Volně podle literatury

Napsal uživatel evamachkova dne Po, 02/26/2018 - 10:30

Obsah kapitoly

Marťanská kronika

Pravda, lež a smrt v africké lidové slovesnosti

 

Marťanská kronika

Pavla Bruknerová a Daniela Králová

Z možných námětů projektů jsme si vybraly Marťanskou kroniku mimo jiné i proto, že nás spojuje zájem o sci-fi literaturu. Ten sdílíme i se svými žáky kroužcích, které vedeme. Námět byl proto jistou zárukou, že máme na čem stavět při prvním setkání našich skupin, aby seznámení a společná práce probíhaly co nejlépe a bez většího ostychu nebo strachu. Projekt byl původně plánován pro žáky 8.-9. tříd základní školy, ale vzhledem k nízkému počtu dětí, které se mohly zúčastnit víkendového workshopu, jsme věkové rozpětí rozšířily na celý druhý stupeň ZŠ. Důsledky tohoto rozhodnutí rozebíráme v závěrečné části práce.

S přihlédnutím k současné politické a společenské situaci v Evropě jsme z mnoha témat, která předloha skýtá, vybraly jako ústřední problematickou situaci první setkání Marťanů s Pozemšťany. Téma setkání s někým novým, s někým, kdo mi může být cizí svou výchovou, kulturním zázemím nebo jen proto, že jsem dosud byl zvyklý na ustálený kolektiv na základní škole, je pro děti aktuální a díky sci-fi pozadí přitažlivé.

Charakteristika skupiny: 11 dětí z 6.-9. třídy ZŠ, 8 z nich navštěvuje LDO  ZUŠ v Českém Brodě, 3 z nich dramatický kroužek v Divadle Jana Kašky na Zbraslavi. Tyto dvě skupinky se potkaly poprvé, zcela záměrně, abychom o setkání s novými lidmi nejenom mluvili a hráli, ale také si ho prožili. Děti mají poměrně bohaté zkušenosti s dramatickovýchovnými aktivitami, bylo tedy možné zvolit i pokročilejší metody práce. Zároveň jejich zkušenosti s podobnými hrami a postupy v kroužcích tvořily základ, na kterém bylo možné stavět základy vzájemných vztahů.

Projekt byl realizován v budově divadla ZUŠ Český Brod s přespáním přímo na místě. Prostory skýtaly možnost rozdělit žáky na dvě menší skupiny, kdykoli to bylo pro práci na příběhu vhodné. V objektu se nenacházel nikdo kromě naší skupiny, takže nehrozilo vyrušení.

Na místě byla k dispozici veškerá potřebná technika, včetně plátna a projektoru na promítání večerního filmu. Večerní program sloužil pouze k odreagování a k dalšímu sblížení dětí z různých skupin.

Předloha: Ray Bradbury: Marťanská kronika, přel. J. Emmerová, Baronet, Praha 2010

Cíle

Osobnostně – sociální:

vytváření vlastních postojů,

uvědomování si vlastních společenských hodnot

vedení dialogu, argumentace

 seznámení a spolupráce s cizí skupinou dětí

Dramatické                     -

rozvíjení dramatické improvizace a hry v roli
konkretizace představ

vytváření fiktivního prostředí ve skupině hráčů

Plán aktivit a jejich realizace

Úvod, seznámení a rozehřátí

Heja!

10 minut

Pravidla hry je možné dohledat v několika dramatickovýchovných publikacích[1], mezi dětmi je známá a populární, proto je vhodná k naladění skupiny na společnou práci. Hra předpokládá rychlou reakci, volbu předem zvoleného signálu, případnou improvizaci.

Realizace

Hra fungovala dobře, děti velmi rychle převzaly i signály, které znala pouze část z nich. Opadlo z nich napětí, které s sebou neslo neznámé prostředí a neznámí lidé.

Výměna identit 
10 minut

Hráči chodí po prostoru, když se dva potkají, položí si vzájemně ruku na rameno a představí se. (“Jmenuji se… a mám rád…”) V tu chvíli přebírají identitu spoluhráče. Výměny probíhají tak dlouho, dokud každý nedostane zpět tu svou. Hráči získají alespoň malé povědomí o tom, jaká jména se ve skupině vyskytují.

Realizace

I po vysvětlení pravidel se stávalo, že někdo nepochopil zadání, proto docházelo k menším zmatkům. To bylo buď nezachycení jména, nebo nakumulování jednoho jména mezi více hráči.  (“Jsem Nevímkdo a mám rád nevímco.”; “Jsem Tadeáš a mám rád tmavě zelenou” se ve skupině sešlo čtyřikrát.) Zřejmě mohlo jít i o nepozornost hráčů. Příště by bylo dobré projet alespoň dvakrát kruh jmen už před takovýmto cvičením, ne až po něm. Jméno Ema bylo ve skupině dvakrát, proto vyvolávalo zmatky. Hra se hrála dvakrát, poprvé s tím, co má kdo rád a podruhé nerad.

Bang! se jmény
10 minut

Hráči stojí v kruhu, jeden z nich namíří na někoho prsty jako hlavní pistole a řekne „Bang!“. Daný hráč se skrčí (dřepne si) a hráči po jeho stranách se vzájemně snaží „sestřelit“ zamířením na druhého a co nejrychlejším řečením jeho jména. Jedná se tedy o ideální seznamovací hru k zapamatování jmen.

Realizace

Hra proběhla bez problémů a byla přijata s nadšením. Museli jsme ji odehrát hned vícekrát. V tuto chvíli už nikdo nemá špatný pocit z toho, že se nachází ve smíšené skupině.

Následovala krátká pauza – 5 až 10 minut

Úvod do příběhu:

Naladění skrze text, hudbu a světlo

5 minut

Děti leží se zavřenýma očima na setmělém jevišti, v pozadí hraje hudba[2] a je jim předčítán text. Pomalu se rozsvítí žlutě tónované reflektory, které jim svítí a hřejí do zavřených víček. Na konci textu probíhá rozdělení do dvou Martských měst - Lrrr a Pao, děti se samy přihlásí, ve kterém by spíš chtěly bydlet, aniž by otevřely oči. V tuto chvíli dostanou amulety, které je rozdělí. (Amulet je nejen znakem města, ale také pomůcka pro vstup do role Marťana. Pokud si amulet z krku sundají, mohou vstoupit do jiné role nebo diskutovat samy za sebe.)

