Lekce - učitelé učitelů

Napsal uživatel evamachkova dne Ne, 12/17/2017 - 09:53

Nina Martínková

je autorkou následujících dvou lekcí. Učí předměty Praktikum dramatické výchovy a Přednes na Katedře výchovné dramatiky DAMU, ale často vede i kursy, semináře nebo dílny pro vedoucí a učitele i jiné dospělé.  ARTAMA chystá vydání její knížky, která obsahuje celý systém její práce v Praktiku, ale tyto dvě lekce se už nevešly, neboť ani do výuky se při dané (a v poslední době se zmenšující) dotaci vyučovacích hodin se také nevejde úplně všechno. Protože jsou lekce určeny učitelům a vedoucím, obsahují i odkazy na odbornou literaturu nebo citace k danému tématu.

 

Lekce 1. CHŮZE, SEZNAMOVÁNÍ, JMÉNA

Zahájení první lekce s novou skupinou. 

Předpokládám, že se studenti příliš neznají a sami pociťují nejistotu, jak obstojí, jak si budou rozumět s ostatními. Je proto důležité dát skupině dost času na to, aby se seznámili, uvolnili, protože to podpoří další ochotu spolupracovat a později i otevřeně diskutovat o problémech. Vytvoření otevřené, uvolněné atmosféry má vliv na efektivitu procesu učení. Navíc můžeme seznamovací metody propojit s obsahem prvních lekcí. Také zpočátku myslím na to, aby vybraná aktivita oslovila všechny učební typy: vizuální (barvy, kresba, psaní…), auditivní (mluvení, ptaní…), kinestetický (pohyb v prostoru). Pestrost lekce zajistíme obměňováním těchto aktivit.

Popsané metody jsou více či méně známé a každý učitel je může upravit svým potřebám. Mnohé pocházejí od různých autorů a je těžké zjistit od kterých. Žijí svým životem a všelijak se obměňují  a doplňují.  Vyberte ty, které se budou nejlépe hodit k probíranému tématu, v dané situaci.

CHŮZE

Na samém začátku lekce nechám hráče vychodit, vydýchat, prodýchat za chůze; zpočátku může být chůze křečovitá, překotná, disharmonická. Postupně se tělo uvolňuje, pohyb začne být sehranější, uvolněnější, pohybový proud v souladu s dechem nenásilně propojí všechny svalové skupiny, připraví tělo i mysl na přijímání dalších podnětů. Chůzi považuji za nejpřirozenější nenásilnou aktivizaci těla i mysli na začátku lekce. Jakmile je chůze všech sehraná, „zharmonizovaná“ můžeme měnit rychlost, délku kroků, směr. (Při chůzi pozpátku je uvolněný krok mnohem náročnější.) A jaké obutí? Ideální je bosé chodidlo, které má přímý kontakt s podlahou a pokud to nejde, měkkou taneční obuv či tenisky.

Všichni ve skupině by měli být buď bosí, nebo obutí. Oblečení by nemělo omezovat pohyb. Bez šperků a ozdob, vlasy stažené. 

Po této úvodní „rozcvičce“, až po tomto uvolnění a otevření mysli hovoříme o obsahu/námětu nastávající lekce.

