Lidové pohádky

Napsal uživatel evamachkova dne So, 12/08/2018 - 15:51

 

Rodina

        Rodina je základní a dítěti nejbližší společenská skupina, do ní se rodí a v ní žije a její fungování, přínosy i poruchy  proto tvoří nejvážnější a nejpoutavější náměty i pro práci s dětmi. Ani v dospívání a dospělosti neztrácí svůj význam, i když témata bývají nahlížena pod jinými úhly pohledu. O rodině najdeme v pohádkách vše podstatné, protože jde o příběhy o cestě člověka do života a o jeho dospívání. Existuje teorie, že kouzelná pohádka je příběhem  o dávné, předhistorické iniciaci, příběhem mladíka, který odchází od rodiny, aby činy prokázal svou zralost a tedy i schopnost založit vlastní  rodinu. Náměty a témata pohádek jsou proto významné pro každou věkovou skupinu, pro děti do deseti či jedenácti let především, ale mohou svým tématem oslovit i adolescenty nebo dospělé, pokud se podaří překonat jejich předsudky. Ať už pohádka vznikla jako obraz iniciace či jinak, právě o zrání jedince pojednává v první řadě, v různých variantách, chlapeckých i dívčích. Ale vezměme to od počátku.

Rodiče  a děti

Mnoho pohádek začíná starostmi manželské dvojice, jíž děti nepřicházejí. Dítě kouzlem či magickým příslibem nakonec přijde, ale je to dítě atypické, nepřirozené, nebo je dětí příliš mnoho. Do této skupiny patří pohádky jako je Paleček, nebo dvě řecké pohádky Bazalka, v níž žena porodí květináč s bazalkou, a Myrtěnka, v níž si žena přeje „Kdybych tak měla děťátko… pak ať si ho klidně vezmou třeba i ty myrty.“  Ve  vietnamské pohádce Kokos žena porodí ořech.  Nebo žena získá jiným způsobem bytost, která dítě v jejím životě zastoupí. Přestože jde v těchto případech o dítě podivné, vlastně postižené, rodina se o ně  stará a přispěje k tomu, že se promění v člověka, v prince, v krasavce a v životě se navzdory svému handicapu uplatní.

O bílém hadu.

Chudá vesničanka najde v lese bílého hada  a vezme ho k sobě domů. Bezdětní manželé o něj s látkou pečují a on jim přináší štěstí. Po pěti letech had žádá od otce, aby  za něj požádal o knížecí dceru. Kníže a kněžna s tím nesouhlasí, ale Běla nabídku přijme, ovšem za předpokladu, že ženich přijede s plnou parádou. To se také stane a Běle nezbývá, než slib splnit. O svatební noci ji had  žádá, aby ho objala a políbila a změní setím  v krásného muže.  Druhý den ráno Běla přemluví manžela, aby na sebe nebral hadí kůži a  schová ji  pod polštář. Ale během slavnost manžel zmizí, neboť zmizela i kůže. Běla se vydá do světa hledat manžela, pomůže jí žena, která vystoupila z vrby – jeho matka, která ji vypráví příběh jejich zakletí. Mladík je ženatý s jinou ženou a na Bělu zapomněl. Na matčinu radu Běla po třikrát nabízí před jeho sídlem vzácné dary, které jimž neodolá  jeho vnucená  manželka, a  za to nechá Bělu strávit noc s manželem. Po dvakrát ho uspí, takže Běla nad ním jen naříká, což slyší komorník a upozorní prince. Po třetí se tedy nenapije uspávacího nápoje, Běla ho obejme a políbí a on se na ni upamatuje.  Ráno svou vnucenou manželku setne mečem. Oba poděkují paní z vrby a  Běla až do smrti přede jen na stříbrném vřetánku  s diamantovým přeslenem, které ji přivedlo k milovanému muži.

Téma: Láska, vlídnost, obětavost  a tolerance plodí zase jen lásku a toleranci a přináší lidem štěstí.

Pramen: Božena Němcová: Národní báchorky a pověsti II.

Druhý typ těchto příběhů: dítě se narodí, ale je prokleté, jako například Šípková Růženka. I tady se nabízí téma přijetí osudu rodiči, vyrovnání se se situací, hledání pozitivního v negativním. V obou případech příběh zpravidla končí šťastně, Růženku i s celým zámkem probudí k životu princ-ženich. I v této pohádce, mnohokrát nejen vyprávěné, ale i hrané a zfilmované, důkladně probrané, až tak trochu otřepané, lze hledat významná témata týkající se vztahu rodičů a dětí, míry rodičovské viny na jejich osudu a osudu celé rodiny a příběh nahlížet nejen jako historii se svatbou na konci.

O případu, kdy je dětí příliš mnoho, vypráví rumunská i maďarská pohádka, obě s motivem splnění ne příliš uváženého přání, a z odlišného hlediska i zajímavá keltská pohádka.

Jak táta Bukur nakrmil svých sto dětí  

Manželé v rumunské pohádce jsou dlouho bezdětní, a tak když Bukur potká kouzelného dědečka, který mu chce splnit tři přání, po třikrát si přeje děti. Když dojde domů, je jeho chalupa obsypána stovkou dětí. Nezbude mu, než se vydat do světa, aby je uživil. Vykoná velké skutky, zbaví ovčáky draka, ti mu za to dají ovce, navíc pak ještě draka přechytračí a získá od něj spoustu zlaťáků pro děti.

Téma: Přehnal jednostrannost svých přání, ale nezoufá, nepoddá se osudu, jedná; odpovědný, aktivní a pozitivní přístup k obtíži.

Pramen: Vasile Adascalitei: Předu, předu pohádku

 

Basistův syn a čerti  

Tři chuďasové si povídají o svých přáních: jeden chce mít doma mísu klobás a bílé boty, druhý mísu tvarohových koláčů, ale třetí, basista ve venkovské kapele, si přeje, aby žena porodila dvanáct dětí naráz. Všem se to vyplní. Basista pak raději odejde do pekla přikládat pod kotel, protože je třináctý a to je nešťastné číslo. Příběh pokračuje putováním nejmladšího syna, který se vydá otce hledat.

Téma: Basista má na rozdíl od kamarádů nesobecké přání, ale doplatí na jeho splnění. Situaci zachrání nejstarší syn, který otce nenechá v nepříznivé situaci.   Pramen: Gyula Illyés: Divotvorný vůl

 

O slepé dívce a králi lososů. 

Domhnall  má slepou dceru, krásnou a pracovitou, která chodívá zpívat k jezeru. Jednoho dne jí tichý hlas řekne, že její slepotu může vyléčit žluč lososa. Otec je při rybolovu stažen pod vodu k Velkému lososovi, který mu vypoví svou historii: je synem krále Bílého ostrova a zaklela ho macecha pocházející z Černého ostrova. Domhnall mu může pomoci, když opatří kocoura, v jehož srdci vězí macešina smrt. Domhnallovi se to za pomoci světelného meče podaří, porazí macechu i její družinu a Velký losos je osvobozen. Domhnall za to získá  měšec, z něhož neubývá, a sklenici lososí žluči, jíž vyléčí nejen dceru, ale i ostatní slepé. Po čase přijede osvobozený princ z Bílého ostrova, požádá o ruku dcery a ožení se s ní.

Téma: Vzájemná pomoc –Velký losos pomáhá, ale sám potřebuje pomoc. Spojenými silami lze vyřešit mnohé, a prospět tak nejen osobám přímo zúčastněným

Pramen:  Jan Vladislav: keltské pohádky

       Stejného původu je i další pohádka řešící velmi závažný problém.

O princi, který propadl osudu

 Král má třináct synů a dostane se mu varování, že chce-li zachránit své štěstí, musí jednoho syna obětovat jako daň, jinak postihne neštěstí všechny. Volba padne na nejstaršího Seana Ruadha.  Ten vstoupí do služby u cizího krále jako pastevec krav a býků, pouští je na zakázané pastviny, bojuje s obrem, jemuž pastviny patří, a získá postupně tři obří zámky. Pak inkognito osvobodí princeznu od draka a  nakonec odhalí svou identitu královského syna a s princeznou se ožení.

Téma: Propadl osudu, ale nevzdal to, zvládl situaci, projevil odolnost, prozíravost a schopnosti,  došel štěstí vlastními silami, získal dokonce vlastní majetek, nepotřebuje čekat na darovanou půlku království nebo na dědictví.

Pramen: Jan Vladislav: Keltské pohádky

Láska dětí k rodičům a obětování pro ně je velmi častým námětem pohádek, které jsou variantou příběhu známého z francouzské pohádkové literatury jako Kráska a zvíře.  V české literatuře má několik variant: Božena Němcová příběh nazvala Růžové poupě,  v díle  Václava  Říhy  má název Lidka, Jiří Horák pohádku  nazval  Princezna a medvěd, a z  Hrubínova převyprávění ji známe pod názvem O Krásce a Netvorovi. Najdeme ji i v jiných kulturách, ve sbírce vlámských pohádek se jmenuje Růže bez trní, ve variantě Itala Calvina je to Krasava a netvor. Francouzská varianta v převyprávění Václava Cibuly se od nich liší v mnoha ohledech.

 Král havranů

Obrovitý havran si přijde k Zelenému muži s jedním okem pro jednu z jeho dcer. Obětuje se teprve desetiletá Markétka. Král havranů jí hned první večer ve svém zámku v zemi sněhu a ledu vysvětlí situaci. Je zakletý muž a Markétka ho zachrání, když se stane jeho ženou, ale k tomu dojde až za sedm let, je ještě malá. Celá léta vedle ní v noci, oddělen mečem, uléhá jako muž. V předvečer kritického dne sedmého roku Markétka poruší tabu a podívá se na něj. Čaroděj ho odnese a přiková kdesi daleko na vysoké hoře. Markétka dlouho putuje v železných střevících, až se jí ho podaří vysvobodit.

Tématem je sebeobětování pro otce i pro muže, ale i porušení důležitého pravidla.

Pramen: Václav Cibula: Francouzské pohádky

        Jiný příběh, v němž jde opět o vděčnost a oddanost dětí, vypráví Božena Němcová v jedné ze svých nejkrásnějších pohádek.

O mluvícím ptáku, živé vodě a třech mluvících jabloních

Příběh začíná žárlivými sestrami, nejmladší Johanka se provdala za krále, sestry si přály královského kuchaře a cukráře a také je dostaly. Všechny tři syny a dceru, které Johanka porodí v nepřítomnosti manžela, jí sestry odeberou a pošlou je po vodě, všechny vychová bohatý kníže, který je z vody vyloví a dovtípí se, že to jsou děti královské. Když pak kníže zatouží po oněch třech krásách světa z názvu pohádky, vděčné děti mu je obstarají. Nakonec se také díky nim setkají s vlastním otcem a vysvobodí i matku: král se přišel podívat do knížecí zahrady na ty zázraky a ony mu prozradí, jak se to všechno sběhlo.

Téma: Vděčnost a obětavost jsou tu úzce propojeny a jsou vzájemné, a proto také vedou k šťastnému konci.

Pramen: Božena Němcová, Národní báchorky a pověsti I.

Příběh existuje i v italské variantě jako Zelený ptáček nebo O třech krásách světa, mluvícím ptáku, tančící vodě a zpívajícím stromě, ve francouzské O zpívajícím moři, tančícím jablku a o ptáčkovi, který mluví. Už z názvů je zřejmá podobnost s pohádkou Němcové.

Složitý vztah mezi otcem a dcerou představuje japonská pohádka.

 Vlkovy řasy.

Akiko je dcera bohatého kováře a stará se pečlivě o domácnost, ale macecha ji nenávidí a poštve proti ní i otce, který ji v předvečer Nového roku vyžene z domu. Zoufalá Akiko po marných pokusech někde se uchytit odejde do lesa, aby ji sežral vlk. Vlk přijde, ale s darem. Věnuje jí svoje řasy, když se přes ně Akiko podívá, pozná na lidech, jací doopravdy jsou. Zkusí to v městečku a všichni lidé, kteří kolem ní procházejí, mají zvířecí hlavy vyjadřující jejich povahu. Lidskou hlavu má jen mladý uhlíř, který se vrací do lesa k svému milíři. Akiko ho následuje a nabídne se mu za hospodyni. Brzy zjistí, že ze studánky za chalupou neteče voda, ale nejkvalitnější víno, a že kameny, kterými je studánka obložena, jsou ve skutečnosti zlaté valouny. Dvojice zbohatne a zřídí si hospodu, která je brzy proslulá svým kvalitním vínem. Zatím doma macecha, donucená vést domácnost, zemře a otci se daří špatně, až přijde o všechno. Jednoho dne Akiko v žebrákovi, který se zastavil v hospodě, pozná svého otce, odpustí mu a on pak žije s ní a s jejím mužem.

Téma: Schopnost vyřešit svízelnou životní situaci spojená s ochotou odpustit otci, který tu situaci zavinil.

Pramen:  Zlata Černá – Miroslav Novák: Prodaný sen. Japonské pohádky

Řadu témat nabízejí pohádky, v nichž je základem zápletky vztah matky a dcery nebo dcer, matky a syna, tchýně a snachy. Potíže či neštěstí mnohdy plodí matčina všetečnost. Nejčastěji jsou  situace, kdy si syn přivede domů kouzelnou dívku, vílu, labuť či holubici, a matka ve snaze pomoci synovi, spálí její ptačí oděv, čímž mu způsobí neštěstí, které on pak musí odčinit velmi náročnými činy. Všetečnost matky se ale projevuje i v případech, kdy z dcery páčí  informace o jejím  neobvyklém manželovi a radí, jak věc napravit, což má důsledky tragické a dcera pak těžce napravuje důsledky její pošetilosti.

Na východ od slunce, na západ od měsíce. Na začátku příběhu si lední medvěd přijde pro nejmladší krásnou dceru chalupníka a rodině s mnoha dětmi za ni poskytne bohatství. Dívka se pro rodinu obětuje, ale skutečnost je příznivější, než předpokládala, neboť medvěd se vždy v noci promění v muže. Při návštěvě u rodičů dívka neposlechne manželovu radu, aby nezůstávala s matkou o samotě, a  matka se vyptává a radí, aby se dcera na manžela v noci podívala se svíčkou. Dcera ji poslechne a následuje katastrofa: princ by se už mohl zbavit kouzla, ale nyní musí k čarodějnici a vzít si její ohavnou dceru. Dívka musí podniknout náročnou cestu k zámku s oním podivuhodným zeměpisným určením „na východ od slunce, na západ od měsíce“. Tuto lokalitu nedokáže nikdo jiný, než vítr severák. Princ je vysvobozen, když dívka tři zlaté předměty, které ostala od dárců,  prodá falešné nevěstě za to, že může u manžela strávit noc. Nevěsta princi dává uspávací prostředek, ale  na plačící dívku v jeho pokoji ho upozornily lidské duše, které čarodějnice věznila v sousedním pokoji. Další den má být svatba s dcerou čarodějnice, ale princ, který strávil radostnou noc se svou ženou, žádá zkoušku nevěsty: má vyprat jeho košili se skvrnami od osudové svíčky. Nezvládne to ani dcera, ani čarodějnice, jen jeho skutečná manželka. Čarodějnice i její dcera i další trollové puknou vztekem.