Realizace

Hlášením se se zavřenýma očima se předešlo tomu, aby zůstaly pohromadě ve skupinkách, které se nejlépe znají. Po přihlášení jsme jim daly do rukou amulety ve dvou barvách – znak jejich Martského města/kostýmní znak jejich Marťana.

Kreslení mapy (– výtvarná činnost)
20 min

Děti dostanou velké balicí papíry a fixy s úkolem zakreslit mapu jejich města, vytyčit ty nejdůležitější body. Pomůže jim to v konkretizaci představ o životě na Marsu.

Realizace

Původně jsme očekávaly, že tato aktivita nezabere víc než cca 20 minut, ale děti začaly nad mapou diskutovat o detailech života na Marsu, čemuž jsme nechtěly bránit přílišným spěchem. Vznikly tak mapy, které v sobě obsahovaly všechny důležité budovy města a zároveň za nimi už byla jasná, konkrétní představa života ve městě. Aktivita se protáhla na 50 minut.

Prezentace mapy druhé skupině
15 minut

Každá ze skupin představí svá města té druhé. Pokud možno by se měl každý alespoň trochu projevit.

Realizace

Díky konkrétním představám podloženým diskuzemi ve skupině byla prezentace velmi podrobná, ale ne zdlouhavá. Děti byly schopné velmi dobře odpovídat i na naše doplňující dotazy, aniž si vzájemně protiřečily. Prezentace probíhala skupinově – mapa byla zavěšená a celá skupina stála před ní. Pozitivní bylo, že se do prezentace zapojovaly v podstatě všechny děti, i když někdo více a někdo méně. Ale nevznikaly žádné spory o to, co která budova znamená a podobně. Bylo vidět, že skupiny jsou schopny dále spolupracovat. V jednom městě bylo vytvořeno zcela nové náboženství uctívající keříky, ve druhém pak unikátní způsob zpracování odpadků, zacházení s mrtvými a také zde žila posvátná zvířata.

Pauza 15 minut

Chůze po prostoru – s hudbou (s motivací a s následnou hrou)
5 minut

Děti chodí po prostoru na hudbu[3] s motivací, jak si myslí, že by se mohli pohybovat Marťané.

Realizace
Děti postupně zkoušely různé způsoby, odbouraly zábrany a probudily tělo. Aktivita sloužila jako změna aktivity z řeči na pohyb, ale také k odbourání obav před případným „ztrapněním“ se v následujících aktivitách.

Navštívenky (- hra navazující na předchozí pohyb)

5 minut

Když víme, jak se Marťané pohybují a ve kterém městě bydlí, měli by se v ulicích také potkávat. Jejich zvykem je si při každém setkání vyměnit navštívenku s tím druhým. Jako navštívenky budou sloužit kartičky s písmeny. Budou to především souhlásky a několik málo samohlásek (inspirace  Bradburym v názvech a jménech postav v knize). Každý hráč dostane pět kartiček, které musí vyměnit. S každým spoluhráčem ale musí nejprve promluvit několik vět v roli Marťana. Hra pokračuje do výměny všech písmen, nebo dokud nejsou hráči se svými kartičkami spokojeni. Nakonec z nich postaví jméno svého Marťana.

Realizace

Hra děti vtáhla, byla dobře provázaná s předchozí aktivitou. Proto je také velmi potěšilo, že si mohou ze svých písmen sestavit jména. (Např.: Yppup, Blbna, Klyxy, Luntu, Burki, Prakq ad.)

Představování Marťanů
15 minut

Každé dítě ostatním představí svého Marťana, na přípravu povolání a místa bydliště dáme dětem asi 3-5 minut. Prezentace probíhá před mapou města.

Realizace
Děti prezentovaly bez ostychu. Pro větší konkretizaci jsme pokládaly doplňující otázky a nechaly je do mapy zapsat jméno jejich Marťana na místo, kde bydlí nebo se nejčastěji nachází. Všechny děti byly schopné na otázky odpovídat a velmi dobře představit svou postavu. Vzhledem k tomu, že již předtím byly představy života ve městech dost jasné, sešly se nám mezi postavami i velmi důležití představitelé měst: radní, kněz apod. Mezi ostatními to byl také školník, zaměstnanec zacházející s dělem na odpadky, hospodský a další.

Příchod Pozemšťanů

Motivace
10 minut

Při krátké pauze je z každé skupiny vybrána polovina členů, kteří odejdou s jednou z lektorek do vedlejší místnosti. Motivace pak probíhá zvlášť. Skupina Marťanů dostane za úkol vytvořit živý obraz z každodenního života ve městě. Druhá skupina už je motivována coby skupina kosmonautů před přistáním na Marsu. Pro ujasnění role je dětem odejmut znak Marťana.

Realizace
Marťané vytváří obraz z každého města. Lrrr má obraz státního svátku - “Pochod k uctění keříků”. Pao vytváří obraz obřadu spalování mrtvoly.

Pozemšťané jsou motivováni lektorkou v roli vedoucí vesmírného programu – budou prvními dvěma výpravami na Mars – dvě rakety, které přistanou na dvou různých místech. Jsou instruováni, že týden po příletu mají shrnout dosavadní pozorování a odeslat zprávu zpět na Zemi. Dále hráči společně vyprávěli, co se stalo výpravám po cestě k Marsu. Vyprávění bylo uvedeno jako „co všechno se přihodilo, než šťastně doletěli na Mars“, aby se předešlo katastrofickým scénářům. Děti vymyslely příběh o meteorickém roji, který naštěstí obě rakety přestály.

 Přílet raket (- narativní pantomima)
15 minut

Potom, co jsou Pozemšťané motivováni, přicházejí zpět do sálu a stojí na straně své lektorky. V řadě proti nim stojí Marťané. Obě řady jsou rozděleny podle toho, ke kterému městu patří/ do kterého přichází (napravo nebo nalevo od lektorky). Každá z lektorek vypráví a její řada pantomimicky jedná podle toho, druhá je vždy ve štronzu. Vyprávění je odděleno trianglem. Končí ve chvíli, kdy se obě skupiny setkají tváří v tvář.

Realizace
Zadání bylo pochopeno, ale každý trochu jinak pochopil vyprávěný text. Proto na jedné straně přiletěla raketa velká a na druhé straně měla velikost krabice, což děti velmi rozesmálo.