JMÉNA V KRUHU   

  • Hráči sedí v kruhu.  Jeden za druhým se představí tak, že řekne svoje křestní jméno a přidá barvu, jindy to může být vlastnost, vymyšlená záliba atd.  Každý hráč, který přijde na řadu, zopakuje jména a barvy předcházejících hráčů.
  • Hráči sedí v kruhu.  Jeden za druhým se představí tak, že řekne svoje křestní jméno a přidá název předmětu, který začíná stejným písmenem. Každý hráč, který přijde na řadu, zopakuje jména a předměty předcházejících hráčů. „Jakub – jablko“
  • Přidej ke svému jménu přívlastek, který začíná stejným písmenem jako tvoje jméno. Každý kdo přijde na řadu, zopakuje přívlastky a jména předcházejících. „Jakýsi Jakub“.
  • Křestní jméno a příjmení. Iniciály. Hráči v kruhu vysloví své jméno a přidají reklamní slogan, heslo dne, nebo verš rytmicky spjatý se jménem, který začíná na začáteční písmena jména hráče. „Václav Marek – vodní maratón“
  • Jsem… a nejsem… První hráč začne hru slovy např.: „Jsem Martin a nejsem motorka“ Všichni na něj ukáží a řeknou. „To je Martin a není motorka.“  Název toho co hráč není, by měl začínat stejným písmenem jako křestní jméno (zrychlí to zapamatování jmen).
  • Hráči sedí v kruhu. Lektor: „Kdybyste museli odcestovat někam daleko, jaký předmět byste si sebou vzali?“ Jeden za druhým po kruhu řekne své křestní jméno a předmět, který by si sebou vzal. Jméno předmětu musí začínat stejným písmenem jako jméno dotyčného. Skupina po něm zopakuje jméno i předmět. Na řadě je další hráč. Řekne své jméno, předmět, skupina zopakuje. 
  • Hráči se postaví do kruhu. Začíná lektor. Řekne své jméno a pak udělá nějaký výrazný pohyb, který souvisí s jeho náladou, koníčkem či profesí. Všichni jeho jméno i pohyb zopakují. Další na řadě řekne své jméno a přidá pohyb. Všichni zopakují jeho jméno i pohyb a ještě přidají jméno a pohyb lektora. Všichni postupně přidávají své jméno a pohyb a zároveň opakují všechna předchozí jména a pohyby. Řetěz jmen a pohybů se tak opakuje a zároveň prodlužuje až do posledního zúčastněného.
  • První hráč začne hru slovy např.: „Jmenuji se Josef a dělám tohle…“ a přitom udělá libovolný pohyb, např. poškrábe se za uchem. Soused nalevo pokračuje: “Ty se jmenuješ Josef a děláš tohle,“ a poškrábe se za uchem,“ a pokračuje „… já se jmenuji Bára a dělám tohle…“ a zvedne pravou nohu. Soused Báry musí opět zopakovat Bářino jméno a pohyb a přidá své vlastní jméno a pohyb atd. Hráči musí po řadě opakovat jméno a pohyb svého předchůdce a své jméno doplnit novým – dosud nepoužitým pohybem. Těžší varianta téhož cvičení: každý hráč musí zopakovat všechna dosud vyslovená jména spolu s příslušnými pohyby.
  • Pohybově rytmická akce na počet slabik svého jména. Hráč, který začíná, vysloví své jméno a zároveň přidá jen tolik pohybů, kolik má jméno slabik. Pohyb vychází z jeho momentální nálady. Například Tereza. Jméno je tříslabičné, Te-re-za, doplní ho tedy výrazným pohybem na tři doby. Tím, že je pohyb omezen počtem dob, je stylizovanější, výraznější. Všichni hráči zopakují, co předvedla Tereza a pokračuje hráč, který je na řadě. V kruhu má vždy jeden hráč sólo, které po něm zopakuje celá skupina. Jestliže necháme proběhnout více kol, košatí se pohyb i výraz a ustálí se pravidelný rytmus.
  • Přecházení kruhu na jména. Hráči stojí v kruhu, zklidní, prohloubí dech, soustředí se. Začíná lektor. Očima naváže kontakt s hráčem, kterého chce oslovit, pak ho osloví pátým pádem. Např. Martino! Pak si vymění místa v kruhu, tzn., že lektor jde na místo Martiny, Martina na místo lektora. Dál pokračuje Martina. Kontakt očima, oslovení, rychlá výměna místa. Jestliže se všichni vystřídají, můžeme zařadit druhé kolo, kdy cvičení začínají dva hráči současně. Podmínky k soustředění jsou náročnější.
  • Honička na jména. Velký kruh, Baba stojí uprostřed. Vysloví něčí jméno, pak ho začne honit. Honěný se zachrání tím, že vysloví jméno někoho jiného, baba pak honí jeho. Když honěný nevysloví včas jméno někoho jiného, dostane babu, jde doprostřed kruhu a hra začíná nanovo.
  • Hra na souseda. Všichni hráči sedí na židlích v kruhu, na jednoho židle nezbyla, stojí uprostřed kruhu. Jde tedy k jednomu ze sedících a zeptá se ho: „Koho bys chtěl mít za souseda?“. Dotázaný vysloví jména dvou hráčů, kteří si s jeho původními sousedy musí rychle vyměnit místo. Ten, který stál, se snaží rychle posadit na jednu z uvolněných židlí. Na koho při této výměně židle nezbyla, musí zůstat uprostřed a hra začíná nanovo.

HONIČKA NA JMÉNA V CELÉM PROSTORU UČEBNY.

  • Stromy. Honič, honěný. Určený honič (baba) vysloví něčí jméno a začne dotyčného honit. V tu chvíli ostatní ztuhnou na místě, vznikne les postav stojících ve štronzu. Pohybují se jen baba a honěný.  (Neměli by ublížit, vrazit do žádného „stromu“.)
  •  Ve chvíli kdy honič předá babu a než další honič vysloví jméno honěného, se mohou ostatní (stromy) pohnout, rozestavět se jinak, lépe vyplnit prostor.
  • Zachraňovací honička. Určený honič dává babu. Ten kdo ji dostane, se zastaví a nesmí se pohnout z místa, nastaví dlaně před sebe, což je znamení, že žádá o vysvobození. Zachrání ho ten, kdo se dotkne dlaněmi jeho dlaní a zároveň vysloví jeho jméno.

