Člověk a prostředí

Napsal uživatel evamachkova dne Pá, 02/09/2018 - 15:12

Absolventský projekt Aleny Kuželkové, tehdy ještě Skuhrovcové, je v řadě hledisek  inspirativní  v nejednom ohledu a dvě z nich  jsou klíčová. První vězí v tom, že nevychází z žádné hotové předlohy, ani beletristické, ani odborné, ale ze sběru materiálu a autorčiny vlastní fabulace příběhu. Druhá důležitá neobvyklost spočívá v zajímavě formulovaném tématu krajiny, která je součástí naší duše, utváří nás stejně, jako my utváříme ji. Proto má smysl se projektem zabývat, přestože byl postižen některými problémy. Zúčastnilo se jen málo hráčů, méně, než předpokládal a potřeboval příběh o odsunu Němců. To se stává, když je práce termínovaná závěrečnými zkouškami a nedá se přizpůsobit možnostem a zájmu účastníků. Trpívají tím hlavně skupiny, které jsou sestaveny jenom k tomuto účelu a netvoří soustavně pracující celek. Druhý problém byl, že autorka chtěla víc, než bylo možné za jeden víkend stihnout a proto musela na místě krátit a nahrazovat. Navíc práce v  přírodě  bývá  ovlivněna počasím a  to si žádá  volit rychlé, i když ne  zrovna prospěšné změny. Je mnoho míst v Česku, která by stála za tento typ aktivního zkoumání a poznávání.

 

Krajina jako místo, které vypráví

Alena Kuželková (Skuhrovcová)

 

Mým cílem bylo vytvořit víkendovou dílnu pro studenty středních škol na volně zpracované téma a zakončit ji krátkou prezentací výstupů, během dílny aplikovat metody a techniky dramatické výchovy a přenést je do exteriérů. Z tohoto důvodu jsem si také vybrala téma Krajina jako místo, které vypráví svou historii a ovlivňuje nás. Každý z nás žije v nějakém místě, které jej určitým způsobem oslovuje, nějak ovlivňuje. Jak nás ovlivňuje místo, kde žijeme? Jak na nás působí historie místa, ve kterém jsme se narodili? Jak k nám hovoří krajina, v níž prožíváme svůj životní příběh? V čem je skryta historie krajiny? Dovedeme si představit, kdo zde žil a jak?  A nakonec: K čemu je člověku to, že se pokouší porozumět historii své krajiny? Kdy je lepší těžit z kořenů, a kdy přerušit tradici a začít jinak?

Během dílny jsem chtěla společně se skupinou prozkoumat historii a krajinu jednoho místa. I jedno místo může být klíčem k porozumění. I jedno místo může odpovědět na některé z otázek výše kladených. Nebo alespoň může zvýšit citlivost jedinců vůči této tématice. Vzhledem k možnostem jsem se rozhodla pro krajinu kolem Božího Daru. Mám v této oblasti známé a tak jsem mohla získat zde zázemí i ubytování celkem levně. Zároveň je tato krajina pro mě silně ovlivňující, protože jsem zde částečně vyrůstala. Vnímám ji jako osobitou krajinu, která má „o čem vyprávět“.

Výběr tohoto místa úzce ovlivňuje i témata, kterými jsem se zabývala: Do krajiny Božího Daru se totiž podepsalo horské prostředí a náročnost života zde, blízkost hranic s Německem (a historicky také hádky o to, kudy vede hranice), důlní činnost, českoněmecké vztahy – zvláště pak okolo 2. světové války. Odsun Němců, nepřirozené vylidnění vesnic v 50. letech, těžba radioaktivního uranu v blízkém Jáchymově byly dalšími významnými mezníky po válce. Jinou kapitolou této krajiny je již 100 let trvající věhlas Božího Daru jako turistického cíle: střediska zimních sportů.

Během přípravy jsem mluvila s kronikářem a aktivistou organizace zabývající se Božím Darem, navštívila jsme Muzeum Božího Daru a jednala jsem i s obecním úřadem

Účast jsem  nabídla studentům Střední pedagogické školy v Karlových Varech a žákům ZUŠ v Ostrově i několika známým. Zúčastnili se 3 chlapci a 3 děvčata, ta ale jen jeden den. Věk účastníků od 18 do 26 let.

 

Pátek

Cíle:

  • Prolomit bariéry
  • Seznámit se vzájemně, s programem víkendu
  • Rozpohybovat se – připravit tělo

Téma: Já a moje krajina: místo kde je mi dobře, hledání výrazu krajiny, můj vztah ke krajině

Seznámení: pracuji s nimi, účastním se

  1. Zkoumání druhých (příprava těla a seznámení beze slov) – venku na louce
  •  odpoutání se od reality: zavřít oči, odejít od všech starostí, oprostit se od nich, přejít do této krajiny a začít ji vnímat všemi smysly
  •  připravit tělo, rozpohybovat se tak aby nám to bylo příjemné, přitom vnímat krajinu
  • chůze pohyb po prostoru poblíž sebe, setkávání se pohledy/ letmý dotyk druhého/ potkat se podržet se na chvíli za ruce a dívat se do očí a společně se rozejít až budete chtít.
  1. Vzájemné představení se (seznámení)
  •  každý o sobě řekne to, co by chtěl, aby druzí věděli. Cestou zpátky do domu.
  1. Úvod, představení víkendu - uvnitř
  • Důvod, proč pořádám dílnu
  • O čem to bude: pohyb, příběhy, společné zkoumání
  • Nemusí se účastnit určitých aktivit, pokud opravdu nechtějí
  • Otázky
  1. Setkání těl, rozpohybování (pohyb)
  • Záchrany – upíři: Chůze po prostoru. Jsem upír, na koho mrknu, ten se pomalu začne sesouvat k zemi, úkolem ostatních je zachytit padajícího aby nespadl. Pokud spadne, stává se upírem.
  • Zachycení může probíhat pouze pomocí specifické části těla: paže, záda, rameno.
  • Pohyb z tvaru: zachytit poslední ze vzniklých upírských podpor a vytvářet sochy postupná proměna, vycházející z aktuálního tvaru: Podpora, Nafouklost, Scvrklost, Energie.

