Demokracie, hodnoty a lidé

Napsal uživatel evamachkova dne Čt, 07/19/2018 - 13:06

            Tradiční, zastaralá škola založená na rutině osnov stále mnoho učitelů považuje za jedině možnou, jinou nedovedou. Používají osvědčené postupy, osvědčují se učiteli, protože jsou jasné, přehledné,  snadno  uspořádatelné do škatulek, snadno se zkouší a známkují. Učitel přesně ví, kdy co bude učit, za léta praxe to umí zpaměti, je to pohodlné a navíc rodiče, kteří to tak sami zažívali, tomu rozumějí. Pokusem narušit tento styl vyučování představuje Rámcový vzdělávací program, a činí tak mimo jiné zařazením Průřezových témat, která protínají řadu obvyklých vyučovacích předmětů, ale také doplňkových předmětů, které si škola může, ale nemusí zvolit – etické a dramatické výchovy. Potíž však je v tom, že ani učitelé, kteří by rádi pojali školu jinak a nově a dokonce jsou na to připraveni, nebyli v průběhu svého vzdělání připravováni často ani na hledání způsobů nejen jak tyto látky začlenit do výuky, ale také jakými metodami a na jakých konkrétních látkách vést žáky k utváření postojů a budování osobních hodnotových žebříčků.

            V  Dramatice ve vzdělávání  jsou  náměty založeny na   poznatcích, faktech, na  vědách a z nich vytvořených vyučovacích předmětech a vycházejí z odborných publikací či literatury faktu. Zde  jsou základem  látky vycházejí z umělecké literatury i z běžné životní zkušenosti, z tisku a různých jiných zdrojů. V popředí je  to, co se  v RVP uvádí jako specifika osobností a sociální výchovy – skutečnost, že se v nich učivem se stává sám žák a běžné situace denního života. Jinak řečeno, učivo je zaměřeno na předpokládané hodnotové žebříčky žáků  a na formování jejich postojů.  Mají vést k vytváření pozitivních postojů k sobě samému i k druhým, k uvědomování si hodnoty různosti lidí i jejich názorů, poznávání různých přístupů k řešení problémů, k uvědomění s mravních hodnot, k  sebepoznávání a sebepojetí, k rozvoji komunikace a kooperace a jejich obsahu, tedy vesměs k tomu, co spolutvoří cíle dramatické výchovy jako oboru. Hodnotové žebříčky, jinak řečeno hierarchie hodnot, které člověk vyznává, charakterizuje psychologie.  Podle Nakonečného hodnocení znamená  „… subjektivní prožívání významu objektů, tj. osob, věcí, jevů, idejí i jejich dílčích vlastností a  vztahů mezi nimi“[1]. Vyjadřuje význam obhjektu   pro subjekt, míru její atraktivity pro něj. Může se týkat hodnot kulturních duchovních i sociálních, které mají pro jedince osobní význam. Hodnoty tvoří základ postojů, které jsou na rozdíl od názorů kompelxní a konstantní, odolávají vůči změně a mohou být i velmi intenzívní a tvořit celé bloky, vlastně systém vzájemně souvisejících postojů. Zvláštním druhem postojů jsou předsudky, které Nakonečný charakterizuje jako  „obvykle převzaté, tradicí udržované  iracionální postoje, které se udržují u jedince jako afektogenní vztahy podporované často racionalizací… jsou těžko přístupné racionální proti argumentaci…[2]. Postoje vznikají učením, nejefektivněji učením činným, které umožňuje vyzkoušet si je „na vlastní kůži“  a sociálním, neboť spolupráce funguje i jako zrcadlo, v němž vidíme samo sebe očima a druhých. Názory  jsou na rozdíl od postojů často nahodilé, aktuální, snadno změnitelné a  část z nich  se týká jednotlivosti, nicméně jejich pozadím jsou právě ony trvalejší a komplexnější postoje.