 

RELAXACE, VYPRÁVĚNÍ, IMPROVIZOVANÁ HRA

Jméno nám určuje místo ve vesmíru

  • Najděte si místo v prostoru, pohodlně si lehněte, zavřete oči.  Polohlasem vyjmenuj jména všech přítomných, naposledy vyslov to svoje. Zkoušej opakovaně vyslovovat různé varianty svého jména.  Ztichni, měj zavřené oči, zhluboka dýchej a vybavuj si chvíle ze svého života, kdy tě někdo nějak oslovil a mělo to nějaký zajímavý podtext, nebo silný emocionální náboj, nebo to bylo výsledkem nějaké vypjaté situace. Vzpomeň na všechny varianty svého jména, jaké jsi kdy zaslechl, jak ti kdo řekl – když jsi byl malý, když jsi chodil do školy - prarodiče, rodiče, sousedé, kamarádi, učitelé, nadřízení… oslovení v dopise, jak ses podepisoval… Snaž se vybavit si vše, včetně intonace s jakou někdo tvé jméno pronášel… Možná to byl někdo laskavý… nebo nepříjemný… někdo koho ses bál… koho jsi obdivoval…Možná s tím oslovením souvisí nějaká slovní hříčka, rým…
  • Některou z těch scén si vyberte a ustalte v hlavě. Až to budete mít, posaďte se a otevřete oči.

Vyprávění

Utvořte dvojice. Každý vypráví svůj příběh spojený se jménem. Dvojice pracují simultánně.

Velký význam má v DV vyprávění příběhů, na jejichž základě pak vzniká dramatická improvizace. V dramatické improvizaci člověk zkoumá životní zkušenost z různých úhlů pohledu a tím se učí. Učí se vypořádávat se s nově vzniklými situacemi tím, že je řeší. Námětem k vyprávění může být cokoliv. Literatura, vše okolo nás…jsme obklopeni příběhy.“ E.M.

Improvizace

  • Plná hra.

Vyberte jednu situaci a zahrajte ji tak, aby se ukázal vztah osloveného k oslovujícímu, volaného k volajícímu a naopak, nemusíte vycházet jen z před tím popisované situace, ale můžete situaci dotvořit, lépe vypointovat atd.

  • Pantomima.

Improvizovaná hra bez mluvení. Postava, situace, vztah. Vymyslete, zahrajte. Vokální gesto povoleno (zvuk, citoslovce a také oslovení jménem, z toho poznáme, čí příběh byl hrán).

 

Lekce  2 - SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ    

Obsah: Rozvoj osobnosti prostřednictvím smyslového vnímání

              Využití smyslů k podněcování obrazotvornosti

             Umění soustředit se

             Význam tradičních dětských her

SLUCH

 Rozehřátí, uvolnění, soustředění: Hra s pravidly a její obměny. Hrajeme základní verzi a jednu variantu, o ostatních variantách si povíme.

Na slepou bábu         / šátek na oči, později  zvonek/

Dialog:  Slepá bábo, kam tě vedu? – Do kouta.

              Co v tom koutě?                   - Kohouta.

              Co v kohoutu?                       - Klubko.

              Co v tom klubku?                  - Zlatá niť.

              Tak ty si nás slepá bábo chyť!

Roztočit… Koho se bába dotkne, ten převezme její úlohu.

1. varianta:  Sl. Bába musí chyceného poznat po hmatu, když se zmýlí, zůstává dál slepou bábou.

2. varianta: Hráči mohou běhat jen po vymezené trase.

3. varianta: Hráči mohou běhat jen po vyvýšených místech.

4. varianta: Všichni mají zavřené oči, baba také a má v ruce zvonek. Koho chytí tomu i s babou předá zvonek.

5. varianta: Všichni hráči mají zvonky, baba ne, snaží se nějaký si „ulovit“.

6. varianta:  Všichni hráči vydávají jeden předem domluvený zvuk. Baba se nedává dotykem ruky, ale třeba dotykem srolovaných novin. Baba musí chyceného poznat po hlase.

         HRA S PRAVIDLY na začátku hodiny

  1. Rychlé přenesení do světa hry;
  2. Soustředění – skutečně „přirozené“, ne nějak uměle navozené;
  3. Rozehřátí „vyřádění“, vybití přebytečné energie;
  4. Jako každá kolektivní hra stmeluje skupinu.

