Mytologie a rytířství

Napsal uživatel evamachkova dne Po, 11/26/2018 - 11:22

 

    Díky Eduardu Petiškovi a jeho po víc než půl století vydávané knize Starých řeckých bájí a pověstí, a do jisté míry i vlivem někdejší tradice výuky staré řečtiny na gymnáziích, se docela dobře vyznáme v řecké mytologii. Souvisí to také s tím, že řečtí bohové měli velmi lidské vlastnosti a zájmy a proto v jejich příbězích nacházíme témata, která se nás bezprostředně dotýkají. Ale není to jediná mytologie, která je schopna nás oslovit současnou mládež: Mezopotámie, Egypt, Starý zákon či Indie, Čína patří k těm, které jsou v češtině dostupné, a lze v nich také najít, i když ne v té šíři a množství, látky pro naši dobu.   Starším dětem a dospívajícím mohou nabídnout širší rozhled po kulturách Evropy a Asie, jinak řečeno „starého světa“.

Mnohé z příběhů jsou ovšem poměrně náročné pro realizaci v dramatické výchově. Bývají rozsáhlé a vyžadují často dost vysvětlování o reáliích doby a historických souvislostech, a ty má učitel, který lekce vede, znát. Proto zde uvádím jen  několik příkladů jako ukázku a odkazuji na Příběhy dávných časů, které základní informace obsahují a uvádějí i další látky a náměty. A konečně u některých kultur je třeba se vypořádat se jmény a názvy, často dlouhými i krkolomným a pro práci si je poněkud zjednodušit.

V úvodu tři velké postavy starověkých mytologií.

 

Epos o Gilgamešovi

Nejstarší, sumerská verze příběhu pochází z doby kolem r. 2500 př. n. l. Hrdina příběhu, král městského státu Uruku, byl pravděpodobně historickou osobností a  žil asi ve 26. století př.n.l. Hradby města Uruku, které se v eposu zmiňují, archeologové našli. Hlavní osu příběhu tvoří Gilgamešovo hledání nesmrtelnosti, když se nemůže vyrovnat se smrtí blízkého přítele. Hledání je marné, protože nesmrtelnost vyhrazena pouze bohům.

Témata: Přátelství a spolupráce, poznání smrti blízkého člověka a vyrovnávání se s ní, hledání nesmrtelnosti, její nalézání v díle, které přetrvá člověka.

Prameny: Lubor Matouš: Mýty staré Mezopotámie, Vojtěch Zamarovský: Gilgameš, Jiří Tomek: Bohové a faraóni

 

Sinuhet

Vlastní životopis egyptského dvořana, který  uprchnul  z Egypta obavy následků vraždy faraona.  Prodělal náročné období hledání  nové existence, stal se dokonce králem v malé zemi na území dnešního Izraele, vždy ochotně pomáhal všem obchodníkům z Egypta. Prožije bohatý život v cizině, prokázal schopnost zvládat i obtížné situace a vypořádat se se svým vlastním životem a  na konci života se vrátil dom a byl vřele uvítán.

Téma: Zbrklý útěk, strach se vrátit, nejistota, stesk po domově, ale schopnost překonat překážky, obstát v životě. Příběh opatřil v starém Egyptě ke školní četbě jako příklad pro mládež.

Prameny: Sinuhet – překlad s komentářem, Vojtěch Zamarovský: Sinuhet – převyprávění + historické reálie

 

Krišna

 V Bradžsku vládne krutý král Kansa, jemuž je určena věštba, že ho zabije osmé dítě páru, který má právě svatbu. Kansa pak nechá zabíjet všechny jejich děti, zachránit se podaří až sedmého Balarámu a osmého Krišnua. Krišna vyrůstá v cizí rodině, u pastýře Nandy a jeho ženy Jašódy. Kansa za ním neustále posílá různé zloduchy v přestrojení, ale Krišna je všechny odhalí a zlikviduje. Popudí boha Indru, ale  ten   pochopí, že Krišna je výjimečný a jde se mu poklonit. Když nastane čas zabít Kansu, Krišna s Balarámou se vypraví do města i s dalšími lidmi. Kansa se třese hrůzou, ale vyhlásí souboj, a  Krišna a Balarámou  v boji zvítězí a Kansu zabijí.

 Téma Krišna patří ke  klíčovým postavám indické mytologie jako jedno z nejdůležitějších vtělení Višnua a jeho postoje a jednání, jeho mimořádná osobnost,  tvoří téma příběhu.

Pramen: Vladimír Miltner: Mahábhárata aneb Velký boj, Příběhy bájné Indie, Jana Martínková: O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech

Mezi starořeckými mýty najdeme příběhy o dlouhých a strastiplných námořních cestách. Řekové žijící na ostrovech a poloostrovech se přirozenou cestou stávali i mořeplavci, a to v době, kdy neexistovaly prostředky navigace, sextanty a kompasy,  kdy  dokonce nebyly ani majáky.  Nejslavnější  je Homérova Odyssea, patří však k nim i Argonauti a  Aeneida. Cesty starých Řeků  trvaly celá léta, neboť si počasí s jejich loděmi neomezeně hrálo.  Vcelku by tyto eposy vydaly na dlouhodobý projekt, ale lze z nich vybírat jen některé epizody  nebo se omezit na základní dějový rámec.

