První třída

Napsal uživatel evamachkova dne Ne, 09/15/2019 - 09:40

 

Barevné světy

Monika Moravcová

Projekt realizovaný formou tvůrčích dílen v rozsahu 18 hodin, 3 bloky

Určeno 1. ročníku ZŠ, realizace v rámci estetickovýchovného  soustředění  liberecké ZŠ Aloisina výšina v rekreačním zařízení v Oldřichově v Hájích; třída rozdělena do dvou skupin po 13 dětech

Předloha: Daisy Mrázková: Neposlušná Barborka, Albatros, Praha 1973

Téma: Každý má svůj barevný svět.

Cíl projektu: Na základě analýzy postupu provádění konkrétních a obecně známých metod, technik a aktivit zjistit, zda mohou přispět jednak k poznání sekundárních barev, ale také že každý má svůj „barevný svět“ v sobě, že v životě za sebou zanecháváme stopu a barevnou spleť vztahů. Neposlušná Barborka, byla vybrána jako inspirace pro práci s dětmi nejen na základě barvitého textu, ale  také protože  poskytuje dostatek námětů pro hry, výtvarné činnosti, společnou práci, improvizaci, diskuse a řešení problém. Autorka je  výtvarnice a to se projevuje nejen v ilustracích knihy, ale i v celém příběhu plném barev, které tvoří náš barevný svět – tak pojďme společně malovat!

Metody, techniky a aktivity, které mají širokospektré uplatnění, tzn., nevyžadují specifické vědomosti, schopnosti ani předem získané dovednosti a zároveň jsou nenákladné.

Pomůcky: Archy balicího papíru, čtvrtky A3, barevné papíry, samolepící štítky, fixy, pastelky, barvy na obličej (tělo), tempery – červená, žlutá, modrá (velké balení), sypaná barva na textil (DUHA), padák, barevné míčky, barevné šátky, orffovy nástroje, knižní předloha (Daisy Mrázková - Neposlušná Barborka), gumové rukavice, ovoce, bonbóny a čokoláda.

SCÉNÁŘ PROJEKTU

1. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“

Seznámení:

„Vy už se mezi sebou znáte, ale neznáte mě a hlavně já neznám vás, proto bych hned na úvod chtěla, aby každý řekl své jméno, tak jak si říká sám, nebo jak mu říkají ostatní, ale hlavně jak to má rád – jak je mu to příjemné“.

Pozdrav:

Jeden jde doprostřed kruhu, vyvolá někoho dalšího a společně si plácnou rukama a řeknou „nazdar, nazdar“ (můžeme vymyslet i jiný pozdrav).

Připomenutí jmen:

Postavíme se do kruhu a první říká: „Já jsem Monika a umím tohle,“ následně předvede nějaký pohyb……(výskok, zadupání, turecký sed, legrační obličej, pískání, zpívání…..) a ostatní se stávají ozvěnou a zopakují: „Ty jsi Monika a umíš tohle…“ a pokusí se napodobit  (obměna: ve dvojicích „My jsme Monika a Táňa a umíme tohle…..“ a spolu se třeba polechtáme, zatočíme…..)

Tvorba jmenovky:

Samostatná výroba jmenovky, kde kromě našeho jména a barvy se může objevit i nějaký obrázek, symbol, který se nám líbí nebo nás může nějakým způsobem charakterizovat (po dokončení nalepíme jmenovky na své tělo).

Barvy:

Každý řekne svoji oblíbenou barvu (jednu) a schválně jestli ji najdeme na jeho jmenovce a povídáme si na téma: „Kterou barvu máme rádi a proč? Co nám připomíná, kde jí můžeme najít nebo vidět…“

Motivace:

„Žijeme v barevném světě, každá věc má nejen svojí barvu, ale i historii, tvar, chuť, vůni…..o tom se společně ještě přesvědčíme“ (říkáme, které barvy najdeme v místnosti a vymezíme barvy i odstíny pro srozumitelnost další hry).

„Čáp ztratil čepičku“:

Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku – zelenou a všichni se rozběhnou po místnosti a najdou věc, která má zelenou barvu (ne na sobě nebo na druhých), počítáme do tří, aby všichni měli šanci barvu najít (obměna: barva + část těla: červená – nos, žlutá – loket……).

Nevidomí:

Co by se stalo, kdyby byl svět černobílý, jednobarevný nebo dokonce jen černý – pojďme si to zkusit. Uděláme trojice, dva se chytnou za ruce a utvoří takovou bublinu, ve které ten třetí se zavřenýma očima (nezavazovat – necháme na dětech) bude chodit volně po prostoru. V případě srážky s jinou trojicí nebo možnosti nárazu – bublina zasáhne a ochrání nevidomého.

Reflexe:

Jak jste se cítili, bylo vám to příjemné, vydrželi jste mít zavřené oči…..

Svačina:

A protože každá věc má svojí barvu, o které jsme si povídali, ale ta věc má i svůj tvar, vůni a někdy i chuť – tak pojďme teď některé ochutnat (červená jahoda, zelené jablko, žlutý citron, černý pendrek, hnědá a bílá čokoláda, oranžová mandarinka, modré žužu…..) .

Kartičky:

Na kartičkách je barevná tečka a hledáme se ve skupině – slovně popsat barvu, ale nesmíme jí prozradit (krev, růže, rajče, klaunský nos, srdce, láska = červená; nebo věci stejné barvy v místnosti……).

Čtení textu:

Čtení části textu pohádky „Neposlušná Barborka“ Daisy Mrázkové: „Byl jeden svět a ten byl celý žlutý. A byl jeden svět a ten byl celý červený. A byl jeden svět a ten byl celý modrý.“ Poté vytvoříme tři skupiny (rozdělení z minulé aktivity).

Výtvarná aktivita:

Každý z dané skupiny, z daného barevného světa si namaluje čtvrtku podle své fantazie a představy, ale pouze jen tou jednou barvou – abstraktní nebo konkrétní podoba.

Stavba světů:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu našeho světa + hledáme v prostoru předměty, které barevně patří do našeho světa, a vložíme je tam.

Prohlídka + Diskuze:

Vzájemná prohlídka všech tří světů + diskuze nad „barevnými světy“ – kdo asi žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam roste, jakou vůni můžeme cítit a co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů za zvuky, jakou melodii, hudbu nebo písničky, jací lidé asi žijí v jednotlivých světech, jakou mají řeč, jaké mají rituály, pravidla, zákony, hymnu, erb nebo vlajku….. (psát jednotlivé nápady dětí na papír pod daný obraz světa)

(zadání práce na zbytek dne: vymyslet a namalovat erb nebo vlajku, sepsat pravidla nebo zákony a složit hymnu)

Závěrečný rituál

2. DEN

Úvodní rituál:

Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

Barevná honička:

Jeden honí (domeček je předem určená barva) a kdo je chycen, tak zůstane na bobku – někdo jiný ho může pohlazením vysvobodit.

Pohyb:

Volná chůze po prostoru, červená – stůj, zelená – jdi, žlutá – dřep, modrá – výskok, jiná barva – pouze chůze po prostoru (obměna: prohození instrukcí, červená – jdi, zelená – stůj……).

Prohlídka II:

Vzájemná návštěva světů + diskuze a připomenutí včerejšího dne – kdo tedy žije ve žlutém, modrém a červeném světě, co tam….. (psát nové nápady dětí na papír pod daný obraz světa + ostatní z jiných světů mohou doplnit).

Pohybová improvizace:

Volný pohyb po prostoru a na zvuk trianglu nebo bubínku „štronzo“ a na 1,2,3, udělat podle vlastní fantazie ze sebe bytost z daného světa – bez mluvení + přidáme pohyb (pohybovat se jako ta bytost) + přidáme i zvuk (jaký zvuk nebo zvuky ta bytost vydává)

Charakterizace:

Ve skupině vybrat jednu bytost, dát jí jméno a společně jí předvést (jak se pohybuje, jí, odpočívá……) + jí můžeme namalovat.

Zvuková kimovka:

Co bychom mohli slyšet z jednotlivých světů – se zavřenýma očima se zaposloucháme do zvuků kolem sebe – kdo zaslechne a pozná nejvíce zvuků.

Hudební improvizace:

Do stále stejných skupin rozdat nástroje + možnost využít zvuky na tělo, vlastní hlas, písničky……Poslechneme si jednotlivé skupiny – ty dvě co nehrají, mají zavřené oči a poslouchají.

Pokračování v četbě:

„A byla jedna malá holka jménem Barborka“.

Výtvarná (pracovní) činnost:

Společně se domluvit a nakreslit (vytvořit) Barborku.

Pohybová hra:

Víte, co holky a kluci jako vy můžou všechno dělat?“ Kdo chce, tak předvede ostatním, co by mohly dělat a ostatní se přidají a zopakují. „Malá Barborka nejraději běhala a skákala……a taky byla pěkně zvědavá, stejně jako všechny děti“.

