Pověsti z Čech a Moravy

Napsal uživatel evamachkova dne So, 11/17/2018 - 13:34

 

     Pověsti se často zaměňují s pohádkami, protože bývají vydávány v jednom svazku lidové slovesnosti, ale také  bývají převážně dětskou četbou a proto také bývají v knihkupectvích i v knihovnách prezentovány společně. Pověst však má svou identitu, jíž se liší od pohádky. Má reálný základ, u démonických pověstí to bývá jen lokalita (Krakonoš je vázán na Krkonoše), ale i další prvky situace jsou reálné - místo nebo stavba, které existují nebo existovaly, skutečná osoba, hora, řeka,  a k nim se pojí obvykle nějaký zázrak, kouzelná bytost, tajemství, nebo aspoň nějaký neobvyklý čin.

 Příkladem může být Jánošík, o němž existují jak historické údaje, tak jejich transformace v pověsti. Vazba na lokalitu umožňuje mnohé pověsti chápat jako látku, týkající se domova, vlasti, blízké krajiny a památek, jinak řečeno mají funkci vlastivědnou, a mohou děti vést k tomu, aby si pečlivěji všímaly svého okolí, věděly o něm aspoň základní údaje a snad i se vydávaly za jejich poznáváním.

      Příběhy o Krakonošovi, duchu hor, dávají nahlédnout i do života lidí, kteří v horách v minulosti žili, sklářů a sklínkařů, tkalců, sedláků i lesníků, uhlířů či dřevařů, i jiné kouzelné bytosti bývají spojeny s reáliemi dávného života, kalé najdeme například  v knížečce Krakonošova mísa, obsahující výbor z tvorby Antonína Pochopa.

Krakonoš a truhlář

Jeden chalupník mě několik synů, řemeslníků různé po světě. Scházeli se všichni jen na štědrovečerní večeři. Jendou byly vánice a zatím jim chyběl Jan, truhlář ve Slezsku. Ten ve sněhové bouři těžko šel, ale chytil ho kdosi za ruku a odvedl ho do sálu, kde si mohl odpočinout. Byl to Krakonoš a za pomoc žádal, aby mu Jan dal do pořádku jeho vzácné kameny. Jan vyrobil krásné bedýnky a jednu dostal za dobrou práci. Pak došel domů, ale rodina ho přijala s úžasem, přišle o rok později, A v jeho bedýnce bylo drahé kamení s cedulkou do Krakonoše. Kameny ve městě prodali, Jan si zařídil vlastí dílnu a  už nemusel chodit d Slezska.

Téma:  V dobách, kdy Krkonoše zalidňovali chalupníci a řemeslníci pomáhal dobrým lidem Krakonoš.

Pramen: Antonín Pochop: Krakonošova mísa

      Literatura o Krakonošovi je velmi bohatá a zabývali se jí i specializovaní  folkloristé-

 Skočcový kořen, Dva zázrační lékaři a O Marii Terezii a o pruském králi

Tři příběhy, v nichž hraje roli léčitelství využívající byliny z Krakonošovy zahrádky. Krakonoš daruje byliny ze své zahrádky, ale léčitel je smí užívat jen proto, aby pomohl druhým a nesmí za to brát peníze. V prvním příběhu je tkadlec z Pasek vyzván, aby pro zámeckou paní Setnickou obstaral skočcový kořen z Krakonošovy zahrádky. Tkadlec ho dostane, ale Krakonošovi zalže, že ho potřebuje pro svou ženu. Paní Letnická se sice uzdraví, ale o něco později onemocní znovu a tkadlec jde přes zákaz znovu do Krakonošovy zahrádky pro léčivý kořen. Léčba se opakuje, pokaždé tkadlec dostane větší odměnu, takže bohatne,  ale  paní nakonec zemře. Hrdinou dalších dvou příběhů je chalupník Plechanec z Hořiček.  Při česání jablek spadne se stromu a zlomí si obě ruce. Vypraví se k doktorovi do Dvora Králové, pak do  Trutnova, ale v obou městech doktora nenajde a  narazí v nich  na nevlídné osoby. Cestou domů se setká s Krakonošem a ten mu věnuje pytlíček svého koření, který mu umožní stát se zázračným doktorem, ale nesmí od nikoho nic vzít. Plechanec léčí děti i dospělé, získá proslulost, takže si ho povolají jak zlomyslná paní ze Dvora Králové, tak nerudný radní z Trutnova. Plechanec je léčí a odmítne odměnu. Pak pro něj pošlou dokonce z Vídně, Marie Terezie se strhla v kříži, Plechanec ji vyléčí a když císařovna trvá na tom, že si musí říct o odměnu, vyžádá si vyvázání z poddanství pro sebe a své potomky. Marie Terezie mu vyhoví. Pak k němu ještě přivezou pruského krále, který si zlomil nohu na honu, s ním musí Plechanec zacházet velice drsně, protože se léčení v podstatě vzpírá. Roznese se, že mu vlepil pár pohlavků, ale lidé brzy pochopí, že krále těmi pohlavky jen strašil.

