Druhá třída

Napsal uživatel evamachkova dne Ne, 09/15/2019 - 10:11

            Berona je v oblasti klasické lidové pohádky výjimečná tím, že se v ní velmi podstatně uplatňuje motiv hudby, která tu je kouzelným prostředkem. V našich pohádkách se motivy umělecké činnosti a vzdělávání objevují opravdu jen výjimečně, najdeme je spíše v pohádkách asijských – o ceně vzdělání, o umění vypravěčském, kaligrafickém a podobně. Souvisí to zřejmě s tím, že asijské pohádky oceňují hodnotu krásy a  také  umění ve smyslu „umět“, evropské pohádky tyto motivy v naprosté většině postrádají.

 

Berona

Sandra Holáková

Téma

Berona je lidová pohádka od Boženy Němcové. Najdeme ji převyprávěnou od Jaroslava Seiferta v knize Mahulena, krásná panna nebo Slovenské pohádky od Pavola Dobšinského.  V této pohádce se píšťalka stává mocným čarovným nástrojem. Dobrotu lidského srdce lze skrz hudbu spatřit. Zlé úmysly, pocit závisti činí z píšťalky zlé kouzlo. Paralela s realitou slova (zvuky člověka)  a lidské tvoření (produkt) prozrazují o člověku jeho kvalitu lidství. Dalšími tématy jsou láska, trpělivost, oddanost, překonávání překážek, statečnost. Je vhodná pro práci s dětmi mladšího školního věku, protože nabízí příležitost propojit dramatickou výchovu s jinými školními předměty.

Skupina                                                                                                                            

Určeno pro 2. ročník základní školy v počtu žáků 15 – 20 (z toho 4 integrovaní).

Realizace

Běžná školní třída, upravená pro výuku dramatické výchovy (lavice a židle uspořádané podél zdí. Uprostřed zůstane koberec. Časová náročnost 3x 90 minut.

Literární předloha

NĚMCOVÁ, Božena –SEIFERT, Jaroslav. Mahulena, krásná panna. Praha, Albatros, 1982.

Cíle

Vzdělávací oblast:

  • Umění a kultura
  • Člověk a jeho svět
  • Osobnostně- sociální výchova (průřezové téma v RVP, tematické okruhy – rozvoj schopností poznávání a mezilidské vztahy)

Výstupy v RVP:

Žák…

  • rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby.
  • reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie.
  • improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem.
  • v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace.
  • pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích.

Kompetence osobnostně – sociální:

Žák…

  • slovně charakterizuje vjemy z vnímání různých hudebních ukázek.
  • se plně soustředí na určenou akci.
  • se v rámci svých schopností aktivně zapojuje do skupinové práce.

Kompetence vzdělávací:

Žák…

  • rozliší zvuky.
  • rozliší stoupající a klesající melodii.
  • jednoduchou melodií doprovodí událost. 
  • ve výtvarné tvorbě projevuje své vlastní zkušenosti, využije příslušných barevných kombinací k vyjádření nálady.
  • vysvětlí, jak se vytváří plod (jablko).

Kompetence dramatické:

Žák…

  • vědomě ovládá svůj dech a správným způsobem jej ozvučí.
  • aktivně se zapojuje do her a improvizací.
  • vnímá prostor a respektuje partnery v něm.
  • pohybuje se v prostoru bez srážek.
  • improvizuje na námět v hromadných improvizacích.
  • hledá správnou formu řešení situace.
  • v komunikačním kruhu vyjádří svůj zážitek nebo názor.

Popis lekcí

1.LEKCE DV – Tajemný strom v zahradě

Cíle:

  • Vytvořit imaginární zahradu (ukotvit téma do prostředí).
  • Nabídnout „návnadu“.
  • Odhalit, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama (pocitů, vlastností atd.).

Obsah:

  1. Honička v zahradě                                                                                                                                                                                                                                                                                               
  2. Zahrada ve dne a v noci (hromadná improvizace)
  3. Tajemný strom v zahradě (návnada, živé obrazy)
  4. Hlídání jabloně (boční vedení – simultánní improvizace)
  5. Doporučení pro třetího syna
  6. Odhalení tajemství stromu (čtení pohádky)
  7. Závěrečná reflexe (postava nejmladšího syna)

Poznámka: Na tuto lekci můžeme navazovat v prvouce tématem (list- květ – plod, nebo proměny stromu během ročních období.

Časový rozsah:  dvě vyučovací hodiny  (90 minut)

Pomůcky: hudba (Clarinet factory – Traincid, Skleněná nebo Měsíční zem), obrázky zahrady v proměnách ročních obdobích, zvoneček, výtvarné potřeby a čtvrtky A3 i A4, žluté jablko.

 

  1. Honička v zahradě (naladění a rozehřátí skupiny)

Jeden z žáků je baba. Koho se baba dotkne, ten se promění v danou věc podle instrukce baby (strom – stoj snožmo, ruce v upažení, květinový záhon - hrudník na kolenou     ění ění ění  sed na patách, hrudník na kolenou lávka – široký stoj). Kamarádi jej zachrání, když záhon přeskočí, lávku podlezou, strom oběhnou kolem dokola.

Komentář: Honička byla pro děti zábavná, instrukce přijaly bez potíží.

  1. Zahrada ve dne a v noci (otevření tématu, hromadná improvizace)

Žáci  se projdou po třídě a prohlédnou si obrázky zahrady v proměnách ročních období. Na zazvonění přichází postupně na smluvené místo. Zde se vytváří živý obraz královské zahrady. Před znehybněním žák pojmenuje, co bude vytvářet (např. „Jsem jehličnatý strom. „Jsem zahradník.“).

            Na hudbu žáci rozehrávají zahradu ve dne (Traincid), v noci (Skleněná nebo Měsíční zem pouze 1minutu).

Na lekci může v dalších dnech navazovat vyučovací hodiny VV, ve které děti společně malují na velký arch balicího papíru jejich zahradu.

Komentář: Osvědčilo se předem si formulovat instrukce. Děti znázorňovaly cestu, potok, kámen, stromy, ptáčka, kočku, žáby atd.

  1. Tajemný strom (návnada, živý obraz)

Převyprávění první části pohádky: „V této královské zahradě má své místo tajemný strom – jabloň, která plodí ovoce o půlnoci, ale jablka záhy mizí.“)

            Výzva pro žáky „ Proč jablka mizí, co se s nimi děje? Proč strom plodí ovoce o půlnoci?“. Úkolem žáků je odpovědět živým obrazem. Čas na přípravu cca. 3 minuty. Možnost volby – dvojice, trojice.

Komentář: Objevily se následující živé obrazy. Pes shazuje jablka do potoka. Přiletí pták, který jablka sní nebo odnese. Beran trká do stromu a spadlá jablka odnese. Jablka kradou loupežníci. V noci přiletí čarodějnice, která jablka začaruje (zneviditelní).

  1. Hlídání jabloně (boční vedení, simultánní improvizace)

„Pojďte si poslechnout, jaké tajemství tato jabloň ukrývá.“ Učitel bočním  vedením vypráví první a druhý pokus o uhlídaní jabloně. (Tím prozradí důvod, proč jablka o mizí.)

  1. Doporučení pro třetího syna (brainstorming)

Sejdeme se v komunikačním kruhu. Kdo si vezme do rukou jablko, sdělí své doporučení pro nejmladšího syna, který půjde hlídat jabloň. (Varianta – písemné sdělení „vzkaz, dopis“.

Otázky: Co by si měl vzít se sebou na hlídání? Co je tvoje zbraň, která ti dodává odvahu? Co bys mu doporučil/a?

Komentář: Doporučení pro nejmladšího syna jsme realizovali v komunikačním kruhu ústně. Téměř každý měl svou originální odpověď ( mít dobré srdce, vzít si ježkovu kůži, mít odvahu, vzít velký meč, nepít víno a nečekat, vytvořit kolem jabloně hradby, vzít si kulomet, vzít si síťku, navléknout se do kožichu...)

  1. Odhalení tajemství (čtení pohádky)

Učitel žákům přečte počínání třetího syna. (Svým jednáním si získal lásku Berony a je mu dovoleno otrhávat jablka v poledne.)

  1. Závěrečná reflexe (povídání v kruhu, zachycení všech údajů o postavě)

Zamyšlení se nad nejmladším synem, jaký vlastně je a podle čeho jsme to poznali. (Podle čeho poznala Berona, že má dobré srdce?) Své nápady zapisujeme k obrysům postavy prince.  Cílem rozhovoru je přijít na myšlenku, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama. 

Komentář:  V diskusi převažovaly následující myšlenky - neměl zbraň a nechtěl ublížit stromu, proto měl dobré srdce. Nechtěl být lakomý, protože nechal Beronu jablka otrhávat. Berona poznala, že je laskavý, protože krásně hrál na píšťalku. – ( To bylo naším cílem odhalit. V dalších lekcích se tato myšlenka bude potvrzovat.) Jeho síla byla v píšťalce. Princ byl odvážný.                                  

 

2. LEKCE DV – Zlatá panna

Cíle:

  • Propojení DV a HV.
  • Nalezení Černého Města a setkání s ježibabou.

Obsah:

  1. Honička s píšťalkou (naladění)
  2. Poster z minulé lekce (evokace)
  3. Cesta prince za Beronou (melodie)
  4. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)
  5. Setkání s ježibabou (čtení textu a hudební doprovod)
  6. Zápis do cestovatelského deníku (pantomima)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: píšťalka nebo flétna, 3 obrázky pro práci s hudebním motivem (dvojice, trojice), Orffovy nástroje, klavír nebo klávesy, cestovatelský deník (volná stránka).

 

  1. Honička s píšťalkou ( naladění a asociace)

Předmět má evokovat minulou lekci. Ten, koho baba chytne zkusí zahrát pár tónů na flétnu v případě píšťalky se pokusí o melodii. Pak pokračuje v chytání a předávání nástroje.

Komentář: Píšťalka byla velmi motivující, avšak ne všechny děti byly schopné zapískat melodii. U dětí méně hudebně zdatných jsme respektovali pouhé zapísknutí, protože cílem bylo naladění, uvolnění.

  1. Nejmladší syn (evokace)

Povídání v komunitním kruhu, uprostřed leží poster z minulé lekce. Mluví ten, kdo drží píšťalku. Měli bychom si připomenout klíčové postavy i událost  setkání Berony s princem a jeho výhře – trhat jablka v poledne.

  1. Cesta prince za Beronou (melodie)

„Nyní se podíváme na výpravu prince za Beronou, do které se princ zamiloval a již bez ní nemohl žít.“

Dvojice nebo trojice žáků obdrží 3 obrázky (3 obrázky– princ ve výzbroji s družinou stoupá do hor, princ rychle klesá do údolí, princ s družinou je vyčerpán a odpočívá v lese). Každému  obrázku odpovídá jedna melodie ( stoupavá, klesavá, střídavá). Učitel zahraje melodie v odpovídajícím tempu na xylofon nebo klávesy. Děti mají melodii přiřadit k jednotlivým obrázkům.

Učitel hraje, děti podle melodie zvedají obrázky nad hlavu.

Komentář: Vyplatilo se být na rozhodnutí ve dvojici nebo trojici. Krátké sdílení mezi žáky podporovalo dovednost sluchové syntézy.

  1. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)

Při odpočinku si družina vytvoří stanoviště a hlídka si předává signál „UUU“ (vědomě ovládnout svůj dech a ozvučit jej). Žáci sedí ve dvou skupinách zády proti sobě. Skupiny jsou od sebe vzdálené. Po zaznění zvuku předešlého hráče z protější strany, se žák otočí, stoupne si a 3 krát do dálky zvolá „UUU“.

            Další cvičení: Při noční stráži již nemohou použít hlas, proto si předávají znamení pouze zvukem. Spolu s žáky stojíme v kruhu a postupně si posíláme nejprve jednoduchý, pak složitější rytmus.

  1. Čtení textu a hudební doprovod

Učitel čte dětem další část příběhu str. 205 (Putování prince s družinou, vyčerpání, hledání Černého Města, setkání s ježibabou.) Každý žák si vezme jeden hudební nástroj a hudební improvizací doprovází příběh.

Komentář: Možnost volby hudebního nástroje a svobodného vyjádření vyvolalo touhu celou věc znovu opakovat.

  1. Zápis do deníku

Co by si princ dnes zapsal do svého cestovatelského deníku. Své poznatky si žáci ve dvojici předvedou pantomimou. Každý předvádí minutu, pak se ve dvojici prostřídají. Kdo bude mít potřebu, může si to také zapsat a na závěr lekce přečíst.

 

Komentář: Pantomima je oblíbená aktivita dětí. Některé děti mají bujnou fantazii, která se zde mohla uplatnit.

 

3. LEKCE DV – Svatba s Beronou

Cíle:

  • Výtvarné zpracování „Černé Město“
  • Smyslová cvičení. Co znamená oddanost sluhy, pomocníka?
  • Řešení situace – Jak by se měl zachovat princ ke sluhovi?

Obsah:

  1. Černé město (propojení s minulou lekcí)
  2. Sluha a princ (smyslové cvičení)
  3. 3x uspávající kouzlo (boční vedení)
  4. Zrada (reflexe)
  5. Setkání prince s Beronou pomocí tří darů ( hra v roli)
  6. Závěr (komunikační kruh)

Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut)

Pomůcky: tempery a čtvrtky A4, šátky (pro polovinu třídy), rekvizita pro prince – meč a kostýmní náznak - červená deka jako plášť.

 

  1. Černé Město (barevné zpracování)

Úkolem je barevně vyjádřit náladu Černého Města (pozadí, scénu). Během malby žáci přemýšlí, kdo v takovém městě žije a co se tam odehrává, jaká řemesla se tam rozvíjí. Proč se jmenuje Černé Město? Sdílení ve dvojicích a tři doporučení (sdílení nejzajímavějších obrázků v celé třídě). Klíčovým aspektem aktivity je navázat na předešlou lekci.

Komentář: Děti dostaly možnost volby práce – vybraly si skupinovou malbu na velké balící papíry. Tímto se lekce protáhla. Odpovědi dětí na výše položenou otázku byly: Protože ve městě žijí černí lidé. V černém městě svítí černé slunce. Jsou tam ošklivé černé, temné domy. Bydlí tam černokněžník. Žije tam zlá ježibaba.

  1. Sluha a princ (smyslové cvičení)

Žáci vytvoří dvojice. Dohodnou se na zvuku, podle kterého se poznají a rozdělí si role – princ a sluha. Jeden z nich si zaváže oči (princ) a druhý (sluha) jej vede podle dohodnutého zvuku z místa A do určeného místa B (zahrada, ve které bude princ čekat na Beronu). Zároveň svého pána (prince) střeží, aby si neublížil.

            Reflexe: Věřili jste svému sluhovi, že to myslí s Vámi dobře? Že Vás upozorní na nebezpečí? Co znamenalo pro Vás sloužit pánu?

Komentář: Někdo se bál, někdo věřil. Děti vypovídaly, že to bylo husté, šílené, divné, legrační. Sloužit pro ně znamená závazek, čest, závislost, odpovědnost. Aktivitu chtěli opakovat ještě jednou. Její opakování lze uskutečnit v hodině tělesné výchovy v náročnější variantě překážek.

  1. Uspávající kouzlo (boční vedení, simultánní improvizace ve trojicích)

Žáci se rozdělí do trojic. Rozdělí si role (Berona, sluha, princ). Žáci improvizují během čtení pohádky na str. 206 (sluha 3 krát uspal prince, aby se nemohl setkat s Beronou).