Argonauti

Příběh dobrodružného  putování početné skupiny řeckých hrdinů v čele s Iasonem za Zlatým rounem. Propluli (s řadou zastávek) podél severního pobřeží Malé Asie do Kolchidy (dnešní Gruzie), jejíž král Zlaté rouno vlastnil. Z lásky k Iasonovi králova dcera Medea otce zradila, Argonautům kouzly pomohla  získat Zlaté rouno a pak s nimi uprchla do Řecka. Druhá část příběhu se odehrává již v Řecku. Iason Medeu opustil kvůli jiné ženě a ona se mu pomstila tím, že zavraždila jejich společné děti (viz Euripidova Medea):.

Témata: Společenství hrdinů, jejich vzájemná pomoc; morální dilema Medey, která se rozhoduje mezi otcem a milencem a pro milence otce zrazuje; její oběť je nakonec marná – manžel si najde jinou ženu, Medei zazlívá, co udělala, i když to bylo kvůli němu. Součástí látky může být starověká plavba bez navigace a  starověký  zeměpis.   -   

Prameny:  Eduard Petiška: Staré řecké báje  Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti, Apollónios Rhódský: Argonautika.

 

Aeneis

Aeneas opouští Tróju po jejím dobytí Řeky a vydává se na dlouholetou plavbu, aby pro sebe i ostatní našel novou vlast. Spolu s dalšími účastníky prožívá řadu komplikací a zdržení, na jistou dobu zakotví v Kartágu a Aeneas žije s tamní královnou Dido, ale  pak se znovu vydají na cestu. Až na jejím konci  dorazí do Latia, kde v ústí Tibery založí Řím (jedna ze dvou verzí o založení Říma).

Témata: Odpovědnost za nalezení domova a stabilizaci životních podmínek skupiny, která válkou přišla o vlast, téma opuštění původního domova a migrace.

Pramen: Vojtěch Zamarovský: Aeneas

          

           Mytologie nabízejí i kratší příběhy, jako je  tento egyptský.

Výřečný venkovan

Drobný rolník Chunanup se vydá se zbožím do města na trh, cestou ho o všechno připraví bohatý sedlák Nejtemnacht. Venkovan se dovolává spravedlnosti u královského správce Rensiho, ten však nemá čas a jeho podřízení rozhodnou ve prospěch Nejtemnachta. Ale venkovan se nedá, mluví a mluví na svou obhajobu. Rensi s jeho výmluvností seznámí krále a nechává pak jeho řeč zapisovat pro královo potěšení. Teprve když venkovan vyjádří touhu raději zemřít, Rensi z králova příkazu rozhodne, že všechen Nejtemnachtův majetek připadne Chunanupovi a sedlák se stane obyčejným rolníkem na Chunanupových dosavadních polích.

Téma: Pro spravedlnost je třeba něco udělat, odměna přichází  za vytrvalost i za obdivuhodnou dovednost.

Pramen: Jiří Tomek: Faraóni a kouzelníci a Příběhy faraónů

              Bohatým zdrojem příběhů o lásce jsou Proměny Publia Ovidia Naso, které jsou ostatně  bohatým  ramenem i  mnoha jiných  námětů. V naprosté většině obsahují témata věčná a stále aktuální, například příběhy Narkissos a Écho, Perseus a Andromeda nebo Pýramos a Thisbé. Patří k nim i příběhy lásek neopětovaných a necitlivě vymáhaných, které v moderní době označujeme jako „stalking“.[1]

Apollón a Dafné

Apollón dal Érotovi dar – člověk, který je zasažen jeho šípem, propadne lásce. Éros prvním šípem zasáhl právě Apollona, a ten se zamiloval do nymfy Dafné. Ale ona jeho lásku nesdílela, naopak ji jeho naléhání natolik obtěžovalo, že požádala svého otce, boha vodních toků, aby jí pomohl. Ten ji proměnil ve vavřín a zoufalý Apollón objal strom, v němž cílil ještě bušení dívčina srdce. Rozhodl se, že aspoň jeho listy bude nosit navždy.

Téma: City nelze vynutit a jsou-li vynucovány a milovaná bytost pronásledována, vede to jen k neštěstí a únik může být velmi bolestný.

Prameny: Publius Ovidius Naso: Proměny  nebo Vladimír Hulpach: Bájné dvojice z Proměn

Ke klasickým a dobře známým příběhům z řecké mytologie patří i další, které převyprávěli Petiška, Mertlík i Hulpach.

 Filemón a Baukis

 Jednou putovali  Zeus a Hermés po zemi a v jedné osadě nenašli nocleh v žádném z bohatých domů, pohostili je a ubytovali až na kopci žijící chudí staří manželé  Filemón a Baukis. Bohové pak potrestali v údolí žijící netečné a nepohostinné bohatším, že zaplavili údolí vodou a   chatrč Filemóna a Baukidy přeměnili v  palác a nabídli jim splnit přání – přáli si, aby nepřežili jeden druhého a bozi jim to splnili.