Téma: Pomoc druhým je skutečnou pomocí tehdy, jestliže je nezištná.

Pramen: Jaromír Jech: Krkonošské pohádky

Zlaté ruce

Jeden z příběhů o proslulém jizerskohorském léčiteli doktoru Kittlovi, u nějž se  vyučil i Štěpán Glaser. Ten se po třech letech učení vydal do světa, ale když se pak vracel domů, našel svou milou Nany těžce nemocnou. Tajemný hlas – Krakonoš – mu řekl, že se musí rozhodnout: ponoří-li do studánky pod Zlatým návrším ruce jen po zápěstí, zachrání Nany, ponoří-li je po lokty, zachrání velké množství jiných nemocných, ale Nany ne. Štěpán se dlouho rozhoduje, nakonec ruce ponoří jen po zápěstí a Nany vyléčí. Ožení se s ní a stane se asistentem Kittla, ale později je i vyhlášeným léčitelem, i když není zázračný.

Téma: Chce-li člověk projevovat lásku lidstvu, musí mít především lásku k jedinci.

Pramen: Otfried Preussler: Moje knížka o Krakonošovi

 

                 Naše lesy obývají jezinky, lesní duchové, hejkalové a další divé a podivné bytosti, valnou většinou nebezpečné a často i záludné. V lesích a ve vodách žijí víly a rusalky, jejichž nejčastějším úkolem je svádět mládence a odloudit je od jejich milých. Ale existují i démonické bytosti dobré, pomáhající dobrým lidem, často jsou to skřítci, v hornickém prostředí permoníci. Všechny tyto bytosti zalidňují a oživují přírodu, konkrétní a místně určenou. Proto také mnoho pověstí vychází v regionálních sbírkách a edicích podle jednotlivých částí Česka.

Jak Kuba na jezinky vyzrál

Příběh z Klatovska. Kuba, mládenec na vandru, se zastavil večer u chaloupky, kde žil slepý stařec, kterého jezinky opily medovinou a vyloupaly mu oči. Kuba u něj zůstal, aby se o něj postaral a přes varování vyhnal kozy na Hůrku, kde se objevovaly jezinky. První den se ho jezinka pokusila opít medovinou, druhý den mu jiná nabízela koláč, třetí se pak pokusila ho učesat. Ale Kuba ji spoutal šlahounem ostružiny a donutil ji vrátit dědečkovi oči. Vypráví se prý, že je pak Kuba ostružiním uškrtil, jiní říkají, že se odstěhovaly, v každém případě to byly poslední jezinky v Čechách.

Téma:  Schopnost odolat svodům, včetně krásy všech tří dívek. Příběh nabízí možnost hledat ten „správný“ konec.

Pramen: Vladimír Hulpach: Pohádkové vandrování po Čechách

  Vedle lesních bytostí vystupují v pověstech skřítci různých profesí, jako jsou horničtí permoníci.

Pýcha předchází pád.

Když byly na Kladně otevřeny doly, pracoval v nich i chudý Vokrouhlík, který měl devět dětí a nemocnou ženu. Sám byl tak vychrtlý, že ho v dole k lépe placené práci ani nepustili. Jednou už byl tak zoufalý, že se chtěl oběsit. Vtom se objevil permoník a dal mu stříbrné kladívko, které vždy najde bohatou sloj, jen nesmí propadnout pýše. Vokrouhlík slíbil a opravdu se mu vedlo stále lépe, až zpychnul, nepomáhal druhým, pohrdal chudými a najednou měl pocit, že si své úspěchy zasloužil vlastními silami. Permoník ho chodil varovat, ale Vokrouhlík si z toho nic nedělal. Až když neakceptoval třetí varování, zavalilo ho.

Téma: Pomoc  v nouzi versus zbohatlictví, zpupnost, ztráta ohledů k druhým, jakoby všechno bylo zapomenuto

Pramen:  Miloš V. Kratochvíl: Báje a pověsti z Čech

     Další okruh představují pohádky a pověsti o řemeslech a řemeslnících a o schopnostech a vztahu k práci.

