Čtvrtá třída

Napsal uživatel evamachkova dne Ne, 09/15/2019 - 10:46

Přání

Lucie Strnadová

Literární předloha: Petra Braunová: Ema a kouzelná kniha Albatros, Praha 2010

Realizace: ZŠ Veleň, 4. třída, 7 vyučovacích hodin v jednom dni, po 4. hodině jednohodinová přestávka

Myslím si, že ať už jsme dospělí či děti, každý máme svá přání a každý věříme, že se nám jednou naše přání naplní. Zajímalo by mě, o čem děti v dnešní době sní, jaká mají přání. Mým hlavním cílem je, aby žák diskutoval o podstatě přání jako o prostředku motivace k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a smysluplně. Můžeme tedy i říci, že přání se stává motivací pro náš život.

Základní škola Veleň. Tato základní škola je i spíše menší vesnická škola s počtem žáků kolem 100. V každé třídě je max. 20 žáků. Jejich hlavními myšlenkami jsou pohoda a šťastné dítě ve škole. Škola je specifická tím, že ve svém školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) nemá zařazenou dramatickou výchovu ani její metody a techniky v rámci vyučovacích předmětů. Přesto jsem si školu pro svou realizaci dramatického úkolu vybrala. Se školou spolupracuji více jak 3 roky v rámci volnočasových aktivit. Pedagogický sbor včetně paní ředitelky je ke mně vždy velmi vstřícný, tudíž jsem zde měla velmi dobré podmínky pro svou realizaci. 7 vyučovacích hodin. Realizace probíhala v jednom dopoledni s tím, že 1. část projektu byla realizována v prvních 4 vyučovacích hodinách, následně byla hodina volna – tzv. relaxační hodina pro žáky, a 2. část projektu posledních
3 hodin následovala hned poté. Projekt byl realizován v běžné třídě. Výhodou pro realizaci bylo, že realizace probíhala v kmenové třídě žáků, tudíž žáci prostor znali a cítili se zde bezpečně. Tato třída se nachází na bývalé půdě základní školy a je zcela nově zrekonstruována. Prostor je opravdu velký, tudíž jsme si mohli dovolit jej hojně využít. Člověk se zde necítil stísněně. Tento prostor na mě působil příjemně.

Skupina, se kterou jsem projekt absolvovala, je ve věku 9-10 let, tedy 4. třída základní školy. Tento ročník jsem si vybrala i z toho důvodu, že hlavní hrdinka naše příběhu je ve stejném věku. Ve třídě je celkem 15 dětí s převažujícím počtem děvčat. Žáci jsou zvyklí pracovat metodou kritického myšlení a je zde kladen důraz na čtení s porozuměním. S touto třídou jsem měla možnost pracovat zcela poprvé. Z vyprávění a popisu třídy od paní učitelky jsem však usoudila, že třída pracuje ve vyučovacích hodinách aktivně a ráda se zapojuje do nových a zajímavých činností. Žáci jsou schopni spolupracovat v heterogenních skupinách. Mezilidské vztahy ve třídě jsou na dobré úrovni. Podle slov paní učitelky je to dáno především tím, že ve třídě je kladen důraz na rozvoj osobnostních
a sociálních klíčových kompetencí. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách a diskutovat o problémech a vyvstalých situacích ve třídě. Paní učitelka preferuje konstruktivistický přístup ve vyučování. Žáci jsou vedeni o věcech přemýšlet a diskutovat o nich. Třída společně prošla celé 4 roky, tudíž ve třídě vznikly silné přátelské vazby mezi spolužáky.  Mottem školy je „Škola plná pohody.“ Škola tedy dbá na to, aby se jedinec v dané škole cítil příjemně a pohodlně a aby se škola pro něj stala místem, kam bude rád chodit a kde bude rád trávit svůj čas. Myslím si, že vše se týká i životů dětí, neboť jim škola chce jejich život zpříjemňovat. To souvisí s mým cílem pro daný projekt. Ráda bych se zaměřila na to, aby žáci svůj život žili naplněně a smysluplně, a toho mohou docílit již mnoha způsoby. Jeden z nich jsem si vytyčila pro svou práci.  Škola nemá ve svém ŠVP dramatickou výchovu jako samostatný předmět či alespoň její metody a techniky, a proto se pro mě stala výzvou. Zároveň jsem však myslela na žáky, které jsem chtěla seznámit s dramatickou výchovou a jejími metodami a technikami v edukačním procesu.

Námět a téma:  Ema je dívka ze sirotčince.  Jako téma jsem vybrala „Přání.“ Podle mého názoru je to téma, které zaujme žáky, neboť každý máme nějaké přání a každý v životě po něčem toužíme. Dětský svět o to není ochuzen, ba naopak si myslím, že v oblasti přání je mnohem bohatší než u dospělých osob.  Během plánování jsem vycházela z odborné literatury, kde jsem čerpala metody a techniky dramatické výchovy. Během plánování a organizování projektu jsem čerpala rovněž inspiraci ze seminářů.

Cíle a úkoly:

Mým úkolem bylo především to, aby se žák setkal s dramatickou výchovou jako doplňujícím vzdělávacím oborem a seznámil se s jeho metodami a technikami. Zároveň jsem dbala na to, aby byly alespoň částečně naplněny očekávané výstupy uvedené v RVP ZV, tedy psychosomatické dovednosti, herní dovednosti a sociálně komunikační dovednosti.

Cíle dramatické

  • Žák vstupuje do rolí a v rámci nich jedná.
  • Žák se vyjadřuje formou metod a technik dramatické výchovy – živý obraz, alej pocitů, pantomima, improvizace.
  • Žák hodnotí dramatické provedení etudy sebe i svých spolužáků.
  • Žák zvládá artikulaci a správné držení těla.
  • Žák se zabývá důsledky jednání postav.

Cíle osobnostně-sociální

  • Žák se aktivně zapojuje.
  • Žák spolupracuje se skupinou a zapojuje se do skupinových aktivit.
  • Žák kultivovaně vyjadřuje své názory a myšlenky.
  • Žák respektuje názory ostatních spolužáků.
  • Žák dokáže reflektovat svou práci i práci ostatních.

 

Scénář projektu

1. hodina

            1. Úvod a seznámení se skupinou                                                                            8 min

Společně s žáky sedíme v kruhu. Žákům se představím, sdělím jim organizaci dnešního dopoledne. Následně všechny poprosím, aby mi sdělili své jméno. Jak již bylo řečeno v samotném úvodu, skupinu neznám, a proto jsem na začátek zvolila aktivity vedoucí na seznámení se skupinou a vytvoření příjemného a bezpečného klimatu.

2. Pantomimické vyjádření „Co rád/a dělám“                                                     10 min

Aktivita na přeskáčku. Nemusíme jít po kruhu. Každý pantomimicky ztvární (beze zvuku), co rád dělá ve volném čase, čemu se věnuje. Ostatní hádají. Začnu jako první. Pantomimicky ztvárním, že ráda peču.

            3. Zrychlené pantomimické ztvárnění běžného dne                                             15 min

Žák pantomimicky ztvární, jak vypadá jeho běžný den. Jeho čas je však omezený jednou minutou.

4. Reflexe                                                                                                             10 min

Jakým způsobem trávíte čas? Je nějaká činnost během dne, na které se shodujete? Jaká to je? Jaké to pro Vás bylo ztvárnit Váš běžný den v tak krátkém čase?

 

2. hodina

            1. Úvod – návrat k minulé hodině                                                                           5 min

Co jsme dělali v minulé hodině? Na co jsme přišli? Co máme společného? Dozvěděli jste se něco nového o svých spolužácích?

            2. Chůze po prostoru                                                                                                8 min

Nyní se budeme procházet po prostoru. Žákům na začátek vysvětlit, že se budou procházet po prostoru a vyplňovat ho. Zároveň před samotnou aktivitou vysvětlit správné držení těla. Stojíme v prostoru a vysvětluji – narovnané tělo, nohy a kolena na šířku pánve, váha rozložená rovnoměrně na celé chodidlo, ramena a lopatky jsou roztažené do strany a mírně stažená dozadu a dolů, na hrudi máme světýlko, vydechnu, brada mírně zasunutá, hledíme dopředu. Já stojím před žáky, a tak jak vysvětluji, tak jim také předvádím. Následuje chůze po prostoru.