Pokračování v četbě:

„Barborka by se ráda podívala do žlutého světa. Do žlutého světa se nesmí, řekli jí. Žlutý svět je přísný a všecko je v něm zakázáno. Žlutý svět by se zlobil; kdybys do něj šla. A Barborka…“

Horká židle:

Kdo si sedne na židli, tak bude malá Barborka a řekne, co se asi v tuhle chvíli malé Barborce honí hlavou, na co myslí…

Rozhodnutí (škála):

Zeptáme se dětí, jak byste se rozhodly ony: kdo si myslí, že by Barborka měla jít do žlutého světa, tak se postaví na levou stranu, kdo si myslí, že by neměla jít, tak se postaví na pravou stranu (odůvodnit své rozhodnutí).

Pokračování v četbě:

A jak se malá Barborka rozhodla? „Barborka řekla, že tam půjde, a když se nikdo nedíval, HUPS………a skočila do žlutého světa, a HOP a skočila do červeného světa a ještě HOP a byla v modrém světě“.

Padák:

My budeme také skákat jako Barborka z jednoho světa do druhého, z jedné barvy na druhou. Stoupneme si kolem padáku a podle toho jakou barvu řekneme, tak na tu si děti stoupnou, mohou se říci i dvě barvy najednou (každá noha na jedné barvě) nebo i tři (přidáme ruku). Pokud se řekne barva, která na padáku není, tak stojím mimo padák (varianta B: říkat věci, které mají jasnou barvu co je na padáku, banán – žlutá, jahoda – červená, tráva – zelená; varianta C: říkat věci, které chceme, jablko, oblíbené triko a děti se postaví, kam chtějí a vše je dobře).

Živé obrazy:

Práce ve skupinách - pomocí živých obrazů vstoupíme do jednotlivých světů: první obraz - koho mohla Barborka potkat, druhý obraz - co mohli spolu dělat a třetí obraz (rozehraný) – co si u toho mohli říct.

Pokračování v četbě:

„A odmykala brány a vítr z červeného a modrého světa zanesl do žlutého světa semínka červených a modrých květin a květiny se ujaly a začaly tam kvést. Modré vody se přelily do žlutých skal a na skalách hned začala růst čerstvá zelená travička. Červený mák se rozvinul ve žlutém obilí – a co to? Vzlétl nad ním první oranžový motýlek. Odmykání bran považuji za důležité, pravila Barborka.“

Reflexe:

Proč Barborka považovala odmykání bran za tak důležité? ………..(Vždyť to bylo něco, co se dělat nemá.)

Pokračování v četbě:

„A tak Barborka odemkla všecky tři brány. A modří ptáčkové teď volně létali po červeném světě a moc jim to v něm slušelo. Červený svět byl příjemně překvapen. Maliny, jahůdky a třešně zrály v modrém světě. Jsi rád, modrý světe, že máš v sobě také něco červeného? Modrý svět řekl, že je velice rád.“

Horká židle:

Reakce žlutého světa: my víme, že modrý svět byl velice rád, že má v sobě taky něco červeného, a že červený svět byl příjemně překvapen, když v něm modří ptáčkové volně létali a moc jim to slušelo. Ale co žlutý svět? Ten byl přece přísný a vše v něm bylo zakázané! Ale teď…..? Co on by asi řekl naší malé Barborce?! (loutka malé Barborky nebo barevný šátek bude na židli a kdo bude chtít něco Barborce říct jako žlutý svět, tak si vezme do ruky něco žlutého).

Reflexe:

Co jsme s malou Barborkou zatím prožili? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

(zadání práce na zbytek dne: výroba barevných triček - na bílém triku pomocí sypané techniky budeme míchat primární barvy do sekundárních barev + použití soli zapříčiní rozpíjení a snadnější míchání barev)

Závěrečný rituál

 

3. DEN

Úvodní rituál:

„Velké kolo uděláme, na nikoho nečekáme, kdo si bude s námi hrát, barevný svět poznávat?“.

„Paleta“:

Obměna hry „kompot“. V kruhu se rozdají barvy (žlutá, červená, modrá……) a místa si vymění jedna barva i dvě barvy anebo se řekne paleta a místa si mění všichni.

Komunitní kruh:

Co zažila malá Barborka včera? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví) Co jsme dělali, co jsme hráli, co nás bavilo…..

Výtvarná skupinová hra:

Spojením čtvrtek vytvoříme půdu jednoho barevného světa + vyměníme barevné předměty, přitom zanecháváme za sebou barevné otisky rukou, nohou – vysvětlíme si tak vznik sekundárních barev (smícháním základních barev mezi sebou – tj. spojením červené a žluté vznikne oranžová, smícháním červené a modré vytvoříme fialovou, spojením modré a žluté vznikne zelená barva. vznikly tak tři barevné světy, které můžeme spojit do jednoho společného nejbarevnějšího světa.

Pokračování v četbě:

„Barborka se procházela v tom barevném světě a dívala se na všecko a…

Narativní pantomima:

Všichni společně podle zadávaných instrukcí pantomimicky předvádějí, co všechno mohla Barborka v barevném světě dělat.

Imaginace a relaxace:

Projdeme se jako Barborka v tom barevném světě, díváme se na vše kolem sebe, na některé věci si můžeme i sáhnout, k některým věcem přičichnout, některé věci i ochutnat a až dojdeme na místo, kde se cítíme nejlépe, tak se zastavíme, můžeme si pohodlně sednout nebo lehnout, klidně si můžete i zavřít oči a zaposlouchat se do zvuků, tónů, hlasů, které se z toho barevného světa ozývají a přemýšlejte jako malá Barborka o svých pocitech, jak vám je jako malé Barborce, na co vzpomínáte, z čeho jste měli nebo máte radost, co vás jako malou Barborku trápilo nebo vám vadilo? Koho pohladím, může říct nahlas pocit, který má jako malá Barborka.“ (kdo nechce, nemusí)

Etudy:

Krátké etudy na téma: setkání malé Barborky s lidmi v jednotlivých světech.

Pokračování v četbě:

„A jak se Barborka procházela v tom barevném světě, tak vyprávěla pohádky každému, kdo chtěl.

Žlutá pohádka pro pampelišku

   Malé slunce spadlo na zem

   ujalo se v trávě

   a vesele svítí dál.

Zelená pohádka pro proutek

   Ležely žaludy na tvrdé zemi

   šlapalo se po nich

   a přece klíčily

   a to byl začátek velikého dubu.

Oranžová pohádka pro oranžováska

   Byl jeden malý oranžovásek

   měl červený plášť

   a žlutý pásek.

Modrá pohádka pro červený strom

   Byl jednou jeden král v modré vestě, modrém plášti a modrém klobouku a ten šel modrou nocí, modrými horami, modrými doly, až dostal veliký hlad. Zastavil pod švestkou, zatřásl silně, švestičky mu padaly, ale protože byla modrá tma a švestky byly taky modré, neviděl ani jednu. Nenašel nic, musel jít hladový dál.

Červená pohádka pro oblohu

   Bylo jedno Slunéčko Sedmitečné, celé červené, a to mělo od narození veselou náladu. Mělo dost práce, to Slunéčko! Bydlelo na louce u lesa za Českými Křižánkami a ráno si vždycky sedlo na některou květinu, nejspíš na růžový jetelíček, a rozhlédlo se, aby vědělo, jak má letět. A když jsi byla modrá, obloho, letělo Slunéčko vzhůru. A když jsi byla černá a zamračená, samé mraky a studený vítr foukal a třeba hřmělo, letělo Slunéčko taky vzhůru. Co tomu říkáš, obloho?

Fialová pohádka pro fialku

   Jedna fialka se pořád schovávala a to nebylo od ní hezké, protože děti ji hledaly. Prohledávaly trávu a křoví, chvěly ji vidět, chtěly cítit její vůni. Fialko, fialko, proč nevystrčíš hlavičku?

Vymýšlení dalších pohádek:

Společně zkoušíme vymýšlet další pohádky, které by se daly vyprávět věcem z barevných světů (barevná pohádka pro věc stejné barvy, pro věc jiné barvy nebo pohádka pro věc, která vznikla ze dvou barev).

Dočtení textu:

„A teď měl svět tolik barev, že to nešlo ani spočítat. A nikdy to už spočítat nepůjde. Vidíš, co jsi provedla, Barborko!“

Závěrečná reflexe:

Co provedla Barborka? A co jsme prováděli my, celé ty tři dny? (kdo má v ruce barevný míček, ten mluví)

Dárek:

Abyste nezapomněli, jak je barevný svět nejen krásný, ale i důležitý, tak vám z něj malá Barborka přinesla něco na památku – malý dárek (duhová pastelka). Naposledy si zavřete oči, ale i pusu, dejte ruce za záda a nikomu neříkejte, co v rukách cítíte. Oči i pusu otevřete, až všem rozdám dárek od malé Barborky a řeknu teď.