Reflexe celku seznámení: Tento celek velmi dobře splnil svůj cíl, tedy seznámit se vzájemně a připravit tělo, účastníci po tomto celku neměli problém se dotknout druhých, pracovat s pohybem. Jejich smysly byly připraveny citlivě vnímat okolí. Původně plánovanou strukturu jsem mírně pozměnila – vzhledem k přesunu ven. Z reflexí na konci víkendu vyplynulo to, že díky nonverbálnímu seznámení se poznali blízce hned na začátku. A to velmi intenzivně, slova pro ně byla skoro nepotřebná. Gradace celku vedla od nonverbálních projevů k pohybu a nakonec ke společnému pohybovému ztvárnění soch. A tím mi pomohla dostat účastníky k zobrazení abstrakce pohybem. Tu jsem chtěla využít v dalším bloku.

Já a moje krajina

  1. Co vidím z okna (navození tématu, odlehčení, seznámení)
  • Kresba prstem nebo rozehrání toho, co vidím z okna, když se podívám ven, ostatní hádají
  1. Má krajina (sběr materiálu)
  • Chůze v prostoru: po mé oblíbené krajině, procházka
  • Reflexe: popsat charakteristiky krajiny, popisná přídavná jména na papír
  1. Jako osoba (tvorba vlastní postavy)
  • Chůze a charakterizace v prostoru: krajina není kolem mě, ale ve mně – já jsem krajinou: Jak chodím? Jaké mám postavení těla? Je můj pohyb rychlý, pomalý, kulatý, přímý? Jak se moje krajina dívá? Jakou má emoci?
  • Moje krajina se stává konkrétní postavou s konkrétním povoláním, věkem apod..
  1. Setkání krajin (interakce s druhými)
  • Úkol udržet svoji krajinu a potkávat druhé, navazovat oční kontakt, komunikovat zvuky ale ne slovy.
  • Pozorovat, prozkoumat, jakou krajinu má někdo jiný. Kdo má pocit, že zná krajiny ostatních, může si sednout.
  1. Reflexe kresbou
  • Nakreslete pocity ze setkání, jaká byla setkání
  1. Reflexe slovní
  • Jaké krajiny jste potkali? (probíráme charaktery jednotlivých postav – jak působily a co opravdu byly – jakou krajinou) Kdo byl jaká osobnost – odhalení povolání, věku apod.
  • Co si z dneška odnášíte: myšlenky, témata, otázky – psaní na papír.

Obsahy z reflexe účastníků  

  • Otevření se ostatním beze strachu
  • Čas na sebe, na své nitro, prostor
  • Nakolik přetváříme krajinu a nakolik ona nás?
  • Vzájemné propojení mezi pohybem a povahou
  • Komunikace tělem, doteky, je úžasná.
  • Vjemy
  • Zážitky
  • Dívej se i vnitřníma očima
  • Pocity ostatních
  • Cit
  • Dotyk
  • 1. dojem
  • Odkrývání sebe sama
  • Poznat více vlastností a zvláštností
  • Pohled
  • Postoj
  • Smysl a důležitost pohybu při neverbální komunikaci
  • Není vše takové, jak to vypadá. Dívej se na detaily!!!
  • Na to, abys viděl člověka, nepotřebuješ oči.
  • Nemám pouze jednoho sourozence, mám 2: bratra a sebe v pohybu a za to děkuji
  • Co čekáme od krajiny a co krajina čeká od nás?
  • Překvapení a dojetí
  • Okolí může být naší vnitřní součástí. Začneme to někdy vnímat?
  • Člověk se někdy najde tím, že přestane hledat a začne prožívat.
  • Vnímejte krajinu všemi smysly – zavřete oči.
  • Popisoval jsem cizí krajinu, nebo sebe? Viděl jsem víc, když jsem navazoval? – Nečekané souvislosti a vztahy mezi lidmi.
  • Dotýkání při rozcvičce jinak – kluci, holky.

Reflexe celku Já a moje krajina: Celek fungoval bez větších potíží, strukturu jsem měnila jen nepatrně – ukončila jsem ji dřív oproti plánovanému přechodu do krajiny BD. Což bylo z časových důvodů, ale také z důvodů prožitkových. Prožitek krajiny byl pro účastníky tak silný, že mi přišlo nevhodné je tříštit přechodem k dalšímu tématu. S krajinou BD se blíže seznámí druhý den při přechodu na BD, což bude mít v zásadě stejnou funkci (jinou pouze v tom, že přijdeme o atmosféru noci v krajině). Uvědomila jsem si, jak hluboce terapeutické toto téma může být až při reflexi. V krajinách se zobrazovala osobnost účastníků a jejich mnohdy nevědomá sdělení. Měla jsem obavu, aby to nepřešlo hranice terapie, za nimiž bych nevěděla, jak si počínat. Účastníci sami svoje téma otevřeli a komunikovali o něm velmi otevřeně (pravděpodobně díky intenzivnímu seznámení). Silné téma krajiny spojené s konkrétním osobním prožitkem a pohybem je oslovilo, což je vidět i ze záznamu reflexe.