Představte si krásný sluneční den. Na obloze svítí slunce, které nám příjemně hřeje do zad. Všude kolem rozkvétají květiny nejrůznější barev a jejich vůně se line celou přírodou. Na stromech posedávají ptáčci, kteří svým líbezným hlasem zpívají kolemjdoucím. Procházíte se přírodou. Jak se budete procházet, zamyslete se, o čem jste v poslední době přemýšleli, zda jste o něčem snili. Vzpomeň si na tu chvíli, na to, o čem si např. snil, co sis přál a ten okamžik si představ.

            3. Reflexe                                                                                                                 2 min

Je mezi námi někdo, kdo by rád sdílel, o čem v poslední době přemýšlel? Byl mezi Vámi někdo, kdo si v poslední době něco přál?

            4. Báseň-PŘÁNÍ                                                                                                     15 min

Žáci rozděleni do 4 skupin po 3–4 lidech. Každá skupina má za úkol vytvořit báseň na téma Přání. Báseň alespoň o jedné sloce a dvou verších. Báseň může skupina pojmout jakkoli. Mohou se nad ní filozoficky zamýšlet, nebo téma jasně vymezit. Sama jsem složila báseň, kterou však dětem předem nepřečtu, abych jejich mysl neovlivnila mou básní. Předem žákům sdělím, že se básně budou prezentovat, ať si tedy zvolí někoho, kdo báseň odrecituje. Co znamená, že bude báseň odrecitovaná? Mluvíme nahlas, dodržuji vhodné tempo, artikuluji, do přednesu vkládám emoci, prožitek z básně.

 

Velké přání mám

V mém srdci si ho uchovám.

Nepřestanu o něm snít

Pro něj mám důvod žít.

            5. Prezentace básní a vytvoření plakátu                                                                  5 min

Následně každá skupina bude prezentovat svou báseň. Po prezentaci skupina nalepí svou báseň na arch papíru, kde budeme mít veškeré básně pohromadě.

            6. Reflexe                                                                                                              10 min

Jak fungovala spolupráce ve skupině? Jak probíhal proces tvorby básně? Co pro Vás bylo jednoduché a co naopak náročné? Která báseň se Vám líbí a proč? Při reflexi se budu vždy věnovat každé skupině zvlášť. Vždy položím otázku, na kterou mi odpoví všechny skupiny. Následně položím další atd.

3. hodina

            1. Úvod – lístečky s přáním                                                                                   10 min

V minulých hodinách jsme se věnovali přáním. Doprostřed kruhu položím knihu a fotografii jedné dívky. Co podle Vás mohou mít tyto dva předměty společného? Žáci budou říkat své názory, které však já, ani spolužáci nebudeme komentovat.

V dnešní hodině se budeme věnovat příběhu jedné dívky jménem Ema a její knize. Ema je stejně stará jako vy a má svá tajná přání. „Kdo z Vás má nějaké přání? Poprosím Vás, abyste každý na lístečky napsali, jaká máte přání, o čem v životě sníte (alespoň 3 přání). Přání budou moci přečíst pouze ti žáci, kteří budou chtít. Ostatní žáci do sdílení svých přání nebudou nuceni. Lístečky s přáním si uchovejte, ale neztraťte je, neboť s nimi budeme v průběhu dnešního dne ještě pracovat. Nyní se seznámíme s hlavní hrdinkou našeho příběhu Emou. Pohodlně se usaďte a poslouchejte.

            2. Četba úryvku z knihy                                                                                           2 min

Ema vypadala jako obyčejná holka, přesto byla však neobyčejná. Ema vidí malé průhledné víly. Ema měla dvě ruce, dvě nohy, hnědé vlasy a pihovatý nos. Když upadla a rozbila si koleno, tekla jí krev. Dům, ve kterém žila, měl krásnou velkou zahradu plnou květin. Na zahradě Ema trávila ráda svůj volný čas. Dům byl obehnaný vysokou zdí porostlou planými růžemi. Stál na kopci a říkalo se mu Sirotčinec. Společně s ní v Sirotčinci žilo dalších dvacet tři děvčat a Slečna, která se o děvčata starala a měla za ně odpovědnost. Slečna měla děvčata velmi ráda, ale věděla, že jsou v Sirotčinci pravidla, která musí všichni dodržovat. 

            3. Reflexe četby – shrnutí toho, co o Emě víme                                                     2 min

Co jsme se z četby o Emě dozvěděli? (obyčejná dívka, která má hnědé vlasy, pihovatý nos, žije v Sirotčinci, který je obehnaný vysokou zdí, vychovává ji Slečna). Víte, co je to sirotčinec?

Moje poznámka: sirotčinec je místo, kde vyrůstají děti, které nemá kdo vychovávat. Buď děti byly odložené, nebo z nějakého nešťastného důvodu rodiče nemají.

            4. Ema a její charakteristika – vnější i vnitřní                                                      12 min

Na velkém archu papíru máme vytvořený obrys dívčí postavy. Pojďme se nyní společně zamyslet, jaká Ema může být, jaké může mít vlastnosti, záliby apod. To, co se bude týkat jejího vnitřního Já, budeme psát dovnitř obrysu, a to, co se bude týkat zálib, budeme psát mimo obrys.

            5. Popis hlavní hrdinky                                                                                            2 min

Pro lepší představivost přečte jeden žák ze skupiny vše, co můžeme o Emě nyní říci.

            6. Žák v roli Emy                                                                                                   10 min

Nyní se všichni staneme Emou. Ema jako každé slunečné odpoledne tráví v Sirotčinci na zahradě. Vy sami ztvárníte, co vše může Ema na zahradě dělat. Až cinknu na triangl, znamená to pro všechny z Vás štronzo. Postupně Vás budu obcházet, a až Vám poklepu na rameno, v krátkosti rozehrajete, co právě Ema na zahradě dělá (co já v roli Emy na zahradě dělám) a nahlas sdělíte ostatním. Např. zašívám si roztrhané punčocháče.

            7. Reflexe                                                                                                                 5 min

Jakým způsobem Ema trávila čas v Sirotčinci? Žák reflektuje předchozí aktivitu a dovytváří tak postavu Emy. Typ reflexe rekapitulující – popisující.

4. hodina

            1. Fotografie děvčat ze Sirotčince                                                                         15 min

Opět se vrátíme k příběhu naší hrdinky Emy. V minulé hodině jsme zjistili, jakým způsobem Ema tráví svůj volný čas. Ema žije v Sirotčinci s dvaceti třemi děvčaty a společně tráví také mnoho času. My se teď podíváme na fotografie z běžného života dívek v sirotčinci. Každá skupina obdrží lísteček s popisem, co má být na fotografii ztvárněno. Žáci nerozehrávají. Diváci popisují to, co na fotografii vidí. Skupina následně sdělí, co to bylo za fotografii.

Kostýmní znak Emy – šátek

  • Děvčata na zahradě pijí kakao a jedí bábovku
  • Děvčata hrají na honěnou
  • Děvčata pomáhají s domácími pracemi– zametají, myjí nádobí a stelou postele
  • Děvčata poslouchají četbu knížky od Slečny vychovatelky

      2. Reflexe a četba knihy                                                                                         3 min

Jak Ema trávila volný čas se svými kamarádkami ze Sirotčince? Měli jste někdo jinou představu o trávení volného času dívek v Sirotčinci? Žáci reflektují předešlou aktivitu. My se teď společně podíváme na další den v životě Emy.