Téma: Zásahy rodičů do života dospělých dětí, necitlivost, neschopnost vzdát se části rodičovských práv a podléhání potomků představě, že „maminka má vždycky pravdu“.

Pramen: P. Ch. Asbjörnson,  – J. O. Moe, J.: O obrovi, který neměl srdce v těle

Problém zasahování rodičů do vztahů dospělých dětí je na první pohled zajímavý a důležitý hlavně pro dospělé, ale lze ho pochopit i jako širší problém všetečnosti, zásahů do vztahů druhých, snahy lámat problémy přes koleno, ale také jako situaci malého prohřešku, který má dalekosáhlé důsledky

           Drobná a zdánlivě bezvýznamná lež matky stojí na počátku těžké situace v příbězích o zázračné přadleně: matka se stydí za svou línou dceru, kterou nemůže přimět k předení, a když se jí královna či kníže zeptá, proč ji trestá, matka tvrdí, že za přílišnou píli. Královna (kníže) si dceru vezme k sobě do zámku a za spředení obrovského množství lnu či slámy anebo konopí na zlaté nitě jí slíbí sňatek s mocným mladým mužem. V Dupynožkovi  bratří Grimmů i Kinakši Martinkovi ze slovenských pohádek Boženy Němcové pomůže dívce skřítek, ale za vysokou cenu -  dá-li mu prvorozené dítě. Když se pak dítě narodí, dá jí skřítek ještě jednu šanci, nemusí mu dítě dát, když uhodne jeho kuriózní jméno, což se jí shodou okolností na poslední chvíli podaří. Skřítek pukne vzteky, ale dívka za neuvážený výrok své matky i za svou neschopnost zaplatila nebezpečnou situací. Ve vlámské pohádce Mazaná přadlena nabídne dívce pomoc sám ďábel a jeho jméno, které zní Mišpulák, zaslechne v lese její kamarádka. Závěr je podobný, jako v Erbenových Třech přadlenách -  novomanželka přesvědčí svého muže, že přadleny jsou vždy od předení  ošklivé.

          Další okruhy pohádek se týkají žárlivosti a žárlivých matek, nejen nevlastních, i dalších členek rodiny. Macecha je v pohádkách velmi častá, neboť dříve mnoho žen umíralo při porodu a muž se znovu ženil, mimo jiné proto, aby bylo postaráno o děti. Ale v pohádce je macecha také zosobněním toho, s čím dítě u rodičů bojuje, co ho omezuje a jeví se mu jakoby nepřátelské, jakoby matka měla dvojí podobu – milující, když se chová, jak je dítěti příjemné, a nepřátelskou, když na ně klade určité nároky nebo mu něco zakazuje. Dobová realita četného výskytu nevlastních matek se tu propojuje s fantazií, s podvědomím a nevědomím, s chápáním situace malým dítětem.

Jeden z typů příběhu s žárlivou macechou představuje pohádková fabule, která by se dala nazvat „dívka v lesním domě – marné úklady macechy“. Nejznámější z nich je Sněhurka a sedm trpaslíků bratří Grimmů (v překladu Marie Kornelové se jmenuje Sněženka, jméno Sněhurka se vžilo díky Disneyovu filmu). Tato pohádka má varianty, českou pod názvem Princezna a čtyřiadvacet myslivců nebo Bolenka. Motivy žárlivé matky jsou i v irské pohádce Zlatý strom a Stříbrný strom Josepha Jacobse.  Italská varianta je u nás dostupná ve dvou  převyprávěních a motiv matky, která je natolik pyšná na svou krásu, že žárlí na vlastní dceru a dokonce se jí mstí, najdeme i v české pohádkové literatuře.

Krásná Benátčanka (Calvino), O krásné šenkýřečce (Vladislav)                                                

V italské variantě jde o vlastní dceru a matka je šenkýřka. Má svérázné účetnictví, neboť místo zrcadla jí slouží hosté: který potvrdí, že krásnější ženu neviděl, platí polovic, první, který jí řekne, že její dcera je krásnější, zaplatí dvojnásobek běžné ceny. Matka dá dceru odvést do lesa, služebník se nad ní smiluje a nezavraždí ji a ona pak žije jako sestra s dvanácti (u Vladislava třinácti) loupežníky. O  zabití dcery se pokusí čarodějnice- hadačka, cizí princ si ji odveze.

Téma: Porušení role matky a překonání jejích úkladů jak chytrostí, tak s pomocí přátelských postav. Motivy jsou vhodné spíše pro starší mládež, navíc je tu méně pohádkového světa a kouzel, což může vyhovovat kritičtějšímu věku.

Prameny: Italo Calvino, Italské pohádky a  Jan Vladislav: Král sedmi závojů

 

Zlá matka.

Paní Kačenka, mladá vdova a hospodská v osamělé hospodě, byla vyhlášena za krásnou… Ale ta krása bylo také všecko, co bylo na paní Kačence pěkného.“  Po zemřelém manželovi měla dcerku Elišku, ale o tu se nestarala, ani na ni nevzpomněla. „Ale jakpak měla na ni vzpomínat, jak ji měla milovat, když byla sama sobě všecko.“ Elišku vychovala chůva a matka si jí doopravdy všimla, až když vyspěla v krásku, pak ji začala zavírat a týrat.

Téma: „Být sama sobě vším“  je  téma, které se zdaleka nemusí týkat jen matky a dcery.

Pramen:  Božena Němcová: Národní báchorky a pověsti II.

V pohádkách se setkáváme s žárlivostí různých ženských členek rodiny – švagrové, tchýně, tety, anebo cizí ženy, která toužila provdat vlastní dceru za krále. V době manželovy nepřítomnosti mladá žena porodí a žárlivá příbuzná její dítě nebo děti odstraní a nahradí je zvířecími mláďaty.  Pohádka Boženy Němcové O mluvícím ptáku, živé vodě a třech jabloních byla už uvedena v jiném kontextu, ale tento motiv najdeme i v dalších pohádkách Němcové, v  Sedmeru krkavců a  Bratrovi  a sestře, ale také v  ruské  Alenka a Ivánek, slovenské Jelínek, nebo v  řecké pohádce Ptáček slavíček.  Nenávistné jednání mužských členů rodiny je vzácnější.

O krásné Hadrničce

Starý hravě osaměl -  z celé rodiny mu zbyla jen dcera, která však zemřela při porodu. Dědeček proto na svou vnučku   zanevřel  a nechal ji žít v chudé komůrce na dvoře, i zámecké služebnictvo mělo radost, že může panskou dceru ponižovat. Hadrnička měla jen dva přátele – starou chůvu, která jí občas dala najíst, a pasáčka hus. Když do blízkého města přijel král, byl hrabě pozván na ples, ale odmítl na něj vzít Hadrničku, přestože se za ni přimlouvala  stará chůva.  Ale pasáček hus jí navrhl, aby na ples šli spolu. Během cesty je dohonil mladý pán, kterému se Hadrnička okamžitě zalíbila a pozval ji, aby o půlnoci přišla na ples i s pasáčkem Tak se také stalo, přišli na ples i s hejnem hus. Princ Hadrničku přivítal a prohlásil ji za svou nevěstu. Pasáček zahrál písničku na píšťalku a tím se Hadrniččiny rozdrbané  šaty proměnily v krásnou toaletu. Pasáček se ztratil a od té chvíle už o něm nik neslyše. Starý hrabě ale na svatbu nemohl přijít, zařekl se přece, že vnučku kdy neuvidí,  Věnoval se dál  jen svému žalu   usazen  u okna  s vyhlídkou na moře, kde mu jeho vousy vrostly do podlahy.

Téma: Sobecké zahledění do sebe a svých žalů vede k potlačení dítěte a jeho přirozeného práva na život.

Pramen: Jan Vladislav: Princezna s lískovými oříšky

K tematice rodiny patří i námět incestu, který má v pohádkové literatuře několik variant. Nejbližší nám je Princezna se zlatou hvězdou na čele Boženy Němcové, která je dobře známá v deformované podobě dramatizace a filmu. Popření základního motivu této pohádky. Otcovo přání oženit se se svou vlastní dcerou, což dívku donutí opustit domov, bylo v 50. letech potlačeno prudérním a pokryteckým přesvědčením (velmi starým, ale tehdejšímu totalitnímu myšlení vyhovujícím), že před dětmi je třeba tajit existenci sexuality, včetně její patologie. Proto scénárista změnil Ladinu motivaci k útěku z domova a otce nahradil válečnickým generálem, což také vyhovovalo dobové ideologii. Mnohem později, na začátku 80. let 20. století, vznikla v televizi dramatizace pohádky s týmž základním motivem, Perraultovy Oslí kůže, a v té zase byl  pokus o incest nahrazen motivem sňatku starého muže s mladou dívkou. Scénáristovi i dvěma postarším hercům nabídl tento motiv  možnost dlouhého mudrování nad (dětem odlehlým) problémem. Přitom Němcová traktuje incestní záměr krále tak, že z něho plyne velmi jasná myšlenka jeho nepřípustnosti. 

Princezna se zlatou hvězdou na čele

Královna měla na čele zlatou hvězdu a na smrtelné posteli zapřísáhla krále, aby si po její smrti našel  ženu, která jí bude „docela podobná“.  Král hledá po celém světě, ale nikde takovou ženu nenajde. Po návratu domů ustrne, když uvidí svou dceru Ladu, která mezitím dospěla. „Běda, běda, pomyslil král… div nezoufalKonečně umínil v své rozbouřené mysli, že si vezme Ladu za ženu, chtěje zvrátit ukrutné vrchy, které v tom poměru mezi něj a ji příroda postavila.“ Nakonec myšlence podlehne, ale vzbouří se Lada, pokoušející se incestní návrh otcův zmařit vymýšlením nejroztodivnějších šatů. Nakonec jí nezbyde, než utéct v myším kožíšku. Oba aktéři se brání, uvědomují si nepřijatelnost a nemožnost tohoto svazku, a Lada se podle tohoto tabu zachová. Když se pak s otcem setká provdaná za prince, otec už myšlenku na incest překonal a přijme dceru i zetě „s nevýslovnou radostí“.

Téma: Nepřijatelnost incestu, „ukrutnost vrchů“ mezi otcem a dcerou. Bohužel nejde o věc, s níž by se žádné dítě nesetkalo v realitě a znalost původní pohádky sotva existenci incestu odstraní, ale do myšlení dětí i rodičů, resp. budoucích rodičů, do veřejného mínění, může vnést jasný imperativ a  narušit postmoderní představu, že se může všechno.

Pramen: Božena Němcová: Národní báchorky a pověsti

        Dalšími  variantami  této pohádky je už zmíněná francouzská Oslí kůže, ruská Afanasjevova varianta Sviní kožíšek. V  bulharské pohádce   O carské dceři v dřevěných šatech  se dívka před otcem  dala zabednit, v řecké O králi, který se málem oženil se svou dcerou   vysvobodí dívku sudička během svatebního obřadu tím, že na ni hodí psí kožich a dívka se změní v psíka. Toto téma se objevuje i mezi pohádkami Předního východu. O princezně Ošklivce je pohádka ze Sýrie. Zesnulá královna měla malinký střevíček, hledá se proto žena s malou nohou a tomu odpovídá jen králova dcera. Ta unikne tím, že se uchýlí k podivnému muži s přezdívkou Plsťák Ošklivák, který ji vybaví ohavným plstěným pláštěm, v němž ji všichni považují za chlapce a štítí se jí.

Všechny tyto varianty shodně vypovídají o tom, že incest je tabu, a pro toho, kdo se tématu obává, je nutno dodat, že děti si nepředstavují totéž, co si představují dospělí -  právě ti, kteří proti této tematice v pohádce zakročují.

          K rodičovským pohádkám patří i ty, v nichž se rodiče vyrovnávají se zklamáním z chování svých potomků a snaží se je přivést na dobrou cestu.

Moudrý kupec

Ahmed se nevyvedl po svém otci kupci, místo práce hodoval s přáteli a nezajímala ho moudrost starců.  Kupec synovi vyprávěl povídky o tom, jak dopadne, jestliže styl života nezmění, ale ani po jeho smrti se Ahmed nezměnil. Brzy přišel o všechno. V té chvíli ho jeho přátelé opustili a Ahmed se okusil oběsit se, ale  skoba ve stropě  se pod jeho vahou vytrhla a vypadly zlaté a stříbrné mince. Ahmed

Téma  je  čitelné z příběhu, který patří k orientálním moralitám.

Předloha:  Eliška Zachystalová: Afghánské pohádky

Sourozenci

Klasickým případem problematických nebo složitých vztahů jsou tři bratři, z nichž dva starší podceňují nejmladšího, ale ten proti všemu očekávání úkol splní jako jediný. Nebo selžou tři bratři a nejmladší sestra žádaný skutek vykoná. Pak už záleží jen na tom, zda ti starší svou porážku přijmou, anebo zda je žárlivost dožene k agresi vůči nejúspěšnějšímu, popřípadě až k vraždě, jako je tomu v Erbenově pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška

O Ivanu hlupci

Původně ruská pohádka v převyprávění K. J. Erbena - příběh, v němž po otcově smrti mají tři synové hlídat na jeho hrobě. Oba starší odmítnou a pošlou za sebe nejmladšího, Ivana hlupce. Ten si tím vyslouží tři kouzelné koně a díky nim získá za ženu nejmladší princeznu. Ale stále je outsiderem a do této pozice se sňatkem dostane i jeho žena. Manželé dvou starších princezen mají pro krále získat jelena Zlatoroháka, sviňku Zlatoštětinku a větvičku ze zlaté sosny. Oba selžou, všechno získá Ivan, ale prodá to švagrům, za to jim uřízne po prstu na nohou, na rukou, a pruh kůže ze zad. Tím pak prokáže, že on to všechno získal, pomocí živé vody švagry zase vyléčí a se svou ženou kraluje.

Téma: Problém outsidera, který je podceňován bez příčiny, vyzrává však v schopnou a obětavou osobnost a   překoná  jak své bratry, tak švagry.

Pramen:  Karel Jaromír Erben: České pohádky

 

O třech bratřích.

Bolivijská pohádka. Na  ranči žili tři bratři, nejmladší Juan byl  považován za hlupáka a bratři s ním odmítli žít. Juan se vypravil vysoko do hor ke kouzelníkovi a léčiteli. Cestou  slíbil, že se zeptá kouzelníka, jak pomoci místu bez vody a slepé dívce.  Kouzelník mu pro oba případy poradil, ale Juan se nestihl zeptat pro sebe, kde najít štěstí. Dívku vysvobodil, ona pak šla s ním do vesnice a  společně pomohli  k obnovení pramene.  Pak  ještě Juan  zachránil stříbrnou rybku – dceru  vládce vodní říše a za odměnu dostal  tři dary. Došel domů, pomocí darů postavil otci zlatý dům a způsobil déšť, aby příroda ožila.

 Téma: Pomoc druhým jakožto zcela přirozená věc v kontrastu k sobectví bratrů.