Domnívám se, že cíl rozpohybovat tělo a připravit je na vnímání splnil tento celek velmi dobře a zároveň pomohl otevřít téma. Cestu od osobního prožitku k tématu vnímám jako funkční a zajímavou. Po této zkušenosti si však uvědomuji úskalí této cesty, která se může hlouběji dotknout témat, která jsou spíše v rovině psychoterapeutické než výchovné. Domnívám se, že je důležité přemýšlet nad skupinou a jejími možnostmi a nad silou používaných prostředků. Pro tento víkend to byl silný, avšak adekvátní prostředek, který mi výrazně pomohl pro další práci. Jako negativum hodnotím, že jsem si neuvědomila jeho sílu dopředu.

Reflektivní techniky v rámci celku napomohly k nasbírání materiálu pro pohyb a představu. Oproti uvedení tohoto celku před spolužáky to výrazně ovlivnilo jistotu účastníků v práci s pohybem.

 

Sobota dopoledne

Cíle:

  • Porozumět změnám, které člověk v krajině udělá
  • Seznámit se s krajinou BD a její historií pomocí prožitku, pohybu, tvorby situace a návštěvy muzea

Téma: Člověk a krajina: jak člověk mění krajinu, jak krajina ovlivňuje člověka

Krajina Božího Daru

  1. Rozcvička (rozehřátí, příprava těla)
  • každý se rozcvičí tak jak potřebuje, jak je mu to příjemné
  • zrcadla ve skupině – kopírování toho, kdo je uprostřed kruhu
  1. Prohlídka obrázků krajiny - kalendář (návnada)
  2. Detaily do pohybu (sběr materiálu)
  • Včera jste se stávali krajinami svými. Nyní se staňte krajinou nebo částí krajiny zdejší – hledejte v pohybu její charakter, tak jak jste ji zažili dnes ráno při cestě sem.
  • Pokračujte v pohybu a pozorujte, co vaše tělo dělá, pokuste se do pohybu zakomponovat detaily, které jste objevili cestou sem. Najděte pro ně pohybové vyjádření.
  • Najděte si tři pohybová schémata, která by pohybem vyjadřovala charakter daných detailů.
  1. Pohybová partitura – fixace a proměna (vytěžení materiálu, hledání jeho proměn)
  • Pokračujte v pohybu a během toho si vyberte jedno z těchto pohybových schémat. Několikrát je opakujte, abyste si zafixovali přesný postup pohybů. Nyní proveďte stejný pohyb – minimalizovaný o 50 procent tak, aby v něm byly obsaženy všechny původní impulzy, aby v něm bylo vše, ale zmenšené. / Nyní jej zvětšete na 200 procent. / Proveďte jej velmi pomalu, ale vždy zachovejte všechny impulzy. /Proveďte jej velmi prudce. /Proveďte jej pouze svou paží, jako by celá vaše paže byla vaším tělem….
  1. Ukázka (společné sdílení prožitku)
  • Přesun do kruhu, každý provádí svoji partituru, ostatní si ve zmenšené podobě pohybově procházejí partituru s ním (využití principu zrcadel). Partituru provádí  třikrát za sebou, vždy návrat do původní pozice – abychom viděli začátek a konec. Ty 3 varianty mohou být stejné, ale je možno využít také nějakou deformaci – zmenšení, zrychlení, jednou končetinou apod.
  1. Reflexe
  • Obrázek odebrán.Po ukázce pohybů v kruhu, hádáme, co kdo byl, jak působil – říkají ostatní svůj dojem a teprve pak odhalí autor.

Obrázek odebrán.Obrázek odebrán.Obrázek odebrán.

Hledání pohybových partitur vyjadřujících detaily z krajiny

 

Obrázek odebrán.

 

 

 

 

 

Příchod člověka do krajiny

  1. Vytvoření společné krajiny (prvotní materiál)
  • Obraz: Skupina postaví ze svých těl jednu krajinu bez domlouvání postupně, každý vloží jeden prvek. Jednotlivé části by se měly dotýkat, aby byly kompaktní.
  • Pohyb: Části krajiny nejsou pevné, jde o shromáždění osobností, „duchů krajiny“ mají svůj charakter, mohou se různorodě pohybovat. Ovšem měly by zachovat ráz jednoty, společenství.
  1. Cyklus ročního období (společný prožitek krajiny)
  • Vyprávění ročního cyklu (já) – krajina prožívá (živý obraz): vítr, mráz, sníh, tání, slunce, dusot ovcí, sucho, déšť
  1. Zásahy do krajiny, člověk (proměny s příchodem člověka)
  • Jednotlivci či dvojice se vždy vymaní z celku krajiny a dostanou zadání krajinou projít jako: zamilovaný pár: je veselý, hravý, krajinu mají rádi, chodí sem na oblíbené, tajné místo

vojáci: jenom procházejí, cokoli jim stojí v cestě, hrubě odstraní. Je-li z čeho, živí se ulovenou zvěří či plody.

štiplavý kouř z komínů továren pod horami: dusí rostliny, krajina nemůže dýchat

žena, jejíž muž zemřel ve 2. světové válce: Běží se vyplakat

horníci: rvou se s divočinou, mýtí lesy, staví domy, štoly, loví zvěř, mění koryta potoků

skupina turistů: obdivují, zpívají si.

  • Po odchodu jednotlivých postav vyjádří každá část krajiny své myšlenky – dotyk
  1. Reflexe
  • Co vás zaujalo?
  • Na co jste si přišli, uvědomili jste si něco?