Ema otevřela oči. Jako každé ráno překvapeně zamrkala. Ema se usmívala. Netrpělivě si povzdechla. Už brzy přijde její velký den! Věděla to, protože se doposud nestalo, že by Slečna nedodržela své slovo. Každá dívka v den svých 10. narozenin na celý den opustí Sirotčinec. Den, kdy měla slavit své 10. narozeniny, se nezadržitelně blížil. Ema si vlastně nikdy nepamatovala přesné datum svého narození, ale bezpečně věděla, že je to den, v kterém vykvetou pampelišky a celá zahrada bude vonět a svítit žlutě. Ema se zasněně usmívala. Už se dočká. Brzy jí bude 10 let.  Její přání se brzy vyplní.

            3. Jaké mohla mít Ema přání? Živý obraz                                                             20 min     Žáci pomocí techniky živého obrazu ztvární, jaké mohla mít Ema přání. ŽO se bude rozehrávat. Začátek i konec rozehrávky budu určovat já pomocí trianglu. Žáci budou rozděleni do 4 skupin. Po přehrávce každého ŽO si uděláme reflexi – co jsme viděli? O čem Ema sní?

My se teď podíváme, jak to bylo v našem příběhu.

            4. Četba příběhu a odtajnění přání                                                                           2 min

Brzy se dočká. Projde bránou Sirotčince, půjde dlouhou prašnou cestou dolů z kopce a konečně, konečně uvidí Město!

5. hodina

            1. Návrat k poslední aktivitě v min. hodině + výtvarné zpracování podoby Města 10 min

O čem Ema snila? Kam se chtěla podívat? Do Města. Víme, že Ema nikdy nebyla za branami Sirotčince. Nikdy nezažila, jak může takové Město vypadat. Celých 10 let žila pouze v Sirotčinci. Tím pádem si Město mohla představovat různým způsobem. Ema si nemůže svou představu o Městě s ničím porovnat. Jak podle ní Město může vypadat?? To už je úkol pro Vás. Žáci se rozdělí do 4 skupin. Úkolem skupiny je namalovat a vytvořit tak podobu Města, jak si ho mohla Ema představovat. Předem sdělím, že bude následovat galerie obrazů.

            2. Galerie obrazů                                                                                                      5 min

Žáci si postupně obejdou všechny další obrazy Města. Z důvodu ušetření času to bude nekomentovaná prohlídka.

            3. Reflexe obrazů                                                                                                     3 min

Co jste vypozorovali? Jak si podle Vás Ema Město představovala? Co všechno bylo na obrázcích nakresleno?

            4. Četba z knihy                                                                                                       3 min

Podle toho, co vyprávěly kamarádky, musí být Město úžasné. Jeden dům vedle druhého, troubení klaksonů aut, křik prodavačů na trhu, a děti, které se tu a tam poperou. Obchody s výkladními skříněmi plné barevného oblečení. Zelené parky, ve kterých si děvčata hrají a klábosí na lavičkách a kluci běhají po hřišti a kopají do míče. Emu celá představa Města rozesmála. „Čemu se směješ, Emo?“ ptaly se víly. „Ty se těšíš do Města, viď? „Těším!“ odpověděla Ema. „Proč se, vílo, tváříš tak smutně? Stalo se něco?“ zeptala se Ema. „Půjdeš do Města a vrátíš se docela jiná.“ „Jiná? Proč?“ Víla odpověděla: „Cesta do Města je jen pro tebe nebezpečná.“ Ema se začala doptávat: „Jen pro mě? Co se stane?“ Víla pokrčila rameny a odpověděla: „Vrátíš se smutná anebo se…nevrátíš vůbec!“

5. Hra učitele v roli – Alej pocitů                                                                            8 min

Učitel v roli Emy. Žáci utvoří dvě naproti sobě stojící řady. Ema postupně obchází žáky a ptá se jich na jejich názor, zda má jít do Města či ne. Proč tam nejít? Proč ano?

Vystupuji z role. V případě, že se žáci budou spíše shodovat na tom, že do Města Ema má jít, uzavřu to slovy: „V našem příběhu Emu slova víl neodradila. Do Města se chtěla i nadále vydat.“ V opačném případě sdělím: „I přesto všechno však Ema trvala na svém a do Města se i nadále chtěla podívat.“

6. Četba knihy                                                                                                          3 min

Ema se na svůj velký den těšila. Už začaly kvést pampelišky. Ema ovšem nebyla ve své kůži. Svět se s ní roztočil, jako by seděla na kolotoči. Přitiskla si ruce k hlavě, schoulila se do klubíčka a zůstala ležet na trávě. Přiběhla Slečna. Slečna bere bezvládnou Emu do náruče. Slečna ji prudce pleskla. Ema otevřela oči. Nechápavě hleděla na Slečnu, pak sjela pohledem na modré nebe za její hlavou a oči znovu zavřela. Slečna odnesla Emu do postele. Ema se začala třást, tváře bledé. „Musím, musím už jít“ řekla Ema. „Kam chceš jít, Emo?“ zeptala se Slečna. „Do Města.“ „Nemůžeš nikam chodit. Jsi nemocná. Dostala jsi vysokou horečku.“ Ema bolestně zavzdychala a vykřikla: „Zítra mám narozeniny. Zítra.“

7. Horké křeslo                                                                                                         8 min

Žáci zasedají na horké křeslo a říkají, jak se Ema asi cítila, co prožívala, když kvůli nemoci nemohla jít do Města? Co se jí mohlo honit hlavou?

8. Shrnutí                                                                                                                  2 min

Aktivita horkého křesla je uzavírána slovy, že podobné pocity, myšlenky, se mohly honit v hlavě Emě. Jak to ale bude s Emou v našem příběhu dál? Na to se podíváme po přestávce.

6. hodina

            1. Ema jde do Města – četba knihy                                                                          3 min

Ema byla velmi dlouho nemocná. Když se probudila, zjistila, že je hubená na kost. Prsty byly tenčí než tužky. „Už jsem zdravá“ sdělila vše Slečně. „Slečno, a teď když jsem zdravá, můžu jít do Města?“ „Uvidíme, Emo. Hlavně musíš pořádně jíst, jsi velmi slabá“ odpověděla Slečna. „Já budu jíst. A můžu jít pak do Města? Zítra? Můžu jít do Města zítra?“ Slečna Emě sdělila, že jí uvaří silnou dobrou polévku. Ema chtěla jíst v jídelně společně s ostatními děvčaty. Když se však chtěla zvednout z postele, zarazila se. To, co uviděla, nebyly její nohy. Zírala na vyzáblé tyčinky. Slečna se snažila Emu utišit. Ema se však rozbrečela. „Já přece musím jít do Města!“ Slečna Emu uklidňovala: „Půjdeš do Města. Chce to trpělivost, Emo.“

2. Žák v roli Emy – příběh zlaté mince                                                                   5 min

            Jak čas plynul, Ema se začala uzdravovat. Postupem času již byla plná síly, a proto pro Emu nastal ten správný čas, aby se vydala do Města. Od Slečny dostala velkou zlatou minci. Vytáhnu minci, kterou nechám kolovat. Otázka pro žáky: „Když bys byl v roli Emy, co by sis za minci pořídil/a  proč?“

            Před samotnou cestou Emu varovaly víly, aby si to rozmyslela. Že je to strašně nebezpečné.   

3. Narativní pantomima                                                                                           3 min

            Nyní se vžijeme do role Emy a úkolem žáků je pantomimicky ztvárnit vyprávění.

Je chladné ráno. Ema se třese zimou, avšak na tváři má úsměv. Na zádech má hnědý batoh. Kráčí k velké mohutné bráně. Sahá po klice, vychází velkou bránou a mává Slečně. Slečna ji upozorňuje, že jakmile uslyší zvony, musí se vrátit. Ema souhlasně přikyvuje hlavou. Venku však prší. Hned vzápětí vytahuje deštník z batohu a roztahuje ho. Ema trochu zrychlila krok. Dech se jí začal zrychlovat. Najednou se zastavila. Porozhlédla se kolem sebe. Uviděla městské hradby a chvíli se jimi kochala. Přestalo pršet. Deštník si uklízí do batohu. Ema prošla městskou bránou. Octla se na rušné ulici. Začala poskakovat ze strany na stranu, aby se vyhnula kolemjdoucím lidem, kalužím a lidem na kolech. Štronzo!

