Průmysl a technika

Napsal uživatel evamachkova dne Pá, 05/18/2018 - 14:34

Obsah kapitoly

Od cechů k průmyslu

Stavovský mechanicus Josef Božek

Jak rostl český průmysl

Liebigovy závody

Laurin a Klement

Tomáš a Jan Baťové

Emil Škoda

Emil Kolben

 

Od cechů k průmyslu

Vzdělávací oblast

Historie, občanská výchova- ekonomika

Téma

Proměny doby přinášejí proměny ekonomiky a výroby – co bylo ve středověku pokrokem, přestává stačit a stává se postupně brzdou rozvoje.

Látka

Cechy vznikly ve 14. století a byly jevem městským. Původně jejich cílem byly činnosti společenské, náboženské a charitativní (podpora přestárlých, vdov a sirotků), pořádaly zábavy a oslavy. Ale pak začaly vystupovat proti svobodě řemesel, chránili se navzájem proti konkurenci, např. proti řemeslníkům z venkova. Stagnace trhu vedla k poklesu, cechy vedly proto k monopolizaci, určovaly, kolik tovaryšů a učňů může mistr mít, stanovili pravidla tovaryšských a mistrovských zkoušek. Členství v cechu bylo povinné, jen členové cechu směli ve městě vyrábět a prodávat. Tato monopolizace a rigidní pravidla omezující konkurenci i vznik nových řemesel, pracovních postupů a způsobů výroby a prodeje postupně začaly omezovat vývoj. První, kdo se bránili cechovním pravidlům byli malíři, sochaři a architekti, kteří byli považování za řemeslníky – kolem roku 1700 usilovali o zřízené akademie výtvarných umění, což se ale uskutečnilo až na samém konci 18. století.

Na zlomu 17. A 18. Století vzniky v Čechách první manufaktury, 1697 založil opat kláštera v Oseku – punčochářský a soukenický podnik, krátce po r. 1700 další manufaktury ve Slavkově, Křižanově, v Plánici u Klatov, v České Lípě a Horním Litvínově, převážně textilní. Ruční práce, ale rozčleněná do řady úkonů – plynulý řetězec, zařízení nebylo ještě strojové, ale bylo nákladné a jednotlivec si ho nemohl pořídit, stoupala produktivita práce. Vznikly i sklářské manufaktury v lesnatých a podhorských oblastech, kde byl dostatek křemičitého písku. Pak cukrovarnictví, papírnictví a výroba porcelánu (Horní Slavkov)

Manufaktury rozptýlené – dělník pracoval doma z materiálu, který dodal faktor a jemu také odevzdával práci. Centralizované manufaktury-v  jednom místě.

Průmysl: jednou z prvních pražských továren byla Ringhofferova, kterou založil František Ringhoffer z Rakouska, který r. 1769 si otevřel v Praze v Platnéřské ulici dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Na něj navázal ve 20. letech 19. století jeho syn Josef  kovárnou mědi. V roce 2847 převzal továrnu František II., který ji přestěhoval na Nové Město a pak založil na Smíchově výrobu železničních vagonů. Ve 20. století továrnu převzal František IV, a firma se stala akciovou společností – největší výrobce vagónů na světě. Po roce 1945 znárodnění jako Vagónka Tatra Smíchov, pak součást ČKD. Přeorientovala se na výrobu tramvají, firmu v rámci privatizace převzal německý Siemens, ale zanikla r. 2011

 Další důležité továrny – Křižíkova a ČKD = Českomoravská + Kolben + Daněk

Literatura

Petr Hora Hořejš: Toulky českou minulostí 4, Baronet, Praha 1995

Arnošt Klíma: Manufakturní období v Čechách, Nakladatelství ČSAV. Praha 1955

Vlastimil Vondruška: Život ve staletích -14. století,  MOBA, Praha 2011

 

Stavovský mechanicus Josef Božek

Vzdělávací oblast

Fyzika

Téma

Počátky techniky v českém prostředí na přelomu 18. A 19. století nebyly snadné a mimořádně talentovaný vynálezce, konstruktér nejrůznějších mechanických strojů a , narážel na nedůvěru, opatrnictví, nedostatek peněz, ale i na katastrofu způsobenou lijákem a bouřkou či na sebevraždu zákazníka.