Vyjádření prvního dojmu (- živé sochy)
5 minut

Hráči se vrací zpět do řady a mají vyjádřit sochou svůj první dojem, či jak se cítí. Sochu vytváří po odpočítání 3 2 1, potom si prohlédnou naproti stojícího a můžou svůj postoj na další odpočítávání změnit.

Realizace
Pro příště by bylo lepší vytvářet první sochu poslepu, protože na sebe děti reagovaly už během utváření.

Zlom - písečná bouře

Mezi skupiny vtrhne písečná bouře, která jim znemožní se vidět. Pozemšťané se vrací do rakety a Marťané zasedají na Radě města. Všechny děti dostávají zpět své amulety a vrací se ke skupinám.

Porada města (- diskuze)
10 minut

V každém z měst zasedá rada, která má rozebrat nastalou situaci a rozhodnout, jak bude postupovat. Lektorky jsou přítomny diskuzi, ale neřídí ji. Můžou působit jako iniciátor negativních myšlenek.

Realizace
Během diskuzí nebylo třeba, aby lektorky přinášely myšlenky negativní, naopak aby přidaly něco pozitivního. Obě města zprvu reagovala tak, že musí cizince zlikvidovat, protože jsou hrozbou. Někteří ze členů skupiny se snažili prosadit, že by se s Pozemšťany dalo nějak komunikovat nebo spolupracovat. Aktivita se protáhla asi na dvacet minut.

Diskuzi jsme ukončily tím, že to, na čem se rada dohodla, se tedy skutečně odehrálo, aby to hráči brali jako fakt.

Večerní zpravodajství (- živé obrazy s komentářem)
15 minut

Po zasedání je třeba, aby každá ze skupin udělala pět živých obrazů s komentářem, ve kterých obyvatele Marsu seznámí s tím, co se během dne v jejich městě událo a jak situaci vyřešili.

Realizace
Ve městě Pao se rozhodli Pozemšťany mučit, vyslechnout a nakonec v míru propustit. Lrrr vymyslelo lest. Zpočátku se k cizincům chovali mírumilovně, ale pak všechny povraždili.

Reflexe

10 minut

Reflexe prvního dne probíhá v kruhu, každý může říci vše, co ho k prvnímu dni napadá. Diskuze není řízená.

Realizace
Děti se shodly na tom, že do role Marťana se jim dobře vciťovalo, nebyl to pro ně problém. Padaly názory, že námět naší práce asi není důležitý, děti očekávaly, že pro nás jako pro lektorky je cílem naučit je spolupracovat i v jiných než známých skupinách. Názor jsme jim nevyvracely, řekly jsme jen, že v práci budeme ještě zítra pokračovat a že budou tedy mít možnost ještě zjistit něco víc o tom, proč jsme vybraly tento námět. Také jsme se ptaly na to, jak moc vystupovaly děti za sebe a jak moc za postavu, jestli se jim zdálo nějaké cvičení příliš náročné apod. Dále jsme se ptaly na motivaci Marťanů při jejich rozhodování. V diskuzi zaznělo několikrát slovo „strach“ – především od starších dětí. Mladší v tuto chvíli vše braly jako čistou hru a vnímaly činnosti jako procvičování spolupráce s novými lidmi.

Následovala večeře a promítání filmu k odpočinutí si od tématu a dlouhé práce.

Druhý den

Na nedělní program jsme měly připravené tři verze programu práce podle dosavadního průběhu příběhu. Realizována byla třetí varianta. Připravená a odehraná rozehřívací a navazující cvičení jsou proto rozepsána až v ní.

VERZE 1 - obě pozemské výpravy zůstanou naživu

Hledání společného jazyka
15 minut

Po krátkém připomenutí událostí z minulého dne je dětem, které byly Pozemšťany, znovu odebrán jejich amulet. Skupiny se snaží domluvit se mezi sebou ve svojském jazyce (vymyšlený jazyk). V každé skupině je vždy vybrán jeden mluvčí a jeden překladatel. Zbytek skupiny předem ví, o čem mluvčí hovoří, mohou tedy vidět, jaká gesta a jaká mimika pomáhá k pochopení sdělení a co naopak tvoří překážky komunikace.

Následná diskuze by byla zaměřena na styčné body mezi různými kulturami, na věci, které jsou pro nás pro všechny společné, až samozřejmé. A na možnosti, jak jich užívat pro nalezení „společné řeči“ v naší soudobé společnosti.

VERZE 2 - obě pozemské výpravy jsou mrtvé

Nález v raketě
10 minut

Po krátkém připomenutí událostí z minulého dne dětem v roli Marťanů předložíme schránku, která byla nalezena v raketě Pozemšťanů. Obsahuje osobní věci kosmonautů a dopisy v cizích jazycích. Každý si jednu z věcí vytáhne a hovoří o ní a o tom, co si myslí, že to je. Následuje reflexe Marťanů na základě poznatků od odborníků, kteří prozkoumali věci z rakety. Diskuze je řízena lektorkami.

Navazující aktivitou by pak byla především diskuze o tom, jaká motivace hrála roli při rozhodování a jak by měli Marťané příště postupovat, pokud přiletí další výprava. První část by byla mimo roli, druhá část opět v roli Marťanů, kteří by si mohli pravidla pro další setkání sepsat.

 VERZE 3 - jedna výprava zůstala naživu

Řetězení jmen (- hra s pravidly)

20 minut

Hráči si v kruhu hází míčem (ne po kruhu, ale na přeskáčku) s tím, že nejprve osloví jménem toho, komu míč hází. Ten musí odpovědět „Ano,“ a pak se teprve míč může hodit. Každý hráč hází a přijímá míč pouze jednou, pořadí jmen je dáno podle prvního řetězu, který si hráči takto vytvoří. Ve chvíli, kdy už hráči mají jistotu v pořadí jmen, rozpustí se kruh, hráči se volně pohybují v prostoru. Hra pokračuje dál a pořadí stále zůstává. Pak se do oběhu pustí druhý a třetí míč, takže hráči musí udržet pozornost neustále.

Pro druhé kolo této hry jsme zvolily jména Marťanů, abychom si je připomněli. Zadání bylo, že řetěz těchto jmen se musí pořadím hráčů lišit od předchozího. Když jsme prošli všemi třemi stádii hry i s tímto řetězem, rozehráli jsme oba řetězy najednou. Děti byly schopné velmi dobře udržet pozornost a tím pádem i plynulost hry. Zároveň nám hra připomněla jména všech hráčů i postav.