            4. Ema v zajetí Města – žák v roli improvizace                                                    10 min     Nyní se žáci rozdělí na dvě skupiny. Jedna skupina jde za dveře, druhá zůstává ve třídě. Skupina za dveřmi dostane tajnou instrukci, že se nyní stává lidmi z Města, kteří jsou nevrlí, Emě nadávají, ať si dává pozor a ať jim uhne z cesty, škemrají po ní peníze, pokřikují na ni – kam spěcháš, kam běžíš, neotravuj tady. Jejich úkolem bude, aby vše křičeli na Emu (postupná gradace). Druhá skupina sedí v hloučku u sebe. Skupiny si vymění role.

Zde vstup do role – člověk z Města - Ema

            5. Reflexe                                                                                                                 3 min

            Jaké pocity to ve vás vzbuzovalo? Jaký dojem máte z Města? Své tvrzení budou žáci komentovat.

            6. Příjemná chvíle z Města                                                                                      3 min

            Ema ve Městě zažila však i příjemné chvíle. Jaké? To si teď přečteme v našem příběhu.

Ema se rozhlédla po ulici. Do očí jí padl podivný nápis nad zaprášenou úzkou výkladní skříní. ANTIKVARIÁT. Konečně obchod! Ale jaký? Co je to za podivný název? Ema přistoupila. K jejímu údivu byly za sklem výlohy položené knihy. Ema vstoupila do obchodu. Ema se rozhlížela kolem sebe. Všude samé knihy. Nevěděla, po které knize má sáhnout. „Chci koupit knihu!“ pronesla Ema. „Opravdu chceš koupit knihu?“ zeptal se jí prodavač. „Ano.“ „O čem by měla být? O vílách, které dokážou létat?“ nabádal prodavač Emu. „V tom případě ti ukážu tuto knihu. (předkládám dětem knihu). Je to kouzelná kniha“ řekl prodavač. „Kouzelná?“ divila se Ema. Prodavač se naklonil k Emě a něco jí pošeptal. „To není možné,“ řekla Ema. „Všechno je možné. Ať ti přinese štěstí.“

            7. Diskuze s žáky – „V čem mohla být kniha kouzelná?“                                      5 min

            Kniha bude uprostřed kruhu. Každý, kdo se jí dotkne, sdělí, v čem je kniha kouzelná. Např. když knihu otevřu, ocitnu se na místě, kde bych právě teď chtěla být.

            Nyní se budete moci sami zeptat Emy, v čem je kniha kouzelná.

            8. Učitelka v roli Emy                                                                                              5 min

            Vstupuji mezi žáky. „Slyšela jsem, že byste se mě rádi na něco zeptali? A co za to, když Vám mé tajemství prozradím? Diskuze bude probíhat podle argumentů žáků. Když ucítím, že utíkáme od tématu nebo že se diskuze rozpadá, řeknu: „Tak já vám to tedy prozradím. To je knížka, které dorůstají stránky.“

Odcházím a vystupuji z role.

            9. Reflexe                                                                                                                 2 min

Co jsme se dozvěděli? V čem je kouzelná? Co to může pro náš příběh znamenat?

7. hodina

            1. Četba knihy                                                                                                                      2 min

Zvony! Ach, zvony!! Musí zpátky! Ema se rozeběhla. Pelášila rychle, že by jí ani ten z nejrychlejších kluků nestačil. Neslyšela nic než dunění zvonů. Docházel jí dech, ale věděla, že se nesmí zastavit. Dunění zvonů náhle ustalo. Ach ne! Ema doběhla k bráně, která se právě s třísknutím zavřela. Ema zůstala zděšeně stát. Srdce jí nestačilo pumpovat rozvířenou krev. Brána se otevře až zítra ráno.

            2. Diskuze                                                                                                                 3 min

            Jak myslíte, že se cítila Ema? Mohl se i někdo jiný o ni strachovat? Proč?

3. Narativní pantomima – žák v roli Slečny                                                            5 min

            Každý z Vás se nyní stane Slečnou.

Slečna slyší zvony. Kouká na hodiny. Ema stále nikde. Vychází ven. Začíná být chladno. Brouzdá v trávě. Cítí, jak je zem už studená. Pomalu se přibližuje k bráně Sirotčince. Ema nepřišla. Štronzo!

4. Pocity                                                                                                                   1 min

Každému z Vás teď poklepu na rameno. Sdělíte mi, jak se cítíte, na co myslíte v roli Slečny, když se Ema nevrátila do Sirotčince.

            5. Přivítání Emy se Slečnou a děvčaty – ŽO                                                                     10 min

            Ema se druhého dne vrátila zpět do Sirotčince. My si nyní ztvárníme, jak by mohlo jejich setkání vypadat. 4 skupiny po 3 až 4 žácích. 

            6. Četba z příběhu, jak přivítání probíhalo + dokončení                                         2 min

„Emo? Jsi to ty, Emo?“ „Ano, jsem to já, Slečno,“ ozvala se Ema. Slečna seběhla rychle schody. Emu popadla a pevně ji k sobě přitiskla. „Emo, ty moje zlatá Emo…“ Přiběhla i děvčata. Dívky se přetlačovaly, aby si mohly na Emu sáhnout a jedna po druhé ji pohladit. Ema se děvčatům pochlubila se svou knihou. Druhý den ráno se stalo něco nevídaného. Stránky v knize začaly opravdu růst. Ema začala číst. „Ta knížka je o nás všech“ vykřikla jedna z děvčat. Jak Ema četla, začala se postupně plnit jednotlivá přání děvčat. Ema seděla a četla a četla. Četla jedním dechem. To, co se v knížce dělo, bylo tak neuvěřitelné! Na chviličku zavřela oči a v duchu vyslovila svoje tajné přání. Knize vyrašil poslední list.

7. Reflexe                                                                                                                 3 min

Způsob a provedení reflexe na základě prožitku žáků. Reagovat přímo v průběhu. Pokud budou chtít žáci diskutovat, bude následovat tedy řízená diskuze.

            8. Ztvárnění reflexe živými obrazy                                                                    10 min

            V příběhu víme, že jeden okamžik může změnit život. Žáci jsou rozděleni do 4 skupin. Skupiny ztvárňují to, jak by se podle nich příběh mohl vyvíjet, kdyby si Ema knihu nekoupila. Ztvárnění probíhá technikou ŽO.

            9. Návrat k přání žáků                                                                                              2 min

            Nyní si každý vyberte jedno své přání a představte si, že by tu byla možnost, že by se Vám přání mohlo vyplnit. Které by to bylo? Žáci mohou okomentovat, nemusí. Vložte ho do kouzelné knihy.         

10. Závěr                                                                                                                 7 min

„Co si z dnešních hodin odnášíte?“ Uzavření. Uzavřela jsem to slovy, že přání nám tedy slouží jako prostředek k tomu, abychom svůj život prožili naplněně a šťastně.

 

 

Projekt Jablko Romany Šindlářové se od ostatních liší ve dvou směrech. První odlišnost spočívá v tom, že jde o návrh, přípravu, ne o realizované lekce. Druhá, podstatnější odlišnost tkví v tom, že zdrojem, východiskem není literatura nebo příběh již existující, ale pojem “jablko“ jakožto součást učení v prvouce či vlastivědě. Podobně jako u starších žáků, u dospívajících či dospělých jde o uplatnění vybraných dramatických metod ve výuce - mimo předmět dramatická výchova. Jinak řečeno, jde o cestu k aktivizaci učení běžným vyučovacím látkám. To vede –  podobně  jako u jiných poznatkových námětů (viz např. Cesta Marie Curie-  k tomu, že vedle ryze dramatických metod (improvizace, hra v roli a její odvozeniny), respektive technik (živé obrazy, alej, horké křeslo atp.) užívá i hry didaktické, jako je hra Šifra, popřípadě hry na pomezí hry didaktické a dramatické (soutěž, reklama).