 

 HRA

„Nejlepší cestou k uvolnění je hra. Umožňuje zapojení a zároveň osobní svobodu. Největší technické pokroky dělá dítě ve chvíli, kdy se mu hra daří a daří se tehdy, respektují-li  se  její  pravidla. Pravidla volí a vymezuje vedoucí. Musí odpovídat schopnostem a věku dětí hnacím motivem by neměla být ctižádost, ale zvídavost. Nezdar není chyba, je to zkušenost.“  

Starodávné hry s říkadly, pohybem, zpěvem už dnes děti téměř neznají.  Tradiční hry rozvíjejí zcela ojediněle a výrazně rytmické cítění dítěte. Učí je naslouchat a podřizovat se. Cítit rytmus řeči, verše, melodie, pohybu. Vyjadřovat ho, ztotožnit se s ním. Je to síla a zážitek. Právě radost z opakování způsobuje, že děti často hrají hru donekonečna. Bez únavy a bez námahy – to rytmus je řídí, posiluje, podmaňuje. Děti pro tyto hry získávejte pomalu, nenásilně, zvolna. Učte je v kruhu vychutnat příjemný pocit sounáležitosti. V kruhu nikdo nevyniká, všichni jsou si rovni, vládne tu jen rytmus a tempo, jimž je podřízeno slovo i pohyb. (Také viz stať Karla Čapka Říkadla čili O prozódii v knize Marsyas čili na okraj literatury)

Obměny Slepé báby

NA BÁBU A DĚDKA   - Slepá bába z Japonska   (dva šátky na oči, zvonek)

Hráči stojí v kruhu, uprostřed dva (Bába a Dědek) se zavázanýma očima. Dědek má zvoneček, Bába chytá. Kdykoli bába zavolá „Dědo“, musí děda zazvonit.  Když bába chytí dědka, vymění si oba úlohu.

 Po skončení honičky mají dědek s bábou právo vybrat si z kruhu své nástupce.

(Analýza hry – orientace v prostoru bez použití zraku, sluchem; výměna rolí; pohotovost; taktika báby i dědka; poctivost v dodržování pravidel, vytrvalost ve hře; pocit bezpečí uvnitř kruhu.) 

Varianta: Kruh může pomáhat nebo škodit…

LOVEC A LOVENÝ

Kruh, uprostřed Lovec (loví) a Lovený (utíká). Oba mají zavázané oči. Hráči stojící v kruhu mohou rukama navigovat podle libosti hráče, buď jim pomáhat, nebo škodit, ale nesmí měnit velikost kruhu. Jakmile lovec chytí loveného, vymění si role. Lovec i lovený mohou volit různé taktiky.

(Hráči stojící v kruhu se stávají „diváky“, kteří také mohou mít podíl na průběhu hry. Divák může pomáhat rukama, které postavě chce, té s kterou se identifikuje. Má možnost vstoupit do hry a ovlivnit ji. Diváci v tuto chvíli vědí o hře víc, než sami hráči uprostřed kruhu.)

HLAVNÍ VÝZNAM HRANÍ SE ZAVŘENÝMA OČIMA

Jeden z pěti smyslů je vyřazen ze své funkce.  Pro orientaci v prostředí a pro navazování kontaktu s partnerem jsou pak zbývající smysly mobilizovány k maximální aktivitě. Chybějící zrak nahradí sluch a hmat, nebo další smysly.  Zrak se pak může plně uplatnit v oblasti představ.

   Dítě je vedeno k přesnějšímu vnímání vlastních smyslových informací, k představě okolností a příčin určitého zvuku, k vytváření představ… Zároveň je vedeno, aby si všímalo těchto vjemů u druhých lidí. Cílem tohoto procesu je získat správný pohled na sebe i druhé prostřednictvím smyslového vnímání.

SLEPÍ PROTI VIDOUCÍM

Hraje se ve čtvercovém prostoru.  Ti co mají šátky na očích, chytají ty, co vidí. Každý z vidoucích na sebe musí alespoň jednou za 10 vteřin upozornit tlesknutím. Kdo dostane babu je vyřazen za čáru a má za úkol kontrolovat dodržování pravidel. (Slepí se nesmějí držet za ruce… seskupovat se.)

NA RADARY

Dvě skupiny hráčů. Přibližně čtvercový prostor. Ti co mají zavázané oči, jsou radary (stojí na místě), každý jednotlivec hlídá sobě určený prostor. Polem radarů začínají procházet narušitelé – ti co vidí. Jakmile některý z radarů uslyší ve svém poli narušitele, vydá „radarový“ zvuk a ukáže směrem na narušitele. Ten, je-li takto přistižen, se musí vrátit do výchozí pozice. Cílem narušitelů je dostat se přes radarové pole za jeho hranici. Hra končí, když se narušitelům podaří projít polem na druhou stranu, ale může také skončit tak, že se nikomu nepodaří projít…

(Analýza hry – Sluchová orientace v prostoru; nácvik pozorného naslouchání a schopnosti neslyšně se pohybovat – motorická koordinace; poctivé dodržování pravidel hry.)

