Vypravěči i posluchači odcházejí, příběhy zůstávají aneb Stará epika asijských zemí

Napsal uživatel evamachkova dne Út, 12/05/2017 - 14:38

V Nepálu se prý říká to, co je uvedeno v titulku. Znamená to, že příběhy beze škody přežijí osobnosti a režimy přicházející i odcházející či docela mrtvé. Jinak řečeno – aktuální  politické události i emoce k nim vázané jsou dočasné, kdežto  kulturní hodnoty trvalé a možná i věčné.[1]

Přestože se (zeměpisně vzato) počátky evropské kultury odehrály v Asii, tj. v Mezopotámii a v dalších oblastech Úrodného půlměsíce popsaných v Bibli, je jejich zařazení do kontextu evropské kultury na místě. Zde pojednávané  slovesnosti  Asie se však od evropských výrazně liší, a to jak náměty, tématy a stylem vyprávění, tak jejich vznikem a průběhem v čase, i skladbou literárních žánrů. Navíc se v mnoha ohledech také liší asijské literatury mezi sebou. Následující kapitoly jsou proto uspořádány podle geografických hledisek. V neposlední řadě  strukturu této části ovlivnil i  fakt, že máme  v Česku různou míru znalosti o jednotlivých kulturách a civilizacích, a to podle toho, jak intenzívně jsou v naší zemi studovány,  odborníky popularizovány a prezentovány v podobě pohádek,  výborů a antologií, souhrnných studií či obrazových publikací, a v jaké míře  jim dávají prostor nakladatelé.

Při četbě asijských pohádek  často narazíme na podivuhodnou podobnost jejich fabulí s pohádkami evropskými, na četné shody motivů a postav, jejich kombinací a variant.  „Zhruba od 12. století začaly do Evropy pronikat  z íránsko- perských oblastí přes Středomoří orientální pohádkové látky, které působily jak na ústní, tak na literární slovesnost.“[2]  Na shodách příběhů a jejich prvků  byla založena migrační teorie (druhá polovina 19. stol.), která soudila, že původ pohádkových látek je v Indii (všimněte si například příběhu Šakuntaly z Mahábháraty), a z Indie se šířily do Evropy až ve středověku. Později byla tato teorie nahrazena teorií antropologickou, která dovozovala, že shodné motivy i celé syžety vznikají obecnými shodami psychickými, podobností rodinných vazeb či náboženských principů. Zkoumaly se postupně i vlivy kultury na proměny jednotlivých látek a jejich prvků. Zkrátka o problému se dávno ví,  ale s určitostí rozhodnout, co putovalo odkud a kam asi bude dost obtížné, když navíc ani nelze zcela  eliminovat  možnost, že do  zemí na východě se některé příběhy dostaly s evropskou literaturou, přinejmenším v těch případech, kdy byla ústní vyprávění zaznamenána  až ve 20. století. Poměr mezi látkami shodnými a rozdílnými je v každé publikaci dán také tím, co její autor, překladatel a úpravce z daného fondu pohádek vybral. Z praktického hlediska využití v dramatické výchově a divadle pro děti jsou tyto varianty spíše výhodou než nevýhodou, neboť umožňují volit a  kombinovat motivy a tím i ozvláštňovat příběhy notoricky známé.

 

[1] Viz Hliněný tygr, předmluva Pavla Czezcotky, s. 16

[2] H. Šmahelová: Návraty a proměny, s. 11

Obsah