 

Jablko

Romana Šindlářová

Skupina: 4. ročník ZŠ

Prostor: školní třída s lavicemi odsunutými na stranu

Časová dotace: 2 dny po sobě – nejlépe pátek a pondělí (aby si děti stihly obstarat domácí úkol – 2 jablka s názvem odrůdy

Pomůcky: balicí papír; výtvarné potřeby; lístky s názvy ovoce; kamera; zástupná rekvizita pro učitele- sadaře – např. klobouk; knihy, časopisy, encyklopedie příp. přístup na internet; 2 jablka od každého žáka s názvem odrůdy – mají si je přinést na druhý den, prkénko, nůž, několik plastových talířků; protijablkové letáky; dopis od jablek

Učivo

 - přírodověda -  - zdravá výživa – význam konzumace ovoce,     především tuzemského

- český jazyk -  plakát, reklama; úkol pro získání indicie

- výtvarná výchova – tvorba plakátu

- matematika – početní příklady pro získání indicie

Cíle

        : výchovné - spolupráce ve skupině

  • prezentují bez obav své názory
  • rozvoj schopnosti argumentace
  • rozvíjení kreativity a fantazie

       : dramatické - vstup do role

  • osvojení různých metod a technik dramatické výchovy
  • Prozkoumávají prostřednictvím dramatické výchovy své city, myšlenky, názory a postoje

Hlavní témata projektu : - Význam jablka pro náš život

- Reklama v našem životě – specifika, nebezpečí (lživá reklama, schopnost ovlivňovat masy)

Výstup projektu : - možnost prezentace pro rodiče

  • prezentace plakátů, reklam
  • rodiče mohou přinést jakýkoliv výrobek z jablek
  • soutěž o nejdelší odkrojenou slupku, o nejrychleji oloupané jablko, o nejrychlejší „vydolování“ jadýrek z jablka apod.

1. den

KOMPOT

Děti si sednou do kruhu na židle a dostanou lístečky s názvy ovoce - každé ovoce je cca po 3 kusech (podle počtu dětí). Druhy ovoce např. – jablko, hruška, švestka, pomeranč, banán, rybíz, angrešt, třešeň. Při určité instrukci si dané druhy ovoce mění místa jako při klasické hře kompot. Využíváme však již i znalostí, které děti mají,  např. vymění si místa všechny malvice, peckovice, exotické ovoce, ovoce, které může mít žlutou barvu, ovoce, které roste na stromech, ovoce, které se skloňuje podle vzoru město, ovoce, které má v názvu sudý počet písmen apod. V počáteční fázi nikdo po několik her nevypadává, poté je možné postupně odebrat jednu židli. Děti, které vypadnou, však mohou zůstat ve hře tím způsobem, že dále samy vybírají hlediska, podle kterých si budou určité druhy ovoce vyměňovat místa.

INDICIE

Děti rozdělíme do skupin cca po 4 dětech. Připravíme pro ně 9 úkolů, které musí splnit. Tyto úkoly mohou probíhat buď během jedné či dvou hodin, nebo během celého dne – např. v tělesné výchově musí všichni členové skupiny uběhnout určitý úsek, v českém jazyce opravit text s chybami, v matematice vypočítat složitý příklad, slovní úlohu, ale mohou dostat i úkol na přestávku -  např. aby zjistily, kolik dětí ve třídě má jako svoji nejoblíbenější barvu  modrou, kolik dětí ze třídy má 2 sourozence apod. To vše přizpůsobíme právě probíranému učivu, či naší fantazii. Za každý správně splněný úkol dostanou papírek. Na něm je z jedné strany slovo, které je indicií – mají za úkol najít společného jmenovatele všech indicií (jde o podobný systém jako ve známé hře Pevnost Boyard). Půjde nám o vyluštění slova JABLKO. Zároveň je však na druhé straně šifra, díky které mají za úkol vyluštit, co si mají na další den přinést do školy. To motivuje i skupiny, které brzo uhodnou slovo, aby se snažily vypracovat všechny úkoly  - a díky tomu získaly všechny lístečky.

Šifra je podle jednoduchého klíče: 1 – 4; přičemž jednička znamená pořadí písmene, čtyřka pak, že se jedná o písmeno D. Nejprve necháme děti, zda na klíč k šifře nepřijdou samy. Pokud ne, prozradíme jim systém klíče. Děti tedy vyluští šifru DVĚ JABLKA. Ty si mají přinést další den do školy s tím, že jim k tomu dáme instrukci, že k jablkům mají znát i název odrůdy. Klíč:  písmena A – Z (bez háčků), očíslovaná od 1 do  26.

Skupina, která uhádne první slovo, dostane speciální odměnu na konci vyučování. Zde to může být např. ono jablko; Skupina, která si bude myslet, že ví to slovo, nám ho může přijít říct (ovšem tak, aby to neslyšely ostatní skupiny), nicméně pokud to nebude dobře, dále už hádat nemůže. Lepší je proto počkat na vícero indicií. Je dobré dávat indicie od méně konkrétního po konkrétnější, abychom zvýšili napětí a touhu po odhalení.

Indicie:               -  ČTYŘI (píseň Měla babka čtyři jabka); na druhé straně napsáno 4-10

  • VILÉM (Vilém Tell – legendární švýcarský lidový hrdina. Nejznámější     peripetií legendy o něm  je, že přinucen nepřáteli, sestřelil kuší jablko z hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život; na druhé straně napsáno 14
  •  HVĚZDA (vánoční zvyk rozříznutí jablíčka); na druhé straně napsáno 712
  •  HAD (Adam a Eva); druhá strana 222
  •  KORUNA (koruna stromu); druhá strana 51
  •  ŽEMLE (součást žemlovky, která se dělá s jablky); druhá strana 62
  •  ANČIČKA (Pod naším okýnkem, případně píseň Koulelo se  koulelo);

   druhá strana 9-1   

  •  ISAAC NEWTON (gravitační zákon); druhá strana 35 – nad pětku 

   uděláme háček

  •  ŽUPAN (jablko v županu); druhá strana 811

              

 BRAINSTORMING

Balicí papír s nápisem JABLKO. Děti zapisují, co všechno se jim vybaví slovem jablko.

Po ukončení práce ještě s dětmi rozebereme, zda porozuměli všem indiciím – pokud některým ne, mohou to ostatním děti, které na to přišly, indicii objasnit (např. slovo Vilém – děti už možná o této legendě slyšely, nicméně všichni určitě znát jméno Vilém Tell nebudou, nebo si ho s touto legendou nespojí.

NOVÉ INDICIE

Děti dostanou papír, na který mají za úkol napsat alespoň jedno další slovo – indicii, která by mohla slovo JABLKO odhalit. Někdo možná přijde na vícero slov, tím lépe. Pak si jednotlivá slova přečteme a objasníme.

DOMÁCÍ ÚKOL

Přinést 2 jablka s názvem  odrůdy.

2. den

ROZEHŘÁTÍ

Honička s kouzelným předmětem – jablkem, které vysvobozuje. Jeden má babu, koho se dotkne, znehybní. Jiný má jablko, když se někoho dotkne, vysvobodí ho tím, že mu jablko předá. Kdo má v ruce jablko, toho chytač nemůže chytnout.

ZÁSTUPNÁ ŘEČ

Sedneme si do kroužku. V ruce máme jablko z předešlé hry. Koulíme ho před sebou a zároveň říkáme báseň: Jablko se kutálelo, vůbec nic to nebolelo,

                                     podívejte jak se koulí, nemá ani jednu bouli.

Báseň několikrát zopakujeme, aby se jí děti naučily nazpaměť. Potom chůze v prostoru, střídaná slovem štronzo. V zástupné řeči pak děti naráz simultánně říkají báseň v různých rolích např. my jsme rodič, oni dítě, které nám sděluje, že dostalo ve škole pětku. Nebo – jsme doktor  a oni pacient, který nám sděluje, co ho bolí; jsme volič a děti v roli politika se nás snaží přesvědčit, abychom ho ve volbách volili. Jako poslední role budou děti jablkem, které nás – člověka přesvědčuje, abychom ho snědli.