Závěrečný rituál

 

Dopisy od Felixe

Magda Těšínská

 

Realizace: ZŠ Ing. M. Plesingera – Božinova v Neratovicích, 1.třída,ve třech blocích po devadesáti minutách, první blok  bez přestávky.

 Předloha: Annette Langenová: Dopisy od Felixe, přel. Rudolf Rada, Knižní klub Praha 2003

  • Hlavním tématem díla je přátelství a objevování světa kolem nás.  Téma přátelství mohou děti prozkoumat a proniknout do vztahů mezi kamarády, spolužáky a dospělými, poznat, jaké emoce se v tomto vztahu objevují, lépe se orientovat ve svém cítění, nahlédnout a vcítit se do pocitů ostatních.

Prostor třídy 1.C je velmi malý, bez možnosti úprav,  proto byl projekt realizován v  malé tělocvičně, kde  nebylo možné používat fixy ani jiné výtvarné materiály, pouze obyčejné tužky.

              Žáci žádnou zkušenost nemají, zatím neměli možnost se s metodami a technikami dramatické výchovy setkat. Začínají pracovat ve dvojicích a ve skupinách a  problémem je. že se obtížně domlouvání se mezi sebou. Ve třídě je dvacet dva dětí, z toho dvanáct děvčat a deset chlapců.

Osobnostně – sociální cíle

  • Žák zcitlivuje svoje vnímání a schopnost objevování sama sebe i okolního světa.
  • Žák ve hrách a cvičeních rozvíjí uvolnění a soustředěnost.
  •  Žáci odstraňují zábrany, uvolňují se a rozvíjejí obrazotvornost a tvořivost.
  • Žák ve hrách, cvičeních a dramatických improvizacích rozvíjí schopnost kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace.
  • Žák pěstuje umění naslouchat si vzájemně.
  • Žák rozvíjí schopnost orientovat se v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích.

Dramatické cíle

  • Žák se seznamuje s průpravnými hrami a cvičeními.
  • Žák přijímá hru a respektuje pravidla.
  • Žák dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce.
  • Žák respektuje učitele v roli.
  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák reflektuje svůj zážitek z dramatické lekce.

 

Oborové cíle – RVP

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět

  • Žák se orientuje v základních způsobech vzájemného vyjadřování lásky v

rodině a mezi kamarády.

Český jazyk a literatura:

  • Žák pracuje tvořivě, vyjadřuje své pocity z přečteného textu.

Průřezová témata: Multikulturní výchova - Lidské vztahy

  • Žák se vžije do role druhého.

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - Evropa a svět nás zajímá

  • Žák poznává svět a zajímá se o něj.

Námět, téma

Kniha Annette Langenové Dopisy od Felixe která téma přátelství velmi nosně reprezentuje.  Dějová linie nás zavede mezi dva kamarády Žofii a malého plyšového zajíceFelixe.  Holčička Žofie a Felix se znali odedávna. Přesněji řečeno – od té doby, co spolu spávali v kolébce. I když Žofie potom hodně vyrostla, Felix směl pokaždé spát u ní v postýlce. Malý plyšový zajíc a Žofie byli nerozluční přátelé, jen když šla Žofinka do školy, musel na ni Felix čekat doma. Zato Žofie odpoledne Felixovi dopodrobna vyprávěla, co se tam všechno dělo. Jednoho dne, když se Žofie s celou rodinou a samozřejmě i s Felixem vrací ze zahraniční dovolené, se stane něco hrozného. Felix se ztratil na letišti a Žofie musela odcestovat domů bez něj. Holčička je moc smutná, ale naštěstí za několik dní jí přijde neobvyklý dopis. Žofie nemůže uvěřit svým očím: je to skutečný dopis od Felixe! Malý cestovatel podává zprávy ze svého putování a žádný déšť ani bouře, nic zajíčka Felixe na jeho cestách nezastaví.  Strach, nejistota a obavy o nejmilovanější hračku ukazují, jak velmi podstatné v životě je mít svého kamaráda, se kterým se vzájemně učíme vidět, vnímat a objevovat svět kolem nás. Přátelství, které nás obohacuje, ale může přinést i trápení.

  1. SCÉNÁŘ PROJEKTU – ČINNOSTI, VARIACE ČINNOSTÍ
    1. 1. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Seznámení se se Žofií a její rodinou na dovolené u moře, ztráta Felixe
  1. Ranní kruh Naladění skupiny, seznamování, sžívání (8 minut)

Pokyny pro žáky: Budeme si v kruhu posílat ZVONEČEK POVÍDÁLEK a ten, kdo ho bude držet, se nám představí, řekne, co nebo koho má rád. Učitelka se představí jako první a přiblíží dětem, proč se za nimi vypravila a řekne koho má ráa, pošle zvoneček po kruhu, žáci pokračují a každý odpoví, jak chce.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

 

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou svoje jméno a sednou si do dřepu. Do hry se mohou vrátit, pokud se jich dotkne někdo z kamarádů a řekne nahlas jejich jméno. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

Rozpočítadlo: ANDON DODION, CIVE KOPION, ANA VUKA, LEVÁ RUKA, TEN KAMENSKÝ ZVON.

 

  1. Asociace v kruhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme neprůhledný textilní sáček s mušličkami. Sáhněte do něj a nahmatejte věc, která je tam ukryta. Nikomu nic neříkejte, přemýšlejte, co vás při dotyku s ukrytou věcí napadne.

Pak si v kruhu posíláme jednu mušli a žáci sdělují své myšlenky, které je napadly při nahmatání mušle (léto, moře, koupání, dovolená…)

  1.  Moře - Uvolnění, vnímání svého těla, soustředění (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči, pozorně poslouchejte a uvolněte celé tělo.

Poslech relaxační hudby „Šumění moře“.

„Dnes se spolu vypravíme za jednou holčičkou, která se jmenuje Žofie a za její maminkou, tatínkem, sourozenci a kamarády. Všichni společně jsou na dovolené u moře v Itálii. Teď si v mysli představujte, že ležíte na pláži, sluníčko vás prohřívá, cítíte, jak vás paprsek sluníčka hřeje na palci u nohy, potom na celé noze, na druhém palci u nohy a na druhé noze, zahřívá vám i prsty a dlaň jedné ruky, potom cítíte teplo na celé ruce, na dlani a prstech druhé ruky, obě celé ruce jsou teplé a prohřáté. Paprsek vás hřeje na bříšku, na hrudi, na krku i na hlavě. Cítíte, jak se vám paprsek opírá do očí a celého obličeje. Už máte celé tělo prohřáté a uvolněné. Je vám příjemně a hezky.“

  1. Seznámení se Žofií - Učitelka v roli Žofie (2 minuty)

Na hlavě má Žofinka klobouk – kostýmní znak: „Ahoj, vy se tady opalujete? Já jsem Žofka, pojďte si se mnou hrát. Ukážu vám, co jsem dneska s bráchou postavila z písku, tak už pojďte.“  Děti vstávají a jdou za Žofinkou a hrají si s ní.

  1. Společné  kamarádské aktivity se Žofií   - Narativní pantomima

 (6 minut)

Běháme po pláži, písek je horký, našlapujeme po špičkách. Děláme stopy do mokrého písku, vytváříme si svoji cestičku, opatrně našlapujeme tam, kde ještě nikdo nebyl a není žádná stopa (využití prostoru, odbourávat tendenci chodit za sebou nebo se shlukovat na jednom místě), stopy jsou úplně po celé pláži. Poskakujeme ve vlnách, snažíme se, aby nás ani jedna vlna nepřekvapila a vysoko ji přeskočíme. Zaplaveme si v moři, potápíme se a hledáme mušličky. Mušličky jsou i na pláži, každý si najděte jednu mušli a dejte si ji do kapsy. (Mušle jsou schované po celé tělocvičně tak, aby nebyly téměř vidět.)

Učitelka v roli Žofky: „Tady je ten náš hrad, ten jsme postavili s bráchou. Já mám nápad, postavíme ještě dva hrady, jeden holčičí a jeden klučičí. Kluci, domluvte se a stavte hrad, jaký svět neviděl. A my holky jdeme na to taky, uděláme tam i studnu.“

  1. Stavění hradu z písku  - Simultánní improvizace (10 minut)

Stavba hradu z písku ve dvou skupinách, chlapci a dívky. Po dostavění hradu ho dozdobíme mušličkami, které máme v kapse.

  1. Fotografování hradů maminkou  - Učitelka v roli maminky (5 minut)

Kostýmní znak – hedvábný šátek. „Žofko, co to tady děláte? Počkej, já si vás vyfotím!“  Žáci stále staví hrady, na zvukový signál bubínku – cvak – štronzo – staví dál. Další zvukový signál  - štronzo – staví dál…

  • .„Ale teď už musíme jít na hotel, zítra odlétáme domů. Všechno si hezky zabal, ať tady nic nezapomeneš!“
  1.  Žofie balí své věci a hračky – Brainstorming (10 minut)

Co vše si dala Žofka do batůžku: Kreslení nebo psaní na velký papír, kdo chce napíše nebo nakreslí, společně okomentujeme, doplníme ještě, na co jsme zapomněli.