 O nedostudovaném černokněžníkovi

Na svahu Radhoště seděl student Harabiš, nebavila ho škola, kam ho poslali rodiče, a tak z ní utekl. Černokněžník mu nabídl, aby šel k němu. V hoře byla černokněžnická škola, Harabiš se jako dvanáctý připojil k dosavadním studentům čarodějnictví. Studium tam bylo daleko náročnější, než v té pozemské škole. Lajdal a tak ho vyloučili a vyvedli z černokněžnického podzemí. Na světě zjistil, že tam strávil tři roky, ale nevěděl, co dál, myslel, že najde poklad v Radhošti, ale nepovedlo se mu to. Seznámil se s pacholkem Toníkem a vybavil si kouzlo, jímž kouzelné přičaroval dva kozly, kteří oba mládence přenesli na břeh moře. To sice přeskočili ale, protože Harabiš byl lajdák a pamatoval si všechno jen napůl, zpackali to.

Téma: Neúspěch nevězí v instituci, ale v jedinci, lajdáctví a nezájem si člověk nese sebou kamkoliv vkročí.

Pramen: O stodolovém mistru. Pohádky a pověsti z Rožnovska.

Vztahy mezi kolegy řeší následující pověst.

Mistrovy klobásy

U jednoho mistra sloužili dva tovaryši a moc si nerozuměli. Mistr to chtěl prozkoumat a změnit a tak předstíral, že na tři dny kamsi odchází a žena že je nemocná a dal každému pořádný kus klobásy a bochník chleba na tři dny. Starší tovaryš si jídlo rozdělil na dny a na každý den tři dávky, kdežto ten mladší celou klobásu snědl hned během prvního dne. Pakl hladověl a starší tovaryš se nad ním smiloval a dal mu část jídla ze svého. Vztahy mezi nimi se změnily. Mistr netušil, jak k tomu došlo, ale byl spokojený, že v dílně všechno dobře klapalo.

Téma:  Nezdrženlivost, nahodilost jednání versus rozumný přístup k úkolu, s nímž se pojí i odhled                        k druhému a ochota pomáhat.

Pramen: Helena Lisická: Devatero řemesel Svoboda, Praha 1976

      Ale vedle počestných profesí se v pověstech vyskytují i profese nepočestné, ale romantické, jako jsou loupežníci.

O Černém rytíři, kokořínské loupežnické tlupě, koženém mostě i o tom, co se kolem něho sběhlo

Hrad Kokořín obývala svého času loupežnická tlupa, jejíž náčelník byl znám jako Černý rytíř. Jemu se zalíbila  Andulka, dcera mlynáře. Dvořil se jí bez úspěchu a proto ji unesl na hrad, ale ani tak nepochodil. Vzpurnou dívku proto zavřel do věže. Slitovala se nad ní jen stará Apolena, hospodyně loupežníků a nakonec se rozhodla ji zcela osvobodit. Měla totiž klíč od koženého mostu, po němž se dalo jezdit do hradu i ven, a pustila ji po něm. Černý rytíř  s celou tlupou vyrazil za ní, jenže Apolena otočila klíčem a celá tlupa se  zřítila do Kokořínského dolu. Apolena se pak vydala za Andulkou do mlýna, a jen tam dorazila ozvalo se  zahřmění, kožený most se zřítil stejně jako sklepení hradu s naloupenými poklady.

Téma: Rozdíl mezi bezohledností a sobectvím loupežníka a lidskostí staré hospodyně.

 Pramen:  Vladimír Hulpach: Střední Čechy

    Další  početná skupina pověstí se týká přímo  krajinných prvků nebo staveb jejich vzniku či pojmenování.

 O Tanečnici.

Dvě pověsti o hoře Tanečnici. Do kraje pod Beskydami přišli lidé a káceli lesy, aby mohli pást ovce. Všichni pracovali, jen Barka celý den spala a každý večer se kamsi vytratila. Pak zjistili, že chodí na palouček tancovat. Pokoušeli se jí domluvit, ale marně. Jednoho dne jí při tanci začaly těžknout nohy a ráno na tom místě byla hora se zvlněnými boky jako rozevlátou sukní,  nazvali ji Tanečnici. – Podle druhé pověsti Maryna ráda tancovala, na bál šla dokonce i když byla její matka nemocná. Jak vyšla z domu, přidal se k ní myslivec, tancovali spolu, až kamarádky Marynu upozornily, že její tanečník má místo nohou kopyta. Maryna prchala, ale neutekla mu, dostihl ji na kopci nad jejich stavením, roztrhal ji a odnesl si její duši. Kopec pak lidé pojmenovali Tanečnice.