Látka

Josef Božek (1782 – 1835) se narodil v mlynářské rodině ve Slezsku.  Od dějství pozoroval chod mlýna, nechával si od otce vysvětlit jeho fungování a sestavoval různé dětské strojky. V tom pokračoval i jako žák školy v Těšíně a v téže době se v dílně svého strýce seznamoval s mechanikou hodin. Ředitel školy oceňoval jeho schopnosti v oblasti mechaniky a doporučil ho na studia do Brna, odkud pak přešel na univerzitu v Praze. Zpočátku studoval na filozofické fakultě a působil jako vychovatel v rodině Clam-Martiniců, ale když dostal nabídku pracovat jako mechanik v právě se rozjíždějícím stavovském technickém učilišti, které řídil František Josef Gerstner, ani chvíli neváhal. Gerstner v roce 1798 podal návrh na založení technické univerzity, navazující na inženýrskou školu, která v Praze existovala od začátku 18, století. Dekret o založení Českého stavovského polytechnického ústavu, který byl zárodkem ČVUT, podepsal císař František I. vroce 1803, učit se začalo na podzim roku 1806.  Josef Božek velmi ochotně opustil filozofickou fakultu a nastoupil na polytechnice jako mechanik, vedoucí dílny. V přípravných letech se vyučil hodinářem. Božek dokázal vynalézat různá zlepšení, jako je udržování hodinek v chodu tím, že majitel s nimi chodí, ale to vyvolávalo nevoli jak jeho mistra, u něhož se vyučil, tak dalších pražských hodinářů, pro něž byl Božek nedouk a nežádoucí konkurence. Ale veřejnost se o něj začala zajímat. V rámci práce na polytechnice se mu podařilo vyrobit i první ortopedické náhrady v Čechách (umělá ruka), což bylo veřejností oceňováno jako humanitární počin. Brzy na to se dozvěděl z vyprávění o anglických pokusech s párou, a sestavil z jednotlivých dílů parní stroj, z Anglie dovedený v rozebraném stavu. V té době vznikaly stížnosti na problémy s dopravou zboží a Božek začal snít o parovozu. Přes Gerstnerovu nedůvěru a protesty vyrobil Božek parovůz a v  září 1815 získal povolení vůz předvést v pražské Stromovce. Publikum bylo nadšeno, páni se ochotně nechali vozit zvláštním vozidlem. Noviny popsaly tuto senzaci, publikum bylo uchváceno tím, že parovůz jel neslýchanou rychlostí, rovnající se rychlosti chůze. A Božek v pokusech pokračoval a zkonstruoval paroloď – loďku s lopatkami, poháněnými párou. 1. června 1817 došlo na převádění parovozu i parní lodi ve Stromovce. Strhla se ale bouřka s lijákem, většina publika v zmatku prchala a přitom byla vykradena Božkova pokladna se vstupným, které mělo zaplatit Božkovy dluhy. Jen malá část diváků vydržela a po dešti se nadšeně svezli parolodí. Mezi Božkem a Gerstnerem docházelo ke střetům, Božek jednal bez šéfova svolení a narušil jeho konzervativní představy. Měl také velké dluhy. Zdálo se, že jeho problémy vyřeší objednávka továrníka Kastnera, ale ten spáchal sebevraždu těsně před tím, než vyplatit honorář za provedenou práci. Božek zatrpkl, ale pak přišla příležitost podílet se na budování koněspřežky z Budějovic do Lince, které řídil Gerstner mladší. Božek sestrojil vozy a pro pány malé šlapací kolejové vozidlo, které je uchvátilo svou pohodlností i rychlostí. S Božkem začali spolupracovat jeho synové František a Romuald na zakázkách hodinářských strojů (věžní hodiny) i na výrobě lisů pro rozrůstající se továrny. Na císaře Františka I. silně zapůsobil Božkův vynález umělého oka na žádost profesora očního lékařství, který potřeboval model pro výcvik budoucích očních chirurgů.

V roce 1835 se při práci nachladil, dostal zápal plic a v 53 letech zemřel. V té době už do Čech přicházely parní stroje z Anglie, Stevenson uspěl lépe než Božek.