  1. Zrada (komunikační kruh)

Povídání s dětmi. Otázky k diskusi: Proč sluha takto jednal? Co se stalo? Co tentokrát píšťalka způsobila? Čím vším je píšťalka v našem reálném životě? Slova, skutky, díla...Jak by se měl princ zachovat ke svému sluhovi?

  1. Setkání prince s Beronou (hra v roli)

Žáci se rozdělí do tří skupin. Každá skupina je kolektivní role jednoho čerta. Učitel vstupuje do role bloudícího prince. Žáci jsou předem informováni o pravidlech kolektivní role a jsou uvedeni do situace, kdy se hádají o tři dary (Plášť, boty, bičík – jsou dary, které zdědili po otci. Kdo se zahalí do pláště, stane se neviditelným. Kdo si obuje tyto boty, dostane se tam, kde bude chtít. Kdo bičíkem švihne dostane se tam, kam si pomyslí.) Princ se snaží nad čertovskou hádkou vyzrát podle příběhu. Pokud se mu to podaří, dohraje situaci až k setkání s Beronou. Pokud se mu to nepodaří, tak příběh převypráví.

Komentář: Mezi žáky jsou soutěživé typy, tak se skoro podařilo děti v rolích čertů přesvědčit na soutěž – kdo k princi nejrychleji doběhne, ten dané věci dostane. Nakonec, ale zvítězila spravedlnost. Děti v rolích čertů si napsaly věci na lístečky a každý čert si vylosoval jeden. Převyprávěli jsme si variantu z pohádky.

  1. Závěr

1. Co pomohlo princi, aby našel Beronu ?

2. Co pomohlo princi, aby uhlídal jablka?

3. Čím vším je píšťalka v našem životě?

4. Už se ti stalo, že bys někomu slovy ublížil nebo mu pomohl? Komu a kdy?

Pozn. Lze navázat v českém jazyce a napsat životabáseň na jednu z postav tohoto příběhu nebo vytvořit kostru pohádky.

Komentář: Ad. 1. Chytrost, trpělivost, překonání překážek, jít za svým cílem, čertovy dary. Ad. 2. Píšťalka, která prozradila jeho dobré srdce a úmysly. Nebyl lakomý. Vydržel. Ad. 3. Slova, hudba, zpěv, činnosti, skutky. Ad. 4. Každý měl velkou potřebu povídat. Z časových důvodů jsme se rozdělili do trojic a tak si vše pověděli. Na závěr jsme si poslechli 3 příběhy kamarádů, kteří je doporučili.

Komentář k realizaci: Děti byly příběhem nadšené a zvolily si jej k inscenaci. Ačkoliv příběh znaly, provedly v improvizacích mírné úpravy. Hudba se jim stala přirozeným prostředkem k vyjádření a dotvoření atmosféry. V červnu se na představení přišly podívat rodiče i prarodiče žáků.

 

         

 

 

Projekt Lucie Vaněčkové, učitelky ZŠ Kunratická v Praze 4 patří k těm asi ne příliš běžným projektům, které prostřednictvím příběhu vyučují látku z oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda, tedy z předmětu tradičně nazývaného Prvouka. Právě tento přístup je pro tento typ učiva velice cenný, protože poznatky o věcech a lidech kolem nás, které i sedmileté dítě běžně potkává, prezentují dramatickou formou, v příběhu, a tedy v situacích a souvislostech. Mimochodem, značné množství příběhů pro tuto výuky lze najít ve dvou knihách Jana Vladislava: Proč je slunce na obloze samo (2017) a Proměny - legendy o stromech a květinách (2016), obě z nakladatelství Malvern.

 

Co si stromy povídají

Lucie Vaněčková

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Kunraticích ve 2. ročníku. Kunratice jsou jedna z mála škol, kde dramatická výchova patří od 3. ročníku mezi povinné předměty, a to v různém časovém rozmezí. Ve 2. ročníku však dramatická výchova ještě nefiguruje jako samostatný předmět, a tak s ní neměli žáci žádnou zkušenost. Poprvé jsem pracovala s naprosto nezkušenou skupinou. Na této škole působím ve 4. ročníku, kde jsem realizovala i několik dramatických lekcí. S třídou, kde jsem nakonec projekt realizovala, jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem měla nevýhodu v tom, že jsem se současně musela seznamovat s dětmi.

Ve třídě je celkem 28 dětí, z toho dva žáci mají zohlednění kvůli speciálním potřebám ve výuce a jeden má nárok na asistenta na zkrácený úvazek. Asistent ale na žádné z mých hodin přítomný nebyl a od začátku nebyl žák téměř schopen pracovat se skupinou. Stálo mě tedy hodně sil zvládnout jeho divoký temperament. Kromě toho byl ve třídě žák, který se od druhého bloku odmítl účastnit všech aktivit, které jsme dělali. Sice nevyrušoval, ale nepracoval. Občas se mi podařilo ho do něčeho zapojit, ale hodně času trucoval na lavičce. Podle slov paní učitelky se u něj v poslední době něco děje a tahle rezignace se projevuje ve všech předmětech. Říkala jsem si, že to může být i něco opravdu vážného např. rodinná situace, a tak jsem ho určitě nenutila násilím, aby šel pracovat s ostatními.

Celkově je celá třída hodně živá, je tam spoustu divokých kluků, kteří se neustále pošťuchovali, provokovali a žalovali na sebe. Hned od začátku se mi zdálo, že třída vůbec nevypadá jako jeden soudržný celek a jako skupina po celou dobu fungovali obtížně. Postupně se ukazovalo, že třída umí pracovat i společně, ale bylo to spíše výjimečné. Od jejich učitelky jsem měla informaci, že žákům občas dělá problém pracovat ve skupinách, protože se nedokáží domluvit a dělají hlouposti. V tomto ohledu se jim nakonec ale celkem dařilo.

Projekt „Co si stromy povídají?“ navazuje na probrané učivo o lesu předmětu SKN (svět kolem nás), který ve 2. ročníku zahrnuje vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda. Nejdůležitější roli v tomto projektu hraje dramatická výchova, která je doplněna dalšími předměty a vzdělávacími oblastmi,  jako  je etická, výtvarná taneční a pohybová výchova. 

Školní vzdělávací program kunratické školy má název KUK, což je zkratka pro heslo Komunikace – Učení – Kooperace. Jak už jsem řekla, ZŠ Kunratice zařazuje dramatickou výchovu jako povinný předmět do rozvrhu od 3. ročníku.  Škola si  uvědomuje důležitost dramatické výchovy ve vzdělávacím procesu, většina učitelů je v tomto oboru vzdělaná a dokáže dramatické metody využívat.

Cíle dramatické:

Žák poznává různorodé metody dramatické výchovy a ví, jak s nimi pracovat.

Žák vyjadřuje své pocity, myšlenky a nápady pomocí dramatických metod a technik.

Žák reflektuje vlastní činnost a průběh hodiny prostřednictvím dramatických metod.

Žák komunikuje v herních situacích, vstupují do jednoduchých rolí a jedná v nich.

Žák improvizuje v zadané situaci.

Cíle osobnostně sociální:

Žák spolupracuje ve skupině na společném díle, které dotáhnou do úspěšného konce.

Žák naslouchá ostatním, vyjadřují své názory a respektují názory druhých.

Žák diskutuje a přichází s novými nápady a řešeními.

Žák řeší problémy související s ochranou životního prostředí.

Žák rozpozná správné a nesprávné chování v určité situaci a dokáží ho pojmenovat.

Žák nalézá možnosti, jak se postavit k danému problému.

Cíle vzdělávací:

Žák si uvědomuje důležitost lesa.

Žák si vytváří kladný vztah k lesu a ví, jakým způsobem se v něm má chovat a jak ho ochraňovat.

Hlavní linii příběhu jsem si vymyslela, ale v části o lesních skřítcích jsem se hodně inspirovala knihou s názvem „Jak skřítkové a děti chránili les“ od autora Radomíra Sochy. Především jsem z ní vybrala situace, kdy se lidé chovali špatně v lese.

Projekt byl naplánován na 6 vyučovacích hodin, a to ve třech dvouhodinových blocích. Z časových důvodů jsem potom musela přidat ještě jednu hodinu navíc, celkem jsem tedy odučila 7 vyučovacích hodin.  Celý projekt se mi nakonec podařilo zrealizovat ve dvou po sobě jdoucích týdnech.

Z pomůcek byl nejvýznamnější  obrázek dubu, který žáci společně dodělali, a který jsem brala na každou hodinu. Dále jsem hodně využívala šišku jako mluvítko a triangl jako signál k začátku nebo konci aktivity.

Před začátkem projektu jsem si nechala vyblokovat na celých 6 hodin aulu školy. Aula je prostorná místnost, která je vhodná k výuce dramatické výchovy především kvůli velikosti a vybavenosti. Patří k ní totiž také přilehlá místnost, kde se nachází množství kostýmů a židle. Tam jsem si také vybrala další důležitou pomůcku do výuky, a to kostýmní znak pro starostu i člověka, který chtěl zničit les. Poslední hodinu, kterou jsem nakonec musela přidat, jsem učila v tzv. Multifunkční učebně, která je prostorově velmi podobná aule. 

 

  1. Scénář projektu
    1. 1. vyučovací blok

 

Cíl bloku: Žáci pracují s imaginací, společně vytvářejí vlastní les na základě vlastních předchozích zkušeností. Posiluje se u nich kladný vztah k lesu.

  1. Reportéři (7 min)

- seznamovací hra se jmény

- žáci budou pracovat ve dvojicích, všichni sedíme v kruhu

- ve dvojicích budou mít za úkol o sobě navzájem zjistit, co ten druhý dělá rád ve volném čase

-potom se navzájem představí: řeknou vždy jméno kamaráda a věc, kterou se od něj dozvěděl

- po dokončení kruhu si každý sám napíše své jméno na štítek, který si přilepí na oblečení

Pomůcky: štítky na jména

  1. Aktivizační hra (5 min)

- hra na myslivce a zvířátka

- jeden žák je myslivec, ostatní jsou zvířátka

- myslivec honí zvířátka, ta se mohou zachránit tím, že se schovají do domečku – za strom

- domeček budou dva žáci, kteří se určí předem a ti se budou držet za ruce (předvádí stromy)

- když se nějaké zvířátko bude chtít zachránit za stromem, musí ke dvojici přiběhnout a jednoho

z nich vyměnit, stává se tak stromem

  1. Evokace (2 min)

- zvuky lesa

- děti sedí v kruhu, poslouchají puštěnou hudbu – zvuky lesa

- zeptám se dětí: „Kde jsme se ocitli?“

- děti říkají své nápady, nechám mluvit více dětí

Pomůcky: připravená hudba

  1. Můj ideální les (10 min)

- po třídě jsou rozmístěné obrázky různých lesů – jehličnaté, listnaté, večer, ve dne, tmavé, světlé, divoké, s potůčkem.

- žáci se projdou po třídě, prohlédnou si je a stoupnou si k tomu, který je nejvíce zaujal

- celou dobu puštěná hudba (zvuky lesa), která žáky doprovází

- když všichni stojí u nějakého obrázku, zeptám se žáků, proč je zaujal právě tento les – nejdříve je nechám popovídat si o tom ve skupině, potom jeden řekne za celou skupinu

Pomůcky: obrázky lesů

  1. Sochy – já jako strom (8 min)

- žáci tvoří sochy ze svého těla, stávají se stromy

- socha má představovat jakýkoliv strom, jako rada jim může být, že strom může být z jejich obrázku – ideálního lesa

- na dotyk potom říkají, jaký jsou strom – „Jsem modřín, který...“ - musí doplnit další informace (např. je maličký, se ohýbá ve větru, je vysoký a silný..)

  1. Boční vedení – procházka po lese (5 min)

- Komentář: Teď jste si každý našli svůj ideální les. Pojďme se teď ale projít v našem společném lese, kam se teď na další hodiny dostaneme

- „Jdete lesem. Je krásný slunečný den, když zvednete hlavu, tak uvidíte, jak sluneční paprsky prokukují skrz koruny stromů. Na nebi pluje jen pár osamělých mraků. Je teplo, vzduch krásně voní. V lese, ve kterém se nacházíte, rostou stromy jehličnaté i listnaté, malé i velké. Zastavte se u stromu a šáhněte si na jeho kmen, na to, jak je hrubá jeho kůra. Můžete jít dál. V lese také rostou keře a květiny. Rozhlédněte se pořádně. Vidíte ty schované houby pod listy a pod jehličím? Jdeme dál a došli jsme na krásný zelený palouček. Tráva je tam zelená, ne moc vysoká, ale ani nízká a je moc příjemné v ní chodit. V té trávě také rostou lesní květiny, utrhněte si jednu. Když přejdeme ten palouček, dostaneme se zase do lesa. Na zemi roste krásný zelený mech, chcete si tam lehnout. Lehnete si na záda, zavřete oči a nasáváte vůni tohohle krásného lesa. Vzduchem voní jehličí a houby, fouká jemný větřík, který vás lochtá ve tváři, a slyšíte zpěv ptáčků. Otevřete oči.“

- zeptám se: „Jak vám bylo v našem lese? Jak jste se na procházce cítili?“

  1. Obrázek dubu (15 min)

- v košíku budou připravené šablony listů různých druhů stromů – žáci vyberou pouze dubové listy  různých tvarů a velikostí

- každý žák si vezme jednu šablonu dubového listu, kterou vymaluje

- společně potom lepíme dubové listy na připravený obrys

Pomůcky: na velkém papíře obrys stromu (dubu), šablony různých listů, šablony dubových listů pro každého, lepidla

  1. Život dubu (5 min)

- žáci sedí na zemi, poslouchají

- Komentář: Řeknu vám příběh o dubu, který jste si teď vytvořili.

„Byl jednou jeden starý památný dub, která dlouhá léta žije v tomto lese. Už několik desetiletí pozoruje život v lese a za tu dobu toho viděl opravdu hodně. Je pro něj zábava pozorovat, jak se mění příroda během ročních období. Na jaře je radost koukat, jak se příroda probouzí ze zimního spánku, jak všechno kolem kvete a voní. Léto je pro něj nejpestřejší, protože je les plný života. Sleduje zvířata, která žijí v lese, ale i lidské bytosti, které se v létě chodí do lesa schovat před slunečními paprsky a sbírat borůvky. Na podzim je zase hezké pozorovat, jak se příroda proměňuje a barví do krásných odstínů. Kromě jehličnanů všem stromům v lese opadává listí a země je v tu chvíli plná barev. V zimě mu je trochu smutno, protože je v lese tma a ponuro a vypadá to, jako by se z něj život na chvíli vytratil. Všichni kolem odpočívají a sbírají sílu na další rok. Některá zvířátka ale nespí a těm chodí lidé dávat potravu do krmelce, aby tu zimu lépe zvládli“

  1. Aktivity podle ročních období (15 min)

- žáci vytvoří skupiny po 4

- každá skupina si vylosuje jedno roční období

- jejich úkolem bude vytvořit krátkou etudu, ve které se objeví aktivity a činnosti, které mohou dělat děti v lese na jaře, v létě, na podzim, v zimě

- ukazujeme si to postupně v kroužku

  1. Rozhovor ve dvojici (7 min)

- děti chodí po prostoru

- na signál (triangl) si najdou dvojici – spolu mluví o funkcích lesa: Proč existuje les? Co dělá les užitečného?

- dvojice se vymění alespoň 3x (vždy odpovídají na stejnou otázku, otázky se nemění), společně si potom v kroužku povídáme o tom, co se dozvěděli, o čem si ve dvojicích povídali

- při nejasnostech si upřesníme informace, popř. můžu informace doplnit

  1. Závěr, shrnutí (3 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- potom posíláme předmět jako „mluvítko“ (např. šiška), dětí odpovídají na otázku: „Která

aktivita tě nejvíce bavila a proč?“

    1. 2. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci poznávají život lesních skřítků a celého lesa prostřednictvím příběhu. Žáci se seznamují s problémovou situací.