Pramen:  Oldřich Kašpar – Eva Mánková: Kouzelný strom

 

Tři pomeranče

Nemocnou princeznu mohou uzdravit jen tři pomeranče. Bretaňský  chalupník  má tři syny, dva starší jsou statní, nejmladší je „hubený a tenký jako knot, a  ke všemu ještě trochu kulhal.“ Dva starší bratři se zachovají špatně ke stařence a místo pomerančů donesou žáby a zmije, třetí, Bertík, se zachová dobře a stařenka mu dá tři kouzelné předměty. Princeznu pomeranče uzdraví, ale ženich se jí nelíbí, proto mu král uloží další úkoly. Bertík je splní za pomoci kouzelných předmětů. Potom kouzelný prstýnek způsobí, že si ho princezna chce vzít, vždycky totiž chtěla chytrého muže. Koná se svatba, stařenka se Bertíka dotkne a on zkrásní.

Téma:  Pozice outsidera v mládí nebo dětství se změní, existuje naděje, že mladý člověk  zráním a činy handicap překoná a naváže hodnotné vztahy, a dokonce se zbaví fyzických handicapů dospívání.

Pramen:  Václav Cibula, Francouzské pohádky

 

Pecivál největší na světě.

Král má tři syny: „Dva starší byli takto naoko pořádní mládenci, ale ten třetí, to byl jen takový pecivál…“ Otec rozhodne, že jsou už dospělí a posílá je postupně do světa. Nejstarší dojde až k měděnému lesu, ale otec ho odbude, tam že chodívali s matkou na snídani. Druhý syn dojde až k lesu stříbrnému – tam rodiče chodívali na dopolední procházku. Třetí prohlásí, že pojede i on: „A tu  milí bratři div neumřeli smíchy, že i ten Pecivál, který ještě nebyl ani na krok od pece, chce se pustit do světa. A otec – nějak zamyšlený – se ho nezastal.“  Pecivál si na hnojišti najde svého prašivého koníka, který mluví, a ten mu  poradí, aby si  na cestu vzal rezavý meč z komory. Hned za městem se koník otřese a je z něj krásný tátošík. Spolu s Peciválem zvládnou úkol nejtěžší – dojedou až k zlatému lesu a k otcovu příteli, který s ním kdysi bojoval proti ježibabě, nyní ji přemůže Pecivál. Je otcem srdečně uvítán, ale tím příběh nekončí, Pecivál se pak vydá vysvobodit ještě tři princezny, dcery onoho otcova přítele. Stane se pak nejmocnějším na světě a ožení se s krásnou kněžnou, oba králové jsou šťastni a předají vládu Peciválovi.

Téma: Závažný moment pocitu méněcennosti u dospívajících – schopní rodiče kladou na děti vysoké nároky, které měří vlastními úspěchy a místo povzbuzení se na své potomky vytahují, jací oni byli štramáci. Pozici outsiderů v této pohádce mají i oba starší synové, kteří jsou hned na počátku  ponižováni otcem, ačkoli nijak neselhali, neprovinili se.

Pramen: Pavol Dobšinský: Zakletý les

K podceňovaným hrdinům v českých pohádkách patřívá hloupý nebo líný Honza.  Jiří Horák sestavil z pohádek o Honzovi  knihu pod názvem Český Honza. Část příběhů tvoří pohádky novelistické a humorky, v nichž je Honza opravdový hlupák (např. jak se  učil latinsky). Další okruh tvoří pohádky, v nichž je Honza  outsiderem sociálním – je synem chalupníka, řemeslníka, chudáka. Ale dobrá třetina příběhů je založena na konfrontaci starších  „naoko pořádných“  bratrů a nejmladšího, naoko hloupého, líného nebo neschopného Honzy, který nakonec vykoná velké činy. Příklady:  Honza a zakletá princezna  - je nejmladší z deseti synů:  „bratři mu přáli štěstí, jen ať je chytřejší, hbitější a ať tolik nejí“.  Honza syn královský  - král má tři syny, posílá je do světa vybrat si nevěstu: „Ale já už vidím, vy toho asi svedete! Martin je veliký lakomec, Joska si rád zahraje v karty a Honza by nejraději ležel na peci.“. Horákovy pohádky o Honzovi nabízejí širokou škálu  prostředí, úkolů,  počinů a dovedností i sociálního postavení hlavního hrdiny a tedy i celou řadu obměn tématu outsidera.

Postava nejmladšího ze sourozenců, kteří však ty starší předčí buď schopnostmi  nebo energií, odvahou či jinou pozitivní vlastností, se v pohádkách vyskytuje jak v chlapecké, tak v dívčí podobě. 

O Molly Čiperce a hloupém obrovi

Vůdčí osobou trojice sester, které se vydávají do světa, protože je rodiče nemohou uživit, je nejmladší Molly, která má zásadu „Není zle, aby nemohlo být hůř“.  Dívky přenocují u obra, ten je chce v noci zabít, ale Molly mu podstrčí jeho tři vlastní dcery. Pak dojdou k španělskému králi, který si přeje, aby mu Molly postupně donesla od obra tři kouzelné předměty.  Za každý jí dá měšec a  ožení svého syna s jednou ze  sester, nakonec i  ji provdá za nejmladšího  prince.

Téma: Nositelem tématu je aktivní, chytrá a odvážná dívka. Věcné a pozitivní myšlení hlavní postavy, její schopnost překonávat překážky chytrostí, přitom její vstřícnost k sestrám – nejdříve zajistí ženichy jim, sama si partnera získá až nakonec.

Prameny:  Jan Vladislav: Princezna s lískovými oříšky  nebo Pavel Šrut: Kočičí král (Odvážná Molly).

        Molly patří mezi energické a samostatné dívčí postavy, které se dokáží samy o sebe dobře postarat. Najdete je například  mezi pohádkami italskými. V pohádce O princezně medvědici král dceru nikam nepouštěl, ale ona chtěla poznat svět. Nechala si ušít troje nádherné šaty a medvědí kůži, v níž utekla do lesa. V lese ji potkal princ, zalíbila se mu mluvící medvědice a vzal si ji jako domácího mazlíčka. Další vývoj si snadno domyslíte. Ke konci princezna   prince dost  napíná,  než se projeví jako dívka,  provokuje ho a pořádně  to celé zmanipuluje. Zde malá odbočka k dalším energické a samostatné dívce.

 

O moudré Sorfarině.

Sorfarina, dcera kupce z Palerma, je asi nejodvážnější, nejpodnikavější a také nejrafinovanější ze všech. Ve škole byla  premiantkou a proto občas zastupovala učitele. Kluci zlobili a Sorfarina jednou dala pohlavek samotnému princi. Když dospěli, požádal princ o její ruku a o svatební noci se zeptal, jestli toho pohlavku lituje. Nelitovala a tak ji nechal spát na zemi, dal ji ráno zavřít do hladomorny a oznámil jí, že odjíždí do Říma. Sorfarina si nechala vybudovat podzemní chodbu, z vězení utekla a vydala se do Říma. Manžela inkognito okouzlila a namluvila mu, že existuje na světě sedm žen, které jsou si podobné jako vejce vejci. Během týdne byla svatba a do roka se narodil syn Římánek. Ale princ si vzpomněl na Sorfarinu, kterou stále miloval, a jel do Palerma. Sorfarina ho předběhla, při jeho příjezdu seděla v hladomorně a opět odmítla litovat pohlavku, a opět princ prohlásil, že jí odpustí, až jestliže mu dokáže dát další pohlavek. Princ pak odjel do Janova, narodil se Janovánek, následovala Alexandrie a dcera Alexandra. V posledním případě se princ už naštval a chystal se oženit s anglickou princeznou. Svatbu ovšem překazila  Sorfarina  se všemi třemi dětmi a princ pochopil, že to je ten  druhý pohlavek.          

Téma: Pohádková emancipace, jak jinak – milují se, ale napřed je potřeba vyřešit vztahy.

Prameny: Jan Vladislav: Král sedmi závojů

              Dobré vztahy mezi sourozenci jsou základem pohádek z různých kultur, čínské, české  i další.  Spíše výjimkou jsou pohádky, v nichž vlastní dcera macechy sympatizuje s nevlastní sestrou, nevlastní matkou.

O nebeském bubnu

Zlý bůžek v Nebeském paláci má sedm dcer a brání jim v kontaktu s lidmi, ale nejmladší se zamiluje  do chudého sirotka, sestoupí na zem a stane se jeho ženou, otec ji však uvězní  na nebesích. Její manžel  Wang San plní tři bůžkovy úkoly a  při jejich plnění mu obětavě pomáhají sestry jeho ženy.  Dvojice se nakonec vrátí na zem.

Téma: Pomoc mezi sourozenci je zcela spontánní a přirozená, sestry nežárlí, naopak aktivně pomáhají, spojily se proti  bezohlednému otci.

Pramen:  Jan Vladislav: Pohádky ze země draka

 

Dvojčata

Současně  s vytouženými dvojčaty se narodí v královském paláci klisně dvě hříbata a feně dvě  štěňata a  vyrostou z nich oddaní průvodci obou chlapců. Ti se v dospělosti vydají do světa, starší se ožení s princeznou, ale kouzlo ho vyláká do lesa, kde ho bába čarodějnice nechá zkamenět i s koněm a psem. K nerozeznání mu podobný bratr přichází v té chvíli do jeho království. Princezna ho považuje za svého manžela a diví se, proč v noci mezi sebe a ji položil meč. Hrdina se pak dovtípí, co se asi stalo a podaří se mu bratra i jeho zvířata vysvobodit. Babě setne hlavu a tím vysvobodí krasavici a její zakleté  město a ožení se s ní.

Téma:  Jeho jádrem je bratrská láska, znásobená vztahy hříbat a štěňat, láska, která vytuší nebezpečí a umí mu čelit, i zachovat  přitom věrnost.

Pramen: Karel Jaromír Erben: České pohádky

 

Katka s lískovými oříšky

Žárlivá macecha přičaruje nevlastní Aničce ovčí hlavu, aby vynikla  její vlastní dcera Katka, která nijak krásná není. Ale Katka  má nevlastní sestru ráda, rozzlobí se na matku a odvede postiženou Aničku z domova. Dívky získají službu v zámku u krále, který má dva syny, jeden z nich je nemocný a cosi podivného se s ním každou noc děje. Katka to vezme energicky do ruky, vydá se potají za ním a   vypátrá jeho tajemství – princ chodí každou noc tančit s vílami. V jejich říši se Katka dozví, jak pomoci Aničce a pak i nemocnému princovi. Dívky se pak za oba prince provdají. Ono vzbouření se proti  závistivé matce je v pohádkách neobvyklé, zvláštní je i ono přičarování ovčí hlavy.

Téma:  Vzájemná sympatie dvou nevlastních sester přinese šťastný život oběma, pozitivní hodnotou je aktivita a nebojácnost Katky. Ozvláštnění neobvyklými motivy může příběh přiblížit i starším dětem nebo dospívajícím, kteří už mají věk pohádky za sebou a shlížejí na ni svrchu. Jen poněkud odlišnou variantu této anglické pohádky najdete v knize Jana Vladislava: Princezna s lískovými oříšky.

Pramen: Pavel Šrut: Kočičí král

        Jednodušší a stručnější je vlámská pohádka.

O Bílé Karolíně a Černé Karolíně

Tato varianta příběhu dobrých vztahů nevlastních sester je založena a motivu macechy a dvou

dcer, vlastní a nevlastní, obě se přitom jmenují stejně. Nevlastní dcera je krásná a lidé jí říkají Bílá

 Karolína, vlastní je ošklivá a nazývají ji Černá Karolína, a jen její sestra ví, že má zlaté srdce. A tak

 když macecha chystá Bílé Karolíně úklady, Černá Karolína ji vždy varuje. Po třetím marném

pokusu zbavit se nevlastní dcery macecha Bílou Karolínu vyžene. Tu na cestě před vodníky

zachrání krásná víla a u ní Bílá Karolína pak žije. Ale víla musí odejít a před tím splní Bílé Karolíně

 dvě přání. Ta si přeje, aby u ní byla její sestra a aby obě vypadaly stejně. Pak už žily spolu, ale

macecha zůstala sama a opuštěná.

Téma: Stejný vztah jako u předchozí pohádky, je tu však přání Bílé Karolíny, aby se

 kouzlem změnila i její „černá“ sestra.

Pramen: Jan Vladislava Vladislav Stanovský: Druhý strom pohádek z celého světa

V některých příbězích jsou mezi sourozenci vztahy dobré, i když jeden z nich je nejschopnější. Velmi dobrý vztah je mezi bratry v Ptačí hlavě a srdci Němcové. Chlapci  spolu snědí otci kouzelnou potravu, spolu také utečou z domova před trestem. Jejich cesty se rozdělí, ale oba využijí dary, které jim přičarovala ptačí hlava a srdce, oba se ožení s princeznami a nakonec se setkají. Vezmou k sobě do svých království  jak své rodiče, tak  svého pěstouna, u něhož dospívali. Variantou této pohádky je francouzská O ptáčkovi, který snášel zlatá vejce, ruská varianta pohádky má název O ptáku štěstí.

Obětavost sestry i vděčnost bratrů je základem příběhu Sedmera krkavců,  kontrastem je vztah Bohdančina manžela a jeho zlé nevlastní sestry. Podobný příběh má také slovenská pohádka  Tři zhavranělí bratři.  Celá série pohádek vypráví o vzájemných vztazích a pomoci nejen mezi sourozenci, ale i mezi švagry, zejména švagry kouzelnými. Ty nejznámější příklady najdeme u Boženy Němcové -  O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, bohatší spleť vztahů je v pohádce  O třech zakletých knížatech.  Německá varianta pohádky se jmenuje Tři sestry. S pohádkou Němcové o zakletých knížatech je prakticky totožná slovenská pohádka  Dobšinského. 

O stříbrném talířku a šťavnatém jablíčku

Dvě starší dcery vesničana byly líné a jen se parádily, nejmladší Mášenka byla pracovitá a vlídná. Když otec jel na jarmark, obě straší dcery si vyžádaly parádu, Mášenka chtěla jen šťavnaté jablíčko a stříbrný talířek. Na talířku si koulela jablíčkem a viděla všechno možné z celé země. Sestry žárlily a vylákaly ji do lesa na jahody, a když jim s pomocí talířku jahody našla, zabily ji a zakopaly. Ani  talířek však nedokázal rodičům ukázat, kde je Mášenka, ale prozradila to pasáčkova píšťalka, kterou si udělal z rákosu. Ta je přivedla na místo, kde byla zakopaná. Otec se vydal k carovi žádat o živou vodu, aby Mášenku oživil. Dostal ji  a carovi se oživená dívka tak zalíbila, že se s ní oženil. Na její přání sestry nepotrestal. Talířek s jablíčkem si nechali, ukazoval carovi celou jeho zemi.

Téma: Na rozdíl od jiných pohádek s třemi sestrami je tato ozvláštněna Maruščiným pochopením pro poznávání ostatního světa a jejím oceňováním jeho krásy, na rozdíl od sester, které měly zájmy jen sobecké.

Pramen: Irina Karnauchovová: Krásna Nesmírná

 

Světovládný rytíř

V této pohádce jsou  vztahy mezi sourozenci složité. Tři bratry si  postupně  vezme k sobě starý rytíř a  nakonec je odmění jednak majetkem, jednak zvláštními schopnostmi: slyšet všechno na celém světě, projít vodou, která se rozestoupí, to jsou dary dvou starších bratrů. Nejmladší od rytíře získá nejvíc, rytíř už umírá a dá mu veškerý svůj majetek i kouzelný meč a tátoše. Starší bratři žárlí a po návratu nejmladšího domů se raději vydají na cesty.  Mají být popraveni, ale nejmladší je zachrání a  od té doby spolupracují a vzájemně se podporují. Nejmladší bratr postupně přemůže tři draky a zachrání tři princezny. V prvních dvou případech s princeznami ožení bratry, s třetí se ožení sám. Když později nejmladší bratr při jednom dobrodružství podlehne strigám a zkamení, bratři se o tom dozvědí a vysvobodí ho. 