                     

SADAŘ

Učitel nyní vstoupí do role majitele obrovského jablečného sadu: Vítám vás, jsem rád, že jste přišli na tuto schůzku. Jak víte, jsem majitelem několika obrovských jablečných sadů. Proto jsem oslovil vás, zástupce nejlepších reklamních agentur v naší republice. Potřebuji vytvořit plakát, který by mi pomohl propagovat jablka, neboť moje živnost je ohrožena. Lidé jablka nekupují, nekonzumují - dávají přednost sladkostem a cizokrajným druhům ovoce. Potřebuji plakát, který osloví širokou veřejnost, a na kterém bude zvýrazněn význam jablek pro zdraví, krásu apod. Jste profesionálové, nemusím vám tedy zdůrazňovat význam i estetické stránky plakátu – měl by být graficky pěkně zpracovaný, přitažlivý, barevný. Je to pro mě opravdu velmi důležité, proto jsem oslovil hned několik reklamních agentur, vy mi zpracujete návrh  a já si pak vyberu ten nejlepší.

PLAKÁT

Děti mají k dispozici různé knihy, časopisy, encyklopedie, případně i přístup na internet. Dále balicí papír, výtvarné potřeby. Utvoříme skupiny, které budou na plakátu pracovat. Učitel je během práce na plakátu pomocníkem. Zároveň však si připravuje jablka na volbu miss jablko.

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

Učitel v roli sadaře vítá všechny reklamní agentury na výběrovém řízení: Jsem velmi rád, že všechny reklamní agentury dodržely termín, do kterého mi měly předložit návrh na plakát. Protože chci opravdu nejlepší návrh – jde o velmi lukrativní zakázku – chci, aby výběrové řízení proběhlo průhledně, nechci být osočován z nějakého nekalého nadržování té či oné agentuře. Proto jsem se rozhodl, že všechny agentury představí svoje návrhy společně  a zároveň se mohou vyjadřovat, či mít připomínky i k ostatním návrhům. Prosím tedy jednotlivé agentury, aby prezentovaly svoje návrhy. Skupiny jednotlivě představují svůj plakát, snaží se obhajovat jednotlivé informace, učitel i ostatní skupiny mohou mít dotazy, připomínky.

REKLAMA

Učitel opět v roli sadaře poděkuje všem agenturám, cení si jejich originality, avšak nemůže se rozhodnout, proto zadá ještě jednu zakázku – vytvořit hranou reklamu do televize.

PREZENTACE REKLAM

Prezentace jednotlivých reklam. Učitel v roli sadaře poděkuje všem skupinám za zpracované reklamy. Zde je možné, pokud to zázemí školy dovoluje, reklamy natočit na kameru. Pak je možno si je všechny znovu pustit  a reflektovat klady i případné nedostatky – co má všechno správná reklama obsahovat?

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař poděkuje všem agenturám, promyslí si, kterou angažuje pro svoji prezentaci. Zároveň jim oznámí, že by potřeboval ještě jednu pomoc: vlastní několik sadů, ve kterých jsou různé odrůdy jablek. V současné době koupil nový, obrovský pozemek, na kterém chce vysadit nový sad, ale potřebuje vybrat tu nejlepší odrůdu. Jedno jablko vždy necháme vcelku a jedno rozkrájíme na tolik kousků, kolik je dětí ve třídě (často se stane, že několik dětí přinese stejný druh jablka, proto je pak možné krájet jablka na větší kousky). Každá odrůda má svůj talířek, na kterém je jedno jablko vcelku, kousky k ochutnání a název odrůdy. Každý žák dostane tabulku, do které zapisuje čísla jako známky ve škole – 1 nejlepší, 5 nejhorší v tabule je uvedeno u každé odrůdy: vůně, chuť, barva, celkový dojem. Vhodné je připravovat si jablka během chvil kdy děti připravují plakát, případně reklamu. Učitel ale samozřejmě obchází skupiny – a je případným rádcem či pomocníkem při činnostech.

VÝSLEDKY SOTĚŽE O NEJLEPŠÍ JABLKO

Sadař spočítá výsledky a oznámí dětem vítěze. Tuto odrůdu jablka tedy zvolí do svého  nového sadu.

PLAKÁT O NEBEZPEČÍ JABLEK

Učitel řekne dětem: Jednoho dne se v ulicích všech měst objevily tyto plakáty:

DRAZÍ OBČANÉ,

VYZÝVÁME VŠECHNY, ABY OKAMŽITĚ PŘESTALI JÍST

JABLKA, NEBOŤ SE ZJISTILO, ŽE OBSAHUJÍ JEDOVATÉ

LÁTKY, TZV. JABLOINY, KTERÉ ZPŮSOBUJÍ DEMENCI,

SLEPOTU – A ČASTO PŘINÁŠEJÍ I SMRT!!!

Důrazně vás varujeme před jejich konzumací!!!

Doporučujeme jíst pouze tropické ovoce!!!!

Ochránci vašeho zdraví, s r.o.

Každý žák obdrží tento plakátek. Učitel se ptá: kdo asi mohl tento plakátek rozšiřovat? Můžeme mu věřit? Jaké mohly být důvody toho, že ho někdo rozšiřuje?

OCHRÁNCI VAŠEHO ZDRAVÍ S R.O.

Rozdělíme děti do skupin cca po 4 dětech. Skupinky mají za úkol zahrát metodou plné hry důvod, který mohl někoho vést k napsání-a šíření tohoto plakátku.

PREZENTACE DŮVODŮ

Jednotlivé skupinky předvedou svoji verzi.

DOPIS

Nyní si sedneme do kroužku. Učitel řekne dětem: Představte si, že lidé tomuto zvláštnímu plakátu uvěřili. Přestali jíst jablka a jedli jen tropické ovoce. Jednoho dne se stala zvláštní věc… Učitel dá instrukci, že půjde za dveře a až se vrátí, stane se někým jiným. Pak přijde  v roli ministerského posla: Vážený pane ministře zemědělství, vážení ministerští úředníci… velice se omlouvám, že ruším vaši důležitou schůzi, ale stala se zvláštní věc. Přišel nám tento dopis. Je na něm napsaná adresa našeho ministerstva, dále pak, že je to velmi naléhavé. Nicméně tam není odesílatel. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, anonymy nám chodí na ministerstvo denně. Z tohoto dopisu se však line strašně silná vůně…jablek. Ta vůně v podstatě zamořila celou budovu, jistě to bylo cítit až sem. Obáváme se něčeho hrozného, protože, jak jistě víte, jablka obsahují jedovaté jabloiny. Naši pyrotechnici i chemici dopis prozkoumali - neobsahuje žádné nebezpečné látky, pouze je na něm zvláštní…obsah…račte si ho, pane ministře,  přečíst. Učitel si vybere jednoho žáka, kterému dá dopis k přečtení.

Dopis:

Vážené ministerstvo zemědělství,

jsme velmi zklamáni a uraženi jednáním občanů tohoto státu. Jak je možné, že všichni

 bezhlavě uvěřili lživému letáku, který se nás snaží urazit, pošpinit a zdiskreditovat? Oznamujeme Vám tímto, že už nás ve Vaší zemi neuvidíte, neuslyšíte, neucítíte.

Vaše JABLKA

Učitel v roli ministerského posla zjišťuje situaci – co bude třeba podniknout, co ministerstvo na to…

SVĚT BEZ JABLEK

Opravdu – všechna jablka zmizela. Zmizela z jabloní, ze skladů, z obchodů (kde je však stejně skoro nikdo nekupoval). Zmizela z pečiva, z konzerv, ale dokonce i z písniček, básní i pohádek. Pokud chtěl například někdo přivézt jablko ze zahraničí, na hranicích prostě…zmizelo.

JAKÉ TO BYLO BEZ JABLEK

Podíváme se nyní jak to bez jablek vypadalo – pojďme si například zazpívat píseň Pod naším okýnkem…Má někdo další nápad, kde všude jablka chyběla.? Děti říkají svoje nápady…

ŘEŠENÍ

Jak asi mohli lidé tento problém vyřešit? Děti možná napadne napsat jablkům dopis, v tom případě jim rozdáme papíry, aby dopis napsaly. Zde bude záležet na fantazii dětí, jak si s problémem budou umět  poradit.