  1. Úvod (2 min)

- Co jsme dělali předešlou hodinu?

- děti opakují, co jsme dělali, co jsme se dozvěděli

- spolu s námi tam bude obrázek dubu, který vytvořili v minulém vyučovacím bloku

  1. Povídání dubu (2 min)

- Komentář: Poslechněme si další vyprávění starého dubu.

„V noci se v lese odehrávají pozoruhodné věci. Lidé si mohou myslet, že se v lese v noci nic neděje, ale dub přeci jen není nejmladší a zažil toho za svůj život už opravdu hodně. Každou noc je svědkem příběhů, které se v noci v lese odehrávají. Les se najednou úplně proměňuje před očima. A ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, je najednou plný kouzel a záhad.“

  1. Zvuky lesa (15 min)

- skupiny po 4

- za pomoci Orffových nástrojů, zvuků, hry na tělo vytváří skupiny atmosféru nočního lesa 

- po nácviku všichni sedíme v kroužku, přehrávají po skupinách, ostatní mají vždy zavřené oči a poslouchají

- zeptám se dětí, jaké zvuky se v lese ozývaly (buď po skupinách, nebo úplně na konci)

Pomůcky: Orffovy nástroje

  1. Pantomima (10 min)

- děti si ve dvojici krátce popovídají o tom, co se v kouzelném lese mohlo dít

- každý si vybere jeden nápad, který provede pantomimicky – všichni hrají najednou v prostoru

- na signál (triangl) žáci udělají štronzo – zeptám se, kdo by chtěl situaci předvést

- někdo ukáže přede všemi, a společně si o tom popovídáme

Pomůcky: triangl

  1. Povídání dubu (2 min)

 „Všechno tohle se opravdu v lese možná dělo. Přeci jen to byl les, který se přes noc měnil na kouzelný. O některých věcech však  dub ani nemusel vědět. Ale prozradím vám, proč hlavně byl les kouzelný. Každou noc totiž vylézali ze svých domečků lesní skřítci, kteří se o les starali. Každý z nich měl nějakou kouzelnou moc, kterou využíval k tomu, aby lesu nějak pomáhal. A co dělaly stromy? Ty se scházely na nočních sešlostech a povídaly si o změnách v přírodě a o jejich životě. Nad ránem se ale les opět vracel k běžnému lesnímu životu.“

  1. Já jako skřítek (5 min)

- všichni sedí v kroužku, po kruhu si posíláme šišku jako mluvítko

- dětí mají za úkol vymyslet a říct, jakou kouzelnou moc by jako skřítci měli

- Kdybych já byl skřítek, jak bych pomáhal lesu? Jakou kouzelnou moc bych měl?

Pomůcky: šiška na posílání v kruhu

  1. Domečky pro skřítky (10 min)

- žáci se rozdělí do dvojic

- ve dvojici kreslí jeden společný domeček pro skřítka, na práci se musí podílet oba dva

- společná prezentace domečků, zeptám se také na to, jak jim šla spolupráce, zda se jim dařilo

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy, tužky, gumy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Každou noc se dub koukal na to, jak skřítci noc, co noc uklízejí celý les, aby byl pořád tak krásný. Nedalo to ani moc velkou práci, občas sebrali nějaké odpadky, narovnali větvičky keřům nebo trochu naleštili klobouk houbám. Také ale skřítci chodili do lesní školy, kde je učil starý Kníže skřítek, jak se o les postarat. Pro starý dub byla radost koukat se na to, jak v lese všechno hezky funguje.“

  1.  Modelování skřítka (10 min)

- práce ve dvojicích

- v každém domečku bydlí nějaký skřítek, ve dvojici se dohodněte na tom, jak se váš skřítek bude jmenovat

- potom žáci budou svého skřítka „modelovat“ z těla toho druhého

- jeden je hlína, druhý formuje svého skřítka – sochař ani hlína u toho nesmí mluvit

- úkolem je vymodelovat ho zrovna při činnosti, kterou zrovna dělá– upozorňujeme, že by skřítek  nám už svými postoji mohl napovídat, jaká je jeho práce

- sochaři se jdou podívat na výstavu skřítků, každý sochař svého skřítka krátce představí

- když řekne jeho činnost, zeptáme se vymodelovaného skřítka, jestli odhalil, co zrovna dělá

- žáci se ve dvojici vymění

  1. Pocity – škála (5 min)

- jak se asi skřítci v lese v tuto chvíli měli

- žáci mají za úkol postavit se do řady - postavení na jednu stranu znamená, že se mají skřítci moc dobře, jsou spokojení

- druhá strana znamená, že se nemají moc dobře, jsou nešťastní

- žáci se mohou postavit i někam mezi, doprostřed

- ptám se na důvod: Proč se tak asi mají?

  1. Učitelka v roli (3 min)

- mezi děti přijdu jako učitelka v roli - člověk, který se chová v lese neukázněně – pohazuje v lese odpadky, křičí, rozkopává houby, bouchá do stromů, láme větve (práce s imaginárními předměty)

Pomůcky: kostýmní znak: roztrhaná vesta, kšiltovka

  1. Povídání (3 min)

- společně si povídáme v kroužku

- Myslíte, že se to skřítkům líbí/nelíbí? Proč?

  1. Povídání starého dubu (2 min)

„Jednoho dne se všechno změnilo. V lese se začali objevovat neznámí tuláci, kteří po sobě

zanechávali strašnou spoušť. Starý dub musel přihlížet tomu, jak skřítci každou noc pracují více a více, ale už není v jejich silách les uchránit. Na jejich stromových sešlostech se řešilo, jak z této situace ven. Ale nikdo ze stromů, včetně starého dubu, si nevěděl rady. Do lesa začali chodit zloději, pytláci, nevychované děti a nevychovaní houbaři. A tropili v lese všelijaké hlouposti.....“

  1. Etudy (15 min)

- žáci se rozdělí do skupinek po 4

- jeden ze skupiny bude čtenář, ostatní herci

- každá skupina dostane jeden lísteček s textem, který budou mít za úkol zahrát

Pomůcky: připravené papíry s jednotlivými situacemi

Houbař, který rozkopával houby

Jednou do lesa přišel podivný chlapík, kterého se všichni v lese báli. Sbíral totiž pouze hříbky a do hub, které neznal, kopal. Ze všeho nejraději do červených muchomůrek. V lese za ním zůstávala hotová spoušť.

Pytlák, který lovil zvířata

Kde se vzal, tu se vzal, ve skřítčím lese začali řádit pytláci. Chodili každou noc potichu křížem krážem lesem a všude kladli pastičky. Pod kabátem nosili schovanou flintu. Lovili srnce, zajíce

i divočáky, a jejich maso prodávali jednomu hostinskému z města.

Zloděj, který kradl dřevo

Jakmile přišla zima, do lesa přivandrovali zloději, aby si nakradli dříví na zimu. Káceli v lese, co jim přišlo pod ruku. Nejen stromy staré a nemocné, ale také mladé a zdravé. Všude zůstávaly jenom pařezy a spousta větví a chvojí. Zkrátka ukradli každé dřevo, které v lese uviděli.

Lidé, kteří si udělali v lese koncert

Jednou do lesa přijeli lidé, kteří se rozhodli udělat si v lese koncert. Autem si navozili techniku a přes noc i den potom pouštěli tak hlasitou hudbu, že to bylo slyšet až do sousední vesnice. Skřítci nemohli spát ani pracovat, všechna zvířata utekla a stromy nemohli v klidu růst.

Lidé, kteří šli ukrást stromečky do lesa

Během předvánoční doby začali do lesa chodit lidé krást stromky. Přikradli se do lesa po

setmění, aby je nezahlédli lesníci. Vybrali si jedli, borovičku nebo smrček – uřízli ho, strčili do auta a zmizeli jako pára nad hrncem. Z lesní školky se ztrácely ty nejkrásnější stromky, zbyly po nich jen pahýly.

Výletníci, kteří zakládali v lese oheň

V lese se objevovali návštěvníci, kteří rozdělávali ohně všude, kde je napadlo. Jeden z nich jednou dokonce odešel, aniž by ohniště důkladně uhasil. Oheň se rychle rozšířil na mýtinu, kde shořelo několik stromů. Naštěstí si hustého kouře všimli dva houbaři, kteří zavolali hasiče a ti oheň uhasili.

- vytvoříme jeviště a hlediště

- žáci přehrají etudu, na signál (triangl) skončí ve štronzu, čtenář přečte jejich úryvek, který

zpracovávali

  1. Závěr (4 min)

- sedíme společně v kroužku, necháme jednoho/dva žáky, aby shrnuli, co jsme v hodině dělali

- žáci dostanou za úkol si vzpomenout na aktivitu, která se jim nejvíce líbila a utvořit sochu z té chvíle

- na dotyk potom říkají, v jaké aktivitě se nacházejí

    1. 3. vyučovací blok

Cíle bloku: Žáci zkoumají problémovou situaci, přicházejí s návrhy na řešení a jednají v rolích. Uvědomují si, jakým způsobem mohou les chránit a co by se v lese nemělo dělat.

  1. Úvod (2 min)

- pomocí soch si připomeneme, co jsme zažili v minulých hodinách – tak se dostaneme do důležitých situací, příběh jednoduše shrneme

-používáme šišku jako mluvítko pro toho, kdo k tomu bude chtít něco dodat

  1. Aktivizační hra (6 min)

- po místnosti budou rozmístěné lístečky s názvy stromů

- děti budou mít za úkol projít se po třídě a co nejvíce stromů si zapamatovat

- po časovém limitu lístečky seberu, děti dostanou do dvojice papír a jejich úkol bude napsat co nejvíce názvů stromů, které byly na lístečcích napsány

- nebudu se ptát, kolik přesně děti dokázaly napsat názvů, ale zeptám se, kdo napsal víc než: 10, 7, 5... - dvojice se hlásí

- 2. varianta: - každý žák dostane jeden lísteček, na něm bude buď název stromu, nebo jeho obrázek

- jejich úkolem bude najít si svoji dvojici tak, aby ve dvojici vždy měli obrázek a název

- nesmí mluvit, lístečky si mohou pouze ukazovat

- v kroužku proběhne společná rychlá kontrola

Pomůcky: lístečky s názvy stromů/ obrázky stromů

  1. Povídání dubu (2 min)

- žáci zůstávají ve dvojicích, poslouchají vyprávění dubu

„Dubu ani dalším stromům – modřínům, smrkům, bukům... (poukážu na stromy použité ve hře) se už v lese nežilo tak hezky jako dříve. Všichni obyvatelé lesa z toho byli velmi unavení. Dub vzpomínal na ty časy, kdy se všude neválely odpadky...“

  1. Živé obrazy (15 min)

- žáci jsou ve skupinách (spojí se dvě dvojice z aktivity č. 2)

- každá skupina ztvárňuje dva živé obrazy, můžeme říci, že to budou fotografie z lesa

- Jak vypadal život lesních skřítků v lese předtím?

- Jak vypadá teď?

- prezentace bude probíhat v kroužku, každá skupina si vybere jeden obraz, který se jim více povedl

- společně si shrneme to, co se v obrazech objevilo

  1. Horké křeslo (5 min)

- žáci budou v roli skřítků

- přemýšlí nad tím, co by jako skřítci chtěli vzkázat lidem, kteří jim ničí jejich les

- kdo bude chtít něco říct, sedne si na židli

Pomůcky: židle

  1. Povídání dubu (2 min)

„V lese najednou nebylo tak příjemně jak bývalo dřív a za všechno mohli lidé, kteří lesu a jeho obyvatelům ubližovali. Les už nevoněl tak jako dříve, ani houby tam už tolik nerostly. Les byl zpustošený a nevlídný. Ani milí lidé sem už tolik nechodili na procházky a skřítci nemohli do školy, protože celou noc museli jen uklízet a snažit se o nápravu. Starému dobu z toho bylo mizerně. Bylo na čase něco změnit.“

  1. Čištění lesa (10 min)

- polovina dětí odchází za dveře

- ti, co zůstávají, se stávají stromy, dělají sochy

- mezi děti (stromy) rozházím různé odpadky (igelitové pytlíky, obaly od sušenek, atd..) a věci, které do lesa patří (šišky, mech, kůra, atd..), některé mohu dát i na děti nebo je někde schovat, počet odpadků bude odpovídat počtu dětí za dveřmi

- každý najde jednu věc, která nepatří do lesa, tu vezme a vyhodí

- s dětmi, které uklízely, si řekneme, jestli opravdu našli všechno a proč tam může zůstat to, co nesebrali

- potom se skupiny vymění

Pomůcky: odpadky (na počet dětí), koš, do kterého odpadky vyhodíme, přírodniny

  1. Obrácené zrcadlo (6 min)

- žáci jsou ve dvojicích, stojí naproti sobě

- jeden z dvojice předvede něco, co by člověk mohl provést špatného v lese

- druhý z dvojice předvádí opak – co dobrého by mohl udělat

- společně si popovídáme, co se v zrcadlech objevilo a jakým způsobem to dokázali změnit

  1. Povídání dubu (2 min)

„Starý dub jednou slyšel, že stav jejich lesa řeší už i lidé v sousední vesnici. Lidé jim chtějí pomoct! Také se jim nelíbí, že les ztratil bývalou krásu. Prý se ve vesnici chystá nějaká velká schůze.. Tak se uvidí, co dobrého to přinese. Je ale jasné, že bez lidské pomoci už to les sám nezvládne.“

  1. Schůze se starostou (10 min)

- učitelka je v roli starosty (kostýmní znak)

- žáci mají za úkol vymyslet si, jakou postavu z vesnice budou představovat – může to být nějaké povolání, ale i např. stará babka, malé dítě..

- každý si vezme jednu židli, a všechny je dají do kruhu

- žáci si stoupnou před židli, každý řekne, jakou osobu představuje a poté se posadí

- učitel jako starosta zahájí veřejnou schůzi, řekne, proč se museli občané sejít a zeptá se na jejich návrhy řešení – co můžeme pro les udělat?

- měli bychom dojít k tomu, že je především důležité se vyvarovat toho, aby to začali dělat i další lidé a je nutné udělat lesu nějakou hezkou reklamu a ukázat tak, že nám na něm záleží

Pomůcky: kostýmní znak: košile, klobouk, brýle, židle

  1. Plakáty (reklama) (20 min)

- žáci ve skupinách po 3 tvoří plakáty

- téma: ochrana životního prostředí, proč chránit les

- krátká prezentace po skupinách

Pomůcky: papíry, pastelky, fixy

  1. Povídání dubu (2 min)

„Od té doby, co se lidé zapojili do pomoci lesu, se jim všem začalo žít v lese zase lépe. Postupem času se les vrátil ke starým pořádkům. Skřítci začali chodit do školy, les začal zase krásně vonět, zase tam rostly houby a starý dub zase obdivoval, jak se les mění v ročních obdobích. Všechny byly tak krásné! Lidé do lesa zase chodili rádi na procházky a dávali si už dobrý pozor na to, aby nějaký nevychovanec nezačal les ničit.“

  1. Dopis starému dubu (7 min)

- žáci budou mít za úkol napsat krátký dopis starému dubu

- může to být pozdrav, vzkaz, otázka, přání

- lístky se dají pod vytvořený obraz dubu z prvního dne (kdo si to nepřeje, nemusí)

- společně si dopisy dětí přečteme

Pomůcky: čisté papíry, tužky

  1. Reflexe (5 min)

- závěrečná reflexe v kruhu

- řeknu žákům, že to chtěli říci starému dubu, to už napsali, ale mohou říci ještě něco mě – jak se jim pracovalo během celého našeho bloku nebo co jiného by chtěli říct nahlas

Reflexe 1. vyučovacího bloku

S žáky jsem se viděla poprvé, ve škole nebyla jejich třídní  učitelka a blok probíhal hned po jarních prázdninách. Celá třída byla hodně divoká a děti zkoušely, co si můžou dovolit. Na hodině jsem byla sama a přítomná byla celá třída včetně žáka, ke kterému normálně chodí asistentka. V průběhu hodiny se to ale pořád zlepšovalo a na konci prvního bloku jsem měla pocit, že už to všichni zvládají, a to včetně mě. Do tématu jsme se teprve dostávali a oproti následujícím hodinám se ještě žáci nemohli těšit na to, co je čeká.