Téma: Překonání závisti a žárlivosti vyústí v dobré vztahy mezi sourozenci a jejich vzájemné pomoci.

Pramen:  Pavol Dobšinský: Zakletý les

 

Tři zakletí knížata  

Ženichy tří dcer krále jsou medvěd, orel a ryba a s jejich vstupem do rodiny se řeší i problém otce: je marnotratný, veškerý majetek vždy utratí v kostkách, lovech a hostinách a proto rodina žije chudě  na starém zámku v lese. Všichni tři ženiši za svoje nevěsty dobře zaplatí. Po dvakrát otec peníze opět promarní, až napotřetí se mu podaří hospodařit rozumně. Zakletí švagři pomáhají nejen bratrovi svých manželek, ale pomohli postavit na nohy i problematického tchána.

Téma:  Vztahy jsou tu důkladně propojeny v soudržné a kvalitní rodině a velký prostor je věnován  otci,  jak v popisu jeho marnotratného chování, tak pokud jde o  jeho  sebekritické úvahy po provdání třetí dcery.

Pramen: Pavol Dobšinský: Zakletý les, též Božena Němcová a Jar. Seifert: Mahulena, krásná panna

 

Dospívání

          Problémy i pozitiva dospívání jsou hlavním tématem kouzelných pohádek, a toto téma najdeme i v těch, jež jsou uvedeny s jiným tematickým akcentem.

Několik pohádek se týká identity dospívajícího jedince a jejího popření, motivované hledáním sebe sama. Hrdina dobrovolně zvolí nízký sociální status, aby ověřil sám před sebou i před ostatními svou skutečnou lidskou hodnotu, nezávislou na původu a bohatství.

Princ Bajaja

Matka upře staršímu z dvojčat právo prvorozenectví a následníkem trůnu se tak stane mladší syn, královnin mazánek. Bajaja najde rádce ve svém koníkovi, vydá se s ním do světa a vstoupí u sousedního krále do služby. Vydává se za němého, je schopný říci jen „bajaja“. Stane se nejlepším kamarádem tří princezen, ale inkognito vykoná velké činy. Když při volbě ženichů určí hozené jablíčko  Bajaju za ženicha nejmladší Slavěny, princezna se vzepře sňatku s němým sluhou. Teprve když mladík v rytířském odění vyhraje turnaj a dá se poznat, dojde k svatbě. Již ženatý Bajaja se vydá k svým rodičům a zjišťuje, že jeho bratr zemřel a otec mu rád předá vládu.

Téma: Inkognito tu má dvojí smysl, jednak je protestem proti nespravedlivému postoji rodičů, jednak zbavuje mladého člověka sociálních výhod daných rodem a bohatstvím a umožňuje mu být sám sebou, projevovat se svými schopnostmi a přednostmi, dobrou povahou a statečností. Ale cesta vede přes vyrovnávání se se situací a pochopením z obou stran.

Pramen: Božena Němcová: Národní báchorky a pověsti

Téma Bajaji je velmi důležité zejména pro ty mladé lidi, jejichž rodiče jim usnadňují cestu do života, ať už bohatstvím, anebo společenskou prestiží, známostmi, protekcí. Velmi často se proti tomu bouří a touží  prezentovat se odlišným způsobem, mnohdy i dost pošetilým nebo kontroverzním. Variantou Bajaji je Janíček s voničkou B. M. Kuldy. Mezi pohádkami Boženy Němcové najdeme ještě řádku dalších variant, např. O Nesytovi, příběh mladíka, který nemůže najít službu, protože je nenasytný jedlík. Práci najde až v pekle, po létech se z pekla vrátí, bohatý, ale v starém záplatovaném kabátě, který je zdrojem jeho bohatství, a také ošklivý, špinavý v obličeji. V Divotvorném meči  Vojtěch skrývá svoje zlaté vlasy a pracuje jako zahradník na královském zámku, ale jeho vytoužená princezna Milada se nakonec dovtípí, že jejím hrdinou je zahradník a při volbě ženicha si ho vybere záměrně, protože ví, kdo to je. V pohádce Tajemný pás se hrdina Lubomír vydává za blázna, protože princezna Kazimíra, do níž se zamiloval, nesnáší obdiv a  lásku. Popravuje milence,  nechce se vdávat  a inkognito je jediný způsob, jak se k ní dostat.

Další skupinu pohádek o dospívání tvoří  téma velké touhy a hledání vytoužené osoby nebo věci. Ideály, denní snění o dosažení něčeho výjimečného, projevující se v dnešní době zbožňováním hvězd a fanouškovstvím všeho druhu, mohou mít i negativní důsledky, ale  většinou patří k pozitivním momentům dospívání. V reálném životě se onoho vysněného ideálu dosáhne jen zřídka, ale sám fakt, že člověk po něčem touží, že si staví vysoké cíle a chce k něčemu výjimečnému dospět, je velmi cenná zkušenost pro život, neboť člověka  vytrhuje z pohodlí průměru a brání stagnaci. I toto téma se v pohádkách objevuje velice často. Jako příklad mohou posloužit některé příběhy ze slovenských pohádek Boženy Němcové, jako je například O Širokém, Dlouhém a Bystrozrakém. Stejnou pohádku známe od Erbena  a převyprávěl ji i Jan Vladislav pod názvem O čaroději s třemi železnými obručemi.  Syn proti vůli otce spatří obraz krásné dívky, do níž se beznadějně zamiluje a vydá se ji vysvobodit, což se mu podaří za pomoci tří podivných tovaryšů. Důležitým momentem je otcova snaha zabránit synovi, aby shlédl onen obraz.  Reálný pohled dospělého, který zvažuje všechna nebezpečí, se dostává do konfliktu s touhou mladého člověka riskovat a dosáhnout vytouženého cíle. V Světské kráse   je synovi knížete předpověděno, že se ožení se Světskou krásou, nejkrásnější ženou na zemi. Předpoví mu to jeho dva kmotříčci, dva staří poutníci, kteří v noci jeho narození v zámku přenocovali a po celou jeho anabáze mu pomáhají.  V  slovenských pohádkách Němcové  je také pohádka Tři citrony,  příběh prince, jehož otec na něj naléhá, aby se oženil. Ve všech těchto případech jde o krásu, její zbožnění a ochotu pro ni riskovat, překonávat překážky. Výsledkem je nejen získání onoho ideálu, ale také zničení zlé moci  čaroděje s třemi obručemi či macechy-čarodějnice. Příkladem příběhu z tohoto okruhu  je slovenská pohádka Pavola Dobšinského.

 Mahulena, krásná panna 

Princ spatří obraz své zesnulé matky, překrásné ženy, která kdysi byla nazývána Zlatá panna. Zatouží po stejné krasavici, král ji dá hledat, ale bez úspěchu. Pak do království přijde poutník, který o ní něco slyšel a je ochoten prince doprovázet, jestliže ho bude na slovo poslouchat. Cestou se oba zastaví v starcově chaloupce, kde poutník vyslechne starcovy dcery – vrány, jak lze Mahulenu najít. Podaří se to, ale její krása je taková, že kdo ji spatří naráz, omdlí. Proto se princ smí první den dívat jen na její nohy, druhý den na tělo a až třetí den na obličej. Mahuleně se princ zalíbí, vezmou se a zůstanou v království jejího otce, ptačího krále. Ale po čase se vydají navštívit princova otce.  Poutník se zase od tří vran dozví, co princovi hrozí od jeho macechy-ježibaby, ale kdo to prozradí, zkamení.  Poutníkovi se podaří zabránit všem úkladům, ale nakonec je přesto podezřelý, že chtěl Mahuleně ublížit a čeká ho poprava. V té chvíli se rozhodne  vše vyprávět a zkamení. Po čase se princ dozví od vran, že ho může oživit krví vlastního dítěte. Řízne malého synáčka do prstíčku a věrného přítele oživí.

Téma: Zajímavým momentem tu je – vedle onoho přátelství, jehož počiny musí být utajeny –  způsob, jak smí hrdina svou vytouženou krásku spařit: k dosažení ideálu vede trpělivé, postupné přibližování, vyžadující schopnost odložit uspokojení tužby, ovládnout se.

Prameny:  Pavol Dobšinský: Zakletý les nebo  Božena Němcová – Jaroslav Seifert: Mahulena, krásná panna

             Přirozeným úkolem mladého muže je hledání nevěsty, které má v pohádkách nejrůznější  komplikace, nepřátele i pomocníky. K těm posledním patřívají trojice (či jiné  skupiny) specialistů, kteří pomáhají svými zvláštními schopnostmi. Asi nejznámější jsou Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ale ukrajinská pohádka má hrdiny, které lidé dobře znají z vlastního života, ale jimž přičítají vlastnosti protikladné těm skutečným

Mráz, Hlad a Sucho

Jeden car měl krásnou dceru, ale za nic na světě ji nechtěl provdat.  Princ z jiné země se vydal hledat nevěstu, a cestou se k němu přidali tři podivní tovaryši – Hlad, Mráz a Sucho. Car nápadníkovi zadal tři nesplnitelné úkoly, ale splnili je za něj jeho pomocníci – Hlad zdolal neskutečné množství jídla, Sucho vypil jako nic  300 sudů vody a Mráz pomohl princi a kamarádům,, když jim car poručil přenocovat v rozpálené železné peci. Vše splnili, ale král si vymyslel ještě další úkol – přenocovat v zámku, kde v noci straší. Objevila se tam stovka víl, které se ale později  proměnily v čerty. Prince pozvaly, aby se s nimi najedl, napil a zatančil, ale pomocníci zasáhli i tady. Na prince se vrhli čerti, ale zvládal je a navíc se k němu přihlásil malý čertík, poslední mezi všemi, a ten mu poradil, jak získat kouzelnou hůl,  meč a karabáč a čerti se museli podvolit: když je nevyžene ze zámku, dají mu, co bude chtít, a tak mu přinesli nejkrásnější princeznu se zlatými vlasy a zlatými stopami. Ale i pak museli kamarádi zasáhnout. Princ nakonec získal zámek i nekrásnější princeznu, zvítězil i nad carem, který se k němu choval tak nepřátelsky. Kamarádi pak konali dobré skutky : Sucho vysušil bažiny, Hlad vyhubil dravou zvěř, jen Mráz si nevěděl rady a princ ho požádal, aby nechal zamrznout řeky a vytvořil tak hladké a pevné cesty..

Téma:  Vzájemná pomoc, schopnost využít pozitivním způsobem jevy, které lidi trápí.

Pramen: O lesním carovi

       Pohádka je mimo jiné bezděčným svědectví o tom, jako reálné problémy lidi v dávných dobách trápily -  vysušování bažin a hubení zvěře je z dnešního hlediska hodně nežádoucí, a led jako jediná  hladká silnice  svědčí o kvalitě někdejších cest.

 

Láska a manželství

Přirozeným vyvrcholením kouzelné pohádky je svatba hrdiny či hrdinky s vytouženým partnerem, ale není hlavním námětem, jak tomu bývá často ve filmových a zejména  televizních autorských pohádkách. Podoba lásky v lidové kouzelné pohádce je skoro vždy stejná, stereotypní a z pohledu dospělého hodně zjednodušená. Omezuje se na zalíbení ve fyzické kráse protějšku a projevuje se obětí, ochotou překonávat překážky a všemožně pomáhat. V dílčích obměnách  je tento typ pohádky velmi častý a představuje typický příklad pohádkové lásky. Podstatně více  než pohádky evropské věnují pozornost lásce a manželství a jejich různým podobám, včetně příběhů končících nešťastně,  čínské pohádky a pověsti.

Tkadlena a Pasáček

Nebeská tkadlena, vnučka Nebeského císaře, bydlela na břehu Stříbrné řeky (tj. Mléčné dráhy), na druhém břehu, ve světě lidí, žil Pasáček  jen se starším bratrem a jeho ženou, kteří ho neměli rádi. Odešel proto z domova jen se starým buvolem. Vybudoval si chaloupku, ale bylo mu v ní smutno. Buvol mu poradil, jak získat Nebeskou tkadlenu – když se nebeské tkadleny  šly koupat do Stříbrné řeky, pasáček té nejkrásnější schoval šaty a tak ji dostal za ženu. Žili šťastně, měli dvě děti, ale Nebeský císař a ostatní bozi po Tkadleně začali pátrat a přikázali jí, aby se vrátila na nebesa. Těžko se manželé loučili, ale Tkadlena musela poslechnout. Bohové pak Stříbrnou řeku přenesli na nebesa, aby za Tkadlenou Pasáček nemohl. Ale buvol mu opět poradil – nechť po jeho smrti vezme jeho kůži a s dětmi se do ní zabalí, tak se dostanou na nebesa. Stříbrnou řeku se jim  překročit nepodařilo, bohové se však smilovali a dovolili Tkadleně a Pasáčkovi, aby se jednou za rok setkali na mostě přes Stříbrnou řeku.

Téma: Nepřekročitelnost hranic mezi jedinci odlišného původu, kteří i přes velkou lásku zůstávají svázáni se svou komunitou.

Pramen: Věna Hrdličková: Nejkrásnější čínské příběhy

         Motiv ženy odlišného, většinou zvířecího původu je motivem pohádek mnoha kultur. U přímořských národů to bývá Tulení žena, v jiných kulturách je to holubice nebo labuť či víla  a příběh zpravidla končí i oddělením obou milujících se manželů, a to zásahem rodičů. V mnoha případech je to mužova matka, která najde zvířecí kůži své snachy, spálí ji a tím ji odsoudí k návratu do původní podoby, anebo ji najde sama žena a s její pomocí se vrátí ke svým, jindy je povolána zpět nějakou vůdčí postavou, často otcem. V každém případě příběh konči špatně. Zvláštní variantou je japonská pohádka O bílém jeřábu, v níž mladá žena potají, aby rodina nevěděla, přede nádherné látky z vlastního peří a tím se zničí.

 

Generace

Tématem vztahu mladší generace k seniorům se zabývá i několik  evropských pohádek, například  bulharská pohádka Proč se staří lidé nezabíjejí  v  knize Václava Frolce.   Do této skupiny patří i pohádkové příběhy starých vysloužilých zvířátek, která vystraší i nebezpečné loupežníky – nejznámější verzí jsou  Brémští muzikanti a jejich varianty

K čemu jsou staří lidé na světě

Jeden mladý car vydal zákon, aby byli vyhubeni nepotřební staří lidé, kteří jen chleba ujídají. Jen jeden bojar svého otce doma schoval a potají ho živil. Když car pod hrozbou smrti zadal svým bojarům úkol uplést provaz z písku, otec poradil, jak carovi vtipně odpovědět, stejně to dopadlo, když chtěl, aby vymysleli, jak sehnat zrno v době bídy. Bojar se pak přiznal, že otce nechal žít a car pak zákon změnil v jeho pravý opak.

Téma: Nepodceňovat lidi podle věku.