            Osobností a sociální výchova se s dramatickou shoduje v podstatné části jak cílů a principů, tak obsahu,  rozvádět její obsah obšírněji a věnovat jí samostatnou kapitolu by bylo  zbytečné, neboť to lze najít ve veškeré literatuře z oboru dramatická výchova, včetně popisů aktivit.  Přesahuje ji však ve výběru témat, která se výrazně týkají  hodnot a postojů. Dramatická výchova je rovněž rozvíjí, ale činí tak často nahodile, jakoby mimochodem a ne příliš soustavně, spíše jako produkt esteticky zaměřeného systému. Na druhé straně v OSV může stejně nahodile a nesystémově docházet k osvojování dovedností ryze divadelních, ale není to její priorita. Záleží tedy na každém pedagogovi, na každé skupině, zda ony přesahy od OSV k divadlu a od divadla k OSV zvolí. Nic však nebrání tomu, aby kterýkoli učitel dramatické výchovy v ZŠ či SŠ i v LDO ZUŠ nevytvořil tematický plán  zacílený právě na učení  postojům a vytváření   hodnotových žebříčků svých svěřenců. Čerpat lze leckde, i když snad nejpřehledněji je lze nacházet  v etické výchově a v Průřezových tématech RVP – mnohé z jejich obsahových složek jsou velmi inspirativní pro volbu námětů a témat dramatickovýchovné práce.

            Z nich vycházejí i následující kapitoly, a i když  jinak uskupené a pojmenované, mimo jiné proto, že některé části jednotlivých průřezových témat překrývají, spojují a dublují (zřejmě jejich text psali různí lidé z vlastích hledisek). A navíc nelze nabídnout náměty pro všechny jejich části také proto, že ne všechny obsahové prvky lze realizovat dramatickými prostředky. Znalost ústavy a soudního systému, praktická žurnalistická práce v rámci mediální výchovy nebo učení se demokratickému jednání aktivitami školní samosprávy, poznatky o fungování jednotlivých složek přírody atp. žádají jiný přístup, protože dramatické zpracování neumožňují.

            Podobně je to s etikou, která prostupuje většinou témat dramatické výchovy a její těžiště tedy není v hledání nějakých speciálně etických námětů, a to přesto, že jde o oblast lidského myšlení a chování, která je v dnešní době mimořádně důležitá. Polistopadový vývoj se vyznačuje velmi silným důrazem na ekonomii a ekonomiku, a to na úkor etiky. V samém počátku toho výboje to bylo zcela na místě, protože bylo třeba vyvázat naše hospodářství ze socialistického vlastnictví a dodat mu zcela jinou tvář. Postupně však ekonomická hlediska zůstala jakoby tím hlavním, čím naše země žije a čím může vzkvétat. Ti kdo přicházeli s poukazováním na morálku, byli zesměšňováni a dosud zesměšňováni. Jenže  žádná „neviditelná ruka trhu“ neumí něco vyřídit sama automaticky, dokáže to jen prostřednictvím lidí, a funguje doopravdy jen tam, kde obchodníci  respektují dávné baťovské heslo „náš zákazní, náš pán. Bez nich ta tajemná ruka zchromne a pánem trhu se stane ten, kdo si zaplatí za výhodné místo v regálech řetězců. Důsledkem  ignorování etiky je,  že nad každým novým zákonem někdo zvolá „to se bude obcházet“ – bude, protože rozkolísanost naší morálky, kterou si neseme z oněch naštěstí už uplynulých čtyřiceti let, vede k tomu, že se obchází všechno. Důsledkem je i situace na politickém „trhu“, který ztrácí už i poslední zábrany a obchází jak samotné základy demokracie, tak Ústavu, i běžnou lidskou slušnost.

[1] Milan Nakonečný: Psychologie osobnosti, Academia 1995, s. 118

[2] TAMTÉŽ, S. 121

 

Obsah