  Téma:  Bezohlednost sobecké osoby, která se zajímá jen sama o sebe.

 Pramen: Oldřich Šuleř: Nic nalhaného, máloco pravda

 Studánka Machna.  

Kdysi se o kus lesa přeli páni z Opavy a z Raduně. Několik let se hádali a pak se deset let soudili.  K soudu povolali skupinu starých chlapů z místních vesnic, polovina z nich dosvědčila, že les vždycky patřil opavským pánům, druhá že raduňským a tak soud skončil nerozhodně.  Ale opavští páni si usmyslili, že ten les dostanou za každou cenu a podplatili jednoho lakomce z Hlubočce, který slíbil dosvědčit a odpřisáhnout, že les patří opavským. U soudu dosvědčil, přísahat musel v lese. Vykopali jámu, do ní se postavil, na hlavu mu dali drn, přísahal a propadl se do země. Na místě, kde se propadl, se vytvořila studánka, nazvaná podle jeho příjmení Machna. Soud přiřkl les pánům Raduně

Téma  vyjadřuje výrok soudu:  „Vždyť ten, kdo je v právu, nikdy se neuchýlí k takovému podvodu…“

Pramen: František Lazecký: Dukátová stařenka

Macocha

 Sedlákovi ve Vilémovicích zemřela žena a zůstal mu syn Martin. Sedlák se znovu oženil a druhá žena měla také syna. Žárlila, že Martin zdění všechen majetek a chovala se k němu špatně. Sedlák to viděl, ale nechtěl vyvolávat konflikty. Jednou odjel s mladším chlapcem a macecha vyzvala Martina, aby s ní šel do lesa na jahody. Došli k propasti, macecha do Martina strčila a shodila jej dolů. Pak zoufale běhala po lese, když si uvědomila co udělala, a nakonec do propasti sama skočila. Sedlák se vrátil a hledal je po lese, Martin se zachytil na svahu a otec se sousedy ho vytáhli, macechu už nezachránili. Od té doby se propast jmenuje Macocha.

Téma: Důsledky neřešení problému a  svědomí pachatele hrůzného činu.

Pramen: Eva Kiliánová - Oldřich Sirovátka: Král moravských vodníků

Velmi bohatý je fond historických pověstí a snad nejpočetnější jsou pověsti o hradech jakožto symbolu středověku, rytířství a bojů mezi šlechtici. 

Bába a Panna

Ruina hradu Trosky v Českém ráji má dvě části, nižší se nazývá Baba a vyšší Panna. V 15. Století žila na hradě babička Markéta a vnučka Barbora. Markéta byla katolička, Barbora kališnice.  Denně se hádaly, pokřikovaly na sebe z jedné věže na druhou. Když Markéta zemřela, Barbora marně čekala na její pokřik, byla nešťastná a brzy zemřela také

Téma: Rodinné spory jako součást vzájemné vazby členů rodiny, jsou to rituály, které naplňují příbuzenský vztah.

Pramen: Josef Pavel: Pověsti českých hradů a zámků

Dítě v orlím hnízdě

Na břehu Vltavy sídlila tlupa loupežníků, její vůdce Baťka měl malého syna. Když zemřela matka, o dítě se starala chůva, ale ta se i s dítětem ztratila. Nejmladší z loupežníků se při hledání dítěte vyšplhal na vysokou skálu nad řekou a chlapce našel v orlím hnízdě. Batěk se zaradoval, rozhodl se zanechat loupežnictví a vystavěl hrad na místě, kde bylo dítě nalezeno. Hrad nazvali Orlík.

Téma:  Zlom v lidském životě může nastat, když proděláme  mimořádně těžkou životní situaci.

Pramen: Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků I.

O Přimdě. Kníže Oldřich na lovu zabloudil a dostal se až k hradu zarostlému v křoví. V hradě našel vybavení už zetlelé. Když pak se dostal ke své družině, vypravil se i s ní prozkoumat opuštěný hrad. Jeden z jeho služebníků jménem Přím si hrad od knížete vyžádal, po něm se jmenuje Přimda. Jiný příběh klade původ hradu do 10. století, kdy se dcera císaře Jindřicha I. Helena zamilovala do hraběte Albrechta z Altenburgu. Svatba nepřicházela v úvahu pro jejich nerovnost, proto Albrecht prodal veškeré své statky a našel v hlubokých lesích vhodné místo pro postavení hradu. Hrad nechal vybavit vším potřebným na celá léta a pak všechny, kdo hrad stavěli, nechal opít a chatrč nad nimi zapálil. Pak tajně přivezl Helenu. Po letech císař Jindřich zabloudil na lovu a dostal se k hradu. Hrabě ho pozval na nocleh, ale císař dceru a zetě hned poznal, oni jeho ne. Po návratu do Řezna shromáždil vojsko a táhl s ním k hradu. Helena pohrozila, že spáchá sebevraždu, pokud bude zabit její manžel. Nakonec císař Helenu s Albrechtem vzal na milost. Odjeli s ním do Řezna a hrad nechali prázdný, byl opuštěn 79 let. (Wenig)