Obrázek odebrán.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Krajina Božího Daru z těl účastníků

 

Reflexe celku krajina Božího Daru a Příchod člověka do krajiny:

Překvapilo mě, jak moc si z toho účastníci vytáhli téma ekologie a ochrany přírody, které jsem původně neplánovala. Výrazně se o tom v reflexi rozhovořili, až mi to přišlo nepříjemné. Vnímala jsem z toho sice upřímně myšlené, ale přesto šablonovité, věty o tom, jak bychom měli přírodu chránit. Můj původní záměr nesměřoval k ochraně krajiny. Chtěla jsem mapovat to, jak člověk přichází do krajiny, jak ji utváří a jak zase ona utváří jeho. Bez nějakého osobního hodnocení, pouze uvědomění faktů.  Tato činnost měla být předstupněm pro hledání lidských situací v krajině, pozůstatků lidské činnosti. Domnívám se, že jistá část téhle ekologické tendence může vycházet z účastníků, ale velké množství také ze struktury činnosti: Je totiž postavená na krajině a lidé jsou zde zobrazeni jako „vetřelci“. Jako někdo nepatřičný. Účastníci měli v tuto chvíli velmi intenzivní prožitek, jak se mohla krajina cítit (což jasně směřuje k ekologickým myšlenkám) a chyběla opačná strana mince: tedy argumenty za člověka, prožitek jeho osobního postoje a situace. Protože situace byla zaměřená jednostranně, domnívám se, že vznikalo hodnocení namísto pozorování a přemýšlení. V celku víkendu sice porozumění motivů člověka bylo zařazeno, ale to následovalo až později a ne v úplně povedené formě. Bylo by vhodné zamyslet se nad tím, jak nalézt rovnováhu pro to, abychom se nestali jednostrannými hodnotiteli. Při reflexi do toho pohled člověka vnášel Pepa, takže tam tu „druhou nohu“ dodal.

V této fázi jsem výrazně vnímala malý počet osob ve skupině. To znemožňovalo rozehrát celek krajiny a rysy přicházejících lidí více do šíře. Instrukce o tom, že by krajina měla být na sebe napojena, přinesla napojení na sebe a vnímání jen zpočátku. Postupně se pohyb jednotlivců rozsypal na části a nikoli na spojitou krajinu a zároveň byl touto instrukcí omezen: ztrácela se prostorovost scény, vytvořil se zmatek, který byl nejasný jak pro hráče, tak pro diváka. Myslím, že by bylo dobré pro příště zkusit variantu využívající prostor a pokusit se navodit vzájemné napojení spíše slovně (uvědomit si že je potřeba se napojit) než se o to pokoušet fyzickým dotykem.

Muzeum Božího Daru a člověk v krajině BD

  1. Prohlídka (sběr informací)
  • Prohlídka, hledání situací, postav dějů a charakteru života na B. Daru
  1. Postavy, konflikty (základní materiál)
  • Vzhledem k informacím co o BD již víme, každý sepíše 3 zajímavé postavy, které se na BD mohly vyskytnout (bez udání konkrétní doby) se stručnou charakteristikou
  • Každý popíše 2 konflikty, které mohly vzniknout na BD.
  1. Skupinová práce (aplikace do situace)
  • Rozdělení do 2 skupin, každá si vylosuje 6 postav a 2 konflikty.
  • Úkol: najít v exteriéru místo, kde se mohla odehrát daná situace (konflikt + 3 postavy). Připravit si situaci a předvést ji.

Reflexe celku Muzeum BD a člověk v krajině BD: V této fázi mělo následovat strukturované drama, bála jsem se však vývoje počasí – stahovaly se mraky a chtěla jsem využít  prostorů venku, takže jsem přehodila dopolední a odpolední program. Původní struktura měla svoji logiku: postup od konkrétního prožitku jednoho osudu člověka k větší šíři různých osudů a dějů, přesun obrátil trychtýř na druhou stranu: postup od šíře k jednomu osudu. A tím vznikla určitá nejistota a neukotvenost. Přestože jsme šli do muzea, nebylo k čemu informace, které dostáváme, přiřadit. Kdyby proběhlo strukturované drama první, onen prožitek by působil na vnímání historie popsané v muzeu jinak. Prožitek by se stal podkladem na kterém je možno stavět. V realizované formě se prožitek jedoho osudu  stal vlastně finálním výsledkem práce, což výrazně změnilo vlastní sdělení celku. Obrátilo to pozornost k odsunu a nikoli obecně k přemýšlení nad osudy různých lidí (a k prožívání těchto osudů), jak bylo původně v plánu. Neuvědomila jsem si plně, jak změna struktury vlastních bloků práce ovlivní sdělení.

Tento celek hodnotím jako jeden z méně povedených přestože v závěrečné reflexi víkendu vyplynulo, že se účastníkům hledání exteriérů a situací v nich líbilo a přišlo jim inspirativní. (konkrétně vyjádření jednoho účastníka: „hrozně to tam zapadlo, Boží dar přišel k nám, ne my k němu“). Domnívám se, že pro účastníky bylo v této části inspirativní a významné hledání míst, kde se to mohlo odehrát a samotný proces přemýšlení.

 

Sobota odpoledne

Cíle:

  • prožitek konkrétního osudu jednotlivce žijícího na Božím Daru
  • uvědomění si drsnosti života v Krušných horách, pohraničí, charakteru obyvatelstva

Téma:

Odsun Němců a poválečná situace v pohraničí

Strukturované drama

Látka: Odsun Němců

Klíčové otázky:

  • Je vina národa vinou každého příslušníka tohoto národa? (otázka rasismu)
  • Jak jedince ovlivňuje v jeho jednání vlastní historie? (otázka tvorby osobních hodnot a názorů)
  • Jsou důležitější práva osob daná státem, nebo mezilidská pomoc? (otázka střetu etických hodnot osobních a oficiálních)

 a mnohé další…

Cíle

  • Studenti si vytvoří představu života v pohraničí po II. světové válce a uvědomí si charakter poválečných let.
  • Studenti prožijí příběh konkrétní postavy, která je konfrontována s etickou stránkou odsunu Němců.
  • Studenti v reflexi vyjádří své názory k etickým otázkám tohoto příběhu.
  • Studenti si vymodelují postavu, vstoupí do ní a budou jednat v rámci jejích charakteristik.