Hned na začátku hodiny jsem nabrala velký časový skluz, protože jsem žáky musela vyzvednout ve třídě, prozradit jim, co je čeká a přesunout se do auly. V první aktivitě jsem také zjistila, že pracovat s druháky je něco jiného než se čtvrťáky a páťáky, na které jsem zvyklá. Žáci měli problém se sami rozdělit v rychlosti do dvojic, a tak se stalo, že někteří dávno pracovali a ostatní se teprve hledali, protože ne všichni tvořili dvojice s tím, kdo seděl vedle nich. Naštěstí se to docela rychle vyřešilo a nenastal úplný chaos. Když se na to dívám zpětně, tahle aktivita pro mě nebyla úplně důležitá a mohla jsem ji vynechat, protože mi vzala docela hodně času. Mohla jsem zůstat u jednoduchého představení bez rozhovorů ve dvojici. Oproti tomu jsem se rozhodla vynechat honičku, protože jsem měla pocit, že už tak jsou žáci hodně upovídaní a bylo by těžké se vracet do klidu. Teď si ale myslím, že jsem to měla otočit a honičku naopak s dětmi udělat, protože by se potom třeba na sebe žáci lépe napojili a setřásli ze sebe nějaké stresy z minulých hodin.

Po seznámení jsem tedy rovnou udělala evokaci s hudbou. Kdybych to měla dělat podruhé, využila bych i další lidský smysl, např. čich. Bylo by hezké mít s sebou přírodniny, ke kterým by si žáci při poslechu mohli přičichnout, a to by podpořilo jejich představu o tom, kde se nachází. Po poslechu hudby se totiž mnozí ocitali např. u moře nebo v horách, i když představa lesa převažovala. Při výběru ideálního lesa bych nechala skupinky, aby se posadily zpátky do kruhu, protože tím, jak skupiny byly rozmístěné po velkém prostoru, tak dětem dělalo problém se vzájemně poslouchat. Při této aktivitě bylo ale vidět, že se opravdu dostaly do toho jejich lesa, všímaly si maličkostí a dokázaly říct, proč si les vybraly. Vytváření soch děti bavilo, těžké však pro ně bylo je potom pojmenovat. Nejčastěji se objevovalo, že jsou ohnutý strom. Kromě toho mě také napadá možnost hlasové rozcvičky, kterou jsem mohla v tomto tématu udělat. Zapojili by se tak všichni, každý by věděl, co má dělat a vyhnula bych se tak problému s nasloucháním spolužákům.

Druhá polovina bloku bavila děti mnohem více, protože se začal budovat příběh, který jim nakonec přirostl hodně k srdci. V bočním vedení bylo vidět, že se opravdu dostaly tam, kam jsem potřebovala. Nikdo si z toho nedělal srandu a opravdu všichni dělali to, co jsem četla. Bylo vidět, že si to hodně užívají. Z časových důvodů jsem vynechala aktivitu č. 10, kterou jsem chtěla při dostatku času vložit do druhého bloku. Děti velmi bavilo najít si dubový list z krabičky, najednou se změnila úplně atmosféra a bylo cítit napětí, když děti vybíraly list z krabičky. Ten si potom vybarvily a společně jsme tak vytvořili starý dub. Ten jsem dala doprostřed kroužku ve chvíli, kdy jsem jim začínala číst příběh. Největší úspěch měla pantomima, byla jsem překvapená, jak hezky žáci ve skupině spolupracovali a co všechno vymýšlely. Také se osvědčilo používání trianglu, který signalizoval začátek a konec pantomimy. Po celou dobu byl ve třídě úplný klid a děti na zvuk výborně reagovaly. Vymýšlely aktivity jako sbírání hub, borůvek, krmení zvířátek nebo stavění domečků. Také hezky zafungovala šiška jako „mluvítko“ při závěrečné reflexi, ve které nejvíce zmiňovaly, že se jim líbila pantomima, výroba stromu a procházka po lese. Pár dětí řeklo, že se jim nelíbilo zlobení některých spolužáků.

Reflexe 2. vyučovacího bloku

Další hodina probíhala hned druhý den. Tentokrát jsem byla mnohem klidnější, jistější a to  vycítily asi i děti, protože i ony byly klidnější a okamžitě reagovaly na všechny pokyny. Po úvodním zopakování toho, co jsme dělali v minulé hodině, jsem hned začala s příběhem starého dubu. Celou dobu jsme měli ve třídě jeho obrázek, který žáci společně vytvořili minulou hodinu. Bylo vidět, že si ho váží a je pro ně důležitý, protože stačilo, aby omylem někdo šlápl na roh papíru, a hned ho děti upozorňovaly, aby si na dub dával pozor. Automaticky dub přijaly jako vypravěče jejich příběhu a jako součást jejich skupiny. Z časových důvodů jsem musela vynechat aktivitu s kreslením domečků pro skřítky a nestihli jsme závěrečné etudy ve skupinách.

Byla jsem mile překvapená, jak se děti zhostily úkolu vytvořit zvuky lesa. Zadala jsem, že by v každé skupince měla být vždy nějaká holka nebo nějaký kluk, protože jsem chtěla, aby pracovali kluci s holkami pohromadě. V jedné skupince nemohli na nic přijít, takže jsem u nich musela chvilku být, ale ostatní skupiny si věděly rady samy. Prezentace probíhala v kruhu, skupina, která odehrála, se vždy posadila. Na konci jsme mluvili o tom, jaké zvuky tam mohli zaslechnout. Nemluvili jenom o svém vlastním zvuku, ale byla jsem ráda, že si opravdu všímali o ostatních zvuků a něco si pod nimi představili. Často zmiňovali foukání větru, zpívání ptáčků, šumění listů. Některé skupiny dokonce zapojily i hru na tělo a svůj hlas.

Následující pantomimu jsem nakonec nechala děti dělat samostatně místo ve dvojicích, protože jsem chtěla, aby každý zapojil fantazii, a také mi přišlo, že by bylo vhodné pracovat po skupinové práci individuálně. Děti, které potom předváděly pantomimu ostatním, ukazovaly např., že jsou tam lesní víly, stromy rostou strašně rychle nebo že tam jsou nějaká zvláštní zvířata. Několik dětí vůbec nepracovalo s tím, že les je kouzelný a předváděly obyčejné scénky z lesa a potom řekly, že na to, že je les kouzelný, zapomněly. Spoustu dětí mrzelo, že nemohly svůj nápad předvést ostatním, i přesto, že jsem rovnou udala omezený počet žáků, kteří to budou ukazovat. Jediné, co bych mohla udělat, by bylo nechat je to ukázat v menších skupinách, ale i tak si myslím, že to chtěli ukázat všem a tohle by nemuselo stačit. Překvapilo mě, kolik různých nápadů, jak by pomáhali lesu, kdyby byli skřítci, žáci vymysleli. Pozorně se poslouchali a každý vymyslel opravdu vlastní originální věc. Bylo vidět, že se do toho opravdu vžili.

Hodně úspěšná byla aktivita s modelováním skřítka, i když i tam nastaly problémy v prezentaci. To, že jsme chodili po třídě a zastavovali jsme se u každého skřítka, aby nám ho autor představil, bylo časově náročné a děti nedokázaly udržet pozornost celou dobu. Nebyl tak prostor vůbec na to, abych se skřítků zeptala, jestli poznali, co dělají za činnost. Napadá mě, že sochaři mohli napsat lísteček se jménem sochy i činností, kterou dělá, a ten by ležel pod sochou. Ostatní sochaři by se potom mohli projít podívat se na ostatní. Nemusela bych pak do toho zasahovat a prohlížení soch tak organizovat. Při škále pocitů všichni kromě dvou žáků stáli na straně, která ukazovala spokojenost skřítků. Když jsem se žáků z opačné strany ptala, proč si myslí, že jsou skřítci tak nespokojení, odpověděli, že se skřítci teď můžou bát, že se jim les zničí, a že je spoustu zlých lidí, kteří to mohou dělat. Kdyby se ale nebáli, tak jsou spokojení. Předem tedy trochu odhalili další průběh.

Další aktivita s učitelem v roli pro mě byla nejsilnějším zážitkem za celou lekci. Představovala jsem si, že jako učitel v roli přijdu, krátce se projdu, řeknu několik slov a hned odejdu. Také jsem měla strach, že mě jako učitele v roli nepřijmou, ale to jsem se bála zbytečně. V této aktivitě se ale ukázalo, jak silný vztah už si děti k lesu vybudovaly. Jen co si uvědomily, kdo jsem a co dělám, okamžitě se na mě vrhly. Držely mě a křičely na mě, že je to jejich les, kde bydlí skřítci a že jsem zlá, když ho chci zničit. Neměla jsem vůbec šanci odejít a sundat si kostýmní znak a chvíli to vypadalo, že mě děti povalí na zem. Za žádnou cenu jsem nechtěla vystoupit z role, i když jsem se bála, že to budu muset udělat. Nakonec jsem se s maximálním úsilím dokázala dětí zbavit, odešla jsem ven, sundala jsem si kostýmní znak a přišla zpět. Okamžitě mi začaly říkat, že tam byl nějaký zlý pán, který jim chce zničit les a že se bojí, že se vrátí. Hned jsem věděla, že to vyvolalo opravdu silné emoce, což se potvrdilo i v závěrečné reflexi, kdy hodně dětí tvořilo sochy právě z toho okamžiku. Kromě toho ukazovaly i modelování skřítka a hraní na nástroje.

Reflexe 3. vyučovacího bloku

Byla jsem trochu nervózní, že nestihnu ve dvou hodinách dovést příběh do konce. Předem jsem se proto domluvila s třídní  učitelkou, která mi byla ochotná věnovat ještě jednu hodinu na dokončení, takže jsem byla více v klidu. Bylo vidět, že se na pokračování příběhu žáci těšili, byli připravení u dveří ještě před zvoněním, a celou dobu pracovali opravdu soustředěně a zaujatě.

Třetí blok se konal více než po týdnu od bloku druhého, a tak jsem se trochu bála, jestli si to děti budou pamatovat. Začala jsem s nimi úvodní honičkou na myslivce a zvířátka, kterou jsem měla naplánovanou na úplný začátek prvního bloku, aby se lépe dostaly do tématu a naladily se na sebe. Potom jsem pokračovala tím, že jsme se vraceli pomocí soch do důležitých momentů příběhu a ty jsme potom pojmenovali. Přečetla jsem jim povídání dubu, kterým jsme skončili, a udělali scénky, které jsme nestihli minulou hodinu. Tam nenastaly žádné problémy, všichni věděli, co mají dělat a ve skupinách se domlouvali bez problémů. Při prezentaci mi opět pomohl triangl, na který děti krásně reagovaly. U živých obrazů jsem nakonec trochu změnila organizaci celé aktivity. Nechala jsem žáky jenom ve dvojicích, společná prezentace probíhala v kroužku, ale dvojice předváděly oba dva obrazy. Řekla jsem, že zkusíme něco hodně těžkého, co vyžaduje maximální soustředěnost, a v tu chvíli byli žáci naprosto koncentrovaní, protože ten těžký úkol chtěli zvládnout. Protože vytvářeli fotografie z lesa, řekla jsem, že si budeme prohlížet fotoalbum a otáčet stránky s jednotlivými fotkami. Otočení bude představovat cinknutí na triangl. Cinkla jsem – dvojice udělala obraz, jak skřítkové žili předtím, druhé cinknutí – jak žili potom, cinknutí – druhá dvojice udělala obraz, jak to vypadalo předtím, atd. Opravdu to všechny dvojice zvládly a všichni byli náležitě hrdí, když si za to mohli zatleskat.

V horkém křesle žáci dávali vzkazy lidem, kteří ničili les. Nejvíce říkali, že to ti lidé nemají dělat, protože les je moc důležitý nebo protože oni jako skřítci jsou hodně unavení. Také padaly otázky, proč to vlastně dělají. Když žáci začali přicházet s konkrétním řešením, tak jsem to ukončila. Řešení potom vymýšleli v aktivitě s obráceným zrcadlem, která se jim velmi dařila. Aktivitu č. 7 jsem z časových důvodů musela vynechat.

Opět jsem si potvrdila to, že žáci velmi dobře přijímají učitele v roli a nyní jsem také zjistila, že je škoda, že jsem nenechala už dříve žáky vstupovat do jednoduchých rolí. Každý si vymyslel nějaké povolání nebo osobu z vesnice. Po jednom potom svoji roli řekli a posadili se na židli. Prozradila jsem jim, že se bude konat schůze se starostou o pomoci lesu, a že mají začít jednat, než přijde starosta. Když jsem si šla obléct kostýmní znak, za dveřmi jsem slyšela, jak velmi vážně mluví o tom, co by mohli dělat, vykali si a dávali různé návrhy. Když jsem přišla jako starosta, všichni to brali hodně vážně a hned jsme začali řešit, jak lesu pomoci. Líbilo se mi, jakým způsobem se vžili do role. Opravdu mě oslovovali pane starosto, říkali různé návrhy na řešení a některé děti dokonce jednaly v roli osoby, kterou představovaly. Například holčička v roli paní učitelky navrhovala dát škůdcům lesa příklady jako trest, pilot chtěl použít letadla, která by létala nad lesem, a stavař navrhoval postavit kolem lesa zeď. Poradu jsem ukončila tak, že jsem řekla, že si musím všechny návrhy promyslet, a na další den svolám druhou schůzku.

Reflexe závěrečné hodiny

Hned další den se konala úplně poslední hodina. Po úvodní honičce, kterou jsem zanechala z minulého dne, na myslivce a zvířátka, jsme začali hned připravovat schůzi se starostou. Opět začali jednat beze mě, než jsem tam přišla jako starosta. Potom jsem jim řekla, že máme  se starostou ze sousední vesnice podezření, kdo lesům  škodil, a že je nyní nutné vymyslet něco, aby lesu nezačali škodit i ostatní lidé. Žáci sami navrhli, že bychom mohli udělat plakáty a reklamu lesu, takže jsem byla hodně vděčná, že jsme se dostali tam, kam jsem potřebovala. Především, že ten návrh přišel opravdu od dětí, a ne ode mě. Dala jsem jim na výběr, že mohou tvořit plakáty buď samostatně, nebo ve dvojicích. Mrzelo mě, že jsme neměli více času, protože i když jsem říkala, že si mohou plakát vzít domů a dodělat ho, tak mi ho hodně dětí chtělo odevzdat, a tak to občas nestihli dodělat.