Založení Navarova  je prakticky stejný příběh:  Bohatá dívka při útěku s chudým milým si vezme svoje šperky, za ně koupí pozemky, na nichž si mladí manželé postaví hrádek. Za čas tam zabloudí dívčin otec a vidí, jak jeho dcera pro dítě chystá chudé jídlo – návaru (tj. jen částečně povařené jídlo) z hrachu, i jemu dá najíst. Pozná ho až zeť, když se vrátí z lovu, rodina se usmíří a hrad je pojmenován po oné návaře. (Sedláček)

O původu jména Navarov.  Jiná varianta:  Dcera Frýdlantského hraběte Ludmila milovala chudého panoše Jindřicha, a když jí otec oznámil, že přijede bohatý ženich, uprchli spolu. Dívka vzala svoje šperky, za něž si koupili lesy a vystavěli malý hrádek. Hrabě léta o dceři nic nevěděl, až jednou na její hrádek zabloudil. Ludmila s Jindřichem a malým dítětem tam žili zcela sami, bez služebnictva. Hrabě dceru poznal a ona jeho ne, pohostila ho „návarou“ z hrachu. Jindřich, který se vrátil domů, tchána hned poznal, oba se střetli, ale omdlelá dcera a plačící vnouček hraběte obměkčili. Smířili se a hrad byl nazván podle onoho jídla Navarov. (Pavel)

Téma: Zajímavě pojatý příběh o lásce, jíž rodiče bránili, ale kterou si mladí lidé prosadili i ve velmi ztížených podmínkách.

Prameny: Adolf Wenig: Pověsti o hradech, August Sedláček: Historické pověsti lidu českého, Josef Pavel: Pověsti českých hradů a zámků .

Hrdinové ukrytí v hoře, nejen v Blaníku, to je námět s řadou variant a lokalizací. V Grohmannových  Pověstech z Čech je celá série pověstí o Blanických rytířích a  obdobné příběhy, o rytířích ukrytých v Bílé hoře, ve Vyšehradě, v Oškobrhu u Poděbrad, o templářích v Ralsku a další. Většinu z nich spojuje věštba, že vyjedou na pomoc, až bude v Čechách nejhůře. Dalším opakujícím se motivem je vstup živého člověk do hory a jeho návrat po roce nebo po stu letech, s velkým bohatstvím, v které se promění nějaká běžná věc (staré podkovy, smetí apod.) Aspoň jeden příklad.

Čantoryja.

Tři hrušně vymezují bitevní pole mezi Těšínem a Frýdkem, kde se střetnou Spravedlnost s Nespravedlností v poslední bitvě. Až bude Nespravedlnost vítězit, vyrazí z Čantoryje vojsko složené z rytířů, kteří spí v hoře. Na základě toho se vyprávějí dva  příběhy: do hory se  k rytířům  dostal pasáček, kterému se tam zaběhlo prase, rytíři mu dali zlatou hůl a za ni si pořídil statek, byl do smrti bohatý. Druhý příběh je o kováři, u něhož si rytíř objednal podkovy pro tři sta koní,  a musí to být do týdne. Na Velký pátek zavedl kováře do hory, ten tam okoval všechny koně, po roce se s bohatstvím vrátil, opět na Velký pátek.

Téma:  Víra v záchranu národa jako poslední možnost přežití, víra v spravedlnost a záchranu.

Pramen:  František Lazecký: Dukátová stařenka

                 Velmi bohatá je škála četných pověstí historických, o historických osobách, událostech, o hradech a zámcích, jejich vzniku nebo o událostech, které se v nich odehrály.  Na rozdíl od pověstí démonických mezi nimi častěji najdeme příběh s bohatým a dramatickým dějem a zajímavými postavami.

O velikém skoku.  