Příběh

Tento příběh jsem napsala na motivy informací o Božím Daru, které jsou zachyceny v Božídarské kronice a které mi vyprávěl zdejší kronikář.

  • 10.10 1946: poslední odsun německých rodin, zůstávají smíšená manželství a nepostradatelní.
  • BD na konci války 1100 Němců, 50 Čechů.  Češi – celníci, policisté. V r. 1947 už jen 150 stálých obyvatel. Tedy téměř 10% z původního množství.
  • V každém domě se starali o krávu, kolem domu měli louky, kde brali seno. Také pěstovali brambory, sváželi dříví z lesa, sušili rašelinu na topení. Běžnou činností zdejších lidí bylo  pašeráctví. Pašovala se sůl, cukerín, levné potraviny, jehly do šicích strojů aj.
  • Noví obyvatelé pracují v Jáchymovských dolech – dojíždějí z BD autobusem.
  • Od r. 1948 má Boží Dar připojení na elektrárnu  v Oberwiesenthalu v Německu, do té doby bez elektřiny.
  • BD je součástí pohraničního pásma – je uzavřen (jsou zde jen usedlíci a pracující v dolech, nikdo jiný sem nesmí).
  • Na zámečku pod Klínovcem je vojenská posádka. Zde se strhla přestřelka s pašeráky – Němci si odváděli dobytek z Čech na německou stranu. Jsou zvěsti, že se Němci vraceli pro svůj majetek přes hranice do opuštěných domů.

Postup příběhu:

  1. František Mlynář - Společná tvorba postavy

Skupiny po 3 osobách vytvářejí na papír svého Františka:

Základy: Čech, více jak 25 let, nemá nic, co by jej doma drželo, nepříjemná zkušenost s Němci; jeho bratr zdědil statek a on neměl proč zůstávat dál doma, vždycky u sebe nosí nůž.

To všechno se událo do r. 1946.

úkol: vytvořit

  1. 3 charakteristiky osobnosti
  2. 6 významných životních událostí či dějů
  3. největší touha
  4. charakteristická věta a charakteristický postoj – vytvořit sochu a říci větu.

potřeby: papíry, psací potřeby

  1. Odchod z domu

Učitel vypráví: František si přečetl článek v novinách: Jáchymovské doly shánějí pracovní síly. Při přijetí práce v dolech má horník nárok převzít za vlastní majetek nemovitost na Božím Daru. Rozhodl se, že to zkusí.

Každý člen skupiny se stává Františkem a do kufru si dá jednu osobní věc, kterou by rozhodně vzal s sebou. (může zde být i nějaký zástupný předmět). Skupiny si navzájem sdělí, jaké věci dali do kufru.

  1. Příchod na Boží Dar

Dále studenti dostanou základní informace o Božím Daru: mapa Božího Daru a okolí, informace o městě a místě, charakter počasí, hranice, aktuální historie – pouze suché informace, fotografie apod.   Sami si je mohou prohlédnout a pročíst.

Na zemi jsou lístky se zadáním živých obrazů. Každá skupina si vezme tři. Vytvoří jej a rozehrají tak, aby každá postava řekla jednu větu. Do daného popisu situace je možné přidat další postavy.

  1. Fr. vystupuje z autobusu na Božím Daru
  2. Fr. Se přichází  přihlásit na Národní výbor
  3. Na národním výboru Fr. dostává klíče od chalupy a smlouvu, že vše v chalupě, včetně chalupy, je od nynějška jeho majetkem.
  4. Setkání s obecním strážníkem, Fr. se ptá na dům č. p. 34.
  5. Fr. přede dveřmi svého nového domu.
  6. Postarší hospodyně starosty přivedla Fr. stračenu– přidělenou z výboru.
  1. Vstup do domu a zabydlení

Každá skupina si vybere jednoho, který se stane Františkem – má u sebe kufr.

Imaginace prvního příchodu do chalupy, každý sám se zavřenýma očima.

Imaginace: Pod rachotem klíče se otevřelo křídlo robustních dřevěných dveří. Shlédl pohledem na vyřezávané ornamenty a trochu rozpraskaný lak pokrývající masiv. Vstoupil do temné chladné chodby, světlo ze dveří osvítilo jen prvních pár metrů, za nimi temno. Nasál pach starého dřeva, a vlhkost domu, který byl poslední měsíc prázdný.

Napravo vytušil práh a dveře. Nahmatal kliku a otevřel. Zvuk pantů zněl podivně v tomto prázdném domě.  Vytáhl z náprsní kapsy sirky a zapálil jednu. Tento dům byl ještě bez rozvodu elektriky. Hned napravo od dveří visela na obílené zdi petrolejka. Rozsvítil ji. Byla pečlivě doplněná.

Jeho pohled klouzal prostorem. Světnice uklizená, prostá. Dřevěná podlaha vytřená, stůl se zvednutými židlemi. Dvě okna proti dveřím a dvě napravo, zatím zakrytá okenicemi. Popošel blíže ke kamnům kolem skříně, kde byly police s porcelánem, šuplata. V rohu truhla a nad ní svatý obrázek, na poličce několik knížek. V další stěně dveře do ložnice. Položil svůj kufr. Vzal petrolejku a prošel dál domem. Vzadu byl druhý vchod na dvůr – přes chlév a mohl vzhlédnout do kopce po louce k hranicím. Suchý záchod. Dřevěné schody ho vyvedly vzhůru: druhá ložnice. Skříně s ošacením, znovu kamna.  Vystoupil na půdu, plamínek odhaluje průchod na seník – ale bez sena.  Dům je až příliš velký pro jednoho člověka. Mohlo by tu bydlet 12 lidí a ne jeden. Vrátil se zpět do přízemí a vydal se opačným směrem. Dřevník, prostor na nářadí – většinou staré, mnohdy rezavé. Projde zpět do světnice, uchopí svůj kufr a skrz prostor projde do ložnice za ní. Usedá na matraci postele, vedle sebe svůj kufr.