Nález v raketě (- diskuze v roli)
10 minut

Po krátkém připomenutí událostí z minulého dne dětem v roli Marťanů předložíme schránku, která byla nalezena v raketě Pozemšťanů. Obsahuje osobní věci kosmonautů a dopisy v cizích jazycích. Každý je vědcem, který si jednu z věcí vytáhne a hovoří o ní a o tom, co si myslí, že to je.

Realizace
Děti se dokázaly oprostit od pravého významu věcí a snažily se hledat nějaké paralely. Často ale narazily na to, že je to nějaká osobní věc. V rámci zkoumání se pomalu začaly vynořovat otázky k diskuzi.

Reflexe
5 minut

Následuje reflexe Marťanů na základě poznatků od odborníků, kteří prozkoumali věci z rakety. Diskuze je řízena lektorkami.

Realizace
“To je hračka? V raketě bylo dítě? A my to dítě zabily?” - “No jo, tak jedeme dál.”
Názory dětí se pomalu začaly lišit, objevily se pochyby o tom, zda rozhodnutí o osudu výpravy bylo správné.

Duel (- argumentace)
10 minut

Naproti sobě jsou postaveny prázdné židle. Na každé z nich sedí (fiktivně) jeden z odborníků zastávající názor o osudu zbylé pozemské výpravy. Kterékoliv z dětí se může postavit za jeden z názorů - nechat žít, nebo ne - a hovořit za odborníka.

Realizace
Většina dětí se nejprve přiklonila k názoru, že je třeba se pozemské výpravy zbavit. Pro marťanskou civilizaci jsou Pozemšťané ohrožením, i když nikdo neví, proč přiletěli. Až po tom, co jedna z nás přistoupila k židli a jako argument pro to, nechat je žít, řekla, že by byla možná škoda se už nikdy nedozvědět, proč vlastně původně přišli, začaly padat i návrhy na další řešení. Po chvíli byla zaujímána i pozice uprostřed, protože děti měly argumenty pro i proti. Mezi kladnými argumenty se objevila možnost spolupráce, výměna technologií, poznání nové kultury. Překvapilo nás, že z pohledu dětí byl chápán kladně i názor, že by se mohl pro Pozemšťany vyhradit prostor mezi městy, který by nesměli opouštět.

Hlasování
5 minut

Každý dostane volební lístek a na něj napíše svůj hlas. Potom proběhne veřejné vyhlášení výsledků.

Realizace
Děti byly od začátku otevřené a za své názory se nestyděly, proto jsme nakonec zvolily hlasování veřejné bez lístečků. Jedna slečna se zdržela hlasování, protože “je to důležité rozhodnutí a nechci mít krev na rukou.” Nakonec nechali Marťané druhou výpravu žít.

Následovala krátká přestávka – cca 10 minut.

První spojení se Zemí (- plná hra v roli)

15 minut

Pozemšťané posílají domů první zprávu z Marsu. Dětem odejmeme amulety a v roli Pozemšťanů je necháme převyprávět příběh z jejich pohledu pomocí krátké etudy. Každá ze skupin vytvoří jednu zprávu.

Realizace
Na místě nás napadlo, že by bylo dobré využít techniku. Proto jsme dětem daly do každé skupiny jeden mobilní telefon a zprávu je nechaly natočit jako video. Obě videa potom byla promítnuta na plátno. Videa se velmi lišila: jedno nabádalo Zemi k vyslání další výpravy, která přiveze techniku, se kterou lze s Marťany obchodovat a rozvíjet vztahy do budoucna. Druhé odhalovalo největší slabinu Marťanů Pozemšťanům a nabádalo vlastně k útoku na Martskou civilizaci.

Zakončení a závěrečná reflexe

20 minut

Dětem je odejmut znak, příběh končí. Následuje řízená reflexe. Jak se vám program líbil? Co bylo nejlepší? Dokázaly jste se oprostit od svých názorů a jednat pouze v roli? Proč si myslíte, že jsme se tomuto tématu věnovali?

 

Realizace

Diskuze byla dlouhá a bylo velmi náročné klást nenavádějící otázky. Velký rozdíl byl mezi staršími dětmi, které byly celkově zamlklejší a zamyšlenější, a mladšími, které necítily žádný hlubší přesah tématu, nebo jim tento přesah rezonoval s tím, co slyší od okolí. Příklady otázek a zajímavých odpovědí:

Co si myslíte, že by se stalo na Zemi, kdyby jim přišla takováto videa od dvou výprav? – Pravděpodobně by spíš poslali ty zbraně, než techniku k vyměňování.

Co vedlo Marťany k tomu, že tu jednu výpravu nejdřív zajali a pak propustili? – Asi strach. A pak zvědavost.

Dali Pozemšťané Marťanům nějaký důvod k tomu strachu? – Tím, že vůbec přiletěli. Že je tady najednou něco neznámýho, o čem nikdy neslyšeli. Že vlastně vůbec nejsou ve vesmíru sami.

V té variantě, kdy Pozemšťani poslali zprávu o slabině Marťanů, myslíte, že už původně přiletěli s tím záměrem, nebo to byla až reakce na to, co se dělo? – No, to byla právě až reakce na to, že tu druhou výpravu zabili. Tak si říkali, že nikdy neví, kdy třeba budou chtít zabít i je.

Jak důležité vám připadalo rozhodnutí, jaké video natočit a poslat zpátky na Zem? – No, ani moc ne, prostě nás to napadlo a shodli jsme se.

Na závěr děti zmiňovaly často, že si odnáší pozitivní zážitek z toho, že poznaly někoho nového, že zjistily, že se jim dobře pracovalo v týmu, že prožily něco zábavného a nového.

Když jsme je požádaly, aby zkusili pojmenovat téma, o kterém jsme hráli, padalo poznání Marsu, rozhodování o osudu, vlastní názory, rozšiřování obzorů apod.

Nakonec jsme utvořili ze svých levých paží kruh (každý se drží za loket souseda), zprostřed kterého si každý mohl „vytáhnout“ něco, co si s sebou z víkendu odnáší – tím, že to pojmenuje. Může to být konkrétní zážitek, myšlenka, pocit, nebo cokoli dalšího. Zde se nám objevovaly opět zážitky s novými lidmi, dále poznání nových her, sranda, zkušenost s prací s někým novým apod.