Pramen:  Angel Karalijčev: Pohádkový svět

Přátelé

          Častý model přátelství v pohádkách představuje přítel doprovázející hrdinu, jako je poutník neurčeného původu a postavení v  Mahuleně, krásné panně. Jindy je to hrdinův vrstevník v pozici pobočníka nebo sluhy, narozený ve stejný den, ale v rodině nižšího sociálního postavení. Ve většině z těchto pohádek se onen přítel dozvídá, například od mluvících ptáků, jaké nebezpečí hrozí hrdinovi, ale nesmí se o tom mluvit. Život svůj nebo svého dítěte riskují oba, jak přítel, tak hlavní hrdina.

 Jablíčko a Slupka

Bohatá dvojice dlouho nemá děti, až dostane od čaroděje zázračné jablko, které určitě problém vyřeší. Žena si jablko oloupe, slupku sní služka. Obě ženy pak porodí syny v týž den. Chlapci vyrůstají spolu a mají se rádi. Dozvědí se o čarodějově dceři krásné jako sluníčko a dívce se Jablíčko zalíbí a uteče s ním.  Čaroděj nad ní vyřkne kletbu a Slupka se o tom dozví, když vyslechne tři staré víly, které o kletbě vědí. V závěru hrozí Slupkovi šibenice a tak začne vyprávět a postupně se mění v mramor. Ale čarodějova dcera přemluví svého otce, aby mu vrátil život.

 Téma nezištné pomoci a neokázalého přátelství – přítel je ochoten riskovat nejen obtíže s utajováním toho co ví, ale i ztrátu života.

Pramen: Italo Calvino: Italské pohádky

 

O věrném Janovi  

V německé variantě pohádky o oddaném přátelství služebník Jan slibuje umírajícímu králi, že se o jeho syna postará, i kdyby ho to mělo stát život. Po králově smrti se princ podívá do zakázané  komory, je tam obraz krásné princezny, po níž zatouží. Příběh osvobozování princezny proběhne  podle rad havranů. V závěru pod šibenicí Jan vypráví celý příběh a zkamení.  Po létech, když už mladý král má se svou těžce získanou ženou dvojčata, kámen promluví: obživne, když mu král obětuje co má nejmilejšího – svoje děti. Král napřáhne na děti meč a v tom Jan obživne.

Téma: Vzájemné přátelství královo i Janovo je stejně ochotné k oběti nejvyšší.

Pramen:   Eduard Petiška: Sedmikráska                                                                                                       

Protikladem těchto příběhů jsou pohádky o přátelství falešném, zrádném a nebezpečném. U nás nejznámější variantou příběhu o zrádných kamarádech a falešných hrdinech je pohádka Boženy Němcové.

Neohrožený Mikeš

 Silák Mikeš jde do světa a potká dva kamarády, stejné siláky. Dojdou do lesního obydlí, dva vždy jdou na lov, jeden má vařit, ale nepovede se mu připravit oběd, protože je napaden zlým skřítkem. Oba Mikešovi kamarádi příhodu zatají, až Mikeš zjistí, co se stalo a skřítka uvězní. Pak kamarádi objeví studnu či díru do země, jen Mikeš má odvahu se tam spustit a v podzemním světě vysvobodí tři princezny. Kamarádi všechny tři dívky vytáhnou, ale Mikeše nechají pod zemí. Ten se pak dostane na zem za pomoci obrovského ptáka a zastihne své zrádné kamarády právě ve chvíli, kdy se chystají oženit s princeznami.

Téma: Příběh nabízí téma zbabělosti, zneužití důvěry a zrady přátelství, ale je tu další rovina tématu:  Mikeš se na oba kamarády vytahuje, a už předem jim říká „Nebojte se, já nejsem tak slabého ducha jako vy“, a v tom lze hledat příčinu zborcení přátelství, vinu na zničení dobrých vztahů tedy  do značné míry nesou obě strany.

Pramen: Božena Němcová: Národní pohádky a pověsti I.

Erbenova varianta tohoto příběhu se jmenuje Vousy na loket a člověk na píď.  Rozdíly dalších národních variant naznačí už názvy: vlámská pohádka má název  Statečný seržant, ruská O silném Kulihráškovi, keltská O Rytíři červeného štítu, čínská O střevíčku z císařského paláce a středoasijská Syn medvědice. Už tyto názvy do značné míry vyjadřují charakteristické rysy kultury, z níž pocházejí. Ve francouzské pohádce Janek Medvěd je místo mužíčka obr a falešní kamarádi jsou tři. Nejoriginálnější je však varianta Jana Wericha, nazvaná Žluté mužátko (vyšla z pozůstalosti až v r. 1997 v knize Úsměv klauna). Výrazným rysem Werichovy originálnosti je mimo jiné to, že hlavní hrdina při osvobozování princezen v podzemí nemá vyslovit dané, odkudsi „zhůry“ určené zaklínadlo, ale říct větu, kterou nikdy nikdo nevyslovil, to znamená, že má jednat tvořivě, samostatně, to jest moderně.

         Jinou podobou osobního přátelství, kamarádství je laskavost a pomáhání druhým, protože si to zasluhují, ale i pro svůj pozitivní pohled na druhé.  Deset příběhů obsahujících tato témata najdete v knize irských pohádek Příběhy skřítků leprikónů, jejichž autorkou je  Bairbre McCarthyová: Leprikóni šijí a spravují boty vílám, skřítkům  a rusalkám, ale  každý také má svůj hliněný hrnec zlata a navíc všechno zlato světa skřítci střeží na konci duhy. Proto je často lidé žádají o zlato, ale chamtivcům leprikóni nikdy nic nedají. Pomáhají venkovským  chudákům, sedlákům,  krejčímu nebo vypravěči, který chodí od vesnice k vesnici a baví lidi. Odměňují  poctivé, kteří myslí na druhé.[1] 

Bezelstná vlídnost a laskavost tvoří také jádro japonské pohádky, ostatně vlídnost a laskavý humor jsou pro japonské pohádky ve variantách, které u nás vyšly pod názvy Prodaný sen nebo jednoduše Japonské pohádky, charakteristické. 

Stařeček, který nechával rozkvétat stromy

U jednoho potoka na japonském venkově žili sousedé, stařečkové se stařenkami. Dolní stařeček byl vlídný a srdečný, Horní nepřející a závistivý. Jednoho dne Horní stařeček našel ve své vrši jen klacky místo ryb. Vypustil ryby Dolního stařečka, a do jeho vrše dal, co sám našel. Dolní stařeček zalitoval, že nemá ryby, ale jedna z větví ve vrši  byla pěkná a když ji začal opracovávat, proměnila se v pejska. Protože na něj byli stařeček se stařenkou hodní, dovedl pejsek stařečka do hor, kde vykopal zlatý poklad. Sousedi to zjistili a vypůjčili si pejska, jenže na něj byli hrubí a poklad nenašli, pejska proto zabili. Dolní dědeček byl smutný a vyžádal si jeho tělo, zakopal ho u chalupy a na hrob zasadil vrbový proutek. Když vrba vyrostla, poradil dědečkovi hlas pejska, aby ji porazil a vydlabal z ní moždíř na rýži –  rýže v něm neubývalo. To nedalo spát Horním a vypůjčili si moždíř, jenže jim nefungoval, a tak ho spálili. Dolní stařeček byl smutný, ale vyžádal si aspoň popel z moždíře, a jak ho nesl, vítr  část popela odvál a popel způsobil, že rozkvetly stromy, přestože byl podzim. A tak si s babičkou řekli, že udělají radost panu knížeti, který miluje sakury. Kníže se zaradoval a daroval střečkovi nádherný šat,  všechen ten textil bude stačit stařečkovi a stařence nadosmrti. Horní stařeček nelenil, vzal popel a šel za kněžnou, jenže vítr jí nafoukal popel do očí a Horní stařeček skončil ve vězení.

Témata:  Vlídné a pozitivní myšlení – Dolní stařeček vždy své ztráty lituje, ale najde na ní  také něco pozitivního, to je jeho hlavní přednost, navíc je přející, a když zjistí, že má mimořádnou schopnost, chce udělat radost knížeti; i vztahy mezi knížetem a chudákem jsou  pozitivní. V kontrastu k tomu je  negativistická, závistivá a chamtivá dvojice Horních, kteří jsou po zásluze potrestáni.

Pramen: Zlata Černá – Miroslav Novák: Prodaný  sen (Japonské pohádky)

Jednou z velmi bolestných a přitom aktuálních poruch přátelství je šikana,  jako v  japonské pohádce, která zachycuje šikanu v školních podmínkách.

Nejkrásnější vějíř

Juki žil jen se svou starší sestrou Hanako.  Rád a dobře se učil, ale školu mu ztrpčovali spolužáci, kteří se mu posmívali pro jeho chudobu. Učitel chválil Jukiho krasopis a spolužáci hledají způsob, jak ho  zesměšnit. Vyhlásí soutěž o nejkrásnější vějíř. Ale Hanako mu přes noc vytvoří přenádherný vějíř, ve škole z něj vyletí  slavík a zpívá. Bohaté spolužáky to popudí a vymyslí soutěž o nejkrásnější lodičku. Vše se opakuje, Jukiho lodičku ovládali veslaři. Děti prohlásily Jukiho za vítěze, přestali se mu  posmívat.

Téma: Šikana zneužívá slabiny, ale neví nic o skutečných hodnotách člověka šikanovaného.

Pramen: Věna Hrdličková: Démonova flétna.

 

Lidská práce a zábava

              V pohádkách bratří Grimmů vystupuje řada řemeslníků, učedníků, tovaryšů i mistrů tradičních řemesel, o jejich osudech a dovednostech. Asi neznámější je  pohádka O udatném krejčíkovi, který se vydal do světa s nápisem Sedm jednou ranou na opasku, když zabil naráz sedm much,  které si mu sedly na krajíc s povidly. Podařilo se mu ošálit i obry, kteří na rozdíl od něj měli sílu, ale byli hloupí. Další pohádka vypráví o ševci.

Mistr Šídlo

Švec  Šídlo byl neúnavný kritik a remcal, všichni všechno dělali špatně, nejen boty. Rozuměl totiž úplně všemu, co se kolem něj odehrávalo a radil zedníkům, tesařům, sedlákovi, ani služebnictvo neudělalo nic správně. Jednou se rozkřikl na učedníka, který držel v ruce střevíc. Učedník připustil, že kritika střevíce je oprávněná, ovšem ušil ho pan mistr, učedník ho jen zvedl ze země. Jedné noci se mu zdál sen, jak přišel do nebe, ale ani tam nikdo nic nedělal správně. Držel se sice stranou, ale všechno věděl líp než andělé. Velice se mu ulevilo, když se probudil, na zemi mohl kritizovat po libosti. Kdyby nemohl lidem kolem sebe ztrpčovat život, nic by ho netěšilo.

Téma:  Chování všeznalců, chytráků nad chytráky, jimž se nikdo nezavděčí, a kteří vidí na každém jen chyby, kdežto svoje nevnímá.

Pramen: Bratři Grimmové: Pohádky

Příběhy řemeslnické  a  práce s plným nasazením a životním zájmem lze najít také  v čínských  a indických pohádkách.

Podivuhodné příběhy tisíce řemeslníků

Absurdní humorka, v níž  dva kameníci na zimu odešli do světa, aby se uživili. Cestou potkali dva ševce, dvě babky, které šijí, a spoustu dalších dvojic řemeslníků, kteří se k nim přidali. Když jich bylo tisíc, usadili se na noc v dutém stromě. Všichni se vešli, ale strom zlomil malý chlapec, který šel na dříví. Řemeslníci měli hlad a chlapec jim přinesl knedlíček, byl tak obrovský, že se jím živili dlouho, až je déšť i s knedlíčkem zanesl na moře. Spolkla je ryba a vysvobodila dívka, která rybu ulovila. Vydali se pak na cestu s jejím otcem, ale potkali osoby mnohonásobně větší.

Téma: Absurdní prvky příběhu, spočívající v konfrontaci osob a věcí různé velikosti.

Pramen: Dana a Milada Šťovíčkovy: Tři zlaté Buddhovy vlas

 

Nejkrásnější zahrada

Překrásnou vezírovu zahradu jednoho dne navštíví sultán, kterého posedne závist, neboť jeho vlastní zahrada není dosud hotova. Nechá proto přehradit řeku, která vezírově zahradě poskytovala dost vody. Zahrada začne hynout, což se hluboce dotkne vezírova hlavního zahradníka Džafara, který zahradu vytvořil, i Džafarovy snoubenky. Rozhodnou se proto v noci hráz prokopat a zahrada zase ožije. Sultán si povolá vezíra, a než ho stačí odsoudit, přijde Džafar a jeho dívka a prohlásí, že hráz prokopali oni. Jsou odsouzeni k smrti a jejich poslední přání je, aby zahrada měla vždy tolik vody, kolik potřebuje. To zlomí sultána a omilostní je.

Téma: Krása zahrady je dílo, do něhož byla vložena spousta energie a tvořivosti a když má být zničena ze závisti, stojí i za oběť nejvyšší.

Pramen: Jiří Marek: Nejkrásnější zahrada

     Pracovitost,  schopnost a ochota pomáhat a řešit nesnadné úkoly patří k důležitým lidským aktivitám i když  pohádkách to bývají úkoly hodně zvláštní.

Sedm Simeonů

Po manželově smrti porodila selka naráz sedm synů Simeonů. Při práci na poli se o ně začal zajímat car a  když mu sdělili, jaké mají mimořádné dovednosti, přijal je, jen sedmého, který dokázal krást, chtěl vyhnat. Ale dvořané cara přemluvili, aby jeho dovednost využil k získání vzdálené carevny. Bratři využili všech svých schopností k tomu, aby zjistili, kde carevna je a dojeli za ní na korábu, který postavili. Sedmý Simeon ji pak ukradl tak, že ji vylákal na loď. Když byli cestou pronásledováni jejím otcem, loď se potopila a plula pod vodou a tak dovezli dívku svému carovi.

Téma:  I těžký úkol lze splnit spoluprací týmu, v němž jsou k dispozici nejen různé dovednosti, ale také   odvaha a statečnost.

Pramen:  Karel Jaromír Erben: České pohádky i Slovanské pohádky

 

Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co

Hrdinou pohádky je skvělý carský střelec Fedot, který jednoho dne najde v lese hrdličku, z níž se nakonec vyklube překrásná dívka a s tou se ožení. Zamiluje se do její krásy sám car a chce se Fedota zbavit. Na radu Baby Jagy ho car pošle nejdříve pro jelena zlatoroháka, což Fedot za pomoci kouzel své ženy splní. Další rada Baby Jagy je ono “jdi tam...“ a  cesta má trvat devět let tam a devět zpátky. Po Fedotově odchodu car usoudí, že není třeba čekat, protože Fedot určitě zahyne, a povolá si jeho ženu, ale ta se promění v hrdličku a unikne mu. Fedot putuje, dostane se k matce a sestrám své ženy, u nich získá jako průvodkyni na cestě na konec světa žábu. Najde ono „nevím kam“ a získá tam neviditelného sluhu Svata Všechnoznala, který ho donese zpátky ve velice krátké době a postaví mu zlatý zámek hned vedle carského. Žena  ho uvítá opět v lidské podobě, ale car proti němu vytáhne s vojskem. Za pomoci Svata Všechnoznala Fedot carské vojsko porazí, car v boji zahyne a na trůně ho nahradí Fedot.