Literatura

Jiří Streit: Božkové. Osudy rodiny vynálezců.  Praha 1946

 

Jak rostl český průmysl

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie

Téma

Český průmysl vznikal v 19. století a na počátku století 20. jednak z malých řemeslnických dílen (Ringhofferovi, Laurin a Klement, Baťa), jednak na základě studia na vysokých školách a zkušeností ze zahraniční praxe (Lanna, Kolben, Křižík, Škoda). Obojí vedlo k růstu výroby, k proslulosti podniků a u většiny z nich se výrobní podniky dochovaly do dneška, nebo aspoň do doby nedávné, byť pod změněnými názvy nebo mimo ČR (Baťa). Byly základem toho, že České země byly nejprůmyslovější součástí Rakouska Uherska a znamenité pozice Československa mezi válkami, kdy patřilo k nejvyspělejším zemím Evropy.

Při hledání informací jsem narazila na to, že v naší literatuře je rozsáhle zpracovaná tématika dělnického hnutí, mizivě tématika průmyslu a jeho budování, který dělníkům dával práci (viz například Frant. Čapka: Historia populi, která jak v textu, tak v seznamu literatury tento fakt zrcadlí).  Zatímco naši zemi průmysl dovedl k prosperitě, s dělnickým hnutím jsme skončili v totalitě a ekonomickém propadu. To na vysvětlenou, proč dominantním zdrojem zde byla Wikipedie a další internetové zdroje, včetně bakalářských a magisterských prací, minimálně knižní zdroje.

Látka

Jako průmyslová revoluce nebo industriální epocha civilizace je nazýváno období od 18. do 19. století, kdy se ekonomika zásadně proměnila ze zemědělské na průmyslovou.  V 18. století se přežilo cechovní uspořádání řemesel, založené na individuální práci a důkladné kvalifikaci každého jednotlivce, ale omezené rigorózními pravidly.  Manufaktura umožnila centralizaci výroby, zvýšení produktivity užitím strojů a v důsledku toho i zaměstnávání méně kvalifikované či nekvalifikované pracovní síly, včetně žen a dětí. Změnu nastartoval vynález parního stroje, původně použitý v textilní výrobě, postupně i v dalších oborech. Zavádění strojů mělo vliv na těžební průmysl, na vznik strojírenství a hutnictví a ovlivnil i dopravu, proměňovalo se i zemědělství. To vše vedlo i k demografické revoluci, s nižší natalitou a delší dobou dožití (na počátku 19. stol. se střední délka života pohybovala mezi 35 a 40 lety, koncem tohoto století se prodloužila až na 50 let). Industrializace vytvořila také novou třídu – dělnictvo, postupně se utvářelo protikapitalistické hnutí, které vyústilo ve vznik socialistického zřízení ve 20. století. Postavení dělnictva bylo převážně špatné, ale začaly vznikat i podpůrná opaření (Ringhoffer – zdravotní pojištění, penzijní fond), což v řadě zemí západní Evropy postupně vedlo k sociálnímu smíru.

V českých zemích se průmysl rozvíjel v značné šíři a České země se tak staly centrem Rakousko-uherské ekonomiky. Některé výrobní podniky patřily k největším či nejvýznamnějším nejen v rámci monarchie, ale i Evropy a světa.

Zakladateli byli řemeslníci, nadšenci i absolventi vysokých škol, Češi – někteří s vlasteneckou motivací – i Němci, a všichni přispěli k tomu, že až do poloviny 20. století tato země vzkvétala.

Podrobnější údaje k většině osobností najdete v přílohách

TEXTILKY VZNIKALY Z MANUFAKTUR

Liebigovy závody v Liberci

1806 - Kristián Kryštof Clam-Gallas 1806 založil v Kristiánově barvířskou manufakturu

1808 prodal manufakturu pražské bance Ballabene

1820 si podnik pronajal Josef Kittel

Johann Liebig (1802 – 1860) vyučen soukeníkem, dva roky na vandru

1818 jako šestnáctiletý přišel do Liberce

1822 si s bratrem si otevřel obchod se střižním zbožím.

1825 a 1827 – cesty do Anglie a Francie

1828 Johan Liebig koupil Clam - Gallasovu továrnu

Polovina 30. let -  jeden z největších průmyslových podniků v monarchii

50. léta 19. stol. - 12 000 dělníků, filiálky a sklady v řadě míst. Jeden z největších výrobních komplexů v Evropě

1869 – mozková mrtvice -  Liebig zemřel v červenci 1860. Podnik převzali synové, rodina majetek spravovala do r. 1945.