  1. Letiště, Žofka si chce hrát  (3 minuty)

Učitelka v roli Žofky vyndává z baťůžku taštičku, ve které má hračky. „ To je škoda, že už musíme letět domů. Moc se mi tu líbilo, koupání v moři, stavění hradu z písku, sluníčko a ta zmrzlina, mňam, ta byla dobrá. Než nám poletí letadlo, ještě chvilku si budu hrát.“ Postupně je všechny vystaví na podlaze a najednou šátrá, šátrá – začíná nervozita stoupat.  Vykřikne: „KDE JE FELIX!!! Vždyť vím, že jsem si ho tam určitě dávala. Je to moje nejmilovanější hračka. Je to můj kamarád zajíček, který se mnou spí v postýlce už od narození, všechno mu můžu říct a on si se mnou hezky hraje. Mám ho moc ráda, je to můj plyšáček na mazlení, na usínání i na výlety. Kde jééé Felix???“

  1. Pomoc při hledání Felixe na letišti  (5 minut)

Pokyny pro žáky: Hledejte na letišti Felixe, koho potkáte, zeptejte se ho na něj. Žáci chodí po prostoru letištní haly, kde je spousta lidí a zákoutí a hledají Felixe. Při setkání ve dvojici vedou rozhovor a vyptávají se, jestli někdo neviděl malého plyšového zajíčka jménem Felix. Nikdo ho však nenachází.

  1. Jak se asi Žofie cítí, co jí chceme poradit  (12 minut)

 

  • Na kufru leží Žofčin klobouk, žáci sedí okolo a ti, kteří mají potřebu, promlouvají k Žofince, vysvětlují její pocity, radí ji, co má dělat, navrhují své nápady, jak situaci zvládnout.
  • Vyjádření pocitů Žofie pomocí Orffových nástrojů. Každý si vybere z košíčku nástroj, s kterým vyjádří náladu a pocity Žofie.
  • Kdo chce, může je vyjádřit živou sochou, koho učitel pohladí, povídá o „svých -  Žofčiných“ pocitech.
  • Kreslení Felixe pro Žofii, předání obrázku k jejímu batohu, kdo chce, může napsat vzkaz Žofince a podepsat se.
  • Učitelka v roli maminky: „Já vím, že jsi hodně smutná a že ti Felix chybí a stýská se ti po něm, ale naše letadlo už za chviličku odlétá a my musíme jít. Vezmi si svůj batůžek, dej si do něj obrázky a ostatní hračky a pojď k letadlu.“
  • Alej: Učitelka v roli Žofie prochází uličkou mezi žáky a každý jí řekne za sebe to, co chce, aby Žofie věděla. Může jí poradit, potěšit nebo říci svoji zkušenost, kdy on sám něco takového zažil.
  •  
  1. Návrat Žofie domů – Učitelka v roli vypravěče (5 minuty)

„A tak Žofinka odletěla s rodiči zpátky domů. Vystavila si mušličky a obrázky od dětí u sebe v pokojíčku, ale stejně nemohla usnout. Přemýšlela, kde asi její milovaný zajíček Felix zůstal. Maminka jí pustila hezkou hudbu, která připomínala šumění moře. Byla tak smutná, že ze samého stýskání usnula.“

Na okně jsou vystavené obrázky od dětí pro Žofinku, mušličky nasbírané v moři, fotoalbum s fotkami z dovolené a její hračky, které měla s sebou, ale FELIX mezi nimi není. Děti leží v relaxační poloze, poslouchají zvuky moře a nechávají doznít příběh, do kterého dnes společně vstoupily. Po chvíli, po skončení hudby utvoří kruh.

REFLEXE (10 minut)

V kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a říkáme, co jsme dnes zažili, koho jsme poznali, které aktivity se nám líbily či nelíbily a proč, a s kým se nám hezky spolupracovalo. Na závěr zvoneček zazvoní a učitelka vyzve žáky k závěrečné rytmické říkance:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, třikrát tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, DOLE I NAHOŘE, (čarujeme, připažit, vzpažit)

BYLI JSME NA PLÁŽI A TAKY U MOŘE. (předpažit, vlny z rukou)

S DĚTMI SI HRÁLA BĚTKA I ŽOFINKA, (ukazujeme na děti)

JEDNA JE VELKÁ A DRUHÁ MALINKÁ. (vzpažit, sed do dřepu)

JEDNO VŠAK VÍME NAPROSTO JISTĚ, (stoj, vztyčený ukazováček)

FELIXE POTKÁME MOŽNÁ UŽ PŘÍŠTĚ. (tleskání do rytmu)

 

 

    1. 2. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Setkání Žofie se spolužáky po prázdninách, první dopis od Felixe
  1. Ranní kruh (10 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, představíme se a řekneme, co jsme zažili o víkendu, s kým jsme si hráli.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (8 minut)

Pokyny pro žáky: Rozpočítadlem určím jednu babu, dvě dvojice, které vytvoří domeček. Ostatní se před chycením ubrání tím, že řeknou jméno svojí nejoblíbenější hračky a stoupnou si za kamaráda v domečku, položí mu ruce na ramena. Ten jim musí přenechat místo v domečku. A sám utíká před babou. Při chycení si děti sednou do dřepu, zachrání je kamarád, který je pohladí a řekne nahlas jméno kamaráda. Hru začíná a ukončuje ZVONEČEK.

  1. Žofii se zdálo o Felixovi -  Zklidnění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představte si, že se Žofince zdá o Felixovi. Učitelka chodí mezi žáky, koho pohladí, vypráví, co se zdálo  Žofince o Felixovi, o dovolené, co zažila u moře, s kým si tam hrála. Ten, kdo již mluvil, zůstává sedět v tureckém sedu a naslouchá druhým.

  1. Žofinka se připravuje na odchod do školy  - Učitelka v roli maminky (8 minut)

„Žofinko, už je čas, jdi se obléknout, umýt, učesat a nasnídat, za chvíli jdeme do školy, nezapomeň pro kamarády vzít mušličky, které jsi nasbírala u moře.“

Pokyny pro žáky: Udělejte dvojice, domluvte se, kdo bude představovat Žofinku a kdo bude zrcadlo, ve kterém se Žofinka vidí přesně v té pozici, v které se nachází. Pokuste se, aby zrcadlo co nejpřesněji znázorňovalo vše, co Žofinka udělá.

  1. Žofinka ve škole – simultánní improvizace, boční vedení (7 minut)

Žofinka přišla do třídy a zdraví se se všemi spolužáky, navzájem si vypráví o tom, co zažili o prázdninách. Jirka jezdil na koni, Honza šplhal na skály, Katka sbírala houby v lese, Dominik hrál fotbal, Míša poznávala a pozorně si prohlížela hrady, Žofinka se koupala v moři, poprvé letěla letadlem, ale najednou si vzpomněla na svého kamaráda.

  1. Stýská se mi po Felixovi – dopis nebo obrázek (7 minut)

Pokyny pro žáky: Nakreslete nebo napište, co vnímáte, když se vám stýská. Obrázek složte a na vrchní stranu napište své jméno a dejte do Žofinky batůžku.

PŘESTÁVKA (5 minut)

  1. Žofinčin dárek pro spolužáky – Naladění skupiny, soustředění, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Žofka schovala všem spolužákům po třídě něco, co každému přivezla od moře. Najděte to a sedněte si k oknu. (po třídě jsou poschovávané mušličky). Učitelka v roli Žofie: „Mušličky máte ode mne jako dárek od moře, některá mušlička je kouzelná, když si ji přiložíte k uchu, můžete slyšet šumění moře. Jednu jsem vzala i Felixovi, ale ten tady se mnou není (smutek v hlase). Doma jsem si z mušliček vytvořila jméno, které mi někoho připomíná. To byste mohli zkusit taky. Holčičky mají tento červený papír a kluci zelený, zkuste společně z mušliček vytvořit něčí jméno.“

  1. S kým půjde Žofinka domů ze školy Učitelka v roli Žofie (10 minut)

Ach jo…Už zvonilo a můžeme jít domů. Já vím, mám tady spoustu kamarádů, ale nevím, s kým mám jít ze školy domů. Všichni mě chtějí doprovodit, abych nebyla smutná. To jsou moc hodní. Když půjdu s Evčou, nebude se to líbit Kačce. Když půjdu s Honzou, naštve se Tomáš. Jak to vymyslet, když maminka řekla, že se mnou může přijít jen jeden kamarád…“ Přemýšlí. Klobouk Žofky leží u jejího batohu.