Z reflexe lektorek po skočení dílny

Daniela:

Poznala jsem, jak těžké je být v rozhodující chvíli nestranná. Když děti sdílely své názory, a bylo od začátku jasné, že mluví za sebe, bylo mi ouzko z toho, jak moc je ovlivňuje současná situace. Byla bych ráda, kdyby se na téma dokázaly podívat s větším odstupem nebo ho zasadit třeba do běžné třídy na základní škole. Bohužel jsem ale při diskuzi nedokázala vymyslet ty správné otázky, abych děti nenásilně nasměrovala od současné uprchlické krize.

Pavla

Celý projekt pro mě byl poměrně náročný střet s realitou. Snadnost, s jakou Marťani odsoudili výpravu ke smrti, mě opravdu zarazila. Zpětně si říkám, že by bylo možná lepší realizovat workshop s původně zamýšlenou cílovou skupinou. V diskuzích i v jednotlivých aktivitách byly výrazné rozdíly mezi mladšími a staršími dětmi a věřím, že pouze se staršími by byly diskuze závažnější a hlubší.

 

[1] Např.: MACHALÍKOVÁ, Jana, MUSIL, Roman: Improvizace ve škole. Informatorium, Praha 2015. S. 24-33

[2] Space music - Into the Unknow (https://www.youtube.com/watch?v=L1m8ORxNBBM)

[3] DVA – Nunovó tango (https://www.youtube.com/watch?v=xMoXnZpYgFk)

 

            Autorky následujícího projektu kromě pohádky O. D. Westa použily i další literaturu, která jim umožnila vedle obecně lidského tématu pravdy a lži zabývat se i africkou kulturou a představit ji dětem. Jsou tu i faktografické údaje o kultuře afrických národů -   na konci záznamu najdete metodické materiály, které použily.

 

Pravda, lež a smrt v africké lidové slovesnosti

Jana Jurkasová, Jana Loosová, Alena Skálová

 

TÉMA      Pravda a lež -  lež má krátké nohy a pravda vítězí. Tato rčení říkali již naši předkové a říkáme je i my. Avšak co by pravda zmohla, kdyby neexistovala lež? Stačila by na všechno sama? Jsou situace, kdy pravdu přímo slyšet nechceme, a lež může nakonec dopomoci k jejímu přijetí. V naší pohádce, stejně jako v životě, jdou spolu pravda a lež ruku v ruce.

VĚK               6. a 7. třída

POČET                      15 dětí

DÉLKA LEKCE  cca 3 hodiny

NÁMĚT         O. D. West: Africké pohádky, přel. M. Eliot, Triton, Praha 2011

Jiří Tomek: Bohové a faraóni, Albatros- Knižní klub, Praha 2000

Emil Holub: Cesta do země Mašukulumbů, Mladá fronta 1974

Josef Čapek: Umění přírodních národů, Dauphin, Liberec – Praha 1996

CÍL - ŽÁK

  1. výchovně – vzdělávací
  • specifikuje způsob života v afrických kmenech (hierarchie členů kmenu, hospodářské zázemí)
  • definuje pojem „kultura“
  • pozná folklórní žánr – lidová próza
  • vlastními slovy zformuluje rozdíly v pojetí postav Pravdy a Lži v české a africké literatuře
  1. esteticko – výchovný
  • improvizuje ve skupinách na základě zadaných okolností
  • dodrží tvar živého obrazu
  • zohlední přání druhého při společném modelování masek
  • použije africký hudební nástroj se smyslem pro gradaci
  1. osobnostně – sociální
  • pojmenuje pravidla nutná pro vzájemnou souhru a spolupráci ve skupině
  • verbálně objasní svá rozhodnutí

VSTUPNÍ INFORMACE

  • Zúžení tématu  oblast Zambie
  • Kmen žijící v této oblasti – Bemba, Tonga
  • Zvyky a obyčeje (viz přiložené metodické materiály)
  • Rituály (viz přiložené metodické materiály)
  • Umění (viz přiložené metodické materiály)
  • Způsob hospodaření

HLAVNÍ BODY PŘÍBĚHU

  • umlčení Lži na počátku příběhu (Pravda si myslí, že bude lepší vůdce, ale měli bychom přijít na to, že to není tak jednoduché, Pravda může zapříčinit rozpad manželství, je třeba se naučit odpouštět - důslednost, zásadovost a důvěra, odpuštění)
  • mladí poroučejí starým, staří slouží mladým (Pravda zpochybňuje zavedené zvyklosti)
  • zemřela královna a král ji chce oživit (Nyní se ujímá vedoucí pozice Lež)

OHNISKO PŘÍBĚHU

  • oživení královny – přijetí pravdy jako neměnného stavu věcí, které podléhají vyšším principům, nelze si koupit, co je proti přírodnímu řádu

LEKCE

  • seznámení (jména, do jaké exotické země bychom se chtěli podívat?)
  • domluvení zvuku pro společné ztišení – africký hudební nástroj
  • vysvětlení pojmů: štronzo, živá socha, živý obraz (popř. praktické předvedení), seznámení
  1. Sběr informací, naladění na téma lekce
  • Pohyb: honička, kdo má babu, musí si kleknout na jedno koleno, uklonit hlavu a třikrát zatleskat.
  • Pohyb v prostoru, africká hudba: Představte si, že máte na nohou barvu, kam stoupnete, tam zůstane váš otisk, malujete svoji cestu, posléze malujete i rukama do prostoru, necháváte za sebou otisk.
  • Činnost člověka nechává na planetě stopy, stejně tak i každá kultura má svou historii a zanechává po sobě otisk, v podobě výtvarného umění, užitého umění, literatury, způsobu hospodaření. Kudy člověk chodí, tudy za sebou zanechává mapu. Budeme si po kruhu házet klubkem provázku a každý si nechá jeho konec než hodí dalšímu, vznikne mezi námi mapa. Na cestu vyznačenou provázkem, položíme fotografie, viz další bod.
  • Chůze v prostoru, živé sochy, africká hudba v pozadí: fotografie a pojmy jsou ji položeny na naší cestě. Chůze v prostoru, až tlesknu, zkuste vytvořit živou sochu, která bude vyjadřovat vámi zvolený předmět či osobu. Koho se dotknu, ten řekne jednu větu, která charakterizuje vaši postavu.