 

VZNIK PRŮMYSLU Z  ŘEMESLNICKÝCH DÍLEN

Ringhofferovy závody – Ringhoffer –Tatra

František Ringhoffer I. (1744 – 1827), vyučený kotlář, do Prahy přišel na vandru, po složení mistrovských zkoušek založil v Platnéřské ulici dílnu na výrobu pivovarských kotlů

1827 – dílnu převzal syn Josef, 1820 zřídil kovárnu mědi

1847 – František Ringhoffer II. (1817 – 1873)

1852 založil výrobnu železničních vagonů na Smíchově, 1854 – první nákladní vagón, 1863 – první osobní, 1870 – první výtah v Čechách

1854 založení nemocenského pojištění pro dělníky, 1870 penzijní fond

1871 znovuzaložení velkopopovického pivovaru

1873 zemřel

František Ringhoffer III. (1844 – 1909), vystudoval vojenskou akademii

Zřídil pro zaměstnance úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu

1891 – vyroben salónní vůz pro císaře a další vládce, jídelní vozy, tramvaje, vozy petřínské lanovky

František Ringhoffer IV. (1874 – 1940),

1911 – akciová společnost, koupili Tatru Kopřivnice – největší výrobce vagónů na světě

1938 – rodina se přihlásila k německé národnosti

1946 – poslední člen rodiny JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v internaci

1945 – znárodnění – Vagonka Tara Smíchov, pak součást ČKD

Privatizace – převzal Siemens, závod přesunutý do Zličína zanikl 2011

V místě vagonky nákupní středisko Nový Smíchov

 

Laurin a Klement  

1894 – založení dílny na výrobu jízdních kol – dva majitelé + dva dělníci a 3 učedníci

1898 – vyrobena motorová dvoukolka, výroba motocyklů

1901 – první úspěchy v motocyklových závodech

1905 – zrušena výroba kol, vyráběna pouze dvou a čtyřstopá vozidla

1907 – akciová společnost

1912 – připojení liberecké automobilky, 5 filiálek v Rusku, vývoz do všech kontinentů

1925 – továrna prodána firmě Škodovy závody, nadále ASAP  (Akciová společnost automobilového průmyslu)

1948 – znárodnění – AZNP (Automobilové závody, národní podnik)

Začátek 90. let – privatizace – Škoda Volkswagen

 

Tomáš a Jan  Baťovi

1894 sourozenci Antonín, Tomáš a Anna založili ve Zlíně obuvnickou živnost, 10 domáckých dělníků

1895 se Tomáš se ujímá podniku

1899  -  první šicí stroje

1897 dluhy zaplaceny, postavena první výrobní budova

1900 závod zaměstnával 120 lidí, zakoupeny další pozemky, název společnosti TaA Baťa

1908  Antonín zemřel na tuberkulózu.

1912 – výroba celokožené obuvi, uzavírání pracovní smlouvy s dělníky

1914 – narozen jediný syn Tomáš

1914 – 18  -  zakázka na výrobu 50 000 párů vojenské obuvi, dělníci nebyli povoláváni na frontu, během války se počet zaměstnanců zdesetinásobil. Vlastní koželužna, velkostatky, prodejny po celém státě. Po válce odbytová krize, řešil ji osobními účty zaměstnanců.

1919 – 5. 200 zaměstnanců, denní výroba 100 000 párů obuvi. Baťovské ceny končící devítkou;  stávka – příčina vzniku KSČ

1923 – 112 poboček, Baťa starostou Zlína, Baťova škola práce, zahraniční obchod – prodejny v cizině

 1931 – změna na akciovou společnost, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku, filmové studio, výstavba Zlína.

1932  -  31 235 pracovníků, prodejny v Evropě, Asii, Austrálii a Americe.

31. 7. 1932 Tomáš Baťa zahynul při vzletu soukromého letadla. Vedení převzal nevlastní bratr Jan Antonín

Jan Antonín Baťa se po válce do ČSR nevrátil, v nepřítomnosti dostal 15 let těžkého žaláře.

