrábka vrátit se zpět

9. Závěrečná reflexe: Jak jste si užili toto vyprávění? Která postava se vám líbila nejvíce? Kým byste chtěli v našem příběhu být? Báli jste se někdy? Co vás bavilo?

 

Další nápady motivované touto knihou:

  • Písně: Veselo je na moři (V. Čtvrtek), Afrika je černá paprika (divadlo Sklep)
  • Básně: Pět minut v Africe – J. Žáček, Mít moře na dvoře – J. Balík, Ahoj, moře – J. Žáček, Moře slané vody – R. Malý
  • Pohybové hry: „Na žraloka“, Na lodě a přístavy (ve dvojicích - podle domluveného signálu plave loď v mlze a hledá svůj přístav)
  • Výtvarné hry: Malba, kresba lodí, mořských zvířat, výroba afrických zvířat z papíru, lodí a parníků (origami), mořské prostředí – hra s pískem, práce s mušlemi, s oblázky, se solí (posypat plochu natřenou lepidlem – moře)
  • Zkoušíme vázat uzle (lodní smyčka)
  • Hledáme sever, jih, východ, západ – práce s kompasem, mapou, globusem
  • Literatura s podobnými náměty: Zpátky do Afriky! – J. Dvořák, Moře, strýčku, proč je slané – J. Werich, Ani – muk v Africe – komiks O. Sekory

 

Obsah