Téma: Opravdová láska, spočívající v pevném soužití, se pojí s ochotou  pomáhat druhým.

Pramen: Vladimír Hulpach: Bájné dvojice z Proměn

Vždy aktuální jsou vztahy mezi dospívajícími a rodiči.

Epafos a Faëthon

Faëthonovými rodiči byli bůh slunce Hélios a víla Klymené, provdaná za pozemského krále. Faëthona ostatní chlapci, zejména jeho přítel Epafos, dráždili posměšky, že si otcovství Héliovo jeho matka vymyslela. Faëthon si proto na matce vymohl, aby mu zprostředkovala setkání s Héliem. Otec ho vřele přivítal a slíbil, že mu splní jakékoli přání, ale vyděsil se, když Faëthon žádal, aby směl jeden den řídit sluneční vůz po obloze. Hélios se radil s čtyřmi ročními obdobími, co má dělat, každý z nich radil něco jiného a Héliovi se syna od jeho nápadu odvrátit nepodařilo. Moc neposlouchal otcovy rady a řídil koně nezkušeně, ti to poznali a využili nečekanou svobodu. K zděšení bohů zamířili příliš nízko a slunce spálilo zemi, lidé v Africe zčernali a vytvořily se pouště. Zoufalí bozi probudili Jupitera, a protože Neptun neměl vodu k hašení, musel Jupiter srazit šíleného jezdce bleskem, jehož pohřbila  zoufalá matka.

 Věčné téma vzpoury dospívajících proti rodičům, vyprovokované zlomyslností vrstevníků, a neblahé následky lehkomyslnosti adolescenta.

Prameny:  Věra Adlová, Proměny lásky, Publius Ovidius Naso: Proměny, Rudolf  Mertlík: Starořecké báje a pověsti

 

Bohatý zdroj látek  najít v hinduistické mytologii. Příběhem lásky je především epos Rámájána, převyprávěný pro děti a mládež Hanou Preinhalterovou pod názvem O statečném Rámovi a věrné Sítě - klasický indický příběh manželské věrnosti i v obtížných podmínkách, vyprávějící o osvobození unesené ženy a porážce uchvatitelů za pomoci krále opic Hanumana. Četné příběhy lásky a manželství nabízí i druhý a podstatně rozsáhlejší epos Mahábhárata. Spletitý a v originále neobyčejně rozsáhlý příběh  o bratrovražedném boji mezi Pánduovci a Kuruovci pro práci v hodinách dramatiky není schůdný, ale   lze z něj vybírat vložené příběhy, jako je výše uvedený příběh Krišny, nebo dva další o ženských postavách.

 

Sávitrí

Příběh   princezny, která  si sama najde ženicha Satjavanta, který žije  se  svým lepým otcem v lesní poustevně, králem bez trůnu. Světec předpoví, že Satjavant do roka zemře, Sávitrí si ho přesto vezme. V určený den jde Sávitrí se Satjavantem do lesa, a ten v lese náhle onemocní a zemře.  Sávitrí  spatří boha smrti Jamu, který odnáší duši Satjavntovu,  následuje ho. Jama ji posílá zpět, ale ona se nedá odradit, vysvětluje mu svou dharmu. Jama jí splní přání, s výjimkou oživení manžela – Sávitrí si přeje, aby tchánovi vrátil zrak. Jama ji posílá domů, ale ona v cestě pokračuje. Druhé přání – vrátit tchánovi království, stále se nedá odehnat, Jama jí splní třetí přání – její otec je bez potomků, nechť má sto synů. Čtvrté přání – kromě života manžela: nechť máme já a Satjavant  sto synů. Páté přání – již bez výhrad: ať ožije Satjavant, aby předchozí slib byl pravdivý. Uspokojila Jamu slovy plnými dharmy. Sávitrí se vrátí k mrtvole svého muže a on ožije. Mezitím tchán opět vidí, další den přijde zpráva, že se mu vrací království, pak se naplní i sto synů jejího otce.

Tématem je oddanost Sávitrí, spojená se schopností pro zachraňovaného něco konkrétního udělat a obětovat se především pro druhé.

Pramen:  Vladimír Miltner: Příběhy bájné Indie

 

Šakuntala

Příběh, jehož některé motivy se objevují v evropských pohádkách. Král Dušjanta se na lovu dostane do poustevny kajícníka Kanvy a zamiluje se do jeho schovanky Šakuntaly, která je dcerou božského žrece Višvámitry a nebeské víly Ménaky. Král se s Šakuntalou ožení jedním z osmi uznávaných způsobů sňatků, a to po způsobu polobohů gandharvů, tj. vyspí se s ní.  Po několika dnech je odvolán zpátky do paláce a dá Šakluntale prsten jako zásnubní dar. Krátce na to poustevnu navštíví popudlivý a ješitný žrec Durvásas, který Šakuntalu prokleje, protože si ho hned nevšimla. Brzy nato Šakuntala zjistí, že je těhotná a se souhlasem Kanvy se vypraví za králem. Cestou ztratila jeho prsten, král ji nepoznal a odmítl ji jako vyděračku. V těžké chvíli Šakuntalu odnesla do bezpečí její matka, víla Ménaka. Teprve pak se najde prsten, který spolkla ryba, když se dívka koupala, a král se na ni rozpomene.  Po čase je  Dušjanta povolán králem bohů Indrou, aby mu pomohl v boji proti démonům. Při zpáteční cestě na zem se  zastaví v horách u žrece Maríči a setká se tam se malým chlapcem Bharatou, vše nasvědčuje tomu, že je to jeho syn. Dušjanta si odvede ženu i syna.