V prostoru je vystavěn kout s pozůstalostí po Němcích a postel. Po imaginaci do tohoto prostoru vstupují postupně jednotliví Františkové se svými kufry a sehrají první okamžiky jejich Františka v novém domě. Ostatní se mohou dívat. Do prostoru je přidán i obrázek krávy – symbol stračeny, kterou Fr. dostal.

Jednotlivé skupiny vždy po průchodu „jejich Františka“ mohou říkat myšlenky, které měl František, když vstupoval do domu a prohlížel jej, když se zabydloval.

  1. Vloupání  – četba

Každý za svého Františka simultánně s četbou rozehrává příběh

Četba: František pracuje v dolech. Jednou za týden má volno. O volně se postupně se probírá věcmi v chalupě, spravuje pilu, ostří sekery, opravuje vyviklané prahy, natírá plot… Během toho nalezne mezi nářadím zbraň. Bere si ji k posteli. Té noci uléhá unaven do své postele. Usíná tvrdým spánkem. V noci ho však probudí šramot ve chlévě. Sahá po zbrani, chvatně přes sebe přehodí bundu pověšenou na židli. Jde opatrně do chléva, vidí vysklené okno a vypáčené dveře.  Prožene se dveřmi ven. Útočník však utekl – zahlédne mezi stíny jen běžící siluetu na stráni. Menší drobná postava, rychlý krok – spíš kluk než muž. Namíří zbraň, ale pak ji zvedne – je moc daleko. Střelí. Spíš pro výstrahu, než na útočníka. Vrací se zpět, hledá, co si zloděj odnesl – našel jen otevřenou almaru, ve které byly cíchy, paličkované dečky, strojek na paličkování a několik hrnečků. Kravka ve chlévě má na krku vodicí provaz… Přivře tedy vypáčené dveře a kravku raději přiváže. Chce ulehnout, ale nedá mu to spát. Převaluje se v posteli. Se svítáním vstává -  spravuje dveře od chléva tak, aby se snadno nedaly otevřít – pouze zevnitř. Dává na ně pořádnou petlici. Krávu nechá pást obecnímu pastevci a jde na směnu do Jáchymova. Sedí v autobuse a dumá. Vrtá mu hlavou, kdo to mohl být. Proč by odnášel cíchy a hrnky – vždyť to je minimální cennost. Kravku zloděj odvést nestihl, nebo si to rozmyslel. Kdyby to byl profesionální zloděj, tak neuslyší nic, ale tohle musel být nějaký břídil. Na druhý den se musí zastavit v hospodě. Třeba se něco dozví.

  1. Hospoda-diskuze

Diskuze chlapů - zdejších obyvatel. Každý má nějakou „zaručenou“ informaci o kterou by se měl podělit. Může ji jen sdělit, nebo třeba použít jako argument v diskuzi. Pracuje se ve skupinách po pěti – co nejvíce namíchaných z původních skupin.  Postavy jsou známé předem, jejich informace ne. Informace a postavy:

  1. Autobusák antifašista: Němci se prý tajně vracejí do prázdných domů pro svůj majetek. Odvádějí si krávy z pastvin.
  2. Manžel Němky, starousedlík – obchodník: Vojenská posádka prý žádala o posily, že je tu situace na hranicích náročnější, než se čekalo.
  3. Horník novousedlík: Vyskytují se tu pašeráci, kteří přednášejí zboží přes hranice. Prý to je tady odvěké řemeslo.
  4. Strážník: Jakýkoliv nepovolený přechod přes hranice může znamenat zastřelení.
  5. Starosta: Domy na Božím Daru jsou teď majetkem Čechů.

Následuje návrat do původních skupin. Na postavu kresbu postavy Františka může každý dopsat myšlenku, kterou si nesl cestou domů z hospody.

  1. Rozdělení Jakob/ František

Z každé skupiny jeden dobrovolník – jdou do jiné místnosti, ostatní zůstávají, jsou dále Františkem.

Františkové

  1. Starousedlík Horst

Zadání – na lístku: Dalšího večera se František probíral věcmi ze skříní a z půdy. Věci, které si nechává, přidávejte do koutu s pozůstalostí. Věci, které nechce, stranou na hromadu. Každý do každé hromady dá alespoň jeden předmět. Můžete použít i zástupné předměty. Až to budete mít, sdělte si, co je  který předmět, jde-li o zástupný.

Ve skupinách si pak vyberou jeden předmět a připraví si krátký výjev ze zdejšího života s tímto předmětem. Jak mohli žít zdejší obyvatelé, kdo to mohl být? Skupiny pracují samostatně. Když mají připraveno, navzájem si přehrají své výjevy.

Poté mohou brát do ruky jednotlivé předměty a přemýšlet nad jejich historií.

Do toho se ozve bušení na dveře, pootevření vstoupí TIR jako starousedlík Horst – klobouk na hlavě, v jeho češtině je zřetelný německý přízvuk. Hovoří trochu lámaně.

„Haló, herr Mlynář! Jste doma? Otevřete.

Dobrý den. Já se omlouvám, že ruším, mohu na chvíli? Já jsem Horst Seidler, bydlím tady vedle. Já jsem zůstal po válce tady.