Při psaní dopisu se ukázalo, že mnozí raději chtějí napsat dopis skřítkům než starému dubu, protože si k nim vypěstovali asi silnější vztah než k vypravěči příběhu. Ten jim sice příběh říkal, ale skřítkové jim byli bližší a problémy, které jsme řešili, se jich dotýkali více. Zadala jsem, že si tedy můžou vybrat, komu dopis napíší. Kvůli nedostatku času jsme bohužel nestihli dopisy přečíst. Při závěrečném kruhu měl ještě každý možnost říct nějaký komentář k tomu, co jsme dělali. Hodně dětí řeklo, že se jim nejvíce líbily schůzky se starostou nebo že se jim líbilo úplně všechno. Také od dvou žáků zaznělo, že se jim to líbilo, protože se všichni chovali celou dobu moc hezky.

 

Únos domů

Iva Steiningerová

Realizováno v 4. třídě ZŠ Kunratická, Praha 4. Škola má předmět dramatická výchova zařazen do výuky od 3. ročníků, třída je na DV rozdělena do dvou skupin (14 žáků ve skupině).

Předloha: Iva Procházková, Únos domů,  Albatros. Praha 2006

Příběh je o chlapci Liboru Ješínovi, kterému zemřeli rodiče na následky tragické dopravní nehody. Libor je poté svěřen do péče svého strýce a tety. Ti jsou velmi bohatí, ale o Libora nejeví velký zájem, zahrnují jej hmotnými dary, ale nedostává se mu toho, po čem touží – rodičovské lásky. Chlapec je skoro celý rok na internátu a za tetou a strýcem dojíždí pouze na prázdniny a narozeniny. Jednoho dne po cestě zpět na internát je na benzínové pumpě unesen. Jeho únosci se po cestě do úkrytu dozvědí, že Libor není synem z bohaté rodiny, tak jak se domnívali. I přes to jej odvezou na odlehlé místo. Liborovi se odtud podaří utéct. Únosci tedy výkupné ani nepožadují a nikdo se tedy nedozvídá, že byl unesen. Při svém útěku se dostává do malé vesnice, odkud si chce zavolat pomoc. Ovšem dozvídá se, že jej teta se strýcem podezřívají z útěku a krádeže. V tu samou dobu z dětského domova utekl chlapec jménem Gusta, typově velmi podobný Liborovi. V domě z kterého chtěl zavolat o pomoc, což si po získání informací o svém obvinění rozmyslel, jej najdou a považují ho za chlapce z dětského domova. Během několika měsíců, kdy se Libor v rodině cítí konečně jako doma a se všemi se skamarádí, řeší dilema, jestli jim říci, že není Gusta, ale Libor. Mezitím se pravý Gusta utopí v rybníce. Příběh končí adopcí Libora rodinou Panenkových pod jménem Gusta. Své pravé jméno jim Libor nikdy neprozradí. Celý příběh chlapec vypráví svému psovi.

V přípravách jsem kromě knihy Únos domů vycházela ze Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „KUK“ a z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 

Šestihodinový projekt měl čtyři části,  dvě samostatné vyučovací hodiny a dva dvouhodinové bloky.  Jedním z  důvodů je půlení třídy na dramatickou výchovu i  nedostatek volných učeben.

 Cílem celého projektu jsem si stanovila, že se žáci dokáží vyjadřovat pomocí vybraných technik a metod dramatické výchovy. Jako úkol jsem si stanovila: žáci si uvědomí, jaký je to pocit, nemít domov. Být na útěku. Mým záměrem nebylo dětem prozradit celý příběh. Chtěla jsem, aby je toto téma nadchlo a dovedlo je po skončení tohoto projektu k četbě knihy Únos domů.

3. Scénář projektu

3.1 První lekce

 

Téma hodiny: Osamělost

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být osamělý.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • kamínky na reflexi
  • papír

Průběh:

1. Úvod                                                                                                                                3 min

  • Přizpůsobení prostoru třídy. Seznámení s žáky, nalepení jmenovek. Seznámení s průběhem nadcházejících hodin.

2. Hra na babu – ozvláštněná                                                                                          10 min

Varianta 1

  • Děti udělají dvojice
  • Ve dvojích, které se drží za ruce, běhají po prostoru
  • Jedna dvojice je určena jako „baba“
  • Ten, který ve dvojici dostane babu, se vymění s tím, který mu babu dal
  • Postupně se takto dvojice takto promění

Varianta 2

  • Děti hrají normální babu, každý sám za sebe

2. Chůze po prostoru                                                                                                          3 min

  • Děti chodí po prostoru, tak aby jej celý vyplnily
  • Dostanou dvě kritéria
    • nikdo se nesmí na nikoho podívat
    • nikdo se nesmí nikoho dotknout
  • Učitelka během chůze čte citáty (3x za sebou):
    • Kdo není milován, je sám uprostřed davu.
    • V životě je jediné štěstí, milovat a být milován.
    • Osamělost člověka není vždy v tom, že je sám.

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Jak jste se v této situaci cítili? Když jste se nemohli na nikoho podívat, nikoho se dotknout.
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

4. Sdílení ve trojicích                                                                                                          5 min

  • Stalo se ti někdy, že ses takto cítil? Kdy to bylo? Proč to bylo?
  • Děti si poví své zážitky ve trojicích.
  • Pokud je někdo, kdo chce říct, co slyšel od spolužáka, nebo svůj příběh a chtěl by se o to podělit s ostatními dětmi, dostane možnost.

 

5. Učitelka v roli přečte text                                                                        2 min          

  • Učitelka v roli s kšiltovkou na hlavě, zastupující Libora, čte, děti poslouchají
  • Od nehody svých rodičů jsem zůstal u tety Jolany a strýce Michala. Teta se na lidi nedívala, strýc je neposlouchal. Věděl předem, co řeknou. Byl si jistý, že po světě chodí jenom dva druhy jedinců: ti, kteří jeho peníze utrácejí, a ti, kteří mu pomáhají e vydělávat. Já Libor patřil do první skupiny. Mohutný proud strýcových finančních prostředků mě štědře skrápěl, staraje se o mou školu, můj internát, moje oblečení, dokonalé vybavení mého počítače, mou lyžařskou výstroj, mou hokejovou výstroj a stovky jiných věcí, které jsem někdy dostával darem, jindy o ně poprosil, ale nikdy jsem po žádné z nich doopravdy netoužil. Chtěl jsem úplně něco jiného, něco co mi dát nemohly.

6. Připravená improvizace                                                                                                10 min

  • Děti se rozdělí do skupinek po čtyřech.
  • Úkolem dětí je připravit si krátkou etudu na téma: Co Liborovi teta se strýcem dát nemohli?
  • Děti mají možnost ve svých etudách použít pro roli Libora kšiltovku (označující Libora)
  • Poté si je přehrajeme.

7. Reflexe                                                                                                                           9 min

            1. část

  • děti sedí v kruhu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • učitelka se ptá: Jak se Libor asi tedy cítil?, Proč se tak cítil?
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky

2. část

  • Napište na papír jedním slovem, co si myslíš, že Liborovi chybělo.
  • Děti na připravený papír napíší jedním slovem, co si myslí, že mu chybělo.

Reflexe hodiny

3.2. Druhá lekce

Téma hodiny: Narozeniny

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů a improvizace.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaký je to pocit dostat dárek, který si přál.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • židličky
  • píseň „Ptačí tanec“
  • kšiltovka – znak Libora
  • krabička zabalená jako dárek

Průběh:

1. Hra „O poslední židli“                                                                                                  10 min

  • židle jsou seřazeny do kruhu s opěrátky do středu kruhu, jejich počet je o jednu méně, než počet hráčů
  • děti běhají kolem židlí
  • hraje písnička, ve chvíli kdy ji učitelka zastaví, musí se všechny děti posadit
  • na koho židle nezbyde, vypadává ze hry a s sebou si odnáší i jednu z židlí z kruhu
  • hra pak pokračuje
  • končí s poslední židlí a vítězem hry

2. Dárek                                                                                                                               3 min

  • děti sedí v kruhu
  • učitelka pošle po kruhu dárek (krabička zabalená jako dárek)
  • každý pošle dárek sousedovi s přáním k narozeninám - učitelka předvede, když předává prvnímu dítěti

3. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Teď jsme si připomenuli, jaké to je dostat dárek.
  • Jak jste se cítili, když vám někdo předával dárek?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

4. Četba textu                                                                                                                     5 min

  • Každé dítě dostane text, který si přečte
  • Text:

Tu sobotu, co mě pan Maděra přivezl z internátu, bylo krásné červnové počasí. Slunce jako tenisák, kam ses jen podíval bílé čepice jabloní a davy psů, co se vyškubli z obojku. Vzduch už voněl prázdninami. Teta Jolana seděla na terase. „Ahoj,“ pozdravil jsem a políbil tetu na obě tváře. Líbání nebyla něžnost, ale obřad – musel se dodržovat jako navyklý průběh. „Jak se cítíš v den svých dvanáctých narozenin?“ zeptala se teta, když líbací ceremonie skončila. „Jde to,“ odpověděl jsem. Ve tři hodiny začínala oslava, která byla……..

5. Rozehraný živý obraz                                                                                                    15 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • úkolem dětí je připravit si živý obraz na téma: Jak oslavil Libor svoje narozeniny?
  • na tlesknutí živé obrazy rozehrají

6. Učitel v roli vypráví                                                                                                         5 min

  • učitelka v roli Libora (s kšiltovkou) převypráví krátký text
  • Tak takhle jsem oslavil svoje narozeniny. Bylo mi dvanáct. Neměl jsem sebemenší tušení, že o den později se můj život totálně změní a už nikdy nebude jako dřív.
  • Po přečtení textu učitel již mimo roli: A na to, co se stalo Liborovi, se podíváme příště.

7. Reflexe                                                                                                                             5 min

  • děti sedí v kroužku, každý řekne, co si myslí, že si Libor přál k narozeninám
  • poté řeknou děti, co si přejí/přály k narozeninám ony

 

3.3. Třetí lekce

  1.  

Téma hodiny: Únos, strach, útěk

Cíle osobnostně-sociální:

  • Žák spolupracuje a komunikuje s celou skupinou.
  • Žák vhodně argumentuje.
  • Žák se vyjadřuje pohybem.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou živých obrazů, improvizace, pantomimy.
  • Žák představí svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace svých spolužáků.

Cíle vzdělávací:

  • Žák zvládá napsat krátký text.
  • Žák si uvědomuje, jaké to je být unesený a uvězněný.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • deníček, kopie strany z deníku
  • obrázky „strachu“
  • útržek z novin
  • lístečky se zadáním
  • papíry, fixy/pastelky

Průběh:

1. hodina

1. Co se stalo? – připravená improvizace                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • připraví si krátkou scénku na téma:
    • Co se mohlo Liborovi stát? Co už nebude nikdy jako dřív?

2. Deníček                                                                                                                         10 min

  • Našel se Liborův deníček, ale chybí v něm zápisy. Jediné co zůstalo, je tato stránka. Staň se Liborem a dopiš další stránku deníčku, co asi pokračovalo.
  • učitelka dětem přečte poslední zápis z Liborova deníčku
  • úkolem dětí je dopsat stránku deníčku
  • kdo bude chtít, může pak svůj zápis přečíst

3. Obrázky                                                                                                                           5 min

  • děti sedí v kruhu
  • postupně dětem budeme dávat doprostřed tři děsivé  obrázky

 

4. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co v tobě obrázky vyvolávají za pocit?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitelka dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

5. Sdílení ve skupinách                                                                                                       5 min

  • Kdy jsi měl strach ty?
  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a dvou po čtyřech
  • děti si řeknou o svých zážitcích ve skupinách
  • kdo chce říct, co slyšel od spolužáka a chtěl by se o to podělit s ostatními, dostane možnost.

6. Obrázek z Liborova deníčku                                                                                           2 min

  • Kromě posledního zápisu jsme v deníku našli ještě jeden obrázek.
  • Dětem ukážeme obrázek (chlapec mezi dvěma muži)

7. Pantomima                                                                                                                   10 min

  • děti se rozdělí do trojic (jedna dvojice, té pomůže učitel, nebo si vypůjčí jedno spolužáka z jiné skupiny)
  • děti pantomimicky ztvární, co se Liborovi podle obrázku stalo

 

2. hodina

8. Narativní pantomima                                                                                                   10 min

  • učitelka čte text, děti daný text pantomimicky hrají
  • Potřebuji na záchod. Záchody na benzínové pumpě byly tmavé, svítilo jen jedno světlo. Vykonal jsem potřebu. Ve chvíli kdy jsem chtěl odejít, mě chytli dva chlapi. Odvlekli mě do dodávky přistavené hned u dveří. Strčili mě do zadního prostoru. Byla tma, nic jsem neviděl. Nahmatal jsem bednu, na kterou jsem si sednul. Měl jsem hrozný strach. Po cestě to se mnou hrozně házelo. Ti dva se po cestě dozvěděli, že nejsem syn tety a strýce. Prudce zastavili. Vyšli ven z vozu. Já je sledoval oknem ve dveřích vozu. V tu chvíli mě napadlo, že mohu utéct. Snažil jsem se přelézt přes přední sedadla, ale zavadil jsem nohou o klakson. Rychle jsem se vrátil na místo na bedně. Když to slyšeli únosci, rozběhli se k vozu, zkontrolovali mě a jeli jsme dál. Odvezli mě do staré chaty. Zavřeli mě do tmavé vlhké místnosti. V místnosti jsem viděl pouze zamřížované sklepní okénko, kterým do místnosti svítil měsíc. Na zemi jsem nahmatal spacák, zalezl do něj a usnul. Když jsem se probudil, venku už bylo světlo. Pod okno jsem si postavil špalky dřeva, okno totiž bylo hodně vysoko. Vytáhl jsem se nahoru a hlavu prostrčil co nejvíce mezi mříže, abych lépe viděl.

9. Co vidíš z okna                                                                                                             10 min

  • Nakreslete, co viděl Libor z okna.
  • děti dostanou papír, pastelky/fixy a nakreslí obrázek toho, co z okna viděly
  • poté co děti dokreslí, uděláme si galerii obrázků, obrázky si vystavíme a pořádně prohlédneme

10. Četba textu                                                                                                                   5 min

  • učitelka přečte dětem text

Protáhl jsem znovu hlavu oknem. Nad strání se zvedal lehký ranní vítr a foukal mi do obličeje. Přinášel vůni vlhké trávy a ještě něco, co jsem zpočátku nedovedl určit, ale s vůní to rozhodně nemělo nic společného. Několikrát jsem zkusmo začichal. Přicházelo to ze zezdola. Sklonil jsem hlavu a uviděl přímo pod oknem plechový poklop. Poklop přikrýval jámu žumpy, která se táhla pod domovní zdí k záchodu. Znal jsem ten systém z letních táborů. Malé žumpy příšerně páchly a záchody nad nimi byly obsypané mouchami. Tady se žádné mouchy nevyskytovaly. Ani zápach nebyl tak nesnesitelný. Žumpu zřejmě už nikdo nepoužíval a záchod zrušili. Záchod, ten zrušený záchod, musel být přímo v mojí komoře! Neztrácel jsem ani minutu a bleskurychle jsem se dal do díla. Všechno dřevo jsem přestěhoval na protější stranu místnosti. Pod nejspodnější řadou dřeva byla vrstva pilin, kousků kůry a odštěpků dřeva. Odhrabal jsem je na jednom místě rukama a odkryl, co jsem tušil: prkna. Lehl jsem si na břicho a začichal. Vstříc mi přispěchal nezapomenutelný pach táborových latrín. Ať jsem se rozhlížel, jak chtěl, neviděl jsem v komoře nic, čím bych prkna mohl vypáčit a odkrýt otvor staré žumpy. Už jsem ztrácel naději, když mi padl do oka můj vlastní pásek od kalhot. Měl masivní kovovou sponu přezku. Klekl jsem si na zem a vsunul ji pod konec prkna. V okamžiku, kdy jsem začal páčit vzhůru, stalo se něco nečekaného: zrezivělá hlavička nejbližšího hřebíku odskočila! Prkno jsem odtrhnul a po něm i obě sousední. Přede mnou zela metr široká díra. Vlezl jsem dovnitř, ve dřepu podlezl na venkovní stranu žumpy a zkusil rameny nadzvednout poklop. Byl z plechu, a protože ho dlouho nikdo nezvedal, zkřížil se v rámu. Nemohl jsem s ním hnout. Zlost, která ve mně postupně houstla, náhle překypěla a vyvalila se ven. Nahrbil jsem se a pak prudkým, rozzuřeným vzepřením vyrazil poklop z rámu. Neměl jsem čas přemýšlet nad bolestí. Hluk, který jsem způsobil, možná probudil mé únosce. Bylo třeba co nejrychleji zmizet.