Téma  lze hledat v lásce Šakuntaly, která je schopna překonat překážky.

Pramen: Vladimír Miltner: Mahábhárata, aneb Velký boj, 1 část

          Zvláštní kapitolu mezi starověkými látkami  tvoří Starý zákon, východisko jak křesťanství, tak islámu a judaismu. V evropské kultuře má zásadní význam pro každého, bez ohledu na vyznání a víru, protože křesťanství tvoří základ naší kultury a civilizace, etiky a práva. Jeho příběhy tvoří součást našeho povědomí i v případě, že jsme Starý zákon nečetli nebo ho je letmo prošli, neboť tvoří i řádu úsloví a metafor běžně užívaných, jimž  by měl každý dobře rozumět.

           Během 90. let vyšlo několik „biblí pro děti“, obsahujících  výběr příběhů.  Bylo by zbytečné sahat po nich, když máme v české literatuře dílo již klasické - Biblické příběhy Ivana Olbrachta. 1. vydání vyšlo v roce 1939, ve SNDK byly Biblické příběhy vytištěny  poprvé 1958, ale  knihy byly uloženy ve skladech a prodávány až o několik let později, v souvislosti s politickým a ideologickým uvolněním šedesátých let. Olbrachtova kniha obsahuje celkem 30 příběhů, velmi věrně sledujících vyprávění Bible, ale spojující příběhy  z různých oddílů biblického textu v jeden celek. Olbrachtův jazyk je  stylizovaný, s archaickými prvky, blízký jazyku Bible. Dalším literárně hodnotným převyprávěním jsou Příběhy z Bible  vydané v r. 1991. Autorem příběhů ze Starého zákona je Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea, novinář, spisovatel, diplomat, příběh Nového zákona převyprávěla Zuzana Holasová, redaktorka Albatrosu. Kniha obsahuje  32 příběhů ze  Starého zákona  a 12 kapitol z Nového zákona. Také Eduard Petiška Příbězích, na které svítilo slunce (resp. Příbězích ze starého Izraele) převyprávěl  14 příběhů.  Na rozdíl od Olbrachta beletrizuje, takže  někde vnáší vlastní prvky, např. do Noemovy archy se vnutí i Lež a Kletba. Od Olbrachta se  liší  některými drobnými detaily a jazykem.

Několik málo příkladů.

Kain a Ábel

Příběh synů  Adama a Evy,  zemědělce Kaina a pastevce Ábela.  Oba přinesli Hospodinu obětní dar,  Kain plodiny země, Ábel  z  prvorozených ovcí. Hospodin  shlédl jen na Ábelovu oběť, Kain se rozhněval a zabil Ábela. Hospodin ho proklel a vyhnal ze země, bude psancem na zemi, poznamenal ho, aby ho nikdo nemohl  zabít.

Téma:  Ivan Olbracht komentuje Hospodinovo rozhodnutí, že Kaina nesmí nikdo zabít: „Neboť nešlechetný po všechny své dny sám bolestí se trápí, skrývá se před mstitelem a zvuk strachu jeho jest v jeho uších i v čas pokoje… A jeho hrůza… doléhá na něho stále silněji“

Pramen:  Ivan Olbracht: Biblické příběhy

Sodoma a Gomora

Obě bohatá města se vyznačovala tím, že jejich obyvatelé žili v přepychu, byli pyšní, bezcitní, poživační. Hospodin se s dvěma anděly vydal na cestu a zastavil se u Arama (Abraháma) v jeho stanu. Slíbil mu, že města nezničí, jestliže v nich najde aspoň deset spravedlivých. Andělé se do města vydali, přijal a ubytoval je Abrhámův synovec Lot, všichni ostatní obyvatelé chtěli na oba pocestné zaútočit a zachovali se nepřátelsky i k Lotovi, kterého považovali za cizáka. Hosté pak řekli Lotovi, aby s celou rodinou odešel. Druhý den Hospodin na města dštil oheň a síru, Lotova rodina doputovala do sousedního městečka, ale jeho žena se obrátila,  a když spatřila hořící města, proměnila se v solný sloup.

Petiška  rozvádí chování Sodomských k příchozím, krátí naopak situace jednání Hospodina s Abrahámem  i odchod Lotovy rodiny ze Sodomy.

Jádrem tématu může být  buď životní styl založený na hedonistickém užívání příjemných stránek života (Olbracht), anebo xenofobie a šikana cizích osob (Petiška).

