Napsal uživatel evamachkova dne So, 11/17/2018 - 10:21

Říkadla

Říkadla mají v dramatické výchově dvojí uplatnění – nabízejí rytmus a možnost jeho cvičení a rozvíjení, ale mnohá také obsahují situaci, postavu nebo postavy a tedy i elementární zápletku, základ konfliktu. Lze z nich  vyvodit, domyslet a dotvořit,  méně či více obsáhlý  děj.  Hlavními zdroji jsou Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, pár jich najdete v Malovaných říkadlech Květy Pacovské. Josef Brukner přeložil  říkadla z několika evropských jazyků, jsou dostupné  v knize Klíč od království.

Česká

Rytmická říkadla při mlácení cepem, jejich účelem bylo dodržet rytmus, aby se mlatci vzájemně nezranili.

Jedním cepem:

Křáp – křáp,

Jeden – chlap.

Ve dvojici:

Duci, duci,

Ve dvojici

Táta s mámou,

Táta s mámou.

V trojici:

Pojď čtvrtej,

Nestůj tam!

xxx

Dej mouky

Na vdolky

Pro naše

pacholky

Ve čtveřici:

Snop na patře,

shoď ho, bratře,

Shoď ho dolu,

Na stodolu.

xxx

Milej s milou

Řežou pilou,

Táta s mámou

Děti vedou,

Dědek s bábou

Peří derou.

V pětici:

Pata za patou,

Pata za patou.

xxx

Půlpáté kopy,

Půlpáté kopy.

Šesti cepy:

Čert sedí na patře,

Dívá se na mlatce,

Chyť si ho, můj bratře!

xxx

Byla-li robota,

Bude i sobota

A po ní neděle,

To bude veselé!

Osmi cepy:

Selka peče buchty s mákem,

Posílá je za vojákem.

xxx

Taky trochu do pytlíčka,

Ať má husa i slepička.

 

Na jarmarku

Stojí, stojí krám,

A v tom krámě pán,

Prodává šátky

Tři za dvě zlatky;

Prodává koše

Tři za dva groše;

Prodává konopě a len,

Kdo nekoupí, ať jde ven.

xxx

Pojďte kupci, k mýmu krámu,

Kde jste kdo,

Můžete si u mě vybrat

Všelico:

Inkoust, sirky, kacabajky,

Mandle, ocet, pěkný fajfky,

Pečírvosk, pečírvosk!

Xxx

Boty, boty

Do roboty,

Kdo je koupí,

Neprohloupí.

Xxx

Byla jedna babka,

Prodávala jabka,

Za děravý groš

Prodala jich koš

O zlodějích

Naše Káča pláče, co jej jí?

Ukradli jí sukni zloději.

Káča pořád pláče, naříká,

Zloděj jí se sukní utíká.

(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Léto, Družstevní práce 1950)

 

Podzimní plískanice

Nechoď tam, prší tam,

Je tam, velké bláto,

Upadneš, nevstaneš,

Budeš volat: táto,

Nestojí to za to!

Táta přijde na pomoc,

Vyšlehá si za to.

Xxx

Baba sedí za kamny,

Vylizuje kuthany,

Pes na ni vrčí,

Že ji s kamen strčí,

Kohout na ni kokrhá,

Že jí čepec roztrhá,

A ona ho prosí,

Aby jí to nedělal,

Že mu něco dá.

Xxx

Poslali mě naši k vašim.

Aby přišli vaši k našim,

Jak nepřijdou vaši k našim,

Tak nepůjdou naši k vašim.

Xxx

Kmotříček je veselý,

A kmotřička pláče,

Že jsme jí pojedli

Ze stola koláče.

Neplačte, kmotřičko,

Však vám to vrátíme,

Dneska jsme nažali,

Zítra vymlátíme.

(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Podzim, Družstevní práce 1954)

Masopust

Vašek-Tašek bubeník

Honil myši přes rybník;

Myši se mu splašily,

Vaška-Taška bubeníka

Do pytlíku zašily.

Xxx

Franta rasů

Hrál na basu

Starý krávě

U ocasu;

A ta kráva

Byla ráda,

Že má Frantu

Kamaráda.

xxx

Skákala bába,

Reksum, kandr,

Cinka, bzinka,

Přes rybník,

Skákal za ní,

Reksum, kandr,

Cinka, bzinka,

Kominík.

Bába se ho,

Reksum, kandr,

Cinka, bzinka,

Ulekla,

 A skočila,

Reksum, kandr,

Cinka, bzinka,

Do pekla.

(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Zima, Družstevní práce 1954)

 

V černém lese

Na pasece

Stojí starý buk.

Přiletěla muška,

Sedla si do vrška,

buk udělal buch!

xxx

Běží liška k Táboru,

Nese pytel zázvoru.

Honem, ježku, běž za ní,

Pober jí to koření.

Ježek za ní pospíchá,

Že jí pytel rozpíchá.

Liška se mu schovala,

Ještě se mu vysmála.

Xxx

Jede, jede myška

Okolo rybníčka,

Veze, veze proutí,

Ocáskem si kroutí.

Xxx

Běžela liška po ledu,

Ztratila klíček od medu;

Kdo ho má,

Ať ho dá,

Ať se liška

Nehněvá.

Xxx

Běžel zajíc kolem plotu,

Roztrhl si novou botu.

Liška mu ji zašívala,

Veverka se posmívala.

Co ty se máš posmívati

Když já umím zašívati.