 

TOVÁRNY ZAKLÁDÁNY ODBORNÍKY

Vojtěch Lanna

Lannové (původní jméno Lahner) žili v Jižních Čechách od 18. století, původem ze Salzburska, provozovali obchod se solí

Vojtěch starší (1805-1866)

Otec Tadeáš, manželka Filipina, zemřela rok po svatbě, pak 1835 sňatek s její sestrou Josefinou

Studium na piaristickém gymnáziu,  1820 - 3 roky na ČVUT v Praze, odešel po konfliktu s rektorem Gerstnerem

1833 – jmenován loďmistrem – regulační a udržovací práce na Labi a Vltavě, ve službách Schwarzenbergů

Od 30. let 19. stol. – firma Lanna – regulace řek, koněspřežná dráha, stavba mostů (v Praze Řetězový, Negrelliho viadukt), železnice, hutě, silnice, těžba uhlí, železárny

(předkové,  životopis,  jednotlivé obory podnikání – viz Kamila Veitová – též mapy)

Vojtěch rytíř Lanna (1836 – 1909), gymnázium v Čes. Budějovicích, dva roky obchodní školy v Lipsku

1854 – vstup do praxe – důl a slévárna v Kladně,

1866 převzal vedení podniku

Úprava karlínského, holešovského a libeňského přístavu

Sběratel umění, spoluzakladatel Uměleckoprůmyslového muzea

1907 – povýšení do šlechtického stavu

Vojtěch František Josef Lanna (1868 – 1921)

Vystudoval práva, zřízení plavební komory u Štvanice, stavba nábřeží

1923 – splynutí s dalšími firmami – Lanna ASS

1948 – znárodnění

 

Emil Škoda

Rod Škodů – z roboty se osvobodili a v Plzni usadili r. 1790, děd Emila byl kovář, otec krajský lékař.

Emil Škoda se narodil 1839, vystudoval gymnázium v Chebu, pak 4 semestry strojního inženýrství a Hornické a technické škole v Praze, pak v Karlsruhe strojírenství.

Po praxi v zahraničí návrat do Plzně 1866 – nastoupil jako vrchní inženýr ve strojírně hraběte Kristiána Valdštejna

1869 podnik Valdštejn prodal Škodovi – malá továrnička, 33 dělníků, rozrostl se na 4000 dělníků a 200 techniků

Výroba zbraní, vybavení cukrovarů, sladoven, pivovarů, stroje pro doly a hutě, válcovna železa, ocelárna

1899 -  akciová společnost

1900 Emil Škoda umírá, Škodovy závody přebírají potomci

 

Emil Kolben

Nejstarší z devíti dětí domkáře a obchodníka, vystudoval reálné gymnázium a německou techniku v Praze

Dvouleté Gerstnerovo  stipendium  - studijní cesty po Evropě a USA, zaměstnancem a spolupracovníkem Edisona, spolupráce s Nikolou Teslou

1892 – 96 – Švýcarsko, hlavní inženýr firmy Ortikon

1896 – návrat do Prahy, založení továrny ve Vysočanech – na začátku jedna kancelář, dřevěná dílna, 25 zaměstnanců

1898 – akciová společnost

1921 – fúze s Českomoravskou, 1927 – připojení Daňkovy továrny – vznik ČKD

1938 – odmítl emigrovat

1943 spolu se synem a vnukem deportován do Terezína, po necelém měsíci tam zemřel ve věku 80 let

Po válce znárodnění, zánik ČKD v 90. letech

 

Viz též realizovaný projekt Vojtěcha Löffelmanna: „pracuji – budujeme – rozhodují“  o osudech sirkárny Solo Sušice (Záznamy z praxe – Zdroj: Odborná literatura, poznatky, fakta)

Literatura

Běla Janoštíková: Průmysl: příběhy z historie, nákladem vlastním, Praha 2011

Marie Korandová: Sága rodiny Škodů, Starý most, Plzeň 2016

Ludmila Porkertová: Textilní průmysl v Liberci v 19. století. Bc práce, FF, Historický ústav, Masarykova univerzita, Brno 2006

Soňa Sinclairová: Tomáš J. Baťa – Švec pro celý svět, Melantrich, Praha 1991

Břetislav Štilec – Antonín Mocek: Vznik a vývoj továrny Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, ZO Svazarmu- UJEP Brno 1986

Ing. Jiří Valenta: Emil Kolben, dostupné z Kolben.pdf

Kamila Veitová: Vojtěch Adalbert Lanna: Život a dílo osobnosti průmyslové revoluce v 19. století. Diplomová práce FHS UK Praha, 2013 – dostupné z DPTX- 2009 – 1 – 11240

 

PŘÍLOHY:

 

Liebigovy závody

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie

Téma – heslo rodiny: Prací ke slávě

Látka

Liebigovy závody v Liberci

Rozvoj od 30. let 19. stol., nejvýznamnější textilní továrna Rakousko Uherska, jedna z největších továren evropské pevniny.