MINISTERSKÝ POSEL

Opět přijde posel a s radostným výrazem přináší jablko – jablka se vrátila…

ÓDA NA JABLKA

Lidé byli velmi rádi, že se jim jablka vrátila – a proto se snažili jim udělat radost, nějak se jim zavděčit. Vymýšleli pohádky, písně, básně, ve kterých hrála jablka hlavní roli. To bude váš domácí úkol na zítřek – vybrat si jeden z těchto útvarů, který zpracujete. Můžete pracovat i ve skupinkách, to záleží na vás.

 

 

Prométheus

Eva Benešová

Spojené 2 hodiny, dramatická výchova, 20 dětí, spojené dvě hodiny

Předloha: Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Prostor: třída s kobercem - dostatečný prostor

Cíle pro děti:

Výchovné cíle:

  • uvědomit si jaké dopady může mít lest
  • poradit v rámci svého přesvědčení
  • snažit se spolupracovat ve dvojicích a skupinách
  • spolehnout se na druhého i sám na sebe
  • komunikovat beze slov

Vzdělávací cíle:

  • seznámit se s literárním textem o Prométheovi
  • seznámit se s příběhem pomocí metod dramatické výchovy
  • osvojit si jména řeckých Bohů
  • dokázat nají v textu spojitost a rozdílnost s dnešní dobou
  • seznámit se s mýtem

Cíle z hlediska dramatické výchovy:

  • seznámit se s novými metodami a technikami dramatické výchovy
  • připravit se na živé obrazy
  • připravit se na změny v živých obrazech
  • udržet štronzo v živých obrazech

Scénář

  1. Přivítání s dětmi v kruhu. Úvod o čem bude dnešní hodina.

I. Téma: samota

  1. Brainstorming - Doprostřed kruhu dává učitelka papír a tužky. Na papír píše slovo samota. Děti mají za úkol vpisovat na papír myšlenky, které je napadnou v souvislosti se slovem samota. Děti zapisují své myšlenky na arch papíru. Pokud jsou děti spokojené a nechtějí víc nic doplnit tato činnost končí.
  2. Chůze po prostoru - děti chodí volně po prostoru koberce, kde se celá hodina bude odehrávat. Učitel bočním vedením říká pokyny, co mají děti dělat. Děti na jednotlivé pokyny reagují pouze svým tělem a mimikou, nemluví. „Choďte dál volně po prostoru a zkuste se vžít do situace, že okolo vás není nikdo, žádný člověk okolo vás nechodí, nikoho nevidíte, jste v této místnosti samy. Stáváte se jediným člověkem na celém světě. Na zemi jsou jen stromy, zvířata, květiny, louky, hory, řeky a vy. Začíná pršet, jsou to ale příjemné osvěžující kapičky, které jen přivítáte. Déšť začíná být prudší, kapky jsou těžké a studené. Začíná foukat vítr, který vás chce strhnout z cesty. Vy se však nedáte a jdete dál. Je vám zima, jste smutní, protože jste na světě samy a tolik toužíte po někom, jako jste vy, toužíte po člověku. Najednou ale z pod mraků vystupují teplé paprsky sluníčka. Déšť pomalu ustává a vítr je lehčí, teplý a příjemný. Je vám dobře. Cítíte to krásné teplo, které vydává sluníčko. Jeho paprsky vás hladí po tváři a po celém těle. Už se necítíte tak samy, jste šťastní, že máte okolo sebe tolik krásných věcí, ale přeci jen vám něco schází. Položte se na zem. Slunce zapadá, vy se ukládáte ke spánku pod košatou vrbu, která vám svými větvi poskytne útočiště. Cítíte se v bezpečí a chce se vám spát. Usínáte a slyšíte jen svůj dech. Všude okolo voní květiny. Slyšíte, jak vrba začíná vyprávět příběh.“
  1. Čtení - Děti leží dál na koberci a učitelka čte první úryvek z knihy. „Modrá obloha se zhlížela ve vodách a vody byly plné ryb. V povětří létala hejna ptáků a na zemi se pásla na lukách stáda. Ale nikdo stáda nehlídal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptačímu zpěvu. Na zemi chyběl člověk. Smutně bloudil Prométheus, potomek božského rodu Titánů, a marně hledal živé bytosti, které by chodily vzpřímeně jako on a které by se mu podobaly tváří. Viděl však hlínu, dávající život trávě, rostlinám a stromům, a spatřil husté deště snášející se na zem.“ Děti se na pokyn učitelky pomalu probouzí a posedávají si společně s učitelkou do kruhu.
  2. Vyprávění učitelky. Děti sedí v kruhu a poslouchají. „Prométheus poznal sílu země a vody, smísil hlínu s dešťovou vodou a vytvořil prvního člověka.

II. Téma: co to znamená nebýt sám?

  1. Sochy - Děti se musí rozdělit do dvojic. Jeden ze dvojice se stává Prométheem a druhý se stává hmotou, kterou si Prométheus připravil. Dítě-Prométheus má za úkol vytvořit (vysochat) z dítěte-hmoty nového člověka. Na znamení zvonečku děti začínají a končí svou činnost. Každý Prométheus se poradí se svým člověkem jaké mu dá jméno a následuje prezentace nových vytvořených lidí.

 Vyprávění - Učitelka vypráví, děti zůstanou stát na místech, kde pracovali. „Bohyně Pallas Athéna, bohyně jasného rozumu a moudrosti vdechla neživé soše ducha a socha obživla.“

  1. Pohyb do hudby - Prométheové na pokyn učitele odvedou své sochy na určenou polovinu a pak se sami vrátí na druhou polovinu. Učitelka pustí pomalou a tichou hudbu a sochy hudbou ožívají. Různě se pohybují po polovině místnosti. Prométheové chvíli své sochy pozorují a potom jdou k nim a pohybují se volně podle hudby společně se sochami po celé místnosti. Učitelka pohyb Prométheů a soch ukončí slovíčkem štronzo.
  2. Čtení - Děti se posadí, tam kde zůstaly stát na pokyn štronzo. Učitelka bere do ruky knihu a čte příběh dál. „Dlouho lidé nevěděli, jak užívat ducha - daru Pallas Athény. Žili jako malé děti. Viděli, ale nepoznávali, slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Nedovedli pálit cihly, ani přitesávat trámy, ani stavět domy. Jako mravenci se hemžili po zemi i pod zemí v temných koutech slují. Nevěděli dokonce, že se jaro střídá s létem, léto s podzimem a podzim se zimou.“
  3. Děti - Prométheové mají tedy za úkol, naučit své sochy nějaké dovednosti. Učitelka má na papírkách připravené dovednosti. Děti, Prométheové pokud neví, jakou dovednost svou sochu, svého člověka naučit, jdou k učitelce, a ta jim papírek s určitou dovedností dá. (Na papírcích jsou dovednosti např. nauč ji psát, číst, počítat, tančit, šít, vařit, malovat, stavět dům, kácet stromy, zakládat oheň, mýt se) Děti sochy nesmí vědět, co je chce Prométheus  naučit. Prométheus má svůj úkol stížený o to, že musí sochu dovednost naučit beze slov. Děti pracují, učitelka obchází dvojice a případně jim pomáhá. Která dvojice bude hotova, posadí se. Až budou hotovy všechny dvojice, pak prezentuje socha ze dvojice ostatním, co ji Prométheus naučil. Ostatní dvojice poznávají dovednost. Tímto způsobem se všechny dvojice prostřídají.