Xxx

Král, král na dudy hrál,

Králová za času vrzala na basu;

Král, král na dudy hrál.

(Květa Pacovská: Malovaná říkadla, Albatros 1982)

 

Anglická

Pět malých prasátek

Žilo, bylo, dávno tomu,

Malinkých pět prasátek,

první na trh běží z domu

Koupit kornout cukrátek

Na peci se druhé válí

A třetímu maso dali –

Čtvrté hlodá kost.

Páté křičí jéjé, jéjé,

Jako by je na nůž brali,

Copak se mu asi děje,

Že má na svět zlost.

(Agatha Christie: Pět malých prasátek, v překladu MaFa)

 

Takhle ne

Houpy, houpy, Honza hloupý

Šel si lehnout v kalhotách,

Jednu nohu nechal v botě

A z druhé si botu stáh.

 

Pes na cestách

Nejprve levou nohou a pak pravou,

hned na to levou a zas pravou,

Tak jeden pes šel, na mou věru,

Cestu z Londýna do Doveru.

Pak přišel k plotu, a tu odhodlaně

Udělal hups a byl na druhé straně.

Teď pravou nohou a pak levou,

Hned na to pravou a zas levou

pokračoval pes, na mou věru,

cestou z Londýna do Doveru.

 

Babka

Žila jedna babka

Pod kopečkem kdes,

Jestli neumřela,

Je tam ještě dnes.

Pekla v troubě jabka,

Hrušky strouhala

A nikoho nikdy

Nepomlouvala.

 

Slečna Fína

Na zahradě u Londýna

Obědvala slečna Fína.

Jak tu v trávě jedla knedle,

Slezl pavouk z blízké jedle

A sedl si právě vedle.

A co milá Fína?

Ječela jak meluzína.

 

Král Artuš

Když vládl zemi král Artuš,

ó, jaký to byl král,

vzal pytel ječné mouky

a pudink udělal.

Královna dala pak do něj

Snad celou bečku blum

A navrch hroudu másla,

Velikou jako dům.

K večeři s celým dvorem

Sešel se Artuš král,

A jedli horem dolem

Krom těch, co nemohli dál.

 

Pes paní Hubbardové

Panímáma Hubbardová měla hroznou zlost,

Vešla ráno do spižírny a v ní ani kost,

Její pejsek měl už chudák od včerejška hlad,

A teď musel místo kosti siny polykat.

Zašla tedy do pekařství aspoň pro rohlík,

a než přišla, chudák pejsek byl už nebožtík.

Šla k truhláři, aby z prken truhličku mu sbil,

A když přišla domů, chudák pejsek už zas žil.

Běžela hned k zelináři pro zeleninu,

 A když přišla domů, drnkal na mandolínu.

Utíkala ke krejčímu koupit na kabát,

A když přišla domů, učil kozu tancovat.

Utíkala honem k ševci pro mokasíny,

A když vrátila se domů, čet si noviny.

Uctivě ho pozdravila: Buďte, pane, zdráv!

A on smekl klobouk z hlavy a řekl: Haf, haf.

 

Tři lovci

Tři náramní lovci,

Jak jsme slyšeli,

Vydali se na lov

Jednou v neděli.

Marně prochodili

V kraji každý kout,

Zahlédli jen v  dáli

Tiše koráb plout.

První pravil: Koráb.

Druhý: Ale kdež.

Třetí řekl: Je to

Dům a na něm věž.

Celou noc šli vřesem

A zas nikde nic,

Jenom na obloze,

Zářil půlměsíc.

První pravil: Měsíc.

Druhý se mu smál.

Třetí řekl: Je to

Jenom ementál.

A zas proslídili

V houští každý stín,

Ježek se tu na ně

Díval z ostružin.

První pravil: Ježek.

Druhý kýchl: Pšík.

Třetí řekl je to

Jenom jehelník.

Druhou noc se cestou

V polích vydali.

Zajíc tady chroupal

Sladké košťály.

První pravil: Zajíc.

Druhý sotva píp.

Třetí řekl: Je to

Jenom listí z říp.

Prošli křížem krážem

Vrchy, doliny.

A tu na ně houkla

Sova z houštiny.

První pravil: Sova.

Druhý: Co tě má.

Třetí: Je to jenom

Brada vousatá.

 

Francouzská

Myška a hodiny

Bim bam bim,

Leze myška do hodin,

Bam bim bam,

Protáhla se a je tam.

 

Slečinka Agáta

Malinká slečinka Agáta

Ztratila kabátek ze zlata.

Řekla svému přemilému:

Pim pam kabátek,

Přines mi ho nazpátek

 

Teta Michaela

Ela hela,

Jde k nám teta Michaela.

Plné kapsy koření

Na to naše vaření,

Plný košík mrkvičky

Do polívčičky.

 

Německá

Nevímcochci

Honza Nevímcochci,

Jenda Nevímcomám.

Jeden chce, co  nemá,

Druhý má, co nechce –

Takže poznáte je

Oba velmi lehce.

 

Špatné počty

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,

Jaký je to dneska svět.

Na stolečku z talířku

Žere kočka rybičku.

Přijde rybář s vidličkou,

Praští kočku paličkou.

Křičí kočka: Ej, ej, ej

Už to víckrát nedělej.

 

Rozhovor

Dobrý den, paní Hopsasa,

Ráda bych se vás zeptala,

Co dělá paní Tralala?

Děkuju pěkně za optání,

A to je všechno, milá paní.

(Josef Brukner: Klíč od království, Albatros 1985)

Obsah