Předchůdci: Kristián Kryštof Clam-Gallas – 1806 založil v Kristiánově barvířskou manufakturu, zkušební provoz zahájen 7. října 1806, později i přádelna. 1808 prodal manufakturu pražské bance Ballabene a spol. 1820 si podnik pronajal Josef Kittel, který ji proměnil v továrnu, dal postavit parní stroj, zavedl ústřední topení a plynové osvětlení.

1828 továrnu koupil Johann Liebig.

Johann Liebig narozen 1802 v Broumově, vyučen soukeníkem, dva roky vandr, 1818 jako šestnáctiletý přišel do Liberce – byl tovaryšem u soukeníka. Brzy se ale věnoval obchodu, začínal jako podomní obchodník, 1822 si s bratrem si otevřel obchod se střižním zbožím, společnicí byla i sestra. Zisk mu umožnil koupit větší nemovitosti, uvádí se (ale není potvrzeno), že také pašoval zboží přes hranici.

1825 – cestoval do Anglie a Francie, poznal nové druhy látek. Měl malou dílnu, úspěch s novými látkami. 1827 – druhá cesta do Anglie, koupil s bratrem fabriku od Ballabene – 14 přadláckých strojů. V polovině 30. let již jeden z největších průmyslových podniků v monarchii, faktorie v Hodkovicích, Tanvaldu, v okrese Frýdlant.  300 dělníků + značný počet tkalců domácích, stavba dalších výroben, 1836 – 452 stavů, 850 zaměstnanců, parní stroj, mechanické stavy. 1841 – 2-3 tisíce stavů, 7 – 8 tisíc zaměstnanců, komplex továrních budov, pak továrny mimo Liberec. V 50. letech 12 000 dělníků, filiálky a sklady v řadě míst. Jeden z největších výrobních komplexů v Evropě, zabýval se i potravinářskou výrobou, Liebig se účastnil společenského a politického života. Povýšen na rytíře a pak na barona. Heslo: Prací ke slávě (Per laborem ad honorem)

1869 – mozková mrtvice, zemřel v červenci 1860. Podnik převzali synové, nejprve nejstarší Johann,  pak  převzal továrnu Theodor, ale ten brzy zemřel, po něm Heinrich, dále synovci Theodor a Gisbert, potomci rodiny  se o majetek starali  až do r. 1945.

1852 – zřízena v Liberci  střední škola textilní, první ve střední Evropě; prvním ředitelem byl Ignaz Kafka, kreslič Liebigovy továrny, od roku 1953 VŠ textilní

Literatura

Ludmila Porkertová: Textilní průmysl v Liberci v 19. století. Bc práce, FF, Historický ústav, Masarykova univerzita, Brno 2006

 

Laurin a Klement

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie

Téma

Látka

Mladoboleslavsý knihkupec Václav Klement (1868 – 1939) si dal jízdní kolo opravit k německé firmě v Ústí nad Labem, ale oni žádali německou objednávku. Naštval se a v dohodě s turnovským mechanikem Václavem Laurinem (1865 – 1930) založil opravnu a krátce na to i výrobnu jízdních kol, která vyráběli pod vlasteneckou značkou Slavia. Na počátku vyráběli dva dělníci, tři učedníci a oba zakladatelé, v r. 1898 už měli 40 zaměstnanců a 26 obráběcích strojů. Tehdejší továrna stála na místě dnešní automobilky (jednopatrová budova v Klementově ulici). Vyráběli i kola dámská, dětská, bezřetězová a tříkolky  s nosičem. V roce 1898 dojel Klement do Paříže, přivezl motorovou dvoukolku – první motocykl a poznal tam i první automobily. Motorovou dvoukolku, která byla dost nebezpečná, zdokonalili, v r. 1899 byl postaven první motocykl. Z Anglie si Klement přivezl objednávku na 150 motocyklů. Vyráběly se pak různé typy,  včetně sajdkáry. Závod měl už 68 zaměstnanců, 36 obráběcích strojů. 1901 vyráběny čtyřkolky z motocyklových dílů. Výrobky byly oceňovány na výstavách, 1902 – první sportovní úspěchy, závod Paříž – Vídeň, z 11 motocyklů dojely tři, z toho dva mladoboleslavské. 1903 – 204 zaměstnanců, 118 obráběcích strojů, o rok později vyrobeno za rok 1000 motocyklů. 1905 zrušena výroba kol, motory vyráběli na dvou a čtyřech kolech – první auto připomínalo kočár s motorem.  1907 – akciová společnost – vyráběly se už jen automobily, filiálky v Praze, Vídni, Budapešti, Londýně a Moskvě. Získali konstruktéra Otto Hieronymuse, ten zkonstruoval první letecký motor v Rakousku Uhersku. 1909 užitkové vozy – omnibusy, náklaďáky, vojenské vozy. Mladoboleslavské vozy se úspěšně účastnily řad evropských závodů. 1912 připojena liberecká automobilka - 5 filiálek v Rusku, vývoz do všech kontinentů, stavba správní budovy. Na Semmeringu získala mladoboleslavská auta 1., 2. a 4. místo.