Téma:  I zdánlivě nesplnitelný úkol lze splnit, jestliže má člověk silnou motivaci, ochotu riskovat a podstoupit všelijaké strázně a překonat překážky, ale také jestliže má dobré přátele – pomocníky.

Pramen:  Jan Červenka:  O zlaté rybce a jiné slovanské pohádky

Chytrost keltských hrdinů je jiného rázu, nepočítá s kouzlem, ale se spoluprací dvou chytrých osob.

 O Gobanu Saorovi a jeho synovi  

Chytří a schopní jsou  v tomto příběhu tchán a snacha. Goban ví, že jeho syn moc chytrý není a tak se rozhodne oženit ho s chytrou dívkou. To se mu podaří a když pak králi Východního světa Balarovi spolu se synem staví zámek, jaký nikdo jiný nemá, uvědomí si v závěru práce, že ho chce Balar zahubit, aby už nikomu jinému takový zámek postavit nemohl. Předstírá, že potřebuje z domova určité nářadí a dojet pro ně může jen Balarův syn. Bystrá snach pochopí z narážek, které jí Balarův syn tlumočí,  že je třeba králevice zadržet jako rukojmí a tak pomůže tchánovi i manželovi k tomu, aby dostavěli zámek a  vyvázli živí.

Téma: Chytrost, schopnost a ochota  myslet a kombinovat  jsou velice dobrou cestou ze všech potíží a nebezpečí.

Pramen: Jan Vladislav: Keltské pohádky

  K pracovním vlastnostem lidí patří i ohled k přírodě, tj. tematika ekologická,   kterou nejspíše najdeme v pohádkách mimoevropských, včetně slovesnosti  přírodních kmenů.

Pověst o blesku a hromu

Poustevník ovládající kouzla měl dva pomocníky – raráška Ramasaura a vílu Mékhalu. Vyučil je a pak je chtěl poslat do světa, ale napřed jim uložil zkoušku – kdo dřív naplní misku rosou, dostane kouzelný kámen. Rychle to stihne víla, použije savost mechu a dostane kouzelný blyštivý kámen. Protože měla ráda čistou vodu a svěží vítr, odletěla k moři. Rarášek neuspěl, ale poustevník mu to nahradil kouzlem: jestliže se mu podaří poslepu vílu zasáhnout sekerou, získá její kámen.  Rarášek ji hledá, víla se stane neviditelnou, sekera ji nezasáhne, ale kámen pustí z ruky – kámen se prudce blyští a sekera dělá strašný hluk. Tak vznikl blesk a hrom.

Téma: Pochopení pro přírodu a láska k jevům, jako je vítr a déšť.

Pramen:  Odolen Klindera: Sedmnáct zlatých princezen

      Ekologickou tematiku ve spojení s tématem vděku a nevděku obsahuje arabská pohádka.

Dřevorubec a had

Dřevorubec našel v lese hada ztuhlého zimou a vzal ho domů. Když se had probral, obtočil dřevorubce, že ho zaškrtí, ale ten ho uprosil, aby spolu našli svědky o člověkově nevině. Kohout, velbloud, hora i moře ale svědčily o tom, že člověk je využívá a zaplatí pak  tím, že svoje pomocníky zabije sní.  Dřevorubec hada uprosí, aby připustil ještě pátého svědka, je jím ježek, který lstí pomůže dřevorubci zabít hada. Dřevorubec si pak odnáší ježka, ale dostane chuť na ježčí maso, ježek přijde na další lest, dřevorubec zahyne uškrcen hadem a ježek už si příště dá pozor.

Téma:  Člověk bezohledně zneužívá a drancuje přírodu a cítí se být oprávněn takto jednat.

Pramen: Jiří Tomek: Kouzelný květ pouště

    Hledat látky v asijských kulturách se vyplatí, protože velmi často  kladou důraz na morálku a řeší různá její témata, ale také zdůrazňují  chytrost a vzdělání. Sómadévův Oceán příběhů  je  dílo indického středověku, a ve dvou tlustých svazcích se najde nepočet látek.

O zdatném kupci

Chlapec z chudé rodiny chce obchodovat a jde si proto k boháči pro půjčku, ale ten právě kohosi plísní, že neumí využít třeba mrtvou myš. Mladík si ji od boháče vezme, prodá ji jinému kupci jako potravu pro kočku za dvě hrsti zrní, to semele a smíchá s vodou, směs prodává  dřevorubcům za otepi dřeva a za stržené peníze koupí opět zrní. Postupně hromadí dřevo a v době, kdy pro deště je dřeva nedostatek, zbohatne. Zhotoví myš ze zlata, věnuje ji onomu boháči a vezme si jeho dceru. Dostal jméno Myšák.

Téma: Umět si poradit, překonat chudobu aktivním způsobem; vlastně jde o příběh vysvětlující pojem „přidané hodnoty.“

Pramen:  Oceán příběhů I.  

                                                                                                                                                                                        

Lidské vlastnosti a nectnosti

Velmi častým motivem pohádek je dodržení nebo nedodržení slibu, pravidla nebo zadání či úkolu.  Sem patří pohádky s porušením zákazu vstoupit nebo nahlédnout do třinácté komnaty. Tento pojem může být chápán různým způsobem. Jeden představuje televizní cyklus, který  chápe třináctou komnatu jako problém, neštěstí, zlý životní zážitek, o kterém se nemluví snadno ani často, a záleží na každém, zda je ochoten tuto třináctou komoru otevřít. V pohádce však je zpravidla třináctá komnata (někdy má i jiné pořadové číslo nebo označení) chápána ve smyslu antické Pandořiny skříňky: její otevření ze zvědavosti či neschopnosti brát ohled na zákaz, způsobí neštěstí a bolest. U dětí tou třináctou komnatou mohou být zákazy rodičů porušované ze zvědavosti (jako je  olizování zmrzlého zábradlí v Obecné škole), kdy varování jako by bylo výzvou tu věc udělat. U dospívajících to může být tendence „zkusit to“ – drogy, alkohol, sex, hazard, adrenalinové aktivity. Dobře známá je pohádka Boženy Němcové O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, v níž princ Silomil  ze zvědavosti a nudy zakázanou komnatu otevře: „A vždyť to ani nepozná, třebas se tam podíval.“ Je to postoj typu „zkusím to, však ono to nějak dopadne“. Silomil připoutanému muži jen tak trochu uleví a výsledek je katastrofální. Nejhorší na té věci je, že se tak způsobí bolest či neštěstí druhému, zpravidla milovanému člověku. Hazardéři všeho druhu zpravidla tvrdí, že je to jen jejich věc, co dělají, ale prakticky vždy je poškozen i někdo další. 

 

Žabí král

Princezně upadla zlatá koule a z vody ji vylovil žabák. Žádá za to, aby se s ním princezna spřátelila, seděla s ním u stolu a nechala ho spát ve své posteli. Princezna ledabyle slíbí a okamžitě odchází, nicméně žabák za ní do zámku doskáče a domáhá se splnění slibu. Princezna to vážně nemyslela, slíbila jen tak, ale její otec trvá na tom, aby slib splnila. Dělá to nerada, ale nakonec se jí to vyplatí – žabák se promění v mladého prince.

Téma: Neuvážený ledabyle vyslovený slib, který partner bere vážně. V této variantě pohádky je  těžiště v chování otce, který se na dceru rozzlobí a  trvá na splnění slibu, byť byl jakkoli absurdní.

Pramen: Bratři Grimmové: Pohádky

V četných pohádkách naopak i postavy patřící do kategorie negativních sliby dodržují, i když tím působí škodu sami sobě. Typickým příkladem je pohádka Boženy Němcové Čertův švagr: hrdina pohádky slouží léta v pekle a na odchodu si má říct o odměnu, jakou si  přeje. Na čísi radu si vyžádá starý záplatovaný kabát, v jehož kapsách je vždy  jakékoliv množství peněz. Čert ho dává nerad, ale slib splní. Slib, resp. to, co považuje za svou povinnost, aby odčinil svůj prohřešek, dodrží i Jiřík v Erbenově Zlatovlásce: ačkoli by s ní Jiřík mohl zůstat u jejího otce, přivede dívku starému králi, který ho pro ni poslal, stejně jako Tristan přivede Isoldu svému strýci. Slib daný dvěma městům a převozníkovi dodrží i Plaváček ve Třech zlatých vlasech Děda Vševěda. Dodržet slib je příkazem pohádkové  morálky, která nepodléhá všedním úvahám a banálním tendencím, a neplatí tu ani omluva nepřekonatelnou láskou. Jiřík si vezme Zlatovlásku, až když se starý král z vlastní hlouposti a ješitnosti nechá usmrtit.

Tématem Soli nad zlato je potřeba vážit si všedních věcí, které v běžném životě téměř nevnímáme a začneme je oceňovat, až když je ztratíme. V původní pohádce Boženy Němcové se sůl ztratí sama od sebe, kouzlem.  Ve filmu, který ovlivňuje naše povědomí o tomto příběhu, byly důvody změn filmařské: svážení soli na králův příkaz a její hromady na zámeckém nádvoří nabízejí zajímavé obrazy. V Cibulových Francouzských pohádkách najdeme příběh, který představuje  variantu Soli nad zlato, Krále Leara i Popelky dohromady.  

Pasačka krocanů.

Král, který všechno jídlo přesoluje, se o všem se radí se sluhou, a na jeho radu se ptá dcer, jak ho mají rády. Obě starší, Žaneta a Aneta, vyslovují soudy banální, kdežto nejmladší  Tineta  řekne: „Jako ty máš rád sůl“. Král připíše majetek starším dcerám, Tinetu vyžene do lesa, ale sluha ji zavede k sousední královně, kde ji přijmou jako pasačku krocanů. Starší dcery se vdají a otce vyženou ze zámku. Tineta, která od hodného sluhy dostala mošnu s oblečením, chodí inkognito na plesy. Další vývoj je jasný –  zamilovaný  princ a ztracený střevíček. Ale do toho přichází otec se sluhou. Princ žádá o Tinetinu ruku, ale ta má podmínku, že napřed musí otci získat zpátky zámek. Stane se tak, starší dcery jsou vyhnány a sluha za cenné, i když králem nevyžádané služby, je také oženěn.

Téma: Sůl, tak běžná věc, je symbolem schopnosti vážit si dobrých vztahů, dobrých lidí kolem sebe, neboť jen od nich se lze dočkat také pochopení a pomoci.

Pramen: Václav Cibula: Francouzské pohádky

Velmi podobný je příběh maďarské pohádky Jak se husopaska stala královnou, jenomže jde o dcery chuďase, ne krále, a fabule je jednodušší.

  Zajímavý je motiv pokladů, které se samy nabízejí a touží po tom, aby byly objeveny a použity – v kapitole Dovednosti takovou pohádku najdeme také. I v dalších pohádkách jde o poklady, marná sláva, chudí lidé na celém světě touží po nějaké kouzelné skřínce či hrnci se zlaťáky, které jim umožní žít důstojně, bez závažných starostí „až do smrti“.

Devět mnichů

 Kakiemon a jeho žena Oran žijí z nouze v starém, opuštěném knížecím paláci. Ženě se zjevují trojice černých, bílých a žlutých mnichů se svíčkami, kteří jen mlčky a strnule krouží po místnosti. Oran nikomu nic neřekne a nakonec jí devět mnichů  sdělí, že reprezentují poklady, které kdysi majitel paláce zakopal, ale před smrtí už o tom nestihl nikomu říct. Černí mniši jsou měďáky, bílí stříbrňáky a žlutí zlaťáky. Poklady chtějí na světlo denní a Oran je vysvobodila tím, že nikomu nic neřekla. Teprve pak všechno vypráví manželovi a společně povědí o pokladech knížeti, pravoplatnému majiteli pokladů, který je nechá vykopat a dvojici bohatě odmění.

Téma: Žena dokáže mlčet a dvojice svou informaci o pokladech nezneužije, a právě proto je bohatě odměněna.

Pramen:  Zlata Černá,  - Miroslav Novák: Japonské pohádky

          Řada pohádek z různých kultur se zabývá vděkem a nevděkem i chamtivostí a sobectvím.

Svícen dvanácti dervišů

V perské pohádce se chudá vdova postará o nemocného mudrce na cestách a on za to vezme s sebou jejího synka Abdulláha na putování světem. Učí ho a pečuje o něj i v nemoci. Zápletku vytváří úkol pro chlapce, aby se protáhl škvírou do jeskyně a přinesl starci dvanáctiramenný železný svícen, pokladů v jeskyni si přitom nemá všímat. Ale chlapec neodolá, nabere si poklady a ztratí se starcem spojení. Domů sice poklady donese, ale ty hned zmizí, zůstane jen svícen. I ten ale vydává jisté bohatství. Nakonec se chlapec rozhodne starce vyhledat a svícen mu odevzdat. Zjistí, že je to velmi bohatý muž a svícen chce jen do sbírky, i když umí s ním zacházet tak, aby vydával obrovské bohatství. Při odchodu dá mudrc chlapci možnost vzít si z jeho pokladů, co si přeje, ale ten si pod všechno zlato a diamanty schová i cenný svícen. Nakonec přijde o všechno, jeho nevděk a chamtivost jsou potrestány.

Téma: Nevděk, chamtivost, sobectví, to jsou vlastnosti a postoje, které mohou člověku dobře sloužit, ale jen do času, jednou se mu tak nebo onak vymstí.

Pramen: Jaroslav Tichý: Svícen dvanácti dervišů

 

Vděk a nevděk 

Lékař Morosuke  se za povodně zachrání na dřevěné desce. Vytáhne na ni i bednáře, který mu za to slibuje hory doly. Když ale Morosuke vytahuje z vody lišku a pak hada, bednář protestuje, nač zachraňovat zvířata, stačí přece, že je zachráněn on! Morosuke i bednář se po povodni usadí v jednom městě, lékař je schopný, pracovitý a obětavý a proto  se mu velmi dobře daří. Bednář  mu úspěch závidí a pomluví ho, že je čaroděj, jinak by se majetku nemohl domoci. Morosuke je uvězněn, ale  ujmou se ho obě zachráněná zvířata a z vězení mu pomohou.

Téma: Základem jsou dvě věty ze závěru pohádky:  „Zlo pochází od zlých lidí… a my dodáváme: Nikdo neumí být tak nevděčný,  jako člověk.“ Kontrast chování lidí a zvířat téma vděku a nevděku zajímavě ozvláštňuje.

Pramen: Zlata Černá a Miroslav Novák: Prodaný sen (Japonské pohádky)

Podobný příběh je základem francouzské pohádky Lev a zloděj:  člověk slyší v lese volání o pomoc, vytáhne z rokle postupně opici, vlka, medvěda a lva. Lev mu radí, aby už nikoho nevytahoval, ale on slyší člověka a vytáhne ho. Ten na rozdíl od zvířat, která slibují pomoc, ani nepoděkuje. Krátce na to zachráněný svého zachránce okrade, ale zvířata přiběhnou a zloděje dopadnou.

Další cennou vlastností, která charakterizuje mnohé pohádkové hrdiny, je sebeovládání a schopnost odložit naplnění svého přání či potřeby.