Pokyny pro žáky: Má někdo nějaký nápad, jak by to mohla Žofka vyřešit, respektovat přání maminky, ale nikoho ze spolužáků nenaštvat. Můžete ho Žofce navrhnout a uvidíme, jak se rozhodne.

Učitelka v roli reaguje na dané návrhy, vysvětluje, proč je nemůže přijmout. Po vyčerpání všech možných nápadů učitelka v roli Žofky řekne: „Už to mám, jednou jsme byli s babičkou na výletě a nemohli jsme se s Lenkou, Mikulášem a Julkem dohodnout, kdo s kým bude sedět na dvousedačce lanovky. Děda vyndal z kapsy provázky a držel je v ruce, konce visely na obě strany. My jsme si každý chytili jeden konec a děda otevřel dlaň a bylo to. Hned jsme bez dohadování věděli, vedle koho bude každý z nás sedět. Zkusíme to.“ Učitelka v roli vyndá vlnu nastříhanou na asi 2m dlouhé části v polovičním počtu než je počet žáků a drží je uprostřed, vyzve všechny, aby si chytili jeden konec. Žáci se pak snaží rozplést, nesmí provázek pustit, a vymotáním najít svého kamaráda na konci vlny. Po rozpletení všech, odcházíme ve dvojicích domů.

  1. Maminka vyhlíží Žofku, jak bylo ve škole Simultánní improvizace ve dvojici (5 minut)

Pokyny pro žáky: Maminka se ptá Žofky, jak se měla ve škole. Ve dvojici zahrajte, co se vše dnes ve škole událo. Časové vymezení trianglem – začátek i konec.

  1. Někdo zvoní, pošťák přinesl dopis Čtení dopisu (6 minut)

Pokyny pro žáky: Pošeptejte si s kamarády, kdo asi ten dopis napsal, co v něm asi bude. Učitelka v roli Žofie čte nejprve obálku a pak otevírá a čte dopis: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11 -  dlouhá pauza, která zvýšila napětí – „Milá Žofie, bohužel jsem tě na letišti ztratil, ale nedělej si o mne starosti. Daří se mi dobře. Nastoupil jsem do nesprávného letadla. Neletělo domů, ale do Paříže. Chére Sophie, to je francouzsky a já Francii miluju! Mám teď kufr, je trés chic, jak se tu říká. Ještě si trochu prohlédnu svět. Paříž je krásná, ale zdá se, jako by se mě lidé v hotelu a na ulicích vůbec nevšímali. To je zvláštní, co? Mně je to jedno, mají tu Eiffelovku – nejvyšší věž, jakou jsem kdy viděl. Naštěstí mají nahoru výtah. Výhled je senza, všechno vypadá malé jako z krabičky od sirek – ale se střechami a komíny. Představ si: Lidé tu nosí chleba pod paží, a ten chleba je dlouhý jako násada od smetáku. Včera jsem viděl, jak několik pánů hrálo v parku obří kuličky. Tady je možné všechno. Á propos (to se tu říká), jak je doma?

Pac a pusu posílá FELIX

Dopis i s fotografií Felixe u Eiffelové věže si Žofka vystaví ve svém pokoji k ostatním důležitým předmětům: mušličky, album, háčkovaná zvířátka a DOPIS A FOTKA OD FELIXE!

Všichni si vystavené „poklady“ prohlížejí.

  1. Tatínek přichází z práce, Žofka radostně seznamuje s dopisem od Felixe Živý obraz, postupné dobrovolné rozehrání (9 minut)

Pokyny pro žáky: Vytáhněte si korálek ze sáčku, podle barvy vytvořte 4 skupiny a zkuste se domluvit a vytvořit fotku, která vystihuje, jak Žofka ukazuje tatínkovi, který se vrací z práce, mamince a také svým sourozencům DOPIS OD FELIXE. Postupně obraz jednotlivé skupiny předvedou ostatním. Kdo bude chtít, může obraz v dalším kole rozehrát. Své rozhodnutí nahlásí předem učiteli. Čas bude vymezen přesýpacími hodinami – 1 minuta, začátek i konec ohlašuje triangl.

  1. Žofka píše nebo kreslí vzkaz Felixovi (5 minut)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a napište nebo i nakreslete vzkaz Felixovi. Dopis složte a dejte k pošťákovi.

REFLEXE (5 minut)

Po kruhu si posíláme ZVONEČEK POVÍDÁLEK a můžeme  říct, co nás potěšilo, jak se nám dnes hra líbila, co se nám dařilo, v čem byl problém. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

ABRAKA DABRAKA, FELIX NÁM PÍŠE, (čarujeme, znázornění psaní)

POSLAL NÁM DOPIS AŽ Z FRANCOUZSKÉ ŘÍŠE. (vzpažit, spojit ruce - věž)

ŽOFKA HO PŘEČETLA A PŘITOM TUŠÍ ŽE, (čteme dopis, ťukneme se do čela)

FELIX HO POSLAL AŽ Z DALEKÉ PAŘÍŽE. (vzpažit, hluboký předklon, vytřepání a uvolnění těla)

 

    1. 3. BLOK (2 VYUČOVACÍ HODINY)
      1. Návštěva tety, druhý dopis od Felixe, návrat Felixe
  1. Ranní kruh Přivítání, naladění skupiny (7 minut)

Posíláme si po kruhu ZVONEČEK POVÍDÁLEK, kdo ho drží, řekne jméno svojí nejoblíbenější hračky a proč ji má rád.

Rytmizace říkadla podle nápodoby:

DOBRÉ RÁNO, DOBRÝ DEN,

NA CO SI DNES ZAHRAJEM? (rytmické tleskání)

PŮJDEME TAM A ZASE ZPÁTKY (vzpažit a dřep)

DOSTANEM SE DO POHÁDKY (tleskání v dřepu do rytmu)

BUDEME SI SPOLU HRÁT (stoj, otočka kolem dokola)

KAMARÁDSTVÍ POZNÁVAT. (tleskání do rytmu)

  1. Honička se záchranou (5 minut)

Rozpočítadlem Andon dodion určím jednu babu. Ostatní se mohou zachránit před babou tím, že řeknou jméno svého kamaráda a sednou si do dřepu. Koho baba chytí, stoupne si do stoje rozkročného. Vrátit do hry se může, pokud ho kamarád zachrání tím, že mu podleze mezi nohama. Hru začíná a ukončuje nebo přerušuje zvoneček.

  1. Oblíbená hračka – Uvolnění, objevování prostoru (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Lehněte si na záda, zavřete oči a představujte si svého nejoblíbenějšího plyšáka. Až uslyšíte hudbu, budete co nejpomaleji ožívat, protahovat se a opravdu pomalu zaplňovat prostor kolem sebe jako váš plyšák.

  1. Klobouček Žofky Návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si klobouček Žofky, kdo ho drží, řekne, na co si vzpomněl z příběhu o Žofince.

  1. Přijíždí teta Emča Narativní pantomima (5 minut)

Žofie si hraje v pokojíčku, uklízí si knížky, jednu z nich si prohlíží. Vezme si míč a jde si hrát s Lenkou a Julou na zahradu, nejdříve si jen tak hází, potom hrají na jelena a pak si jdou stavět na písku. Holky vaří a pečou dorty a bábovky, Julek staví silnice pro auta. Najednou na ně někdo volá: Učitelka v roli tety Emči (kostýmní znak – sluneční brýle) „Ahoj děti, já jsem se na vás tak těšila! Pojďte honem ke mně, něco jsem vám přivezla.“

  1. Co to asi může být Hmatem se pokusit prozkoumat předměty (5 minut)

Pokyny pro žáky: Po kruhu si posíláme malý kufřík, nekoukáme se do něj, jen hmatem prozkoumáme předměty, které kufřík ukrývá (malá replika Eiffelové věže, pohled, zabalený bonbón). Nikomu nic neříkáme, jen se pokusíme zapamatovat si, co tam asi bylo.

  1. Kufříkové tajemství tety Emči  Skupinové improvizace (10 minut)

Pokyny pro žáky: Vytvořte skupiny, vymyslete si a přehrajte nám situaci, která se vztahuje k předmětům z tajemného kufříku.

  1. Žofinka vypráví tetě o Felixovi (6 minut)

Pokyny pro žáky: Kdo si sedne na židli a vezme si Žofinky klobouk do ruky, nemusí si ho nasazovat, vypráví tetě o Felixovi.

 

PŘESTÁVKA (5 MINUT)

 

  1. Obrázky Felixe pro Žofku Naladění skupiny, návrat do příběhu (5 minut)

Pokyny pro žáky:  Na zemi jsou vystaveny obrázky, najděte si svůj a vzpomeňte si proč, a komu jste ho kreslili. Koho teta Emča pohladí, ten ji řekne zajímavosti o obrázku.