První světová válka, r. 1916 -  vybudování vlastních hydroelektráren, v r. 1914 – první významná finanční pomoc od Živnobanky, omezování výroby aut na úkol vojenské výroby, po válce potíže na trhu, zlepšení až 1923

1925 – automobilku koupily Škodovy závody v Plzni se všemi filiálkami, po červenci 1925 vozy označovány  jen Škoda – zavedeno označování letícím okřídleným šípem

Literatura

Břetislav Štilec – Antonín Mocek: Vznik a vývoj továrny Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, ZO Svazarmu při UJEP v Brně, 1986

 

Tomáš a Jan Baťové

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie

Téma

Baťova hesla: „Neříkej, že to nejde – řekni, že to neumíš.“ –„Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu.“

Látka

Rodina Baťova se po staletí zabývala ševcovstvím, zmínka o ševci Lukášovi Baťovi je z roku 1667.  Tomáš Baťa se narodil ve Zlíně z druhého ze tří manželství ševce Antonína Bati, který byl dvakrát vdovcem a třikrát ženatý a celkem měl 12 dětí, včetně potomků jeho manželek z jejich předchozích manželství.  Od 12 let se zajímal o řemeslo, ve 14 letech odešel do Prostějova k firmě vyrábějící ševcovské stroje, pokusil se založit dílnu ve Vídni. Pak obchodníkem v Uherském Hradišti. 1894 otec vyplatil všechny tři děti, ve Zlíně založili obuvnickou živnost, vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv. Zaměstnávali domácí dělníky (cca 10). 1895 - dluhy, Tomáš se ujímá podniku, vykonával všechny manuální profese, uspořil materiál, zjednodušil práci, do roka se dluhů zbavil. Inovace – „baťovky z plátna, 1899 zakoupil první šicí stroje. Sestra Anna se starala o ekonomickou stránku, 1897 dluhy zaplaceny. Postavena první výrobní budova, 1900 zaměstnával 120 lidí. Zakoupení dalších pozemků, název společnosti T a A Baťa – bratr Antonín doslal tuberkulózu, 1908 zemřel.

1912 – výroba celokožené obuvi, uzavírání pracovní smlouvy s dělníky, 1914 – jediný syn Tomáš. První světová válka – zakázka na výrobu 50 000 párů vojenské obuvi, dělníci nebyli povoláváni na frontu, během války se počet zaměstnanců zdesetinásobil. Vlastní koželužna, velkostatky, prodejny po celém státě. Po válce odbytová krize, řešil ji osobními účty zaměstnanců. 1919 – stávka – příčina vzniku KSČ. Snižování ceny o 50 %, platů o 40%, 1923 – 112 poboček, Baťa starostou Zlína.

Specializovaní zaměstnanci, Baťova škola práce, zahraniční obchod – prodejny v cizině – 1919 – 5. 200 zaměstnanců, denní výroba 100 000 párů obuvi. Baťovské ceny končící devítkou. Růst exportu, pásová výroba, komplex 30 budov, další sféry hospodářství, vyráběl ve Zlíně, Otrokovicích, Třebíči a dalších místech. 1931 – změna na akciovou společnost, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku, filmové studio, výstavba Zlína. V roce 1932 zaměstnával 31 235 pracovníků. Prodejny v Evropě, Asii, Austrálii a Americe.

31. 7. 1932 Tomáš Baťa zahynul při vzletu soukromého letadla. Vedení převzal nevlastní bratr Jan Antonín – Baťův kanál, mrakodrap a četné další.

Jan Antonín Baťa se po válce do ČSR nevrátil, v nepřítomnosti dostal 15 let těžkého žaláře.