Létající zámek 

Jeden po druhém se do světa vydávají tři synové chudých rodičů, kteří se narodili z jablek, a proto se jmenují První, Druhý a Třetí Jablůnek. Všichni tři potkají stařečka a rozdělí se s ním o svůj bochníček chleba rovným dílem. Stařeček jim radí, jak postupovat – přebrodit potok, ale nevšímat si leknínů, na louce pak netrhat stříbrné a zlaté květy, teprve pak mohou najít štěstí. První Jablůnek podlehne už leknínům a změní se v rybu, druhý utrhne stříbrný květ a změní se v hada. Uspěje až Třetí Jablůnek, který pak musí přejít ještě rozsáhlou poušť, než se dostane do vílího zámku, kde získá kouzelné schopnosti a dary pro další putování a činy.

Téma: Nepodléhat svodům ani momentálním potřebám, nenechat se odvést od svého cíle, od podstatného úkolu dílčími, každodenním potřebami či slastmi.

Pramen: Gyula Illyés: Divotvorný vůl a jiné maďarské pohádky  

            V asijských pohádkách najdeme velmi často motiv hodnot estetických – krásy lidí, ale také staveb, zahrad, přírody, krásných výtvorů „užitého umění“, dá-li se to tak v této souvislosti říct, jako jsou pohádky, mísy, ale i šperky.

Tři Džizóové

Stařeček a stařenka za poslední peníze koupili rýži a udělali z ní koláčky na obětování bohům. Voda v řece je donesla třem Džizóům, ale oni je dali hladovým liškám. O příštím Novém roce Džizóům koupili slaměné klobouky, ale ti je dali rodině poutníků. Ale další rok stařeček se stařenkou Džizóy v chumelenici zahalí látkou, kterou právě koupili, a největšímu z nich stařeček přidá ještě svou pláštěnku. V noci jim tři Džizóové přitáhnou k domu velký kmen plný zlaťáků.

Téma:  Nezištná  pomoc druhým, respektování jejich potřeb a laskavost vztahů mezi lidmi se  vyplácejí.

Pramen: Věna Hrdličková: Démonova flétna

Strach a nebezpečí a jejich překonávání jsou častým motivem velmi mnoha pohádek, v několika japonských však tvoří základ zápletky. Pohádka Čtyři posvátné svitky vypráví o chudém chlapci Džiróovi, kterého rodiče dají v deseti letech do učení k mnichovi v malém chrámku u lesa. V lese ho ohrožuje japonská ježibaba jamamba a ochrání ho před ní ony posvátné svitky. Ostatně v japonských pohádkách problematiku strachu a jeho překonávání najdeme ve více příbězích.

Dlouhá střapatá 

Mladý samuraj Jošinari přenocuje v opuštěném chrámku, kde podle vesničanů straší. V noci se opravdu ozývají podivuhodné hlasy a zvláštní věty, objevují se světla, ale Jošinari se ale nedá vyděsit. Ráno pak zjišťuje, že těmi strašidly s kuriózními jmény, jako je Dlouhá střapatá, nevinně vězněná nebo Břichatý nenasytný, v rybníce vězněný a podobně, jsou odpadky –  džbán bez dna, kohoutí ocas, bezzubý hřeben, koňská lebka a utržená tkanička od sandálu.

Téma: Nenechat se strachem ovládnout, i velmi děsivé jevy mohou mít reálné základy, pověst chrámku je následkem pověrčivosti vesničanů. Fantastičnost a humornost japonských příběhů kombinovaná s horrorem tvoří zajímavou a inspirativní směsici.

Pramen:  Zlata Černá – Miroslav Novák: Prodaný sen

Nectností, s níž se často setkáváme v pohádkách, je pýcha, mnohdy spojená s rozmařilostí, bezohledností či jinou špatnou vlastností. Variant tohoto tématu je značné množství, a zdaleka ne všechny jsou o pyšných princeznách, jako je Potrestaná pýcha Boženy Němcové nebo  Andersenův Pasáček vepřů.

 Půlkohoutek 

Nejmenší kohoutek matky slepice je  jen poloviční – má jen jedno oko, jednu nohu, jedno křídlo, ale je na sebe pyšný. Nechce zůstat na dvoře mezi ohavnými dvouokými a dvounohými slepicemi a vydá se k panu králi. Cestou ho o pomoc prosí voda v potoce, vítr a oheň, ale on je pyšně odbyde. Dojde na zámek, ale tam ho lapí kuchař a zakroutí mu krkem, kohoutek marně volá vodu a oheň, aby mu pomohly, kuchař ho upeče a oheň ho spálí tak, že ho nakonec kuchař vyhodí z okna a vítr ho zanese na špici kostela, kde se z něj stane korouhvička.

Téma: Na rozdíl do pyšných princezen, které jsou krásné, tento hrdina je pyšný, ač nemá být na co. Je v podstatě hrubián a není mu pomoci.

Pramen: Václav Cibula: Španělské pohádky

      Podobný motiv je i v pohádce bratří Grimmů Jendoočka, Dvouočka a Trojočka  i dalších variantách téhož příběhu: jednooká i trojoká sestra odmítají prostřední dvouokou, považují ji za cizí, podle nich nemá proč se považovat za cosi lepšího.

          Jinou charakterovou vadu, která ji krutě vytrestá,  má hrdinka slovenské pohádky.

Lubka a Kovovlad

Lubka je dcerkou chudé vdovy, ale je to hrdopýška. „Jsi chudé děvče a vybíráš si v mládencích jako v malinách. No, no, jen aby sis nevybrala kyselou.“ Jednoho dne má Lubka sen, že pro ni přijel krásný mladý pán v měděném kočáře a přinesl jí šperky, další sny má o stříbrném a nakonec o zlatém kočáře. Lubka nadutě odmítá veškeré nabídky k sňatku, až před domem zastaví měděný, stříbrný i zlatý kočár.  Žádá o ni Kovovlad, pán nad doly. Lubka se za něj provdá, jeho říše je nádherná. Jenže k jídlu je jen měděný, stříbrný a zlatý chléb – cesta zpátky ale byla zatarasena. 

Téma: Pýcha, která je nejen nenapravitelná, ale vede i k záhubě pošetile nafoukané postavy.

Prameny :Pavol Dobšinský: Zakletý les nebo  Božena Němcová – Jar. Seifert: Mahulena, krásná panna

Námětem mnoha pohádek je nespolehlivost, lehkověrnost, zvědavost, předstírání a podvod, neschopnost dodržet slovo a vykonat, co je třeba.  Sem patří i příběhy postav, které mají vždy pocit, že „to nějak dopadne“, i když poruší pravidlo hry.

Pohádka o prasátku

Bezdětní manželé mají prasátko, které jim obstarává domácnost. Princ v lese pozoruje, jak z prasátka vystoupí krásná dívka, prasátko od chudých chalupníků koupí a trvá na tom, že se s ním ožení. V té chvíli se z  prasátka stane nádherná nevěsta. Vezír princi závidí a ze stáda prasat si vybere to největší v přesvědčení, že tím krásnější bude jeho princezna. Pracně dotáhne prase k oltáři, ožení se s ním, ale prase řádí a vezír ho po svatbě marně líbá. Prase se rozzuří a prokousne mu krk -  vezír putuje na hřbitov, prase ke svému stádu (gruzínská pohádka).

Téma: Bezmezná závist člověka zaslepí a přivodí mu zasloužený konec.

Pramen: Eduard Bass: Koráb pohádek, Nakladatelství Masarykovy univerzity, Brno 2016

O bílé laňce

Je to pohádka o lehkověrnosti, zvědavosti a pokušení. Žába předpovídá mladým královským manželům, že se jim narodí dcerka, ale do 16 let se jí nesmí ani dotknout sluneční paprsek. Vybudují zvláštní zámek, s dcerou jezdí ven jen v noci, až předposlední noc před šestnáctými narozeninami rodiče v kočáře usnou a dívka z nedočkavosti a zvědavosti propíchne střechu kočáru – slunce ji změní v bílou laň. Žije pak v lese u babičky-žáby, ve dne laň, v noci dívka. Vysvobodí ji až princ, který ji obejme.

Téma: Nedodržení pravidla či slibu zasáhne do života nejen toho, kdo se ho dopustil, ale i další osoby z jeho okolí, především členy rodiny.

Prameny: František Hrubín: Špalíček pohádek

    Nejen chytrost, ale samozřejmě i pravdivost patří k pozitivním vlastnostem.

O pravdě a křivdě

Žili dva bratři, bohatý a chudý. Ten chudý zemřel a jeho syn se radil se strýcem, zda dál dojde s pravdou nebo s křivdou. Strýc i další lidé ho ujistili, že nejdál se dojde s křivdou. Mládenec sázkou se strýcem přišel o svou jedinou krávu, a tak se šel do lesa oběsit, ale než to udělal, vyslechl čtyři čerty, kteří se bavili o tom, jaké čertoviny provedli:  jeden zbořil lávku, druhý vysušil vodu v studních, třetí  přičaroval nemoc královské dceři. Čtvrtý čert vždy řekl, jak se to dá napravit. A tak mladík využije pravdu a vše napraví, a když uzdraví královskou dceru, dostane ji za ženu. Brzy na to král zemře a on se stane králem. Jednoho dne  přijde bohatý kupec, mladý král v něm pozná svého strýce a vše mu poví –  jak mu posloužila pravda. Strýc se rozhodne, že se také půjde do lesa oběsit, aby se stal králem, ale čerti ho načapají a pověsí.

Téma: Vyznávat pravdu se vyplatí, i když ne ihned, a co se vydaří  jednomu, nevydaří se tomu, kdo kalkuluje se ziskem.

Pramen: Zlatý střevíček, Ukrajinské lidové pohádky

S pravdou souvisí i spravedlnost, charakteristický motiv řady asijských pohádek, spojený i s postavou soudce, který případy řeší nekonvenčními metodami.

Kamenná socha před soudcem.

Potulný kramář se štůčkami hedvábí a brokátu usne v horách, vedle hrobu se sochou. Když se probudí, je tam jen krosna, hedvábí je pryč. Vydá se do města a stěžuje si u prefekta. Ten svolá soud, nařídí přinést sochu, která je jediným svědkem krádeže, a chová se k ní jako ke každému svědkovi, vyslýchá ji, a když ze sochy nedostane žádné svědectví, nechá ji přivázat na lavici a zmrskat. Soudu jsou ze zvědavosti přítomni nejbohatší lidé z města a smějí se nesmyslnosti tohoto počínání. Prefekt je nechá na den zavřít pro urážku soudu a druhý den je pustí s tím, že každý musí přinést do tří dnů štůčku hedvábí. Snesou skoro všechno, co bylo kupci ukradeno, a ukáže se, že to koupili u obchodníka v přilehlé vesnici. Ten je předvolán, dodá, co ještě chybí a okradeného kupce odškodní.

Téma: Co by lidé nepřiznali, projeví svým jednáním, jestliže se dostanou do nevýhodné situace.

PramenVladimír Pucek: Korejské pohádky

V korejských pohádkách se spolu s příběhem dozvídáte i mnohé o korejské kultuře, je tu například v pohádce Zázračný drahokam popis svatby – koná se v domě nevěsty a obřad spočívá v tom, že se snoubenci pokloní jeden druhému, pak ještě všem čtyřem rodičům. Tři dny trvají hostiny a pak se novomanžel vrací ke své matce, nevěsta ho hned nedoprovází.  Často se tu opakuje motiv ženšenu, jako v pohádce Oheň planoucí po sedm pokolení v níž  je ženšen symbolem soudržné rodiny a vztahu mezi předky a potomky.

       Co znamená mít štěstí či být postižen neštěstím, jak dalece může náhoda, které říkáme štěstí, skutečně ovlivnit život člověka a nakolik je sám tvůrcem svého osudu, tyto otázky jsou základem Singerova příběhu, který je polsko – židovskou variantou Erbenovy pohádky Rozum a Štěstí.

Mazel a Šlimazel, neboli mléko lvice

Hybatelem děje je sázka Mazela-štěstí a Šlimazela-neštěstí. Na návrh Mazela vyhraje-li Šlimazel, dostane plný sud vína zapomnění, když prohraje, nebude padesát let strkat nos do toho, co vytvoří Mazel. Objektem zkoušky je chudý a nešikovný mládenec Tam, který se díky Mazelovi dostane z ubohé roztrhané chaloupky rovnou na královský dvůr. V roční lhůtě, kdy měl Šlimazel Tama nechat na pokoji, prokazuje Tam u dvora mimořádné schopnosti a zamiluje se do něj rozmarná princezna Nesika. Ke konci zkušebního roku král onemocní a má ho zachránit jen mléko lvice. Tam je získá, ale když je nese králi, zasáhne Šlimazel a Tam se před králem přeřekne, že je to mléko feny. Král ho odsoudí k smrti, v noci před popravou Mazel uzná, že Šlimazel zvítězil a dá mu sud vína zapomnění. Šlimazel, který trpí nespavostí, se jím opije a usne, takže Mazel může těsně před popravou zasáhnout: Tamovým posledním přáním je spatřit ještě krále, svoje přeřeknutí před ním opraví, král se mlékem lvice uzdraví a končí se svatbou. Šlimazel se už nikdy k Tamovi nepřiblíží, protože zcela zapomněl na jeho existenci.

Témata: Může osud člověka ovlivnit vnější, náhodná síla, a co to znamená "mít štěstí"? Pomůže člověku v životě osobní jistota, důvěra v sebe a důvěra druhých v jeho schopnosti? Může naletět i takový sebejistý chytrák, jako je Šlimazel?

Pramen:  Isaac Bashevis Singer: Příběhy pro děti

       Korejská pohádka spojuje motivy kouzelné pohádky s láskou k přírodě a jejím výtvorům v kontrastu s nádherou císařského paláce.

 Osm víl Diamantových hor.

„Kdo neviděl Diamantové hory, neví nic o krásách přírody.“ Tímto tvrzením začíná pohádka o chudém mladíkovi, který v lese zachránil vyděšenou srnu. Ta se mu za to odměnila tím, že mu řekla o osmi vílách, které se chodí koupat do osmi tůněk. Mladík schoval jedné z nich oblečení a jí nezbylo, než stát se jeho ženou. Když měli již tři syny, víla ho uprosila, aby jí dal její šaty, popadla všechny tři děti a odešla s nimi do Nefritového království. Srna mu však znovu poradila, jak se dostat za ní. Podařilo se, ale horal nebyl v Nefritovém království spokojen, nakonec se i ženě zastesklo po Diamantových horách a spolu s dětmi se s ním vrátila do čarokrásných Diamantových hor.

Téma: Přírodní krásy překonají i nádheru a pohodlí paláců.

Pramen: Vladimír Pucek a Jozef Genzor: Vodopád Devíti draků, Albatros, 1983

Témata politická, o moci a jejím zneužívání, se v pohádce vyskytují jen zcela výjimečně.

Král tchoř

Pohádka o tom, jak si žáby vykuňkaly krále-čápa, což jim záviděly slepice a kohouti. Začali se přít o královský post a nakonec si pozvali jako krále tchoře. Ten při nástupu sliboval první poslední, ale brzy dostal chuť na slepici, a aby svoje selhání zastřel, hledá vinu u svých poddaných. Vše je mu záminkou, aby údajného pachatele sežral, ať odpoví jakkoli. Až třetí kohout se tchořovi diplomaticky vykroutí a vyvázne živý.