Vy jste rozumný chlap, můžu s vámi mluvit upřímně? Víte, mám pro vás dopis, přinesli mi ho dneska v noci pašeráci. Mám vám ho předat. Tady totiž bydleli Franzovi. Byla to velká rodina, ale na konci války už tu bydlela jen vdova Franzová. Starala se o 3 děti. Otec byl povolán do vermachtu stejně jako jeho bratři. Nikdo se nevrátil. Nejstaršímu Jakobovi bylo 16, když odcházeli. Šli do Obrwiesenthalu, to je tady přes kopec. Nevím, jestli vůbec měli někoho, kdo by se jich ujal. No tady to máte.“ Předává dopis a dodává: „Já vám do toho nemám co mluvit, ale Franzovi jsou dobří lidé.“ Odchází.

  1. Přemýšlení

Jaké myšlenky napadaly Františka po přečtení tohoto dopisu?  Každý udělá sochu daného pocitu a po dotknutí řekne jednu větu.

Následně ve skupinách odvíjejí Františkův monolog – přemýšlí nad vlastní reakcí. Podle svého rozhodnutí se připraví na příchod chlapce.

Jakobové

8. Vyprávění o Jakobovi - čtou

Jakob Franz. 16 let, Česky umí jen pár slov, ale rozumí. Občas impulzivní, ale rozumný. Jeho otec zemřel ve válce, zůstal se dvěma sestrami (Anna 12, Róza 9) a matkou (Helena 40). Za války převzal roli otce – sháněl peníze, prodával na trhu, pracoval v domě. Rodina je křesťansky založená. Válce příliš nerozuměl, Hitlerovská propaganda se k němu nedostala, bral válku jako újmu na sobě a rodině. Když je chtěli odsunout, byl rozčilený, chtěl se bít o dům, ale matka jej zklidnila: „Nech těch klukovin. Přece nechceš, aby Tě zastřelili. Teď si nemůžeme poroučet – jsi jediný chlap, který nám zbyl. Ještě tě budeme potřebovat. Co by bylo s malou Rózou?“

V domě pod prahem ke chlívku zůstala skrýš s několika zakopanými cennostmi. Odešli, každý se 40 kily osobního majetku na zádech.  Jakob byl naštvaný na celý svět, i když se v něm probudila odpovědnost za malé sestry. V Obrwiesenthalu jim jejich známá poskytla na krátko malý pokojík. Byl hlad, potřebovali nutně peníze. Několikrát se chtěl vrátit domů pro věci, ale hranice byly střežené, matka ho opakovaně varovala, aby se neopovažoval jít přes hranice.

V listopadu onemocněla Róza, nutně potřebovali doktora a peníze. Máme přece právo na svůj majetek! Blikalo mu v hlavě. Rozhodl se přejít hranice. Matce neřekl nic. První výprava byla neúspěšná, v jejich domu již někdo bydlí, málem ho zastřelil. Ale on přece musí nějak získat peníze! Rozhodl se: Půjde tam ještě jednou. Ten člověk, co tam bydlí, přece musí být také křesťan. Nechá ho vzít paličkované dečky, které matka dělala celou zimu, aby se mohli uživit, třeba i krávu mu dá. Nechá ho vzít matce šál, aby jí nebyla zima v zimě a oblečení pro Annu, aby neprochladla.  Napíše mu dopis a pošle po pašerácích, aby věděl, že dnes večer přijde a nestřílel… Zabít ho přece nemůže. Vždyť má celý dům, co by s tím vším mohl on sám dělat?   Hlavně aby nestřílel.

9. Úkol - dopis

 napsat dopis – do 4 minut, pak odcházejí pašeráci.

  1. Jakob se připravuje na cestu

Sehrajte svou přípravu na cestu večer. Nesmí vás vidět matka. Na papír si můžete připravit věty, které by Jakob chtěl říci.

  1. Klíčová situace

Františkové si určí, kdo bude Františkem, zbytek skupiny se stanou hlasy v hlavě (stojí mu za zády a komentují, a mohou sdělovat myšlenky, přemlouvat Františka, aby udělal to či to, během plné hry).

Do místnosti vstoupí vždy jeden Jakob a proběhne plná hra s jednou skupinou. Skupiny se střídají. Ti, co ještě nebyli, přemýšlejí o tom, co udělají. Ti co už jsou hotovi, se seznámí s Jakobovými reáliemi a mají za úkol vytvořit 4 obrazy osudu Jakoba (pokud nebyl zastřelen).

  1. Zhodnocení

Ukázky obrazů - osudů Jakoba

Společná diskuze – vypuštění emocí, popis toho jak dopadl příběh v jednotlivých skupinách.

Horké křeslo pro Františka: Každý František je postaven před ostatní. Ti se mohou vžít do situace různých osob. Jakobovy matky, Františkovy matky, strážníka, Horsta – kohokoli z jeho současného, minulého i budoucího života a vést s ním rozhovor o jeho rozhodnutí.

  1.  Reflexe

 Spokojenost/nespokojenost s řešením + případné návrhy jednání, co si odnášejí z příběhu, co je zaujalo, otázky, doplnění faktografie, přemýšlení o etické stránce odsunu.

 

Neděle

Cíl:

  • Uzavřít celek víkendu
  • Využít detailu v krajině pro inspiraci ke krátké situaci
  • Zkusit si hru s předmětem
  • Uvědomit si význam kontrastu

Téma: Krajina a předmět – jejich kontrasty a možnosti

Práce s předmětem v exteriéru pro tvorbu situace (Kouzla a absurdity)

  1. Rozcvička (probuzení)
  • Pohyb podle mě, tak aby si všichni stále zachovali stejnou vzdálenost ode mě, plus výskok a sehnutí na daný signál
  • Házení tyček – vždycky s nějakým slovem – postupně více tyček v kruhu, snaha aby nespadly.
  1. Zajímavá scenérie (základní materiál)
  • Ve dvojicích holka/kluk mají najít vždy 1 zajímavý detail v krajině – jedno místo.
  1. Předměty a situace (základní materiál)
  • Každý najít 2 předměty vytvořené lidskou rukou a přinést na společnou hromadu
  • Každá dvojice si vybere 1 předmět a instaluje jej do své krajiny tak aby byl v dialogu s nějakým prvkem v krajině (např. kořen – lžíce)
  • Na lístek napište obě postavy a každé připište nějakou emoci, v jaké ta postava končí danou scénu nebo jakou začíná danou scénu.
  1. Proměna skupin a tvorba
  • Skupiny si navzájem ukážou své malé scény a vymění si místa. Každá skupina má za úkol scénu rozehrát tak, aby respektovala zadání na lístku.
  • Vzájemná ukázka + reflexe po každé ukázce – co zajímavého objevili, jak byla využita krajina a její detail.
  1. Reflexe
  • Jaké témata si z tohoto krátkého dopoledne bereme pro tvorbu divadelní situace?