JE SAMOZŘEJMOSTÍ, že při všech hrách, kde má někdo zavázané oči, se nemluví. Je možné vydávat jen dovolené zvuky či slova.

 

NASLOUCHÁNÍ ZVUKŮM V RELAXAČNÍ POLOZE. Zavřené oči, zklidněné, prohloubené dýchání.

OD SLYŠENÍ K POSLOUCHÁNÍ. 

  • REÁLNÉ ZVUKY. Poslouchej svůj vlastní dech, dech souseda, dech ostatních…zvuky v místnosti, mimo místnost, nad námi, vedle nás, pod námi… venku. Pokus se rozlišit jednotlivé zvuky a soustřeď se na to, jak vznikají.
  • ZVUKY, KTERÉ SI ZKUS PŘEDSTAVIT. Vedená představa, učitel vypráví…    Procházíte uličkami jednoho starého městečka, je jarní neděle, na zahrádkách kaváren posedávají lidé, rodiny s dětmi… Svítí slunce, na obloze se objeví tu a tam nějaký mráček, ve výšce přeletí letadlo, snad i helikoptéra, občas kolem projede auto. Zdáli sem doléhají zvuky města.  Křivolakými uličkami vcházíme po kamenné dlažbě do podzámčí, na nádvoří ke kašně, do které přitéká voda. Okolo kvetou stromy, bzučí hmyz, poletují ptáci. Naše kroky vedou z podzámčí dál po písčité cestě k zámku, přes můstek pod nímž protéká potok, bývalý vodní náhon… Dominantou zámku je vysoká věž s hodinami, kde právě odbíjí celá… Starobylým kamenným portálem projdeme na nádvoří zámku. Průchod je tmavý, podlaha ze starých prken vrže.  Na nádvoří vyplašíme hejno kavek… poleká nás křik pávů, kteří jsou tu doma. Dnes dovnitř do zámku nepůjdeme, je příliš krásně. Z nedalekých tenisových kurtů sem zalétá pravidelný zvuk odpalovaných míčků.  Na cestě k nim je slyšet vyhýbající se cyklisty… Byla to docela hezká procházka.
  • DVOJICE.  Sdělte si, které zvuky jste si dokázali dobře představit, které méně, které vůbec…
  • VŠICHNI V KRUHU.  Rozhovor…

JAKÉ DALŠÍ AKTIVITY BYSTE ZAŘADILI PO TAKOVÉMTO ÚVODU? Co by mohlo být jádrem lekce s takovýmto WU? Jaký námět, téma?

ZRAK

Jako WU navrhuji určitou škálu cvičení, z kterých je možno si vybrat jen některá podle toho co bude jádrem hodiny, ale také s ohledem na to v jakém „stavu“ se skupina na začátku lekce nachází. Cílem je naladit skupinu na téma, které bude jádrem další lekce.

HONIČKA. Na domov, /Na blechy…/ tj. místo, kde je honěný chráněn. /Blecha – kobercová, okenní, bílá, černovlasá…/

PROMENÁDA                          

Tiché pozorování prostoru očima. Linie, tvary, obrazce, barvy, struktury, prolínání…volná chůze, zastavení a pokračování.

  • Zastav se, zavři oči, a zkus si detailně vybavit to, cos před chvílí pozoroval. 

Pozorování lidí v prostoru, volná chůze. Výška postav, barvy – oblečení, očí, vlasů… brýle, ozdoby, obuv…detaily…

  • Utvořte bez mluvení řadu podle velikosti.
  • Rozdělte se bez mluvení na skupiny podle barvy vlasů, očí… podle toho kdo je obut, kdo bos… atd.
  • Co máme společného, co rozdílného? Rychle utvořte dvojice. Sedněte si zády k sobě. Říkejte partnerovi co má na sobě, čeho jste si všimli. Pak ověřit správnost…

„Ticho napomáhá soustředění a vyvolává skryté city.“ R.Boleslavský

ZRCADLA

  • Velké množství variant. Dvojice. Dvě řady formou kánonu. Řada. Kruh. Přidat zvuk. Atd.

(Analýza cvičení – zvyšuje pozorovací schopnost, pozornost, postřeh, soustředění, přesné zopakování pohybu/výrazu, procvičí plynulý koordinovaný pohyb, komunikaci pohybem, postřehovou a svalovou paměť…)

KIMOVA HRA

Byla poprvé popsána v románu Rudyara Kiplinga Kim. Možno přečíst úryvek. Pokud nemáme k dispozici knihu, nalezneme jej : Miloš Zapletal Špalíček her Albatros Praha 1988, str.181, odd.6 - Hry pro výcvik a zábavu.