  1. Pošťák zvoní, druhý dopis od Felixe Čtení dopisu (5 minut)

Učitelka v roli Žofky: „Někdo zvoní, kdo to asi může být? Jdu se podívat.“ Učitelka otvírá dveře na chodbu a přináší dopis. Posadí se mezi děti a začne číst nejprve obálku: „Slečna Žofie Bílá, Neratovice, Czech republic, 277 11.“ - delší pauza a pak otevírá a čte dopis: „Milá Žofko, 

Tady v Egyptě je snad ještě větší horko než v Římě. Včera jsem jel na velbloudovi, houpalo to jako na lodi. Aby mohli jezdci nasednout, velbloud si klekne a skoro si lehne. Ale většina lidí sem nepřijíždí kvůli velbloudům, nýbrž chtějí vidět pyramidy. Kdyby ses mě zeptala, tak jsou to takové velké trojúhelníky, které stojí na poušti. A teď to přijde: Uvnitř byli před dlouhou dobou pochováni králové Egypta- se svými poklady! Aby je nikdo nerušil, vede skrz pyramidy spousta tajných chodeb. Mně se to zdá strašidelné, co když člověk kvůli těm všem chodbám už nenajde východ ven? Vedle pyramidy leží hlídací pes, obří kočka – nebo obrovský lev, to nevím přesně. Ale jeho obličej – to je obličej nějaké ženy…Všechno je to takové zvláštní. Podívej se na plánek tajných chodeb v pyramidě.

Moc se na tebe těším!

Tvůj Felix“

Učitelka v roli Žofky posílá Tajný plán pyramidy. Děti si ho prohlíží a posílají dál.

  1. Tatínek přináší velkou knihu a mapu Informace o Egyptě (5 minut)

Pokyny pro žáky: Podáváme si malou sošku skarabea, sdělujeme ostatním, co víme o Egyptě. Dohledáváme ve velké obrázkové knize další informace. Učitelka v roli tatínka (klobouk) věší namalovanou mapu a ukazuje dětem, kde je Afrika a kde je Evropa. Přilepuje fotku Felixe na místo v Paříži.

  1. Tajný plán pyramidy Kreslení tajného plánu pyramidy (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Vezměte si papír a tužku a nakreslete tajný plán pyramidy. Svůj výtvor konzultujte ve dvojici.

  1. Hledání správné cesty v pyramidě Provedení kamaráda labyrintem (8 minut)

Pokyny pro žáky: Utvořte si dvojice, chytněte se za ruku a jeden z vás bude mít zavřené oči a úkolem druhého je provést bezpečně labyrintem v pyramidě, nesmíte ani jeden do ničeho narazit. Dohodněte se, kdo z vás bude mít zavřené oči a nechá se vést cestou. Cesta je vyznačena barevnými značkami. Tady je začátek a u okna na druhé straně je cíl. Ostatní pozorně poslouchají, zda neuslyší z pyramidy zvuk rozbitého džbánu, který by signalizoval, že někdo do něčeho narazil.

  1. Mapa, vyznačení místa, kde je Felix (2 minuty)

Pokyny pro žáky: Ukažte na mapě, kde asi Felix poznává pyramidy. Učitelka v roli tatínka přilepí na mapu „Tajný plán pyramidy od Felixe“. Ostatní předměty (Velká obrázková kniha o Egyptě, soška panovnice Nefertity, soška skarabea) přidá na výstavu k ostatním „pokladům“ pod mapu.

  1. Někdo zvoní, Žofka jde otevřít dveře, Návrat Felixe (5 minuty)

Učitelka v roli Žofky jde po zazvonění ke dveřím, pomalu je otevírá a vykřikne: „Jééé, to snad není možné, ty jsi tady!!!“ Přináší skutečného plyšového zajíčka Felixe a mazlí se s ním. Postupně si ho půjčují všechny děti a spontánně vyjadřují své pocity.

  1. Dárek od Felixe Smyslová hra – chuť a čich (4 minuty)

Pokyny pro žáky: Felix přivezl z cest něco dobrého. Pošlete si jeho sáček, vezměte si jednu věc, čichněte si a ochutnejte. Pošeptejte kamarádovi, co jste od Felixe dostali.

  1. Ulička pro Felixe Vyjádření svého pocitu (3 minuty)

Pokyny pro žáky: Utvořte uličku a řekněte Felixovi, co byste chtěli, aby věděl.

  1. Žofka dává Felixe k ostatním „pokladům“ Shrnutí a rozloučení  (2 minuty)

Učitelka v roli Žofky: „Felixi, já mám takovou radost!! Tolik jsi mi chyběl. Už jsme zase spolu. Mám tě moc ráda a už se těším, až mi budeš všechno znovu dopodrobna vyprávět. Jsi můj malý cestovatel. Ale dneska, dneska se mi bude nááádherně usínat.“ Učitelka si sundá Žofky klobouček a podívá se na děti: „No tak to vidíte, všechno dobře dopadlo, Felix se vrátil k Žofince, všechno jí určitě dopodrobna vyprávěl a možná, že je čekají ještě další dobrodružství. Kdo by se chtěl dozvědět více o Felixovi a Žofince, může si přečíst knížku Dopisy od Felixe, kterou napsala  spisovatelka Annette Langenová (vytahuje ji z batohu a ukazuje ji dětem). Já vám ji tady nechám a můžete si ji prohlédnout a třeba se s paní učitelkou domluvit, že si budete číst další příběhy.“ Pokládá ji ke všem „pokladům“.

REFLEXE (5 minut)

V kruhu podáváme klubíčko vlny, komu chceme, podržíme si v ruce konec vlny, odpovíme na otázku: „Je pro vás přátelství a kamarádství důležité?“ ANO x NE a klubíčko předáme dál. Vytvoříme pavučinu. Prohlédneme si ji a vyfotíme. Po zazvonění zvonečku uděláme závěrečnou rytmizaci říkanky:

ABRAKA DABRAKA, ČÁRY MÁRY, (čarujeme rukama)

KOLESA OD LESA, BRUNDIBÁRY. (velké kruhy, 4x tlesknutí)

TAJEMSTVÍM DÁLEK DOPISY VONÍ (čarujeme, znázornění psaní)

V TOM VŠAK UŽ FELIX U DVEŘÍ ZVONÍ, (vzpažit ruku, zvoníme)

VRÁTIL SE Z CESTY DO DALEKÝCH SVĚTŮ (dalekohledem z rukou se rozhlížíme)

OTVÍRÁ DVEŘE - A HURÁÁÁÁ - UŽ JE TU! (náznak otvírání dveří, výskoky se vzpaženýma rukama, objetí se navzájem)

    1. ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ PLÁNU A JEHO REALIZACE, PŘÍPADNÉ NÁVRHY ÚPRAV

Přes mé počáteční obavy z toho, že skupinu, se kterou jsem realizovala lekci, neznám, vlastní zkušenost z realizace mě přesvědčila o tom, že obavy nebyly na místě. Domnívám se, že se mi podařilo získat zájem dětí a vtáhnout je do příběhu. Téma přátelství a kamarádství, které může přinášet radost, legraci, pohodu, ale i trápení, stesk a nejistotu, jsme prozkoumávali pomocí metod a technik dramatické výchovy. Představy o Paříži a o Egyptě si děti utvořily na základě Felixových dopisů. Při vlastní realizaci scénáře, došlo k drobným úpravám, které jsem zmínila již výše ve scénáři. Časový plán jednotlivých bloků mi vcelku vyšel, i když některé aktivity se protáhly, jiné zkrátily. Jako pro mě důležité zjištění, které vyplynulo z realizace, byl fakt, že zvonek na přestávku děti vyruší a vytrhne je ze soustředění. Zařazení přestávky mezi jednotlivé hodiny bylo vhodné. Návrat do příběhu se vždy povedl bez problému vzhledem k vhodně zařazeným hrám po přestávce. Při promýšlení zařazení vhodných metod a technik DV jsem měla na mysli, že děti neměly žádnou zkušenost v této oblasti. Domnívám se, že jsem hry a činnosti zařadila s vědomím postupného, posloupného seznamování s těmito technikami. Vím, že se práce dá naplánovat různými způsoby, nabízelo se mnoho cest, jak pracovat s tímto příběhem. Moje osobní radost je taková, že vnímám, že se nám společně podařilo naplnit cíle celého projektu.