III. Téma: lest se nevyplácí, každý na ni doplatí.

  1. Čtení - Učitelka čte dál z knihy. Děti společně s ní sedí v kruhu. „Bohové, shromáždění na hoře bohů, na Olympu, pozorovali nedůvěřivě pokolení lidí na zemi, které se naučilo od Prométhea práci, vědám i umění. Zvláště vládce všech bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc a víc. Zavolal si Prométhea a řekl mu: Naučil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenaučil jsi je ještě dobře, jak mají ctít bohy a jak jim obětovat, jak se jim klanět. Víš přece, že na bozích záleží, bude-li rok úrodný nebo chudý, navštíví-li zemi mor nebo blahobyt. Bohové vládnou nad osudy lidí. I já sám vrhám blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a řekni jim, aby nám obětovali, nebo je stihne náš hněv. „Lidé budou přinášet bohům oběti,“ odpověděl Prométheus, „ale ty ,Die, si přijď vybrat, co mají obětovat.“ Učitelka poučí děti, že nejvyšší bůh Zeus se v 1. pádě nazývá Zeus a ve 2. a ostatních pádech se nazývá jinak, např. 2.p. - bez Dia.
  2. Diskuse - učitelka společně s dětmi diskutuje o tom, co mohl dříve ve Starém Řecku člověk obětovat? A co znamená podle nich oběť dnes?
  1. Vyprávění - Učitelka převypráví jakou oběť připravil Prométheus pro Dia. „Prométheus zabil býka. Maso z něj ukryl do býčí kůže. Kosti pak potřel tukem tak, že nebyly vidět. Hromada kostí obalená tukem byla větší a zdála se být lepší. Zeus sestoupil na zem a začal vybírat. Prokoukl ovšem lest, kterou na něj přichystal Prométheus. Vybral si ale stejně větší hromadu. Prométheus odkryl hromadu, odstranil tuk a Zeus viděl jen kosti. Od těch dob obětovali lidé bohům jen kosti a maso si nechávali pro sebe. Zeus se ovšem nenechal. Rozhodl se, že vezme lidem oheň, na kterém pekli to maso, které si nechávali. A tak se stalo.“

IV. Téma: oheň, taková maličkost?

  1. Živé obrazy- děti si utvoří skupinky po 4. Každá skupinka se stane jednou rodinou, která žije na zemi. Jejich úkol je ten, že mají udělat dva živé obrazy. První obraz- co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že nemají oheň. Druhý obraz -co se v té samé rodině děje večer, když nemají oheň. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin.
  2. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí různě po místnosti. „Prométheus se ale nedal. Viděl, jak jeho lidé trpí. Vzal všechnu odvahu a vyrazil na horu Olymp. Tam našel věčný božský oheň. Nemyslel na sebe, myslel na své lidi a na jejich spokojenost, proto neváhal a oheň si vzal. Ukryl kousek ohně v duté holi a vydal se zpátky k lidem a vrátil jim oheň.“
  3. Živé obrazy- děti zůstávají v těch skupinkách, jako byly předtím. Mají nepatrně změnit své předchozí živé obrazy. Oheň se jim do rodin vrátil. První obraz - co se stalo v rodině ráno, když zjistili, že se jim oheň vrátil. Druhý obraz - co se v té samé rodině děje večer, když už oheň mají. Děti pracují ve skupinkách, na přípravu a rozmyšlení živých obrazů mají 5 min. Učitel obchází skupinky a upřesňuje instrukce. Zároveň připravuje na roh koberce kartičky se jmény řeckých bohů, které budou potřebovat děti v následujícím cvičení.  Dětem jsou k dispozici šátky, kterými mohou svůj živý obraz doplnit. Následuje prezentace jednotlivých skupin. Všímáme si společně změn, které nastaly, když se do rodin vrátil oheň.

V. Téma: moc v tajemné skříňce

  1. Čtení - Učitelka čte, děti sedí v kruhu a poslouchají. „Zeus shlédl na zem a spatřil kouř stoupající z komínů. Rozhněval se zlým hněvem bohů. Ihned určil lidem nový trest. Zavolal k sobě chromého boha Héfaista, který byl vyhlášený umělec. Bydlil pod kouřícími sopkami, kde měl své dílny. Tomu poručil, aby zhotovil sochu krásné dívky.“
  2. Kolektivní tvorba postavy - Učitelka se ptá, zda by se chtěla stát některá dívka sochou, kterou bůh Héfaistos právě stvořil. Pokud se nikdo takový nenajde, učitelka jednu dívku určí. Ta si stoupne doprostřed kruhu. Ostatní děti si jdou na roh koberce vybrat jednu kartičku se jménem řeckého boha, či bohyně. Kartičky jsou otočené prázdnou stranou nahoru. Dvě kartičky se vždy shodují (např. Afrodita – Afrodita). Děti si po přečtení jména musí najít svojí dvojici a vymyslet společně, co dají dívce za dárek. Dívka, socha dostává od učitele instrukce. Musí zůstat po celou dobu stát, nesmí se pohnout, ale může se usmát. Děti ve dvojicích - v roli řeckých bohů přistupují k dívce a každá dvojice se představí a dá dívce do vínku nějakou vlastnost či dar. Kdo splní úkol, jde si sednout na roh koberce, tam kde byli kartičky se jmény. Jako poslední přistupuje k dívce učitelka v roli boha Dia. Přináší dívce skříňku a poučuje ji o jejím úkolu. „ Dávám ti jméno, budeš se jmenovat Pandora. Musíš se dostat k bratrovi Prométhea Epimétheovi a přesvědčit ho, aby tuto skřínku otevřel.“ Učitelka tleskne a toto cvičení končí.
  3. Vyprávění - Učitelka vypráví, děti sedí okolo ní. „Pandora se dostala k Epimétheovi a přesvědčovala ho, aby přijal tuto skříňku jako dar od boha Dia a otevřel ji. Epimétheus však nevěděl. Potřeboval se poradit. Skříňka ho velmi lákala, ale vzpomněl si na slova Prométhea, který ho varoval před božskými dary.“
  1. Alej - Děti utvoří kruh, postaví se a učitel v roli Epiméthea vstupuje do kruhu. Děti odpovídají na otázky, které jim učitel v roli klade. Učitelka v roli přistupuje ke každému dítěti postupně a ptá se ho, zda má otevřít schránku. Děti odpovídají  a radí učitelce v roli samy za sebe, nejsou v žádné roli. Učitelka v roli vychází ven z kruhu a děkuje za rady, už ví, jak se má rozhodnout.
  2. Čtení - Učitelka sedí v kruhu s dětmi, v ruce má skříňku. Ptá se dětí, co si myslí, zda bratr otevřel či neotevřel skříňku. Po vyslechnutí odpovědí, učitelka vypráví, že ve starých kronikách se píše, že bratr Prométhea podlehl kouzlům a skříňku otevřel. I ona otevírá skříňku a ve skřínce jsou 3 papíry. Na každém z nich je napsáno, co se stalo, když skříňku otevřel. Děti se rozdělí do 3 skupin. Každá skupina dostane jeden papír ze skříňky a společně ve skupinkách si čtou zprávu o tom, co se přihodilo, když skříňku otevřel. (text viz. příloha literárního textu, v rámečku)

VI. Téma: samota je věčná

  1. Vyprávění - Učitelka vypráví. Co se stalo s Prométheem? I ten neušel zlobě boha Dia. Zeus nechal Prométhea  přikovat ke skále. A Prométheus byl opět sám. Každý den ale k němu přilétal velký orel, který mu trhal z těla játra a živil se jimi. V noci játra Prométheovi vždy dorostla a ráno orel znovu přiletěl. Zeus čekal, že bude Prométheus prosit o milost, ale nestalo se tak. Prométheus hrdě stál a trpěl i za ostatní lidi. Takto by trpěl po celý svůj život. Jednou však ho spatřil Herakles, syn boha Dia. Zastřelil orla a Prométhea vysvobodil a dal mu svobodu. Aby se ale splnila kletba Dia a Zeus se s vysvobozením Prométhea smířil, musel Prométheus do konce své smrti nosit železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene ze skály, ke které byl připoután. A od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem. Nosí je dodnes, i když zapomněli na Prométhea, který stál věrně při lidech a nechtěl se nikdy pokořit před bohy.

 

  1. Reflexe a hodnocení celé hodiny, jednotlivých cvičení. Následně povídáni o tom, co se dnešní hodinou naučily, co si odnesly.

Obsah