“Hleď na ně, jak dlouho chceš, cizinče. Počítej a je-li třeba, ber i do rukou. Mně stačí jediný pohled…“

R.Portamová a  E.Schneiderová: Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, Portál 1993, ISBN 80-85282-67-4

Hra prohlubuje schopnost intenzivního vnímání a rozlišování, cvičí paměť, postřeh, soustředění k sobě samému. Základní varianta (zraková) se hraje s drobnými předměty položenými na podnose, dále třeba na šachovnici atd. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že se hraje stále znovu. Aby nezevšedněla, dá se donekonečna obměňovat.

1minuta = čas na pozorování, 3minuty na zapsání.

(Význam pozorování, soustředěného vnímání; průprava k tvořivosti, tvorbě; průprava k chápání a pochopení umění…)

O soustředění v umění, zejména pak v herectví zajímavě in Richard Boleslavský HERECTVÍ šest prvních lekcí, Československé filmové nakladatelství Praha 1948.

Výňatek z kapitoly Pozorování:

Co má pozorovací schopnost společného s hraním?

Velmi mnoho. Pomáhá adeptu herectví všímat si všeho neobvyklého a vybočujícího z mezí každodenního života. Zdokonaluje jeho paměť, zvyšuje zásobu zapamatovaných faktů, k nimž patří všechny viditelné projevy lidského ducha, vzbuzuje jeho citlivost k upřímnosti a k předstírání. Rozvíjí jeho postřehovou a svalovou paměť a usnadňuje mu přizpůsobit se všemu, co od něho může kterákoliv role požadovat. Otvírá mu oči k plnému ocenění různých osobností a rozdílů v lidských hodnotách a v ceně uměleckých děl. A konečně, obohacuje jeho vnitřní život plným a rozsáhlým vstřebáváním všech událostí vnějšího života…“

KIMOVA HRA, POZOROVÁNÍ OBRAZU

OBRAZ Jan Vermeer van Delft (31. 10. 1632 – 15. 12. 1675)

Dívka čtoucí dopis 1657; 83 krát 64,5cm, Gemäldegalerie Drážďany

Věcné učení: Holandská barokní malba. Život v Holandsku v 17. století. „O životě Jana Vermeera van Delft toho víme tak málo, že si můžeme jedině domýšlet.“

JAKÉ DALŠÍ AKTIVITY BYSTE ZAŘADILI PO TAKOVÉMTO ÚVODU? - Rozhovor.

Např. Od Kimova pozorování obrazu ke hře v roli; ke stvoření dramatické situace; k řešení konfliktu;  k objasňování tajemství. Vytvoření příběhu. Prozkoumávat tajemství ukryté v obraze.

 Formulace dopisu; zvýšení dojmu autentičnosti.  Písemné  sdělení.

Využít dalších metod  DV. Jakých?

  • Zrakový vjem:  Spoušťovým momentem stvoření příběhu je pozorování obrazu.
  • Dopis (list) – písemné sdělení určené obyčejně jednomu adresátovi.
  • Další postavy.
  • Dramatická situace. Vstupování do rolí.
  • Metody - Živé obrazy, rozehrané živé obrazy; zvukový plán města, tržiště, přístavu, domu uvnitř; minulost, přítomnost, budoucnost na časové ose; plná hra; vnitřní monolog, hlasy domu; pantomima -fámy…;)
  • (Hledání analogií v procesu tvoření u sousedních estetických disciplín/hudba, výtvarné umění…/ vede k objevení pravdy o poslání a významu vlastního oboru.)

 

Další lekce, která proběhla s dálkaři 2017/18, 8 přítomných

CESTA OD HRY S PRAVIDLY K DRAMATICKÉ HŘE

„Již dlouhou dobu se ve mně stále více upevňovalo přesvědčení, že lidská kultura se rodí a rozvíjí ve hře a jako hra. [...] Ve svých vyvinutějších formách je hra protkána rytmem a harmonií, těmito nejušlechtilejšími dary estetického vnímání, které jsou dány člověku. [...] Každá hra je nejdříve a především svobodným jednáním, Hra na rozkaz přestává být hrou. [...] Dítě a zvíře si hrají, protože z toho mají potěšení, a v tom je právě jejich svoboda. [...] Hru je možné kdykoli přerušit nebo ji úplně zanechat. [...] Hra vyžaduje bezpodmínečný řád. Nejmenší odchylka od řádu hru kazí, zbavuje ji jejího charakteru a znehodnocuje ji. [...] Každá hra má svá vlastní pravidla. Ta určují, co má platit uvnitř dočasného světa, který hra vyčlenila. Pravidla hry jsou bezpodmínečně závazná a nepřipouštějí pochybnosti. [...] Jakmile jsou pravidla překročena, svět hry se zhroutí.“       

Johan Huizinga: Homo ludens

 

ROZEHŘÁTÍ

Lehké nohy.