Text: Náčelník (král), šaman (léčitel), totem, luk, štíty z kůže, nože, chýše, palmové listy, hliněné nádoby → propojenost pojmů a fotografií. Každé dítě si vybere jednu fotografii, předmět.

  1. Budování víry
  • Vizualizace, žáci leží, africká hudba

Text: Po cestě podél řeky do nitra marucké říše se setkáváme s různými kmeny, využívající různý způsob obživy. Část kořisti je vždy odváděna náčelníkovi kmene. Běžná je nevraživost mezi bratry. Slovo král je třeba mít vždy na vědomí při jednání.  Kmeny jsou usazené kolem občasných pramenů (hodnota pitné vody je velká). Domorodci znají moudrost a zákony přírody, kterým makoové – běloši nerozumí. Pořádají trhy jako centra výměnného obchodu (pštrosí pera, slonová kost). Nelítostná vláda je nutná, mír je znepokojující, věří ve mstu bohů.

  • Diskuze o přečteném, sumarizace informací. (cca na 3 minuty)
  • Živý obraz kmene (žáci jsou rozděleni na polovinu – z nádoby si každý vylosuje postavu, kterou bude představovat ve vesnici, postavy jsou vždy 2x a očíslované 1 nebo 2 - případně odlišené názvem vesnice - aby děti rychle zjistily, do které vesnice patří, vzniknou dvě vesnice): využít získané dostupné informace o rolích v kmeni a postavení osob – běžná situace ve vesnici
  • Simultánní improvizace: různé situace v časových sekvencích: „Jeden den v kmeni“,
  • Tři živé obrazy:  Až napočítám do tří (na tři zacinkání), vytvoříte živý obraz „Přišla bouřka.“ „Nastalo období sucha.“  „Zásoby potravin docházejí.“
  • Výtvarné činnosti: Zem je suchá a vyprahlá, nezbývá než oslovit Boha deště a Boha úrody, vyrobíte jejich masky v kmenu společně (kresba do písku). Na závěr společně napíšeme modlitbu (kterou můžeme i transformovat do africké řeči – převést do smyšleného jazyka inspirovaného skutečnými ukázkami slov – a společně volat, postupně zesilovat).

•    Reflexe a shrnutí

  1. Akce
  • Pohybová hra: Ale boje o jídlo i nadále trvaly. Princip „cukr, káva, limonáda – čaj, rum, bum“. Jeden hlídá zásoby, ostatní se snaží je získat. Štronzo. „Apua, mapua, luluvale, bem, bam, bom“. Moment napětí, zůstat v postavách.
  • Učitelky v roli: Vchází Pravda a Lež (učitelé s loutkou), po vstupu do místnosti, se klaní Lež staršímu podle zvyklostí a usedají na židle (při pozdravu mladší ukazuje respekt staršímu pokleknutím na jedno koleno, pokloněním hlavy nebo zatleskáním třikrát.)

Třetí učitelka vypráví: Dlouhý, předlouhý čas žijí na světě dvě sestry, starší Pravda a mladší Lež. My lidé musíme s oběma pořád počítat. Člověku je snad souzeno stále a stále vážit, co je pravda a lež.

  • Ulička – postupně procházejí Pravda a Lež, žáci promlouvají k procházejícím -  „Lidé mne potřebují, když…“
  • Opět do rolí – kmen. Živý obraz „Zásoby potravin docházejí…“

Učitelka vypráví: Pravda a Lež putovaly od vesnice k vesnici a Pravda řekla Lži.

Pravda: Já nás povedu, lidé mě mají rádi, všude mě vítají a chtějí mě mít u sebe. Proto nás povedu a ty půjdeš se mnou. Choď za mnou a mlč. Nic neříkej, protože lidé si nepřejí lež.

Učitelka: Přišli do první vesnice, hned na jejím okraji potkaly ženu a pozdravily ji. Žena je ale nevzala k sobě do chýše, jenom je posadila pod baobab a nenabídla jim jídlo ani pití.

Pravda: Já teď všechno napravím (Pravda a Lež zajdou za paraván).

Učitelka Pravda našla manžela a vše mu vyprávěla, muž se na ženu zlobí

Hádka za paravánem – „Proč jsi je nepohostila?“

                                      „A proč bych měla, víš, že máme málo jídla i pro nás dva“.

                                      „Jsi nevychovaná, nemáš v sobě kouska slušnosti.“

                                     Nevážíš si mě a já se teď vrátím ke svým rodičům.“

  • Škálování, rozhodnutí: Pravda vede, přicházejí a chtějí se posilnit. Víme, v jaké jsme situaci, zlobili bychom se na ženu, která je odmítne? Děti se rozhodují - linie v prostoru na jednom konci bude vyhoštění ženy z vesnice za to, že jim nedala najíst, na druhé straně žena zůstane

Za paravánem – „Přeci nepřijdu o svou ženu. Nechceme vás tady, běžte pryč, děláte u nás rozbroje. Běžte pryč a nevracejte se“.

Pravda a Lež jdou tedy dál.

  • Reflexe, shrnutí

 

  • Nastal požár, pohybová hra: Přenášení zraněných. Každá vesnice si určí dvojici, která bude z obydlí v plamenech přenášet ostatní obyvatele na bezpečné místo. Dvojice musí co nejrychleji po jednom přenést všechny členy kmene.
  • Učitelka: „Při požáru byli mladí rychlejší schopnější, a získali pocit, že mají vládnout oni. Všechno se tedy za krátký čas ve vesnici obrátilo naruby. Mladí poroučeli starým.“
  • Rozdělení do skupin jako na začátku (podle dvou kmenů) Vytvořte dva živé obrazy, dvě situace, kdy mladí poroučejí starým.  Na cinknutí na 3            vteřiny rozehrát. Výměna v rolích (ti, co dříve představovali mladé, budou nyní představovat starší,…)

Pravda: „Ve vaší vesnici děláte všechno naopak. Mladí přece nemohou poroučet starým. Takhle je to špatně.“

      Učitelka: Proč myslíte, že pravda říká, že děláte věci špatně. Zkuste si obhájit vaše jednání.