Prameny: Ivan Olbracht: Biblické příběhy, Eduard Petiška: Příběhy, na které svítilo slunce

 

Příběh Josefův

Téměř román o řadě epizod a lze jej uplatnit vcelku, anebo z něj vybrat některé části se samostatnými tématy. Jákob měl celkem 12 synů, nejvíce miloval předposledního Josefa a nejmladšího Benjamina. Josef uměl vykládat sny a podle toho, co se mu zdálo, bylo předurčeno, že jednou ovládne bratry. Ti ho proto nenáviděli a prodali ho do Egypta jako otroka. V Egyptě sloužil Josef v domě Pětiarový, jehož žena se ho pokusila  svést, a když neuspěla, obvinila ho z pokusu o znásilnění. Putovat dá Josefa vsadit do vězení, Josef se osvědčí jako vykladač snů a předpovídá faraónovi sedm let úrodných a sedm hladových,  stane se správcem státních zásob. V této pozici ho navštíví jeho deset starších bratrů, aby nakoupili potraviny pro  svou rodinu. Josef se jim nedá poznat a vystavuje je zkouškám a až  poté, co přivedli nejmladšího Benjamina, se jim prohlásí. Nakonec do Egypta přijde i Jákob.

Závažná témata nabízí zejména první epizoda a závěr příběhu. Opět je tu problém sourozeneckých vztahů vyvolaný tím, že otec preferuje Josefa a do značné míry i Benjamina. Jednání bratrů nakonec uvádí Josefa do dilematu – pomstít se, nebo odpustit;  odpouští, ale toto odpuštění není nijak jednoduché.

Prameny: Ivan Olbracht: Biblické příběhy, Leo  Pavlát – Zuzana Holasová: Příběhy z Bible

 

Král David

Klíčová osoba biblických dějin. Po vítězství nad Filištínskými, jehož byl strůjcem, stal se David oblíbencem krále Saula, ale protože byl u lidu mimořádně oblíbený, Saul na něj začal žárlit. Pokusil se ho zničit zdánlivě nesplnitelným úkolem, ale to se mu nepodařilo. David se oženil se Saulovou dcerou a dlouhou dobu se před králem skrýval, později se usmířili. Když král Saul i jeho tři synové padli v boji, stal se králem David, který porazil všechny nepřátele Izraele. David se ale dopustil hříchu, zamiloval se do Betsabé, ženy Uriášovy. Aby ji získal, nechal Uriáše poslat do boje na jistou smrt. Hospodin ho pak potrestal tím, že nechal zemřít syna, kterého měl s Betsabé. Ale tím hněv Hospodinův nebyl usmířen – z dřívějších manželství měl David další syny, třetí Absolón, sebestředný sobec, zvraždil nejstaršího Amnona. David mu odpustil, ale Absolón toho zneužíval, proto ho David zavrhl. Když ho později vzal na milost, Absolón se zmocnil vlády a Davida vyhnal. V boji nakonec zvítězil David a jeho přívrženci a Absolóna proti přímému příkazu Davidovu zabili. David vládl čtyřicet let, a když jako sedmdesátiletý zemřel, vlády se ujal Betsabin syn Šalamoun.

Příběh nabízí četná témata, jejichž osu tvoří osud výjimečného jedince, který budí nejen obdiv a lásku, ale také závist a nenávist konkurentů. Sám je schopen odpuštění, ale setkává se s nevděčností a zradou. Láska k ženě ho však dovede k nečestnému jednání, za něž je pak trestán na svých dětech. Ač má mnoho zásluh a předností, Hospodin jeho jediný vážný prohřešek  bez trestu nenechá,  za vše se musí platit.

Prameny: Ivan Olbracht: Biblické příběhy, Leo  Pavlát – Zuzana Holasová: Příběhy z Bible

 

Královna Ester

Příběh  se odehrává mezi Židy rozptýlenými v království perském, v městě Súzách.  Ester žije u svého strýce a pěstouna Mardochea (Mordokaje). Pro její krásu si ji zvolí za manželku perský král Asverus či Achašvéroš (zřejmě Xerxes), aniž si uvědomuje její původ. Pěstoun ji chodí pravidelně navštěvovat a jednou vyslechne dva komorníky, kteří chtějí krále zavraždit. Prostřednictvím Ester krále varuje a zachrání mu život. Králův vezír Aman (Haman) chce vyhladit všechny  Židy v zemi,  zvlášť zaujatý je proti Mardocheovi, pro nějž nechá postavit šibenici. Ester uspřádá tři hostiny pro krále a Amana, mezitím král zjistí, že Mardocheus nebyl za záchranu jeho života odměněn. Aman sám se vyjádří, jak se má naložit s mužem, kterého chce král poctít, je pak zaskočen poctou tomu, koho chtěl zničit. Ester vysloví  přání, které jí král chce splnit – aby byli zachráněni Židé v říši. Král nechá pověsit Amana na připravenou šibenici, Esteřin lid je zachráněn a na oslavu této záchrany se slaví židovský svátek púrim.

Příběh lze spojit s tématem intrikánství, xenofobie, zpupnosti dvořana a statečnosti dívky, která chce zachránit své lidi, ač sama dost riskuje. S moderními dějinami lze spojit onu přípravu rozsáhlého pogromu na Židy žijící už tehdy v diaspoře.