Za vlády knížete Křesomysla vedla touha po zlatě a stříbře mnoho vesničanů k tomu, že opouštěli zemědělství a věnovali se rýžování nebo dolování drahých kovů. Vladyka Horymír z Neumětel si stěžoval knížeti, který přislíbil pomoc, ale nic neudělal, protože velice stál o drahé kovy. Hledači zlata se o Horymírových krocích dozvěděli,  zničili mu  zato jeho hospodářství a podpálili jeho  tvrz. Horymír se zachránil v lese díky Šemíkovi. V odvetu pak zasypal všechna díla a doly. Křesomysl ho za to odsoudil k smrti, ale Horymír se zachránil díky Šemíkovi, který dokázal skočit z vyšehradské skály na protější břeh Vltavy. Křesomysl pak Horymírovi odpustil, neboť měl za to, že je pod ochranou bohů. Šemík však po onom skoku chřadl až zahynul.

Téma: Petiškovo zpracování známé pověsti klade důraz na důsledky "zlaté horečky" v ekonomice, na otázku, zda dát přednost naději na rychlé zbohatnutí, anebo soustavné produktivní práci;  na knížecí věrolomnost a podléhání zištným motivacím, na problém násilí a agrese. Není to tedy jen příběh o mimořádném sportovním výkonu Horymíra s Šemíkem.

Pramen:   Eduard Petiška: Z pokladnice příběhů království českého

       Další skupinu tvoří pověsti městské, ale s výjimkou Prahy a Brna jsou dost málo početné.

Pražské pověsti dokonce mají své klasiky a specialisty mezi autory    - Josef Svátek, Václav Vladivoj Tomek, Adolf Wenig, Popelka Biliánová, ze současných autorů Magdalena Wagnerová. Z pražských pověstí není nutné uvádět ty notoricky známé, jako je Faustův dům nebo Golem, ani strašidla, jako jsou zazděné jeptišky nebo bezhlaví rytíři. Ovšem  ani  tak není možné vyčerpat aspoň všechny typy pověstí, natožpak všechny příběhy.

Pokušení v Emauzích

Benediktinský klášter Emauzy, jinak Na Slovanech, založil Karel IV. A určil, že se v něm mají mše sloužit v češtině. Benediktinští mniši byli proslulí svou skromností a zbožností, a to se nelíbilo Lucienovi. Poslal proto jednoho čerta, aby to napravil. Čert se vydával za mnicha, přijal v klášteře práci pomocného kuchtíka, ale brzy hlavního kuchaře otrávil a nastoupil na jeho místo. Mnichy živil bohatě a podstrkoval jim jídlo bohatě okořeněné, víno a mniši byli čím tál tlustší, línější a poživačnější. Až jednoho dne opat kláštera zcela náhodně vyslechl rozhovor kuchaře s jiným čertem a pochopil, oč jde. Vtrhl do místnosti a udělat velký kříž, oba zmizeli a mniši se vrátili k své střídmosti a zbožnosti.

Téma: Je snadné naletět a podlehnout svodům.

Prameny: Vladimír Hulpach: Báje, legendy a pověsti staré Prahy – Julius Košnář: Staropražské pověsti a legendy, Dagmar Štětinová: Pražské pověsti, legendy a zkazky

Židovské město

K nejvýznamnějším historickým postavám židovského města patřil Mordechaj Maisl, který byl primasem ghetta a „hradním Židem“ Rudolfa II., který mu udělil privilegium, že jeho majetek zdědí jeho potomci.  Maislův pohřeb se konal za účastí Rudolfa II., Ale císařští úředníci zabavili zabavení jeho dědictví. Pověst o Mordechaji Maislovi vypráví o jeho zbohatnutí.  Rabi Jicchak  se  při své cestě lesem setkal se skřítky, kteří mu prozradili, že najde poklad, až se jeho dcera provdá. Rabi Jicchak nastražil zlaté mince, které sebral chudý kluk Mordechaj, který pak  žije v rodině Jicchakově a ožení se s Jicchakovou dcerou Sulamit. Rabi Jicchak se pokoušel bez úspěchu  najít slibovaný poklad. Mordechaj se se ženou odstěhoval, uskutečnil obchody a zbohatl., Postavil dvě  synagogy, radnici  a nechal v ghettu vydláždit ulice.  Maisl  smrtelné posteli přikázal ženě, aby dala peníze rabimu Löwovi pro chudé, žena odmítla, ostatně majetek zabavila císařská kancelář.

Téma: Ani věštba nezajistila Jicchakovi poklad, ten vězel v práci jeho zetě.

Pramen: Alois Hofman – Rennate Heuerová: Ze židovského ghetta

Genenda.