Pravda: Vidím, že mě nikdo neposlouchá a nikdo mě u vás ve vesnici nechce. Půjdeme tedy.“

Lež: Takhle to nepůjde, to bychom brzy zeslábly k smrti. Já nás povedu a ty půjdeš za mnou a mlč, protože lidé nás odevšad vyhánějí, jakmile promluvíš.

Učitelka: Po několika měsících dorazí společně opět do naší vesnice.

 

Pauza

 

  1. Vývoj
  • „Boj se svíčkami“ Před zahajovacím signálem si ji každý zapálí. Hráč má za úkol jednak uchránit svůj plamínek a jednak sfouknout plamínek soupeři. Hru můžeme hrát všichni proti všem nebo na dvě družstva. Vyhrává ten, komu plamínek vydrží nejdéle hořet. Pak bychom mohli nechat svíčky zapálené na nachystání rituálu v místnosti. Stačili by čajové svíčky. V rohu místnosti je vědma (nebo šaman), která nám svíčku znova zapálí, když k ní přiběhneme a počkáme, až se na nás dostane řada.
  • Zpráva, Učitelka: Vrátíme se nyní do našich vesnic a dozvíme se, jaká tam teď panuje situace. Žáci dostanou kartičky, na kterých je napsán vzkaz v africké řeči, který musí vyluštit, každá vesnice dostane „africkou abecedu“.
  1. vesnice  - „Královna zemřela, celé vesnice truchlí. “
  2. vesnice  - „Tělo se vrací zemi a duše odchází do posmrtného života“.

                                                              

  • Stanete se součástí rituálu smrti. Musíte se na něj ale připravit. Dříve než budete moci vstoupit, musíte si připravit rituální zpěv a tanec. Děti si vyberou hudební nástroj. (mužský pláč se nazývá kukhuza, chlapci se musí naučit společně zvuky  mayi –baba-beeee! mayi –baba-beeee! Ženský pláč je zván chitengelo, dívky se naučí   Ye-e---e-e-e-egh! Ye-e---e-e-e-egh! Ye-e---e-e-e-egh!) Ke zpěvu si připravte jednoduchý tanec, např. krokové variace v kruhu apod.
  • Děti se připravují ve vedlejší místnosti a učitel zatím třídu připraví pro rituál.
  • Předvedení rituálů, poté vstoupí Lež – „Přestaňte plakat, přestaňte plakat a radujte se. Radujte se, protože já jsem slavný lékař. Jsem slavný lékař a kouzelník a každého uzdravím. Umím uzdravit i mrtvého a smrt přede mnou ustoupí.“
  • Učitelka: Královna ve vesnici zemřela, její plamínek života vyhasl, stejně jako vyhasínaly plamínky v naší hře, a král rád uvěří, že je možné znovu ho zažehnout. Král tedy Pravdu a Lež pohostil, dal jim nejlepší jídlo a pití. Prosil, aby oživily královnu. Nabídl za to čtvrtinu majetku. A tak se Lež pustila do oživovacího rituálu.

Za paravánem – Lež zpívá, hlučí… po chvilce ticha (před paraván) L -   „Uspěla jsem a tvoje královna je zase živá, ale není sama. Spolu s ní se z říše mrtvých vrátil i tvůj otec a nabídl mi jednu třetinu svého majetku. A také s ním přišel i tvůj děd a ten mi nabídl polovinu všeho majetku. Řekni mi, co mám tedy udělat?“

  • Děti v kolektivní roli krále – Chce král získat zpět svoji mrtvou manželku, i když to bude znamenat konec jeho vlády a možná i rozpad řádu v kmeni nebo se rozhodne nechat mrtvou spát a pokračovat ve své vládě tak, jak to chtěla příroda?
  • Škála – oživit, či neoživit? Děti si stoupají do řady na jednu nebo druhou stranu a pokaždé řeknou důvod svého rozhodnutí. (V roli krále, „Chci/Nechci manželku oživit, protože…“)
  • Reflexe
  • Na závěr – pokud se děti rozhodnou oživit královnu, necháme je prožít si důsledky svého rozhodnutí (vrátí se i ostatní zemřelí a řád života ve vesnici bude rozvrácen, například improvizované vyhnání krále z vesnice do divočiny, kde s královnou nemůže přežít).
  1. Závěr  - diskuse o sesterství Pravdy a Lži a o cestě k přijetí pravdy, hledání paralel s českým pojetím Pravdy a Lži v pohádkách a s naší zkušeností

Seznam otázek:

Co z toho plyne? (Ať už se děti rozhodly jakkoliv).

Pomohla nějak jeho smutku v naší pohádce?

Pravda a Lež mohou měnit věci a otevírat oči a smiřovat jen pokud jdou spolu, jaké podobné příběhy známe my, co je stejné pro nás?

Jiné kulisy v Africké kultuře, jiný výklad světa, ale obecně lidské zákonitosti jsou stejné, známe z našeho okolí. Každá kultura se tedy vypořádává s lidskými vlastnostmi a dilematy po svém, uchopuje život po svém – rituály, umění. Setkaly jste se se situací, kdy byla lež prospěšná? Kdy je pravda na složité věci sama slabá? Vzpomenete si na některé české pohádky, ve kterých vystupují Pravda a Lež?

 

Příloha – Metodické materiály

Co je to kultura v širším významu:

Johann Wolfgang von Goethe, pojem kultura musí zahrnovat oblečení, jídelní zvyky, dějiny, filosofie, umění, vědu, dětské hry, přísloví, hospodářství, literaturu, politiku, soukromí.

Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale

  • co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;
  • co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;
  • co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;
  • co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují;

co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.

Enkulturace, tj. osvojení určité kultury.

Z jiného hlediska je to způsob, jak lidé žijí v souladu svých přesvědčení, jazyka, dějin i třeba způsobu oblékání. Sdílené hodnoty, symboly, způsoby chování a gesta vytvářejí společný rámec lidských jednání, budí vzájemnou důvěru a pomáhají dobré komunikaci.

KMENY – Lozi, Bemba, Ngoni, Tonga, Luvale, Kaonde, Zulu, Bajtotho.

HIERARCHIE – každý kmen má náčelníka, popř. krále, kouzelníka (léčitele) – předpovídá budoucnost, přivolává déšť, zajišťuje plodnost, radí, kdy sít, sklízet.