Literatura

Soňa Sinclairová: Tomáš J. Baťa – Švec pro celý svět, Melantrich, Praha 1991

 

Emil Škoda

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie

Téma

Hluboký zájem o práci, odpovědnost, schopnost vytýčit perspektivy, hledat nové možnosti, restrukturalizovat podnik, chápat nové trendy

Látka

Pocházel z rozvětvené rodiny, jeho otec byl krajský lékař v Plzni, kde Emil  prožil dětství, ale rodina se odstěhovala do Chebu, kde vystudoval reálné gymnázium. Pak Technika v Praze, otec mu nedovolil studovat v Německu, kde byla v té době nejvyšší vyspělost strojírenství a jeho školství. Po dvou letech na technice se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do armády, pak studium v Karlsruhe. Nejdříve pracoval v různých továrnách v Německu, ale v roce 1866 musel jako občan nepřátelského státu Německo opustit.

1866 Plzeň – hlavní inženýr v továrně  Valdštejnů. Továrna byla  špatně vedená, zaváděl novoty a pro ně se dostal do konfliktu s dlouholetými zaměstnanci. Valdštejn mu dal právo rozhodovat. Škoda se  snažil o modernizaci, rozšíření a novou organizaci továrny, ale Valdštejn se tím nechtěl zabývat a roku 1869 továrnu Škodovi prodal.

1871 se oženil s Hermínou z bohaté patricijské rodiny Hahnenkammových.

Továrně  věnoval veškerý čas, osobně ji řídil. Konec 19. století – moderně vedený podnik, 3 211 dělníků, 280 úředníků, techniků a konstruktérů, vzhledem k finančním problémům  ustavena akciová společnost. Necelý rok na to Škoda zemřel ve vlaku na cestě z rakouských lázní. Honosný pohřeb v Plzni. Majetek přešel na jeho syna Karla (nar. 1878)

Literatura

Marie Korandová: Sága rodiny Škodů, Starý most, Plzeň 2016

 

Emil Kolben

Vzdělávací oblast

Historie, ekonomie, fyzika

Téma

Základem moderního průmyslu je věda a technika, vysokoškolská vzdělanost vedoucích pracovníků a zkušenosti ze světa, které umožňují kvalitní výrobu, export a zasahování do různých výrobních oblastí. Heslo Kolbenova podniku: Vyrábíme vše od špendlíku po lokomotivu.

Látka

Emil Kolben (1862 – 1943), nejstarší syn domkáře a obchodníka ve Stránčicích, vystudoval reálné gymnázium a elektrotechniku a strojnictví na německé škole technické v Praze. Vzhledem k dobrému prospěchu získal stipendium a spolu s manželkou Malvínou podnikal studijní cesty v Evropě, pak v USA, kde byl zaměstnán u Edisonovy firmy. Byl vedoucím inženýrem, spolupracoval s Edisonem i Nikolou Teslou. Spolu s Teslou prosazoval užívání střídavého proudu proti Edisonově koncepci proudu stejnosměrného. V katech 1892-96 byl hlavním inženýrem, švýcarské elektrotechnické firmy, 1896 se vrátil do Čech a založil firmu ve Vysočanech. 1898 vyhrál v soutěži s Křižíkem zakázku na stavbu městské elektrárny, zvítězila koncepce střídavého proudu.

Během tří let vzrostl počet zaměstnanců z 25 na 400. Motory, generátory, jeřábové pohony.

1898 akciová společnost, modelárna, slévárna kovárna a elektrárna.

1900 vyrobena první lokomotiva, 1921 firma přesídlila do Holešovic.

Kolben měl vynálezy, prodával licence, psal dvorné práce

1908 čestný doktorát německé techniky

1921  -  fúze s První Českomoravskou továrnou na stroje, 1927 přičlenění Akciové společnosti Strojírny, dříve Breifeld a Daněk, vznik ČKD – 12. Zaměstnanců, Kolben generální ředitelem, zahájení výroby letadel, trolejbus, elektrifikace Slovenska

1938 odmítl emigraci, pro židovský původ musel odejít z ČKD a prodat svoje podíly, 1940 zemřela manželka Malvína, 1942 deportován jeho zeť a dva vnuci. 6. 6. 1943 ve věku 80 let deportován se synem a vnukem do Terezína. Zemřel 3. Července.

Po válce znárodnění ČKD – výstavní podnik socialismu, zanikl v 90. letech.

Obsah