 

Červená Karkulka

Eva Benešová

Základní škola Mikoláše Alše, Praha 6 – Suchdol

Témata: slib – porušení slibu – následky;  není všechno zlato, co se třpytí

Cíle:

  • Dospět k vlastnímu postoji k otázce dodržení slibu
  • Uvědomit si následky, které plynou z porušení slibu
  • Stát si za svým rozhodnutím
  • Získat zkušenosti s pořekadlem – není všechno zlato, co se třpytí
  • Seznámit děti s novou technikou alej svědomí
  • Udržet kolektivní roli Karkulky

Dvě vyučovací hodiny

  1. Motivace – děti se posadí do kruhu a učitelka posílá různě barevná písmenka, každý říká, co ho napadne, když vidí krásná písmenka, příjemná na dotek. Děti napadly asociace krása, červená, barevná, plastiková, hladká, hebká, lesklá jako sklo, milá na pohled, apod.
  2. Pilné včelky chrání svou louku – učitelka vymezí křídou kruh, do kruhu dá všechna krásná barevná písmenka a vysvětluje zadání úlohy. Polovina dětí jsou včeličky, které „vlastní“ louku s krásnými barevnými písmenky. Louky se chtějí zmocnit ale včelky ze sousedství (druhá polovina dětí). Včelky hlídačky hlídají louku v kleku a mohou ostatní včelky odhánět pouze rukama, a která včelka hlídačka se dotkne zad včelek bojovnic, bojovnice vypadává ze hry. Včelky bojovnice mají za úkol dostat se do kruhu (na louku) pro co nejvíce písmenek (kytiček). Hra je limitovaná na 1 minutu. Učitelka říká:  Přiletěla Královna včel z louky a včelky bojovnice museli odletět jinam. Potom se spočítá úlovek včeliček hlídaček a bojovnic a zjistí se, které včelky byly úspěšnější. - Hra byla bez problému pochopena a dopadlo to tak, že za 1 minutu včelky bojovnice byly daleko silnější a včelkám ochránkyním zbyly pouze dvě kytičky.
  3. Reflexe – co bylo pro vás těžké? Volily jste nějakou strategii? Proč si myslíte, že chtěly včelky bojovnice právě tyhle květinky? Čím je květinky zaujaly? Děti – včelky bojovnice se domluvily na strategii, že jedna odláká pozornost a druhá na louku rychle vklouzne. Pro včelky ochránkyně to bylo velmi náročné, nemohly se nikterak domluvit, neboť včelky bojovnice začaly útok velmi rychle. Ptala jsem se ještě, jakou taktiku by volily pro příště? Nápad byl, že se všechny včelky ochránkyně chytnou za ruce a neproklouzne tam ani jedna včelička.
  4. Posunutí příběhu – učitelka vypráví: „Kousek od této louky je hluboký les, do kterého se právě vypravíme. Zavřete oči a představujte si ten hluboký les, vůni lesa a hlavně zvuky lesa (zkouší nahlas zvuky lesa) možná, že uslyšíte jiné zvláštní zvuky, ale oči mějte zavřené až do doby, kdy řeknu.“ Učitelka mezitím připraví na zadní část místnosti obrys chaloupky z kobercové pásky.
  5. Budování chaloupky malé babičky – děti otevřou oči a hádají, co to asi je na zemi vyznačeno? Učitelka říká, že v téhle chaloupce bydlí malinkatá babička. Ptá se dětí na věk a jméno babičky. Žije v chaloupce úplně sama, jen sem tam si popovídá se zvířátky, které ji chodí navštěvovat. Zkusíme ale babičce zařídit chaloupku.  - Domluvili jsme se, že babička se bude jmenovat Babuška Papričková a bude jí 45 let. 
  6. Zařizování chaloupky – děti si berou malé papírky, napíší věc, která by se malinkaté babičce hodila do chaloupky a mohou věc dát někam do jejího prostoru. Musí ale dodržet vcházení do chaloupky dveřmi a musí naslouchat ostatním, aby se věci zbytečně neopakovaly. Pokud jsou všichni spokojeni, pak se posadí kolem chaloupky a společně zrekapitulují, co do chaloupky pro babičku umístili. Učitelka nakonec dává do chaloupky šátek, který představuje babičku. Děti zařídily chaloupku těmito věcmi: malá miska, malinká pec, příbory, džbánek, stroj na šití, talíře, okno, svíčka, postel malá židlička, stůl, hrnečky, vanička, umyvadélko…a jak celý domeček vypadal?

Simultánní improvizace – Co babička dělá každý den? - Následuje štronzo a učitelka se ptá jednotlivých dětí (Co děláš, babičko?). Děti po dotyku odpovídají v roli babičky.  Improvizace pokračuje – co dělá babička, když má všechno hotovo? Štronzo a opakuje se stejný postup. Co dělá babička podle dětí každý den? Vaří kaši, šije sukni, uklízí, čistí pec, zalévá kytičky, sází kytičky, myje podlahu, pere, věší prádlo. A co dělá babička, když má všechnu práci hotovou? Tak to spí, odpočívá, čte si knihu, opaluje se na zahrádce, hraje si se zvířátky, motá bavlnku do klubíčka, apod.

  1. Posunutí příběhu – učitelka říká, že babičce přišel jednoho dne dopis od dcery a vnučky. Děti se pokouší vymyslet, co by obě mohly babičce napsat. Potom dáme dopis babičce do chaloupky. Děti vymyslely krásný dopis, vycházely ze svých zkušeností, jak ony samy píší babičce.

Milá babičko,

jak se máš? My se máme dobře. Maminka chodí do práce a já do školy. Už umím počítat do 20 a znám nová písmenka. Paní učitelka je moc hodná, ale někdy křičí, protože kluci u nás ve třídě hodně zlobí. Včera jsem dostala jedničku z Prvouky. Poznala jsem domácí zvířata. A to je všechno. Měj se moc hezky.

Posíláme 100 pusinek.

Tvoje vnučka a maminka.

 

  1. Výprava do druhého domku – děti udělají hada, učitelka jde jako první, akci slovně doprovází: výprava po hlubokém lese (přeskakují kameny, kmeny stromů, potůček, podlezou spadlý strom, jdou do jeskyně, až dojdou na mýtinku, krásně svítí sluníčko a nedaleko vidíme opuštěný cihlový domek). S dětmi jsme vyrazili z hlubokého lesa do jiného městečka, do jiné chaloupky a cesta byla velmi klikatá a náročná. Děti si během cesty zažily prostředí, kterým později půjdou samy jako Karkulka. Při této činnosti byly všechny pozorné, soustředěné, ale i tak si vše užívaly a prožily.
  2. Budování domečku Červené Karkulky a její maminky – stejným způsobem kreslí učitelka kobercovou páskou na druhý konec třídy obrys domečku, kde bydlí maminka s dcerou. Dává dětem instrukce, že ten domeček se nachází nedaleko města, maminka do města chodí pracovat a dcera chodí do druhé třídy zdejší školy. Domek je větší než ten babiččin, ale je přízemní. Děti opět zařizují domek pomocí malých papírků. Kdo je spokojen, posadí se. Podobně jako u babičky děti připravily domeček vnučce a mamince. Do domečku umístily: skříň, svíčku, vanu, sporák, televizi, koberec, vázu, umyvadlo, okno, stůl, talíře, kytičky, dvě židle, lavice, polštář, hry, lednici, mobil, peřiny, kalendář, dvě postele, mobil, tašku do školy. 
  3. Hledání rozdílu chaloupek – děti pojmenovávají v čem je rozdíl mezi chaloupkou babičky a maminky s dcerou. Do domečku dává učitelka zástupný šátek pro dceru i maminku. Děti našly rozdíly hned, protože věděly, co napsaly do jednotlivých domečků. Hlavní rozdíl byl v tom, že domeček maminky a vnučky byl větší a modernější. Babička neměla elektřinu, sporák, koberec, lednici, mobil, hry ani tašku do školy. Maminka s vnučkou zase doma neměly svíčku, šicí stroj, pec a vaničku.
  4. Simultánní improvizace – děti udělají dvojice a třikrát po sobě improvizují situace maminky a dcery ráno, odpoledne a večer. Děti vycházely ze svých zkušeností z domova:
  • Často ráno probíhalo tak, že maminka vzbudila dceru (někde se jí to nedařilo), pak si umyla ruce, vyčistila zuby, maminka jí připravila svačinu, zkontrolovaly společně tašku a holčička vyrazila do školy a maminka do práce.
  • Odpoledne – někde už byla doma maminka a holčička přišla sama ze školy domů. Ve druhém případě holčička s maminkou už byly doma obě. Často probíhal rozhovor, co bylo ve škole, snědla si svačinu, co máš za úkoly… Potom se dohodly, co připraví k večeři a byl už večer.
  • Večer se holčička s maminkou navečeřely, vyčistily si zuby a šly spát. Někde se před spaním četla pohádka nebo vyprávěla, koukalo se na televizi, a nebo se připravovala na druhý den taška. Potom už obě usnuly.
  1. Reflexe – jak proběhl váš den v roli maminky a dcery? Žilo se jim dobře?
  2. Dopis od babičky – děti sedí v kruhu. Učitelka říká, že jednoho dne dostala dcera dopis od babičky: „Milá Karkulko, měla bych velkou radost, kdybys mě s maminkou přišla navštívit. Vím, že maminka má hodně práce, ale tak alespoň Ty kdybys přišla. Je mi tu moc smutno a myslím, že na mě něco leze. Píšu Ti z postele, protože mě pobolívá noha a špatně se mi chodí. Určitě by mi udělala radost i bábovka, medicína od pana doktora a hlavně tvoje návštěva. Tvoje babička. P. S.: Tvoje veverka Zrzka už má dvě malé veverky a stále mi před okny poskakují a loudí oříšky.
  3. Reflexe – co jsme se dozvěděli z dopisu? Jak se jmenuje holčička, kolik je jí let, co ještě o ní víme? Určitě známe všichni pohádku o Červené Karkulce…jak to tedy pokračovalo? Děti neodpovídají, jen se připraví na kolektivní roli Karkulky. Po přečtení dopisu děti zrekapitulovaly, co se dozvěděly z dopisu od babičky a hned si vše spojily s pohádkou Červená Karkulka.
  4. Učitelka v roli – učitelka vstupuje do role maminky, děti do kolektivní role Karkulky. Maminka dává Karkulce vše potřebné do košíku a hlavně jí dává rady na cestu. Nakonec maminka vysloví slib, který chce, aby Karkulka dodržela…nikde se nezastavuj, jdi rovnou za babičkou a nikomu neříkej, kam jdeš. První kolektivní roli Karkulky děti zvládly, mamince slíbily, že se nikde nebude zastavovat, s nikým nepromluví a půjde s bábovkou a medicínou rovnou za babičkou. Děti přijaly bez problémů i učitelku v roli. Opravdu se mnou jednaly jako s maminkou a i to je pro tak malé děti dost náročné.
  5. Boční vedení – děti jsou stále v roli Karkulky a učitelka vede hlasem akci dětí. Karkulka přešla mýtinku, ještě jednou zamávala mamince a utíkala do hlubokého lesa. Ničeho se nebála, protože cestu k babičce znala dobře. Přemýšlela o tom, proč musela mamince slíbit, že nikomu nepoví, kam jde. Pozorovala ptáčky ve větvích, natrhala si kytičky a protancovala se až k potůčku. Posadila se, košíček položila do trávy, zula si botky a podkolenky a chladila si nožky v potůčku. Sluníčko hodně hřálo a Karkulka usnula. Tato činnost se dětem vždy dobře daří. Výborně navozuje atmosféru prostředí a děti se bez větších obtíží ponoří více do příběhu.
  6. Učitelka v roli – učitelka vstoupí do role hodného a postřeleného vlka, který se vydává za pejska.