Prameny: Ivan Olbracht: Biblické příběhy, Leo  Pavlát – Zuzana Holasová: Příběhy z Bible

              Z kultur Západní Indie a Dálného východu se vybírá dost obtížně pro odlehlost jejich filozofií i literárních postupů, bylo by však škoda  nezmínit se o nich.  Mezi mytologickými příběhy Vietnamu najdeme zvláštní příběh nazvaný Jak vznikly různé národy. Začíná potopou, kterou přežily jen dvě děti, sourozenci Mai a její mladší bratr O. Jak dospívali, pochopili, že nemohu žít v jedné chýši, ale přesto se vždy probudili společně. Způsobil to Nebeský císař, který je donutil, aby spolu plodili děti a zachránili tak lidstvo. Když jejich početné děti vyrostly, rozešly se do světa a založily různé národy.

  Dost bohatá je čínská mytologie. Kniha Příběhy dračích císařů obsahuje několik desítek příběhů, ale styl, jímž je psána,  není příliš inspirativní pro dramatiku, chybí v něm jednání konkrétních osob „tady a teď“, což znamená, že pro uplatnění v dramatické výchově by vyžadovaly  radikální  zásahy, a hlavně  tvořivý, velmi samostatný  přepis.

Deset sluncí a Střelec I

Kdysi bylo deset sluncí - bratrů, kteří vycházeli jeden po druhém, každý den jeden. Vykoupaný ve slaném jezeře vyjížděl v kočáru taženém šesti draky, který řídila matka sluncí Si-che. Mladíkům  se to ale zprotivilo, vzbouřili se proti jednotvárnosti svého života a jednoho dne vyrazili na nebe všichni  najednou.  Radovali se a veselili ze své svobody, ale na zemi nastalo peklo, deset sluncí  najednou spálilo celou zemi. Vládce nebes, děd   deseti sluncí, proto vyslal  na zemi  Střelce Iho, aby zasáhl. Ten sestřeloval jedno slunce za druhým, ale když už zbývalo jen  jediné, Vládce nebes to zastavil,  protože lidé slunce potřebují.  Střelec I s manželkou Čchang-e se už za trest nesměl vrátit  zpátky na nebesa.

Téma: Vztah  svobody a odpovědnosti, potěšení a řádu; chaos vyvolává neštěstí a to  plodí další  pohromy.

Pramen: Čou Mej-žu – Ču Wej-chua: Příběhy dračích císař,

    Střelec I je hrdinou také  navazujícího příběhu nazvaného Jak Čcheng-e uprchla na měsíc.   K významným a pro čínskou mytologii charakteristickým příběhům patří Osm nesmrtelných se plaví přes moře. Čínští nesmrtelní jsou bytosti nadané nadpřirozenými vlastnostmi, původně historické osobnosti různých doba bájné postavy, které se staly bohy. Žijí na Ostrovech nesmrtelných, ale občas pobývají na nebesích, a každý z nich má svůj atribut –vějíř, meč, tykev, kastaněty, květinový košík, bambusovou tyč, flétnu a lotos. Představují taoistický řád volnosti a bezstarostnosti.  Příběh dokumentuje styl čínské mytologie a filozofie -  Nesmrtelní jsou veselí a podivínští a v neposlední řadě  nabízejí  exotický typ komiky a humoru.

       Ale vraťme se do Evropy. Velmi objemný je  finský epos nazvaný Kalevala, z něhož lze podobně jako z indické mytologie vybírat epizody, které tvoří samostatné příběhy, zde v převyprávění Vladimíra Hulpacha. Kalevala vnáší do této oblasti téma hrdinství, které je hlavním tématem epiky středověké, rytířské.

O mlýnku Sampo, Nové kantele

 Kalevalský kovář Ilmarinen kdysi vykoval pro severskou Pohjolu (Laponsko) zázračný mlýnek, který mele mouku. Mělo to být výkupné za nevěstu, ale tu přes splnění úkolu nezískal. Jeho bratr pěvec Väinämöinen mu po létech navrhne, aby se pro mlýnek vydali a získali ho zpět. Ilmarinen, reprezentant řemeslné dovednosti, ukuje zázračný meč. Cestou bratři najdou sosnový člun, Väinämöinen vyčaruje kouzelnou písní posádku a pak se k nim přidá třetí z hlavních finských bohatýrů jménem Ahti. Cestou uvíznou na hřbetě obrovské štiky, přemohou ji, snědí, a Väinämöinen z jejích kostí vytvoří kouzelný hudební nástroj kantele. V Pohjole hrdiny z Kalevaly přivítá tamní vládkyně Louhi. Mlýnek vydat nechce, ale Väinämöinen hudbou svého kantele všechny Pohjolany uspí a tři bohatýři pak společně získají mlýnek. Prchají s ním na lodi, ale Pohjolané se vzbudí hlasitým oslavným křikem a zpěvem Ahtiho. Královně Louhi pomohou královna mlh Udutar a vládce mraků Ukkar. Během plavby se utopí štičí kantele, svou loď hrdinové vyspraví, ale nakonec je přemůže loď pohjolská.  Podaří se jim srazit Louhi do moře, ale ona přitom strhne i mlýnek Sampo. Bohatství světa je navždy pohřbeno v moři.  Väinämöinenovi se podaří zachránit drobné kousky Sampa, které přinesou Finsku úrodu a bohatství, v Pohjole ale už navždy bude bída. Nakonec vytvoří Väinämöinen z břízy, dubových kolíčků a vlasů víly nové kantele, aby v zemi nechyběla píseň, tanec, radost.