V době, než vzniklo ghetto a pražští židé bydleli pod Vyšehradem, přišel jednoho dne k chatzanovi (nižšímu duchovnímu) Adlerovi mladík jménem David, který se u něj chtěl učit. Adler ho přijal, mladík velmi dobře prospíval a navíc se zamiloval do jeho dcery Genendy, která jeho lásku opětovala, a otec souhlasil se svatbou. Jenže v den svatby se dostavil mladý rytíř, křesťan, který přiznal, že se vydával za žida, aby se mohl přiblížit Genendě a získat ji. Otec protestoval, věc přišla k soudu, Adler nechtěl ustoupit a šel do vězení, kde trpěl, dokud nepodepsal souhlas se svatbou dcery. Ta se za mladíka poslušně provdala, aby otec mohl jít z vězení, ale pak se utopila.

Téma: Do krajnosti dohnaná věrnost víře, nepřekonatelnost propasti mezi nimi, i Genenda nakonec dá přednost víře a zájmu otce, ačkoli mladíka miluje.

Prameny: Magdalena Wágnerová: Příběhy ze staré židovské Prahy

Poklad v kostelníkově domku

O někdejším domku kostelníka na Vyšehradě se vypráví, že v něm byl nalezen a vyzvednut poklad. Ten poklad hlídal původně beznohý muž c režné kutně. A na místě, kde  by měl nohy, se objevoval oheň, hořely tam peníze. Kostěnice mu tam zapálila světýlko a hlídač k velké úlevě kostelnice zmizel. Ale kostelník měl jiný záměr, kostelnici nařezal a na no ji zavíral do márnice. V domku na místě onoho ohně kopal. Když se kostelnice z márnice dostala ven, viděla, jak kostelník poklad vykopal, vykřikla, a muž jí opět nařezal. Jak to bylo dál, pověst neříká, snad  to kostelnice roznesla – kdo ví.

Téma:  Manželské rozepře mohou být kruté, zvlášť když je obava, že se tajemství roznese. Ale jako to vlastně mohlo skončit?

Pramen: Popelka Biliánová: Pověsti vyšehradské

  O paláci Kinských na Starém Městě pražském

Palác stavěl v první polovině 18. století Kilián Ignác Dientzenhofer pro hraběte Golze a dokončoval ho další barokní stavitel Anselm Lurago (Kinským byl prodán až tři roky po dokončení). Podle pověsti na radu Dientzenhoferovu stavebník souhlasil s porušením stavební čáry a vysunul průčelí o tři sáhy kupředu a vytvořil tak prostorný balkón, který se o dvě století později stal místem, odkud pronášel projev Klement Gottwald v únoru 1948 a v roce 1990 Václav Havel promlouval se zcela opačným poselstvím. Hrabě Golz nemohl legální cestou získat stavební povolení na takto koncipovanou stavbu, a proto podplatil tři radní, když to na ně prasklo, byli za úplatnost popraveni.

Téma: Závazné pravidlo o respektování stavební čáry, které platilo v českých zemích od středověku, bylo porušeno, nicméně tím vznikl další, reprezentativní prostor balkónu. Jakou funkci může mít balkon v politice a historii (např. listopad 1989 a balkóny)?  Které kritérium je důležitější, dodržení platné normy, nebo záměr a vidění umělce?

Pramen: Julius Košnář: Staropražské pověsti a legendy

Strašidla Pražského hradu

Několik příběhů z knihy Pražská strašidla a všemožná zjevení, vázaných na Pražský hrad a většinou i na řemesla a povolání, která jsou s prostředím Hradu souvisí.

Bílá paní od Bílé věže – v době Marie Terezie byla v Bílé věži uvězněna žena, která zavraždila svého starého manžela, a byla popravena; její duch bloudí v okolí Bílé věže.

Tajemný zvoník – mistr na svatbě katedrály donutil řemeslníka vystoupit do výšky a ten se zabil; jeho přízrak zvoní u s. Víta na umíráček.

Zakletý mistr Jindřich – po hradě bloumá duch kuchaře Jindřicha, který se nikdy nedočkal uznání kvality své práce.

Zlatý Johanes – v okolí Mihulky bloudí duch alchymisty z doby Rudolfa II., který byl za svoje podvody popraven.

Zjevení zlaté uličky – v Zlaté uličce lze potkat ducha někdejšího zlatníka, který pomohl uprchlému vězni a byl za to odsouzen do vězení, kde zemřel.