Hráči pobíhají prostorem. Když uslyší tlesknutí, udělají 3 rychlé výskoky a pak pokračuji v lehkém poklusu.

Kontakt očima. Hráči pobíhají prostorem, když se dva zkontaktují očima (bez domlouvání slovy), třikrát na místě povyskočí. Na pokyn lektora se mění počet hráčů ve skupině (3, 4, 5, 10). Obdoba bublin.

3 nahoře, 2 dole.

Skupina se rozdělí na hráče (5) a diváky. Pohyb skupiny musí probíhat tak, že v každém okamžiku se pohybují 3 osoby nahoře/ve stoje a 2 dole/u podlahy. V jakémkoli okamžiku může ten, kdo je nahoře jít dolů a naopak. Hlavní pozornost je soustředěna na to, kolik lidí je nahoře a kolik dole.

Ve druhém kole si můžeme určit jiný poměr. Cvičení ve větší skupině je náročnější.

 

HRY TYPU NA HLÍDAČE

Jde o pohybové hry bez náčiní, které rozvíjejí postřeh, rychlost, reakce, pozornost, pohyblivost, svalovou koordinaci a obratnost, při nichž jeden stojí zády a hraje proti všem. Postupem se z této hry stává hra dramatická.

 

Na krále Václava: Hráči v roli poddaných se pohybují v řadě za králem a provádějí stejné pohyby jako král. Kdykoli se král otočí, poddaní musí vzdát králi čest (pokleknout, uklonit se, dřepnout si…). Způsob vzdávání cti je možno předem stanovit všem stejný, později si každý poddaný vymyslí svůj způsob. Kdo je nejpomalejší, dostane od krále trestný bod. Kdo má nejméně trestných bodů stává se v příští hře králem.

 

Na písaře: Hlavní písař stojí u zdi, zády k ostatním hráčům a píše důležitou listinu. Ostatní písaři se k němu blíží od výchozí linie. V okamžiku, kdy hlavní písař přestane psát (naznačuje psaní prstem na zeď) a ohlédne se, musí každý strnout. Koho písař zahlédne v pohybu, ten se na jeho vyzvání vrátí až na startovní čáru a odtud začne znovu postupovat k písaři. Čím víc se hráči blíží k písaři, tím jsou opatrnější. Kdo se dostane k písaři tak blízko, že na něho dosáhne rukou, převezme jeho úlohu. Všichni ostatní se vrátí na výchozí linii a hra začíná znovu.

O rozhodnutí vrátit hráče se nediskutuje, vyvolávač má vždy pravdu!

 

Na hlídače (hra Soni Pavelkové): Každé dítě položí na zem před učitele nějaký svůj osobní předmět (reálná rekvizita). Úkolem je vzít svůj předmět a odnést ho na výchozí místo. Hráči jsou na jedné straně místnosti, hlídač s předměty na druhé. Hlídač je k dětem otočen zády. Otáčí se k hráčům, když uslyší nějaký zvuk. Přistihne-li hráče v pohybu (i úsměv apod.), ukáže na něj a vrací ho nazpět do výchozího bodu. Kdo nejdříve odnese svoji věc, vyhrává. Hráči se zde učí kázni, soustředění.

 

Hra na hlídače s motivací: Nálada, cítění pomáhá změnit jednoduchou situaci na hru komplexní. Lektor: „Žijete v malé zemi, kde zpívají potoky a ptáci, létají barevní motýli, květiny voní, lidé se na sebe usmívají… Zlý král z vedlejší země má stromy ze zlata a cesty z mramoru, je bohatý, ale jeho zemí vane chlad. Chce všechno mít, a když to mít nemůže, protože květiny růst v mramoru nemohou a lidem radost nelze poručit, rozzlobí se a všechno pěkné, co je ve vaší malé zemi, vám, protože je i mocný čaroděj, vezme a promění v šedé kameny. V kamenech je pak zakleta vaše radost, vše, co jste měli kdy rádi. Ty kameny hlídá králův hlídač, také čaroděj-obr. Když na člověka prstem ukáže, promění ho v kámen. Hlídač je však starý a špatně vidí. To jste se dozvěděli. Rozhodli jste se navrátit vaší malé zemi vše, co vám zlý král vzal. Když donesete kámen do vaší země, promění se kámen v to, co v něj bylo zakleto. Kameny jsou těžké, a proto každý může unést pouze jeden. Musíte jít tiše. Hlídač většinou dřímá, ale má dobrý sluch. Když se probudí, nesmí vidět sebemenší lidský pohyb. Musí si myslet, že vidí stromy, skály, kameny… Když pozná, v některém z vás člověka, prstem na něj ukáže a on padne k zemi. Je z něj kámen. Dá se však vysvobodit. Odnese-li již někdo do své země kámen (zástupná rekvizita), může jít pro kamaráda zakletého v kámen. Ve vaší zemi opět obživne.“