Téma: Odhodlaný, hrdinský boj o pozitivní hodnoty, tvůrčí práce a její přínos lidstvu v podobě hmotných statků, poskytujících obživu, symbolizovaných mlýnkem Sampo, ale i kultury, umění, statků duchovních, jež představuje kantele.

Prameny: Vladimír Hulpach:  Hrdinové starých evropských bájí. Kalevala, překlad Josef Holeček,

          Vedle atraktivních  turnajů a rytířských cest obsahuje středověká hrdinská epika  i etický kodex rytíře. Vytýčení ideálu, maxima lidské morálky, odpovědnosti, věrnosti, statečnosti a schopnosti pomáhat  druhým lidem je přinejmenším  inspirující. Tradiční a vždy poutavou látku představuje cyklus příběhů o rytířích krále Artuše. Východiskem práce s dětmi je z četné literatury nejvhodnější zpracování Vladimíra Hulpacha,   rozdělené do dvaceti kapitol. Začíná trojskou válkou, Aeneovým založením Říma a odchodem jeho pravnuka Brita do Británie, jíž dal jméno. Vlastní Artušův příběh začíná v třetí kapitole jeho narozením, v dvacáté končí jeho smrtí po rozpadu společenství rytířů Kruhového stolu. Obsahuje i vložené příběhy: o Gawainovi a Zeleném rytíři, o Lancelotovi, Merlinovi, o Tristanovi a Isoldě, o Kilwichovi a Olwen, o Lohengrinovi a o hledání svatého Grálu. Jako jednadvacátá kapitola je zařazen doslov vysvětlující původ a historii artušovské látky i základní informace o rytířství. Vyprávění se soustřeďuje především na dobrodružnou, bojovou stránku příběhů, milostným příběhům se věnuje jen v nejnutnější míře. Záleží ovšem na tom, které epizody jsou pro práci vybrány, ale celkově lze téma celého cyklu stanovit jako rytířství a hrdinství, obětavost a odvaha, a v neposlední řadě i soudržnost i demokratičnost společenství Kruhového stolu.

       Rozkvět rytířské epiky nastal ve Francii ve 12. - 13. století jako  „písně o činech“, francouzsky chansons de geste, jejichž autory byli  profesionální dvorští hudebníci a zpěváci zvaní  trubadúři nebo truvéři, německy  minnesängři, v českém prostředí  žakéři. Písně  doprovázeli hrou na strunné nástroje. Pro děti a dospívající řadu látek převyprávěli moderní autoři pro někdejší edici Albatrosu Obnovené obrazy.

Dobytí města Nimes

Rytíř Vilém Oranžský,  se vracel z lovu do Paříže a dozvěděl se,  že král Ludvík rozdal četná léna, jen na něj už nezbylo. Rozhněvaný Vilém vtrhl ke králi, který se omlouval, že už nemá co dát. Rozhořčený Vilém mu vypočítal, co vše pro něj udělal, včetně toho, že mu zajistil královskou korunu. Král se snažil, nabízel léno hraběte, který nejspíš brzy zemře, pak hrady a panství po zemřelých vazalech, ale Vilém striktně odmítl brát něco umírajícímu či sirotkům, je to proti rytířskému kodexu. Král tedy nabídl nejdřív čtvrtinu, pak polovinu Francie, ale to Vilém odmítl s tím, že králi Francii nevybojovat proto, aby se rozdrobila. Odešel zuřivý, ale nakonec si od krále vyžádal města Nimes  a Oranž, která byla dosud v rukou Maurů. Přidalo se k němu pár tisíc mladých a chudých rytířů, táhli na Nimes a cestou dostali nápad: do města mohou vjíždět místní lidé s potahy a sudy na voze, Vilémovi rytíři se utáboří v nejbližší vesnici, skoupí potahy, voly, sudy a bojovníci a zbraně se v sudech snadno dostanou do města. Vilém se u vládce vydával za kupce, ale když král pojal podezření, Vilém dal znamení, bojovníci vyskákali ze sudů a Ludvík dostal zprávu, že město je osvobozeno.  

Téma: „… čím větší skutky kdo činí, tím menší za ně bere odplatu…“ hájí se ve sporu s Vilémem král Ludvík. Nevděčnost, nespravedlivé rozdělování statků mezi rytíři na jedné straně, na druhé  odhledy k druhým, k vdovám a sirotkům, a schopnost poradit si v každé situaci, řešit ji pozitivně.