…vlk přesvědčuje Karkulky, že je opravdu zraněn a potřebuje pomoc…

 Probudí Karkulku svým pláčem a vypráví jí, jak chudák byl postřelen a jestli mu Karkulka nemůže poradit, kdo by se o něj postaral, kdo to umí nejlépe se zvířátky. Kolektivní role Karkulky byla pro některé děti opravdu velmi obtížná. Možná také proto, že znaly pohádku o Červené Karkulce a nechtěly přijmout roli hodného vlka, který je nešťastný a prosí Karkulku o radu, kdo by mu ránu od střelby zahojil. I přesto, že Karkulka předpokládala, že vlk je zlý a za chvilku sežere babičku i ji, poslaly vlka za babičkou, že mu ránu ošetří. Přesvědčivá byla věta, že vlk potřebuje pomoc od toho, kdo to nejlépe umí se zvířátky a to umí jedině Karkulčina babička. Tím ale Karkulka porušila slib, který dala mamince.

  1. Reflexe – bylo těžké udržet roli Karkulky? Jak na vás působil vlk? Byl jiný, než jak ho známe z pohádky? A co Karkulka, neporušila slib? Co by se stalo, kdyby Karkulka dodržela slib? Co jí čekalo v pohádce?Potvrdilo se to, co jsem během druhé kolektivní role Karkulky vnímala, že je to pro ně velmi obtížné, když ví, jak pohádka pokračuje. Některé děti mi říkaly, že nevěděly, jestli mohou říkat také něco jiného nebo se mají držet pohádky[1]. Došli jsme společně k názoru, že Karkulka nedodržela slib, který dala mamince. Kdyby ho ale dodržela, tak by prý pohádka nebyla tak zajímavá a konec bez „sežrání“ si děti neumí představit. Otázka – jak na ně působil vlk? Prý byl hodný, milý a chtěly si ho i pohladit, ale věděly, že je to zlý vlk. Když jsem vystoupila z role, dala jsem jen otázku do pléna…Setkaly jste se někdy s člověkem, který se tváří mile, je krásný jako ta kytička na louce, ale uvnitř je zlý a zákeřný? Věřili byste takovému člověku?
  2. Alej svědomí - Návrat Karkulky.  My víme, jak pohádka dopadla, ale my se teď podíváme dál. Karkulka se vrací zpátky domů k mamince, a co myslíte, že se jí honí hlavou? Jedno dítě je Karkulka, ostatní děti udělají špalír od babiččiny chaloupky po domeček, kde bydlí Karkulka s maminkou. Karkulka prochází špalírem a u každé dvojice se zastaví a každé dítě jí má poradit, co má udělat. Dítě v roli Karkulky mlčí a jen postupuje až k domečku. Učitelka u posledního řekne štronzo a dopoví jen, že vzala za kliku dveří a vešla dovnitř domu, tam na ni čekala maminka.Jednalo se o novou techniku, se kterou se děti seznámily teprve v této lekci, ale byla pro ně pochopitelná a jasná. Už při reflexi totiž padaly nápady, co by mohla Karkulka říct mamince. Pro děti bylo vše jasné a srozumitelné. Bylo velmi zajímavé pozorovat ten špalír zevnitř v roli Karkulky, neboť jsem se rozhodla, že do role Karkulky vstoupím já sama, aby všechny děti mohly říct svůj nápad. A co radily Karkulce?
  • Řekni všechno mamince, pak se nebude tolik zlobit
  • Když se přiznáš, že si mluvila s vlkem, maminka ti odpustí
  • Běž domů a nic neříkej, babička už to určitě mamince řekla, tak je to jedno
  • Přiznej se
  • Neboj, dopadne to dobře

A potom se už opakovaly podobné věty. Karkulka došla ke dveřím chaloupky, vzala za kliku a…

20. Improvizace ve dvojicích – děti se vrátí zpátky do dvojic maminky a dcery a rozehrávají situaci, co se stalo, když se Karkulka vrátila domů. Začíná se od stisknutí kliky. Učitelka po chvilce zastaví improvizaci štronzem a ptá se, co se honí hlavou maminkám a Karkulkám; Děti rozehrávají situaci návratu Karkulky. A co se honilo hlavou Karkulkám? …to se mi ulevilo…maminka je tak hodná…jsem ráda, že jsem to řekla…co jsem říkala, babička už to řekla…už to příště neudělám… A co se honilo hlavou maminkám? …proč jen mě neposlechla…dostane na zadek…nepůjdeš na počítač…jsem ráda, že to vím…vidíš, když se přiznáš, je to bez breku…

21. Reflexe – všichni sedí v kruhu mezi domečkem a chaloupkou a posílají si kamínek. Děti reflektují, o čem to pro ně bylo? Co se naučily nového? Co si objevily? Následuje závěrečné shrnutí celého příběhu.  Pro děti to bylo o rodině, o dodržování slibů (hned vzpomínaly na příklady, kdy maminkám lhaly a nepřiznaly se a ze své zkušenosti tvrdí, že je to lepší se přiznat, pak je to totiž daleko horší). Dále to pro děti bylo o Karkulce, o zlu a dobru. A co si objevily? Jedna holčička dospěla k názoru, že už nebude kohokoliv pouštět domů domovním telefonem. Další si libovaly v tom, že si mohly vyzkoušet jak roli staré babičky, tak maminky i malé Karkulky. Celkově se jim příběh líbil a bylo vidět, že o dodržování slibu a o tom, čemu věřit ještě přemýšlely po skončení o přestávce. A to je to nejcennější a na „dramaťáku“ to nejkrásnější

 

 Cíle, které jsem si vytýčila, se z větší části naplnily. Jen udržet kolektivní roli Karkulky, bylo pro některé děti velmi těžké a odpovídaly spíše za sebe než za Karkulku. Vzhledem k tomu, že se s dramatickou výchovou s dětmi od září teprve seznamujeme, tak to opravdu nevadí. Jedná se spíše o dlouhodobější cíl, kterého jen tak z hodiny na hodinu děti nedosáhnou. Potřebují k tomu i nabýt více životních zkušeností a oprostit se od svých myšlenek a naopak vyzdvihnout myšlenky za postavu. Vzhledem k tomu, že mám nejdelší praxi právě v dramatické výchově, cítila jsem se při vedení této lekce sebejistá a věděla jsem, co po dětech přesně chci a mohla jsem už předvídat, co jsou děti schopné zvládnout.

 

 

[1] Pro příště bych vstup do kolektivní role lépe vysvětlila a znalost příběhu bych možná ošetřila tím, že bych zdůraznila to, že Karkulka, kterou si děti během toho putování v příběhu vytvořily, může jednat a mluvit i jinak než mluví Karkulka v pohádce. 

Obsah