 

Varianta: Totéž, hráči si však v kamenech, které hlídač hlídá, představují něco osobního, co ten či onen má ze všeho nejraději. Kámen se v onu představovanou nejmilejší věc promění okamžitě v rukách hráče a hráč odnáší zpět tedy již květinu, amulet, harmoniku… Jde o to, zda i zde, kdy hráč jde vysvobodit něco pro sebe, obětuje se případně i pro kamaráda, který byl hlídačem přistižen a zaklet v kámen.

 

Další varianta pro starší, již zkušené děti: Určíme hráčům osobní úkoly, vlastnosti, určíme, pro co ten či onen jde. V konečné fázi dojdeme od improvizace k etudě, ke zdivadelnění, kdy již všechny úkoly jsou předem známé, tzn. i to, kdo bude hlídačem přistižen, kdo ho vysvobodí.

Poznámka: Ve všech případech je lépe pracovat se zástupnou rekvizitou než s rekvizitou imaginární.

 

Po každé zahrané variantě probíhá rozhovor „v kruhu“ o tom, jak hra probíhala, co jsme vypozorovali, pochopili, jaké taktiky lze vytvářet a jaký dopad mají na roli, postavení a spolupráci hráčů ve skupině.

 

Dramatická hra je námětová hra (hra na něco) založená na komunikaci a spolupráci hráčů. V dramatické hře dítě přijímá roli a jedná, jako by bylo někým jiným. Je to hra se situací a dějem.

 

Mezi běžnými dětskými hrami s pravidly lze objevovat takové, které v sobě skrývají další možnosti rozvíjení směrem k posílení dramatičnosti. Někdy je dokonce možné na základě existující dětské hry vytvořit hru zcela novou.

 

Cukr – káva...: Jeden hráč-vyvolávač stojí za čárou, ostatní na druhé straně plochy. Vyvolávač se otočí zády a říká: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!“ Ostatní vybíhají z výchozí čáry a snaží se k němu co nejvíce přiblížit. Vyvolávač se otáčí, koho uvidí v pohybu, toho vrátí na výchozí čáru. Jakmile začne vyvolávat říkadlo, smí se otočit, až ho celé zvolá. Vyhrává ten, který se první dostane na úroveň vyvolávače. Ten se postaví na místo vyvolávače a hra začíná znovu. Poznámka: Než vyvolavač domluví, jsou všechny děti u něho. Proto je výhodnější hrát tuto hru na velké ploše.

 

Varianta bez rekvizit, s židlí, která stojí uprostřed cesty k hlídači. Dvě skupiny – diváci a hráči. Hlídač se otáčí na sluchový podnět. Po cestě se každý hráč alespoň jednou musí plazit. Skupinka hráčů (trojice) se v pohybu dostává do vzájemných vztahů - blízkost, vzdálenost - může na sebe reagovat, usedat na židli, ležet na zemi, ale jen ve chvíli, kdy je hlídač otočen zády. Jakmile se otočí a uvidí někoho v pohybu, okamžitě ho pošle na výchozí čáru, pak se teprve otočí zády.(To je podle pravidel.)

Diváci se dívají a pozorují hru, která se neustále přelévá.

Varianta s možností mluvit. Hlídač je v jiné roli, režiséra, strážce pořádku… hráči nemusí uposlechnout… Vzniká dialog.

 

Varianta s imaginárním hlídačem. Skupina pracuje společně tak, že z jednání všech je poznat, kdy se imaginární hlídač otáčí. Vzájemné, velmi intenzivní, napojení hráčů na sebe, společná štronza, hrozba, že se hlídač otočí a pošle je na trestnou lavici. Hráč, který si uvědomí, že udělal chybu, vrací se dobrovolně zpět.

 

Diváci mohou zasahovat do hry:

Když někdo z publika nevěří něčemu, může nesouhlasně mručet.

Když někdo z publika vysloví jméno některého hráče, ten může promluvit, projevit nahlas svoje myšlenky.

Když zazní: „Zpátky do hry“, skupina se vrátí k původnímu pravidlu hraní.

Hráč může jít dozadu (zcizování), pomůže mu to zrušit situaci a začít hru znovu.

Hra = pomůcka pro použití na jevišti při představení.

 

Rozhovor v kruhu: Diváci v této fázi vědí víc, než samotní hráči. Pohyb těla v improvizaci dělá věci, které hlava ještě nestačila pochopit, ale divák, díky své představivosti už vidí, že se odehrává něco, čemu rozumí.

 

 

 

 

Obsah