 

Shrnutí

  1. Celky
  • Sepsat jednotlivé celky a témata: jak by je nazvali.
  1. Shrnující kruh
  • co si odnášejí osobně, a co k divadlu či dramatické výchově
  1. Připomínky
  • Co jim vadilo, co by udělali jinak?

Reflexe celků Práce s předmětem a Shrnutí

Poslední dopoledne nás přeneslo trochu do reality divadla. Již nebylo tak prožitkové jako spíše kreativní a inspirační. Práce v malých skupinách přinesla to, že jsme mohli vidět 3 naprosto odlišné přístupy ve zpracování situace a v práci s předmětem.

V první se odrazila práce s tělem v pátek a v sobotu – dvojice nám odvyprávěla kratičkou situaci mezi plastovým dávkovačem tekutého mýdla stojícím na vyvýšeném pařezu a zvláštním sukatým dřívkem kousek od něj v mechu. Oba předměty tam stály a za každým z nich jedno tělo tvarované podobně jako daný předmět a pohyb těla velmi přesně vyjadřoval možný pohyb předmětů.  Oba prvky: tělo a reálný předmět se nedublovaly, naopak zdvojení zesilovalo jejich potenciál. Celý příběh byl postaven na pohybu a několika citoslovcích.

Ve druhé situaci probíhal dialog mezi shnilým pařezem a proutěným koštětem. Pařez byl nehybný, koště – těžko říct, zda postava nebo rekvizita – zametalo suchou trávu – jako by ji hladilo. (Působilo to velmi zvláštně zametat krajinu, která se běžně nezametá). Dialog byl veden jen krátkými, údernými větami.

Ve třetí situaci ležel špunt uprostřed jámy naplněné částečně sněhem. Špunt se v tuto chvíli stal protagonistou – konkrétní osobou, která se prodírá davem na obřím koncertě – sněhové pole se stalo obrovskou arénou, která občas znemožňovala průchod k hledišti sněhovou koulí. Předmět a prostor se příběhem proměnily v něco úplně jiného. Divák tak měl možnost takřka z pohledu „boha“ sledovat boj malého človíčka (špuntu)…

Následně jsme zkusili sepsat, co nám prostor krajiny může nabídnout pro tvorbu: Účastníci to formulovali takto:

  • Nezvyklé prostředí, které může být zajímavou analogií k lidskému světu
  • Neomezené pole možností, které přináší určitý pocit volnosti
  • Inspirace – něco jiného neobvyklého, zvláštního
  • Krajina sama vytváří příběh – není potřeba ho tam dodávat
  • Jiný kontakt s diváky – divák je mnohem více účasten, není jen divákem, ale sdílí příběh jinak, s herci a předměty společně – protože realita krajiny na něj doléhá jinak, než divadelní prostor.
  • Vstřícnost – blízkost příjemnost
  • Kontrast lidský svět a krajina – lidské předměty v krajině mohou vytvářet zajímavé kontrasty a s nimi i příběhy.

Domnívám se, že tento celek pomohl dobře uzavřít dílnu a i když ji neuzavřel tematicky, bylo vidět, že alespoň v náznacích se do něj promítly a zúročily předchozí dny. Dodal dílně více divadelní rozměr.

Při shrnutí jsem to uvedla tak, že tento víkend byl souborem různých témat a ochutnávek. Proto jej není možné shrnout do jedné věty, byl hodně různorodý. Požádala jsem skupinu, aby se pokusila jednotlivé celky nazvat, třeba tak najdeme společné vyznění víkendu. Potěšilo mě, že názvy jednotlivých celků byly velmi blízké názvům, které jsem jim dala já:

  1. Krajina v nás
  2. Stát se (být) krajinou
  3. Člověk v krajině
  4. Boží dar v proměnách
  5. Kontrasty

Ve vlastní reflexi zmínili jednotlivci toto:

Co si odnáším vzhledem k DV a divadlu:

  • Nové možnosti, terapie „dotykem přírody“
  • Situace, které se mohly odehrát na BD. Hrozně to tam zapadlo. Boží Dar přišel k nám a ne my k němu.
  • Vnímat energii těla, soustředit se na tělo a ne na slova.
  • Objev kolik možností má tělo – co všechno může říct i beze slov
  • Spoustu věcí dokážu vyjádřit postojem chováním.
  • Vnímání charakterů – povaha krajiny.
  • Každý člověk dokáže pocit či věc vyjádřit jinak.

Co si odnáším vzhledem k sobě:

  • Příroda nám má furt co dát – můžeme se od ní učit, brát nápady.
  • Respekt k přírodě, člověk je pořád ve městě – zakrní, příroda pomůže k odbourání sociálních a betonových zdí.
  • Klid, konečně se nadechovat.
  • Člověk žije v betonový metropoli, zapomíná na to, jak je ten les krásnej.
  • Zapomněl jsem na starosti (přidávají se k názoru ještě další 2)

 

 

Obsah