11. Připravená improvizace                                                                                  15 min

  • děti se rozdělí do skupinek po dvou
  • každá skupina dostane jiné zadání, které si připraví jako etudu
  • etudy si postupně přehrajeme podle čísel na zadáních
  • děti po každém výstupu přečtou své zadání, které skupina dostala
  • zadání:
  1. Libor běží lesem, stromy se kymácí ve větru. Všude je ticho. Slyší jen houkat sovu. Pořád se ohlíží, zda za ním neběží jeho únosci.
  2. Libor zakopnul o pařez, spadnul do trávy. Chvíli odpočíval. Bylo slyšet jenom šumění lesa. Po chvilce uslyšel zatroubení vlaku.
  3. Doběhl k vlaku a naskočil do něj. Sedl si na volné místo. V tu chvíli si uvědomil jak je špinavý. Odešel na WC kde se omyl.
  4. Libor se vrátil zpět na své místo. Stromy kolem rychle utíkaly. Paní sedící proti němu si ho prohlížela. Začaly se mu zavírat oči.
  5. Libor se vzbudil, když jeho ramenem třásl průvodčí. Oznámil mu, že je na konečné, ať si vystoupí. Vystoupil z vlaku.
  6. Hledal telefon, jak by mohl zavolat tetě. Na nástupišti seděl starý pán. Zeptal se ho, jestli je tu někde telefon. Pán byl ale starý a špatně slyšel. Nakonec se domluvili a pán ho poslal do nedalekého domu.
  7. Libor vstoupil do domu. Snažil se zjistit, jestli v domě někdo je. V tu chvíli si všimnul ležícího útržku novin u kamen.

12. Útržek z novin                                                                                                               3 min

  • Každé dítě si na zemi najde útržek novin o zmizení Libora a přečte si jej

13. Reflexe - sochy                                                                                                              3 min

  • Jak se Libor teď asi cítí?
  • Děti pomocí soch ztvární své pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas.

 

3.4. Čtvrtá lekce

Téma hodiny: Co budu dělat. Tajemství

Cíle osobnostně-sociální:  

  • Žák spolupracuje a komunikuje.
  • Žák argumentuje.

Cíle dramatické:

  • Žák vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou improvizace, živých obrazů a aleje svědomí, horkého křesla.
  • Žák prezentuje svou tvorbu před spolužáky a sleduje prezentace ostatních.

Cíle vzdělávací:

  • Žák si uvědomuje, jaké to je být křivě obviněn.
  • Žák si uvědomuje, jak by sám jednal v krizových situacích.

Pomůcky:

  • kniha Únos domů
  • kšiltovka – znak Libora
  • šátky
  • telefonní sluchátko
  • židle
  • papíry
  • flip chart

Průběh:

  1. hodina

1. Hra ocásky                                                                                                                     10 min

  • děti si za opasky kalhot zastrčí šátek
  • běhají po třídě a snaží se získat soupeřovi šátky – ocásky
  • kdo o ocásek přijde, ze hry odchází
  • vyhrává ten, kdo bude mít nejvíce šátku a také svůj vlastní

2. Hovor s tetou a strýcem – hra s rekvizitou                                                                 15 min

  • Minule jsme se dozvěděli, že se Libor dostal do domu, kde by měl být telefon. Jak by telefonní rozhovor vypadal?
  • děti se rozdělí do dvojic
  • ve dvojicích sehrají krátkou etudu, jak by vypadal telefonní rozhovor s tetou nebo strýcem
  • jako rekvizitu dostanou telefonní sluchátko

3. Alej svědomí                                                                                                                 10 min

  • děti se stanou Liborovými myšlenkami a vytvoří alej
  • učitelka v roli Libora alejí prochází a děti se ho snaží přesvědčit, jestli má zavolat nebo ne.
  • Libor se rozhodl, že tetě a strýci nezavolá

4. Horké křeslo                                                                                                                 10 min

  • Co teď bude Libor dělat? Jak se má zachovat? Kam půjde?
  • uprostřed třídy je židle, které zastupuje Libora
  • kdo má nápad, názor, co má Libor udělat, kam jít atd., jde se posadit na židli a nahlas za Libora promluví
  • děti se na židli střídají, podle toho kdo má nápady
  • ostatní sedí v půlkruhu před křeslem
  • kdo chce, může reagovat na již vyřčené názory, ale také nemusí

 

  1. hodina

5. Četba textu                                                                                                                     3 min

  • učitelka přečte dětem text

Praštila jsi ho zbytečně moc, podoktl kluk vyčítavě. Nadzvedla mi i druhé víčko a zkoumavě mě pozorovala. „Filipe, není to ten kluk?“ řekla zničehonic. „Víš, ten, co jsme o něm před časem četli v Šumanovi?“ „Je to on,“ řekl po chvíli Filip. Filip vstal, přinesl noviny. Ukázal mi fotografii jakéhosi kluka v plavkách. Byl hubený jako já, kudrnatý jako já a možná mi byl trošku, docela malounko, podobný. „Jsi to ty, viď?“zeptala se Jitka. Zavrtěl jsme hlavou, že ne. „Ale jsi, poznali jsme tě Gusto!“ Vstala a začala číst. „Při pátečním převozu z dětského domova v Českých Budějovicích do ozdravovny vystoupil nepozorovaně z autobusu. Po uprchlíkovi se pátrá.“ Pojď, schováme tě v seníku. Pomohly mi vstát a odvedly mě do seníku. Tam jsem usnul.

6. Sochy                                                                                                                               3 min

  • Co se teď v Liborovi odehrávalo za pocity?
  • Děti pomocí soch ztvární pocity, koho se učitel dotkne, ten svůj pocit řekne nahlas. Tentokrát se mohou vyjádřit jenom jedním slovem.

7. Napiš dopis                                                                                                                   10 min

  • úkolem žáků je napsat Liborovi dopis
  • mohou mu napsat cokoliv, co by mu teď chtěli říct, podpořit ho, pomoci mu
  • kdo bude chtít, může nám dopis přečíst

8. Učitelka v roli                                                                                                                 2 min

  • učitelka v roli Libora dětem vypráví
  • No, a tak jsem se dostal do rodiny Panenkových. Pro ně jsem byl Gusta. Všichni byli moc hodní. S Jitkou a Filipem jsem se rychle skamarádil. Jejich adoptivní rodiče Erikem a Marcelou jsem vycházel moc dobře. Jediné, co mě trápilo, bylo…….

9. Živé obrazy                                                                                                        10 min

  • děti se rozdělí do dvou skupin po třech a do dvou po čtyřech
  • pobavte se, co ho mohlo trápit
  • pomocí živého obrazu ztvárněte to, co ho mohlo trápit
  • na tlesknutí, živé obrazy rozehrají

10. Tajemství                                                                                                                       2 min

  • na papíru je napsáno slovo TAJEMSTVÍ
  • kdo chce, napíše, co ho k tomu to slovu napadne

11. Liborovo/Gustovo tajemství                                                                                      10 min

  • děti dostanou za úkol pomocí krátkých scének zahrát, co bylo Liborovým, teď již Gustovým tajemstvím.
  • scénky si předvedeme

12. Závěrečná reflexe                                                                                                         5 min

  • žáci sedí v kruhu
  • dostanou možnost vyjádřit se k celému projektu
  • každé dítě dostane dva kamínky
  • kamínek znamená možnost říct svůj názor, poté jej musí odevzdat
  • kdo už nemá ani jeden kamínek, nemůže mluvit
  • děti odpovídají a postupně odkládají kamínky zpět do misky
  • po reflexi a vyjádření všech názorů, učitelka ukáže dětem knihu Únos domů a pobídne je, že pokud chtějí vědět, jak to s Liborem vlastně nakonec bylo, dozví se to, pokud si knihu vypůjčí  či  koupí a přečtou.

 

Začarovaná třída

Zuzana Poukarová

Začarovanou třídu jsem si vybrala na základě tématu odlišnosti, které je důležité z mnoha důvodů pro osobnostní rozvoj žáka. Žáci v současnosti čelí a budou čelit úplně jiným výzvám, než jsem čelila ve svém dětství já. Nejen rozvoj a používání technologií, které někdy odsouvají komunikaci s ostatními na druhé místo, ale také   tzv.  „zmenšování“ světa, kdy se právě díky technologiím a výdobytkům moderní doby společnost stává multikulturní. Odlišnosti nejen rasové, ale i kulturní, bude společnost stále více řešit. To nemyslím jen v negativním slova smyslu, spíš právě naopak. Chtěla bych, abychom se na jinou kulturu  podívali z té stránky, kdy se od druhých lidí můžeme něco naučit. Naše společnost tím může jen získat a pravidla slušného chování musíme dodržovat všichni stejné, to nezáleží na tom, kdo je kdo. Jen musíme naučit žáky přemýšlet v tomto širším kontextu. A pokud chceme nějaké téma přinést, myslím si, že je důležité začít u příběhů, které žáci znají ze svého okolí, ulice, města. A myslím si, že je důležité mluvit o tom, že jsme odlišní a je to tak v pořádku už v raném věku. V druhé třídě už mají žáci mnohé informace, které můžou být zkreslené či mít charakter předsudků, a my nemůžeme dělat, že toto téma, neexistuje.

 

Realizace:  2. ročník  ZŠ Londýnská v Praze 2, 3 vyučovací bloky po dvou hodinách (3 x 90 minut).

Třída pracuje dle metod dramatické výchovy druhým rokem, tudíž mají základní zkušenosti a dovednosti tohoto způsobu výuky. Tento rok měla třída i samostatný předmět dramatické výchovy v rozsahu jedné hodiny týdně. V této třídě je vidět, že dramatická výchova má smysl, jelikož děti dovedou již ve druhé třídě vyjádřit svůj názor, zhodnotit ostatní nebo vytvořit a vymyslet vlastní příběh a zvládnout najít řešení problému. Žáci se umí vyjadřovat k tématu.

Prostor: Třída, která má možnost uzpůsobit prostor tak, aby se dalo sedět s žáky v kruhu na zemi, nejlépe na koberci a aby se žáci v tomto vytyčeném prostoru mohli pohybovat. Při realizaci měla třída možnosti využít také patro, kde je prostor pro všechny žáky, koberec na zemi. Zároveň bylo příjemné, že jsme mohli být i jednu lekci v tělocvičně, kde žáci měli možnost většího prostoru na realizaci krátkých etud a tance, ale nebylo nutné využít této nabídky. Ve třídě by to jistě proběhlo také úspěšně.

Předloha: Iva Březinová: Začarovaná třída, 5. vyd. JaS, Praha 2018

Námět a téma: Děj knihy se odehrává převážně ve škole, konkrétně ve třídě 3. A, kam na začátku školního roku přijdou tři noví žáci. Jsou to romští chlapci, trojčata, z povedené kouzelnické rodiny. Díky nim a jejich kouzlům 3. A zažije mnohá dobrodružství. Hlavní linii příběhu stavím na tématu respektování rasové a kulturní odlišnosti, které je v příběhu spojeno s nově příchozími romskými chlapci, kteří jsou odlišní vzhledem a kulturními zvyklostmi. Zároveň si ale uvědomuji, že toto téma musí být vyvážené a z tohoto důvodu volím v první řadě formu pozitivní. V čem jsme si podobní a co máme společného.

Dramatická výchova v ŠVP ZŠ Londýnská

  • Dramatická výchova jako předmět je zahrnut v oblasti Kultura ducha a těla, jehož časová dotace je sedm hodin, z toho dvě hodiny pro dramatickou výchovu.
  • Skrze dramatickou výchovu jsou rozvíjena průřezová dramata (OSV, Multikulturní výchova, Mediální výchova).
  • Dramatická výchova je na prvním stupni vyučována pouze v druhém a třetím ročníku. Jinak je využívána jako soubor metod a technik, které jsou využívány během výuky.
  • Na škole je také kroužek Dramatické výchovy.

Příklad učiva dramatické výchovy, které je zahrnuto v rámci ŠVP

  • verbální a neverbální komunikace psychosomatické dovednosti: práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla
  • herní dovednosti: vstup do role, reálná a fiktivní situace
  • jevištní postava
  • náměty a témata v dramatických situacích, jejich nalézání a vyjadřování; typová postava – směřování k její hlubší charakteristice, činoherní i loutkářské techniky
  • dramatická situace, příběh-řazení situací v časové následnosti
  • základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu, přednes básně a prózy, komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe a hodnocení
  • současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba, základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo

Cíle a úkoly realizovaného projektu

  • učí žáky komunikovat a žít ve skupině̌ s příslušníky odlišných sociokulturních skupin
  • uplatňovat práva a respektovat práva druhých
  • učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy
  • uvědomí, že každý máme své silné a slabé stránky
  • uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné
  • rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie
  • učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání
  • stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako zdroj obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu
  • učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně̌ spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám
  • žák spolupracuje a komunikuje ve dvojici, ve skupině
  • žák dodržuje dohodnutá pravidla
  • žák přispívá do diskuze

Cíle dramatické

Žák rozpoznává́ témata a konflikty v situacích, nahlíží na ně z pozic různých postav a zabývá́ se důsledky jejich jednání.

Žák přijímá učitele v roli a adekvátně̌ na něj reaguje.

Žák rozlišuje mezi hrou v roli a mimo ni, vstupuje do herních rolí a přirozeně v nich jedná.

Žák pojmenovává́ emoce náležící přijaté́ roli.

Žák vyjadřuje myšlenky a pocity v roli.

Žák pracuje s autentickým materiálem pro dané téma a využívá jej pro plnou rolovou hru.

Žák se vyjadřuje pomocí vybraných metod a technik DV.

 

Scénář projektu

1. část příběhu

Čas: 90 minut

Pomůcky: kamínek, plakát, fix, text z knihy, obrázky činností, písničky, reproduktor, obrázek trojčat

Aktivizační hra (5 min): MOLEKULY – žáci skončí v počtu 3

Evokace (3 min):

Vyjádři krátkou větou. Posílám předmět (kamínek) po kruhu.

"Stalo se Vám někdy, že jste někam měli přijít úplně poprvé do neznámého prostředí?

Do školy, školky nebo třeba na trénink fotbalu či výtvarný kroužek?

Co se vám honí hlavou, jak jste se cítili těsně předtím, než jste přišli na nové místo?”

Zopakovat některé zajímavé odpovědi

Proč si o tom teď povídáme, to si přečteme v knížce, která se jmenuje Začarovaná třída.

Čtení (3 min):

Do třídy tiše, ale úplně potichoulinku, vešel pan ředitel a dveře jen poslušně šeptly v pantech. Aby ne, z pana ředitele má ve škole strach každý.