Pramen: Václav Cibula: Hrdinské legendy staré Francie

Po pádu římské říše se utvářela nová Evropa na území, obývaném Franky, tj. v prostoru dnešní Francie a Německa, a kultura vyrůstala z  kultury latinské a pod jejím vlivem. V raném a vrcholném středověku pak vznikala  francouzská hrdinská epika,  chansons de geste, písně o činech. Pro děti z nich některé vybral a převyprávěl Václav Cibula  a pod názvem Hrdinské příběhy staré Francie vydal Albatros v edici Obnovené obrazy. Obsahuje příběhy vázané na dobu Karla Velikého, který v několika z nich osobně vystupuje. Jsou to Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se Berta stala královnou, Dobytí města Nimes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu a Oberon, látky vhodné zejména pro  starší děti a středoškoláky.

Poslední výprava rytíře Rolanda

Převyprávění Písně o Rolandovi, která vznikla ve Francii v 11. století.

Císař Karel Veliký (8.-9. stol.) už léta neúspěšně bojuje proti saracénskému králi Marsilovi, který ovládá španělskou Zaragozu. Rozhodne se konec bojů uspíšit a vyšle k Marsilovi Ganelona jako vyjednávače. Ale Ganelon, na tuto misi navržený rytířem Rolandem, je přesvědčen, že byl poslán na smrt a mstí se tím, že se s Marsilem domluví na útoku na Karlovo vojsko. Karel je přesvědčen, že Marsil se mu přijde do Francie vzdát, a opouští tedy Španělsko. Zadní voj vede Roland se svým přítelem Olivierem a v poslední chvíli zjistí, že za nimi táhne několikanásobná saracénská přesila. Roland odmítá přivolat pomoc svým kouzelným rohem Olifantem, protože je to nerytířské. Boj je ztracen, Roland až v poslední chvíli zatroubí na Olifant, ale přitom zahyne. Karel se vrátí, zvítězí nad Saracény,  a nakonec se prokáže, že Ganelon zradil a je za  to rozčtvrcen. Realizaci této látky lze spojit s tematikou rytířství, ovládání Španělska severoafrickými muslimy a jejich tehdy velmi vyspělou vědou a uměním.

Téma: Rytířská ctnost versus zrada a spravedlivý trest za zradu.

         Pramen:  Václav Cibula: Hrdinské legendy staré Francie

Ze středověkých látek německé kulturní oblasti je možné využít  s dospívajícími příběh Lohengrina nabízející věčné téma dodržení slibu.

Lohengrin

Starý brabantský kníže umírá a svoji dceru Elsu svěřuje pobočníkovi Telramundovi. Ten slibuje, že se o ni postará, ale záhy se začne pokoušet s Elsou se oženit. Elsa striktně odmítá a Telramund si na ni stěžuje císaři Jindřichovi, že porušila slib manželství. Je to jeho tvrzení proti Elsinu a císař proto nařídí souboj jakožto „boží soud“. Elsa marně hledá, kdo by za ni bojoval, všichni se bojí Telramundovy podlosti. V nejvyšší nouzi Elsa prosí o pomoc Boha a na základě toho jí Svatý grál pošle hrdinu Lohengrina. Ten Telramunda porazí a s Elsou se ožení, a to pod podmínkou, že se ho nikdy nezeptá, odkud přišel. Manželství je šťastné, mají děti a Lohengrin patří k oporám císařovým. To budí u dvora závist a manželka jednoho z dvořanů začne Elsu znejisťovat dotazy, kdo že je jejím manželem. Elsa podlehne a položí osudovou otázku. Lohengrin se musí vrátit k Svatému grálu, ženu a děti svěří do péče císařovy a odchází – odváží ho labuť, která ho přivezla.

Téma dvojího nedodržení slibu, v Telramundově případě ze zištnosti, v Elsině na základě provokace závistivé dvorní dámy. Historické okolnosti doby; existence Burgundska  v Porýní.

Pramen: Vladimír Hulpach – Emanuel Frynta – Václav Cibula: Hrdinové starých evropských bájí

     Zvláštní kapitolu mezi  látkami starověku a středověku  tvoří mýty a hrdinské příběhy arabského světa, které najdeme v knize Jiřího Tomka Král světla.

 

Rytířský lidový epos o jihoarabském vládci

V několika kapitolách je obsažen hrdinský příběh prince Sajfa. S evropským rytířským příběhem má společnou neporazitelnost rytíře, úžasné hrdinství, schopnost překonat všechny překážky a  porazit každého nepřítele. Liší se pohádkovými bytostmi a skutky, jsou tu džinové, máridi, čarodějové, zrádná královna Quamaríja, která na pokyn etiopského  uzurpátora, který ovládl celý Jemen, zavraždila jednoho z králů, Sajfova otce, a krutě vládla jeho zemi. Prince odvezla do pouště, kde se ho ujala gazela a krmila ho vlastním mlékem. Je tu věštba, že Sajf, který má na tváři zelené mateřské znaménko, se stane největším vládcem, až si vezme princeznu se stejným znaménkem, což se po řadě jeho úžasných skutků a vyhnání etiopských okupantů Jemenu opravdu stalo. Hrdinská epika kombinovaná s orientálními kouzly a romantikou.

Téma: Rytířská etika v okolnostech středověkého arabského prostředí

Pramen: Jiří Tomek: Král světla

 

[1] Viz záznamy projektů Orfeus a Sávitrí a Proměněná, in: Projekty dramatické výchovy pro středoškoláky, Portál 2012

Obsah