Věčný hvězdopravec – astrolog Rudolfa II. se zamiloval a přestal plnit svoje úkoly, byl vsazen do vězení, a když zjistil, že ho dívka opustila, zemřel ze zoufalství, jeho duch hledá na hradě svou milovanou.

Bludný klíčník – Rudolfovi II. oddaný klíčník se po smrti císaře zhroutil, a když měl předat klíče nástupci, spáchal sebevraždu; za to, že si sáhl na život, musí na hradě sloužit do skonání věků.

Přízrak na Zámeckých schodech – v Praze žijícímu bohatému Italovi se stýská pro jeho někdejší funkci trubače a nabídne, že bude troubit v altánku, ten ale využívá správce pro své zálety, a proto Itala hrubě odmítne. Horkokrevný Ital ho zabije a zato musí jeho přízrak strašit na Zámeckých schodech.

Knížka obsahuje i stručné vysvětlení historických okolností stavby Hradu, jeho jednotlivých částí, vlády Rudolfa II. a další historické okolnosti.

Téma:  Život na Pražském hradě v různých obdobích (případně lze zúžit na dobu Rudolfa II,.) a osudy lidí různých profesí, vázaných na hrad a císařský dvůr.

Pramen:  Magdalena Wagnerová: Pražská strašidla a všemožná jiné zjevení.

        

           Z brněnských pověstí vynechme ty, které mají v městě své dostupné památkty – kolo a draka – zvláštní tradici (zvonění poledne v 11 hodin). Mezi slavnými osobnosti v brněnských pověstech jsou jak Napoleon, tak  slavní  vězňové na Špilberku -  pandur Trenk a Babinský.  Několik pověstí se týká, jakio je  Marie Terezie ebno Jiosef II.  Démonické bytosti, zejména ty přírodní, jako jsou vodníci a skřítci,  se v Brně prakticky nevyskytují. Zato důležitou roli hrají kláštery.

 Praporková věštba

Královna Eliška Rejčka, která žila  na konci života na Špilberku, se  rozhodla založit klášter a místo  pro jeho stavbu určila tím, že hodila z hradeb Špilberku tři praporky. Kam padnou, tam bude klášter stát.  Dva praporky odnesl vítr, třetí padl na úbočí Špilberka na Starém Brně. R. 1323  tam byl  položen základní kámen kláštera cisterciaček, který Eliška Rejčka bohatě obdarovala. Další zanesený praporek skončil v Komíně a  tam založila kostel. Pohřbena je  v starobrněnském klášteře.

Téma: Ovdovělé královny často dožívaly v klášteře, a proto si je předem budovaly. Ostatně šlechtická žena  ve středověku měla pro svůj život na vybranou ze dvou možností – buď se vdát a rodit následníky, nebo vstoupit do kláštera.

Dominikánské věže

Tajemný příběh dvou dominikánů, kteří  během své cesty  pozdě večer hledali nocleh a našli ho v osvětleném klášteře, kde byli uvítáni,  pohoštěni  a obdarováni.  Ale když ráno nasedli do vozu, budova se za nimi zřítila. Bohaté dary  našli jen v tom, co otevřeli  až doma. Převor kláštera se pak dočetl, že na tom místě stával hrad Templštýn, za války zničený. Jednou za sto roků se  opět objevuje.

Téma: Kouzelné dary a poklady obvykle obdarovanému zůstanou, jestliže projeví trpělivost a dokáže odložit splnění potřeby vědět, co dostal.

        Několik pověstí se týká hradu Veveří:

O založení hradu Veveří

Vévoda Konrád zabloudil v lese a veverky ho dovedly k poustevníkovi. Ráno si prohlédl skálu nad poustevnou a  založil na ní hrad. Další příběhy hradu Veveří se týkají pokladu na Veveří a  za živa zazděné ženy, kterou se podařilo vysvobodit.

Téma: I hrady mají své „životopisy“.

Jak řezník zabil draka.

Za Brnem na kopci směrem k Slanině se usadil drak, požíral dobytek a drůbež. Místní se na něj vypravili, ale brzy je hrdinství přešlo, nezvládla to ani setnina vojska. V okolí Brna bylo zle. Až jednoho dne přišel vandrem řeznický tovaryš, vyžádal si čerstvou volskou kůži a vápno, to zašil do kůže a předhodil drakovi. Drak to sežral, šel se napít, vápno se hasilo a drak zcepeněl. Na památku ho pověsili do průjezdu staré brněnské radnice.

Téma: Odvaha a hrdinství spojené s chytrostí.

Pramen všech brněnských pověstí: Oldřich Sirovátka - Marta Šrámková: Živá voda

Obsah