VÝTVARNÁ STRÁNKA:

  1. MASKY – duchové mrtvých předků, maska pro „death ceremony“ (smrt, smuteční ceremoniál), masky symbolizující prvky přírody, masky mytických postav, masky posvátných zvířat. Masky Pravda a lež – vyrobit?
  2. TOTEM – totemismus uznávají ti, kteří odvozují svůj původ od některého zvířete, které je jejich ochráncem. Zobrazují se zde též bohové s lidským tělem a hlavou zvířete.
  3. ZBRANĚ – luky, šípy, štíty z kůže, nože…
  4. OBYDLÍ – chýše – materiál: větve, palmové listy, klestí, hlína.

 Vybavení – kožené vaky, hliněné nádoby vyrobené z hliněných provazů stočených   do spirály.

HUDEBNĚ – POHYBOVÁ:

  1. RITUÁLY – při významných přechodech v životě jedince – narození, vstup do dospělosti, svatba, smrt, rituální uctívání zvířat.
  • Rituál smrti – „death ceremony“ -tanec spojený s hudbou. Člověk je vnímán jako spojení fyzikálních a duševních prvků, které se v momentu smrti rozdělí. Tělo se vrací zemi a duše odchází do posmrtného života.

Smrt je rozdělovníkem dvojího světa – život jednotlivce a spirituální svět.

Spojení s bohem je zprostředkováno předky (ancestors) – spojení mezi světem živých a mezi království duchů.

  • Rituální uctívání zvířat (pro doplnění) – souvisí s uctíváním předků. Vše, co žije na mohyle zemřelého je spojené s duchem zemřelého (ještěrky, hadi.) Ve zvířatech sídlí duch zemřelého – proto posvátné.

Duchové předků se též vtělovali do ryb, krokodýlů a jiných vodních zvířat.

Utopil – li se někdo – jeho duše se převtělila do vodního tvora.

Byl –li někdo zabit zvířetem – také posvátné.

  • Rituály zemědělské – pro dobrou úrodu, po sklizni, za více deště…
  • Rituály svatební
  • Rituál „iniciative ceremony“ – vstup do dospělosti

Rituál smrti možno zařadit v části, kdy Lež rituálně křísí mrtvou královnu.

POMŮCKY:  Fotografie (lidé, obydlí, zbraně, masky, nádoby…)

                        Zvukové nahrávky – africká příroda, tradiční hudba

Výtvarné pomůcky (balicí papír, fixy, křídy, provázky, nůžky, lepidlo, rákos, bambusové tyče)

Hudební nástroje – djembe (bicí), kalimba (drnkací), gondo (africká flétna), Orffovy nástroje, bambusové tyčky.

 

Reflexe celého projektu a jeho dvou realizací

Gymnázium  Benešov

Skupina: 20 studentů, většinou ze sekundy, tři z kvinty a dvě žákyně z primy. Zhruba polovina studentů chodí od září do dramatického kroužku. Lekce probíhala ve velmi příjemné atmosféře a podle předem stanového plánu. Drobným zádrhelem bylo, že se nám sešlo o několik žáků více, než jsme čekaly – při rozdělování obyvatel do vesnic nám nevybyla role a umístění do vesnic pro každého, a musely jsme improvizovaně žáky „dorozdělit“. Jedna z nás (Jana Jurkasová) prováděla žáky celou lekcí a vysvětlovala aktivity a hry. Ostatní dvě (Jana Loosová, Alena Skálová) vstupovaly do role Pravdy a Lži.

Práce studentů v Benešově nás mile překvapila. Ze začátku byli někteří chlapci odtažití, společná činnost je ale rychle zaujala. I ti, kteří mají malou zkušenost s dramatickou výchovou, se zapojili. Studenti měli velkou znalost africké kultury a velkou tvořivost a invenci při výtvarném zpracování „úcty k bohům“. Všichni spolupracovali, dokázali se ztišit a soustředit na tvůrčí práci. Nejvíce nás překvapilo zpracování pohřebního rituálu v obou skupinách, při kterém prokázali velké rytmické cítění i schopnost budovat napětí prostřednictvím tance a vystavět jeho začátek i konec. Na konci lekce studenti mluvili o tématu oživení zemřelých a roli lži v lidském soužití s hlubokým zájmem. Přemýšleli nad přírodním řádem, i o důležitosti milosrdenství nad některými typy lží.

ZŠ sv. Voršily, Praha 1

Skupina:  20 žáků šesté třídy, kteří mají zkušenost s dramatickou výchovou.  Ve skupině bylo nepatrně více chlapců než dívek. Hned od první chvíle jsme pochopily, že skupina nezvládne všechny body v příběhu a průběh aktivit se zdál problematický. Žáci měli velké problémy se soustředěním, většinu času jsme je musely ztišovat a hledat po místnosti. Zhruba v první třetině lekce jsme se domluvily, že musíme program výrazně zkrátit, protože všechny aktivity nám trvají mnohem déle a je problémem udržet jejich zájem a pozornost až do konce průběžných aktivit. Vypustily jsme celé druhé období života ve vesnici a úvodní pohybovou hru pro období třetí. Již při tvorbě prvního živého obrazu byly zřejmé velké problémy se spoluprací ve skupině, které nás šokovaly. Myslíme si, že tito žáci by bez naší pomoci nebyli schopni vytvořit živý obraz vesnice. Sami od sebe nedrželi postavy vhodné pro prostředí Afriky a neuměli mezi sebou mluvit. Při výtvarné činnosti a přípravě rituálu se ukázal velký problém se spoluprací. Překřikovali se a neustále si navzájem ničili své výtvarné produkty. Měly jsme hodně práce s tím, abychom dospěly ke konci lekce. Žákům trvalo poměrně dlouhou dobu pochopit zadání, a jejich odpovědi byly jednoduché a povrchní. I přesto všechno při závěrečné reflexi v kruhu většina z žáků dospěla k názoru nejednoznačnosti vítězství pravdy a milosrdnosti lži, i když opět na poměrně povrchní úrovni.

Mrzel nás přístup třídní učitelky, která narušovala sled aktivit nevhodnými vstupy a vyrušovala bavením se s žáky mimo obsah naší  činnosti. Po skončení lekce nás oslovila s tím, že neví, kde jsou děti a jestli bychom jí je nepohlídaly, že neví, co s nimi má dělat. Učebna, kde program probíhal, byla velmi nevhodná. Za tenkou stěnou byl bazén a probíhal plavecký výcvik.

Obsah