“Sedněte si děti,” řekl pan ředitel spokojeně, když ho třída pozdravila sborovým povstáním. “Jdu se podívat na našeho nového žáka.”

“Oni jsou tři pane řediteli, šeptala paní učitelka snaživě. “Tři podívejte.”

“Hm, ano,” zamumlal pan ředitel a roztržitě si promnul vousatou bradu. “Ale hlášený byl jen jeden, paní kolegyně. Že mají přijít tři, to bych si určitě pamatoval.“

“Tak jak se chlapci jmenujete?” zeptala se paní učitelka a podívala se nové žáky zkušeným učitelským okem. (intonace hlasem – různé postavy)

Pantomima po kruhu (10 min):

“A než se naši tři noví žáci představí, tak si to vyzkoušíme prvně my. Teď každý postupně v kruhu udělá vždy malý krok vpřed, řekne svoje jméno a vymyslí si k tomu pantomimicky nějakou činnost, která ho baví dělat. Cílem je udělat pohyb tak, aby ho co nejvíce lidí poznalo.”

Uvedu vlastní příklad: Jmenuji se Zuzana Poukarová, ráda plavu a předvedu gesto plavání. Ostatní opakují pohyb.

Čtení (3 min):

Ukázat žákům obrázek tří kluků z našeho příběhu.

Chlapci mlčeli. Očividně se jim do nějakého představování nechtělo. Byli sice tři, ale těch druhých, co na ně tak valili oči, těch je třicet. A každý třeťák dávno ví, že to je desetkrát víc.

“Snad se nebudete stydět, hoši,” zahartusil pan ředitel jen naoko. Všichni byli snědí a černýma očima s hustými dlouhými řasami se zvědavě rozhlíželi po třídě. Vlasy měli černé opravdu jako tabuli. A to byla nějaká čerň, protože tabule ve 3. A byla nedávno krásně nově natřená.

První předstoupil o krůček dopředu a řekl tak, aby to všichni slyšeli:

“Já jsem Čáryfuk.”

“Který Čáryfuk?” chtěla vědět paní učitelka. “Petr Čáryfuk nebo Pavel Čáryfuk, nebo snad Michal? Musíš nám říct celé své jméno, chlapče. Podívej, já jsem Eva Voříšková a ty jsi?”

“Já jsem Čáryfuk Margoš” upřesnil kluk.

“Čáryfuk Margoš?” zopakoval pan ředitel a s obavami se zadíval na toho třetího.

“A jak říkají Tobě?”

“To bude Bublifuk, uvidíš,” zašeptal v lavici Marek Alešovi.

Jenže třetí kluk se trochu nejistě rozhlédl po třídě a zahuhlal:

“Já jsem Podkočárník Margoš.”

Plakát (3 min): Celá třída pracuje, jeden žák píše, co oni říkají. Obrázek – tři kluci.

“Co jsme se o nových žácích z této knížky dozvěděli?”

JMÉNA:

TŘÍDA:

SILNÉ STRÁNKY:

SLABÉ STRÁNKY:

DOVEDNOSTI:

ZAJÍMAVOSTI:

Plakát doplňujeme v průběhu celého projektu.

Čtení (1 min):

Malá Ema, která sedí hned v první lavici, už to nevydržela a vyprskla. Všichni se začali smát a troje černé oči u tabule se zamračily.

Vyjádření emocí (3 min):

Jak se asi v tu chvíli cítili kluci u tabule, když je v knížce napsané:

 “troje černé oči u tabule se zamračily.”

Vyzkoušíme si, jaké různé emoce se nám v obličeji můžou ukázat.

Budeme vybírat z těchto 4: štěstí smutek, naštvání, strach.

Dvojice: „Vyber si jednu z těch čtyř a tvůj soused hádá, jakou sis vybral, poté se vyměňte. Poté opakujte.“

Čtení (2 min):

Konečně zazvonilo. Paní učitelka odešla do sborovny na kafíčko a děti se shlukly kolem nových spolužáků.

“Hele, vy jste trojčata?” ptal se Marek a jako u vytržená koukal z jednoho černého kluka na druhého.

“A fakt se vaše máma jmenuje Cukrkáva?” zajímalo Elišku.

“A pije kafe? S cukrem?” přidala se Madla. “Moje máma kafe nesladí,” dodala důležitě. “Aby byla hubená.”

Ti tři chvíli mlčky poslouchali, ale pak řekli, že jsou skutečně trojčata, že se maminka opravdu jmenuje Cukrkáva a pije slazené kafe a tatínek se doopravdy jmenuje Čajrumbum a pije čaj, ale bez rumu.

V další hodině paní učitelka vyvolala Čáryfuka a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Plakát (2 min): “Dozvěděli jsme se něco nového?”

Úkol (4 min): Chůze po prostoru, když se s někým potkáš, udělej kámen, nůžky, papír. Ten, kdo vyhraje, tak dává tomu druhému příklad na sčítání a odčítání do 30 a čeká na správnou odpověď. Poté pokračuj v chůzi. Cíl: dát co nejvíce příkladů ostatním, počítej si na prstech, kolikrát jsi vyhrál.

Čtení (3 min):

Paní učitelka vyvolala Čáryfuka k tabuli a nadiktovala mu úplně, ale úplně lehký příklad.

Jenže Čáryfuk se u tabule tvářil, jako že neumí do pěti počítat, a tak ho paní učitelka zase posadila.

Ani Máryfuk se moc nevyznamenal a paní učitelka řekla, že jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přesto zavolala i Podkočárníka.

Podkočárník neuměl příklad na tabuli ani pořádně napsat. Paní učitelka si pomyslela, že to s tím zkoušení jde od deseti k pěti, a raději vyvolala Elišku Liškovou, o které věděla, že vypočítá úplně, ale úplně všechno.

“Kdepak jste předtím chodili do školy, chlapci?” zeptala se pak těch nových zvědavě.

“V Mělníku,” odpověděl Čáryfuk.

“A v Mělníku se matematika nevyučuje?”

“Vyučuje,” přiznal Máryfuk.

“Ale když my jsme tam byli jen čtrnáct dní,” dodal Podkočárník.

“No dobře. A kde jste bydleli dřív?”

“Ve Vlašimi a předtím v Domažlicích, a ještě dřív v Postoloprtech a předtím v Kutné hoře a předtím v Kloboukách u Brna a …”

“Dost, dost,” volala paní učitelka Voříšková a zděšeně si zacpávala uši. “Kolik škola jste vlastně za těch dva a půl roku vystřídali?”

“Asi… jedenáct,” přiznal Čáryfuk váhavě.

“Ba ne, dvanáct to bylo,” usoudil Máryfuk.

“Možná i třináct,” ozval se Podkočárník a paní učitelka, která už věděla, jak na tom ti tři jsou s matematikou, jen zoufale zalomila rukama.

“A proč se, chlapci, vlastně tak často stěhujete?”

“My se nestěhujeme,” namítl Čáryfuk.

“My jen popojíždíme z jednoho místa na druhé. Podle toho, kde mají naši zrovna kouzelnické představení,” přidal se Máryfuk. “A když máma s tátou půl roku čarovali v Německu, nechodili jsme do školy vůbec,” doplnil bratry Podkočárník

Úkol (15 min):

Kluci v Německu čarovali v kouzelnickém představení. Zkuste i vy nacvičit ve skupinkách po 4-5 kouzelnické představení. Představení divákům uveďte a klidně komentujte, jak probíhá kouzlo (může být i vymyšlené). K dispozici máte Orffovy nástroje a můžete použít i vaše předměty. Máte na to čas 7minut.

Poté si jednotlivá představení ukážeme. My ostatní se staneme publikem a to má za úkol být velmi nadšené z každého triku, takže představení můžeme komentovat slovy jako: Óóó…, týjo…, páni, neuvěřitelné a hlasitým potleskem.

Čtení (2 min):

Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník  měli problém i v hodině výtvarné výchovy a co teprve při psaní i/y v českém jazyce, paní učitelka jim bohužel musela dát za všechny ty chyby pětku do žákovské.

Úkol (7min):

Co vše může mít vliv na výsledky dětí ve škole a proč se všichni neučíme stejně̌? Vymyslete ve skupině 5 důvodů a sepište je.

Čtení (1 min):

“ Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník smutně pokývali černými hlavami. Bylo jim jasné, že jestli nemají třetí třídu opakovat, musejí se více učit. Šmidli fidli, vždyť by se museli propadnout hanbou, kdyby propadli.”

Takže kluci se rozhodli, že se začnou pořádně učit. Paní učitelka byla ráda, ale stále si lámala hlavu s tím, v čem ti tři kluci jsou vlastně dobří, a zjistila to velmi brzy…

Otázka (3 min):

Co myslíte, že to bylo? Stoupni si k obrázku, který leží na zemi, u kterého si myslíš, že tato činnost klukům opravdu šla.

Nabídka: Zpívání, cvičení, běhání, vyšívání, hra na kytaru (vše je správně kromě vyšívání).

Čtení:

Byla to hodina hudební výchovy a hodina tělocviku. Takže klukům šlo nejen zpívání, ale také hra na hudební nástroj a tou je kytara, také cvičení a běhání.

Simultánní pantomima (3 min):

Všichni jsou v roli sami za sebe, rozmístění v prostoru, ukazují činnosti, co jim jdou/nejdou.

A v čem jsi dobrý ty? Předveď  jednu  činnost.

Co ti nejde a chtěl bys to umět? Předveď jednu činnost.

Diskuze (2 min):

Předveď jednu věc sousedovi, co jsi právě předváděl, která ti jde, soused hádá.

Čtení (1 min):

No a kluci nejraději hráli, zpívali a tančili na muziku, kterou znají odmala.

Úkol (15–20 min):

Vymyslete ve skupinách po 5 krátký a jednoduchý tanec, který by se mohl večer tančit kolem ohně a který se naučíte a budete ho moci několikrát za sebou zopakovat

Při předvádění jim pustím romskou muziku, žáci do poslední chvíle neví, jak taková muzika bude znít, to zjistí až v průběhu tance a budou muset tempo tance k tomu přizpůsobit.

  1. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/romske-pisne/djelem-djelem-712036
  2. https://www.youtube.com/watch?v=g0EB1_66PhU
  3. https://www.youtube.com/watch?v=V3owSOSohpo
  4. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/soundtrack-cikani-jdou-do-nebe/andro-verdan-723151
  5. https://www.youtube.com/watch?v=ID-Tcn5q_sg

Víte, jakým jazykem se zpívalo? (žáci hádají)

Byla to romština. Řadí se mezi indické jazyky a třeba v romském jazyce se řekne:

Já jsem-me som, ty jsi-tu sal. Vyzkoušejte si to říct.

Která písnička se Vám nejvíce líbila? (postupně pustím ukázky) Zvedni ruku, až ji uslyšíš.

 

Čtení (2 min): První den ve škole se chýlil ke konci a paní učitelka byla šťastná, že konečně našla, v čem jsou tihle tři v mnohém nešikovní kluci nejlepší. Protože každý je v něčem správném nejlepší a je důležité přijít na to, v čem.

Reflexe (2 min): Už jsi přišel alespoň na jednu věc, v čem jsi dobrý ty? Pokud ano, stoupni si k zábradlí. Pokud ne, stoupni si ke zdi. (poradíte těm, co neví?) Je to, co tě baví i to, co ti jde? Pokud ano, zvedni ruku.

Závěr (5 min):

Každý máme věci, které nám nejdou, ale také jdou. A je to přirozené, celý život budeme hledat v  jakých dalších věcech jsme šikovní a co nám jde a na tom je důležité dál pracovat. Určitě vás také zajímá, jak to s 3. A bylo dál a co se klukům přihodilo. Potkáme se s nimi zase příště a také se dozvíme, proč je tato třída doopravdy začarovaná.

 

2. část příběhu

Pomůcky: plakát, triangl, nahrávka urážky z příběhu na diktafon, reproduktor, texty z knihy, kostýmní znak Máryfuk a maminka (mikina a šátek), písnička, papírky se jmény dvojic zvířat, obrázky, bílé papíry

čas: 90 min

Evokace (2 min):

Plakát z minula, co jsme se do teď dozvěděli o klucích?

Simultánní pantomima (4 min):

Co takoví kluci můžou dělat ve volném čase?

Triangl: „Co právě děláš?“ Dotýkám se postupně žáků a oni odpovídají. Pak změna činnosti. - dopsání činností do plakátu

Narativní pantomima (3 min):

Žák se stane jedním z Margošovic kluků. Leží v posteli.

Text: Právě se probouzíte, vypínáte budík na stolečku vedle vás, mnete si oči, vstáváte z postele, sundáváte si pyžamo, oblékáte si tričko, kalhoty, ponožky a vydáváte se pár kroků do vedlejší kuchyně, sedáte si na židli, pijete ovocný čaj a ukusujete rohlík se sýrem. Berete si do ruky svačinu, běžíte do koupelny, berete kartáček a pastu, rychle si čistíte zuby, berete bundu do ruky, dáváte si tašku na záda, máváte mamce a přejete jí hezký den. Jdete rovně po cestě přímo do školy, usmíváte se, protože sluníčko svítí a vás čeká nový den, na zemi kopete nohou do pár kamínků a šišek, přejíždíte rukou po zábradlí u silnice, u kraje chodníku se zastavíte a dřepnete si, protože vidíte krásnou kyprou hlínu, děláte do ní prstem důlek pro kuličky a tři kuličky do důlku cvrnknete, náhle se zastavíte, protože slyšíte někoho křičet ze křoví:

“Páni, páni, cikáni, černí jsou i na dlani. (nahrávka diktafon, pustím do reproduktoru)

V tu chvíli se otáčíte a voláte: “my nejsme cikáni, ale Romové a černí také nejsme, jen černovlasí”, prohlížíte si dlaně, jsou umouněné od toho zábradlí, trošku na ně plivnete, rukama třete o sebe a stíráte špínu. A vidíte, jak prosvítá vaše světle růžová kůže. Dáváte si ruce do kapes a jdete dál po chodníku. Už se neusmíváte.

Horké křeslo (2 min):

Jak jste se cítili v kůži kluků, když na vás takhle někdo pokřikoval? A proč?

Vlastní příklad: Sednu si na horké křeslo a promluvím jako jeden z kluků, tato technika je pro žáky úplně nová.

Čtení (2 min):

Mezitím, co se kluci přezouvají v šatně, se tohle děje ve třídě.

“Máma mi povídala, že se s těmi Margošovic kluky nemám vůbec bavit,” šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám.

“Jo? A proč?” vykulila Radka oči.

“Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”

“Kradou? Jako lupiči?”

“Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.”

“Nepovídej,” ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.”

“To je jedno,” mlela Madla svou.“Ale jsou tam zavřený. Za trest.”

“Kdo je zavřený?” zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.

“Ale… ta nová samoobsluha na rohu”, vyhrkla honem Eliška a podívala se na Madlu výhrůžným pohledem.

Úkol (2 min):

Co se teď v příběhu tedy stalo? Společně si ujasníme, co se žáci právě dozvěděli.

Čtení (2 min):

Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla rovnou na Máryfuka.

“Já s ním tancovat nebudu,” prohlásila rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.

“Ne? A proč?” podivila se paní učitelka.

Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.

“tak proč s Máryfukem nechceš tancovat?” nedala se paní učitelka jen tak odbýt.

“Je špinavej,” vyhrkhla Madla a oči přitom nezvedla ani o kousíček.

Chudák Máryfuk zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky a honem je schoval za zády přesně jako Madla.

“No vy jste mi ale pěkný taneční pár,” zakroutila hlavou paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Máryfukova zrudlého obličeje a pokračovala: “s Máryfukem budu tedy tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.”