Téma: Zrádnost slibů některých politiků, demagogické zdůvodňování vlastního prospěchu a páchání škod na voličích.

 Pramen:  K. J. Erben: České pohádky

         Buddhistické myšlení obrážejí četné pohádky z jižní, jihovýchodní a dálně východní Asie.

O buvolu, který splatil dluh

Pocestní  se podivují, že čeledín na poli  tažného buvola oslovuje jménem jejich zesnulého otce. Ukáže se, že jejich otec, chudý rolník, dlužil místnímu boháč, ale zemřel dřív, než stačil svůj dluh splatit. V dalším životě se proto převtělil v buvola a dluh si odpracoval. Poutníci jsou jeho synové, kteří chtěli dluhy za otce zaplatit.

Téma: Odpovědnost za svoje dluhy až za hrob – toto řešení dovoluje buddhistická víra v převtělování.

Pramen:  Eduard Casius: Když se ryby pásly na nebi

             Ve vietnamských pohádkách vystupují  vedle prostých sedláků mandaríni, císařové, studenti i Konfuciův žák, sirotci, chudáci i boháči, hlupáci i lenoši, šibalové, zloději i poctivci.

 

Bratři a přátelé

  Dva bratři, bohatý Kim a chudý De, se přátelsky stýkali, ale velmi se vzájemně lišili. Kim bohatě hostil své přátele a pomáhal jim, kdežto bratra De opomíjel. To se nelíbilo Kimově ženě Lan. Jednoho dne se manželovi svěřila, že v době jeho nepřítomnosti nechtěně zabila žebráka a je nutné ho tajně pohřbít. Kim se pokusil získat spolupráci svých přátel, ale ti se postupně vymluvili, jen bratr De byl ochoten tělo zabalené do rohože v lese tajně pohřbít.  Když Kimovi přátelé ho udali u mandarína a ten přikázal tělo vykopat, ukázalo se, že  rohoži byl jen mrtvý pes, Lan nastrojila situaci, v níž se projevilo, jak se liší bratr od zdánlivých přátel.

Téma: Vietnamská pohádka vypovídá o konfucianismem zdůrazňovaném pozitivním vztahu mezi členy  rodiny.

Pramen: Iva Zbořilová a Odolen Klindera: Vietnamské pohádky

         Pohádky nečínských národností žijících v Číně obsahuje kniha s názvem Brokátový obraz. Některé z nich jsou naprosto odlišná od evropských pohádek.

 O mraku, který hledá svého manžela.

Zemi vládne autoritativní král, poslouchá ho deset ministrů, každého ministra poslouchá deset generálů a každého generála tisíc vojáků, občané poslouchají vojáky. Krále poslouchá i princezna a král odmítá všechny její nápadníky, zatímco osamělé princezně straka poví, že na vrcholu Oblačné hory žije vojevůdce Bělen, který se nebojí ani krále.  Straka je prostřednicí, Bělen unese princeznu a žije s ní šťastně na Oblačné hoře. Ale král lstivě vyláká Bělena a princeznu do svého paláce, Bělena opijí, svážou a hodí na dno moře Žu. Princezna se vydá hledat možnost, jak ho zachránit. Po velkých útrapách se dostane k Větrnému duchovi, který se smiluje a půjčí jí svých sedm lahví, v nichž jsou uzavřeny všechny větry světa. Musí je ale všechny naráz otevřít na břehu moře, aby vodu vysušily a Bělen byl zachráněn. Princezna se vydá k moři, ale na konci cesty je tak unavena, že usne, najdou ji královi špehové a ze tří lahví vítr vypustí, takže na břehu už zbylé větry nemají tu sílu, Bělena už nic nezachrání a princezna umírá na břehu.

Téma: Morálka dost podobná morálce pohádek evropských, ale postavy a reálie naprosto odlišné – top je ostatně důvod, proč se zabývat shodami a rozdíly mezi pohádkami různých kultur. 

Pramen: Dana a Milada Šťovíčkovy: Brokátový obraz

 

 Kamenná socha před soudcem.

Potulný kramář se štůčky hedvábí a brokátu usne v horách, vedle hrobu se sochou. Když se probudí, je tam jen krosna, hedvábí je pryč. Vydá se do města a stěžuje si u prefekta. Ten svolá soud, nařídí přinést sochu, která je jediným svědkem krádeže, a chová se k ní jako ke každému svědkovi, vyslýchá ji, a když ze sochy nedostane žádné svědectví, nechá ji přivázat na lavici a zmrskat. Soudu jsou ze zvědavosti přítomni nejbohatší lidé z města a smějí se nesmyslnosti tohoto počínání. Prefekt je nechá na den zavřít pro urážku soudu a druhý den je pustí s tím, že každý musí přinést do tří dnů štůčku hedvábí. Snesou skoro všechno, co bylo kupci ukradeno, a ukáže se, že to koupili u obchodníka v přilehlé vesnici. Ten je předvolán, dodá, co ještě chybí a okradeného kupce odškodní.

Téma: Chytrost a znalost povah a reakcí lidí je základem úspěchu soudce, který nepotřebuje používat donucovací prostředky.

Pramen: Vladimír Pucek. Korejské pohádky

 

Vzdělanost a umění

        

Pohádek a příběhů o výhodách chytrosti a vzdělanosti najdeme celou řadu, většinou  ale v kulturách asijských.

O princi, kterého džin začaroval v opici

Perský princ se vzdělává v řadě umění, zvládá dějepis, zeměpis, válečné a jezdecké umění, přednes veršů arabských básníků, a zejména umění písma. Proslaví se tím a dostane  pozvání od indického krále. Otec ho vypraví s bohatými dary na cestu, ale karavanu přepadnou loupežníci. Princ unikne, putuje pouští, až se dostane do cizího města v nepřátelském arabském státě. Živí se tam jako dřevorubec, ale jednoho dne najde v lese vchod do podzemí, kde je palác s arabskou princeznou unesenou džinem. Z nerozvážnosti přivolá džina, ten uvězní princeznu v jeskyni a prince promění v opici. V této podobě se princ dostane na palubu lodi a v jednom přístavu na ní vyslanci krále hledají mistra písma -  jen  opice dokáže nádherně psát. Král ho přijme a královna  je džinna a proto pozná, kdo to je ve skutečnosti, princi vrátí jeho podobu a zachrání i princeznu. Princ se s princeznou ožení  a dojde tak ke spojení perské a sousední arabské říše.

Téma: Barvitá a dobrodružná pohádka z Tisíce a jedné noci  zdůrazňuje význam vzdělání – oceňuje se zejména krása a perfektnost písma.

Pramen: Jiří Tomek: Dary krále džinů

       O hodnotě vzdělání vypráví uzbecká pohádka.

 I sedmdesát umění je málo   

Starý kupec chce syna Abidžana připravit na převzetí jeho živnosti. Dá mu 100 dukátů a pošle ho do světa. Abidžan dorazí do cizího města a spatří tam     učitele  šachů, za 100 dukátů se jim na rok naučí. Otec je zklamán, ale dá synovi další peníze. Podruhé se Abidžan u téhož učitele naučí hrát na několik hudebních nástrojů. Vše se opakuje, potřetí se naučí psát, ale už se domů nevrací. Cestou se dostane k starému dévovi, který mu za hru na flétnu bohatě zaplatí. Když se pak Abidžan přidá ke karavaně, jeden kupec ho pošle ke své ženě s dopisem. Abidžan ovšem cestou zjistí, že ho kupec chce dát zabít a napíše jiný dopis a ožení se s kupcovou dcerou Doma ale Abidžana nezastihl, ten právě hrál šachy s panovníkem a protože zvítězil, panovník ho ustanovil svým následníkem. Abidžan se pak vypravil za otcem – obchodovat se neanučil, ale zato umí jiné věci.

Téma  Něco umět: člověka obohacuje a dovoluje mu řešit spoustu situací, vědění a umění není nikdy dost.

Pramen:  Vladimír Hulpach: Za pohádkou kolem světa

        V dobách, kdy lidé neměli rozhlas, televizi, kino, ale často ani tištěné knihy, se velmi cenilo vypravěčství, které i dnes má svou speciální hodnotu, spočívající v kontaktu vypravěče s posluchačem.

O skřítcích  z pohádek

Korejská pohádka - v každé pohádce se skrývá její skřítek, je neviditelný, protože má čepičku Horang Gamté. Když se pohádka dovypráví, usadí se skřítek v hlavě posluchače, a když ten pak pohádku vypráví jiným, skřítek putuje do další hlavy. Ale chlapec Mun si vyprávění starého sluhy Zonga nechával pro sebe. Tak se v pytli na stěně jeho pokoje hromadili skřítci. Když Mun dospěl a chystal se na cestu za nevěstou, rozhodli se skřítci, že se mu pomstí. Zonga ale jejich plány vyslechl a cestou jim zabránil Munovi ublížit. Po svatbě mu vše vysvětlil, a tak si Mun  přestal pohádky nechávat pro sebe.

Téma:  Pohádka, vlastně každé umění, má cenu tehdy, jestliže je sdíleno s druhými.

Pramen: Vladimír Hulpach: Za pohádkou kolem světa

 

Nejpodivuhodnější příběh 

Jeden otec měl tři syny, ti dva starší byli pracovití a jistě z nich budou dobří hospodáři. Nejmladší se moc nepovedl, zajímalo ho jen vyprávění a divadlo. Když synové dospěli, otec je vypravil do světa a každému dal tři stříbrňáky. Nejmladší Džinroku se na cestě setkal s dvěma žebráky, kterým dal po stříbrňáku a dostal od nich zázračnou jehlu a nekonečnou nit. Později potkal dědečka s velkým pytlem, v němž mu zbýval ještě poslední příběh, a ten od něj koupil za poslední stříbrňák. Se svým nejpodivuhodnějším příběhem došel ke knížeti, který měl zálibu ve vyprávění, měl úspěch a pomohla mu i zázračná jehla a nit, jimiž zabil obávaného loupežníka, který knížectví dlouho sužoval. Džinroku pak dostal knížecí dceru za ženu a  tak díky své zálibě ve fantazii došel svého štěstí.

Téma: Zdánlivě nepraktická schopnost a dovednost má své reálné uplatnění a přináší člověku štěstí.

Pramen:  Zlata Černá a Miroslav Novák: Prodaný sen

              Dovedností vyprávět se zabývá nejen orientální, ale i  pohádka o   svérázném venkovanovi původem z Britských ostrovů.

O muži, který neuměl vyprávět

Paddy a Maddy žili na vsi, Maddy pletla punčochy  a Paddy je nosil na trh. Paddy byl mlčenlivý, sotva utrousil slovo, až jednoho dne vpadl do chalupy a začal vyprávět:  v noci na vřesovišti zabloudil a najednou se před ním objevil dům a v domě kouzelný stařeček, který ho pohostil kouzelným způsobem, ale chtěl za to, aby Paddy zazpíval. Ten to neuměl, tak měl vyprávět, ale ani to Paddy neuměl a proto ho střeček vyhnal do noci. Paddy pak zažil dobrodružnou událost s prasetem, které seskočilo z rožně a honilo ho. Nakonec dorazil zpátky ke stařečkovu domu a vyprávěl, mohl tedy zůstat na noc. Ráno se ovšem probudil ve škarpě u cesty. Vyprávěl to Maddy, ale nakonec sám nevěděl, jestli je to pravda, nebo si to vymyslel.

Téma: Mále-li o čem, umíme i vyprávět.

Pramen: Jan Vladislav: ProPánaKrále. Třicet strašidelných pohádek kočičího krále

O smyslu a významu hudby vypovídají i některé, ne však příliš časté, pohádky a pověsti.

 Berona

 Král má na zahradě kouzelný strom, ale ten stříbrně vykvete a zlatě plodí jen v noci a jeho plody vždy zmizí. Dva starší synové při hlídání neuspějí, až nejmladšímu Janovi, o němž bratři soudí, je k ničemu, protože umí jen hrát na píšťalu, se to podaří, a to proto, že při hlídání hraje. Přiletí 12 bílých pávů, v čele s královnou Beronou, naslouchají hudbě, ale protože byli přistiženi, už nikdy nepřijdou. Chce-li Jan vidět  Beronu, musí ji hledat „tam, kde se stýká  nebe se zemí.“

Jen málo odchylný je příběh stejného názvu v slovenských pohádkách Boženy Němcové,  v níž zlatá jablka krade  krásná panna Berona v doprovodu padesáti dívek.

Téma: Hudba jako  kouzelný prostředek, který je zdrojem lásky a přátelství.

Prameny: Václav Říha, Pohádky, Praha 1969 nebo  Božena Němcová – Jaroslav Seifert: Mahulena, krásná panna, Albatros 1982

     Příběhy s hudbou lze najít i v keltských příbězích, konkrétně  v knížce  Stuarta Mc Hardyho obsahující skotské příběhy o Piktech – starověkých obyvatelích Skotska, kteří se v lidovém podání změnili v kouzelné bytosti, jakými jsou v irské mytologii elfové.

Piktská píseň starého Gibbieho.

Gilbert Lawrenson – Gibbie – odešel jednoho večera do mlýna, aby semlel obilí. Zatímco se mlelo,  usadil se v přístřešku vedle mlýna. Zahrabal se do slámy, když se objevili Piktové, tajemní malí snědí lidé. Spustili hudbu a celou noc tancovali, Gibbie je poslouchal, a když ráno odešli, pozpěvoval si jejich melodii. Jeho malý syn hrál dobře na housle, Gibbie mu melodii přezpíval a chlapec pak s ní měl velký úspěch, stala se z ní  oblíbená písnička.

Téma: Cesty inspirace pro umění jsou nevyzpytatelné,  umění má původ v kouzelný.

Pramen: Stuart McHardy:  Hamlet a královna Piktů

         Ale příběhy o hudbě  najdeme  i v ruském folklóru.

O guslaru Sadkovi a carovi vodníků  

Guslar Sadko nemá pár dnů práci a tak vyhrává u Ilmeňského jezera. Vodník se mu za to odmění nabídkou výhry v sázce se sousedy. Na hodech u bohatého kupce se hosté vychloubají kde čím, Sadko prohlásí, že uloví tři zlaté rybičky a také vyhraje, protože jeho vodník mu je nažene. Sadko zbohatne a  vsází se, že skoupí veškeré zboží v Novgorodu. Ale stále přichází nové a nové zboží, takže Sadko to musí vzdát a zaplatit sázku. Pak všechno to zboží, které skoupil, výhodně prodává. Při jedné cestě po moři se koráb zastaví, moře chce svou daň, to jest Sadka, aby vyhrával carovi všech vodníků. Radu, jak vyváznout, mu dá jeho ilmeňský vodník.

Téma: Jinou podobou pýchy je vychloubavost, přehánění vlastních možností a schopností. Scény zpupných sázek pyšných boháčů, kteří se s potěšením trumfují, tvoři důležité situace pohádky.

Pramen: V. Černý, M. Tvrdíková, I. Vaculín: O statečném, střelci Andrejovi

 

[1]  Dva realizované projekty jsou zaznamenány v knížce Projekty dramatické výchovy pro mladší školní věk, Portál 2013

Obsah