Ale ať se Madla rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.

Mezitím Máryfuk utekl na chodbu…

Učitel v roli (4 min)

Děti, půjdeme se podívat na chodbu za Máryfukum a popovídáte si s ním, uvidíte, co vám řekne.

Jako učitelka v roli popisuji pocity chlapce, který je smutný z toho, co se stalo při hodině tělocviku. Popisuji jen skutečnosti, které v knize jsou, nevymýšlím si nic zvláštního navíc.

Čtení (2 min):

A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně̌ pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny.

Chůze po prostoru (3 min):

A my se do těch krásných bublin proměníme. Bubliny se nesmí navzájem dotknout, jinak prasknou. Bubliny chodí po špičkách a chodí podle toho, jak vnímají hudbu, která se různě mění. Nedůležitější dívají se ostatním bublinám do očí. Může nám to někdo ukázat zatím bez hudby? Poté pustím hudbu.

Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=n3AEr2JwbXo

Čtení (2 min):

Bylo jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově̌ prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř̌ bušila do jejích sten rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.  „Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť̌ budu samá modřina!“ Dehtem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Čáryfuk a Máryfuk se o nectem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě̌ praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla.

Brainstroming (3 min):

Představ si, že jsi Máryfuk. A tvoje spolužačka si o tobě neprávem myslí něco nepěkného (jako například Madla). Náš svět ale není světem kouzelníků a čarodějů. Zamysli se proto nad tím, jak bys podobnou situaci vyřešil/a bez kouzelného lusknutí? Co tě napadá?

Společná práce: jeden flip, více fixů

Živý obraz s rozehráním (15 min):

Vyberte si jedno řešení, co jsme vymysleli a společně ve dvojici (kluk a holka) vymyslete živý obraz s krátkým rozehráním (fotografii, která na chvíli ožije).

Čtení (2 min):

Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív.

Následovala hodina výtvarné výchovy. Děti seděly v lavicích a štětci namočenými do vodovek malovaly zvířata.

“Hlavně pečlivě” napomínala je paní učitelka Voříšková.

“A malujte zvířata, která dobře znáte. Třeba z domova, ze statku, nebo ze zoologické zahrady.”

Pantomima na základě zvuku (2 min):

Poznej podle audio ukázky, o jaké zvíře se jedná a předveď jej pantomimicky. (3 ukázky – prase, kohout, …)

https://www.youtube.com/watch?v=u9BvL-clj_4

Tichá spolupráce skupiny (3 min):

Bez mluvení roztřiďte společně zvířata (obrázky zvířat jsou rozházené na zemi) podle toho, zda bydlí doma, na statku nebo v ZOO.

Jaké jsem zvíře? (3 min):

Stoupni si ke zvířeti (obrázky na zemi), které tě nejvíce vystihuje, proč? Sděl kamarádovi.

Čtení (2 min): 

Děti malovaly až se jim ze štětců kouřilo. A pak se to stalo. V mžiku se ozvalo třídou trojí tichoulinké lusknutí. Všechna zvířátka vyskočila z obrázků a jako na povel se vydala na procházku po 3.A.

Pexeso zvířat (7 min):

Pexeso zvířat. Dva žáci jdou za dveře a ostatní vytvoří dvojice. Domluví si nějaký zvířecí zvuk, poté se dva hádající vrací. A postupně vyvolávají žáky podle jmen a ti jim vždy předvedou daný domluvený zvuk. Cílem je najít co nejvíce dvojic jako v pexesu. Uhodnuté dvojice se řadí za žáka, který je našel.

Zvuk zvířete (3 min):

Každý dostane lísteček s názvem zvířete. Najdi svou zvířecí dvojici podle zvuků, které tvoje zvíře vydává, předveď tyto zvuky i ty.

Prase, slepice, žába, kůň, kráva, koza, kočka, pes, včela, ryba, ptáček, opice, medvěd, myš, sova.

 

Čtení (2 min):

Třídou poletovali pestrobarevní motýli a papoušci chystající se na karneval. Ještěrky lezly po lavicích a myšky a morčata hledaly skrýše v aktovkách. Kůň s krátkýma nohama zařehtal u tabule a veverka s příliš huňatým ocáskem vyskočila na jeden z bílých lustrů, až se divoce rozhoupal.

Tiché malování (10 min):

V předchozí dvojici namalujte nějaké zvíře (může být i to vaše přidělené), máte pouze jednu tužku a musíte ji držet dohromady. Před začátkem kreslení se můžete domlouvat, ale až položíte tužku na papír už nesmí padnout jediné slovo.

Otázka: Co bylo pro vás nejtěžší při tomto kreslení? Každá dvojice se o tom pobaví a poté si to řekneme v kruhu.

Čtení (2 min):

“Co teď? vydechla paní učitelka. “Co s těmi všemi zvířaty budeme dělat?”

“Coby?” volal vesele Čáryfuk. “Dáme je na nástěnku.”

A luskl prsty. V tom okamžiku zvířata zmizela a objevila se zas na čtvrtkách výkresů.

Výstava obrazů (3 min):

Váš obrázek teď taky umístíme na nástěnku a tou je koberec a půjdeme se podívat na výstavu ostatních obrazů. Podívejte se, jaká zvířata tu máme.

Čtení (3 min):

„Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Aleš, když už zase seděli ve třídě. Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.

Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.

„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Čáryfuk. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Čáryfuka.

„Neboj, není kradenej,“ řekl Čáryfuk a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.

Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Margošovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.

„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

Reflexe (5 min):

Co byste teď, v roli Madly, řekli svojí mamince? Dvě židle proti sobě. Jednu židli nechám prázdnou a na druhou položím kostýmní znak maminky (šátek).

Závěr (2 min):

Shrnutí a příště nás čeká velký zločin ve škole, co se stalo se dozvíme už v pondělí.

 

3. část příběhu

čas: 90 min

Téma: Zloděj, kulturní odlišnost Romů a skupenství vody

Aktivizační hra (5 min):

Varianta 1: Jsme v kruhu a něco se změní: Ty jako správný detektiv musíš přijít na to, co to je. Dva žáci jdou za dveře a hádají dvě věci, co se změnili.

Varianta 2: Kimova hra: dvakrát /podruhé se něco ztratí (uhádni co, až budeš vědět přijď mi to říct dozadu) čas odkrytí: půl minuty.

Úvod (3 min):

Plakát: Co jsme se minule dozvěděli? A co nás dnes čeká?

Čtení (2 min):

“Ta sova tu ještě včera byla,” křičela hlasitě paní učitelka Maláčová, co učí v 3.B.

I v 3. A to všichni slyšeli.

“Třeba ulítla,” prohlásil Aleš zamyšleně.

“Vycpaná, jo?” poznamenala Eliška.

“Nebo jí snědli moli,” zkusil Vlastík další řešení.

“Přes noc by ji moli nesnědli, ty hloupej. To by pak byli tak nacpaní, že by ani nemohli uletět.”

“Moli, když jedí, tak nelétají. Jsou to housenky,” poučovala všechny Eliška, která vždycky ví úplně, ale úplně všechno. “Teprve potom jsou z nich motýli. Až se vykuklí.” dodala důležitě.

“A co když tu sovu ulovila liška?” napadlo Honzíka.

“Kde by se tu vzala liška? Ve škole?” namítl Vlastík nesměle.

“Náhodou v kabinetě vždycky sedí na druhé polici.”

“No jo,” vypískla Anička Veselá vesele, “jenže ta je taky vycpaná. Už dlouho. Nejmíň od první třídy.”

“Tak si tu sovu asi někdo půjčil,” dumala nahlas Radka.

“Nebo co když tu sovu někdo ukradl?” dodal Marek a ve třídě nastalo hrobové ticho.

Etudy (20 min):

Vymyslete si ve skupině po 4-5 žácích etudy o tom, proč by někdo chtěl ukrást sovu z kabinetu.

Tajná informace (3 min): Jeden člen z každé skupiny jde za dveře a já mu sdělím tuto tajnou informaci.“Právě jsi šel/šla kolem sborovny a slyšela jsi, jak paní učitelka Maláčová říká, že tu sovu ukradli určitě kluci Margošovi, protože se našla schovaná pod jejich bundami v šatně 3.A.”

Improvizace ve skupinách (5 min):

Teď se stáváte všichni žáky  3.A a jeden z vašich spolužáků vám řekne, co se právě dozvěděl.

A vy si s ním o tom chvilku povídejte v roli dětí ze 3.A.

Rozumí zadání všichni?

Říká se tomu improvizace, to znamená, že hrajete takovou scénku, ale nepřipravujete si ji dopředu, rovnou jednáte.

Diskuse (5 min):

O čem si povídala vaše skupina? Vyvolám postupně všechny.

Čtení (2 min):

Mezitím ve sborovně…

“Dokud tu nebyli ti tví Margošovic kluci, nikdy se na téhle škole nic neztratilo,” vykládala paní učitelka Svádovská ve sborovně rozzlobeně. “Já mám teď v 6.A učit o sovách a sova nikde.”

“Ta bunda se také nenašla,” poznamenala paní učitelka Maláčová a ani nezvedla oči od pletení.

“Jaká bunda?” nechápala paní učitelka Voříšková.

„No ta, co tehdy zmizela ze šatny.“

„No jo, bunda Rosti Sirůčka,“ vzpomněla si paní učitelka. „Bůh ví, kde ji nechal, on je takový zmatkář.“

„Proč vlastně ty Margošovic kluky tak bráníš? Zeptala se paní učitelka Maláčová paní učitelky Voříškové. „Víš přece, z jaké jsou rodiny.“

„Já myslím, že jsou z docela normální rodiny,“ prohlásila paní učitelka Voříšková.

“S romskými dětmi jsou vždycky problémy,” povzdychla si paní učitelka Maláčová.

„To není pravda,” ohradila se paní učitelka Voříšková. “Jsou stejní jako ostatní děti. Někteří jsou více hodní a někteří jsou zlobiví, někteří jsou chytří a jiní hloupí. A ti chytří a hodní nemohou za to, že těch hloupých a zlobivých znáte víc. Anebo, že jsou někdy víc vidět a slyšet.”

Společná věc (5min):

Sedíme v kruhu. Najdi dvě věci, které máte společné s romskými kluky v naší třídě. Např. mám černé oči, ráda běhám a mám ráda srandu. Plakát bude ležet k dispozici na zemi. Řekni to sousedovi.

Úkol (20 min):

Romské děti a romská kultura jsou v mnohých věcech stejné s tou naší českou kulturou. V čem je jejich kultura ale jedinečná, se dozvíme z následujících etud.

Ztvárni pomocí etudy tyto situace tak, aby ostatní poznali, co máte na papírku (při rozhovoru v etudě můžete přímo použít nějaký text z vašeho papírku). Skupinky jako minule 4-5 členů.

  1. Mladí bydlí se staršími členy rodiny: babičky a dědové, rodiče i jejich děti, bydlí všichni společně. Starají se o sebe navzájem.
  2. Rodina pro Romy znamená téměř vše, na čem jim v životě záleží. Navzájem si v rodině pomáhají. Počítají do ní i tety, strýce, bratrance, a celou širší rodinu.
  3. Romové jsou dobří hudebníci a tanečníci, mají cit pro rytmus.  Romové také krásně malují, vyřezávají ze dřeva či modelují z hlíny.
  4. Role ženy spočívá v tom, že se stará o chod domácnosti a o děti. Dívka pomáhá matce v domácnosti a učí se od ní, jak se starat o domácnost a celou rodinu.
  5. Role muže spočívá v zajištění postavení rodiny, urovnávání sporů v rodině, vydělávání peněz v práci. Syn pomáhá otci a učí se od něj užitečné věci.

Tak tohle je důležité pro Romy. Ale vraťme se ještě k příběhu…

Čtení (2 min):

„Tak se Margošů zeptáme,“ navrhla Eliška. „Uvidíme, co nám řeknou. Pokud to doopravdy udělali, už nemá cenu zapírat.“

V tu chvíli se Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník objevili ve dveřích. Mračili se jako mraci mračouni a všem bylo jasné, že už o sově v šatně vědí.

 „Udělali jste to?“ zeptala se Eliška a jednomu po druhém pohlédla pevně do očí.

„Neudělali,“ odpověděli Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník jedním hlasem. „Jenže nám tu stejně nikdo nevěří.“

Lísteček (3 min):

Napiš na lísteček, zda si myslíš, že to kluci udělali či neudělali. Fakta znáš.

Poté spočítám hlasy PRO a PROTI.

ČTENÍ (2 min):

“Jenže nám tu nikdo nevěří.”

“Věří,” řekla Eliška.

“Věří,” potvrdila Madla.

“Věří,” přidávaly se i ostatní děti.

“Jenomže to vypadá, že to udělal někdo ze třídy,” pronesla Eliška zamyšleně. “Někdo, kdo měl klíč k naší šatně. Jsme tu úplně všichni?”

Byli všichni a udiveně koukali jeden na druhého. Šmidli, fidli, kdo z nich tady krade?

“Kdo to udělal a nepřizná se, je největší kojot a zloděj na světě a stihne ho strašný trest,” řekla Eliška vážně.

“A nikdo ze třídy s ním už v životě nepromluví,” dodal Vlastík.

Chvíli bylo ticho.

Pak se Marek podrbal za uchem a  rozpačitě vydechl: “To jsem byl já.”

“Ty?” vykulila Madla oči. “A proč?”

“Protože jsem záviděl klukům, že umí kouzlit a já ne.”

Třída zaraženě mlčela.

“Já vím, byla to hloupost,” sklopil Marek hlavu.

“Hlavně, že ses přiznal, prohlásila Eliška. “Řekneš to paní učitelce?”

“Řeknu,” hlesnul Marek.

“Dík,” usmál se Máryfuk a podal Markovi ruku. “Půjdu s Tebou, jestli chceš.”

“Ba ne,”zavrtěl Marek hlavou. “To musím sám. A promiňte.”

Sova se se tedy dostala znovu na polici do kabinetu a Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník byli rádi, že už je nikdo nepokládá za zloděje. Šmidli fidli, však to také nezažili poprvé.

Aktivita (5min):

Žáci utvoří skupiny po 5. Já jim dám lísteček s odlišnými postavami:

  • Paní učitelka ze sborovny
  • Madlina maminka
  • Cizí děti schované v keři

“Jak k těmto klukům přistupovali lidé z jejich okolí? Z jakého důvodu se k nim tak chovají?” Prvně přemýšlej sám a poté diskutuj se svou skupinou.

Reflexe (5 min)

Co myslíte, měla paní učitelka Voříšková pravdu, když říkala, že jsou romské děti stejné jako jiné? Chtějí si romské děti hrát a mít kamarády stejně jako české děti?

Kdo si myslí, že ano: Předvede pantomimou, s čím si nejraději hraje on sám.

Kdo si myslí, že ne: Bude kroutit hlavou a položí si ruce křížem na hrudník.

Vzkaz (6 min):

Teď máte možnost jakékoliv postavě z příběhu napsat vzkaz. Můžete postavu za něco ocenit, napsat co si myslíte…

Odevzdáme lístečky do košíčku, kdo nechce, aby se ten jeho četl nahlas, dá lísteček pod košíček. Nepodepisujte se prosím.

Závěr (4 min): Takové situace, jako v našem příběhu, se stávají doopravdy v běžném životě- např. někdo někoho obviní z krádeže jen kvůli tomu, že je to Rom nebo se někdo někomu posmívá kvůli tomu, že má odlišnou barvu pleti. Kouzlení bohužel opravdu není reálné a my tyhle situace musíme řešit bez čarování.

Máte ještě někdo nějaké otázky? Něco vás zajímá?

Obsah